Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3.

Snape ke svému zděšení rychle zjistil, že má Harryho Pottera skutečně rád. Po celý víkend a většinu druhého týdne byl schopen toto sebepoznání ignorovat, ale v polovině jejich rozhovoru po katastrofální první lekci létání, které se Harry právě zúčastnil, se přistihl, že přemýšlí, co se to sakra děje s chlapcovými rodiči, a jak je mu zřetelně nepříjemné pomyšlení, že ti dva vůbec netuší, jak výjimečného syna mají a jaké mají štěstí, že ho mají. Po chvíli rozhovor ukončil, aby mohl učit další třídu – třetí ročník Mrzimorů a Havraspárů – a vlastně znovu objevit, proč nenávidí děti.

Toto konkrétní děsivé sebeuvědomění však bylo ničím proti rozhořčení, které pocítil, když později vstoupil do sborovny, aby se konečně dozvěděl, proč se Minerva při večeři tvářila tak nevysvětlitelně samolibě.

„To snad nemyslíte vážně!“

Minervin nepěkný pohled se v reakci na tento výkřik plný zhrození poněkud uklidnil, ale Snape byl natolik rozzuřený, že si toho vůbec nevšímal, což je výkon, který dosud nemá v análech bradavické historie obdoby.

„Chcete mi říct, Minervo, že ten Osel, který zůstal naživu –“ umně ignoroval nesouhlasné pohledy svých kolegů, „– poruší pravidla stanovená pro jeho vlastní bezpečnost a nejenže není pokárán, ale ještě dostane místo v nebelvírském famfrpálovém týmu?“

„Ten chlapec je přirozený talent, Severusi,“ pronesla McGonagallová pevně, jako by to dostatečně vysvětlovalo její výpadek intelektu.

„Jeho talent na koštěti je naprosto nepodstatný! Neměl by být odměňován za takové excesy tuposti!“ Sevřel si kořen nosu. „Rozumíte slovu ‚protekce‘, Minervo?“ Ušklíbl se na ni (ostatně málokdy měl příležitost říct to někomu jinému), a najednou ho napadlo, jak to Harryho musí nesmírně štvát (Snape si samozřejmě uvědomoval, že je nejspíš jediný člověk, který kdy věnoval pozornost tomu, že ten hoch vůbec rád létá, ale to neznamená, že je Harry méně nadaný, ať už si to někdo uvědomuje, nebo ne), a to, že si s tím vůbec dělá starosti, jeho pocity rozhořčení jen prohloubilo. „Jde o to, že je to chlapec, který zůstal naživu? Nebo jen zoufale nechcete, aby pohár zase připadl Zmijozelu?“

Minerva pobouřeně ztuhla. Sborovna zatajila dech v očekávání blížícího se výbuchu, k překvapení všech se však uklidnila a vyměnila si s madame Hoochovou soucitné pohledy. „Myslím,“ svěřila se podtónem, který měl být slyšet, „že Severusovi to možná nepříjemně připomíná jeho vlastní školní časy, kdy James…“

„Tady – nejde – o – Jamese – Pottera!“ vykřikl a tím okamžitě popřel svá vlastní slova. Zhluboka, téměř uklidňujícím způsobem se nadechl. „Tady jde o to, že kluk, který nemá víc rozumu, než bůh dal tlustočervům, je zařazen do školního týmu, když by měl dostat školní trest!“

McGonagallovou – nikdy nebyla ‚Minerva‘, když s ním byla nespokojená, měl tak větší šanci na přežití – urazila narážka, že jeden z jejích studentů má mentální kapacitu odpovídající tlustočervu. Nechápal proč, vždyť měla ve své koleji Weasleyovy.

„Severusi,“ vypískl Kratiknot v marné a vlažné snaze udržet mír, „neobviňujte Minervu. Víte, že máme všichni trochu klapky na očích, když jde o něj; chlapec, který zůstal naživu, a…“

„Mluvte za sebe,“ zavrčel, než se otočil zpátky k Minervě. „Takže tady nejde o talent, ale o to, že je to chlapec, který zůstal naživu.“

„Má talent, Severusi.“

„To jeho bratr taky, ale nedokážu si představit, že by jako prvňák dostal místo v kolejním týmu. A ať už má talent, nebo ne, ten spratek stejně porušil pravidla. I kdyby nešlo o případ, že neuposlechl přímý příkaz madame Hoochové, stejně by od vás nebylo fér, abyste ho zařadila do školního týmu. Je přece v prvním ročníku, copak na to nemáme pravidla?“

Na tvářích se jí objevily dvě rudé skvrny. Špatné znamení. Velmi špatné znamení. „Zrovna vy máte co mluvit o nespravedlnosti, Severusi!“

Ostatní učitelé začali rychle opouštět místnost, protože vyhodnotili, že výši poskytované zábavy nakonec převážilo riziko ohrožení života a zdraví.

O dvě hodiny později bylo možné Snapea najít na chodbách, jak mučí prvňáky z Mrzimoru, protože se mu nepodařilo přesvědčit Minervu ani o hlouposti jejího počínání, ani o moudrosti toho, že je třeba s dvojčaty Potterovými zacházet stejně a umožnit oběma, aby se připojili k příslušným kolejním týmům (udělal tu strašnou chybu, že se obrátil na Brumbála, aby se domohl spravedlnosti, a doposud toho rozhodnutí hořce litoval). McGonagallovou bylo možné zastihnout, jak s maniakálním leskem v oku poučuje celý nebelvírský tým o tom, že očekává famfrpálový pohár, a pokud se nedostaví výsledky, osobně se postará, aby nikdo z nich nikdy nedostudoval.

„Draco,“ prohlásil Snape, když vstoupil do společenské místnosti (všichni ostatní studenti byli dost chytří na to, aby utekli, jakmile hlídka vydala varovný signál), „jako tvůj kmotr jsem povinen se o tebe starat a vroucně tě milovat, ale tohle ti možná nikdy neodpustím.“

ooOOoo

„Víte, že Malfoy dnes večer vyzval mého bratra na půlnoční souboj v místnosti s trofejemi?“ zeptal se Harry s úžasnou ukázkou lhostejnosti, zatímco Snape sledoval, jak vaří dokonalý nadouvací roztok.

Snape pozvedl obočí. „Budu informovat Filche,“ pronesl suše. „Proč – znepokojilo by vás, kdyby váš bratr zemřel nebo se ošklivě zranil?“ odfrkl si a lehce odsunul přísadu, kterou se Harry chystal přidat trochu předčasně. „Kéž by to bylo možné v souboji mezi prvňáky. Kéž by.“

Harry si ho chvíli prohlížel pohledem tak pronikavým, že Snapea na okamžik zmátlo, kdo z nich ovládá nitrozpyt. (Když už jsme u toho, nakonec bude muset Pottera nitrobranu naučit. Měl z té jizvy po magickém prokletí hrozný pocit.) „Ne,“ pokrčil rameny. „Myslel jsem, že byste mohl mít strach o svého kmotřence.“

Snape cítil, jak mu ve tváři zaškubal sval. „Kdo vám řekl, že Draco je můj kmotřenec?“

Žádné odpovědi se nedočkal. Žádnou ani nečekal. „Draco se potřebuje naučit trochu diskrétnosti,“ pronesl podrážděně. „Lucius mu byl příšerným příkladem. Bude trvat celá školní léta, než z něj ten příklad dostanu, a jakmile dostuduje, Draco zapomene na to, že je Draco, a stane se z něj zase klon.“

Černovlasý chlapec pobaveně vzhlédl. „Takže je pravda, že rod Malfoyů je výsledkem zdokonalení techniky klonování.“

Snape se na něj zamračil, trochu pomaleji, než aby si chlapcovy bystré oči všimly jeho vlastního pobavení nad tímto výrokem. „Vraťte se k vaření svého lektvaru,“ utrhl se na něj, „a pak uvidíme, jestli bude dost času, abychom si prošli, co by vás měl Quirrell naučit, než budu muset vašemu bratrovi znepříjemnit život.“

„Myslel bych si, že to bude spíš potěšení než povinnost,“ zazubil se Harry. Snape začínal zapomínat na své vlastní předsevzetí, že ho nebude mít rád.

„Plně souhlasím s Filchem, pokud jde o vašeho bratra,“ pravil chladně. „Osel, který zůstal naživu, nebo ne…“

„Zvlášť ‚ne‘,“ zamumlal Harry.

„– by měl být pověšen za kotníky hlavou dolů v zatopené kobce.“

Chvíli bylo příjemné ticho, protože se oba vrátili ke svým úkolům. Snape odolal nutkání spálit několik opravdu bezútěšných esejí a Harry přešel k posledním fázím svého lektvaru.

„Jen tak ze zvědavosti, pane profesore, víte vůbec, jak se můj bratr jmenuje křestním jménem?“

Snape se ušklíbl. „Proč bych o to měl stát? A kromě toho, víte to vy?“

„Zásah. Ale to je v pořádku, mé jméno nikdo z mé rodiny také nezná.“ Nastala chvíle absolutní disociace. Snape měl pocit, že by nejspíš mohl být přímo před ním bodnut sekáčkem na led do hlavy a Harry by si toho nevšiml, natož aby ho to zajímalo. Potterovi, pomyslel si.

Což mu efektivně připomnělo, že Draco potřebuje lekci o vyvolávání soubojů a Filchovi je třeba říct, že v místnosti s trofejemi hrozí strašné nebezpečí od kouzelných jisker. Možná by měl pro jistotu upravit rozpis hlídek po večerce. Nedej bože, aby to byla Pomona, kdo najde Nebelvíry mimo postel – nikdy by nedostali zasloužený trest. „Budu vám věřit, že lektvar dokončíte bez větších nehod, zatímco budu pryč,“ pravil klidně a v duchu už viděl, jak Osel a Blboun vykuchávají rohaté ropuchy.

Potter měl tu drzost se na něj usmívat, když odkráčel s úmyslem informovat Filche o nočních plánech Osla, který zůstal naživu.