Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

The Rise and Fall

Kapitola 17.

The Rise and Fall
Vložené: Lupina - 04.06. 2023 Téma: The Rise and Fall
Lupina nám napísal:

Autor: Xeres Malfoy

Překlad: Lupina, Beta: Calwen, Jacomo

Rating: 16+

Originál: https://www.fanfiction.net/s/9667092/1/The-Rise-and-Fall

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 17: Zpověď

 

Hermiona s bušícím srdcem překonala několik desítek metrů, které ji dělily od Harryho a Rona. Jako první ji objal Harry a Hermiona si nemohla pomoct, ale když viděla jeho unavenou, strhanou tvář, jak se snaží nasadit zářivý úsměv, přepadly ji obavy.

„Ach, Harry…“ bylo to jediné, co dokázala v jeho náručí vyslovit. Zavrávorala, když jí nevědomky stiskl stále bolavou modřinu na břiše, ale nevydala ani hlásku. Děsila se okamžiku, kdy si přátelé všimnou jejích zranění, a podle Ronova zlostného zavrčení poznala, že ten okamžik nastal.

„Hermiono, tvoje ruce…“ zatvářil se pohoršeně.

Hermiona se odtáhla od Harryho a otočila se, aby teď objala jeho. „Rone, prosím, teď ne…“ požádala ho a on neochotně poslechl. Teď byl na řadě Harry, aby si prohlédl škody, které jí Smrtijedi napáchali na nehtech. Oba chlapci si přes Hermionino rameno vyměnili temný pohled. I obličej měla poznamenaný četnými modřinami a šrámy, ale ty nevypadaly tolik čerstvě a zřetelně, zatímco nehty měla z větší části roztřepené. Kdo ví, co všechno jí ti šílenci ještě provedli?

Když se Hermiona konečně přiměla Rona pustit, zahlédla koutkem oka Dracovu postavu na útesu. Vstal a zpovzdálí je pozoroval. Neviděla mu do tváře, ale věděla, že se musí tvářit ublíženě. Harry sledoval její pohled, a když uviděl Malfoye, zatmělo se mu před očima,.

„Harry, prosím…“ vydechla Hermiona v obavách, že její přátelé budou na Dracovu přítomnost reagovat špatně.

Harry ji však neposlouchal a s nečitelným výrazem se vydal k okraji útesu, kde Draco stál. Hermiona se za ním vrhla a dostihla ho právě ve chvíli, kdy se oba nepřátelé ocitli tváří v tvář. Dívali se na sebe chladně a napětí bylo přímo hmatatelné. Hermiona otevřela ústa, aby je poprosila, ať nedělají hlouposti, ale jaké bylo její překvapení, když se Harryho pravá ruka náhle pomalu natáhla k Malfoyovi. Ten vypadal stejně překvapeně jako ona a chvíli se díval na nataženou ruku, aniž by ji přijal. Hermiona se podívala na Harryho. Jeho výraz byl stejně tvrdý jako vždy, ale teď v něm viděla náznak uznání. Usmála se a ucítila, jak ji v očích tlačí nové slzy radosti. Tak moc, že když Draco chytil Harryho za ruku a stiskl ji, už se neudržela.

„Kluci…“ dostala ze sebe, rozesmála se a rozplakala zároveň.

Harry se usmál a pak se vrátil ke svému nepříteli z dětství. „Děkuji ti za záchranu Hermiony, Malfoyi,“ řekl a strčil si ruce do kapes. „To neznamená, že ti věřím, ani to neznamená, že tvé chování v Bradavicích přecházím…“ Harry viděl, jak se Draco zamračil, a potlačil posměšný smích. „Ale je to dobrý začátek…“ dokončil. Jeho rival se na něj překvapeně podíval.

Hermiona vydala zvláštní zvuk, který hraničil s pištěním, a oba chlapci se na ni obrátili s povytaženým obočím. Než se stačili pohnout, Hermiona se vrhla kolem krku Harrymu a pak Dracovi, aniž by přestala pištět. Na vrcholku kopce u domu se Ron ani nepohnul a pozoroval je. Nezdálo se, že by byl připraven Malfoyovi tak snadno odpustit, ať už Hermionu zachránil, nebo ne. A to, jak ho Hermiona objímala… Ron cítil, jak se mu v krku tvoří knedlík. Zalapal po dechu, když mu na ramena dopadla jedna ruka a vzápětí druhá. Fred s Georgem ho každý chytli z jedné strany, zaryly prsty do Ronových zádových svalů a on podrážděně vykřikl.

„Myslím, že budeš potřebovat pořádně nakopat do zadku, brácho,“ prohodil Fred s pobaveným úsměvem.

„Jo, vypadá to, že máš těžkou konkurenci. Jestli se nepohneš, tvoje holka ti proklouzne mezi prsty,“ ušklíbl se George.

„Hermiona není moje holka…“ zabručel Ron, kterému přesto zčervenaly špičky uší.

Obě dvojčata obrátila oči v sloup. „Jasně, a já jsem ministr kouzel…“ smál se George.

„Pane ministře…“ kontroval Fred a napodobil pukrle.

Ron zakoulel očima. Cítil však, že jeho bratři mají pravdu. Pokud se brzy nezvedne a neřekne Hermioně, co k ní cítí, a nenaváže tam, kde skončili, než ji zajali, vyklouzne mu. A představa, že by skončila s Malfoyem, byla nesnesitelná.

*****

Toho rána číhal Theodor Nott u vchodu do Bradavic, trpělivě pozoroval Smrtijedy, kteří hlídali bránu, a přemýšlel, jak se nepozorovaně dostat do hradu. Oblékl si zmijozelskou uniformu, která mu byla na rukávech a nohavicích poněkud krátká, ale to stačilo, aby si ho uvnitř téměř nikdo nevšiml. Obešel celou budovu, ale každý vchod byl střežen Voldemortovými nohsledy. Když to tu den předtím zkoumal, viděl, jak Belatrix Lestrangeová vešla dovnitř a mluvila s několika svými kumpány. Měl pocit, že jim dává rozkazy. Možná o něm dokonce řekla ostatním a nařídila jim, aby ho nepouštěli dovnitř, nebo ještě hůř, aby ho bez varování zabili, kdyby se pokusil vstoupit do Bradavic. Nott se v pochybnostech držel při zemi a rozhodl se trpělivě čekat, až se mu naskytne příležitost, jakou nesmí promarnit. Která se brzy naskytla.

Když v dálce uslyšel kvílení sirén z Prasinek, otočil se směrem k vesnici. Samozřejmě nic neviděl, ale zdálo se, že incident vyděsil hlídače u vchodů. Během několika minut se jejich počet snížil na polovinu a velkou bránu brzy hlídal jediný muž. Dar z nebes! Theodor nevěděl, co se tam děje, ale bylo mu to jedno. Příležitost byla příliš dobrá.

Protože nemohl použít magii ani násilí, aby se dostal dovnitř (což je nejlepší způsob, jak na sebe upozornit), vymyslel velmi jednoduchý plán a spolkl krvácivou kokosku, kterou vytáhl z kapsy. Během několika vteřin se mu brada a krk zalily lepkavou krví a on si přiložil ruku k nosu, čímž si zakryl dobrou polovinu obličeje. Pak se vydal ke dveřím.

„Stát,“ houkl na něj osamělý strážný a pohlédl na něj. Všiml si školní uniformy, zmijozelského znaku našitého na klopě a zeleno-stříbrné kravaty a jeho výraz poněkud změkl. „Tvoje jméno?“ dodal a vytáhl z kapsy pergamen.

„G'égo'y Go'le,“ dostal ze sebe Theodor, zatímco se na něj strážný znechuceně díval. „Pot’ebuju badab Pomf‘eyovou! Teče bi k‘ev!“ dodal přihlouplým hlasem, jako by to už nebylo jasné.

Strážný se znovu podíval na svůj seznam. „Co tady sakra děláš? Dnes nemáte povolení jít ven. Žádné hodiny venku… takže?“ vyštěkl rozzlobeně.

„Badab Hoochová bi to bakázala! Uklízel jseb šatby! Ta stará bréca dedávidí zmijozely…“ bránil se mladík a stále si držel nos v dlaních. Krev mu teď vesele stékala po hábitu na zem. „Pospěšte si, teče to!“

Strážný se ještě několik vteřin rozmýšlel, ale rozhodl se pustit ho dovnitř, když Theodor uznal za vhodné plivnout jeho směrem trochu krve. Smrtijed se obratně vyhnul postříkání a s úsměvem ustoupil stranou, aby mu dovolil vejít.

Ha, ha… chudák, pomyslel si Theodor, když vběhl dovnitř. Jakmile zmizel z dohledu, spolkl druhou část krvácivé kokosky, tu, která obsahovala protilátku, a krev okamžitě přestala téct. Mávnutím hůlky si z uniformy setřel škody od hemoglobinu a vydal se hledat osobu, kterou potřeboval pro druhou část svého plánu. Před několika dny se dozvěděl, že se Voldemort usadil v Bradavicích a vzal si s sebou všechny své nejcennější a nejtajnější věci. Nagini bude s ním a Nott měl důvod se domnívat, že tam bude i diadém Roweny z Havraspáru. Trik spočíval v tom, že musel najít někoho ‚důvěryhodného‘, kdo by mu řekl, kde se Voldemort zdržuje od chvíle, kdy se zmocnil hradu. Požádat o pomoc zmijozelské kamarády samozřejmě nepřicházelo v úvahu. Po několika minutách přemýšlení si na někoho vzpomněl. Někoho, kdo toho díky své blízkosti k Trojici hodně věděl, ale kdo byl následkem nepřerušené školní docházky a bradavické blokádě dostatečně vzdálen od okolního světa. Někoho, kdo vůbec nevěděl o událostech posledních týdnů, ale věděl o viteálech. Kdo jiný by to mohl vědět lépe než holka chlapce, který zůstal naživu?

Theodor se opatrně držel stranou a zamířil k portrétu Buclaté dámy, který střežil vchod do nebelvírské společenské místnosti. Několik lvíčat vyšlo ven a podle vyděšených nebo jedovatých pohledů, které na něj vrhali, Theodor vycítil, že zmijozelští nejsou zrovna oblíbení. Ještě méně než předtím, což o něčem svědčí.

Portrét se opět otevřel a ven vyšel nový proud studentů, včetně starého dobrého Longbottoma.

„Co tady děláš?“ vyprskl Neville a ostražitě se na něj zadíval. „Už tě nebaví blbnout se svými kamarády Smrtijedy, tak sis uvědomil, že by ses měl vrátit do Bradavic, udělat si OVCE a najít si opravdovou práci?“ zavtipkoval a Thea tím překvapil.

To si ten vesnický idiot koupil odvahu u Taškáře, nebo co? podivil se a zároveň si všiml Longbottomovy opuchlé a vychrtlé tváře. Proboha, to se popral?

„A co ty?“ vysmál se mu a ukázal mu na obličej. „Konečně ses rozhodl pro kompletní facelift? Podle toho, jak se tváříš, by ti to neuškodilo…“

Neville se na něj zamračil a odvrátil se.

„Počkej,“ zarazil ho Theodor a měl pocit, že by mu přece jen mohl být užitečný. „Promiň, jen jsem si z tebe trochu dělal legraci. Co se ti stalo? Prosím, řekni mi, že jsi jednoho z těch idiotů, co hlídají dveře, zmlátil, to bych opravdu potřeboval slyšet…“

Neville se nevěřícně otočil a Theodor se snažil nasadit co nejpřátelštější výraz.

„Ne, byl jsem po škole…“ odpověděl Neville s obezřetným zamračením. „On a jeho sestra rádi mučí nebelvírské, to je jejich specialita… Ale to bys měl vědět, ne?“

Theodor se zamračil. „Kouzelníci bojují s jinými kouzelníky… Na to si nikdy nezvyknu…“ zamumlal tak hlasitě, aby to Neville slyšel. Musel si získat jeho sympatie za každou cenu. Kdyby mu Neville alespoň trochu důvěřoval, bylo by pro něj snazší oslovit Ginny Weasleyovou. Rozhodl se přejít do útoku.

„Poslouchej mě, Longbottome,“ řekl a jemně jej vedl do tmavého kouta. „Jsem tu jménem Řádu. Mám vzkaz pro Ginny Weasleyovou. Nevíš, kde ji najdu?“

Neville se vykroutil z jejího sevření a o krok ustoupil. „O čem to mluvíš? Myslíš si, že jsem tak pitomý?“ vyštěkl rozzlobeně. „Snažíš se nás dostat do potíží, snažíš se nás přimět, abychom zradili své přátele. Voldemort jen čeká, až bude moci Ginny využít a donutit její rodiče, aby se vzdali. Nedovolím ti to!“ K Theodorovu překvapení Neville vytáhl hůlku a namířil ji jeho směrem.

„Ach bože, Longbottome, uklidni se,“ vykřikl Nott a nervózně se rozhlédl. Chodba byla naštěstí prázdná. „Všimnou si nás!“ zasyčel a rozhodil doširoka ruce, aby na ně bylo vidět. „Nechci s tebou bojovat, jsem na vaší straně!“ Udělal krok vpřed, ruce stále ve vzduchu. „Znám Potterovo poslání! Brumbál mu dal úkol… Vím o viteálech!“

Neville se na něj ohromeně podíval a spadla mu brada. Theodor věděl, že vyhrál, a usmál se.

„Buď zticha, jsi blázen, když o tom mluvíš tady,“ zasyčel Neville a ujistil se, že jsou sami. Pak se na něj podezřívavě zadíval a přemýšlel o tom, co mu Nott právě prozradil.

„Longbottome, vážně, musíš mi přivést Ginny Weasleyovou,“ naléhal Theodor polohlasně. „Mám dobrý důvod se domnívat, že alespoň jeden z viteálů je tady v Bradavicích. Musíme se ho zbavit.“

Neville několikrát otevřel a zavřel ústa jako ryba na suchu. Situace mu připadala tak neskutečná, že se málem štípl, jestli je vzhůru. Prohrábl si vlasy a povzdechl si, protože nevěděl, co má dělat. „No, řekněme, že ti věřím… Varuju tě, Notte. Dej nám jakýkoli důvod, abychom si mysleli, že nám lžeš nebo se nás snažíš dostat do problémů, a ujišťuju tě, že tě bez váhání proklejeme do desátého pokolení, jasné?“

Nott mu věnoval svůj nejlepší úsměv. „Rozumím.“

Neville mu pokynul, aby ho následoval, a poté, co se ujistil, že se na chodbě nikdo nepotlouká, pronesl heslo (‚Odpor‘) a vešel do nebelvírské společenské místnosti. O několik minut později se vrátil v doprovodu rozzuřené Ginny.

„Myslíš si, že jsi vtipný? Proč by mi Harry předával vzkaz a proč si proboha vybral za posla zrovna tebe?“ vyštěkla, jakmile se všichni tři zavřeli v prázdné třídě. „Odpověz mi, nebo přísahám, že…

„… tě prokleju do desátého pokolení,“ dokončil Theo s povzdechem. „Děkuji, Longbottom mě už zasvětil!“

Ginny se zamračila a mávla hůlkou Theovi pod nosem, aby ho pobídla k pokračování.

„Poslouchej mě, Wízlice,“ pokračoval Theodor se svůdným úsměvem. „Jak možná víš, hned po zničení Zmijozelova medailonu byla Grangerová zajata, ale Draco, Blaise a já děláme, co můžeme, abychom ji dostali ven. Rozhodli jsme se, že vám pomůžeme zničit viteály, a aniž bych se chlubil, už jsem se s přehledem zbavil pohárku Helgy z Mrzimor…“

Ginny otevřela ústa a nevěřila vlastním uším. Ale nedal jí šanci cokoli říct. „Grangerová věří, že had, který doprovází Pána zla, je také viteál. Ve vhodnou chvíli bude muset být zničen. Mám také z dobrého zdroje, že si sem Voldemort nedávno odvezl mnoho důležitých dokumentů a předmětů. Mám důvod se domnívat, že další viteál, Rowenin ztracený diadém, je jedním z nich.“

Neville a Ginny si vyměnili pohledy. Theodor věděl, že když se zmínil o Grangerové, dostal je. Pokud mu Hermiona věřila, museli mu věřit i oni, ne?

„Proč bys potřeboval nás?“ zeptala se Ginny a zkřížila ruce. Už ho neohrožovala svou hůlkou, což už byl velký pokrok.

„Možná jste viděli, jak se Vy-víte-kdo potuluje po chodbách… Pochybuju, že by nechal své věci v Brumbálově kanceláři. Bradavice byly jeho domovem a on zná každý jejich kout. Chodí často na nějaké místo?“ zeptal se Theodor, když Ginny našpulila rty.

Zdálo se, že oba nebelvírští odpověď znají, ale jen se na sebe rozpačitě dívali. Trochu přitlač, pomyslel si Theodor. Jsou blízko k tomu, aby to prozradili.

„Tak teda,“ zavrčel. „Budu hledat s vaší pomocí nebo bez ní.“ Postupně se na ně prosebně podíval. „Ale bez vaší pomoci to bude trvat déle.“

Theodor viděl, jak Ginny změkla tvář. Bingo

„No…“ zrzka se ušklíbla. „Parvati Patilová ho viděla, jak se potlouká v sedmém patře, nedaleko gobelínu Barnabáše Bláznivého… Myslí si, že hledal Komnatu nejvyšší potřeby.“

Theodor se zasmál. „Vsadím se, že nikoho nenapadlo říct mu, že tuhle místnost před dvěma lety používala Brumbálova armáda, a proto je to ten nejméně bezpečný úkryt v celém Skotsku…“ zasmál se, když se Ginny rozpačitě usmála. Začínala se uvolňovat a Theodora to potěšilo.

„A nejen to… polovina studentů ji používá k ukrytí zakázaných předmětů. Místnost se skrytými předměty by mohla být skoro oficiálním dodavatelem Kratochvilných kouzelnických kejklů,“ zavtipkovala a vzpomněla si na všechny ty fialové a oranžové krabice, které se v místnosti vršily.

Theodor se znovu zasmál a povzdechl si. Tak to se tam asi půjdu podívat! Už se chystal odejít, když mu Neville sevřel plášť rukou.

„Hele, jestli si myslíš, že tě necháme jít samotného, tak na to zapomeň,“ hrozil mu Neville. „Nebudu mít klid, dokud neuvidím, jak ten viteál skutečně zničíš. Pokud ti to ještě nedošlo, tak ti opravdu nevěříme.“

Theodor pokrčil rameny a usmál se: „Žádný problém, čím víc, tím líp!“

Ginny a Neville se na sebe nechápavě podívali. Kdyby jim dnes ráno někdo řekl, že se spojí s někým ze Zmijozelu, aby zničili kousky Voldemortovy duše, hlasitě by se zasmáli. A přesto byli tady a následovali Theodora Notta chodbami, které vedly do Komnaty nejvyšší potřeby. Ginny by ráda získala potvrzení Nottova příběhu, než se bezhlavě vrhne do dobrodružství, ale pošta přicházející z Bradavic se běžně kontrolovala a neměli zavedený kód pro ‚zmijozel přešel na naši stranu a chce nám pomoct zabít Voldemorta‘. Kromě toho si musela přiznat, že představa trochy akce po těch týdnech mučení, trestů a podřizování se jí líbila. A kdyby se jim Theodor něco pokusil provést, uvrhla by na něj kletbu Svědivá pleš, kterou by si dlouho pamatoval. Všechno bude v pořádku, Ginny si tím byla jistá.

*****

„Tohle se mi vůbec nelíbí…,“ zamumlal Lucius Malfoy už poněkolikáté se zaťatými zuby.

Už dvacet minut hledali nějakou stopu, jakoukoli známku života, jakýkoli důkaz o tom, že Nežádoucí číslo jedna prošel Prasinkami a pak pokračoval do Bradavic, ale chlapec jako by zmizel. Nebo tam nikdy nebyl.

„Měli bychom se vrátit na svá místa, Malfoyi,“ poznamenal jeden ze Smrtijedů, kteří měli hlídat vchody. „Kdyby se někdo pokusil dostat do hradu, kluci vzadu nám to řeknou.“

Malfoy přikývl a strážci se vydali zpět k bráně, přičemž se neustále dívali před sebe.

„Možná to byl planý poplach,“ ušklíbl se Snape a pokrčil rameny. „Váš bezpečnostní systém asi přece jen není tak spolehlivý… Bradavice jsou naopak skutečnou pevností.“ Samozřejmě lhal. Jako ředitel přidal do ochrany hradu několik mezer, aby Řád mohl v den útoku snáze vstoupit dovnitř. Ale Lucius Malfoy a ostatní to nevěděli.

Lucius se na něj zamračil. „Jistě, všechno, co děláš, je dokonalé, to se ví…“ zabručel muž, když se Mistr lektvarů pro sebe zasmál. Upravil si plášť, zastrčil hůlku do hole a důstojně zvedl bradu. „Vrátím se do sídla, abych se ujistil, že je všechno v pořádku.“

„Půjdu s tebou,“ dodal Severus, když ten druhý protočil očima.

„U Merlina, proč? To nemáš žádné mrzimorské, které bys mohl mučit, žádné body, které bys mohl strhnout, žádné nepovedené eseje, které bys mohl opravit?“ trval na svém Lucius.

„Jen tak bleskově ti připomenu, že pracuji na lektvarech, abych slečnu Grangerovou postavil na nohy a napravil ty další idiotiny,“ opáčil Snape stejným tónem. Viděl, jak si Lucius povzdechl a hned zvadl. Spěchal za ním. Výmluva, kterou mu poskytl, byla samozřejmě lež. Jediný důvod, proč se vracel do sídla, byl ten, že se chtěl ujistit, že tři teenageři zmizeli a že si Lucius nevylije zlost na Narcise, až se dozví o zmizení syna.

Když tam dorazili, byl Lucius jen pár kroků od něj. Zůstal stát a upřeně se díval směrem k budově. Severus se zamračil a sledoval jeho pohled. Dveře velké stavby byly otevřené dokořán a do vstupní haly vesele proudil chladný vánek. Lucius znovu ovládl své končetiny a nejprve pomalu a pak rychleji se vydal ke krytému vstupu. Když překonával práh, už běžel. Sotva vkročil na dlažbu u vchodu, s hrůzou se podíval na zem. Obvykle neposkvrněný mramor byl nyní potřísněn špinavými stopami a krvavými šmouhami. U hlavního schodiště zůstalo staré tričko ztuhlé špínou a tělesnými tekutinami. Snape se ohlédl na scénu a téměř se usmál. Narcisa tedy s dětmi odešla. A než odešla, dala klíč všem obyvatelům suterénu. Pohlédl na Luciuse, který jako zkamenělý zíral na zašpiněnou zem, a zaradoval se při představě, že až se večer vydá do Lasturové vily, konečně najde svou kamarádku z dětství osvobozenou od jha tyranského manžela. Chtěl najít svou Narcisu. Obejmout ji, aniž by se bál, že vzbudí Luciusův hněv. Mohl by…

„NARCISOOO!“ vykřikl Lucius a vyběhl po schodech do horního patra. Snape slyšel, jak otevírá a zabouchává dveře. Náhle se ozval další výkřik. „DRACO!“

Nikdo mu samozřejmě neodpověděl a Snapeovi se ulevilo, že i jeho kmotřenec je v bezpečí. Lucius se vrátil po schodech dolů ve tváři bledý, a aniž by věnoval sebemenší pozornost Severusovi, který stále stál uprostřed chodby, zamířil ke dveřím vedoucím do sklepa, které byly také otevřené.

Začal sestupovat po schodech a Severus se rozhodl ho následovat, aby se pokochal pohledem na prázdné cely a Luciusův omráčený výraz. Když však došli pod schody, zjistili, že nejsou sami. Belatrix stála uprostřed chodby se zaťatými pěstmi, nehybná jako solná socha. Všechny dveře kolem nich byly také otevřené a ona se dívala do první cely vlevo, ve tváři hrůzu a znechucení. Jediné, co se hýbalo, byl jeden z divokých pramenů jejích vlasů, který se zvedal a klesal s jejím trhavým dechem.

„Belatrix?“ zamračil se Snape, když Lucius pomalu přistoupil ke své švagrové s hůlkou v ruce.

„To ty jsi ta, která…“ začal Lucius káravě a podíval se na ni.

Belatrix mu nevěnovala ani pohled. Dál se dívala na to, co bylo v první cele chodby. „Vrátila jsem se dřív,“ řekla prostě. Nebylo však možné zjistit, komu byla tato slova určena.

„Co jsi to udělala?“ zavrčel Lucius a opatrně se přiblížil. „Kde je moje žena a syn? Kde jsou všichni vězni?“

Když Belatrix neodpovídala, překročil posledních pár metrů mezi nimi a konečně se rozhodl podívat se, na co tak upřeně zírá. Přimhouřil oči, aby si zvykl na příšeří v cele. Ze tmy na něj hleděla tvář. Známá tvář s jemnými, harmonickými, aristokratickými rysy. Pohlédl níž a spatřil dlouhé, bohatě vyšívané šaty, které znal až příliš dobře. Zadržel vyjeknutí překvapení a vrátil se k tváři.

„Cis…“ zasyčel, když se mu v útrobách zhmotnil nepříjemný pocit. Udělal krok ke své ženě, ale ucítil Belatrixin pevný stisk, který ho stáhl zpět.

Severus dorazil vzápětí a znepokojeně se rozhlédl po cele. Narcisa seděla klidně na špinavé vězeňské židli, ruce měla zkřížené v klíně, bradu zvednutou a v jemných rysech chladný výraz. Beze slova hleděla do sestřiných rozzlobených očí a na manželův nepopsatelný výraz. Když její ledový pohled na okamžik padl na bolestný výraz, který se právě objevil na Snapeově tváři, zdálo se, že její maska lhostejnosti poněkud ochabla, ale rychle se vzpamatovala.

„Belatrix, nebuď hloupá, je to tvoje sestra! Moje žena! Nemohla…“ Lucius Malfoy se odmlčel a pak se otočil k Narcise sedící v cele. Ještě se ani nepohnula. „Řekni jim to ty! Řekni jim, že jsi nic neudělala!“ křičel.

Narcisa mírně pootočila hlavu jeho směrem a její rty se pohnuly, ale Lucius měl pocit, jako by k němu mluvila ze vzdálenosti sta mil. „To by byla lež, kdybych něco takového řekla,“ artikulovala pomalu, zatímco její manžel cítil, jak se mu třesou kolena.

Belatrix zatínala zuby tak silně, že Snape vedle ní slyšel, jak jeden z nich zaskřípal. Lucius Malfoy jako by se najednou zbláznil a začal chodit po chodbě a kontrolovat každou celu. „Draco! DRACO! Kde je můj syn? Můj syn!“

Snape se dál díval na Narcisu sedící v křesle. Takhle se to nemělo stát. Dnes večer měl dorazit k Lasturové vile. Měla tam na něj čekat, usměvavá a volná. Měl ji obejmout. Měl ji vzít na útes, aby se podívala na západ slunce. Měli si svobodně promluvit a přetvořit svět jako dřív. Měli mít…

„Draco je pryč,“ ozval se Narcisin hlas, když Lucius obešel cely a potácející se vrátil na výchozí místo. „Blaise taky. A Hermiona Grangerová.“

Při těch slovech se Lucius probral z transu a podíval se směrem ke staré cele Grangerové. „Blázníš… Ona blázní,“ křikl na Belatrix, která dál nehnutě zírala na svou sestru. „Mudlovská šmejdka je stále ve své cele, stále naprosto šílená!“

Narcisa se zasmála, až jí přeběhl mráz po zádech. „Ta věc támhle není slečna Grangerová, můj drahý manželi. Skutečná slečna Grangerová je nyní v bezpečí. S mým synem a mladým Blaisem. Pryč od toho všeho, pryč od vás, pryč od vás všech.“

„Už jsem toho slyšela dost,“ zavrčela Belatrix a namířila hůlkou na dveře cely.

„Cože?“ vyhrkl Lucius, který se nezdál být připraven svou ženu tak rychle odsoudit navzdory jejímu usvědčujícímu přiznání. „Ne, počkej, Belatrix, to nemůžeš…“

Belatrix zamumlala: „Colloportus,“ a dveře cely se prudce zabouchly, zvuk zámku se nekonečně dlouho odrážel od stěn nyní téměř prázdného sklepení.

„Ne…“ vydechl Lucius a prohrábl si rukou dlouhé vlasy. „Ne, tohle je noční můra…“

Belatrix s pohrdavým výrazem sledovala, jak se sesouvá na podlahu. Pak se naposledy podívala na dveře, za nimiž se nacházela její sestra, a vydala se po schodech do vstupní haly. Lucius stále spočíval v šoku na podlaze. Zmizení jeho syna, zrada jeho ženy, hrozba blížícího se trestu smrti za hrubé pochybení, to vše se na něj v jediném okamžiku sesypalo a on měl pocit, že mu dochází vzduch v plicích.

Pokud jde o Severuse, veškerá jeho energie se soustředila na jeho tvář. Snažil se nedat najevo sebemenší známky zděšení. Pomalu se přiblížil k zavřeným dveřím, částečně překročil Luciuse, který ležel rozvalený na podlaze, a podíval se Narcisiným směrem. Jejich oči se setkaly a ona se smutně usmála. Snape cítil, že veškerá jeho zášť vůči Luciusovi v okamžiku zmizela: jediné, na čem teď záleželo, byla její záchrana. I kdyby to znamenalo zachránit i jejího manžela.

„Mohli byste odejít,“ řekl temně, aniž by spustil oči z Narcisy. „Luciusi, mohl bys ji odvést někam daleko, dokud válka neskončí.“

Lucius na podlaze propukl v nervózní, šílený smích. „A skončit jako Zabini? Bloudit kdoví kde a neustále se bát, že ho někdo najde a zabije? A opustit našeho syna? Naše panství? Nikdy… Slyšíš mě, nikdy! Malfoyové neutíkají a neschovávají se jako krysy.“

Snape stiskl rty. Uvnitř cely se ozval tichý, uklidňující hlas: „To bude v pořádku, Severusi. Všechno bude v pořádku.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 04.06. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Irena - 04.06. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Edit - 04.06. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 04.06. 2023
|
Theodor Nott a jeho způsob, jak se dostat do Bradavic a získat tam spojence, se mi moc líbil, je pravý mazaný zmijozel.
Narcisa mi vážně bere dech. Strašně jí fandím, i když se o ni bojím.
Díky.
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 05.06. 2023
|
Theo je Zmijozel, ale mám z něj husí kůži. Pořád. Jeho šílenství je pěkně skryté.
Narcisa je skvělá. Počkej v dalších kapitolách.
Díky za komentář, denice.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 04.06. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 04.06. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Hanisko - 04.06. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Monie2 - 05.06. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 05.06. 2023
| |
Ach, Narciso... Doufam, ze vsechno bude opravdu v poradku.
Dekuju!
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 05.06. 2023
|
Narcisa je teď v opravdu nepěkné situaci. Držme jí palce, aby se zachránila, resp. byla zachráněna.
Díky za komentář, zuzule.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: marodaro - 05.06. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: byspetule - 05.06. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: seviesnape321 - 05.06. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Fanny88 - 05.06. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: fido - 06.06. 2023
| |
tak tohle má také sílu ... 17 kapitol na jeden zátah (a náhle konec)
Nott jako ještě horší temný ... doufám, že bude náležitě vykuchán!
Drac a Mia, Zabini ... Harry dospěl, Ron je Ron
Narcisa ... pustila vězně a pak tam zůstala, hrdá
Severus - zachrání ji?
no už se těším ... díky
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.06. 2023
|
Tohle tak brzo dopřekládáné nebude. Pár kapitol jsem dala, musí ještě projít betací. Pak se uvidí, jak bude čas. Ale rozhodly jsme se, že to dokončíme.
Zatím mě to baví. Narcisa je skvělá, Nott je úžasný záporák. A nevím, co bude. Nečetla jsem, musela bych s překladačem a trvalo by to. Takže před vámi, čtenáři mám náskok asi 5 kapitol :-)
Díky za komentář, fido.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: moiki - 06.06. 2023
|
Děkuju moc moc moc za překlad další kapitoly.
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 06.06. 2023
|
Díky za reakci, moiki.
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: moiki - 06.06. 2023
|
Poděkování je to nejmenší co můžu dát.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 0)
Od: yoxinka - 06.06. 2023
|
Toto je veľmi zvláštna poviedka. Autorke spája nemožné - temnotu, humor, iróniu, romantiku, satiru … Miestami mám pocit, že čítam 5 poviedok naraz. Za normálnych okolností by som povedala, že je to blbosť, ale autorke to nejako funguje a príbeh ma zaujal. Postavy sú veľmi fajn, Nott dá dole Voldiho a temnotu povýši o 4 levely vyššie a to ešte len bude “zábava”. Mega ma baví, ako Belatrix, Lucius a spol. majú tajomstvo pred temným pánom a snažia sa natajnáša upratať Nottovie sopliaka. Narcisa je stará líška a Blaise je na zožratie. Teším sa na romatnický súboj Rona a Draca o Hermionu ????. Ozaj ma zaujíma ako tento príbeh skončí. Baby, vydržte a ďakujem za Vašu prácu!
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 07.06. 2023
|
Příběh opravdu má něco do sebe. Kdyby mě nebavil, asi bych se nevyhecovala jej dopřekládat. Jeho vydávání je však podmíněno prací dvou dalších dobrých duší. A všechny to máme jen jako "práci navíc". Proto ty prodlevy. Ale budu se snažit to dotáhnout do zdárného konce. Byla by škoda, aby nám tu zůstal rest. Navíc jsem hodně zvědavá, jak nakonec Hermiona zvládne Rona, Notta a snad nás čeká i konec Voldyho.
Děkuju moc za komentář, yoxinko.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Sofia99 - 07.06. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Mishel - 09.06. 2023
|
Díky, už teď se fakt těším na další díl!
Re: Kapitola 17. (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 09.06. 2023
|
Další kapitola bude asi příští týden :) Díky za komentář, Mishel.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: petty002 - 09.06. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Prehľad článkov k tejto téme:

Xeres Malfoy: ( Lupina )28.05. 2024Kapitola 32.
Xeres Malfoy: ( Lupina )24.03. 2024Kapitola 31.
Xeres Malfoy: ( Lupina )21.01. 2024Kapitola 30.
Xeres Malfoy: ( Lupina )29.12. 2023Kapitola 29.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.12. 2023Kapitola 28.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.12. 2023Kapitola 27.
Xeres Malfoy: ( Lupina )19.11. 2023Kapitola 26.
Xeres Malfoy: ( Lupina )07.11. 2023Kapitola 25.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.10. 2023Kapitola 24.
Xeres Malfoy: ( Lupina )01.10. 2023Kapitola 23.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.09. 2023Kapitola 22.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.09. 2023Kapitola 21.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.07. 2023Kapitola 20.
Xeres Malfoy: ( Lupina )02.07. 2023Kapitola 19.
Xeres Malfoy: ( Lupina )18.06. 2023Kapitola 18.
Xeres Malfoy: ( Lupina )04.06. 2023Kapitola 17.
Xeres Malfoy: ( Lupina )27.03. 2023Kapitola 16.
Xeres Malfoy: ( Lupina )10.03. 2023Kapitola 15.
Xeres Malfoy: ( Lupina )12.02. 2023Kapitola 14.
Xeres Malfoy: ( Lupina )05.02. 2023Kapitola 13.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.01. 2023Kapitola 12.
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.08. 2017Kapitola 11 - Když čtivo dráždí
Xeres Malfoy: ( arabeska )13.06. 2017Kapitola 10 - Být člověkem
Xeres Malfoy: ( arabeska )21.03. 2017Kapitola 9 - Nevinnosti, vrať se
Xeres Malfoy: ( arabeska )26.02. 2017Kapitola 8 - Kdo pozdě chodí
Xeres Malfoy: ( arabeska )08.01. 2017Kapitola 7 - Srdeční potíže
Xeres Malfoy: ( arabeska )06.11. 2016Kapitola 6 - Ještě hlouběji
Xeres Malfoy: ( arabeska )04.06. 2015Kapitola 5 - Heuréka
Xeres Malfoy: ( sluccy )01.05. 2015Kapitola 4 - Jako děti
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.04. 2015Kapitola 3 - Žádný odstín šedé
Xeres Malfoy: ( arabeska )03.02. 2015Kapitola 2 - Mnohé dotazy
Xeres Malfoy: ( arabeska )20.01. 2015Kapitola 1 - Den v pekle
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )22.11. 2014The Rise and Fall - Úvod