Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6.

„Děkuji, Severusi, že jste byl ochoten se se mnou setkat,“ pravil Brumbál, nalil čaj z ohavně vzorované konvice a popadl plechovku se sušenkami, která se chtěla vydat na útěk. Snape si všiml, že ředitel má stále na hlavě květovanou čepičku z vánoční prskavky.

„Měl jsem na výběr? To jste mi měl říct dřív,“ Snape se pozastavil nad výběrem sušenky, jen aby viděl, jak se polovnímající nádoba krčí.

„Severusi,“ pronesl Brumbál pevně a zamračeně si ho prohlížel přes své půlměsícové brýle. Vzácný pohled na vážného Brumbála obvykle předznamenával nebezpečí, ale bylo přece jen trochu těžké pocítit patřičný strach, když měl na hlavě květovanou čapku.

Snape si povzdechl. Žádné dobírání? Žádné zdánlivě jemné, ale ve skutečnosti strašlivě podbízivé poznámky? Ani chabé předstírání roztěkané výstřednosti? Očividně někde překročil hranici.

S nemalým uspokojením si prošel dlouhý seznam nevyřčených pravidel, která od začátku prázdnin porušil. Několik Mrzimorů přivedl k psychickému zhroucení, ale ředitel se o ‚jezevce‘ příliš nestaral. Nebelvíru odebral enormní množství bodů za zpívání vánočních koled na chodbách. Jednomu Zmijozelovi přidělil enormní množství bodů jen za to, že byl o svátcích v Bradavicích. Nemyslel si, že by někoho zavraždil, ať už náhodou, nebo záměrně. Byl si docela jistý, že ho nikdo neviděl, jak zaklel schody vedoucí do nebelvírské věže, aby se roztavily a znovu ztuhly přes nohy, pokud měl dotyčný na sobě ‚weasleyovský svetr‘. Rozhodně ho nikdo neviděl v blízkosti Weasleyho krysy, když ji našli, jak se snaží zabránit si, aby se oběsila na vlastním ocase.

„Severusi, vím, že mladého pana Pottera nemáte rád, ale vaše chování v tomto případě je otřesné.“

Snape upřel neochvějně pevný pohled na svůj pudinkový krém a věděl, že pokud se setká s Očima, bude na tom bledě. S velkým, kudrnatým, brumbálovským ‚B‘.

Tím se to trochu zúžilo. Co v poslední době Potterovi provedl? Proklel ho, aby začal zpívat (možná někdy zazněla opravdu příšerná interpretace ‚Tam za tou duhou‘, možná ale nikoliv), kdykoli uvidí brnění. Použil na něj nitrozpyt, ale to bylo zbytečné cvičení vzhledem k tomu, že ten hňup moc nepřemýšlel. Odebral mu body za to, že se mračil. Změnil mu jméno na ‚Rosalinda Potterová‘, ale to bylo stejně jen vylepšení a nikdo důležitý si toho až do rána nevšiml. Mohl mu očarovat hábity, aby se zeleně a stříbrně blýskaly, kdykoli řekl ‚Zmijozel‘, ‚Malfoy‘ nebo ‚Snape‘, a vzhledem k tomu, že Vánoce byly obdobím stížností, byl téměř permanentně v zeleném. Možná mu někdy podstrčil lektvar, který mu zježil vlasy. A pak tu byl incident se sítí z žíní jednorožce, jejíž příprava byla velmi komplikovaná a časově náročná, ale stála za to kvůli Oslovým opakovaným a bezmocným pokusům o útěk…

„Dostal jsem několik – výbušně formulovaných dopisů od Jamese ohledně vašeho malého… žertíku týkajícího se jeho jména.“

Aha, takže ohledně tohoto byly ti huláci. Škoda, že je Snape zničil hned, jak je sovy upustily.

„Myslí si snad, že na ně má monopol?“ zeptal se Snape podrážděně, až se sušenka rychle proměnila v jemné drobky rozsypané po Brumbálově stole.

Nesmí se mu dívat do očí…

„Bylo to velmi kruté, Severusi,“ ignoroval Brumbál jeho otázku. Snape zamumlal několik nesmírně bolestivých alternativ, které by vyzkoušel mnohem raději, kdyby to nebylo v rozporu se školním řádem i kouzelnickými zákony, a pak tlumeně podotkl, že Potterovy a Blackovy žertíky byly sotva procházkou růžovou zahradou a občas byly docela vražedné, za což nikdy nebyli potrestáni.

Brumbál ho ignoroval. Snapea to nijak zvlášť nepřekvapilo.

„Jsem si také jistý, že mnoho členů sboru by ocenilo, kdybyste nenechal vyvolat své fotografie.“

Snape si myslel, že Minerva je příliš opilá na to, aby si všimla, že ji přistihl, jak se líbá s Hagridem a červená se jako školačka. A samozřejmě sbíral vyděračské fotky na Brumbála od chvíle, kdy dostal fotoaparát. Co přesně od něj ten otravný chlap ještě očekával? Potřebujete koníčka, Severusi. Tady, Severusi. Jsem si jistý, že fotografování bude pro vás dokonalý koníček, a navíc tak vhodný.

S krajní neochotou předal fotoaparát a dal si záležet na tom, aby měl pevně aplikovanou nitrobranu. Pro všechny případy. Pravda, měl několik kopií negativů schovaných na různých místech, ale u Brumbála, který byl záludnější než Rubikova kostka, si člověk nikdy nemohl být úplně jistý.

„A teď, Severusi, k tomu zrcadlu…“

Snape cítil, jak se mu zčernalé srdce propadá do bot, když mu Brumbál vysvětloval, že Zrcadlo není – jak se Snape a všichni ostatní učitelé bláhově domnívali – obklopeno mnoha různými ochranami, na které vynaložili tolik času a úsilí, ale že je ukryto v jedné z nepoužívaných místností a čeká, až ho Osel objeví a dostane další nápovědu.

Snape měl někdy podezření, že Brumbál čte ke své vlastní škodě až příliš mnoho detektivek.

ooOOoo

Snape měl obzvlášť rád půlnoční hlídky. Jako částečnému netopýrovi mu bylo přirozené být vzhůru v kteroukoli hodinu a coby mstivý a krutý člověk si vychutnával příležitost vyděsit studenty k smrti. Pokud o půlnoci překročili zákazy, no, zasloužili si to, ty malé zrůdy porušující pravidla.

„Pane profesore!“

Snape se otočil a zaplavil ho slastný pocit očekávání, když ve Filchově hlase zazněl vztek. Studenti z postelí. Ach ano, dnes večer mu štěstí přálo.

„Studenti venku z postelí v oddělení s omezeným přístupem,“ hlásil Filch ostře. Snape vycenil zuby způsobem, o němž by se s velkým úsilím dalo říct, že připomíná úsměv.

„Nemohli odejít daleko,“ poznamenal. Filchův rozjařený výraz by přivodil infarkt i drakovi. McGonagallová jednou řekla, že Snape a Filch na půlnoční hlídce jí velmi silně připomínají dvojici psů na lovu. Možná dvojici Cù Sìthů.

„Vlevo,“ vyštěkl Snape a s lehkostí vklouzl do role Filchova loveckého partnera. Filch přikývl a odplížil se levou chodbou, zatímco Snape zahnul doprava. Zrcadlo z Erisedu.

Prosím, prosím, prosím, ať je to Osel, modlil se, když rozrazil dveře (polovina z něj sklesle podotýkala, že půlnoční výpady do oddělení s omezeným přístupem budou spíš dílem jeho Pottera). Dlouho si prohlížel místnost, neschopen zpracovat to, co se mu oči snažily vtlouct do mozku se vší rafinovaností rozzuřeného hipogryfa.

Prázdno. Zamračil se. A přece… prach na podlaze… nedávno narušený. Stopy, které vedly dovnitř, ale žádné ven. Takže chlapec byl někde v místnosti a nemohl znát kouzla neviditelnosti… Z těch důsledků mu přeběhl mráz po zádech. Potterova forma odplaty spočívala v tom, že chlapci dal neviditelný plášť. Aha. Ach, Voldemort na bedně vítězů. Jeho život byl v troskách.

Vypotácel se z místnosti a přemítal o magické nemožnosti vyslat na sebe kletbu Avada kedavra. Škoda, že se nedala sebrat síla vůle a magie ke smrtící kletbě na vlastní osobu – bylo by to rychlé, místo pomalé, drtivé nevyhnutelnosti, která ho přivede do předčasného hrobu. Rozhodně by to bylo mnohem méně ponižující. Navíc by už nemusel chodit na schůzky sboru. Možná by si měl jednoduše vymlátit mozek o zeď?

Ne, ne, to by vůbec nešlo… Severus Snape, nejmladší Mistr lektvarů na světě, Smrtijed, mimořádně umaštěný šmejd, poražený cihlovou zdí?

Ne. Prostě ne.

Vždycky tu samozřejmě byla Caesarova volba, pomyslel si. Bohužel je omezen na ‚dýku‘ – v žádném případě se nehodlal smířit s tím, že by v nekrologu stálo ‚zemřel na jed‘.

Takže omezení škod – zabít Osla dřív, než se sebevražda ukáže jako nejatraktivnější možnost. Ano. Perfektní řešení. Až na to, že… ne, raději ne. Ještě ne – kdyby Osel zemřel, Harry by se musel ukázat jako skutečný ‚chlapec, který zůstal naživu‘ (pokud by někdy zjistil, kdo přesně je za tenhle přívlastek zodpovědný, ukázal by mu, co dokáže schopný Smrtijed), a Snapeova práce by se tak nesmírně ztížila.

Truchlivě si povzdechl. Nejlepší bude důkladně se ujistit, že Brumbál ví, že Osel Zrcadlo viděl a že se s ním teď tudíž může hýbat. Byl by to prostě celý Osel, kdyby promrhal celý život před kusem skla.

Musel samozřejmě přiznat, že je také trochu zvědavý, co chlapec v Zrcadle viděl. Údajný zachránce světa a tak. Nejspíš viděl sám sebe, jak hraje famfrpál za Anglii, otravný kluk.

ooOOoo

„Viděl svoji korunovaci na krále kouzelníků?!“