Preklady fanfiction Harryho Pottera

Když přehrávání pokračovalo, Harry pohlédl na první kousek pergamenu, který se objevil, a odložil ho stranou se slovy: „Ten byl Hagridův.“ Znovu poklepal na okraj a tentokrát se po přečtení opět zatvářil důstojně. „Další osoba je Severus Snape.“

Většina přítomných v místnosti překvapeně zírala na Snapea, který seděl v rohu, odkud mohl všechno pozorovat, a přitom zůstat zády ke zdi. Jen jim věnoval svůj typický jedovatý pohled.

„Nepochybuji o tom, že si všichni myslí, že jsem blázen, vzhledem k tomu, jakou historii se Snapem máme od mého příchodu do Bradavic. Během loňských vánočních prázdnin jsme došli k porozumění a podařilo se nám tak řečeno zakopat válečnou sekeru, a nebylo to do něčí lebky. Profesore Snape, teď už můžu říct to, co jsem předtím nedokázal. Hluboce lituji toho, jak se k vám můj otec a kmotr chovali. Šikana není správná, bez ohledu na jakoukoli provokaci. Nechávám vám něco, o čem vím, že to oceníte tak, jako nikdo jiný.“

Bonebreaker podal Snapeovi lahvičku, která obsahovala stříbřitou látku, zatímco Harry pokračoval. „V lahvičce, kterou dostáváte, pane profesore, je vzpomínka na to, jak jsem otevřel vchod do Zmijozelovy Tajemné komnaty. Byl jsem tam loni a bazilišek je stále naprosto nedotčený, což mě překvapilo. Pročetl jsem si zákony, a protože jsem to byl já, kdo ho zabil, jsem ten, kdo bude rozhodovat, co s ním udělat. Nechávám na vás, abyste s ním naložil, jak budete chtít. Dovedu si představit, že části z tisíc let starého baziliška můžou být docela cenné, pokud by se nehodily do lektvarů. Využijte je dobře.“

Snape hleděl na lahvičku, kterou ochranitelsky svíral v rukou. Kdyby v tu chvíli někdo viděl přes závěs černých vlasů, zakrývajících jeho obličej, spatřil by, že se mu oči lesknou neprolitými slzami. O chvíli později se zachvěl, pak zvedl hlavu a všichni mohli vidět jen masku bez výrazu.

Ron na něj zlobně zíral. Jeho sestra tam dole málem zemřela, Harry také, a mastný prevít teď dostal velmi hodnotný dar a zachází s ním, jako by na něm nezáleželo. Kdo ví, co tam dole ještě je. Zmijozel by dole toho hada určitě nenechal jen tak, takže kdo mohl vědět, jaké poklady tam Snape najde. Zkřížil si ruce na prsou a zamumlal: „Pancharte studený.“

Zatímco Snape studoval svůj dar od Pottera, Harry vytáhl z klobouku další jméno a tentokrát úsměv na jeho tváři při čtení jména nebyl příjemný.

„Na tohle jsem čekal dlouho, předlouho,“ oznámil a jeho hlas zněl jako hlas proroka, který se chystá někomu zvěstovat zkázu. „Naším dalším vítězem, nebo v tomto případě bych mohl říct poraženým, je ministr kouzel Cornelius Osvald Popletal. Nejspíš sis myslel, že ti odkážu spoustu peněz, protože si tě vážím a chci, abys pokračoval ve funkci ministra. No, Popleto, myslím, že můžeme s klidem říct, a nikdo se mnou nebude nesouhlasit, že jsi neschopný patlal. Že se ti vůbec podařilo udržet si svůj úřad nebo se do něj dostat, jen dokazuje, že většina britských kouzelníků jsou ovce ochotné nechat se vést někým, kdo dává hezky znějící sliby, o nichž ví, že je nemůže splnit. Strávil jsem dlouhý čas plánováním tvého zaslouženého trestu. Teď vlastním jak Denního věštce, tak Sdružení kouzelnických rozhlasových stanic, což znamená, že jim můžu nařídit, co mají otisknout, a ty tomu nemůžeš zabránit, protože zatímco spolu mluvíme, vychází zvláštní vydání Věštce s podrobným popisem všech tvých zločinů, od úplatků, které jsi přijal od Luciuse Malfoye a dalších, teď už usvědčených smrtijedů, až po to, že jsi byl ochotný nechat políbit mého kmotra mozkomorem, přestože jsme ti já i Hermiona řekli, že je nevinný a že strážcem tajemství mých rodičů byl ve skutečnosti Pettigrew, a nezapomeňme na tvůj vrcholný úspěch: celý rok zapírání Voldyho návratu a pomlouvání mě, když jsem se snažil vyjít s pravdou ven.“

Harryho obraz se naklonil dopředu. „Taky žádám Starostolec o hlasování o nedůvěře, a aby Amelie Bonesová mohla toto zasedání svolat, nechal jsem své zástupce předložit jí důkazy. Zahrnují vzpomínky z myslánky na každou interakci, kterou jsme kdy měli, a také ty věci, jichž jsem byl svědkem, když ses jich dopouštěl, například když jsi nechal Hagrida poslat do Azkabanu bez soudu a když jsi jmenoval Umbridgeovou profesorkou obrany jen proto, aby studenty v Bradavicích umlčela ohledně Voldemortova návratu.

Jestli k tomu můžu něco říct, tak jsi husa zralá na pekáč, Popletale. A pokud se Starostolec ukáže jako pozoruhodně krátkozraký a nechá tě ve funkci, zařídil jsem, aby jak kouzelnický rozhlas, tak Věštec hlásaly tvé zločiny proti občanům kouzelnické Británie znovu a znovu až do dne voleb, aby všichni lidé věděli, jaký jsi imbecil. Třeba se konečně probudí a ucítí, že tu něco smrdí, jak říkají Američané.“

Harry se na chvíli odmlčel, jako by se chtěl vzpamatovat z návalu hněvu, který právě prožíval. „Musím jen dodat poslední věc, Popleto. Jsem vážně rád, že už mi nevládne takový neschopný blbec, jako jsi ty. Doufám, že ti v nebi to řídí líp. Nerad bych si myslel, že nebeská vláda je taková jako ta tvoje."

Popletal si odfrkl a zíral na Potterův obraz. Nemohl uvěřit, že mu ten kluk tohle udělal. Byl dobrý ministr a za velmi těžkých okolností dělal pro lidi v kouzelnické Británii, co mohl. Udržel mír, ale rychle si uvědomil, že na tom nebude záležet, jakmile začnou vycházet ty články a zprávy. Lidé půjdou po jeho krvi. Potřeboval odsud zmizet… hned.

Postavil se na nohy, zamumlal něco o tom, že přijde pozdě na schůzku, čemuž nikdo nevěřil, a vyběhl ze dveří jako krysa opouštějící potápějící se loď.

„Nepochybuji o tom, že Popletal právě opustil místnost v touze pokusit se shrábnout co nejvíc peněz, které dostal na úplatcích, a zmizet ze země dřív, než britští kouzelníci narazí jeho hlavu na kůl.“ Popletal to prováděl ještě během Harryho komentáře. Pak Harry znovu poklepal na klobouk a řekl: „Pojďme dál. Naším dalším soutěžícím je… Artur Weasley.“

Na chvíli se odmlčel a zhluboka se nadechl, jako by se připravoval na těžkou zkoušku. „Arture, chtěl bych tobě a tvé ženě poděkovat, že jste se mě ujali a ukázali mi, jak má vypadat opravdová, milující rodina. Byl jsi pro mě jako otec, díky tobě jsem poznal, jaké to je, a za to ti děkuji. Poté, co jsem tě potkal, jsem doufal, že můj táta by mohl být jako ty, tím myslím milující a vždy se starající o svou rodinu a přátele a vždy mající čas pomoci i úplně cizímu člověku, který to potřeboval. Vím, jak moc miluješ elektroniku, a proto ti nechávám částku sto tisíc liber, což odpovídá dvaceti tisícům galeonů, aby sis mohl koupit jakoukoli elektroniku, která tě zaujme. Také ti nechávám dvě knihy, které ti pomohou porozumět elektronice obecně a možná ti umožní trochu lépe pochopit, jak věci v mudlovském světě fungují.“

Bonebreaker mu podal dvě středně tlusté knihy a Artur si dychtivě prohlédl jejich tituly: Elektronika pro nevědomé a Věda se vším všudy.

„Vybral jsem právě tyhle knihy, protože vysvětlují elektroniku a vědu jednoduchými a snadno pochopitelnými slovy,“ pokračoval Harry. „Doufám, že se ti budou líbit a že spolu s Molly prožijete dlouhý a šťastný život.“

Harry odložil hůlku stranou a na tváři se mu objevil jemný úsměv. „Myslím, že budu pokračovat se zbytkem rodiny Weasleyových. Molly, stejně jako Arthur jsi mi ukázala, co skutečně znamená být součástí rodiny a jaká by měla být matka. Merlin ví, že Petunie taková nikdy nebyla, zvlášť vůči mně. Je mi jasné, že moje přítomnost ve vašem životě vystavila celou rodinu velkému nebezpečí, ale vy jste to přesto s úžasnou dávkou obětavosti udělali. Nechávám ti padesát tisíc galeonů, které můžeš použít, jak si budeš přát, ať je tvůj život dlouhý a šťastný. Také vám s Arturem zanechávám kouzelný obraz, který jsem nechal namalovat pro Doupě, abyste byli vždy spolu ve svém domově plném lásky. Najdeš ho v Doupěti, až se vrátíš domů. Požádal jsem Dobbyho, aby ho doručil během čtení závěti.“

Zatímco Molly vzlykala v Arturově náručí nad Harryho velkorysostí, Harry pokračoval. „Bille, nestrávili jsme spolu moc času, ale myslím, že by bylo skvělé mít staršího bratra, jako jsi ty. Nechávám ti několik knih z knihovny rodiny Blacků o starověkých kletbách a o tom, jak jim čelit. Myslím, že je jako odeklínač oceníš, protože jsou všechny psané rukou jednoho z Blacků, který byl zřejmě odeklínačem před více než dvěma sty lety. Charlie, to, co jsem řekl o Billovi, platí i pro tebe. Myslím, že by bylo skvělé mít bratra, který pracuje s draky. Dávám ti z potterovské knihovny několik knih o starých dracích, doufám, že ti budou při práci nápomocny. Ověřil jsem si to u Flourisha a Blottse a tyto knihy nebyly vytištěny už více než tři sta let, takže jsou poměrně vzácné. Percy, na řadě jsi ty.“

Harryho tvář nabyla nesmiřitelného výrazu, když se obrátil na třetího syna Weasleyových: „Percy, není na tobě nic, co by se mi líbilo nebo čeho bych si vážil. Zahodil jsi svou rodinu, aby ses stal patolízalem, politickým služebníčkem lezoucím do zadku někomu, kdo se ani neobtěžoval zapamatovat si tvé jméno. Zahodil jsi jedinou věc, za kterou bych dal celé rodinné jmění, rodinu, která tě miluje. Nechávám ti bednu mudlovských dětských ubrousků, aby sis měl čím očistit obličej po tom, co jsi lezl do zadku všem těm politikům, o kterých si myslíš, že jsou důležitější než tvoje rodina. Dobby ti ji doručí k tobě domů, najdeš ji tam, až se vrátíš.“

Ostatní členové rodiny Weasleyových se podívali na Percyho, aby zjistili, jak přijímá tento poněkud urážlivý odkaz. Vypadal celkem smířeně, jako by to očekával, když viděl, jak dopadl Popletal. Všiml si lítostivých pohledů některých členů rodiny a ztuhl v ramenou, rozhodnutý nezhroutit se před nimi kvůli bariérám, které prolomila Harryho drsná slova.

„Vzhledem k tomu, že o Freda a George je postaráno, přejdu k Ronovi.“ Ron při těch slovech ožil, byl si jistý, že dostane něco opravdu dobrého. Koneckonců byl Harryho nejlepší přítel. „Jsem si jistý, že ode mě očekává spoustu pochvalných slov, vzhledem k tomu, že byl můj první kamarád mého věku v kouzelnickém světě, ale obávám se, že jeho naděje budou zklamány. Pochop, Rone, vím o penězích, které jsi dostával od Blbála, abys mě spolu s Hermionou špehoval už od prvního ročníku školy. Vím také, že ty peníze pocházely z mých trezorů tady u Gringottů. Dvanáct tisíc galeonů, které jsi získal prostřednictvím Blbála, jsou všechny peníze, které ode mě kdy dostaneš. Myslel jsem, že jsi můj přítel, ale ty jsi mě jen využíval, stejně jako Hermiona.“

Když Ron začal protestovat, že je nevinný, před matkou, která na něj hleděla, jako by nedokázala uvěřit tomu, co slyší, Harry pokračoval. „Než se začneš ohrazovat proti mému obvinění a tvrdit, že ses s Blbálem nikdy nesetkal, tak jak jsi mohl dostat peníze za to, že jsi mě špehoval, měl bys vědět, že jsem viděl své bankovní záznamy. Bonebreaker, který se po odstranění jeho předchůdce stal správcem mého účtu, mi ukázal záznamy o převodech dvou tisíc galeonů na tvůj účet na konci každého školního roku, které provedl můj údajný magický opatrovník Albus Brumbál. Ačkoli jsem tyto převody nikdy neschválil, peníze si zpět nevezmu. Ne že bych je teď potřeboval. Rone, měl bys také vědět, že tvoje a Hermionina zrada na mně bude otištěna v příštím vydání Proroka. Hodně štěstí při hledání práce v kouzelnické Británii, protože na slávě přítele Chlapce, který přežil, se už nesvezeš a tvé špatné výsledky ve škole ti při hledání zaměstnání rozhodně nepomohou.“

„Správce účtu Bonebreakere,“ zeptal se Arthur se šokovaným výrazem ve tváři, „je pravda, co řekl lord Potter-Black? Dostával můj syn posledních šest let platby z Potterova trezoru?“

„A byly ty platby povolené Albusem Brumbálem?“ chtěla vědět Molly.

„Ano,“ nerozvíjel odpověď Bonebreaker.

Arthur se otočil, pohlédl na svého nejmladšího syna s výrazem chladné zuřivosti ve tváři a řekl: „Ronalde Biliusi Weasley, tvoje matka a já s tebou probereme tvé chování, až tě dostaneme domů, a ani nepomysli na to, že se přemístíš někam jinam, než do Doupěte, až tu budeme hotovi.“

Ron beze slova přikývl. Bylo vidět, že jeho otec prožívá téměř vražedný vztek, protože područky robustní židle, na které Artur seděl, v pevném sevření jeho prstů praskaly.