Preklady fanfiction Harryho Pottera

Cena svobody 5 

Harry se na delší dobu odmlčel, jako by očekával nějakou námitku kvůli překvapující novině, kterou právě vypustil, ale po několika minutách se opět ujal slova. „Zbývá nám poslední z Weasleyů, Ginevra Molly Weasleyová.“

Ginny ožila, když uslyšela své jméno vyslovené ústy muže, kterého chtěla pro sebe po většinu života, zvlášť poté, co jí během prvního ročníku dokázal, že ji miluje stejně jako ona jeho, když ji zachránil před Tomem Raddlem a tím baziliškem.

„Ginevro, vím, že jsi mnou posedlá.“ V Harryho tváři se neobjevilo nic z vášně, kterou Ginny předpokládala u někoho, kdo ji miluje, a rozhodně nečekala, že bude dál používat její oficiální křestní jméno. Věřila, že ji bude oslovovat tak, jak jí říkal, když spolu v posledním roce mluvili v soukromí. Jeho přezdívka pro ni byla Venefica, což, jak jí řekl, znamenalo latinsky malá kouzelnice. „Myslel bych, že po tvé zkušenosti s Tomovým deníkem v prvním ročníku v Bradavicích nebudeš tak hloupá, abys zapsala něco, co by tě později mohlo usvědčit, ale jako většina kouzelnického světa ses nepoučila ze svých chyb. Winky mi velmi pomohla poté, co jsem jí řekl o lektvarech, které ve mně objevili, když jsem loni v létě přišel ke Gringottovým přihlásit se o své dědictví.“

Harry se na chvíli odmlčel, než pokračoval. „Musím říct, byl jsem překvapený, že jsi nezkusila lektvar lásky, ale na druhé straně pomoc, kterou jsi poskytovala Blbálovi výměnou za připravovanou manželskou smlouvu se mnou, spočívala v tom, že mě přiměješ, abych ti důvěřoval víc než tvému bratrovi. Takže předpokládám, že lektvar lásky by byl poněkud nápadný, vzhledem k tomu, že jsem o tebe do loňského roku nikdy neprojevil zájem, a ty jsi mi do té doby nedokázala říct souvislou větu.“

Nastala další pauza, Harry se stále tvářil naštvaně. „Podařilo se ti mě přimět, abych ti důvěřoval, a to pomocí lektvarů, které snižovaly mou obranyschopnost. Řekl jsem ti věci, které jsem neřekl žádné živé duši, a ty ses sebrala a vyzradila je Blbálovi, aby je mohl použít k manipulaci se mnou. Jsem si poměrně hodně jistý tvým očekáváním, že dostaneš většinu potterovského majetku, vzhledem k tomu, že manželskou smlouvu podepsal jako můj poručník Blbál, ale nedostaneš nic, protože Blbál neměl žádné zákonné právo takovou smlouvu mým jménem uzavřít. Někteří z vás si možná říkají, jak je to možné, když mi loni bylo šestnáct a v očích kouzelnického světa jsem nebyl dospělý, ale když Sirius zemřel, v jeho závěti se aktivovala klauzule, která mě zplnoletnila a udělala ze mě hlavou rodů Potterů a Blacků. Podle pravidel, jimiž se řídí rod Blacků, se zdá, že nechtěli, aby se někdo vměšoval do rodinných záležitostí, a tak pokud není v závěti předchozí hlavy rodu stanoveno jinak, stane se hlavou rodu nejstarší Black mužského pohlaví, a pokud je to dítě, je ihned zplnoletněno. Protože jsem byl po Siriusově smrti jmenován dědicem posledního lorda Blacka, stal jsem se automaticky novou hlavou rodiny a tím pádem jsem si mohl nárokovat i postavení hlavy rodu Potterů. Možná jsem o zplnoletnění nevěděl, ale bylo provedeno. V šestnácti letech jsem byl v kouzelnickém světě dospělý a zodpovědný za své činy.“

Na Harryho tváři se objevil velký ďábelský úšklebek, když pokračoval. „A pro případ, že ti to uniklo, Ginevro, to pro tebe znamená, že od chvíle, kdy Sirius zemřel, neměl Blbál žádné zákonné právo uzavírat mým jménem jakékoli právní dohody a skřeti mi to potvrdili, takže jako pozůstalá manželka nedostaneš nic, zvlášť když manželství nikdy nebylo naplněno. Také ti musím říct ještě jednu věc. Víš, jakou přezdívkou jsem tě nazýval po většinu minulého roku: Venefica. Tak se říkalo římským kouzelnicím, které používaly drogy, lektvary a jedy, aby dosáhly toho, co chtěly. Ve skutečnosti to označuje travičku, což je přesně to, co jsi dělala ty, moje malá Venefico.“

Ginnyini rodiče se na ni podívali. Nechtěli věřit tomu poslednímu obvinění, ale výraz v její tváři jim jasně dokázal, že Harryho tvrzení je pravdivé. Byla nesmírně bledá, jako by z ní vyprchala všechna krev, a oči měla vytřeštěné šokem a nedůvěrou, že se všechny její plány mohly takhle zhatit.

Artur vstal, v ruce držel hůlku a jeho hlas byl ledově chladný, když promluvil: „Albusi Percivale Wulfricu Briane Brumbále, jako hlava rodiny Weasleyových prohlašuji, že za zločin zkorumpování dvou a možná i tří z mých dětí, pokud zjistíme, že jsi měl podíl na tom, že nás Percy opustil, nejsi už vítán na žádném pozemku Weasleyových a já tímto ruším všechny vazby mezi mou a tvou rodinou. Už se k nám nikdy nepřibližuj.“

Když Artur domluvil, od hlavy až k patě ho zahalila bledě žlutá záře.

Bonebreaker se usmál a řekl: „Velmi zábavné, ale mohl jste si ušetřit nějaké potíže. Ještě je třeba předat odkaz lorda Potter-Blacka Nejvyššímu hlavounovi.“

Ta slova Brumbála znepokojila ještě víc než to, co předtím řekl Harry.

„A teď se dostáváme k poslední a podle mého názoru nejméně důležité osobě tady, Albusi Percivalu Wulfricu Brianovi Brumbálovi, držiteli spousty bezcenných titulů a tomu, koho činím výhradně zodpovědného za to, jaká mizérie byl můj dosavadní život, protože mě ovládal jako loutku, dokud jsem loni v létě nepřestřihl provázky, když jsem se dozvěděl o svém zplnoletnění, o kterém jsi mi opomněl říct, Blbále.“ V Harryho tváři se zračil chladný vztek. „Albusi Percivale Wulfricu Briane Brumbále, obviňuji tě z úmyslného zasahování do výkonu magické vůle, do které jsi neměl právo zasahovat. Když jsi nechal Siriuse uvěznit, porušil jsi závěť mých rodičů a odstranil jsi vykonavatele jejich poslední vůle. Vím, že v jejich závěti bylo uvedeno, kdo byl jmenován jejich strážcem tajemství, a že tato závěť byla několik dní před jejich smrtí svěřena do péče Gringottových. Také vím, že existuje záznam o tom, že jsi měl přístup k jejich závěti několik dní po jejich smrti, takže jsi o tom věděl! Také ti bylo jasné, že Sirius by nikdy nesouhlasil s tvým plánem umístit mě k Dursleyovým, protože mu bylo známo, co si myslí o magii, takže musel být odstraněn a ty ses nechal zapsat jako můj kouzelnický opatrovník.“

Nastala pauza a zdálo se, že se Harry trochu vzpamatoval ze vzteku, který způsobil, že se obraz v myslánce roztřásl. „Požádal jsem skřety u Gringottů, aby mi prověřili pár věcí, a zjistil jsem něco, co jsi asi nevzal v úvahu. Když ses navzdory závěti nechal prohlásit za mého magického opatrovníka, vznikla ti povinnost plnit její podmínky v plném rozsahu, což znamená, že jsi porušil magicky závaznou poslední vůli a způsobil jsi škodu nejen mně, ale i hlavě rodu Blacků.“

Brumbál zbledl, když Harry pokračoval: „Já, Harrison Jacob Potter-Black, hlava rodů Potterů a Blacků, tímto obviňuji Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála, že zasahoval do plnění magické smlouvy, závěti mých rodičů, což nakonec vedlo k úmrtí hlav dvou šlechtických rodů, Potterů a Blacků. Nicméně vzhledem k tvým dlouholetým službám lidu kouzelnické Británie nechávám na tobě, abys rozhodl, jaký bude tvůj osud. Dveřmi číslo jedna máš možnost zcela odejít ze všech svých funkcí, včetně funkce ředitele Bradavic, a už nikdy se neobjevovat na veřejnosti, neposkytovat rozhovory ani nemít v žádném případě vliv na kohokoli v kouzelnickém světě. Nebo si můžeš vybrat dveře číslo dvě a být zbaven magie a přijít o všechno, co tvá rodina vlastní. Nechal jsem pro tebe vypracovat dvě magicky závazné smlouvy, ze kterých si můžeš vybrat. A nemysli si, že ti projde, když to neuděláš. Pokud si nevybereš, bude volba provedena za tebe a já jsem své instrukce velmi jasně sdělil správci účtů Bonebreakerovi. Takže jaká bude tvoje volba, Blbále?“

„Za jak dlouho se musím rozhodnout?“ Brumbál se obrátil na Bonebreakera a ignoroval přitom ošklivé pohledy, které k němu vysílali kromě jiných Remus a Tonksová. Věděl, že protesty by mu nepomohly, protože by bylo až příliš snadné dokázat, že se krátce po smrti Potterových dostal k jejich závěti.

„Než opustíte tuto místnost,“ oznámil mu Bonebreaker, dotkl se runy na boku myslánky a Harryho obraz zmizel. Pak skřet vytáhl ze složky dva pergameny a položil je na stůl vedle sebe. „Pokud si nevyberete, mám instrukce, abych jeden roztrhal, tím okamžitě vstoupí v platnost druhý. Co se týče vás ostatních, tímto čtení závěti lorda Pottera-Blacka končí.“

„Hej, a co Potterovo panství?“ protestoval Ron. „O něm v jeho závěti nebyla ani zmínka.“

„To proto, že o něm už bylo rozhodnuto.“ Bonebreaker drzého mladého zrzka probodl pohledem. „Osoba, která je obdržela, byla dnes seznámena s dědictvím jedním z našich mudlovských právníků. Veškerá potterovská aktiva, s výjimkou majetku uvedeného v závěti, kterou jste právě slyšeli, byla během minulého měsíce převedena na mudlovská s pokyny, aby byla předána jedinému příteli lorda Pottera-Blacka v nemagickém světě.“

Když Brumbál vstal a přešel si přečíst dvě smlouvy, které Harry nechal vypracovat, začalo několik hovorů, v nichž se uvažovalo, kdo by mohl být onen člověk v nemagickém světě a proč se o něm Harry nikdy předtím nezmínil. Brumbál okamžitě poznal, že smlouvy sepsali skřeti, protože v nich nebyly žádné bezprostřední mezery, které by využil. Podepsal tu, která mu umožňovala ponechat si magii. Jednal tak, jak považoval za nejlepší pro „větší dobro“ všech, ale trvalo roky jeho života, než někdo další pochopil, proč je někdy nutné krátkodobě ublížit několika jedincům, aby se v dlouhodobém horizontu zachránil větší počet lidí, nebo aby parafrázoval mudlovského autora Dickense, někdy je třeba obětovat několik málo lidí pro dobro mnoha.

xxx

Severus vstoupil do místnosti plné prodlužujících se stínů odpoledního slunce. Rozhlédl se kolem a snažil se zjistit, kde se skryl jeho host. Našel ho stát ve stinném koutě na vzdálenější straně místnosti.

„Jak to šlo?“ zeptal se, když Snape přišel blíž. Svou pozornost stále věnoval scenérii za oknem. „Je to konečně hotové?“

„Ano, všichni dostali, co si zasloužili, a já vám chci poděkovat za baziliška.“ Poté, co mu předal lahvičku se vzpomínkou na čtení Potterovy závěti, stanul Snape vedle svého hosta a také se zadíval ven.

„Usoudil jsem, že právě vy ho dokážete nejlépe využít, nemluvě o tom, že si ho zasloužíte mnohem víc než moji takzvaní přátelé." Jeho host se k němu otočil čelem. „Vyřídil jsem si získání amerického občanství a ráno odcestuji. Americké ministerstvo magie mi poslalo přenášedlo, které mě zítra ráno v šest hodin východoamerického času dopraví na matriční úřad, takže tam dorazím, až tam bude poměrně prázdno, a tak si mého příjezdu nevšimne tolik lidí. Chci vám poděkovat za veškerou pomoc, kterou jste mi poskytl. Bez vás bych nikdy neunikl pryč. Nikdy bych se nedostal na svobodu. Buď by se ode mě očekávalo, že napravím všechny neduhy magické Británie, nebo by mě považovali za dalšího Pána zla, protože jsem zabil toho posledního.“

Severus pokýval hlavou, uznával, že je to pravda. Jen málokdo v magické Británii byl ochoten bojovat za to, čemu věřil a co bylo správné. Mnohem raději nechávali bojovat jiné. Také velmi rychle viděli nepřátele v těch, kteří nežili podle jejich představ, a snažili se je zničit pomocí vlády, která jim ve všem ochotně vyhověla, protože řečený jedinec mohl být hrozbou i pro ni. „Co teď chcete dělat?“

„Nevím,“ přiznal Harry. „Vlastně jsem neměl čas o tom moc přemýšlet. Myslím, že budu pár měsíců jen tak vegetit, jak tomu říkají mudlové, a pokusím se dohnat mudlovské aktuální dění, protože nemám v úmyslu trávit v kouzelnickém světě moc času, alespoň po několik desetiletí. Možná budu pracovat na získání mudlovského titulu v nějakém oboru, až si ujasním, co chci dělat se zbytkem života. Určitě ale budu cestovat, podívám se na některá místa, o kterých jsem jen četl.“

Snape se zadíval do smaragdově zelených očí, které se teď na něj upíraly. „Užívejte si života, pane Pottere. A možná mě přibližně za rok uvidíte v Americe, protože pochybuji, že budu o moc déle mistrem lektvarů v Bradavicích.“

„Prostě mi pošlete sovu, až k tomu dojde. A jmenuji se teď Damien Greenleigh,“ opravil ho mladík stojící vedle něj.

Snape mírně sklonil hlavu na znamení přijetí.

„Užívejte si života, pane Greenleighu, ať je dlouhý a šťastný.“

„A já vám přeji to samé.“

Damien, dříve Harry Potter, opětoval přání, a pak vyšel ze dveří obývacího pokoje.

Konec.