Cena svobody, část 3.
Autor: Corwalch
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Cena svobody 3
Bonebreaker znovu spustil přehrávání.
„Teď, když jsme se postarali o prvního z mých falešných přátel, se podíváme, kdo je další…“ Harry znovu poklepal na okraj cylindru, a když si přečetl jméno na pergamenu, který z něj vyletěl, úsměv na jeho tváři byl hřejivý a plný života. „Remusi, jsi na řadě. I když jsem tě tak dobře nepoznal, a myslím, že vím, kdo za to může,“ Harryho tvář na okamžik nabyla kyselého výrazu, „považuji tě za člena své rodiny, už jen proto, že tě moji rodiče měli rádi a důvěřovali ti. Byl jsi také jedním z mála dobrých učitelů obrany, které Bradavice kdy měly, a je jen škoda, že správní rada a kouzelnický svět jsou příliš pitomí na to, aby si uvědomili, že v blízkosti vlkodlaka stačí být opatrný jen pár dní v měsíci. Každopádně vím, jak těžký je pro tebe život kvůli tvému malému chlupatému problému, a tak se chci ujistit, že se tím už nikdy nebudeš muset trápit. Nechávám ti sedm set padesát tisíc galeonů z potterovských trezorů a ostrov u cornwallského pobřeží. Stojí na něm panské sídlo a je tam spousta lesů, ve kterých můžeš za úplňku běhat. Také jsem najal Dobbyho a Winky, aby o tebe a tvůj dům pečovali, takže se už nikdy nebudeš muset starat o to, jak si uvaříš, nebo o jiné životní potřeby. Zůstane ti tak čas věnovat se jiným zájmům, jako je ten, o kterém se mi zmínil Sirius. Přeji ti šťastný lov, pokud se rozhodneš jít za tou výhrou, protože si myslím, že získat ji bude stát za to.“
„Děkuji ti, mládě,“ zamumlal Remus a pak se začervenal, když pohlédl vlevo, kde náhodou seděla Tonksová. Naštěstí si toho nevšimla. „A o tom druhém budu přemýšlet.“
„A naším dalším soutěžícím je… Tonksová.“ Zatímco Remus mluvil, Harry vytáhl z klobouku další jméno. „Hele, Remusi, říkám si, jestli se ti osud nesnaží něco naznačit nebo ti třeba podat pomocnou ruku. Tonksová, tohle je asi jediná příležitost, kdy to můžu říct, a ty mě nemůžeš proklít. Já, Harrison Jacob Potter-Black, tímto navracím Andromedu Black Tonksovou a její dceru Nymfadoru Tonksovou do rodu Blacků. Andromedě Black Tonksové odkazuji částku deset milionů galeonů a vilu v Monaku. Zároveň jmenuji Nymfadoru Tonksovou novou hlavou rodu Blacků, přičemž rodová linie bude od této chvíle procházet její rodinou. A jestli se drby, které jsem zaslechl, nemýlí, mám dojem, že už na někoho myslíš, viď, Tonksová?"
Všichni v místnosti se podívali na Draca a jeho matku, chtěli vidět jejich reakci na tuto zprávu. Narcisa vypadala, jako by právě ucítila nebo snědla něco žluklého, ale nic neřekla. Draco se překvapivě tvářil rezignovaně, jako by čekal, že bude zbaven možnosti stát se hlavou rodiny Blacků.
George šťouchl do bratra a zašeptal. „O co se chceš vsadit, že dnes večer bude u Malfoyů doma hodně rozbitého porcelánu?“
„Vsadil by se leda úplný naivka,“ kontroval Fred stejně tiše. „Ještě že se ve škole učí opravná kouzla, jinak by Malfoyovi dnes večer nejspíš neměli z čeho jíst.“
„Kluci,“ zasyčela jejich matka.
Oba se zatvářili mírně kajícně, ale ne na dlouho.
„Naším dalším obmyšleným Blackovou a Potterovou velkorysostí je… Draco Malfoy.“ Harry se zdál být vyšší a jeho tvář nabyla vážného výrazu. „Malfoyi, nepochybuji o tom, že tě velmi překvapilo, když ses dozvěděl, že jsi byl požádán, abys přišel na čtení mé závěti. My dva jsme nikdy nebyli přátelé, ba ani známí. Abych byl upřímný, byli jsme nepřátelé. Někdy si říkám, jestli by to bylo jinak, kdyby se tvůj otec nerozhodl tak, jak se rozhodl. Pamatuješ si, co jsi mi jednou řekl, Draco? Malfoy se nikomu neklaní. Ale tvůj otec to udělal. Vlastně se plazil před člověkem, jehož otec byl mudla. Před někým, na koho by normálně v mžiku použil smrtící kletbu. Můžeš si to sám ověřit, Malfoyi. Voldemortovo rodné jméno bylo Tom Rojvol Raddle. Místo toho tvůj otec přivedl vaši rodinu na pokraj záhuby, protože se klaněl Voldemortovi.“
Harry se odmlčel a pak pokračoval: „Probírat se touhle historií nikomu neprospěje. Minulost nemůžeme vrátit. Jsem však odhodlaný zachránit tvou budoucnost. Pokud jsi ty, Draco Malfoy, ochotný přísahat na svou magii a krev, že rod Malfoyů ode dneška zůstane neutrální ve všech bojích mezi temnotou a světlem a nebude oddaný žádné straně, pak ti z rodinných trezorů Blacků odkážu částku deseti milionů galeonů. Pochop však, Draco, že pokud tuto přísahu složíš a pak ji některý člen tvé rodiny v budoucnu poruší, přijdete o všechno, co jste získali z těchto deseti milionů, které jsem ti odkázal.“
„Překvapuje mě, že po mně nechceš, abych přísahal věčnou věrnost světlu,“ poznamenal Draco sarkasticky.
A jako by ho záznam slyšel a odpovídal mu, Harry znovu promluvil. „Důvod, proč od tebe nečekám a nechci, abys přísahal věrnost světlu, je ten, že jsou stejně zkažení jako ti na temné straně, jen to maskují pod hlavičkou ‚většího dobra‘. Celý můj život se stal peklem kvůli zkorumpovanému starci, který měl příliš velkou moc a vliv a o němž si všichni mysleli, že nemůže udělat nic špatného a že bude vždy na straně toho, co je spravedlivé a správné. No, nebyl. Nesplnil závěť mých rodičů, aby si vytvořil zbraň, kterou potřeboval kvůli tomu hloupému proroctví Trelawneyové. Postaral se také o to, abych nedostal žádný výcvik, se kterým bych mohl obstát v boji proti smrtijedům a Voldemortovi. Světlé ani temné straně jsem nevěřil kvůli věcem, kterými jsem prošel v Bradavicích, vzhledem k tomu, že oběma šlo o to mě zničit. Jsem přesvědčen, že Blbál doufal, že zemřu, abych ho nenahradil na místě hrdiny kouzelnického světa a vůdce světla.“
Draco pokrčil rameny: „To, že je Brumbál tak zkažený, mě opravdu nepřekvapuje. Otec vždycky říkal, že se mu nedá věřit.“
„Nemůžu uvěřit, že Harry řekl něco takového!“ řekla Molly šokovaně. „Znám Albuse celý život a on by nikdy nedovolil, aby někoho poškodil nebo nesplnil něčí vůli.“
Ostatní, kteří stáli pevně v Brumbálově táboře, souhlasili a upřeně se na Draca dívali, dokud se neozval Remus: „Existuje snadný způsob, jak dokázat nebo vyvrátit Harryho tvrzení, že Brumbál porušil podmínky Jamesovy a Lilyiny závěti. Správce účtu Bonebreakere, i když si uvědomuji, že váš čas je velmi drahý, bylo by možné, abychom nahlédli do závěti Jamese Pottera, jakmile bude toto čtení ukončeno?“
Bonebreaker se usmál jako žralok. „Ačkoli bych rád vyhověl vaší žádosti, my u Gringottových závěť lorda a lady Potterových nemáme. Krátce po jejich smrti ji odnesl Nejvyšší divotvorce Albus Brumbál.“
„Nu, Albusi, nechtěl bys nám říct, kde se nachází?“ zeptal se Remus. „Až budeme hotoví s Harryho závětí, můžeme se na ni všichni jít podívat a jednou provždy vyjasnit tohle malé nedorozumění.“
„Nechal jsem ji uložit na ministerstvu několik dní poté, co byl Harry umístěn ke své tetě,“ odpověděl Brumbál klidně. „Chtěl jsem se ujistit, že je pro něj o všechno postaráno, protože jeho teta za něj nemohla vyřizovat právní záležitosti v kouzelnickém světě.“
„Takže byla podána na Úřadu pro kouzelnické závěti na ministerstvu někdy kolem desátého listopadu, řekl bys, Albusi?“ pátral Remus.
„Asi tak,“ pokrčil rameny Brumbál. „V té době bylo dost rušno, vzhledem k tomu, že byli zatýkáni a souzeni všichni Voldemortovi stoupenci.“
„To je zajímavé.“ Remus vypadal zamyšleně. „Šel jsem se tam zeptat na jejich závěť přibližně 30. listopadu, ale úřednice v kanceláři mi řekla, že tam žádný záznam o uložení jejich posledních vůlí neexistuje.“
„Pánové,“ přerušil ho Bonebreaker, „jakkoli se tento rozhovor ukazuje být fascinující, musíme jít dál. Pane Lupine, my u Gringottů vám rádi pomůžeme vypátrat, co se stalo se závětí jednoho z našich hlavních vkladatelů, protože ji od Gringottových vzal Nejvyšší divotvorce, který byl uveden jako její vykonavatel, takže měl právo ji odnést. Je možné, že jsme si ponechali kopii, protože jsme byli zodpovědní za jakékoli výběry z jejich trezorů.“
Brumbál se netvářil příliš potěšeně zprávou, že skřeti jsou ochotni pomoci Remusovi vypátrat Jamesovu závěť, nebo že by u Gringottových mohla být její kopie.
Bonebreaker se podíval na Draca. „Lorde Malfoyi, jste ochoten složit přísahu, která se od vás vyžaduje, abyste získal prostředky, odkázané vám lordem Potter-Blackem?“
Draco vypadal zamyšleně. Přísaha, kterou Potter chtěl, zněla, že Malfoyové nebudou přísahat věrnost ani světlé, ani temné straně, že se ode dneška stanou v podstatě šedým rodem. Záleželo na formulaci toho, co chtěl, a dokud rodina Malfoyů nebude přísahat věrnost jedné nebo druhé straně, může se vměšovat do obou. Musel by to zařídit tak, aby žádný z jeho dědiců nemohl složit takovou přísahu, dokud mu nebude alespoň sedmnáct let, a do té doby by musel pochopit, jakou cenu to bude mít pro celou rodinu.
„Ano,“ vstal a uchopil dýku, kterou mu Bonebreaker podával. Udělal si na dlani mělký řez, vzal hůlku a namířil si ji na hruď. „Já, Draco Izar Malfoy, tímto přísahám na svou magii a svou krev, že já i moji dědicové zůstaneme neutrální ve všech sporech mezi světlem a temnotou, a nebudeme vědomě přísahat věrnost žádné ze stran.“
Draca obklopila sytě fialová záře, která ho téměř oslepila. Když zmizela, vypadal vyčerpaně a klesl zpět na své místo, hůlku stále v ruce. Matka mu ji rychle odebrala a zkontrolovala mu ruku. Jizva byla zahojená, ale velmi viditelná jako trvalá připomínka přísahy, kterou právě složil.
Bonebreaker se dotkl runy na myslánce, aby spustil přehrávání, a Harry pokračoval v řeči. „Rád bych si myslel, že Malfoy není úplně vypatlaný, takže přijal to, co jsem mu nabídl, a složil přísahu, vzhledem k tomu, že jeho další možností bylo být úplně na mizině poté, co se prokázalo, že jeho otec byl smrtijed a vrah nevinných lidí. Tak se podívejme, kdo je naší další obětí… příjemcem.“
Po přečtení jména z lístku se Harry znovu usmál. „Lenko, i když jsme byli každý v jiné koleji, byla jsi pro mě dobrou kamarádkou, stejně jako Neville. Chvíli jsem se přel sám se sebou, jestli to, co ti dávám, nechat tobě nebo Hagridovi, vzhledem k tomu, že sdílíte lásku ke vzácným a exotickým tvorům, ale nakonec jsem se rozhodl, že ty se o to postaráš nejlépe, a pro Hagrida jsem vybral něco vhodnějšího. K majetku rodiny Blacků patří i farma se vzácnými stvořeními. Ta je nyní tvoje. Nevím, jestli se tam nachází některý z tvorů, které hledáš, ale vím, že těm, kteří tam jsou, se bude ve tvé péči dařit dobře.“
Lenka neřekla nic, ale oči se jí zalily neprolitými slzami při pomyšlení na to, co jí Harry dal, a na to, že na ni vůbec myslel.
„Hagride, když už jsem se o tobě zmínil, řeknu ti, co jsem ti zanechal, aniž bych vytáhl tvé jméno.“ Harry pokračoval: „Byl jsi můj první přítel v kouzelnickém světě. I když se tě někteří lidé báli kvůli tvé velikosti, uvědomil jsem si, že jsi tak obrovský proto, že tvé obrovské a milující srdce potřebovalo velké tělo, aby se do něj vešlo. Vždycky sis na mě našel čas, odpověděl jsi mi na otázky nebo jen tak poklábosil a poskytl jsi mi pomoc, když jsem ji potřeboval. Byl jsi můj první a nejlepší přítel. Také jsem zjistil, že jsi velmi loajální k těm, kterých si vážíš, i když ti, kterým věnuješ svou oddanost, někdy nejsou hodni daru, který jsi jim dal. Přestože nechápu tvou lásku k velkým a velmi nebezpečným magickým tvorům, uzavřel jsem s rumunskou dračí rezervací dohodu, že tě naučí zacházet s draky. Vím, že také miluješ svou práci v Bradavicích, takže tě to naučí buď během letních prázdnin, nebo to zvládneš jednorázově. Žij dlouho a ve zdraví, příteli, a vyřiď Norbertovi, že ho pozdravuji.“
Zatímco Hagrid vytáhl kapesník velikosti ubrusu, aby si utřel slzy, které mu stékaly po tváři, Harry znovu poklepal na okraj klobouku.
Na jeho tváři se objevil široký úsměv, když oznámil hlasem moderátora zábavné televizní soutěže: „A našimi dalšími výherci jsou… Fred a George Weasleyovi!“
Dvojčata se postavila a přehnaně se uklonila postavě v myslánce.
„Rozhodnout se, co přenechat vám dvěma výtržníkům, nebylo zas tak těžké,“ oznámil Harry s úsměvem. „Dávám vám jeden milion galeonů z trezorů rodu Blacků. Vím, že Sirius by měl radost, kdyby věděl, že peníze jeho rodiny pomohou inspirovat nespočet nových generací narušitelů pravidel. Také vám nechávám Siriusovy a otcovy žertovné deníky. Jsem si jistý, že vám budou velmi užitečné.“
Bonebreaker předal oba deníky a podle pokynů zastavil nahrávání, protože lord Potter-Black mu naznačil, že reakce na tyto svazky bude zajímavá, a nechtěl, aby dvojčata zbytek čtení závěti promeškala, pokud by propadla hysterii.
Fred a George otevřeli deníky, aniž by čekali, že v nich najdou něco užitečného, a zůstali ohromeně zírat na jména, která viděli na předsádce. Na první straně Georgova deníku stálo Tichošlápek a na Fredově se skvělo jméno Dvanácterák. Dvojčata tam chvíli stála jako sochy, než si vyměnila deníky, aby se podívala, jestli i ten druhý patří jednomu z Pobertů. Patřil. Nevěřícně na knihy zírala, protože to, co o nich Harry říkal, že jsou to žertovné deníky Siriuse Blacka a Jamese Pottera… to znamenalo, že… „Náměsíčníku?“
„Ano,“ odpověděl Lupin nepřítomně, myšlenkami se upíral k Harrymu.
Ze smutných myšlenek ho náhle vytrhli dva mladíci, kteří poklekli před jeho židlí a ptali se, zda by mu mohli přinést šálek čaje nebo polštář.
„I když toho nejsme hodni,…“
„…uč nás, Náměsíčníku, ó poslední z Velkých.“
„Jeden z těch, podle nichž jsou všichni ostatní posouzeni a shledáni nedostatečnými.“
„Pomoz nám dosáhnout nových výšin žertovné slávy,“ prosila dvojčata a znovu a znovu se před ním klaněla.
Tonksová se nemohla ubránit chichotání při pohledu na šokovaný výraz Remusovy obvykle klidné tváře a pak se pokusila nasadit přísný tón a řekla dvojčatům: „Budete si muset domluvit schůzku, protože bude po nějakou dobu dost zaneprázdněný.“
„Zaneprázdněný čím?“ Remus užasle pohlédl na Tonksovou.
Ta ho popadla kolem krku a dlouze a vášnivě ho políbila, až dvojčata uznale zapískala. Když se odtrhla od jeho rtů, šeptla: „Co bys řekl, že budeš dělat?“
Remus se podíval na podlahu a zamumlal: „Zapomínáš na můj malý problém.“
Tonksová ho přiměla zvednout hlavu a pohlédla mu do očí. „Ne, nezapomínám. Ty máš tři dny v měsíci chlupatý problém. Když budeme mít štěstí, bude se to krýt s těmi pěti dny, kdy jsem opravdová mrcha, a budeme oba v bezpečí.“
Bonebreaker zavrčel, čímž narušil náladu a vyvolal několik záchvatů smíchu, když se dvojice od sebe odtrhla. „Gratuluji vám oběma, ale musíme pokračovat.“