Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Našlapuj zlehka

17. kapitola - část 2/2

Našlapuj zlehka
Vložené: Jacomo - 11.03. 2023 Téma: Našlapuj zlehka
Jacomo nám napísal:

Našlapuj zlehka


Autor: Dius Corvus

Překlad: Jacomo     Beta: Calwen


Drama/Romantika
Preslash - Snarry

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

PP: Upozorňuji, že omezení této povídky 18+ se nevztahuje jen na techtle mechtle. Následující část obsahuje popis, jehož čtení může být některým lidem nepříjemné. Byli jste varováni.

 

17. kapitola – část 2/2

Harry se ocitl v obyčejné, nepříjemně vyhlížející místnosti. Stropy i stěny byly vymalovány bíle, ale stáří jim dodalo nažloutlý nádech. Zdi lemovaly staré židle s potrhanými polštáři a v jednom rohu stál stojan na časopisy. Psychologie dneška, Měsíčník Atlantik, četl na nich Harry.  Zdá se, že je to mudlovské místo, pomyslel si.

Otočil se a spatřil Severuse, jak stojí u recepčního stolu, oblečený do vybledlého mudlovského oblečení, které jeho vytáhlé postavě příliš nesedělo. „Prosím,“ pronesl hlasem třináctiletého kluka, už ověnčeným oním známým chladem, „rád bych někoho navštívil.“

Ozval se zvuk židle posunující se po betonové podlaze. „Cože?“ zeptala se recepční, přikrčená žena středního věku, která působila, jako by byla obalená tukem.

„Prosím,“ zopakoval Severus a prsty sevřel pult, „chtěl bych někoho navštívit.“

„Jsi kluk,“ prohlásila recepční, nakrčila nos a kriticky se na něj podívala. „Jen se snažíš nahlédnout do útrob blázince, co?“

„Rád bych navštívil někoho tady uvnitř,“ zopakoval Severus a hlas měl stále pevně pod kontrolou. „Svou matku.“

Recepční se krátce odmlčela. „Tvou matku? Jak se jmenuje?“

„Eileen Princeová,“ odpověděl Severus.

„Eileen...“ zamumlala žena z recepce a na tváři se jí objevil neurčitý, znepokojený výraz. Pak se ztěžka zvedla ze židle a odkolébala se ke dveřím. „Pojď dál, chlapče.“

Ozval se zvuk odemykání a pak se dveře otevřely do dlouhé chodby se stejnými bělavými stěnami a stropem. Harry do ní Severuse následoval. Blázinec, říkal si, tohle je blázinec? A Severusova matka je tady? Harry o Snapeově minulosti věděl jen málo, jen to, že v době, kdy se zajímal a ptal, byli Tobias Snape i Eileen Princeová už mrtví.

Recepční se zastavila před neoznačenými dveřmi a zaklepala. „Eileen?“ zavolala a hlas se jí přitom chvěl. „Někdo za vámi přišel.“

Severus se mírně ošil.

„Kdo je to?“ odpověděl hlas, který zněl i přes dveře chladně a nepřátelsky.

„Severus,“ zavolal.

Nastala další pauza. „Pojď dál,“ řekla Eileen Princeová.

Recepční vytáhla svazek klíčů a odemkla dveře. „Běž dovnitř, chlapče,“ řekla a Severus, těsně následovaný Harrym, vešel do místnosti.

Takže tohle je blázinec, pomyslel si Harry a rozhlédl se. Podlaha a stěny byly polstrované. Zářivka občas problikla zpoza mříží tvořených plastovými a kovovými tyčemi. Stálo tu úzké lůžko, komoda, umyvadlo a záchod. Tohle je vězení, cela, pokračoval Harry v myšlenkách s návalem odporu.

Eileen Princeová seděla na židli s tuhým opěradlem a tvář měla obrácenou ke zdi. „Prosím, nechte nás o samotě, slečno Ratchedová.“

„Obávám se, že nemůžu,“ zamumlala omluvně recepční slečna Ratchedová, skoro jako by byla chybující studentka, hovořící s profesorem. „Je to v rozporu s ústavními pravidly.“

Eileen otočila hlavu a její oči - Severusovy oči, pomyslel si Harry - se zabodly do slečny Ratchedové. „Copak jsem se nechovala dostatečně dobře?“ řekla jasným, precizním hlasem. „Buďte si jistá, že vlastnímu synovi bych nikdy neublížila. Viď, Severusi?“

Natáhla k němu ruku a Severus poslušně přistoupil a nechal matku, aby ho pohladila po tváři.

„Prosím, nechte nás o samotě, slečno Ratchedová,“ zopakovala Eileen Princeová.

„Ach, tak dobře,“ řekla slečna Ratchedová a znepokojeně nahmatala kroužek s klíči. „Mějte na paměti, že budu hned za dveřmi, takže žádné legrácky, slyšíte?“

„Samozřejmě, slečno Ratchedová,“ potvrdila Eileen Princeová a recepční odkráčela a zavřela za sebou dveře.

Eileen Princeová okamžitě sundala ruku ze Severusovy tváře a Severus o krok ustoupil.

„Už jsem si myslela, že jsi na svou matku zapomněl,“ prohlásila chladně s rukama složenýma v klíně.

„Vrátil jsem se domů teprve před třemi dny a musel jsem...“ Odmlčel se a rychle sáhl do rukávů. „Přinesl jsem, co jsi chtěla, matko,“ řekl. Vytáhl hůlku a pak z každé kapsy vylovil dvě lahvičky. „Mám také tuk březí prasnice,“ dodal, sundal si boty a zvedl je. Vypadly z nich dva pomačkané balíčky.

Eileen Princeová zvedla synovu hůlku a přejela jedním prstem po její délce. Harry ji pozoroval a pocítil záchvěv předtuchy.

„Matko?“ nadhodil Severus váhavě.

Petrificus totalus,“ pronesla Eileen Princeová a mávla hůlkou Severusovým směrem. Mladíkovy ruce se přitiskly k tělu, nohy se mu podlomily a on začal padat dozadu. Jeho trajektorie se však stočila a on místo toho dopadl na postel.

„Podívej se na mě,“ nařídila Eileen, která na ni také vylezla a naklonila se nad synovým tělem. „Podívej se na mě!“ Silně ho plácla přes obličej. „Na - mě.“

Harry úzkostlivě zatínal pěsti a cítil, jak ho zaplavuje obrovská vlna odporu. Netoužil po ničem jiném, než tu odpornou ženu shodit na zem a mučit ji, dokud z ní nebude bezduchá troska, dokud se doopravdy nezblázní. Ale jak mu nenávist pulzovala tělem, bílé stěny místnosti jako by se rozplývaly, bledly, až z nich zbyly jen slabé stíny v pozadí...

... Viděl Severuse, jak sedí vzpřímeně na posteli, čelo mu pokrývá pot a štíhlé ruce svírají špinavou přikrývku. Stísněnou místnost zalévalo měsíční světlo, ale Severus něco poslouchal - Harry to slyšel také a najednou ho napadlo, že možná ví, proč Eileen Princová vytrhla synovi z mysli tuhle vzpomínku. Byly to zvuky nezřetelného sténání a bouchání z přízemí. Harryho pozornost byla upřena na Severuse - sledoval, jak se na příliš mladé tváři zračí zoufalství, sledoval, jak zavírá oči, jak je sám...

... Severus sestupoval po úzkém schodišti a odpolední světlo dopadalo na stěny jako listí. Došel na nejnižší schod, zahnul za roh a prudce se zastavil- Před jeho očima se v mudlovské kuchyni líbali muž a žena. Když se muž odtáhl a otřel si rtěnku z nosu, připadal Harrymu povědomý; uvědomil si, že je to Tobias Snape. Vypadal velmi dobře, pomyslel si Harry. Stejně jako Tom Rojvol Raddle.

Žena zalapala po dechu a rychle od muže odskočila. „Tobiasi, kdo je ten chlapec?

Nikdo,“ odpověděl Tobias Snape krátce a Severus se na něj zlostně zamračil. „Syn mé první ženy, před několika měsíci ji konečně poslali do ústavu, šílená ženská, byla... No tak, nepoflakuj se tady!“ vyštěkl starší Snape.

Severus rychle vycouval z kuchyně a mechanicky se vracel po schodech nahoru, přičemž se upřeně díval před sebe...

Strmé schody potemněly, jak se vycpané stěny a bílý popraskaný strop zaostřily. Harry ztěžka polkl. On, když byl zavřený ve skříni, měl aspoň na své rodiče ničím nezkažené vzpomínky.

Eileen Princová slezla z postele, přejela si rukama po přední části těla, aby si uhladila prostou nemocniční košili, strnule se posadila do křesla a znovu složila ruce do klína.

„Takže si našel děvku,“ zamumlala.

Severus těkal očima sem a tam a dál nehybně ležel na posteli. Nech ho jít, pomyslel si Harry, ve kterém stoupal hněv. Nech svého syna jít, ty hloupá ženská.

Ale Eileen Princová se zvedla na nohy a rázně začala sbírat ingredience, které Severus přinesl, a chovat se tak, jako by její syn neexistoval. Poklepala jeho hůlkou na zem a ze vzduchu se spirálovitě vytvořil namodralý plamen. Vyprázdnila jednu z lahviček, naplnila ji vodou a zavěsila ji nad plamen.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Už to bude, slečno Ratchedová,“ zavolala Eileen Princeová a mrskla hůlkou. Škvírou ve dveřích prolétlo modré světlo, ve kterém Harry poznal zamykací kouzlo.

Eileen Princeová překvapivě rychlými pohyby zaujala na podlaze polohu v kleče. Začala rozebírat malé bílé kořínky, které vyložila na zem, a pak je nasypala do lahvičky s ohřátou vodou. Má buclaté prsty, pomyslel si Harry kriticky. Severus je musí mít po otci.

Žena sáhla po jednom z balíčků, které Severus přinesl v botách, a rozbalila ho. Tuk od březí prasnice, pomyslel si Harry a s odporem si prohlédl ztuhlou hroudu. Eileen na hrudku dýchla a pak obkreslila kruh kolem ohně a levitující lahvičky. Odložila tuk stranou, zvedla ruce a rozpustila si vlasy.

Harry se zamračil a přemýšlel, jestli to není spíš rituál než lektvar. Podíval se zpátky na postel. Severusova tvář zachycená ve strnulé masce překvapení nic neprozrazovala, ale oči se s neochvějnou intenzitou upíraly na matčiny aktivity.

„Hotovo,“ řekla Eileen Princeová, švihla hůlkou a oheň zmizel. Uchopila vznášející se lahvičku, zazátkovala ji a zvedla ji k mdlému světlu zářivky. Se zacuchanými černými vlasy, které jí splývaly po zádech a přes beztvarý oděv, připomínala kněžku z dávno zmizelého světa.

Pak se neobratnými pohyby vyškrábala zpátky na nohy a byla z ní opět Eileen Princeová. Zvedla druhou hrudku tuk a energicky jí potřela Severusovu hůlku, jako když houslista potírá smyčec kalafunou. Co to dělá? ptal se v duchu Harry, krátce pohlédl na Severuse a přemýšlel, co se asi honí hlavou jemu, přemýšlel, že možná nejde o neobvyklý jev, že Eileen Princová pravidelně znehybňuje svého syna, proniká mu do hlavy a vaří za slabého mudlovského osvětlení lektvary. Žena zatím zvedla Severusovu hůlku blíž k zářivce a Harry si všiml, že se její konec zaostřil.

Eileen Princová se narovnala a uhladila si oděv na těle. Její ruce spočinuly, téměř láskyplně, na břiše a Harry uviděl, že podbřišek vytvořil na bílé látce bouli.

Engorgio,“ řekla a naostřenou hůlkou poklepala na druhou lahvičku. Začala se zvětšovat, až bylo hrdlo dost velké na to, aby jím prošla pěst.

Ne, vykřikl Harry v duchu nevěřícně a instinktivně se pohnul, aby třináctiletému Severusovi zakryl výhled. Ale tohle byla jeho vzpomínka, tohle už viděl. Eileen Princeová otočila židli tak, aby opěradlo směřovalo k synovi, vylezla na ni, pomalu si dřepla a nadzvedla nemocniční košili.

Lacrimo,“ zašeptala a hlas se jí zadrhl v hrdle. „Lacrimo - puerperus.“ Dech se jí zadrhl a ona se chytila opěrek křesla. Harry slyšel, jak ze sebe vydala roztřesené zasténání, zvuk, který nikdy předtím neslyšel, a celé její tělo se zachvělo. Znovu zasténala, načež se nad židlí nejdřív vynořilo něco jako provázek, a pak nejasný krvavý útvar, který se kýval jako střeva vykuchaného zvířete.

Sténání na chvíli ustalo, protože Eileen Princeová se námahou zadýchala. Harry se ohlédl; Severusův pohled byl strnulý jako pohled mrtvoly, ale na jeho masce se zračilo jen neurčité překvapení.

Eileen Princová náhle vydala další sten a krvavý tvar se zakymácel, rozkýval a vykreslil na skle zvětšené lahvičky šmouhy krve. Pak se zřítil na podlahu a se slabým plácnutím dopadl. Harry s morbidní fascinací sledoval osamělý krvavý pramínek visící nad zemí a chvějící se jako vlákno pavoučí sítě.

Eileen Princeová vyčerpaně vydechla, sesunula se na židli a hlava se jí mírně zakymácela. Pak, stále ještě se zrychleným dechem, zašeptala: „Accio plod.“ Ze změti se zvedla malá, deformovaná věc. Vsunula ji do lahve, kam podle Harryho mínění dopadla jako vaječný žloutek. „Pulírexo,“ zamumlala. Krvavá kaše se scvrkla a zmizela, stejně jako když se maso kroutí a změní v plamenech na popel. „Finite incantatem.“ Lahvička se zmenšila na původní velikost. Žena pomalými, bolestnými pohyby vstala, srovnala si šaty a uhladila je, jak nejlépe uměla. Prsty se jí mírně chvěly.

„Vezmi si tohle a ať to tvůj otec vypije,“ řekla a ukázala na lektvar, který vyrobila. V hlase zněla ocel. „A pak mu ukaž tohle. Ukaž mu to, až ho omrzí poslední děvka.“ Zvedla lahvičku s beztvarou rudou hmotou uvnitř a sklem potřísněným krví. „Řekni mu, že tohle byla jeho poslední naděje na Tobiase Snapea mladšího.“

Zvedla Severusovu hůlku, jejíž špička se vrátila do původního tvaru. „Finite incantatem,“ řekla a Severus se vyškrábal do sedu, tvář bledší než obvykle a ústa bezhlesně otevřená dokořán...

... Místnost se rozplynula. Bílou barvu stěn a stropu nahradilo známé světlo a stíny plamenů.

Harry pomalu sundal ruce ze Severusových ramen.

„To by, doufám, mohlo vysvětlit mou neschopnost ohledně nitrobrany,“ pronesl Severus chladně, přerušil oční kontakt a sklopil oči k zemi.

Aniž by Harry věděl, co dělá, objal ho a stiskl tak silně, že pod dlaněmi cítil Severusovy kosti.

„Ty jsi...“ Severus zalapal po dechu, ale nic dalšího už neřekl. Harry zabořil tvář do jeho ramene a pevně zavřel oči. Cítil, jak mu v hrudi buší srdce a vyplňuje svým tlukotem ticho.

Chvíli tak setrvali, a pak Harry ucítil jemné postrčení. Uvolnil držení a Severus si povzdechl.

„Existuje nějaký jiný způsob, jak se naučit nitrobranu?“ zeptal se. Hlas měl chladný a kontrolovaný, ale Harrymu připadal příjemně hřejivý jako oheň za deštivé noci.

Musí existovat, pomyslel si. Věděl, že Severus bude jedním z nejlepších mistrů nitrobrany ve své generaci, ale - právě teď byl jedním z nejhorších. Díky Eileen Princeové, pomyslel si jízlivě. Lestrange a Malfoy nebyli první, kdo mu ublížil. Byla to jeho matka. Ale když na Harryho znovu zaútočil nával nenávisti, zmírnil ho podivný soucit. Proč mi to Severus ukázal? zvažoval a prudký příval emocí vystřídala ohromující něha. „Nevím,“ řekl neochotně. „Zkoušel jsi mě vystrnadit?“

„Zkoušel,“ potvrdil Severus, ale Harry v jeho hlase slyšel váhání a frustraci.

Po krátké pauze pokračoval: „Když jsi měl v hlavě Lestrange, cítil jsi to? Snažil ses ho vystrnadit?“

„Myslím, že jsem si to neuvědomoval,“ řekl Severus, ale nepodíval se Harrymu do očí. „Všechno, co mi řekl, abych udělal, mi připadalo tak přirozené. Myslím, že jsem si to uvědomil, až když jsem viděl, jak mi vy dva běžíte hlavou.“

„Promiň,“ zamumlal Harry, ale Severus nad tím netrpělivě mávl rukou.

„Neuvěřím, že neexistuje způsob, jak se naučit nitrobranu,“ prohlásil Severus chladně. „Určitě musí existovat nějaký teoretický základ, který mi pomůže víc než tahle tvoje metoda.“

„Myslíš knihy? V bradavické knihovně ne.“

Severus na něj vrhl ostrý pohled. „Jak to víš?“

Harry cítil, jak mu do tváře stoupá krev. „Já...“

„Na to neodpovídej,“ zašeptal Severus tak tiše, že ho Harry skoro neslyšel. Zůstal tedy zticha a přemýšlel, jestli se spojení neztratilo, jestli je příkop tajemství opět nerozdělil, ale Severus se jen odtáhl a pronesl se zarputilým přesvědčením: „Musím se naučit nitrobranu.“ Zvedl zrak a zahleděl se do Harryho očí. „Musí existovat nějaký způsob.“

Harry zavrtěl hlavou: „Já nevím...“

„Jak to, že to nevíš?“ dožadoval se Severus. Otočil se a začal zuřivě přecházet před krbem. „Copak jsi nečetl žádnou knihu? Jsou tu i jiné knihovny, kam bych mohl zajít. Mohl bych najít knihy, mohl bych je číst, mohl bych se učit, mohl bych...“ Odmlčel se s tak zoufalým výrazem ve tváři, že Harry cítil, jak se mu svírá srdce.

„Nebude dost času,“ řekl Harry tiše a vyslovil tak myšlenku, která se jim oběma honila hlavou.

Severus zaklel. „Jak můžeš být tak klidný?“ zasyčel. „Ty - jestli Brumbál najde byť jen jediný důkaz, půjdeš do Azkabanu. Do Azkabanu! Lidé tam šli i za méně. A ty nemáš žádné konexe, které by tě zachránily, a ani já, když na to přijde.“

Možná tak strávím svých dvacet let, pomyslel si Harry, ale hned věděl, že do Azkabanu se nikdy nedostane. Ale možná právě takhle musím odejít - ne kvůli Voldemortovi, ale kvůli Brumbálovi. Najednou se cítil docela klidný, jako by v jediném okamžiku viděl celou cestu budoucnosti.

Severus se náhle přestal procházet. „Nechci- nechci tě ztratit,“ hlesl se sklopenýma očima a hlasem tak zoufale tichým, že slova nebyla téměř slyšet.

Harry polkl. „Neztratíš.“

Severus vzhlédl a pokusil se ho probodnout pohledem. „Jak to můžeš vědět?“ dožadoval se a hlas mu chraplavě zadrhával v hrdle. Na okamžik zavřel oči, jako by se bránil strašlivé myšlence nebo vzpomínce. „Vezmou mi tu vzpomínku. Vytáhnou ji ven a použijí ji, aby tě zničili. A já...“ Bezděky se zasmál. „Možná budeme mít v Azkabanu společnou celu.“

„To se nestane,“ řekl Harry co nejpevněji, „ty do Azkabanu nepůjdeš...“

„Ale oni nám nedovolí, abychom si byli tak blízko,“ řekl Severus, hlas stále stejně prázdný jako pohled hladového člověka, „nedovolili by, aby naše 'hnusná anomálie přírody' ve vězení pokračovala.“

„To ne!“ rozzlobil se Harry. Po krátké odmlce pokračoval: „Takhle o nás přemýšlíš? Jako o 'hnusné anomálii'? To ti řekl tvůj otec nebo matka?“

„Co záleží na tom, co si o tom myslím?“ odsekl Severus. „A co s tím mají společného mí rodiče?“

„Protože,“ začal Harry a snažil se nezakoktat, „tak tomu říkali... moje teta a strýc. Tomu být kouzelník. A já na to nikdy nezapomněl.“ Vyhledal Severusovy oči. „A to říkal i tvůj otec. Že ano?“

„Na tom nezáleží,“ zamumlal Severus se zavřenýma očima, ale Harry už natáhl obě ruce a sevřel Severusovu tvář, nahmatal vysoké lícní kosti, příliš velký nos, mapoval všechno, čeho se dotýkal.

„Záleží,“ zašeptal Harry, „záleží, protože pro mě jsi ta nejdůležitější a nejkrásnější věc na světě a...“

„Nech toho.“

„Chtěl bych ti všechno říct, všechno ti ukázat, i kdybys mě za to odsoudil...“

„Nikdy bych tě neodsoudil,“ namítl Severus tiše a otevřel oči. Harry cítil, jak mu slova odumírají v hrdle, spálená na prach záplavou emocí, které mu pronikaly tělem. Odpustil mi, že jsem zabil Lestrange, pomyslel si Harry. Jeho svědomí a mysl mu jistě říkají, aby mě odsoudil, ale on mi místo toho odpustil... Proč? Proč to udělal? Je to láska, je to víra? Nezasloužím si ho. Nezasloužím si ho...

„Jsi,“ zašeptal Severus a přiložil své třesoucí se ruce na Harryho, „to nejlepší, co mě kdy potkalo.“

Harry polkl a cítil, jak mu v hrudi divoce buší srdce. A ty jsi všechno, co je ve mně dobré, pomyslel si a zatoužil, aby to mohl říct nahlas. Tvoje láska je to jediné, co mě teď vykupuje. Těch dvacet let mu najednou připadalo tak nekonečných, tak zastrašujících... Viděl sám sebe ztraceného, jak klopýtá jako slepec tundrou, nebo jako muže v loďce na bouří zmítaném moři. Měl moc - moc zničit svět z rozmaru, moc ukončit válku, kdyby chtěl, ale nemohl změnit čas, nemohl změnit svůj osud, nemohl udržet na uzdě ten pocit temné opuštěnosti...

Někdo zaklepal na dveře.

Harry se prudce odtáhl, bublina důvěrnosti, která je obklopovala, se náhle rozpadla. „Nechoď tam,“ varoval Severuse, který se pohnul, aby otevřel. Zavřel oči a nechal své smysly proniknout kameny a dřevem... „To je Malfoy,“ řekl. „Jdu tam já.“

Popošel ke dveřím a otevřel je. „Hleďme, Lucius Malfoy,“ pronesl s předstíraným údivem. „To je ale vyloženě nemilé překvapení.“

Malfoy se ušklíbl. „Dobrý večer i tobě, Froste,“ řekl. „Mám vzkaz od Pána zla.“ A vytáhl svitek zapečetěný Znamením.

Od Voldemorta? zopakoval v duchu Harry a žaludek se mu sevřel hrůzou. Rychle svitek zkontroloval a pak ho převzal. „To je všechno?“

„Ano, to je všechno,“ potvrdil Malfoy a natáhl krk. Zahlédl Severuse a rozšklebil ústa ošklivým úsměvem, ale Harry mu rychle zabouchl dveře před nosem. Na to se otočil a přistoupil k Severusovi, přičemž opatrně držel svitek před sebou.

„Co se tam píše?“ zeptal se Severus a přesunul se za Harryho rameno.

Ten rozlomil pečeť. Stránka byla chvíli prázdná, a pak se na ní zaleskla slova.

Drahý Jonathane, četl Harry. Dovolte mi, prosím, abych co nejsrdečněji pozdravil Vás a Vašeho váženého přítele. Doufám, že jste oba shledali mé dary příhodnými. Musím přiznat, že Vaše společnost na maškarním plese Abraxase Malfoye mi byla velmi příjemná. Flavia Blacková pořádá zítra večer malou večeři a já doufám, že se jí budete moci zúčastnit. Lucius Malfoy Vám bude ochotně nápomocen. S pozdravem Lord Voldemort.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 17. kapitola - část 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 13.03. 2023
| |
Tolik temnoty, která je obklopuje je až dusivá. Po všem, čím si doteď Severus prošel a co ho ještě čeká se opravdu divím, že zůstal příčetný...
A pak, když v bouři temnoty najdou svůj malý ostrůvek světla, tak se objeví Malfoy a zase všechno zkazí.
Je to těžké čtení, ale přesto je tam něco, co mě nutí číst dál a dál...
Takže zase příště :)

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ajoha - 13.03. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Packa - 13.03. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Fanny88 - 17.03. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Kattte - 18.03. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: 17. kapitola - část 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 23.03. 2023
| |
Děkuji za překlad. Brr, tahle kapitola se mi vůbec nelíbila.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: avisavis - 23.07. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 10.09. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 29.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: 17. kapitola - část 2/2 Od: Lupina - 11.03. 2023
Jo, tak to byl pěkný hnus. Chudák malý Severus. Se divím, že po tom všem zůstal příčetný. Jeho nenaloženost má vysvětlení, ale muselo v něm být hodně dobrého, když skončil jen s ní. Není to lehké čtení, ale stejně se těším na pokračování. Hodně mě zajímá, co autor vymyslí. Děkuji, Jacomo.

Re: 17. kapitola - část 2/2 Od: denice - 11.03. 2023
Něco tak příšerného upevnilo porozumění a důvěru mezi Harrym s Severusem, ale samozřejmě - hned se tu musí objevit Malfoy a všechno se zase řítí do temnoty a zoufalství. Ach jo. Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )08.07. 2023Epilog - část 4/4 (závěr)
Dius Corvus: ( Jacomo )01.07. 2023Epilog - část 3/4
Dius Corvus: ( Jacomo )10.06. 2023Epilog - část 2/4
Dius Corvus: ( Jacomo )03.06. 2023Epilog - část 1/4
Dius Corvus: ( Jacomo )27.05. 202319. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.04. 202319. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.03. 202318. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )11.03. 202317. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.03. 202317. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.02. 202316. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.02. 202316. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.02. 202315. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.02. 202315. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.01. 202314. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.01. 202314. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.01. 202313. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.01. 202313. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )24.11. 202212. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )01.11. 202212. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.10. 202211. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )18.10. 202211. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.10. 202210. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )20.09. 202210. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )13.09. 20229. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )30.08. 20229. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )19.07. 20228. kapitola - část 3/3
Dius Corvus: ( Jacomo )12.07. 20228. kapitola - část 2/3
Dius Corvus: ( Jacomo )05.07. 20228. kapitola - část 1/3
Dius Corvus: ( Jacomo )28.06. 20227. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.06. 20227. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.06. 20226. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.06. 20226. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )27.11. 20215. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )02.10. 20215. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.08. 20214. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.08. 20214. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )06.02. 20213. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )21.04. 20182. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )17.02. 20181. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )20.01. 2018Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )22.07. 2017Našlapuj zlehka - úvod