Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola dvanáctá, v níž se vracejí na Malfoy Manor

Nebylo překvapením, že nejlepším zdrojem informací o černé magii se při současném stavu kouzelnického světa ukázal být Malfoy Manor. Za normálních okolností by jím byl Odbor záhad, ale nikdo zatím nepřišel na způsob, jak jeho zaměstnancům sdělit, že válka skončila. Celý odbor zmizel z Ministerstva kouzel někdy v průběhu minulého roku.

Přirozeně, pomyslela si Hermiona hořce, když se přitiskla k Harrymu, aby se s ním přemístila do pokoje, který byl k tomu účelu na panství určen. Samozřejmě, ti nadutí blbci musí mít extra salón k přemísťování.

Byla úleva mít s sebou Harryho. Slíbil jí, že s ní zůstane celou dobu, každý den, jak dlouho to bude potřeba, takže bude moci odejít, kdykoli se jí zachce, a nebude závislá na pomoci Malfoyových.

Snape uvažoval, že si bude jen tak pro forma stěžovat, ale pak se podíval na Hermionu, která si dodávala odvahu připomínáním si, že Bellatrix je mrtvá a Lucius Malfoy v Azkabanu „pomáhá bystrozorům s vyšetřováním“, a upustil od toho. Věděl, k čemu došlo, když byla jedinkrát předtím v Malfoyově sídle, a zoufale si přál, aby mohl udělat něco, čím by jí návrat ulehčil.

Ronald Weasley byl vyslán, aby jí uvolnil cestu domem a ujistil se, že se v žádném případě nepřiblíží k přijímacímu pokoji a že se Draco a Narcisa Malfoyovi budou držet z dohledu. Také se přidal Charlie Weasley, aby tam asistovaným přemístěním přivedl Snapea a trochu zmírnil napětí.

Jako vždy tu bylo o jednoho Weasleyho víc, než se čekalo (Snape strávil celou svou profesorskou kariéru učením Weasleyových, takže o tom něco věděl). Ginny se rozhodla, že půjde také, kdyby Hermiona potřebovala ženskou podporu, ale hlavně proto, aby se muchlovala s Harrym, zatímco on se bude potloukat kolem a čekat, až Snape s Hermionou pro ten den skončí.

Několik týdnů po jejich první napjaté návštěvě Snape na sklonku dne vyklouzl za paní Malfoyovou. Počkal, až si zvyknou na každodenní rutinu a Hermiona se bude na panství cítit téměř v bezpečí, a teprve pak o tom začal mluvit.

Jejich doprovod se postupně zmenšoval, jak si tu zvykali, a nic horšího než škrábnutí ostrou hranou pergamenu nezpomalovalo jejich pokrok, tedy spíš jeho nedostatek.

Krb v knihovně byl připojen k letaxové síti a zabezpečen tak, aby umožňoval spojení pouze s Doupětem a Grimmauldovým náměstím, takže mohli odcházet snadno a podle vlastní vůle. Hermiona se po každém dni, který uběhl bez incidentu, o trochu víc uvolnila, a po prvním týdnu se naučila skutečně oceňovat krásu knihovny Malfoyových; jejich erb hrdě zářící v pozdně letním slunečním světle filtrovaném skrz vitrážová okna, skříně zaplněné řadami vzácných knih, zdobené rodinným heslem "Sanctimonia Vincet Semper", jemný lesk s láskyplnou péčí ošetřovaného nábytku.

Draco Malfoy se zjevně dobrovolně nabídl, že před tím, než další den začnou pracovat, prohlédne všechny knihy, které chtějí číst, zda je nechrání nějaká nebezpečná kouzla, a pod dohledem úředníka ministerstva je odstraní.

Stála na nejvyšším stupni žebříku, který potřebovala, aby dosáhla do horních polic, a připravovala si výběr knih, s nimiž chtěla následující týden začít. Bylo mnohem později než obvykle, ale byl čtvrtek a oni se dohodli, že si dají na víkend volno. Snape se potřeboval sejít s Griseldou Marchbanksovou, aby s ní probral své svědectví, a Hermiona se opravdu těšila, že stráví nějaký čas v Doupěti a užije si posledních pár srpnových dnů plných slunce. I když měla výzkum ráda, opravdu přivítala trochu volna, kdy bude prostě jen odpočívat.

Se zaskřípěním se otevřely postranní dveře a někdo se prudce nadechl, když uviděl její věci rozházené po nádherném mahagonovém stole uprostřed místnosti.

„Krucinál!“ vykřikl Draco Malfoy.

„Nikdy dřív jsem tě neslyšela používat mudlovské nadávky, Malfoyi,“ pronesla Hermiona ze své pozice nad ním, usazená na žebříku. Srdce jí nepravidelně bušilo, ale ve skutečnosti nebyla vyděšená. Už čelila horším věcem. S hůlkou, zrádně jí připomnělo podvědomí.

„Myslel jsem, že jsi pro dnešek skončila!“ ustoupil od ní s rukama odtaženýma od těla. „Podívej, odkládám hůlku sem.“ Přesně jak řekl, položil ji vedle jejího zápisníku a neozbrojený se k ní otočil tváří v tvář. Takže se definitivně změnil.

„Strýc Severus mě zabije. Donutil mě přísahat, že sem nevkročím, dokud nebudeš pro ten den pryč,“ pokračoval.

„To je v pořádku, nic jsi neudělal.“ Nic neudělal, a přesto se tu potloukal. Co sakra chtěl? Najednou byla sama sebou znechucená. Prožili toho tolik; přísně vzato možná ne spolu, ale současně. Jak mohla chtít, aby se postavil čelem k tomuhle novému světu, když ona nebyla ochotná jít dál?

„Poslouchej, Malfoyi, minulost je mi ukradená. Jsem ráda, že jsi naživu a nezraněný, ať už to je, jak chce, a… podívej, jsem ti vděčná, že jsi nikomu neřekl, kdo jsme, když nás zajali Lapkové."

Zatraceně! On tady sbírá odvahu omluvit se a Hermiona Grangerová ho jako vždycky předběhne.

„Takže možná nenastane konec světa, když budeme v jedné místnosti a nepůjdeme si po krku,“ dodala. Na vteřinu se zatvářil zaskočeně, díky čemuž vypadal mladší, pamatovala si ho takhle z prvního ročníku, a pak si srovnal tvář do masky bez jakéhokoliv výrazu, jak to udělala i ona.

„Grangerová, když už jsi tady a já v každém případě dostanu od strýčka Severuse…“ Polkl a najednou vypadal nesvůj. Neviděla ho tak nervózního od doby, kdy společně psali testy NKÚ. „Omlouvám se za své předchozí chování vůči tobě. A jestli to má nějakou cenu… jsem doopravdy zatraceně rád, že tvoje strana vyhrála.“

„Přijímám tvou omluvu, Malfoyi. A vážím si tě za to, že ti na tom záleží natolik, abys ji vyslovil.“ Podívali se na sebe, oba strnule a formálně, téměř v úžasu nad tím, co právě proběhlo. Kdyby se za něj Snape nezaručil, neobtěžovala by se pokračovat v hovoru. Po letech zjistila, že by neodpověděl, kdyby si tím nepřímým zmijozelským způsobem nebyl vědom faktu, že si jí Snape velmi váží. Ve světle jeho neskutečně vysokých nároků to byla významná podpora.

„Tak proč najednou nadáváš po mudlovsku?“ zeptala se. Ron to občas dělal také, ale jeho rodinné prostředí bylo k mudlovským vlivům poněkud vstřícnější a na rozdíl od Malfoye měl mudlovské přátele.

„Ministerstvo mi doporučilo, abych se díval na ty mudlovské filé věci, tak jsem z nich asi pochytil pár slov.“ Znělo to podivně jako podaná olivová ratolest. Kromě toho byla nesnesitelně zvědavá.

„Slyšela jsem o nich. Co jsi zatím viděl?“

Tvář se mu rozzářila. „Jakýsi italský, Život je krásný. Titanic, ten byl skvělý! Je o jedné lodi…“

„Já vím, v mudlovském světě je to docela známé.“

„Opravdu? Pak byl ještě Schultzův seznam, myslím, a Hvězdné války… Ty se mi taky líbily. Skoro jako kouzla, ty věci, co mají…“ Nedokázala se ubránit smíchu.

„Já vím, Malfoyi! To je stejné jako Příběhy barda Beedleho, skoro každý mudla viděl Hvězdné války!“

Najednou si vzpomněl, s kým mluví, a ona si uvědomila, kde jsou, a oba se poněkud spěšně pustili do práce.

Malfoy to musel oznámit matce, protože Snapeovým prostřednictvím si k Hermioně našlo cestu pečlivě formulované pozvání na čaj. Podezřívavě si ho prohlížela. „Proč by si proboha se mnou chtěla dát čaj?“ zeptala se. Opatrně zvažoval svá slova, protože věděl, že v očích celého světa mohla Narcisa z čaje s Hermionou Grangerovou získat mnohem větší prospěch než naopak.

Znal však Narcisu Malfoyovou a skutečnost, že Hermiona neodmítla Dracovu omluvu, se u ní počítala skoro stejně jako to, že je součástí Zlatého tria.

Narcisa konečně viděla, jakou zkázu si Malfoyovi svou věrností Voldemortovi přivodili, a byla odhodlaná je znovu navrátit na správnou cestu. Po všem tom trápení, které za poslední rok prožila, jí Snape věřil, když říkala, že nechce změnit jen to, jak jsou Malfoyovi vnímáni. Tam, kde jsou teď, je přivedla Luciusova zatracená arogance, a pokud Draco skutečně nepřijme nový řád, ocitnou se v příští generaci v područí nového Pána zla.

Severus s jejím hodnocením souhlasil.

Proto Hermioně řekl, že pokud nechce ve svých padesáti letech bojovat s dalším Voldemortem financovaným Malfoyovými, raději by se zítra měla vydat dolů do oranžerie a postavit nějaké mosty. Někdy ho upřímně bavilo nebelvíry mást; udržovalo je to ve střehu.

Hermionu ohromilo, jak krásná paní Malfoyová je, i když sluneční světlo odhalovalo každou drobnou vrásku, kterou jí poslední roky přidaly kolem očí. V porovnání s ní si připadala jako něco, co sem přitáhla kočka. Byla stále oblečená v šatech z charity z Huddersfieldu a měla nerovnoměrně odrostlé vlasy; zrovna tento týden si v kalendáři neudělala prostor na návštěvu kadeřníka.

Byla přijata s vybranou zdvořilostí, paní Malfoyová dokázala udržet konverzaci v chodu, přičemž se dotýkala jen nedůležitých témat. Je to jako přenést se do románu Jane Austenové, až na to, že jste pili čaj spíš se slečnou Bingleyovou než s Elizabeth Bennettovou, pomyslela si. Tahle žena umí bodnout. Snape a Malfoy tam byli také, občas se zapojili do rozhovoru, ale scénu zjevně přenechali ženám.

Možná to takhle čistokrevní dělali. Ženy se zabývají povídáním a domácími záležitostmi, muži se starají o trápení mudlů a všeobecně o těžkou práci, pomyslela si Hermiona a dávala si pozor, aby odložila šálek, aniž by cinkl o talířek.

Odcházela nezraněná, stále hladová i přes lahodné okurkové sendviče, kterých si nedovolila najíst se dosyta, a naprosto vyvedená z rovnováhy. Navzdory svým obavám se s Malfoyovými nadále pravidelně setkávala. Lucius byl díkybohu pořád v Azkabanu, takže se s ním zatím nemusela vidět. Našla s Malfoyem jakousi společnou řeč, vyptávala se ho na jeho nejnovější filmové objevy („ten chlapík z Indiana Jonese je super!“), paní Malfoyová postupně přestávala být tak strnulá a dusivá atmosféra slušnosti povolila.

Hermiona pozorovala a učila se, věrná své povaze, a po nějaké době by se nejspíš mohla vydávat za čistokrevnou nebo jít do Buckinghamského paláce na čaj s královnou, a přitom se cítit pevná v kramflecích. Anglická královna koneckonců nebyla Voldemortovou stoupenkyní.

Snapea vyšetřovala celá kohorta léčitelů od svatého Munga, všichni pod přísahou mlčenlivosti. Nesouhlasně pomlaskávali nad nedostatkem magické lékařské péče, pečlivě prozkoumali jeho jizvy a seslali mraky cílených hojivých kouzel, aby vyléčili případné přetrvávající následky Naginina útoku. Varovali ho, aby se během následujícího týdne zdržel jakýchkoli fyzických aktivit a nepřepínal se.

Snape okamžitě projevil svou obvyklou úctu ke zdravotníkům, ať už mudlovským nebo kouzelnickým, a začal Charlieho Weasleyho nutit, aby se s ním přemístil do Tkalcovské uličky. Chtěl zjistit, co je třeba udělat, aby se znovu připojil k letaxové síti a mohl se tam dostat sám. Protože se ochrany rozpadly, když ho v bitvě o Bradavice zasáhla kletba, nic je nevarovalo, že tam číhá Rabastan Lestrange, aby se pomstil zrádci, dokud nebylo téměř pozdě. Společně se jim podařilo ho přemoci, ale Snape v boji utrpěl zranění. Charlie měl dostatek duchapřítomnosti, aby ho během několika vteřin poté, co se zhroutil, a po zajištění Lestrange přenesl do nemocnice svatého Munga, což mu pravděpodobně zachránilo život.

Snape se probudil se známým pohledem na tvář Hermiony, která čekala, až mu bude moct důkladně vynadat, a s pocitem, že mu v žilách jako šampaňské bublá magie. Ve srovnání s tím, na co byl zvyklý, to byla jen slabá jiskra, ale stačila k tomu, aby bezhůlkovým Acciem přivolal ze zásobníku u postele ušmudlaný kapesník a Hermiona okamžitě propukla v pláč radosti a úlevy.