Preklady fanfiction Harryho Pottera

Epilog – v němž je vše v pořádku

Hermiona dorazila ke Třem košťatům půl hodiny před začátkem večírku. Justin Finch-Fletchley, Draco a George se očividně rozhodli, že uboze vyhlížející hromádka přeměněných třešní (na počest oslavencovy třešňové hůlky, jak jí vznešeně sdělili) a několik stuh v nebelvírsky rudé barvě jako výzdoba při příležitosti oslavy pětadvacátých narozenin postačí, a místo toho se usadili k pivu.

„Merline, zaplač,“ zamumlala, otevřela plátěnou tašku a vytáhla úhledný transparent s nápisem „Všechno nejlepší, Neville“. Otravovala George, dokud nevykouzlil několik svazků balonků kolem stolů, které si rezervovali, a pár minut se trápila tím, jak je naaranžovat, než vypadaly přesně podle jejích představ, zatímco si ji ostatní dobírali pro její perfekcionismus. Věděla, že by dokázala vytvořit něco mnohem elegantnějšího než George s menším úsilím, než jaké by vynaložila na zvednutí levého obočí, ale uvědomovala si, že na tom koneckonců nezáleží. To, že nemohla kouzlit, bylo teď sotva víc než nepříjemnost, opravdu. Záleželo jí na lidech, které milovala, a na tom, že svou prací mohla světu něčím přispět, ne na tom, jak to dělala.

Zamávala na Lenku, která vešla do hospody a mrkala, když opustila jasné sluneční světlo venku.

Konečně spokojená se svým dílem přistoupila k baru. Vklouzla za hrozivou siluetu muže v tmavém hábitu, který se právě chystal objednat si, objala ho a zabořila nos do jemné vlny a do známé slabé vůně asfodelu a levandule z jeho zahrady. Věděla, že ucítí její vůni a pozná, že je to ona, i když se připlíží za něj. Většina jejích přátel, kteří byli ve válce, raději seděla zády ke zdi, a Severus byl paranoidnější než většina ostatních; k němu se člověk nepřikrádal, když nechtěl být omráčen. Pokud jste ovšem nebyli jeho milovaná snoubenka.

„Zdravím tě, lásko.“ Otočil se a políbil ji.

„Já tebe taky. Ministerstvo tedy stále stojí, jestli tomu dobře rozumím?“

Tiše si povídali o svém dni, zatímco se hospoda plnila zaměstnanci Bradavic a bývalými studenty, včetně bylinkářského učně Nevilla, jehož příchod byl přivítán hlasitými výkřiky a jásotem. Při pohledu na ně, na bývalé nepřátele a spolubojovníky, kteří se potkávali pod jejími vznášejícími se balónky, Hermiona doufala, že tentokrát se jim všem podaří udržet mír lépe.

P/A: Děkuji vám všem za přečtení! Tohle byla moje první fanfiction, takže pokud máte nějaké návrhy nebo připomínky, budu vám moc vděčná, když se o ně podělíte.

Hermiona nikdy nezíská zpět svou magii. Chtěla jsem psát o tom, že život není vždycky dokonalý a že můžeme vytěžit maximum z toho, co skutečně je, místo abychom se trápili tím, co by mohlo být.

PP: Seviku99, jako vždy děkuji za čas a práci, moc si tvé pomoci vážím.

Příští čtvrtek začne vycházet poměrně pestrá směsice jednorázovek, které jsem nasbírala během několika uplynulých let, a něčím mě zaujaly, takže jsem si je chtěla přeložit. Snad i vás pobaví.