Předpovídám nepokoje… 3. část
Autor: sprinter1988
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Předpovídám nepokoje... 3. část
Alastor Moody se díval svým magickým okem skrz zeď u vchodu do nebelvírské společenské místnosti, když se portrét Buclaté dámy otevřel. Prošla jím dívka z druhého ročníku a on se přesunul, aby ji mohl pozorovat.
Když zašel za roh, měl na ni lepší výhled, ale jen díky svému magickému oku. Skutečným okem nic neviděl a rychle usoudil, že se ve skutečnosti skrývá pod neviditelným pláštěm. Spatřila ho, přitiskla si ruku na ústa, aby utišila dech, a zpomalila.
Zaujatý Moody předstíral, že si jí nevšiml, a prošel kolem ní. O několik okamžiků později slyšel, jak mírně zrychlila krok. Otočil se, vytáhl z kapsy svůj vlastní neviditelný plášť, seslal na sebe umlčovací kouzlo a vydal se za ní.
xxx
Tom Raddle za pomoci svého zastíracího kouzla snadno vyřadil dva úředníky Odboru pro prosazování kouzelnických zákonů, kteří hlídali nemocniční křídlo, a pak proklouzl dveřmi dovnitř.
Prohlížel jedno lůžko za druhým, dokud nenašel to, na kterém ležel zkamenělý Harry Potter.
Na tváři se mu objevil nadřazený úsměv, kterým by zahanbil i Draca Malfoye a Severuse Snapea.
„Ale ale, jestlipak to není velký Harry Potter,“ promluvil ztišeným hlasem. „Je moc věcí, které mě na tobě zajímají. Spousta věcí, které bych strašně rád věděl. Bohužel na to nemám čas a ty nejsi v pozici, abys mi svá tajemství prozradil. Jediné, na čem opravdu záleží, je, že já, lord Voldemort, jsem se nyní vrátil k životu a postarám se o to, aby se všichni na světě opět báli tohoto jména.“
Mávl hůlkou a nad Harryho postelí se objevila zeleně zářící lebka, mezi jejímiž čelistmi se jako groteskní jazyk táhl dlouhý had.
„Teď, když budou vědět, kdo konečně skoncoval se slavným Harrym Potterem, tě zabiju!“ Zvedl hůlku a namířil ji přímo na jizvu ve tvaru blesku na Harryho čele.
xxx
Hermiona se zarazila při pohledu na dva úředníky, kteří leželi s rozhozenými končetinami na podlaze před nemocničním křídlem. Okamžitě si uvědomila, že něco není v pořádku, a nebelvírská část jejího já ji přiměla otevřít dveře dřív, než si mohla situaci promyslet.
V šeru rozeznala siluetu stojící poblíž řady postelí. Ta osoba si nevšimla, že se otevřely dveře, a rozhodně neviděla ji. Postava mluvila, ale ona ji špatně slyšela, a tak se přikradla blíž.
S náhlým trhnutím se zastavila, protože si byla jistá, že právě zaslechla, jak se ta osoba zmínila o lordu Voldemortovi. O chvíli později se zablesklo z hrotu hůlky a ve vzduchu nad postelí nejblíže neznámému se objevila zeleně zářící lebka s hadem místo jazyka.
V její záři Hermiona uviděla, že na posteli leží Harry. Když se postava otočila a zamířila mu hůlkou do obličeje, dívka si uvědomila, že na jejím černém hábitu je zelený lem.
To jí stačilo, aby sáhla po džbánu s vodou, který stál na stolku u nohou nejbližší postele.
Tom Raddle zaslechl šeptané „Depulso“ a otočil se po zvuku právě včas, aby mu plný džbán vody narazil do obličeje.
Padl na zem a ukradená hůlka se mu vykutálela z bezvládných prstů. Nebyl tak odolný vůči zranění, jak si myslel, ani jeho magie nebyla dost silná na to, aby udržela zastírací kouzlo. Byl tak zaujatý rozmluvou se zranitelným Harrym Potterem, že si vůbec nevšiml, kdy přestalo působit.
Hermionino zaječení „Pancharte!“ probudilo v nemocničním křídle všechny, kteří nebyli zkamenělí nebo pod silnými sedativy. Někteří z nich, včetně Nevilla Longbottoma, se bleskově posadili právě včas, aby viděli, jak cosi hedvábného a třpytivého jemně dopadá na podlahu, z prázdna se objevuje Hermiona Grangerová a s pomocí výbuchu náhodné magie skáče a přistává na jiném studentovi, který vypadal na šestý nebo sedmý ročník. To, že už byl v bezvědomí, ji zjevně nezajímalo, protože křičela, kopala ho, fackovala a škrábala.
„Hermiono, co se děje?“ ptal se Neville.
„CHTĚL ZABÍT HARRYHO!“ zaječela, když sevřela chlapcovy vlasy v hrsti a začala mlátit jeho zátylkem o kamennou podlahu.
To bylo jediné povzbuzení, které Neville potřeboval, aby se zvedl z postele a podal Hermioně pomocnou ruku. Nebo spíš nohu?
Každý další student, který toho byl schopen, jeho počínání rychle napodobil.
Tato scéna přivítala madam Pomfreyovou, která se vyřítila ze svého soukromého pokoje, snažila se ohánět hůlkou a zároveň si natáhnout růžový župan.
O vteřinu později dorazil Moody, stáhl si neviditelný plášť a proklínal svou umělou nohu, že ho zdržela.
Okamžitě si všiml Znamení zla, které se vznášelo nad jednou z postelí, a než vykročil vpřed, vyslal varování všem ostatním bystrozorům na hradě.
„Dobrá, nechte toho!“ vykřikl.
Většina se rozprchla, ale Hermionu musel od jejího cíle fyzicky odtrhnout.
Madam Pomfreyová mohla rychle potvrdit, že je Harry v pořádku. Raddle však nikoli. Jeho ne zcela zformované tělo utrpělo velké škody a byl v mdlobách. Horší pro něj bylo, že se příliš vzdálil jak od deníku, tak od bezvědomé Ginny Weasleyové. Ani jedno z toho mu už nedodávalo sílu a ta trocha kouzel, které zatím seslal, ho značně vyčerpala.
Moody pochopil Hermioniny myšlenkové pochody a rychle dospěl k závěru, že konečně našli dědice Zmijozelu.
Aby ho mohli vyslechnout, potřebovali ho živého, a tak se ho Poppy Pomfreyová snažila léčit, ale právě když madam Bonesová a půl tuctu bystrozorů vtrhlo do nemocničního křídla, Raddle vydechl naposled. Nově příchozí se stihli jen jednou podívat na jeho tělo, než vybuchlo ve spršce jisker, na které bolelo jen pohlédnout.
Dole v Tajemné komnatě opustila deník veškerá magie, když duše v něm obsažená vyprchala. Vedle něj dál nehybně ležela Ginny Weasleyová. Nebyla mrtvá, ale v kómatu, protože její tělo se snažilo zachovat a využít to málo magie a životní síly, které jí ještě zbývaly.
xxx
Úkol zjistit jméno záhadného studenta se ukázal být obtížný. Těm, o nichž se nemluví, se podařilo pořídit z Moodyho vzpomínky jeho fotografii, a ta byla ukázána všem studentům v naději, že ho identifikují, ale nikdo ho nepoznal.
Během několika hodin dospělo ministerstvo k závěru, že chlapec mohl pocházet odjinud, a tak byla fotografie umístěna na titulní stranu mimořádného vydání Denního věštce.
Ministerstvo zaplavily sovy s dopisy od lidí, kteří byli přesvědčeni, že záhadný student je ve skutečnosti ten, kdo chodil do školy před padesáti lety, známý jako Tom Raddle, někdo, kdo se později stal lordem Voldemortem.
Vyšetřování toho, jak to bylo možné, bylo dlouhé, vleklo se a nakonec vyústilo v mnohá zatčení, která následně odhalila pravdu o muži jménem Sirius Black, po nichž následovalo objevení a zničení mnoha viteálů a spousta dalších důsledků, které jsou příliš obsáhlé na to, abychom je zmiňovali v příběhu, který má být jednorázový.
xxx
Když se Harry o den a půl později konečně probral, první, koho uviděl, byla Hermiona Grangerová, která měla slzy v očích a neztrácela čas, hned ho objala a pak mu vyprávěla o všem, co zmeškal.
xxx
Mezitím dvojice Těch, o nichž se nemluví, vyšetřovala problém se záplavami na chodbě, kde se na zdi objevily vzkazy. Když vešli do blízké dívčí koupelny, zjistili, že záplavy způsobila Ufňukaná Uršula.
„Připomeň mi, abych změnil její status z ducha na menšího poltergeista, až se vrátíme na velitelství, ano?“ požádal jeden muž druhého, když se pustili do zavírání kohoutků.
Ve chvíli, kdy se chystal otočit posledním, zarazil se.
„Hej, můžeš se podívat na tohle?“
xxx
Hermiona právě Harrymu už popáté ochotně popisovala, jaké bylo dát Dracu Malfoyovi facku, když do nemocničního křídla vstoupila Amelia Bonesová.
„Pane Pottere? Já jsem madam Bonesová, vedoucí Odboru pro prosazování kouzelnických zákonů na Ministerstvu kouzel. Jak jistě víte, chytili jsme Zmijozelova dědice, ale v současné době pátráme po pohřešované studentce jménem Ginevra Weasleyová. Domníváme se, že jsme našli vchod do Tajemné komnaty, ale pravděpodobně budeme potřebovat vaši schopnost mluvit hadím jazykem, abychom se do ní dostali.
Harry vyhověl a spolu s Hermionou následovali madam Bonesovou do Uršuliny koupelny.
Během půl hodiny našli Ginny Weasleyovou a vynesli ji i s deníkem z komnaty. Protože na hradě nečíhal žádný Zmijozelův dědic, bazilišek nezaútočil. Tajemstvím jeho dlouhověkosti byla záhadná kouzla, která seslal sám Salazar Zmijozel.
Dokud se v Bradavicích neobjevil dědic, had zůstával v magické letargii, nežral, nepil a skoro nepotřeboval dýchat. Jakmile se nějaký dědic objevil, bazilišek se probudil a svým hlasem ho dovedl ke vchodu.
Ovšem vzhledem k tomu, že Voldemort nezplodil žádného potomka, obrovský plaz se už nikdy neprobudil.
xxx
Ginny Weasleyovou odvezli do Nemocnice svatého Munga pro kouzelnické nemoci a úrazy. Zůstala tam pod pečlivým dohledem dva měsíce, zatímco se zotavovala, ale magie se jí bohužel už nikdy nevrátila. Její rodiče byli zdrceni, i když je utěšilo, že jejich dcera zůstala naživu, a zapsali ji do mudlovské školy.
xxx
Když se celá situace kolem Zmijozelova dědice vyřešila, život v Bradavicích se uklidnil. Ministerstvo vyslalo do školy řadu lidí, většinou z Úřadu pro kouzelnické zkoušky, aby po zbytek školního roku působili jako učitelé. Většina z nich se ukázala být v tomto úkolu mnohem lepší než klauni, které Brumbál obvykle zaměstnával, a dost z nich se na začátku příštího školního roku vrátilo.
Na slavnost na konci roku dorazili na hrad ministr Popletal, madam Bonesová a řada dalších významných osob z ministerstva v doprovodu reportérů z Denního věštce, Týdeníku čarodějek, Jinotaje a Sdružení kouzelnických rozhlasových stanic.
Při slavnostním ceremoniálu, který následoval, byli Hermiona, Neville a všichni ostatní, kteří napadli Toma Raddlea v nemocničním křídle, vyznamenáni Merlinovým řádem první třídy za to, že zabránili návratu Pána zla Voldemorta a ochránili Chlapce, který žil, i bradavický hrad.
Harry dostal pět tisíc galeonů za účast na záchraně Ginny Weasleyové a poté on, Colin, Justin a Filch dostali každý deset tisíc galeonů jako odškodnění za to, že byli napadeni. Dalších deset tisíc bylo věnováno nemocnici Svatého Munga ve jménu Skoro bezhlavého Nicka, což byla akce, kterou duch schválil.
Poté byl Harrymu předán Merlinův řád první třídy za to, že ve věku jednoho roku porazil Voldemorta, a na jeho žádost byli stejným řádem oceněni i oba jeho rodiče za to, že mu pomáhali, protože, jak Harry podotkl, je nepravděpodobné, že by všechno udělal sám.
Arthur a Molly Weasleyovi dostali odškodnění dvacet tisíc galeonů za to, že jejich dcera přišla o magii.
xxx
Když skončil školní rok, byl Harry představen muži jménem Sirius Black, který znal jeho rodiče, byl Harryho kmotrem, a který byl posledních jedenáct let neprávem uvězněný. Když si měl Harry vybrat mezi tím, zda chce žít s člověkem, kterého sotva znal, nebo se vrátit k Dursleyovým, měl jen jednu možnost.
Bylo to jen dobře, protože sestra strýce Vernona Marge měla později v létě navštívit svého bratra, a kdyby tam Harry byl, dopadlo by to katastrofálně.
PA: Abych byla upřímná, když jsem se do toho pouštěla, jediná opravdová myšlenka, která mě napadla, byla: „Co by se stalo, kdyby Harry šel s Hermionou do knihovny?“ Všechno ostatní se na to tak nějak nabalovalo jako sněhová koule.
Co se týče bezové hůlky, skončila u Lenky, která ji měla tři roky, dokud ji neukradl roj škrken.