Preklady fanfiction Harryho Pottera

The Price of Freedom

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4924094/1/The-Price-of-Freedom

Autor: Corwalch

Povolení k překladu: Äno

Drama

Rating: 13+  Kapitol: 1

Slov: 12 270 

Shrnutí: Za svobodu se vždy platí, včetně těch, kteří zůstali, aby posbírali úlomky. Co když někteří z pozůstalých nebyli tak loajální, jak se zdálo? Sklidí, co zaseli, nebo vyváznou bez trestu?

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Corwalch. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Prohlášení autora: Nápad na tento příběh jsem dostal, když Lady Foxfire napsala příběh o Siriusově závěti. Doufám, že se vám to bude líbit. Také nevlastním Harry Pottera, nepatří mi JK a všichni, s nimiž jednala, aby nám ho přivedla, ani nemám v úmyslu porušovat její práva na něj. Neobtěžujte se se žalobami, protože po tom, co vláda letos vybrala a promrhala mé daně, mám jen velmi málo a nemyslím si, že byste chtěli to, co mi zbylo :).

Poznámka překladatelky: Jako vždy u delších jednorázovek budu povídku dělit do několika částí.

A pamatujte – nepřekládám příběhy se špatným koncem!

Cena svobody, část 1.

Hotovo. Harry bez emocí sledoval, jak se Raddle pomalu, téměř komicky hroutí k zemi. Připadalo mu podivně příhodné, že Pán zla zemřel na zranění střelnou zbraní, a že tou zbraní byl revolver Webley, který Harryho mudlovský dědeček nosil za druhé světové války, aby bránil svou vlast a rodinu. Harry byl ochotný se vsadit, že poslední, co Raddle čekal, bylo, že na něj Chlapec, který přežil, vytáhne mudlovský revolver.

Když se Harry, krvácející ze svých ran, zhroutil k zemi, chraplavě vykřikl: „Skončilo to! Je mrtvý.“

Snape si sundal masku, přistoupil k němu, poklekl vedle těžce zraněného mladíka, který podruhé zachránil kouzelnický svět před Voldemortem, a souhlasil. „Ano, pane Pottere, ta noční můra konečně skončila.“

Harry slabě zalapal po dechu a jeho tvář jasně naznačovala, jak velkou bolest právě cítí. „Tak jsem konečně volný!“

Snape vytáhl z kapsy svého hábitu fiólu se světle žlutou tekutinou, pomohl Harrymu posadit se a podal mu ji.

Harry se podíval na obsah lahvičky a hrubě poznamenal: „Vypadá to, jako by tam někdo nachcal.“

Snape na něj vrhl škaredý pohled. „Nicméně to stejně vypijete.“

„Nejspíš to chutná hůř, než vypadá,“ dodal Harry, když obsah rychle vypil, aniž by se zeptal, k čemu to bude dobré, a jeho tvář nakrátko nabyla kyselého výrazu. „Jo, měl jsem pravdu.“

Když Snape pomáhal Potterovi lehnout si na zem se srolovaným pláštěm mrtvého smrtijeda místo polštáře, v jeho očích se objevil pohled, který by přiměl mnoho jeho bývalých studentů k útěku.

Sledoval, jak bolest v Potterově tváři polevuje a oči se mu zavírají. Jeho hrudník se s každým nádechem zvedal pomaleji a pomaleji, až se nakonec přestal hýbat. „Ano, pane Pottere, konečně jste volný.“

Snape lehce naklonil hlavou a zaposlouchal se do zvuků ohnivých kouzel, které se ozývaly z Prasinek. Soudě podle toho bude chvíli trvat, než k nim někdo dorazí, takže by měl mít spoustu času na vyřízení určitých záležitostí.

xxx

Oslavy zániku Vy víte koho a truchlení nad ztrátou zachránce kouzelnického světa Harryho Pottera trvaly několik týdnů. Během té doby byl Potterovi posmrtně udělen Merlinův řád první třídy za porážku Pána zla za cenu vlastního života.

V tom čase se také zotavovali ti, kteří byli zraněni během bitvy o Prasinky, a pohřbívali se mrtví. Někteří z bradavických studentů, kteří byli v bitvě zohyzděni, nosili své jizvy hrdě jako odznak cti a každému, kdo se jich ptal, říkali, že přežili a dokázali se proti smrtijedům prosadit díky tomu, co se naučili od Harryho Pottera, když je učil v Brumbálově armádě.

Potterův rádce Albus Brumbál a jeho nejbližší přátelé podivně mlčeli od chvíle, kdy byl Chlapec, který přežil, nalezen mrtvý pár metrů od Pána zla. Většina kouzelnické Británie to přičítala smutku a nechala je truchlit.

Novináři však chtěli vědět, jak Potter porazil Toho, který nesmí být jmenován, ale zatím naráželi jen na hradbu mlčení. Reportéři doufali, že se to dnes změní. Potterovi přátelé se chystali vyjít z ústraní, aby se zúčastnili čtení závěti Chlapce, který přežil. V očekávání té události se kolem Gringottových potloukala řada reportérů, kteří doufali, že se jim podaří zjistit cokoli počínaje tím, jak Potter porazil Vy víte koho, až po to, co Chlapec, který přežil, odkázal svým nejlepším přátelům a své přítelkyni Ginny Weasleyové.

xxx

Když správce účtů Bonebreaker vešel do jedné z větších konferenčních místností u Gringottových, uslyšel dva hlučné mužské hlasy a viděl, jak se od světlovlasého kouzelníka, v němž poznal Malfoyova dědice, odtahuje mladší zrzek.

„Co se to tu děje?“ tázal se Bonebreaker, zatímco šel do čela stolu.

„Tenhle slizký zmijozel,“ ukázal Ron Weasley na Malfoye, „říkal, že je sem pozvaný. Není možné, aby Harry něco nechal tomuhle hadovi.“

Bonebreaker se posadil a upřeně se zadíval na Rona. „Všichni, kdo jsou tu dnes přítomni, aby vyslechli čtení závěti lorda Pottera-Blacka, jsou tu proto, že byli v jeho závěti jmenováni. Pokud se neposadíte a nezmlknete, nechám vás vyvést. A měl bych vám říci, mladý pane, že kromě jedné výjimky, která je stanovena v závěti lorda Pottera-Blacka, pokud nebudete přítomen při čtení, pak vše, co vám odkázal, propadne. Takže jak to bude: zůstanete, nebo půjdete?“

Ron oddupal na místo co nejdál od Malfoye a jeho rodina se k němu rychle připojila.

Ostatní se usadili na prázdné židle kolem stolu a podél stěn. Brumbál zaujal židli na opačném konci stolu než skřet.

„Jsem správce účtu Bonebreaker,“ představil se skřet. „Sešli jsme se tu dnes kvůli čtení závěti Harrisona Jacoba Pottera, pána starobylých a vznešených rodů Potterů a Blacků. Tato závěť spolu s přiloženým obrazovým záznamem byla pořízena v mé přítomnosti 1. ledna 1997.“

Ron se zazubil při pomyšlení, kolik peněz dostane, protože byl nejlepším přítelem hlavy dvou rodů. A to i s přihlédnutím k penězům, které by měli dostat jeho příbuzní, protože jak Harry mnohokrát řekl, považoval je za svou náhradní rodinu v kouzelnickém světě. Nejlepší rozhodnutí, které kdy jeho rodiče udělali, bylo pomoci Brumbálovi s Potterem. Je pravda, že musel počkat, než začne utrácet peníze, které mu Brumbál dal, aby bylo jisté, že Harry bude zaměstnán něčím jiným, takže se nebude příliš vyptávat, ale nakonec to stálo za to. Za ten malý projekt získal dvanáct tisíc galeonů z Potterových peněz, a teď měl dostat mnohem víc.

Brumbál nedovolil, aby se na jeho tváři objevilo něco z nervozity, kterou pociťoval, když se dozvěděl, že Harry sepsal závěť. Nečekal, že na ni Potter bude myslet. Většina teenagerů se považovala za nezničitelné. Očekával, že závěť, kterou napsal Harryho jménem, bude jedinou, která se dnes bude číst. Zřejmě to, že mladý Potter byl na vrcholu Voldemortova seznamu smrti, ho přimělo zvážit svou smrtelnost a pořídit poslední vůli, aniž by o tom komukoli řekl, dokonce ani svým nejlepším přátelům, takže ho nemohli upozornit a on proti tomu nemohl podniknout kroky.

„Pokud nemáte žádné dotazy, začneme.“ Bonebreaker se rozhlédl po místnosti, nikdo neřekl ani slovo.

Vytáhl z plátěného sáčku myslánku, zvětšil ji a několikrát poklepal na runu na jejím boku. Nad myslánkou se objevil obraz Harryho Pottera. Než promluvil, rozhlédl se po místnosti. Byl oblečen do slavnostního hábitu se znaky obou rodů, jejichž byl hlavou, na svrchním rouchu.

„Pokud se tohle přehrává, tak jsem mrtvý.“ Záznam začal klidně. „Doufám, že většina, ne-li všichni ti, kteří jsou uvedeni v mé závěti, přežili a dočkali se čtení. Nepochybuji o tom, že dnes dojde k několika překvapením.“

„Jo, Malfoy tady je jedno z nich,“ zamumlal Ron a vysloužil si Hermionin zlostný pohled.

„Já, Harrison Jacob Potter-Black,“ pokračovala nahrávka, „při zdravém rozumu a těle tímto pod závaznou magickou přísahou prohlašuji, že toto je má jediná vůle. Pokud někdo předloží jinou závěť před touto nebo po ní a bude tvrdit, že je moje, měla by být považována za padělek a ti, kdo ji předloží, by měli být stíháni v plném rozsahu zákona.“

Někteří z přítomných překvapeně zalapali po dechu. Proč by Potter cítil potřebu zacházet do takových extrémů? Co by dělal, kdyby přežil a později potřeboval závěť změnit?

Harryho nahrávka pokračovala. „Někteří z vás se možná diví, proč jsem přijal tak extrémní opatření. Odpověď je jednoduchá: Neočekávám, že bych přežil svůj poslední souboj s Voldemortem, a to kvůli nedostatečnému výcviku, který jsem během svých téměř šesti let v Bradavicích absolvoval, a skutečnosti, že jsem byl odsouzen k smrti už před svým narozením, a to díky jednomu z mála pravdivých proroctví, které vyslovila praštěná stará Trelawneyová. Zeptejte se na to Brumbála, třeba vám to teď řekne, když už jsem pryč.“

Bonebreaker na několik okamžiků přerušil přehrávání, jak si lord Potter-Black přál, aby zjistil, zda hlava Starostolce něco řekne. Brumbálovým směrem zamířilo několik vyčkávavých pohledů, ale on mlčel.

Jakmile bylo jasné, že Nejhlavnější hlavoun nepromluví, Bonebreaker se dotkl jiné runy na myslánce a pokračoval v přehrávání.

„Vsadím se, že ten starý šťoura neřekl ani slovo. Vypadá to, že to budu muset udělat já,“ oznámil Harry. „V podstatě se proroctví zúžilo na to, že dítě narozené koncem července roku 1980 bude mít moc zničit Voldemorta. Tomuto popisu odpovídali jen dva lidé: Neville a já. Můžete třikrát hádat, kdo se stal cílem díky laskavosti Trelawneyové… já. Jen doufám, že jsem toho temného pancharta vzal s sebou…“

„Harry! Pozor na jazyk!“ Hermiona a Molly promluvily jednohlasně a pak se zatvářily rozpačitě, když si vzpomněly, že to není Harry, ale nahrávka.

„­…Neville, možná bys měl začít utíkat, než se tě Blbál pokusí vnutit do role spasitele kouzelnického světa. Podle toho, co jsem z té nevděčné bandy viděl, jich za záchranu moc nestojí,“ zamumlal Harry.

„Voldemort je pryč,“ ujistil Remus obraz syna svého přítele a doufal, že to slyší, ať už je jeho duch kdekoli. „Kouzelnický svět ti dluží něco, co nikdy nemůže splatit, mládě.“

Harryho obraz se na okamžik zarazil, jako by slyšel Lupinova tiše pronesená slova, a pak pokračoval. „O proroctví jsem se dozvěděl tu noc, kdy zemřel Sirius. Brumbál byl natolik bezohledný, že mi to třikrát zatracené proroctví hodil na hlavu, zatímco bolest ze Siriusovy smrti byla jako otevřená krvácející rána.“

„Řediteli!“ Remus na něj vyděšeně zíral. „Jak jste to mohl udělat? Jak jste mohl být k Harrymu tak krutý? Měl jste počkat, až bude mít trochu času, aby se dostal přes Siriusovu smrt!"

„Už jsem čekal příliš dlouho,“ odporoval Brumbál. „Sirius v důsledku toho zemřel.“

Bonebreaker zastavil nahrávání. „Pánové, prosím, odložte tento rozhovor na dobu po dočtení závěti lorda Pottera-Blacka.“

„Omlouvám se, správce účtu Bonebreakere.“ V Remusově tváři se při pohledu na Brumbála objevil odhodlaný výraz. „Máte pravdu. Moje jednání s ředitelem může počkat.“

„Také se omlouvám,“ řekl Brumbál skřetovi.

Bonebreaker se dotkl boku myslánky a opět spustil přehrávání.

„…uvědomil jsem si, že pokud nebudu mít hodně velké štěstí, nepřežiju poslední bitvu s Voldemortem, a jak víte, měl jsem pravdu. Ale vy tu nejste od toho, abyste poslouchali, jak si vylévám zlost na Voldemorta, Blbála a osud. Jste tu proto, že jste byli jmenováni v mé závěti. Myslím, že vám mohu zaručit, že spolu s rozdělením veškerého mého světského majetku se dočkáte i několika překvapení.“

Harryho obraz se rozhlédl kolem, jako by je skutečně viděl. „Nemohl jsem se rozhodnout, jestli mám začít s velkými věcmi a postupovat dolů, nebo s malými věcmi a postupovat nahoru. Po chvíli trápení jsem se rozhodl, že pořadí nechám na osudu, té mrše, která mi tolik zavařila.“

Harry vytáhl hůlku a mávl s ní. O chvíli později se před ním objevil malý stolek s cylindrem. Hodil do něj útržky pergamenu a zamíchal je hůlkou. Pak poklepal na okraj cylindru a zachytil lístek, který z něj mezi sprškou jisker vystřelil.