Preklady fanfiction Harryho Pottera

Harry Potter and Sandy Crack Shack

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7253173/1/Harry-Potter-and-the-Sandy-Crack-Shack

Povolení k překladu: ano

Humor/rodina

Harry Potter, Dean Thomas

Rating: 13+  Kapitol: 1

Slov: 4 300 

Shrnutí: Sedm let po pádu Voldemorta jsou George a Angelina Weasleyovi na líbánkách. George vezme svou novomanželku na speciální pláž, kde se setkají s někým ze své minulosti.  

Éra/období: Po Bradavicích

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Clell65619. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Prohlášení autora: Nevlastním Harryho Pottera a nijak se o to nestarám.

Harry Potter a Bezva bouda na pláži 1.

12. června 2005 

St. Barthelémy

Hotel Eden Rock 

Plážový dům číslo 4 

Angelina Weasleyová, rozená Johnsonová, upíjela čaj a pozorovala východ slunce nad mořem. 

Usmála se, když ji kolem pasu objaly ruce a stáhly ji vzad. Nabídla svůj krk polibkům.

George Weasley si líbánky opravdu užíval.

„Je tu náš poslední den,“ řekl.

„Ty dva týdny utekly docela rychle,“ souhlasila Angelina.

„Chceš jít ještě dneska dolů na tu nudistickou pláž?“

„Proč ne?“ Nezbedně se usmála. „Možná je to moje poslední šance vidět, jak vypadá nahý muž, který není zrzavý.“

„Vážně? No, myslím, že by to mohla být moje poslední šance vidět buchty se skutečně velkými dmoucími se prsy.“

„A proč bys je potřeboval vidět?“ zeptala se nejnovější manželka ve weasleyovském klanu nebezpečně.

„Abych je mohl litovat, protože vím, že se nikdy nebudou moct rovnat tvé klasické kráse.“

„Hmm,“ řekla Angelina mrazivě, její vnitřní hlas byl nadmíru potěšený, jak dobře chápe, že vždycky není dobré říkat jí pravdu… Už je dobře vycvičený. Maminka a babička by na ni byly tak hrdé.

xxx

„Opravdu nechápu, proč o to lidé stojí,“ zalhal George, protože hlavní část jeho mysli se soustředila na dva detaily, z nichž první byl ten, že by nejspíš neměl reagovat na vystavená štědře obdařená ženská těla. K této obavě mu dopomohla i nedostatečná znalost faktu o nudistických plážích, a to, že devadesát procent lidí, kteří se na pláži svléknou, by se z čistě estetického hlediska asi obnažovat nemělo. Druhá věc, na kterou se jeho mysl soustředila, byla, že pihovatým zrzkům se zpravidla v tropech nedaří a on doufal, že neskončí spálený na obzvlášť citlivé části těla, která za celou dobu své existence nebyla vystavena tolika slunečním paprskům.

„Já jsem ti to říkala.“ Angelina se usmála. Sama si oddechla, že její tělo je zatím jedno z nejlepších na tomto úseku pláže a že se jí dostává spousta pochvalných pohledů. Těšilo ji také, jak vypadalo Georgovo tělo ve srovnání s ostatními muži na pláži.

George zjistil, že problém číslo dvě začíná být z jeho starostí důležitější.

„Máme hodinu času, abychom se spálili, než budeme muset vyrazit na letiště, nechceš se napít, lásko?" zeptal se své už čtrnáct dní manželky.

Pronikavým pohledem si prohlédla podnik, který jí ukázal. „Chceš jen moct říkat lidem, že jsi byl pít v ‚Bezva boudě na pláži‘,“ zasmála se. „Tak pojď, možná bychom se tam mohli vplížit na jednu nebo dvě skleničky.“

Bezva bouda se uvnitř zdála nějak větší, než jak se jevila zvenčí. Vnitřek byl chladný a tmavý. Bar byl vyzdobený umělým bambusem a stěny za ním byly obloženy lahvemi všech velikostí a tvarů, obsahujícími nápoje všech barev. Manželé si rozprostřeli ručníky na stoličky, zaujali místo u baru a naznačili barmanovi s dredy, že by si přáli být obslouženi.

„A co si dáte, lidičky?“ zeptal se hlas prosáklý přízvukem londýnského East Endu.

Angelina vzhlédla k nejasně povědomému hlasu. „Dean Thomas?“

Překvapený barman zamrkal, když dvojici poznal. „Angelina? George?“ Tvář mu zvrásnil úsměv. „No není ten svět malý? Ze všech barů světa jsi ji musel přivést do toho mého,“ pokusil se Dean o špatnou imitaci Bogarta. Ani jeden z čistokrevných Weasleyových na ni nereagoval.

„Zatraceně, Deane,“ vyrazil ze sebe George a snažil se nezírat. Stejně jako jeho klientela byl Dean nahý, až na krátkou barovou zástěru, motýlka a pár manžet bez rukávů na obou zápěstích. „Všichni si mysleli, že jsi umřel. Po poslední bitvě tě už nikdo neviděl.“

„Ach, musel jsem se dostat z Británie, víš? Po tom, co ti bastardi provedli mé mámě a sestře… prostě příliš mnoho vzpomínek.“ Kouzelník s dredy vzal dvě vysoké sklenice s ledem, naplnil je ovocem a krvavě rudou tekutinou a postavil je před dvojici. „Na dům. Ale opravdu byste odsud měli vypadnout. Tohle místo je past na turisty, navržená tak, aby vás vykrvácela.“

„O peníze nám nejde,“ řekl George. „Rádi bychom si s tebou popovídali, máme hodinu, než budeme muset jít, můžeš si udělat přestávku?“

„Zatím jsem tu jen já, než se ve čtyři otevře kuchyně,“ pokrčil rameny Dean.

„To jsou čtyři hodiny,“ protestovala Angelina. „Čtyři hodiny bez přestávky?“

„No, co na to říct?“ Dean se znovu ušklíbl. „Šéf je vůl.“

„Kdo je to? Možná bychom si s ním mohli promluvit.“

„Díváš se na něj. Tedy já a můj parťák.“ Mužovu tvář rozjasnil zářivý úsměv. „Omluvte mě na chvíli.“

„Deane!“ volala dvojice mladých žen, které byly dost možná jednovaječná dvojčata, když přicházely k baru. „Zítra odjíždíme, Deane, kdy končíš?“

„Mám volno od dvou, Tino…“ na tváři se mu opět objevil zářivý lehký úsměv. „To je moc pozdě, jestli vám to letí brzy.“

„To letí,“ řeklo druhé dvojče a našpulilo rty. „A co Harry? Pracuje dnes večer?“

„Harry?“ užasla Angelina. „Harry je tu taky?“

„Harry dnes večer taky pracuje, Tio.“ Dean opět nabídl svůj lehký široký úsměv, „promiň.“

„No, sakra," řekla Tina a taky se našpulila, „co teď budeme dělat?“

„Je mi líto, lásko,“ řekl Dean, zatímco utíral bar před dvojčaty a před každé z nich postavil skleničku, „budete se muset spokojit s mými světoznámými službami. Za chvíli jsem zpátky.“

Když se bývalý nebelvír vrátil ke svým starým přátelům, Angelina se už nemohla udržet.

„Říkal jsi Harry? Harry je tady?“

„No…“ Dean zaváhal a pak pokračoval tlumeným tónem. „Ano, je tady. Je to můj partner.“

„Cože?" zeptal se George nevěřícně. „Vy dva jste se prostě sebrali a přestěhovali se sem? Proč jsi nikomu neřekl, že pořád žiješ? Oplakávali jsme tě jako všechny ostatní, kteří prostě zmizeli.“

„Vlastně jsme neměli na výběr,“ řekl bývalý východolondýňan tiše. „Když Harry skoncoval s Voldemortem, slyšel mě sténat z místa, kam jsem dopadl poté, co mě stařík Malfoy málem zabil. Harry se ke mně doplazil a udržoval mě při životě, dokud nás naše magie nedokázala dát dohromady. Jeho oči přestaly mít soustředěný výraz, jak se v mysli vrátil k té strašné noci. „Harry a já jsme byli jediní dva, kdo ještě žili tam, kde Voldemort padl, víte? My dva jsme jen leželi pod stromem a zírali jeden na druhého. Celí rozlámaní a sotva schopní pohybu. Myslím, že jsme si při čekání na smrt povídali víc než za celou dobu, co jsme byli v Bradavicích.“

„Trvalo dva dny, než jsme našli, co zbylo z Ty víš koho,“ vzpomínala Angelina. „Tolik lidí bylo zraněných, George se týden neprobudil a přišli jsme o Freddieho.“

„Ráno po bitvě jsme se probrali stále ještě pod tím stromem, pořád jediní živí v okolí. Harry se na mě podíval a řekl: „Musím odsud pryč, už to nevydržím. Bude to ještě horší než kdy dřív.“ Dean se odmlčel a vytáhl zpod baru láhev vody. Dlouze se napil a znovu začal mluvit. „Taky jsem potřeboval vypadnout. Kvůli tomu, co udělali mojí mámě a sestře. Z nedostatku lepších možností jsme s Harrym přijeli sem, do domu mého strýce. Strýček Nestor nás u sebe nechal bydlet a sledoval, jak trávíme čas tím, že se téměř neustále opíjíme. Byli jsme tu tři měsíce, když nám došlo, že celá moje rodina si myslí, že jsme pár.“

George se při té myšlence na okamžik usmál, ale pak jeho výraz pohasl. „Proč jste nám to nedali vědět?“

„Co jsme vám měli dát vědět?" zeptal se Dean. „Že je Harry pořád naživu, aby lidi mohli přijít a začít s těmi kravinami, od kterých se chtěl dostat pryč? Zatraceně, v kouzelnické Británii není nikdo, koho by zajímalo, jestli jsem přežil já. Hele, mám zákazníky, o které se musím starat, a s Harrym chceme mít klid. Už je to sedm let, rád jsem vás viděl a tak, ale prosím vás, nechte Harryho Pottera mrtvého. Jestli si myslíte, že mu něco dlužíte, tak je to tohle.“

Trvalo to hodinu.

No, sedm hodin letu, hodinu, než vyzvedli zavazadla ze spárů letecké společnosti, pár vteřin na přemístění domů plus hodinu.

Hodinu poté, co se George a Angelina vrátili do bytu nad Kratochvilnými kouzelnickými kejklemi, se Angelina ocitla před jejich krbem se špetkou letaxového prášku mezi palcem a ukazováčkem.

Klekla si před oheň, vhodila prášek do plamenů a pevným hlasem pronesla: „Grangerová“.

31. července 2005

St. Barthélemy

Bezva bouda na pláži 

Harry otevřel dveře Boudy a zhluboka se nadechl, vychutnával si chuť ranního příboje ve vzduchu. Neděle byly obvykle poměrně klidné, což souviselo s tím, kolik rekreantů toho dne končilo svůj pobyt. Letiště bude plné, ale v Boudě bude pravděpodobně klid.

Což bylo nejspíš dobře, vzhledem k tomu, že se Dean včera večer po zavírací době dal dohromady s těmi třemi dívkami. Harry zavrtěl hlavou a usmál se. Dean si občas ukousl větší sousto, než dokázal polknout, a po takových dobrodružstvích měl tendenci chodit na směnu trochu pozdě. Harryho nepřekvapil ranní telefonát, kterým ho parťák prosil, aby otevřel.

Když se vracel na své místo za barem, položil si otázku, kterou si kladl každý den od chvíle, kdy Dean nalil Georgeovi a Angelině pití. Stane se to dneska? Přijdou si pro něj právě dnes?

Ve dveřích se objevil stín. Harry vzhlédl a i po tak dlouhé době ve zlomku vteřiny identifikoval siluetu osoby ve dveřích. To ty vlasy. Ano, tak ten den je skutečně tady.

„Pojď dál, Hermiono,“ zavolal. „Kuchyně není otevřená, takže ti nemůžu nabídnout snídani, ale podívám se, co pro tebe najdu, posaď se, než dokončím přípravu baru.“ Pustil se do svého ranního úkolu - nakrájet ovoce, které bude potřeba do různých turisty oblíbených koktejlů, jež byly hlavním zdrojem výdělku Boudy.

„Proč?“ zeptala se.

Harry vzhlédl, ve dveřích se stále rýsovala její silueta, i když podle obrysů jejího těla bylo jasné, že se svlékla, aby mohla přijít na nudistickou pláž. „Proč co?“

„Proč jsi nás opustil?“

„Nebral jsem to tak, že jsem vás  opustil,“ pokrčil rameny. „Vnímal jsem to jako záchranu sebe sama. Půjdeš dovnitř, nebo na sebe budeme pořád křičet přes celou místnost?“

Odfrkla si a založila si pěsti v bok. Pak se zčistajasna zatvářila polekaně, mírně se otočila doleva a zkřížila ruce na prsou. Harry bojoval s úsměvem, který se mu málem objevil na rtech při pohledu na starou kamarádku, když si náhle uvědomila, že je vlastně nahá. Tolik k pověstem o tom, že Grangerovi jsou nudisté. Hermiona zamířila k baru a zastavila se přímo před Harrym, přičemž si podezřívavě prohlížela vinylovou barovou stoličku.

„Tu máš,“ řekl Harry a podal jí jeden z ručníků, které Dean skladoval za barem přesně pro tento účel. Stály je asi pětadvacet franků za kus, i když byly ozdobené logem baru a nápisem ‚Ukradeno z‘, který na nich byl vytištěn. Týdně jich spotřebovali asi padesát, náklady na ně snadno uhradily nehorázné ceny, které v Boudě účtovali turistům, a Harry i Dean to považovali za vynikající reklamu.

Hermiona beze slova přijala ručník, pak ho položila na barovou stoličku a opatrně se na ni posadila.

„Takže,“ řekl Harry, když se usadila a znovu si zkřížila ruce na prsou, ale ne dřív, než si ji stihl pořádně prohlédnout, „jak ses měla?“

To mu vyneslo zlobný pohled. „Najednou tě to zajímá?“

„Jen jsem navazoval řeč,“ vysvětlil Harry. „Koneckonců jsi ty přišla za mnou. Máš chuť na sangaree?“

„Je devět hodin ráno.“

„A jsme v baru na nudistické pláži a ani jeden z nás není oblečený,“ podotkl Harry. „Zatímco být nahý je pro mě součást práce, myslím, že pro tebe moc ne. Kromě toho jsou pro tebe a tvé biologické hodiny tak tři hodiny odpoledne.“

Postavil před svou starou kamarádku vysokou ojíněnou sklenici plnou ovoce a tmavě červené tekutiny. Hermiona na ni chvíli zírala, a pak se natáhla a zvedla ji ke rtům.

„Děkuji, je to dobré. Připomíná mi to sangrii.“

„Víceméně je to to samé,“ pokrčil Harry rameny.

„Vážně? To jsem nevěděla,“ znovu se napila, očividně se zastavila, zatímco si promýšlela argumenty.

„Takže, opravdu jsi vážila celou tu cestu, abys na mě ječela?“

„Opustil jsi nás!“ namítla.

„Předpokládám, že bys to mohla vidět takto,“ řekl Harry a vrátil se k ranní přípravě. „Nebo se na to můžeš podívat jako rozumný člověk a uvědomit si, že jsem udělal to, co mi bylo prorokováno, a že poté, co Tomík Raddleovic nabyl konzistence zkažené rybí polévky, byla moje práce hotová a jako dospělý jsem mohl jít kamkoli chci, aniž bych to musel komukoli hlásit.“