Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 5.

Snape se vplížil do sborovny, kde si s nevrlým výrazem zabral židli nejblíže ke krbu, takže zbytek učitelů zůstal na druhé straně místnosti. Nalil si šálek horkého čaje a usadil se, aby se oddal dlouhému a vybroušenému mračení.

Minerva měla tolik slušnosti, že své spokojené, škodolibé úsměvy omezila na minimum, ale když Filius očaroval různé neživé předměty, aby skandovaly ‚Nebelvír 210 – Zmijozel 60‘, a Pomona začala nalévat sklenice Ogdenské výběrové… které byly nadšeně vypity… no, ta vlasová trhlina v šálku tam předtím rozhodně nebyla.

„Hlavu vzhůru, Severusi.“ Minerva konečně padla (je šťastná, zaznamenal Snape kysele; Minerva nikdy ‚nepadala‘) na židli naproti.

Snape zavrčel. Nešlo o to, že by měl rád famfrpál jako takový. Neměl, ačkoli ho podporoval, protože to bylo nejvíc pohybu, kterého se mnohým dětem během života mezi bradavickými zdmi dostalo. Ne, byla to otázka hrdosti. Pro Snapea byla otázkou hrdosti spousta věcí. Zmijozel držel pohár už dlouho a Nebelvír – nejpravděpodobnější zdroj konkurence – byl v mnoha zápasech tragický kvůli absenci dobrého chytače navzdory nepochybnému talentu ostatních hráčů. S byť jen vzdáleně schopným chytačem  –  Merline, jak jen ho to štvalo – mohl očekávat, že ho potká ještě mnoho potupných porážek.

Kdyby jen nebyl tak roztěkaný snahou zachránit mizerný, bezcenný život toho Osla, který zůstal naživu, měl by spoustu času na sabotování nebelvírských hráčů. Další naprosto přijatelný důvod, proč toho kluka nenávidět. Za ponížení z další porážky jeho existence rozhodně nestála.

Nepřítomně přemýšlel, jestli Quirrell opravdu pracuje pro Pána zla, jestli ví, že se má pokusit zabít toho druhého, nebo je ta příležitost – jak Snape tušil – prostě příliš dobrá na to, aby ji propásl?

Kdyby byl Snape na jeho místě, rozhodně by se o to pokusil.

„Nejsem si jistý, jestli se to počítá, víte,“ poznamenal, i když bez opravdové hořkosti, stále ještě vyčerpaný námahou z omílání protikleteb rychlostí pět mil za minutu. „Chci říct, že ji vlastně nechytl, že ne?“

„Ale získal Zlatonku,“ oponovala Minerva pevně. „I když způsob jejího získání byl trochu… neortodoxní.“

„Neortodoxní?“ nadhodil Snape. „Málem ji spolkl! Dusil se jí!“ Po tváři mu přeběhl nepěkný úsměv. „Musím říct, že ten pohled nám skoro vynahradil prohru.“

Minerva zavrtěla hlavou a nedokázala se ubránit pousmání. „Vypadalo to trochu směšně, uznávám,“ zamumlala. „Ohnivou whisky?“

Snape elegantně pokrčil rameny. „Jistě. Moje placatka je už lehce vyschlá.“

Vrhla na něj nesouhlasný pohled, který v něm vždycky vyvolal pocit, že je všechno v pořádku. „Severusi, to byste opravdu neměl… není to přece fér – i my ostatní se s nimi musíme vypořádávat bez pomoci alkoholických nápojů.“

Snape se zazubil. „Čekáte snad, že tomu budu věřit? No, pak asi není důvod, abych vám o Vánocích kupoval láhev sherry, že?“

„Hm.“

Ano! Severus Snape 1, Minerva McGonagallová 0!

„Předpokládám, Severusi, že to rychlé vyprázdnění vaší pověstné placatky s ohnivou whisky má něco společného s Potterem?“

„Obávám se, že netuším, co tím myslíte,“ opáčil bojovně. Úsměv, který jí přeběhl po tváři, se na jeho vkus až příliš podobal kočce, která si čistí kanárčí peří z obličeje.

„No tak, Severusi, všichni víme, že jste si vzal za úkol doučovat mladého Harryho Pottera.“ Úkosem na něj opatrně pohlédla. „Musím říct,“ dodala úlisným podtónem, „že mě velmi těší, jak jste překonal svou averzi vůči komukoli, kdo je jen vzdáleně spojen s Jamesem. Jsem na vás, Severusi, velmi hrdá.“

„Hm.“

Zatraceně. Severus Snape 1, Minerva McGonagallová 1.

Brumbál vešel dovnitř a jako vždy vypadal překvapeně, že se ocitl ve škole. „Dobrý den,“ pozdravil rozjařeně. Snape s McGongallovou si vyměnili ironické pohledy a naznačili potřesení rukama, přičemž se mlčky dohodli, že teď, když se naskytla ještě lepší zábava, odloží na chvíli bodování.

„No páni, páni,“ pravil Brumbál a pobaveně zíral na výzdobu, „Nebelvír vyhrál, chápu to správně?“

Všichni učitelé v místnosti si vyměnili podrážděné povzdechy. Hoochová vyčarovala přezrálé rajče a hodila mu ho do vousů. Ke Snapeově radosti ji následoval i zbytek učitelského sboru. Snape vykouzlil několik cukrových rarachů a s pocitem nepopsatelné radosti je nasměroval k útoku. Byl si jistý, že Pána zla vždy nakoplo, když sledoval, jak Smrtijedi skáčou skrz obruče podle jeho rozmaru.

Brumbál, hojně obsypaný ovocem a zeleninou, vypadal tak, jak ho všichni učitelé tajně podezřívali, že by měl vypadat pořád. Snape si ho vyfotil.

Zřetelně pocuchaný Brumbál se na všechny zamračil. „Jen jsem se optal,“ podotkl s mírnou výčitkou, která dokázala ty, jimž byla určena, okamžitě proměnit v kaluže kajícných slz. Všichni učitelé se tvářili patřičně pokáraně. Sinistra s provinilým úlekem upustila misku s citrónovými šuměnkami a i Snape schoval fotoaparát do svého hábitu, než by mohl podlehnout nutkání mrštit jím o zem pln zklamání z vlastního počínání.

„Tak tedy,“ začal Brumbál vesele a odčaroval lepkavou kejdu z oděvu a vousů, „o nehorázném a diskriminačním používání kolejního bodového systému… “

ooOOoo

Snape se zamyšleně zadíval na třídu třesoucích se prvňáčků. Zdálo se, že Grangerová je jediná, kdo je schopen vyhledat si zahřívací kouzlo. Zbytek Nebelvíru, jak si s potěšením všiml, se podle všeho snažil zapálit, přitisknutý ke svým kotlíkům.

Při obchůzce sledoval jedním okem Longbottoma a plně očekával, že brzy roztaví svůj třetí letošní kotlík. A kdyby se tak nestalo, Snape by mohl být nucen dopustit se malé sabotáže – kvůli té sázce ohledně Quirrella prohrál s Minervou pět galeonů a nehodlal prohrát znovu.

Po jeho druhém průchodu se ozvalo tlumené bouchnutí a několik výkřiků. „Trest, Longbottome,“ pronesl nepřítomně a odčaroval tu zkázu do Minervina kabinetu. Důkaz, samozřejmě.

Vrátil se do čela třídy, aby se přihlásil o své místo pána a vládce všeho, co sledoval. Učení mělo občas i své klady, jak mu říkali, ale tohle byl jediný, na který si dokázal vzpomenout. V soukromí Snape podezíral Pána zla, že jeho ego-excesy bývaly pouhou náhražkou výuky.

„Úkol máte na tabuli,“ pravil pevně. „Jestli ho neodevzdáte na první hodině po vánočních prázdninách, tak se vůbec neobtěžujte vracet.“

Nejméně tři lidé se v tlačenici při odchodu málem zabořili do kamenné podlahy.

Snape počkal, až poslední z nich zmizí z dohledu, a pak si na oslavu nalil štědrou dávku brandy. Jedno pololetí úspěšně přežil. Kéž by tak vydržel zbytek sedmi let Harryho Pottera v Bradavicích, aniž by Pán zla porušil všechny přírodní zákony a znovu ožil…

„Na chlapce, který zůstal naživu,“ pravil suše a pozvedl sklenku – chvíli přemýšlel, kterého z nich má na mysli, toho skutečného, nebo toho domnělého, než usoudil, že na tom sotva záleží. „Ať ještě dlouho odvádí pozornost Pána zla ode mne.“

ooOOoo

Jak tak Snape sledoval Longbottoma pokoušejícího se vyčistit kotlíky od odporného svinstva, které se v nich srazilo, začalo se množit a teď se chystalo ovládnout svět, už to viděl. Dříve nebo později tenhle kluk, schopný vyhodit do vzduchu i Nadouvací roztok, zabije všechny ve třídě.

Snape už to nemohl vydržet. Při volbě mezi zajištěním, aby se jeho studenti dožili konce bradavické výuky, a udržením si pověsti Bezcitného zmijozelského bastarda™, znamenalo to první, že dostane méně žalob.

„Longbottome,“ začal. Longbottom vyskočil tak prudce, až Snapea překvapilo, že se mu podařilo udržet se v kůži. „Řeknu vám něco, co možná zachrání život všem, kteří mají tu smůlu, že s vámi sdílejí hodinu lektvarů: lektvary jsou úzce spojeny s bylinářstvím.“ Zhluboka se nadechl, aby se připravil na svá další slova. „Jste dobrý v bylinkářství. Vlastně vynikající, i když jestli někomu prozradíte, že jsem to řekl, budete do konce života po škole. Tudíž pokud tento svůj talent uplatníte, nebudete v mé třídě trpět. Rozumíte?“

Ozvalo se žalostné zapištění, které Snapeovu dobře vycvičenému uchu naznačovalo překvapení a zmatek. Longbottomův obličej nabral šerednou barvu ovesné kaše a zdálo se, že hoch je zcela připraven omdlít, pokud Snape řekne ještě něco dalšího. Po hodině, v záchvatu nezvyklého soucitu, poslal blekotajícího Longbottoma zpátky do společenské místnosti. Měl podezření, že ho tím nenapravitelně poškodil.

Chvíli se tím zaobíral, pak pokrčil rameny a začal hledat odpověď na otázku, která ho občas trápila.

Oslovo pravé jméno.

Po dvou hodinách, z nichž většinu strávil prohrabáváním nejprve Filchových kartoték a pak Brumbálovy kanceláře, Snape konečně držel v rukou Odpověď. S mírnou zvědavostí rozbalil kus pergamenu.

Jeho dolní čelist na okamžik napodobila zvíře ve znaku zmijozelské koleje a spadla až na zem.

Connor Nathan Jericho Michael Darius Percival Merlin Godric Potter?!

Snape zíral. „A nám Zmijozelům říkají sadisté,“ zmohl se nakonec. Vzal do ruky brk a přitáhl si k sobě osvědčení. „Hm,“ zamručel.

Když odcházel, pískal si tu nejzlověstnější verzi písně ‚Medvědi nevědí‘, jakou kdy slyšel (doplněnou o krví potřísněné ukázky rozumného násilí), a v rodném listě za ním stálo ‚Rosalinda Potterová‘.

James Potter se nejspíš rozčílí, že byl spáchán žert, který rozhodně předčil všechny jeho vlastní neumělé výtvory, s jistotou však věděl, že Lily si vždycky přála holčičku, a kdo byl on, aby Lily Evansové řekl ne?

Psychická újma byla samozřejmě bonusem.

ooOOoo

„Co jste udělal?“

Snape otevřel oči a okamžitě toho litoval. Po probuzení by se daly vidět i horší věci, ale oheň dštící Minerva McGonagallová byla rozhodně blízko vrcholu seznamu. Zamrkal.

„Jak jste se sem sakra dostala?“

Strčila mu pod nos zářivě zabalený dárek. Snape s pouze mírným nepokojem zjistil, že na kartičce je napsáno ‚Rosalinda Potterová‘. „Jeden – každý – dárek, Severusi,“ zasyčela. Snapea zajímalo, jestli vůbec zaznamenala, že její profesionalita právě vyletěla oknem.

„Hm. A mě by to mělo zajímat – proč?“

Vytáhla hůlku z rukávu a namířila ji někam, kde to bylo životně důležité. Snape nechal oči těkat po místnosti a hledal v okolí cokoli, co by mohlo poskytnout vhodnou zbraň. „Tak se jmenuje,“ podotkl vyčítavě.

Vždycky věděl, že její oči opravdu dokážou metat blesky, když se zlobí.

„V každé korespondenci, v každém záznamu je teď uvedeno ‚Rosalinda Potterová‘. Jakýkoli pokus o použití jeho skutečného jména vede k ‚Rosalinda Potterová‘. Co – jste – to – udělal?“

Snape si dovolil samolibý úsměv, když se pokoušela zardousit pouhý vzduch.

„Mohlo to být horší,“ řekl nábožně. „Mohl jsem ho přejmenovat na Cindy.“ Odmlčel se. „Nebo dokonce Barbie. Přičtěte mi k dobru, že si zasloužil ‚Rosalindu‘. Chudák Shakespeare.“

Předpokládal, že si zasloužil ten záhlavec, který následoval. „Napravíte to,“ trvala na svém. „Nebo uvidíte.“

Míra jedu, kterou dokázala vtěsnat do ‚nebo uvidíte‘, by prožrala sedm vrstev ochranných kouzel. Snape jí to šíleně záviděl. Rozhodl se však, že teď asi není nejlepší čas ptát se jí, jak to dělá.

„To se spraví,“ pronesl pohrdavě a k její nelibosti ji odmávl.

„Myslím to vážně, Severusi! Celý život bude mít zničený!“

„To doufám,“ odpověděl Snape okamžitě, než ho dostihl pud sebezáchovy. Když se otočila a beze slova (nebo kletby) vyrazila ven, měl větší strach, než kdyby si uvědomil, že přišel pozdě na schůzku Smrtijedů.

To nevěstilo nic dobrého. Vůbec ne.

Pak si představil, jak se bude tvářit James Potter, až zjistí, že jeho drahocenný prvorozený spratek a domnělý zachránce kouzelnického světa se teď jmenuje Rosalinda Potterová, a rozhodl se, že to bude stát za všechno, co mu Minerva provede.

Nakonec – poté, co zvuky svého maniakálního smíchu vyhnal ze sklepení těch několik Zmijozelů, kteří zůstali na vánoční prázdniny – za ním Brumbál poslal domácí skřítku Ochmelku (Snape ji chudáka strašně urazil, protože když se poprvé setkali, vyptával se, který blázen ji pojmenoval; Brumbál ji proto používal ke komunikaci s ním vždy, když byla potřeba třetí osoba), aby mu připomněl, že pokud přijde pozdě na štědrovečerní večeři, dvojčata Weasleyova tam budou první.

Jediný případ, kdy se Snape pohyboval rychleji, bylo, když ho pronásledoval Chloupek.

PP: Severus si pobrukuje verzi této písničky Teddy Bears Picnic

https://www.youtube.com/watch?v=uxFIGWm9M6w

Nahradily jsme to: Medvědi nevědí

https://www.youtube.com/watch?v=9zqFaV-cLqw