Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1. První rok

PA: Nejsem si úplně jistá, jak napsat koktání, takže doufám, že Quirrellovy repliky vyzněly dobře.

Albus Brumbál seděl ve své kanceláři a čekal na prvního z uchazečů o výuku obrany proti černé magii. Pohovor byl samozřejmě poněkud zbytečný, vzhledem k tomu, že kromě Severuse byl jen jeden kandidát. Severus doufal, že když se bude každý rok neúspěšně hlásit, nakonec Albusův odpor zlomí a místo získá. Tvrdil, že pokud bude mít ve smlouvě na výuku obrany stanoveno, že je jen na jeden rok, mohl by se kletbě vyhnout, ale Albus nehodlal riskovat. Ačkoli Merlin věděl, že kletbu na té pozici využil, aby se zbavil nepohodlných učitelů, kteří byli chráněni smlouvou na dobu neurčitou.

Přesto, i když už věděl, kdo práci dostane, považoval za vhodné tak jako tak provést pohovor. Aha! Jeho první uchazeč se dostavil.

„Pojď dál, Severusi," pozdravil ho žoviálně.

„Pane řediteli,“ přikývl Severus, vstoupil a usadil se. „Víte, proč jsem tady.“

„Ach ano. Chceš se ucházet o místo profesora obrany proti černé magii po…“ Albus se podíval do svých poznámek. „Po desáté?“

„Správně,“ souhlasil Severus strnule. Zdálo se, že každý další rok, kdy je odmítnut, činí už tak nevrlého muže mrzutějším.

„Proč chceš učit obranu proti černé magii?“ zeptal se Albus.

„Nechci,“ zněla očekávaná odpověď. „Jenže mě neustále citově vydíráte, abych zůstal profesorem, přestože nemůžu vystát nikoho, komu ještě nebylo sedmnáct, a jsem skálopevně přesvědčen, že přibližně devadesát osm procent bradavické populace tvoří banda tupců. Proto bych mnohem raději učil předmět, který mě ještě baví a který ze mě pomalu nevysává život. Kromě toho mi každý rok, kdy trváte na tom, že dáte Nebelvír a Zmijozel na lektvary dohromady, vezme nejméně tři roky života.“

„Chápu,“ řekl Albus diplomaticky. „Jakou máš kvalifikaci pro výuku tohoto předmětu?“

„Byl jsem zatracený smrtijed, Albusi, a přežil jsem dlouhou dobu v blízkosti Pána zla, včetně několika měsíců, kdy jsem působil jako dvojitý agent, a to je víc, než může tvrdit většina lidí,“ pohlédl na něj vzdorně Severus.

„To je správná poznámka. Ale co Harry Potter?“ Albus byl skutečně zvědavý na Severusovu reakci na toho chlapce. Nebyl tak malicherný, aby ho vinil z hříchů jeho otce, ale jestli Severus vezme chlapce pod svá křídla kvůli lásce k Lily, nebo jím bude opovrhovat, protože není jeho otec, to se teprve uvidí.

„Co by s ním mělo být?“ Bylo opravdu pozoruhodné, jak bezvýrazně dokázal Severus promluvit, když se k tomu rozhodl.

„Přísahal jsi, že ho budeš chránit.“

„A mám v úmyslu to udělat,“ prohlásil Severus strnule.

„Pak se mnou jistě budeš souhlasit, že nejlepší způsob, jak ho ochránit, je dohlížet na něj v Bradavicích,“ popíchl ho Albus.

Severus zaťal zuby. Albusovi trvalo tři roky, než o tom svého profesora lektvarů přesvědčil, ale teď se zdálo, že to přijal, i když nerad. „A obrana proti černé magii se vyučuje v Bradavicích. Byl bych jeho učitelem a vídal bych se s ním stejně často, jako kdybych učil lektvary.“

„Letos,“ souhlasil Brumbál. „A příští rok bys byl nepochybně bez práce.“

„Ne nezbytně,“ trval na svém Severus. „Kdybych prostě dal výpověď…“

„To už zkoušeli jiní,“ připomněl mu Albus. „Vzpomínáš si na profesory Bonesovou a Greengrasse? Nic to nezměnilo, nakonec byli z hradu s ostudou vyhnáni.“

„Tohle je něco jiného,“ odfrkl si Severus. „Nemám zvrácené touhy po malých dětech ani nekouřím žaberník. Nejhorší z mých zločinů, to, že jsem smrtijed, mi v dohledné době vyhazov nepřinese. Každý, kdo byl tenkrát poblíž, už to ví, ti zbývající spojenci Pána zla, kteří se vyhnuli Azkabanu, si myslí, že si z vás dělám blázny, a ostatní, kteří vás ctí, věří vašemu slovu, že jsem důvěryhodný.“

„Víš,“ řekl Albus zamyšleně, „chtěl jsem si s tebou o tom promluvit. Nemuseli by mi věřit na slovo, kdyby…“

„Ne znamená ne, Albusi,“ přerušil ho Severus. „Nechci, aby se o Lily někdo dozvěděl, ani teď, ani nikdy jindy. A už VŮBEC ne ten Potterův spratek.“

No, to odpovídalo na tuto otázku. Severus byl odhodlaný být zahořklý až do konce. „Severusi, prosím,“ pokáral ho. „Ten chlapec je ještě dítě a ty ses s ním nikdy ani nesetkal.“

„Vsadím se, že vypadá úplně stejně jako jeho otec,“ prohlásil Severus. „S výjimkou… Lilyiných očí.“ Sám zavřel oči, bezpochyby si představoval, jak asi chlapec vypadá, a zachvěl se. „Kromě toho,“ náhle změnil téma, „necháváte Quirrella, aby si to místo na rok zkusil, a on vyučuje studium mudlů.“

„Já vím, vlastně jsem neměl v úmyslu se ho zbavit, ale po jeho studijním volnu… no…“ Albus zaváhal. „Pořád je schopný učit, ale zdá se, že ho od úplného nervového zhroucení dělí jeden hlasitý zvuk, a přitom vypadal, že je z vyhlídky na výuku obrany velmi nadšený, když si teď rozšířil obzory a setkal se s mnoha temnými tvory, o kterých se chystá přednášet. Upřímně řečeno, tohle bude nejspíš jeho poslední rok v Bradavicích bez ohledu na to, jestli mu to místo dám, tak proč mu nehodit kost?“

„Proč nehodit kost mně?“ odvětil Severus. „Jsem tu už deset let.“

„Protože Quirrell není životně důležitý pro ochranu Harryho, jakmile vstoupí do kouzelnického světa, a ty nejsi na pokraji duševního zhroucení,“ vysvětloval Albus trpělivě.

„Chcete se vsadit?“ zamumlal Severus.

„Tak, jestli je to všechno, myslím, že náš rozhovor je u konce. O tom místu tě budu informovat hned, jak-“

„Najmete Quirrella. Chápu,“ povzdechl si Severus a zamířil ke dveřím. Když k nim došel, zastavil se a otočil se zpět. „Já se vrátím, víte?“

„S tím počítám,“ podotkl Albus. „Další.“

Quirinus Quirrell, bledý a škubající sebou, vstoupil do Albusovy kanceláře. Měl na hlavě velký fialový turban, na který Albus nemohl nezírat. Upřímně řečeno, vypadal směšně. Samozřejmě, ne že by ho on měl soudit, ale přesto, byl turban dvakrát větší než Quirrellova hlava.

„J-j-jste si jistý, že by bylo v p-p-pořádku, kdybych se j-já ujal této p-p- pozice?“ zakoktal se Quirrell. Byl sice členem učitelského sboru už pět let, ale vždycky byl tak samotářský, že se s Albusem nikdy nezačali oslovovat křestními jmény. Teď, s jeho bezprostředně hrozícím duševním zhroucením a předpokládaným odchodem z hradu na konci školního roku, k tomu nejspíš už nikdy nedojde.

„Ovšem,“ ujistil ho Albus. „Charita Burbageová se nedávno vrátila ze svého dvouletého pobytu mezi mudly a ucházela se o vaše místo. Pokud se kvalifikujete na výuku obrany proti černé magii, pak ji zaměstnám, takže opravdu není příliš obtížné vás přesunout z jednoho předmětu na druhý.“

„S-slyšel jsem, že S-Severus sem také přišel p-p-požádat,“ řekl Quirrell a vypadal naprosto vyděšeně. Opravdu, Albus by si měl se Severusem promluvit o tom, aby neterorizoval už tak traumatizované kolegy. Očividně by to mělo být samozřejmé, ale Severus často potřeboval, aby mu někdo takové společenské zdvořilosti vysvětlil. Pochopitelně, ne že by jim nerozuměl, jen neměl potřebu je dodržovat, pokud mu to Albus výslovně nenařídil. Ten se obvykle neuchyloval k tomu, aby Severuse nutil ke slušnému chování, ale nebylo by dobré, aby si musel před koncem roku hledat nového profesora obrany, že?

„Se Severusem si nedělejte starosti, ten si žádost podává každý rok," ujistil ho Albus.

To Quirrella zaujalo. „O-opravdu? P-p-proč by to d-d-dělal?“

Albus pokrčil rameny. „Nejsem si jistý, vážně. Myslím, že teď jde spíš o princip, než že by očekával, že tu práci v dohledné době dostane.“

„A-a-aha,“ řekl Quirrell a vypadal pochybovačně.

„Promluvme si o vás. Jakou máte kvalifikaci pro výuku obrany proti černé magii?“ Albus rychle přešel na neutrálnější půdu.

„N-n-no, jsem p-p-profesorem už čtyři roky. V l-loňském roce jsem p-procestoval s-svět a potkal jsem mnoho fascinujících t-temných t-tvorů a podařilo se mi zbavit několik vesnic jejich m-místních m-magických h-hrozeb,“ řekl Quirrell hrdě. Bylo poněkud zvláštní slyšet, jak někdo hrdě koktá, ale bylo to tak.

„Odtud máte ten turban?“ zeptal se Albus a doufal, že to vypadá jen jako projev zdvořilého zájmu, ne jako snaha potlačit své veselí. Často s tím měl potíže, když byl konfrontován s absurditou jiných, mladších čarodějů. Bylo mu řečeno, že se neustále tváří lehce dědečkovsky pobaveně. To bylo vlastně docela užitečné, protože pokud to byl jeho obvyklý výraz, nikdo si nikdy nevšiml, že se jim tajně směje.

„P-proč, ano, ano, je to t-tak,“ vykoktal Quirrell potěšeně. „Byl to vlastně d-d-dárek od jednoho afrického p-prince za vypuzení o-o-obzvlášť o-obtížné zombie.“

„Ale?“ zeptal se Albus zaujatě. „Jak se to stalo?“

Quirrell odvrátil pohled. „J-já bych o tom raději n-n-nemluvil, jestli vám to n-nevadí. Š-špatné vzpomínky." Čím byl Quirrell nervóznější, tím horší bylo jeho koktání.

„Samozřejmě,“ řekl Albus konejšivě. TOHLE byl jeho letošní kandidát na učitele? Jakmile Severus stráví nějaký čas v Quirrellově společnosti, pokusí se ho zabít za to, že mu to místo dal. No dobrá, kdykoli by raději zemřel Severusovou rukou než Tomovou. Za normálních okolností by Albus ani nepřemýšlel o tom, že by Quirrellovi práci dal, když tak očividně potřeboval pořádnou dávku terapie. Na druhou stranu to byl jen jeden rok, kolik škody může napáchat devět krátkých měsíců? A ne že by se o to místo ucházel někdo jiný než Severus.

„Myslím, že už jsem toho slyšel dost,“ přinutil se Albus k úsměvu. „Gratuluji vám, Quirrelle.“

Quirrell okamžitě omdlel.