Preklady fanfiction Harryho Pottera

2. kapitola - Dcera zrádců

PA: Zdravím a děkuju za skvělou odezvu na první kapitolu, moc to oceňuju. Jen vás všechny upozorňuju, že je tu dost velká šance, že se v příběhu objeví povícero depresivních momentů. Harry se ukáže jako jiný člověk, protože zažil hodně hrozných věcí. Pokusím se vám moc nezhoršovat náladu, ale pokud byste se po přečtení někdy cítili mizerně, tak se rozhodně podívejte na můj Vánoční příběh s trochou humoru.

Ale zatím...

Pod přikrývkou tmy se skupina sedmi kouzelníků a čarodějek nehlučně plížila podrostem, všichni soustředění na misi, kterou měli před sebou, a zároveň naplnění až po okraj hrůzou, že by se něco, cokoliv, mohlo rázem pokazit. Hodně pokazit.

Velitelem výsadku byl muž po čtyřicítce, vousatý Američan s prošedivělými hnědými vlasy a nosem, který vypadal, že byl v minulosti už několikrát zlomený. Thomas Jameson stále dávající přednost tomu být oslovován přezdívkou T.J., v minulosti absolvoval misí, jako byla tato, už nejmíň tucet a měl na kontě jedny z nejúspěšnějších zásahů.

Australané Terry a Ryan Strattonovi byli dvojčata a oba patřili k nejlepším odeklínačům na světě. Natálie Johnstonová a Jesse Smith byli také Američani a k tomu vynikající lékouzelníci, specializovaní na léčení v polních podmínkách. Mark Harper byl Kanaďan, známý svou zdatností v boji.

Posledním členem byla hnědovlasá a přičinlivá Rose Weasleyová, stěží dostudovaná čarodějka. Oficiálně ji uváděli jako Australanku, ale její rodiče pocházeli z Británie, odkud uprchli, když se veškerá naděje zdála ztracená, protože moc temného kouzelníka, který si říkal Lord Voldemort, stále narůstala.

Rose nebyla blázen, dobře věděla, že v této skupince není vítaná. Patřila k nováčkům a zatím absolvovala jen jednu misi, razii v Německu. A ona akce v Německu vypadala v porovnání s dnešním útokem v Británii jako čajíček. Do Británie vyráželi jen ti nejlepší a k těm Rose rozhodně nepatřila. Neměla tu být, věděla to a ostatní to věděli také. Byla náhradnice a navíc dost mizerná. Na jejím místě měl být nějaký Číňan, ale ten byl těžce zraněn na poslední misi, takže se nemohl zúčastnit. Neexistovalo moc lidí, kteří by ho mohli nahradit, protože mnozí byli na samostatných akcích a ani jeden neměl dostatečné schopnosti na to být součástí týmu, který měl provést razii v srdci impéria Lorda Voldemorta.

Ale T.J. se po tolika letech akcí stal pověrčivý a pevně věřil v sedmičlenný tým, takže Rose vybrali jako tu nejlepší z těch, co měli k dispozici, a vypravili ji na cestu. Ještě se necítila ani jako bojovník, ani jako léčitelka. Neměla dostatečně trénované oči, aby se hodila pro průzkum, a ani dostatek zkušeností coby stratég. Přinejlepším se dala popsat jako “hůlka navíc”. A samozřejmě někdo s cyničtějším pohledem na svět by ji mohl označit jako ”povolenou ztrátu”.

Před dvaceti lety se Voldemortovi podařilo zcela ovládnout kouzelnickou Británii. Každý, kdo se mu postavil, musel buďto utéct, nebo byl zabit. Během následujících osmi let vedl válku proti Evropě jako celku, nejdřív rozdrtil to nejlepší, co nabízely Francie, Německo a Belgie, a pak se přesunul dál do vnitrozemí. Všechny prosby o mezinárodní pomoc byly ignorovány a celá Evropa nakonec padla, od Švédska, Finska a Norska na severu po Itálii a Řecko na jihu. Všechny země skončily pod Voldemortovou nadvládou. Poté zamířil do Asie. Jeho jednotky, posílené obrovským počtem lidí získaných v Evropě, si prorážely cestu západní a střední Asií až do chvíle, kdy se situace změnila.

Čína a Indie se ukázaly být pro Voldemortovu armádu příliš velké sousto. Mezinárodní sdružení kouzelníků možná mlčelo k válce v Evropě a mnozí čekali, že problém třeba časem vyprchá (i když pád Francie a Německa byl šokující), ale když se boj rozšířil do Asie, nakonec si toho všimli. Indie a Čína byly jediné země, které souhlasily, že nabídnou útočiště prchajícím Evropanům, a společně s nimi se postavily na odpor. Voldemortovy jednotky narazily na překážku, kterou nečekaly, a rychle ustoupily. Poté sloužily Indie a Čína jako blokáda před Voldemortovými útoky, podpořená kouzelníky ze Států, Kanady, Austrálie a tuctu dalších silných kouzelnických oblastí. Díky obrovskému mezinárodnímu úsilí se jim podařilo Voldemorta ze všech asijských zemí vyhnat, a ten jim pak překvapivě přenechal velkou část východní Evropy. Jeho důvody nebyly známy, ačkoliv to mohlo být i proto, aby je nalákal blíž k sobě. Od té doby se den za dnem pomalu přibližovali k hranicím Německa.

O to, co se stalo s mudly, se Mezinárodní sdružení příliš nezajímalo. Bylo známo, že jich velké množství uprchlo, a o dalších, že skončili v otroctví. Pokud šlo o to ostatní, řekněme, že si magie opravdu nerozumí s mudlovskou technologií a mozkomorové se množí poněkud nekontrolovaně. Jedna z posledních velkých zpráv, která dorazila z mudlovské Británie před tím, než země padla, hlásala, že všechna technická zařízení v celé zemi, od elektrických lampiček po rádia, televize a počítače a včetně aut a zbraní, přestala fungovat.

Podobné příběhy slýchali i od přeživších, kteří dorazili z mnoha dalších států. Voldemortovi se zřejmě podařilo přijít na způsob, jak vyřadit největší síly, které proti němu měli mudlové k dispozici.

Úkolem skupiny, k níž patřila Rose, nebylo vést proti silám temnoty plnohodnotnou válku. To čekalo na lidi, kteří se nacházeli stovky mil vzadu. Měli se jen vplížit za nepřátelskou linii a způsobit potíže, potíže, které měly odlákat Voldemortovu pozornost od mezinárodní armády, připravené vpadnout do jeho impéria. Měli odtamtud rychle dostat vězně a otroky, provést atentáty a způsobit pár výbuchů.

Při jejich činnosti platilo jediné jednoduché pravidlo: dostat se dovnitř a ven. Všechno ostatní mezi tím bylo považováno za bonus.

Dnes měli dva cíle. Mířili do věznice, která se nacházela poblíž hranic Anglie s Walesem. Jejich hlavním úkolem bylo vplížit se tam pod rouškou tmy, podstrčit mezinárodní přenášedla co největšímu počtu vězňů a dostat je pryč. Druhým předmětem zájmu bylo zabití Smrtijeda, který měl toto místo na starosti, muže jménem Mulciber, ačkoliv v tomto případě šlo spíš jen o zbožné přání.

Náhle se T.J. zastavil a vyslal signál. Stáli před linií ochran. Terry a Ryan se přesunuli vpřed a začali rozebírat strážní kouzla. Ostatní zatím nehnutě vyčkávali.

Rose se krčila za stromem, jednu ruku položenou na kmeni. V druhé držela hůlku a očima prohledávala temnotu, která je obklopovala. Nedaleko od ní dělala Natálie totéž.

Zdálo se, že trvalo celou věčnost, než ochrany padly, ale když se tak stalo, skupina tiše a rychle vyrazila.

V areálu obklopujícím velkou šedou budovu věznice, bylo ticho a tmavá okna nenaznačovala, že by byl někdo uvnitř nebo poblíž. Terry a Ryan prolomili štíty na dveřích relativně snadno a rázem se ocitli uvnitř.

Hlídkující Smrtijed stál ve dveřích, jako by je vítal, ale než mohl cokoliv udělat, T.J. ho zabil.

Budova měla čtyři podlaží. Rose a Natálie si zabraly to, na kterém se nacházeli, Ryan a Jesse to nad nimi, Terry a Mark další a T.J. se sám vydal do nejvyššího patra, kde se s největší pravděpodobností nacházel Mulciber.

Rose s Natálií zabočily za roh a spatřily strážného. Stál k nim zády, čehož Rose využila. Z její hůlky nevystřelilo žádné omračující kouzlo - omráčení Smrtijedí přežijí a vrátí se do boje - ani nepoužila bodací nebo sekací kletbu - krvácející Smrtijed může natropit hodně hluku. Život strážného ukončil zelený záblesk smrtící kletby.

Rychle a potichu, stejně jako prováděli všechno ostatní.

Než tělo dopadlo s měkkým žuchnutím na zem, Rose s Natálií už obrátily pozornost ke dvěma vězeňským celám. K tomu, aby prolomila zámky na jejich dveřích, stačil Rose naštěstí jen základní výcvik. Obě vytáhly z opasku malý látkový pytlík a začaly z nich lovit pera, která rozdávaly zesláblým a slzícím vězňům. Jedno zašeptání aktivačního kouzla a všech deset vězňů z obou cel bylo přeneseno pryč.

Zvládly projít ještě další tři cely, než nastaly potíže. Nejprve se někde nad nimi ozvalo svištění útočných kouzel, ke kterému se rychle přidal křik. Pak se rozječely sirény.

Rose tiše zaklela. S Natálií se rozběhly ke dveřím, které se náhle otevřely. Vrhly se ke zdi, aby se skryly před zraky půl tuctu Smrtijedů, kteří se s rámusem nahrnuli dovnitř. Dívky na sebe během útěku ke schodům krátce pohlédly a vynořily se z pod ochranného štítu. Kouzla zasáhla dva poslední Smrtijedy do zad a Rose s Natálií pokračovaly po schodech nahoru. V podobných situacích se předpokládalo, že odtud zmizí, ale to ani jednu nenapadlo. Natálie byla léčitelka, a jestli byl někdo zraněný, jejím úkolem bylo mu pomoct. A Rose věděla, že v takovém případě bude potřebovat, aby jí kryla záda.

Na dalším poschodí našly mrtvého Jesse, další Smrtijed na tom byl stejně. Ryan umíral. Natálie se k němu sklonila a snažila se ho léčit, co jí síly stačily. Rose pevně svírala hůlku a ostřížím zrakem pátrala v šeru po dalších nepřátelích. Nebylo snadné odlišit skutečnou hrozbu od vězňů panikařících v celách.

Zhora se ozvala hlasitá rána, následovaná křikem. Po schodišti se skutálelo tělo. Chyběla mu hlava, ale podle jeho hnědých bot poznala, že to byl Terry. Mark a T.J. měli černé.

Otočila se k Natálii a zasyčela: “Vypadni odtud.”

Natálie přikývla, strčila lektvar, který používala k léčení Ryana, do kapsy, popadla do jedné ruky mužův hábit, do druhé jedno z péřových přenášedel a oba zmizeli.

Rose hluboko uvnitř věděla, že by měla udělat totéž. Ale nemohla. Přelezla to, co zbylo z Terryho a opatrně postupovala po schodech vzhůru.

Téměř okamžitě narazila na Smrtijeda a musela se bránit. Dokázala uhnout před jeho vražednou kletbou a sama na něj jednu seslala. Minula, ale kouzlo narazilo do zdi za ním a způsobilo menší výbuch, následovaný sprškou prachu a kousků betonu. Smrtijedovi muselo něco z toho spadnout do oka, protože začal zběsile mávat rukama před obličejem, a Rose se chopila šance. Muž s maskou padl v záblesku zeleně mrtvý k zemi.

Rose udělala další dva kroky, když tu nad ní náhle popraskal strop. Odskočila stranou a dolů se zřítily trosky spolu s těly.

Uslyšela T.J. vykřiknout “Vypadni odtud!”, ale pak ho zasáhl paprsek zeleného světla. Rose vystřelila dvě vražedné kletby, a aniž by čekala, jestli něco zasáhly, vrhla se ke schodišti.

Tam zakopla o Terryho tělo a upadla. Když se vyškrábala na nohy, dopadlo na ni něco těžkého. Zavrčelo to a ona ucítila na zátylku horký dech. Už jen podle samotné mohutnosti útočníka poznala, že jde o vlkodlaka.

Ale dnes večer nebyl úplněk…

“Vypadá to, že tu máme nějakou krasavici,” ozval se nad ní vrčící hlas.

Se záchvěvem strachu si uvědomila, že její hůlka se někam odkutálela a ona ji nemůže v té tmě najít.

Cítila na ramenech a pažích tvrdý tlak prstů, které se chystaly trhat. Cítila ruku, která jí od pasu urvala zásobník s přenášedly… byla v pasti a neměla nic na obranu… nic než…

Patnáctiletá Rose Weasleyová seděla vedle svého dědečka Dana Grangera, který jí podával dřevěnou krabičku. Otevřela ji a podívala se, co je uvnitř.

“Co je to, dědo?” zeptala se.

“Suvenýr,” odpověděl. “Z doby, kdy jsem byl v armádě. Můžu říct, že mě dostal z pár šlamastyk.”

“A ty mi ho chceš dát?”

Přikývl.

Rose si tu věc vzala s sebou na tuhle misi jako zálohu, poslední záchranu. No, rozhodně to vypadalo, že je v situaci, kdy něco jako poslední záchranu potřebuje.

Volnou (tedy, volnou - ehm) rukou sáhla po noži. K její úlevě se prsty sevřely kolem rukojeti a ona ho vytáhla ven. Mávla nad sebou jediným divokým pohybem a musela vlkodlaka zasáhnout, protože zavyl, narovnal se a couvl. Využila šance, přetočila se do toho nejpodivnějšího úhlu, který je fyzicky možný, a vrazila té bestii čepel přímo do srdce.

Poté vyskočila na nohy a utíkala.

Cestou ven z budovy a do lesa ji pronásledovaly kletby, ale ať už je vysílal kdokoliv, sám se za ní nevydal.

Když měla pocit, že už nemůže dál běžet, zhroutila se na zem a ztěžka oddechovala.

Jak tam ležela vyděšená, vyčerpaná a krvácející, do jejího vnímání pronikl další zvuk. Zvuk tekoucí vody.

Přinutila se zvednout hlavu a podívat se směrem, odkud asi přicházel.

Po deseti minutách to našla - potůček tak mělký, že by jí voda nedosahovala ani ke kolenům. Stáhla ze sebe hábit a tričko, které měla pod ním. Nabrala do rukou trochu vody a omyla si rány, jak nejlíp dokázala. Poté si jí trochu stříkla na obličej, vstala, znovu se oblékla a rozhlédla se.

Nedalo se to jinak vyjádřit: ztratila se.

Nacházela uprostřed lesa, uprostřed noci, v zemi, která pro ni byla možná tím nejnebezpečnějším místem na zemi. Byla zraněná. Neměla hůlku ani přenášedlo.

A byla sama.

Sakra.

Věci se opravdu pokazily, že jo?

Možná kdyby to věděla, mohla by se utěšit tím, že jedna z vražedných kleteb, které náhodně seslala, než uprchla, zasáhla Mulcibera přímo mezi oči, takže alespoň tato část mise proběhla úspěšně. 

Ale ona to nevěděla. A naživu nezůstal nikdo, kdo by jí to mohl povědět.

PA: Tak co? Líbí se vám to? Brzy se budu zabývat detailnějšími věcmi, takže pokud něco nedává smysl, pravděpodobně to bude vysvětlené. (...) Nicméně teď a tady prohlašuji, že nezapojení Mezinárodního sdružení kouzelníků do války je v zásadě to, jak vidím tuto organizaci v kánonu. Koneckonců tam nebyla žádná zmínka o zahraniční pomoci ani při jedné z válek s Voldemortem, a to navzdory tomu, že Brumbál byl předsedou sdružení (jasně, Fleur pomáhala a trochu i Madam Maxime, ale kromě toho…). Myslím si, že stejně jako ministerstvo kouzel v Británii ignorovalo sdružení situaci tak dlouho, jak jen mohlo, dokonce do té míry, že už to nebylo omluvitelné.