Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7.

„Zaslechl jsem,“ pronesl Potter tiše a pozoroval ho těma svýma nicneříkajícíma zelenýma očima, „že budete rozhodčí v zápase Nebelvíru a Mrzimoru.“

Snape přemýšlel, odkud se Potter naučil taktiku nenápadného zastrašování, a uvažoval, že mu dá další rady. „Slyšel jste správně,“ potvrdil strnule a v pravém zmijozelském stylu předstíral, že netuší, proč se Potter rozhodl začít rozhovor, ani že nehodlají strávit příštích deset až patnáct minut slovním zápasem, aby získali víc informací z toho, co neřekli, než z toho, co řekli. Umění zmijozelské konverzace ho bavilo, pokud byl jeho protivník podobně zkušený jako on sám.

Jedním z jeho nejlepších soupeřů byl Brumbál a Snape měl pocit, že to hodně napovídá.

„Má to snad něco společného se zakletím nebelvírského chytačského koštěte v předchozím zápase?“

Snape přikývl na souhlas jak s hypotézou, tak s neosobní zmínkou vlastního dvojčete.

„A spontánním vypuknutím požáru mezi učitelským sborem, zatímco to sledovali?“

Snape se zachmuřeně usmál. Přemýšlel, zda by chlapec nepřijal špatně dotaz, jestli si je svým zploditelem naprosto jistý. „Vskutku,“ potvrdil (kdyby mluvil Brumbál, výraz, který by pak vystihl jeho hlas, by zněl ‚příjemný‘, ale Snapea za celý život nikdo neoznačil za ‚příjemného‘). Ne že by nevěřil chlapcově schopnosti číst z výrazu jeho tváře, ale věděl, že Potter dává přednost tomu, když mu někdo nahlas řekne, jestli je jeho úvaha správná, možná proto, že dříve se stávalo jen velmi zřídka, že s ním někdo mluvil. Snape ho bude muset nakonec naučit, aby se této potřeby vzdal – řeč těla a mimika obličeje byly zásadní součásti umění zmijozelské konverzace, stejně důležité nebo ještě důležitější než schopnost donekonečna překrucovat slova a témata, aby neprozradil nic důležitého a dozvěděl se všechno podstatné.

Snape byl výjimečně dobrý špión. Díky tomu se necítil o nic lépe, když dokázal z překvapivě mála indicií vyvodit, že Harry Potter před čtením výrazů dává přednost slovní odpovědi.

„Vsadím se, že to u Nebelvírů nesklidilo úspěch,“ uvažoval Harry a oči se mu zlomyslně leskly způsobem pravého Zmijozela, který čelí nebelvírskému znepokojení.

„Ne,“ odvětil Snape chladně. „Ale na druhou stranu, ani já nejsem nijak zvlášť klidný. Nemáte ani ponětí, čeho je madame Hoochová schopná.“

„Aha,“ reagoval Harry a Snape se proklel za to, že zbytečně prozradil informace. „Takže Brumbálův rozkaz.“

„… jste si naprosto jistý,“ rychle a bez námahy Snape odvrátil hovor od tak nebezpečné informace a předstíral, že předchozí výrok neslyšel, „že jste potomek Jamese Pottera?“

Odměnou mu byl vzácný pohled na zcela ohromeného Harryho Pottera. „Huh…?“

Snape se usmál. „Buďte si jistý, Pottere, že udělám všechno pro to, aby Nebelvír i Brumbál této situace litovali stejně jako já sám.“

„Mentální představy,“ zamumlal chlapec roztěkaně a ruce si pevně přitiskl k hlavě, „… mentální představy…“

„Ano,“ prohodil Snape suše. „Vítejte v poněkud předčasném a nepochybně ohromujícím zjištění, že dospělí mohou, chtějí a mají sex. Já vím,“ dodal soucitně na chlapcovo zděšené zakňučení, „že na to nerad myslíte, ale obávám se, že nepřestáváme být sexuálními bytostmi v okamžiku, kdy máme tu smůlu, že zplodíme potomka.“

„Pane,“ vydechl hoch bezradně, „mají Bradavice hodiny sexuální výchovy a řekněte mi, prosím, že je nevedete?“

„Taháme si sirku,“ odpověděl Snape nevzrušeně. „Kupodivu jsem za jedenáct let své učitelské praxe tahal za kratší konec jen jednou. Nezvyklý počet studentů přítomných na těchto hodinách skončil v časově náročných a izolovaných zaměstnáních.“

„...“

„Ano,“ přikývl Snape na jeho netečný pohled. „To je i můj názor.“

ooOOoo

„Vyhrožovat Quirrellovi? Nevyhrožovat Quirrellovi?“

„Ptáte se mě?“ zajímal se Harry. „Stojí Quirrell za to, abyste s ním ztrácel čas? Připadá mi slabý a neúspěšný.“

„Musíte si uvědomit složitost situace.“ Snape se odmlčel a přísně se na něj podíval. „Porušuji úplně všechna pravidla, když vám to říkám.“

„Ano, ano,“ kontroval Harry suše. „Já vám ovšem z celého svého polofunkčního srdce děkuji za vaši upřímnost. Prosím, rozveďte mi ty složitosti, o kterých bych neměl vědět.“

Snape se téměř bezděčně zazubil. Studenti jako Potter mu vraceli víru v existenci inteligence. Nebo by vraceli, kdyby ho vůbec napadlo, že kouzelnický svět nějakou inteligenci má. „Věc se má tak,“ začal. „Quirinus Quirrell opustil školu na rok jako rozumný, výřečný, i když trochu knihomolský muž. Vrací se, abych ho příliš nehanil, jako koktavý idiot, vedle něhož i Crabbe vypadá jako génius světového kalibru.“

„Hmm,“ zabručel Harry.

„Brumbál si dává velký pozor, aby nikdy nic nevyjádřil jasně, ať už jde o pokyny nebo informace… Je tudíž velmi neobvyklé, že mě výslovně požádal, abych na Quirrella dohlédl.“

„Aha,“ vydechl Harry zamyšleně. „Proč se obtěžovat, pokud…“

„Hm,“ reagoval Snape. Cvak. Kámen mudrců. Cvak. Troll. Quirrell. Žárovka. Voldemort?

„Jestli je nějakým způsobem spojený s Voldemortem a je s ním v kontaktu… jednoduše řečeno, jste v háji.“

„Děkuji za tuto přehnaně optimistickou myšlenku,“ odvětil Snape. „Ale možná je to jen slaboch, kterého láká zlato a nesmrtelnost. To je úplně jiná věc. Nebo,“ zamyslel se a mimochodem si čmáral na okraj eseje jakéhosi šesťáka, „jestli je v občasném kontaktu s Pánem zla…“

„Jestli se mu podaří informovat Voldemorta, tak jste stejně v háji.“

„… Pane Pottere, nezapomínejte, že já vám nejen poskytuji životně důležité informace, ale jsem také ten, kdo se postará o to, abyste dosáhl svého dospívání.“

Chlapec pokrčil rameny s uraženou nonšalantností. „Vždyť jste se ptal,“ podotkl. „A opravdu považujete za pravděpodobné, že zemřu před svými třináctými narozeninami?“

„Tohle je kouzelnická škola. Jakkoli je madame Pomfreyová zběhlá, některé věci kouzla stejně nespraví. Věřte mi, většinu z nich jsem již zakusil.“

„To kupodivu není tak uklidňující, jak si nejspíš myslíte.“

Snape protočil očima. „Podívejte se na to takhle… Jsem na vaší straně.“

Dlouho na sebe hleděli, než Harry vyprskl smíchy a zavrtěl hlavou. „Jako bych tomu věřil,“ prohodil sarkasticky.

Snape lehce zalitoval, že zmijozelské umění konverzace zároveň ničí jakoukoli důvěru v něčí motivy.

ooOOoo

Jak už to tak bývá, po katastrofálním zápase ve famfrpálu skutečně Quirrellovi vyhrožoval. Také věděl, že ho někdo zaslechl, protože od té chvíle se na něj Osel, který zůstal naživu, a jeho kumpanie neustále dívali, jako by se chystal seslat na ně Avada kedavra ve chvíli, kdy se k němu otočí zády. Byli v tom až urážlivě zřejmí.

Snapeovi se chtělo plakat nad budoucností kouzelnického druhu, ale utěšoval se vědomím, že s inteligentním Potterem hraje propracované myšlenkové hry. Objevil v sobě zdroje trpělivosti, za které by se ani Minerva – v kočičí podobě – nemusela stydět. I když, pravda, pomohlo mu, že nikdy nemusel opakovat lekci dvakrát a že se Harry velmi rychle přizpůsoboval a reagoval na výzvy intelektuálního rázu.

Snape mu také dal zcela jasně najevo, že ho bude osobně mučit do té doby, až bude prosit o smrt, pokud ho jen napadne, že by se zapletl s Kamenem. Ta práce byla už tak dost obtížná, děkuji pěkně, Snape nepotřeboval zbytečné komplikace.

Udělal by všechno, co by šlo, aby udržel Osla, který zůstal naživu, mimo nebezpečí, pokud to pomůže udržet Harryho v bezpečí a mimo nebezpečí, ale cokoli navíc bylo prostě příliš.

Snape přemýšlel, kdy se sakra změnil v Nebelvíra. Pak tu myšlenku chytil pod krkem, uškrtil ji a pohřbil do mělkého hrobu.

Z Quirrella prostě dostane odpověď, i kdyby to byla poslední věc, kterou udělá.

A rozhodně nebylo možné, aby on, Severus Snape, mistr lektvarů a mimořádný špión, zemřel takhle brzy.