Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Našlapuj zlehka

17. kapitola - část 1/2

Našlapuj zlehka
Vložené: Jacomo - 04.03. 2023 Téma: Našlapuj zlehka
Jacomo nám napísal:

Našlapuj zlehka


Autor: Dius Corvus

Překlad: Jacomo     Beta: Calwen


Drama/Romantika
Preslash - Snarry

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 17 – část 1/2

AP: Jak bylo řečeno v předchozí kapitole, tento příběh má omezení 18+ z nějakého důvodu.

 

Sakra, pomyslel si Harry.

Pak se svět rozplynul ve víru různých tvarů. Cítil, jak ho vzpomínky bičují jako studený vítr a horká krev ho studí na rukou. Slyšel hlasy, viděl záblesky barev, cítil příval tisíců zmatených myšlenek - a pak na něčem tvrdě přistál.

Tma.

Srdce mu bušilo v hrudi a plnilo mu uši ohlušujícím bubnováním pulzu. Na okamžik si přál, aby mohl znovu zavřít oči a všechno umlčet nicotou, ale nakonec se posadil na místě, kde ležel.

Severus se zhroutil na postel jako odhozený hábit, tmavé vlasy měl rozcuchané a obličej mu zakrývaly stíny. Jeho tvář byla ochablá, tenké rty pootevřené a čelo postrádalo vrásku, která tam obvykle bývala. Vypadal jako mrtvý.

„Severusi,“ zašeptal Harry. Natáhl se přes postel, položil ruku na bledou tvář a podržel prst pod hákovitým nosem. Je naživu, pomyslel si a tělem se mu rozlila úleva. Žije.

Posadil se a díval se na Severusovu postavu s podivnou odtažitostí. Právě jsem zabil člověka, pomyslel si a hlavou mu probleskly vzpomínky na krvavý úsměv a teplo, které se mu rozlilo po ruce. Právě jsem někoho zabil. Čekal, až mu do mozku narazí vlna hrůzy a zpustoší mu mysl, ochromí ho tíhou své agónie. Zajímalo by mě, kde je tělo, pokračoval v myšlenkách.

Kroky. Harry se postavil a rychle se přesunul ke dveřím. Držel se ve stínu. Do chodby k ložnicím sedmáků vstoupil Lucius Malfoy, rysy jen slabě svraštělé opovržením, a přešel ke dveřím svého pokoje. Harry se plížil zpoza zárubně dveří a sledoval, jak zmijozel otáčí klikou a strká do dveří.

Malfoy strnul na místě. Pak se krůček po krůčku posunoval vpřed.

„Terranci...?“ zašeptal a sklonil se nad tmavou postavou, ležící před krbem, obklopenou lepkavou tmou, která stékala do škvír v kamenné podlaze. Harry natáhl krk a snažil se lépe vidět na tělo, které tam leželo zmuchlané jako odhozená rukavice.

„Merline!“ sykl Malfoy, napřímil se, klopýtl dozadu, otočil se - a ztuhl, tvář zkřivenou hrůzou a překvapením.

Harry zvedl ruku a chladně pronesl: „Zapomeň!“ Malfoyův výraz se náhle uvolnil a napětí z něj vyprchalo jako krev z rány. Vypadal jako obrovská loutka s prázdnou tváří a končetinami ovládanými bez vlastních myšlenek.

Confundo,“ dodal Harry. Švihl rukou a Malfoy se svezl na svou postel, lehl si na ni s očima stále upřenýma na Harryho. „Přišel jsi, cítil ses unavený a rozhodl ses, že si zdřímneš,“ řekl Harry. „Mdloby na tebe.“ Na okamžik se do Malfoyovy tváře vrátilo vědomí, ale bylo to jen na prchavý okamžik, než ho přemohla tma.

Harry se přiblížil ke krbu. Lestrange byl schoulený do pozice plodu a obličej měl rozdrcený, jako by ho přejelo auto. Připomínal kus krvavého masa z řeznictví. Černý studentský hábit byl na několika místech promočený a krev, která vytékala z rány, se táhla po kameni a vytvářela záhadné obrazce jako žloutek z rozbitého vejce. Jedna ruka byla schovaná v látce, ale druhá, pohmožděná, zlomená a potřísněná tak, že vypadala jako kus abstraktní sochy, ležela ve stružce krve a jako by se slepě tápala před sebou.

Tohle jsem udělal já, pomyslel si Harry bez emocí. Otočil se. Ve dveřích stál Severus.

Čas jako by se zpomalil, jako by se zastavil v hlubinách nehybného moře. Harry si důvěrně uvědomoval svůj dech, tlukot svého srdce bušící v tíživém tichu. Severus pomalu přejížděl očima od zmačkané postavy před krbem k Malfoyovi, který ležel v bezvědomí na posteli jako obrovská panenka, a pak k Harryho tváři.

„Zabil jsi ho,“ řekl.

Ano, pomyslel si Harry, ale nahlas to nevyslovil. Přál si, aby z té nevyzpytatelné tváře dokázal vyčíst víc, než to, co viděl, přál si, aby mu Severus něco naznačil výrazem, hlasem. Ano, zabil jsem ho, opakoval v duchu, zabil jsem ho přímo před tvýma očima, teď vidíš, jaká jsem zrůda.

„Byl ve tvé mysli,“ řekl ochraptěle. Je mi to líto, chtěl dodat, ale věděl, že by ta slova byla marná, prázdná a neadekvátní, směšná ve svém sentimentu. Zabil jsem ho. Čekal.

Severusův pohled se vrátil k Lestrangeově mrtvole. „Co budeme dělat?“ zeptal se tichým hlasem.

Harry se rozpačitě zamračil, zaváhal a znovu si přál, aby ze svraštělého obočí a ze zúžených rtů vyčetl nějaký význam. „Jak to myslíš?“

„S tělem,“ dodal Severus a v hlase mu zazněl náznak netrpělivosti. „Co s ním uděláme? Schováme ho?“

Harry zavrtěl hlavou a slova musel protlačit ven přes knedlík v krku. „Ne,“ odmítl. „Tak by se možná dalo najít.“

„Andělský popel.“

Harry vzhlédl. „Andělský popel?“ zopakoval nechápavě, ačkoli se cítil příliš vyčerpaný, než aby se dokázal něčemu divit.

Severus upíral pohled někam mezi Lestrangeovo tělo a Harryho tvář. „Je to derivát jistých hub smíchaný s kůží sídhe,“ vysvětlil tiše. „Dokáže proměnit jakékoliv neživé tělo v prach.“ Odmlčel se, ale jen krátce. „Něco málo ho mám.“

Harry přikývl. „Mohl bys... pro něj dojít?“

Severus se setkal s Harryho pohledem. „A ty zatím ukliď tu krev, ano?“

Harry opět přikývl. Severus odešel.

Harry se podíval na tělo a oči se bezděčně zaměřily na obličej. Rysy byly k nepoznání a oči zavřené, ale jemu se náhle vybavil posměšný lesk, zkalený krví. Namířil na krvavou kaluž. „Pulírexo,“ zamumlal a sledoval, jak se rudá tekutina vypařuje do nicoty.

Severus se vrátil a v ruce držel nádobu naplněnou bělavým práškem. Harry se snažil zachytit jeho pohled, ale mladík zíral na mrtvolu na zemi. Než promluvil, několikrát polkl. „Nejdřív ho musíme svléknout. Andělský popel působí jen na maso a krev.“

„Aha,“ kývl Harry. Chvíli váhal, pak natáhl ruku a odhrnul černou látku studentského hábitu. Lestrangeova bílá košile byla skrz naskrz nasáklá krví. Harry se zadíval na místo, kde, jak věděl, vniklo do těla ostří jeho magie, a zvažoval, kde končí krev a začíná rána.

„Všechno oblečení?“ zeptal se.

„Ano,“ potvrdil Severus.

Harry si dřepl vedle mrtvoly, přičemž dával pozor, aby nešlápl na nataženou ruku. Rozepnul horní část košile a roztrhl ji, co to šlo. „Sakra,“ zamumlal; materiál byl příliš silný. Na tom nezáleží, pomyslel si. Stejně je mrtvý. Zamumlal řezací kouzlo, přejel jím po látce a viděl, jak se mu pod rukama trhá i kůže.

Prsty mu mírně zacukaly, když se dostal ke spodnímu prádlu. Uchopil do prstů látku a opět zamumlal řezací kouzlo. Roztrhla se jako mokrý papír a odloupla se z kolen, holení a nakonec i z bosých chodidel.

Lestrange tu teď ležel nahý a po kůži se mu táhly slabé čáry v místech, kde ho zasáhlo řezací kouzlo. Je bledý, pomyslel si Harry, i když ne tak bledý jako Severus. Náznak svalů na pažích a ramenou, flekatých od modřin, které se nestačily vytvořit. Harrymu připadaly jako údy řecké sochy - rozbitá socha u jeho nohou, ruka natažená v němé prosbě, jen věc, kterou svou mocí proměnil v něco tak neživého jako vykuchaná ryba...

Zůstal stát, téměř omámený přívalem, který se mu přehnal tělem a proletěl jeho duší jako stín nad mořem. „Předpokládám,“ odkašlal si, „že to takhle stačí?“

Severus přikývl. Otevřel sklenici a hodil trochu bílého prášku na Lestrangeovo tělo. Harry nakrčil nos.

„Má charakteristický zápach rozkládajících se ryb,“ poznamenal Severus a hodil na zbytek těla ještě trochu bílého prášku. Ozvalo se slabé bublání a Harry sledoval, jak se kůže drolí, rozpadá se na popel, podobná soli na mořském pobřeží. Černé vlasy zešedivěly, zbělely, staly se z nich tenké průhledné pramínky; kosti se vytratily. Prach jsi a v prach se obrátíš, pomyslel si Harry.

Severus přišrouboval víčko sklenice zpátky. „Tak,“ řekl, ale jeho hlas nebyl zcela pevný.

„Co uděláme s tím prachem?“ zeptal se Harry. „Můžeme ho spálit?“

Severus beze slova přikývl.

Harry se znovu sklonil a nabral zničeným oblečením hromádku popela. Pak udělal krok vpřed a hodil to celé do ohně. Plameny polekaně poskočily, než první jazyky ohně olízly látku, proplížily se po švech a záhybech a zkroutily vše k nepoznání.

„Hotovo,“ prohlásil Harry a vstal. Otočil se, aby se podíval na Severuse, ale ten stál strnule a nehnutě, oči upřené na Malfoye. „Probudí se, až budeme odcházet,“ řekl Harry a zvažoval, jestli se má snažit o uklidňující tón.

Severus prudce přikývl. „Měli bychom jít.“

Vyšli ven. Harry se zastavil na prahu a ohlédl se zpět do pokoje: Malfoy ležící jako dřevěná panenka, prázdné místo před krbem, oheň, který pohltil Lestrangeův popel a teď se mihotal a plápolal jako záblesk úsměvu před smrtí.

„Froste,“ oslovil ho Severus ostře.

Harry se otočil a opustil místnost. Vešel do jejich ložnice, přesunul se k posteli, posadil se a slyšel, jak Severus za zády zaklapl dveře. Poté sledoval, jak se přehrabuje ve svých věcech a schovává sklenici s andělským popelem, následně vstává a jde ke své posteli. Celou dobu bylo ticho.

Harry se zhluboka nadechl. Podíval se do ohně a pak odvrátil zrak. Plameny mu příliš připomínaly Lestrange. Koutkem oka nepatrně vzhlédl. Severus seděl s lokty opřenými o kolena, ruce pevně sepnuté před sebou, oči upřeně hledící do plamenů. Jeho tvář se zdála být strnulá, čelist zaťatá.

„Severusi?“ zašeptal. Zdálo se, že ho neslyší. Harry polkl. Nevěděl, co chce říct, jen že chce - že potřebuje slyšet Severusův hlas. „Omlouvám se, Severusi, já...“

„SKLAPNI!“ zarazil ho Severus a vyskočil na nohy. Harry zmlkl a sledoval, jak Severus zatíná a uvolňuje pěsti. „Nic - nic neříkej.“ Otočil se a začal přecházet před krbem sem a tam, jeho stín se houpavě míhal po stěně.

Náhle se zastavil a pohlédl na Harryho. „Takže co? Co jsi chtěl říct?“

Harry se zrakem sklopeným k zemi zamrkal a snažil se vybavit si něco, co by mohl říct. „Nic.“

„Nic?“ zavrčel Severus. „Tak vypadni! Nech mě na pokoji, ty...“ Na poslední chvíli se zarazil, v očích se mu podivně zablesklo. Bez jakéhokoliv humoru se zasmál a jednou rukou se chytil krbové římsy. „Teď si budu muset dávat pozor, když tě budu urážet,“ dodal bez emocí, „jinak bys mě mohl zabít ve spánku.“

Harry vstal a odešel.

***

Vzduch na Astronomické věži pomalu chladl, a jak obloha měnila barvu z červené do fialové a z fialové na černou, přecházel ve vlhkou studenou noc. Harry otočil hlavu a přejel pohledem rychlou přeměnu tmavých odstínů na soumračné obloze.

Vzpomínal, jak se mu v pravé ruce hromadila magie a brousila se do čepele, která dokázala proniknout masem a zároveň byla dost drsná na to, aby způsobila bolest. Vzpomínal, jak s veškerou rozkoší nestvůrného monstra bodal, jak se vznášel na výbuchu kruté radosti. Potom ho ovšem přepadl šok a hrůza, které ho vyhnaly ze Severusovy mysli - ale nebyla to hrůza z vraždy. Byla to hrůza z radosti.

A proto jsem zrůda, pomyslel si a zvedl ruku před obličej.

Nebylo to poprvé, co zabil jiného člověka. Prvním byl mladý Smrtijed s kudrnatými světlými vlasy a poněkud uhrovitým obličejem. Harry zrovna vedl rozhovor s madam Rosmertou o nejnovějších ochranách, když dovnitř vtrhl dav Smrtijedů a dštil kletby nalevo i napravo. Harry okamžitě zareagoval, veden instinktem, který se zrodil z hodin praxe. Uhýbal, střílel kouzla, vrhal štíty, napínal smysly, zmítal se mezi těly a rozbitými stoly s automatikou robota a instinkty divokého zvířete. Pak se vyřítil přímo na Smrtijeda, kterému maska zpola sklouzla z vyděšeného obličeje a jehož hůlka mířila Harrymu přímo na krk. Na okamžik na sebe upřeli pohledy, oba příliš překvapení, než aby něco udělali, a pak Smrtijed začal koktat smrtící kletbu. Harry se vykroutil zpod hůlky na svém krku a vykřikl reducto, které Smrtijedovi ustřelilo hlavu. Pak vyskočil zpátky na nohy a pokračoval ve vykřikování kouzel a vrhání štítů, dokud nikdo ze Smrtijedů nezůstal stát a rozcuchaná Hermiona s pohmožděným obličejem vytřeštila oči na Harryho zakrvácenou košili.

Později, když se vznášel ve zvláštním omámení, ho všichni utěšovali. Hermiona ho držela za ruku, Ron řekl něco trapného, Pošuk pronesl drsnou poznámku o tom, že takové věci jsou nevyhnutelné. Nic z toho však neproniklo mlhou a Harry se nakonec rozplakal. V následujících týdnech se o Smrtijedovi, kterého zabil, snažil zjistit co nejvíc (jmenoval se Elbert Mahuron, matka ho učila doma, k Voldemortovi se přidal teprve před několika měsíci), dokud nezabil druhého, pak třetího, a pak se nad ním válka stáhla jako hustý mrak otupělosti. Nikdy však neměl z žádné z těch smrtí radost. Nejblíže k tomu měl u Petra Pettigrewa, kterého zabil, když se vezl na vlně hněvu, ale pak se otřásl odporem a ponořil se do vzpomínek na své rodiče.

Je to tou Voldemortovou duší ve mně, pomyslel si a zakryl si rukama obličej. Ale už když na to pomyslel, připadalo mu to jako výmluva. Už to nebyla Voldemortova duše, ani duše Harryho Pottera, byla to jeho duše. Duše Jonathana Frosta. Duše Toma Raddlea. Duše Harryho Pottera.

Slyšel blížící se kroky. Napjal se a snažil se je rozpoznat, ale než se mu to podařilo, zastavily se.

„Froste,“ ozval se Severus.

Harry ztuhl a pak se ohlédl. Severus stál rozpačitě na vrcholu schodiště a očima těkal z oblohy na zem a k Harryho tváři.

„Hledal jsem tě,“ zamumlal, přitáhl si ruce k bokům a pak je zkřížil na hrudi.

Harry odvrátil pohled. „Aha.“

Severus se rozvláčnými, váhavými kroky přiblížil. „Malfoy se před chvílí probudil. Předpokládám, že se shání po Lestrangeovi.“

Harry přikývl. Slyšel, jak si Severus podrážděně povzdechl a začal přecházet po věži. „Nebude trvat dlouho, než si uvědomí, že Lestrange skutečně zmizel.“

„Ne, to nebude, a Brumbál se dozví, že v tom mám prsty,“ pronesl Harry monotónním hlasem.

Severus chvíli mlčel a pak se otázal: „Jak to?“

„Lestrange... mě vydíral vzpomínkou na můj souboj s Potterem a Blackem, aby mě dostal na Voldemortův maškarní ples,“ osvětlil Harry váhavě. „Kdybych tam nešel, nebo kdyby on, Lestrange, nějak zemřel, nebo se ocitl - mimo, Brumbál by obdržel tu vzpomínku. A protože Lestrange je teď mrtvý, předpokládám, že Brumbál ji dostane.“

Chvíle ticha a pak další. Harry si přál vidět Severusovi do tváře, aniž by se setkal s intenzitou toho temného pohledu. „Takže...“ nadechl se Severus, „bylo to kvůli...“ Odmlčel se. „Neřekl jsi mi, že tě vydíral,“ dodal tiše.

„Ne,“ řekl Harry krátce. Samozřejmě že jsem ti to neřekl, k čemu by to bylo dobré? Ale téměř okamžitě ho napadla odpověď: Severus nemusel jít za tebou na ten ples. Nemusel být posednutý Lestrangem. Lestrange nemusel zemřít.

Teď už je pozdě, pomyslel si hořce a odsunul palčivý příval lítosti bokem.

„Je spousta věcí,“ pokračoval Severus odtažitým a věcným tónem, „o kterých jsi mi neřekl.“

Nemůžu, tak se přestaň ptát! pomyslel si Harry vztekle, ale jeho ústa zůstala zavřená, sevřená rozechvěním a strachem, strachem, že Severus odejde, že je ty povinné lži nakonec rozdělí. Christolphova slova mu šeptala v hlavě - Jak si můžeš myslet, že láska vydrží lži, stíny, polopravdy? Tou lží mu zničíš život. Víš, že ho předhodíš Pánu zla. Víš, že po něm Pán zla zatouží a vezme si ho jako...

„Nauč mě nitrobranu.“

Harry polekaně vzhlédl: „Cože?“

„Slyšel jsi mě,“ vyštěkl Severus podrážděně a sklopil zrak k zemi. „Nauč mě nitrobranu. Brumbál je nechvalně proslulý schopností používat magii mysli. Jestli tě podezřívá, bude mi prohledávat mozek.“

Harrymu se na okamžik chtělo smát. Bylo to tak strašně ironické, tak odporně poetické, že by on měl učit nitrobranu Severuse, stejně jako Snape hustil její tajemství do něj. Slepice nebo vejce? pomyslel si.

„Dobře,“ přikývl. „Ale nitrobranu se nenaučíš za jeden den. Je to jako učit se Patrona; může trvat měsíce, než to 'klapne'.“

Severus se na něj podíval útrpným pohledem. „Patrona jsme se ještě neučili.“

„Ehm, tak pak budeš vědět, co čekat,“ doplnil Harry. „A upřímně řečeno, nejsem si moc jistý, jak tě to naučit. Víceméně jsem se nitrobranu naučil sám.“

Severus se na něj podíval, čelo svraštělé zamyšlením. „Použil jsi nějakou knihu?“

„Ne,“ řekl Harry neochotně. „Pomáhali mi nitrozpytci.“ Jeden, jehož část žila v mé hlavě, další, který přebýval ve sklepení, a jeden, který nás všechny ovládal ze své věže, pomyslel si a snažil se tu hořkost překroutit do sebemrskačské lehkosti. Nakonec to ale zabralo; ani Voldemort se, po všech svých rituálech na získání moci, nedokázal tak snadno probít přes štíty, které si Harry vytvořil.

„Ty jsi nitrozpytec,“ řekl Severus. „Můžeš mi pomoct s učením.“ Vzhlédl a jejich oči se krátce setkaly, než Harry bleskově odvrátil pohled. Najednou si až příliš uvědomoval své srdce, které mu bušilo, jako by se právě poprvé dotkli. „A jestli je pravda, co říkáš, pak se mi Brumbál pokusí přečíst myšlenky co nejdřív.“

„Ano, to máš pravdu,“ odpověděl Harry a rychle se vyškrábal na nohy. Během svého dumání zapomněl na Brumbála a na zranitelnost, kterou Severus představoval, ale teď ho myšlenky znovu zaplavily s novou úzkostí. Zbývalo jim tak málo času. „Měli bychom se vrátit, než bude po večerce.“

Severus souhlasně zabručel a společně začali sestupovat po strmém točitém schodišti, s Harrym v čele. Pohybovali se beze slov. Večeře už je skoro u konce, pomyslel si Harry, když si uvědomil, že mu kručí v břiše. Ale nebyl čas. Měl jen pár hodin na to, aby Severuse naučil, jak odrazit Brumbálův sondovací tah, a soudě podle toho, jak obtížné mu to celé připadalo...

Tiše vstoupili do zmijozelské společenské místnosti a Harryho zaskočilo, že Malfoy přechází před krbem.

„Viděl některý z vás Lestrange?“ zeptal se blonďák.

Harry se zamračil a načasoval svou odpověď tak, aby zněla věrohodně. „Ne,“ zavrtěl hlavou. Severus neřekl nic, ale Severus se obvykle rozhodl mlčet, pomyslel si Harry.

Malfoy na ně podezřívavě zúžil oči. Žádný nitrozpyt, pomyslel si Harry a ušklíbl se. „Ztratil se ti přítel, Malfoyi?“

„Drž hubu, ty špinavý mudlovský šmejde,“ vyštěkl blonďák. „Proč nejsi na večeři?“ Krátce pohlédl na Severuse a na tváři se mu rozhostil blahosklonný úsměv. „Byl si příliš zaneprázdněný svým Ganymédem, co?“

„Proto tě tak znepokojuje Lestrangeovo zmizení?“ založil si Harry ruce na hrudi. „Že by se sluha stal na svém pánovi tak závislý?“

Malfoyova tvář nabrala nepříjemný odstín a Harry by se byl zdržel, aby si to vychutnal, ale Severus zamířil k jejich ložnici s napjatě shrbenými rameny. Zatraceně, pomyslel si Harry a spěchal za ním, aniž by věnoval pozornost Malfoyově reakci. Údery, které uštědřil Lestrangeovi - muži, kterého právě zabil a Severus mu ho pomohl zlikvidovat - musely být nepříjemné. Ale jen pro Severuse, ne pro mě, uvědomil si Harry, který v sobě cítil tolik emocí jako chladné, vypočítavé ostří. Byl bych to udělal i jako Harry, i kdyby šlo o Smrtijeda, i kdyby to, co jsem cítil, byl spíš vztek a nenávist než tahle nicota. Pospíšil si chodbou a snažil se vydolovat v sobě alespoň nepatrný střípek lítosti nebo výčitek svědomí. Jakýsi jejich stín se skutečně vynořil, přelétl mu myslí jako přízračná bolest a spolu s ním se zhmotnila i vzpomínka na krutou rozkoš.

Vešel do ložnice a zavřel za sebou dveře.

Severus stál uprostřed místnosti, ruce založené na hrudi, tvář bez výrazu. „Tak co budeme dělat?“

Harry se postavil před něj a jejich pohledy se setkaly. „Vstoupím ti do mysli a pokusím se najít tvé vzpomínky související s tím - co jsme udělali s Lestrangem,“ vysvětloval Harry pomalu. „Chci, aby ses bránil.“

Sledoval, jak Severus podrážděně stáhl obočí. „To jsou jediné instrukce, které mi dáš?“

„Ano,“ odpověděl Harry bez obalu. „Prostě se spolehni na svůj instinkt.“

Severus mu věnoval poslední rozzuřený pohled, než se jeho tvář uklidnila. „No?“ dožadoval se chladně. „Do toho.“

Harry se odmlčel. Chtěl ho nějak ujistit, říct něco o tom, že nemá v úmyslu slídit v Severusových trapnějších vzpomínkách, říct, jak se mu do toho nechce. Ale Severusův pohled byl prázdný a nelítostný a ve své chladnokrevnosti - jak si Harry sklesle pomyslel - téměř nepřátelský.

Zhluboka se nadechl a ponořil se.

Po krátkém záchvatu kaleidoskopické závrati přistál v místnosti, o níž okamžitě věděl, že je to jejich ložnice. V krbu šlehaly plameny. Stíny se v rychlých rytmech pohybovaly po šedých stěnách a tmavě zelených prostěradlech. Severus ležel na posteli v poloze plodu a Harry si uvědomil, že je to Severusova vzpomínka na dobu před několika hodinami, na chvíli poté, co se probudil i Harry.

Měl bych cítit, jak mě vytlačuje ven, pomyslel si, zatímco sledoval, jak Severus ve vzpomínce otevírá oči. Snape byl tak dobrý v nitrobraně; měl jsem za to, že má nějaký přirozený talent...

Severus se posadil a zmateně se rozhlédl. Pak Harry zaslechl z vedlejší místnosti tlumený Malfoyův hlas. Sledoval, jak se Severus zamračil, ještě chvíli se rozhlížel po místnosti a pak se nejistě postavil na nohy.

Harry ho v rámci vzpomínky následoval, ale s jistou netrpělivostí. Měl by cítit alespoň nějaký odpor, copak se Severus ani nesnaží...?

Otevřely se dveře a Harry si uvědomil, že jeho pohled bezděčně přitahuje Lestrangeovo tělo. Při tom obraze zamrkal, odvrátil se a rychle zahnal narůstající zděšení z prázdnoty v sobě. Opravdu jsem mu rozbil obličej, pomyslel si a ohlédl se za tím obrazem, soustředěný na záhyby zakrvácené látky na natažené ruce-

Rychle pohled odvrátil.

Zabil jsi ho,“ řekl  ve vzpomínce Severus Jonathanu Frostovi.

Ano, pomyslel si Harry, pohled upřený do relativního bezpečí stínů u zdí, ale to slovo, chycené ve zběsilém tlukotu srdce, opět nepřicházelo. Podíval se na vlastní tvář a překvapeně si ji prohlédl. Vypadám tak příšerně, pomyslel si Harry, tak vzdorovitě ponuře.

Byl ve tvé mysli,“ řekla vzpomínka chraplavým, tichým hlasem.

Další ticho. Proč mě Severus nevytlačuje ven?  divil se. Nemohl to přece jen tak vzdát, ne?

„Co budeme dělat?“ zeptal se Severus ze vzpomínky tiše.

Harry si v duchu povzdechl, odrazil se od země a cítil, jak se vznáší jako bublina vyplouvající z hlubin oceánu. Okraje vzpomínky se rozmazaly a rozplynuly se do temnoty, načež otevřel oči a zjistil, že se dívá na profil Severusovy tváře.

„Severusi?“ oslovil ho tiše a váhavě. Mladík měl pevně stisknuté rty, přivřené oči, stažené obočí a ramena zřetelně ztuhlá napětím.

Harry pomalu natáhl ruku a dotkl se ho. Bylo to jako dotknout se skály, tvrdé a nepřístupné. Nechal ruku na místě, co nejklidněji mohl, a srdce se mu sevřelo nad bolestí v té divoce vyhlížející tváři, nad neadekvátností jeho mlčení a gesta. A pak Severus vydechl, což znělo jako vzlyk, a mírně se předklonil.

„Severusi,“ zašeptal Harry a natáhl obě ruce, aby ho vzal do náruče, ale mladík se odmítavě stáhl.

„Musím ti něco ukázat,“ řekl. Hlas měl opět pod kontrolou. Oči, otevřené a naplněné nepříjemnou intenzitou, se podezřele jasně leskly. „Vzpomínku.“

„Vzpomínku?“

„Ano, vzpomínku, která by mohla pomoct vysvětlit pár věcí,“ pokračoval Severus. Jeho tón byl strohý, ostrý. „Do toho,“ vybídl ho chladně. „Nemáme na to celý den.“

„Dobře,“ souhlasil Harry, zvedl obě ruce k Severusovým ramenům, nadechl se a znovu se ponořil do těch očí.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Yuki - 13.03. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 23.03. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: 17. kapitola - část 1/2 (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 03.07. 2023
|
Harry je velkej drsňák. Asi bylo na čase pročistit vzduch, jen bych nikdy nemyslela, že tak razantně. Naštěstí měl Severus ten správný lektvar a odklidili důkazy. Záhadou zůstává, proč domácí skřítci přestali uklízet ve Zmijozelských ložnicích.
Rozhovor na astronomické věži a následná lekce nitrobrany jsou něco jako klid před bouří.
Děkuji za překlad, děj se posouvá do nečekaných událostí.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: avisavis - 23.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 10.09. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 29.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: 17. kapitola - část 1/2 Od: denice - 05.03. 2023
Příběh nabral druhý dech. Zatím mám dojem, že Lestrangeova smrt spíš prospěla, i když chápu Harryho obavu, že Brumbál dostane jeho vzpomínku. Snad se z toho nějak vylže, když nebudou důkazy - co ctihodný ředitel vyšťourá v hlavě, to snad stačit nebude. O Brumbálovi si nikdo ze zúčastněných nedělá iluze a moc se mi líbí představa, že nitrobranu Severuse učí Harry, je v tom jakási poetická spravedlnost. Sice jsem tak trochu přeskakovala, ale rozhodně jsem napnutá jak kšandy . Díky.

Re: 17. kapitola - část 1/2 Od: Lupina - 04.03. 2023
Rozhodně je to kapitola pro dospělé. Mám bohužel živou představivost... Už sedmnáctá kapitola, ale pořád nemáme odpovědi. Musím říct, že na Severusovu vzpomínku se netěším. Děkuji za překlad, Jacomo.

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )08.07. 2023Epilog - část 4/4 (závěr)
Dius Corvus: ( Jacomo )01.07. 2023Epilog - část 3/4
Dius Corvus: ( Jacomo )10.06. 2023Epilog - část 2/4
Dius Corvus: ( Jacomo )03.06. 2023Epilog - část 1/4
Dius Corvus: ( Jacomo )27.05. 202319. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.04. 202319. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.03. 202318. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )11.03. 202317. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.03. 202317. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.02. 202316. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.02. 202316. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.02. 202315. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.02. 202315. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.01. 202314. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.01. 202314. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.01. 202313. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.01. 202313. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )24.11. 202212. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )01.11. 202212. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.10. 202211. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )18.10. 202211. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.10. 202210. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )20.09. 202210. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )13.09. 20229. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )30.08. 20229. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )19.07. 20228. kapitola - část 3/3
Dius Corvus: ( Jacomo )12.07. 20228. kapitola - část 2/3
Dius Corvus: ( Jacomo )05.07. 20228. kapitola - část 1/3
Dius Corvus: ( Jacomo )28.06. 20227. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.06. 20227. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.06. 20226. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.06. 20226. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )27.11. 20215. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )02.10. 20215. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.08. 20214. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.08. 20214. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )06.02. 20213. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )21.04. 20182. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )17.02. 20181. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )20.01. 2018Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )22.07. 2017Našlapuj zlehka - úvod