Spousta času k využití
Autor: hiddenhibernian
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola třináctá, v níž žijí
Přes všechen čas, který věnovali výzkumu na Malfoy Manor a později na Odboru záhad, se Hermioně magie nevrátila. Zjistili, že kletba s největší pravděpodobností svázala jejich magii do složitého uzlu, který se nedal rozplést jinak než násilím. Když Snape téměř umíral v Tkalcovské uličce, zachránila ho kombinace lektvarů, které požil poté, co ho kousla Nagini, a jeho magie, která se uvolnila z pout kletby. Kromě toho, že by sama vytvořila situaci, v níž by se ocitla blízko smrti, v naději, že ji její magie zachrání, neexistoval žádný bezpečný způsob, jak na ní tuto teorii vyzkoušet.
Hermiona zvládla maturitu i přijímací zkoušku v rekordním čase a zapsala se na Oxford, natolik ovlivněná zmijozelskými způsoby, že se příliš neptala na to, jestli kvůli ní někdo tahá za nitky. Měla v úmyslu dokázat, že si své místo zaslouží, a existovalo dost precedentů, kdy se na univerzitě dávala přednost veteránům mudlovských válek, takže dokázala přimhouřit oči nad jakýmikoliv zákulisními machinacemi.
Severus se usadil v Cirencesteru nedaleko Oxfordu, kde nežilo vůbec žádné kouzelnické obyvatelstvo. To mu naprosto vyhovovalo. Zastrašil své mudlovské sousedy, takže ho nechali na pokoji, a vybudoval jednu z nejmodernějších laboratoří na výrobu lektvarů v Británii, doplněnou bylinkovou zahradou, u níž tvrdošíjně popíral, že by ji navrhl s jakýmikoli ohledy na estetický dojem. Hermiona jeho protesty prokoukla a za teplých letních večerů trávila co nejvíce času v oplocené voňavé zahradě, kde pozorovala motýly poletující mezi růžemi a máky.
Severus zjistil, že je šťastnější než kdykoli předtím. Díky tomu, že se mu vrátila magie, se opět cítil být sám sebou, jen bez neustálých starostí a strachu z války. Po celá ta léta ho hnaly kupředu vzpomínky na Lily, spojené s lítostí, žárlivostí a láskou. Teď najednou toužil nechat je za sebou.
Nepravděpodobným nástrojem jeho osvobození byl Potter.
Chlapec - dobrá, muž; Snape sám skutečně dospěl zhruba ve stejné době jako Potter a nedalo se popřít, že chlapec, o němž si myslel, že ho poznal v Bradavicích, se jen vzdáleně podobal vážnému, přemýšlivému muži s ocelovým nádechem, kterého poznal po válce. Potter vyrostl a stal se z něj úplně jiný člověk než z jeho otce. Poté, co byl donucen nahlédnout za hranice svých zažitých názorů, viděl, že Harry má přiměřené sebevědomí, zatímco James Potter byl namyšlený. Harry znal ztráty a smutek, zatímco jeho otec nikdy nepozbyl aroganci mládí. James věřil ve svou neporazitelnost, dokud nebylo příliš pozdě, a strhl s sebou i Lily.
Poznal v Harrym mnohé z ní: úctu k ostatním, věrnost přátelům a občas zahlédl v Harryho bezelstných očích něco z jejího kouzla.
Poznání Harryho pomohlo Snapeovi vyřešit v mysli Lily. Tak dlouho pro něj byla zároveň talismanem, kterým se bránil temnotě, jež ho pohltila, a neustálou připomínkou, že nikdy nemůže být dost dobrý, nikdy dost kajícný. Poté, co po většinu života hýčkal vzpomínky na ni, jedinou lásku, kterou kdy mohl zažít, měl zvláštní… naději pro zbytek života, jakmile ji – Lily – odsunul do minulosti. Byl poměrně mladý kouzelník a měl spoustu věcí, kterým se mohl věnovat, které ho zajímaly a které se netýkaly žádných usmrkanců nebo dutohlavců (s příležitostnou výjimkou klientů, kteří proklouzli přísným procesem prověřování, jehož cílem bylo vyřadit idioty hned na začátku).
Měl houf lidí, kteří ho nenechali na pokoji. S Minervou, Filiusem, Rolandou Hoochovou a Pomonou se scházel každý druhý týden na pokeru v Bradavicích, kde si mohl, ale nemusel, dopřát krátký výlet s plížením se po chodbách, aby si osvěžil vzdouvající kouzlo na hábitu a zároveň případně strhl pár bodů. Minerva ho nemusela dlouho přesvědčovat, že jako bývalý ředitel si v Bradavicích vždy zachová jistá privilegia a je vítán, kdykoli chce.
Řád byl v těchto dnech spíše společenskou záležitostí, pořádaly se večírky, křtiny a bůhvíco ještě. Tonksová, Kingsley a různí Weasleyové nedbali na to, že nejsou formálně zváni na návštěvu do Cirencesteru, a pravidelně se u něj zastavovali. Měl silné podezření, že je k tomu zpočátku naváděla Hermiona, ale po nějaké době si na proud návštěvníků z letaxové sítě zvykl a později dokonce občas připouštěl, že je považuje za vítané zpestření. Harry Potter se u jeho dveří objevoval pravidelně jako hodinky každé první pondělí v měsíci s lahví červeného španělského vína a jídlem z rychlého občerstvení. A Hermiona… Navzdory jeho očekávání nejevila žádné známky toho, že by se s ním přestala stýkat, jakmile se usadili ve svém poválečném životě. Přicházela a odcházela z jeho domu podle libosti, trávila u něj čas alespoň jednou za několik dní a obvykle se neobtěžovala s žádným zvláštním důvodem svých návštěv. Krb v jejím oxfordském bytě byl napojen na letaxovou síť a Snape s Harrym ho pečlivě hlídali, Kingsley s Tonksovou ho pak dvakrát zkontrolovali, aby se ujistili, že se přes něj nedostane nikdo, kdo by jí chtěl ublížit.
Jak léta plynula, Severus si dělal o Hermionu stále větší starosti, a její magický stav se nijak neměnil. Díky tomu, že si potají četl její učebnice, mohl u sebe diagnostikovat těžký případ pocitu viny přeživšího, ale také hluboké obavy o to, jak se nejbystřejší čarodějka své generace vyrovnává se ztrátou magie, která ji určovala po většinu života. Taková škoda. Věděl, že kdyby to byl on sám, kdo by žil bez vyhlídky na návrat své magie, tak by… No, nedokázal si představit, co by udělal, i když měl měsíce na to, aby o té vyhlídce vážně uvažoval. Neukončil by svůj život, ale ani by ho netěšily vyhlídky na to, že bude nadále poklidně žít jako moták.
Nikdy nepřestal pátrat po informacích, které by mohly pomoci, hledat vzácné knihy, které by mohly obsahovat vodítka k ještě obskurnějším publikacím, nebo analyzovat návrat své vlastní magie a snažit se rozluštit, jak k němu došlo. Hermionu příliš nezajímalo poslouchat o jeho pokrocích. Věděl, že přes všechnu svou výmluvnost a impulzivní gesta dává přednost truchlení v soukromí, a bylo bolestně zřejmé, že vrhnout se do studentského života v Oxfordu ji rozptyluje stejně jako cokoli jiného. Potlačování možná k přežití všech těch let stačilo jemu, ale Hermiona byla poněkud jiná povaha.
Nevěděl, jak s ní o tom mluvit, aniž by naznačoval, že je méněcenná nebo že do jejich světa nepatří, a tak se to pokusil probrat s Potterem. Harry Snapeovi tlumočil, co mu Hermiona řekla, když na ni naléhal, znepokojen tím, že to všechno skrývá v sobě a nese své starosti sama, jak to měla ve zvyku.
„Prostě si myslím, že je to něco, co musím přijmout. Je tolik horších věcí, které se mohly ve válce stát, věcí, které se během ní staly, že mi připadá… neomalené přikládat takovou důležitost ztrátě své magie.“ Vážně se na Harryho podívala, chtěla, aby ji pochopil.
„Kdybych si měla vybrat mezi svou magií-“ Nikdy by neřekla ‚být čarodějkou‘. To se jí dotýkalo až příliš. Stále byla čarodějkou a součástí kouzelnického světa, ale s určitým postižením. „- a, no, něčím životem, jak bych si mohla vybrat svou magii? Jak bych si mohla vybrat magii místo toho, abys tu byl, Harry? Nebo mít zpátky své rodiče? To je jako s Remusovýma nohama,“ - Lupin přišel v bojích o obě nohy – „z války jsme vyšli trochu opotřebovanější.“ Jemně setřel slzu, která jí sklouzla na tvář, a přitiskl si ji k hrudi.
„Mně - mně to tak moc chybí, Harry,“ vypravila ze sebe a pak chvíli zoufale plakala, zatímco ho k sobě tiskla. Pevně ji držel, utěšování plačících dívek mu teď šlo mnohem lépe, než když dospíval. Raději to považoval za známku dospělosti, než za příčinu a následek. Ginny nikdy nerozplakal; místo toho házela věcmi.
Když se Hermiona vzpamatovala, dál se snažila vysvětlit, s čím se pomalu smiřovala: „Chybí mi ten pocit moci, ale teď už ho mít nemůžu a nemá smysl kvůli tomu brečet. Mohla bych celý život hořekovat, ale pak bych ho jen promarnila. Opravdu si myslím, že se svým životem dokážu něco udělat i bez magie, takže se snažím občas se politovat a pak jít dál.“
Nakonec se její situace stala veřejně známou. Denní věštec kolem toho udělal obrovský humbuk, nejprve ji vykreslil jako tragickou hrdinku, a když se odmítla vyjádřit, jako ubohou invalidku, která se zoufale snaží udržet si místo v kouzelnické společnosti, aniž by si ho zasloužila. Obecnou reakcí kouzelnického světa zpočátku bylo přistupovat k ní s podezíravostí. Hermiona zjistila, že se jí vyhýbají staří známí jako Zachariáš Smith, Tom z Děravého kotle a zaměstnanci v Krucáncích a kaňourech v Příčné ulici.
„Tohle sakra nenechám jen tak, Hermiono! Kde by byli, kdybys nebojovala ve válce?“ Když Ron viděl nepříliš lichotivé zprávy v tisku a zbytek si vyslechl od Harryho, dostal klasický weasleyovský záchvat vzteku. Přecházel po jejím oxfordském bytě.
Často se u ní zastavoval. Na rozdíl od Harryho, který rád poslouchal hudbu, když se učila, a sedával s ní v družném tichu, Ron byl obvykle fascinován televizí, volal ji k ní a chtěl, aby mu vysvětlila, co se děje, když byl zmatený počínáním mudlů. Často si nebyl jistý, co je skutečné a co je způsobeno speciálními efekty. Také se nechal vtáhnout do seriálu EastEnders, velkého srovnávače sociálních rozdílů. Jen málo věcí v životě jí připadalo neskutečnějších než to, když loni na vánočním večírku Řádu zaslechla Rona, jak se Snapem probírá románek dvou postav z tohoto seriálu. Draci, famfrpál a další kouzelnické věci, které ji udivovaly, když jí bylo jedenáct, byly sice fajn, ale co ji s přibývajícím věkem opravdu udivovalo, byla neobyčejná schopnost lidí měnit se.
„Neviděla jsi Zachariáše Smithe tábořit v Deanově lese, že ne? Ten má ale drzost, debil jeden!“ Zvedl ruce, aby zabránil Hermioně přerušit ho.
„Já vím, jsme ‚odsouzeni opakovat minulost‘ a tak dále, ale já ho přece nesoudím podle toho, co dělal, když mu bylo sedmnáct, nebo ano? Teď se chová jako debil, proto toho pokryteckého pancharta nenávidím! A to platí i pro ostatní. Nejdřív jsi zlatá holka, hrdinka Hermiona, a teď se k tobě chovají jako k něčemu, co sem přitáhl maguár!“ rozčiloval se a na zdůraznění bušil pěstí do opěradla pohovky. Hermionu jeho starostlivost dojala, ale bezprostředněji ji zajímal stav nábytku.
„Prosím tě, posaď se, Rone. Víš, jací jsou lidé. Zvyknou si.“
Rázně sebou praštil na pohovku, téměř devadesát pevných brankářských kilo stlačilo stárnoucí pružiny až k prasknutí.
„Rone! Přísahám bohu, měl by sis najít práci v IKEA při testování nábytku, abys přestal týrat ten můj!“
„Promiň, Hermiono, ale já těm blbcům prostě nemůžu uvěřit.“ Jeho modré oči se na ni podívaly a odzbrojily ji náhlým pochopením skutečného problému: „Teď to pro tebe bude ještě nebezpečnější, víš? Jestli si někdo bude chtít vyřídit účty, bude vědět, že se nemůžeš bránit.“ Většina smrtijedů byla zneškodněna, ale jeden nebo dva buď zahynuli, aniž po nich cokoliv zbylo, nebo po bitvě úspěšně uprchli. Pokud Řád věděl, nikdo z nich se nestřetl konkrétně s Hermionou, ale byla by snadným cílem.
„Já vím, Rone,“ povzdechla si. Nechtěl odejít, dokud mu neslíbila, že příští týden přijde do bystrozorské tělocvičny na ministerstvu, aby jí mohl ukázat techniky mudlovské sebeobrany, které se naučil při služebním výcviku. Její byt byl hlídaný, měla tajnou adresu, v Oxfordu vystupovala pod falešným jménem a její přátelé se nabídli, že ji budou doprovázet, kdykoli bude chtít; víc se toho udělat nedalo, pokud měla mít vůbec nějaký život, takže to prostě bude muset stačit.
hiddenhibernian: ( denice ) | 03.05. 2023 | Kapitola šestnáctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 27.04. 2023 | Kapitola patnáctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 20.04. 2023 | Kapitola čtrnáctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 13.04. 2023 | Kapitola třináctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 06.04. 2023 | Kapitola dvanáctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 30.03. 2023 | Kapitola jedenáctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 23.03. 2023 | Kapitola desátá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 16.03. 2023 | Kapitola devátá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 09.03. 2023 | Kapitola osmá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 02.03. 2023 | Kapitola sedmá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 23.02. 2023 | Kapitola pátá. Kapitola šestá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 16.02. 2023 | Kapitola třetí. Kapitola čtvrtá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 09.02. 2023 | Kapitola první. Kapitola druhá | |
. Úvod k poviedkam: ( denice ) | 09.02. 2023 | Úvod | |