Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Fair Weather From The North

Kapitola 9.

Fair Weather From The North
Vložené: Lupina - 01.03. 2023 Téma: Fair Weather From The North
Lupina nám napísal:

Autor: dickgloucester

Překlad: Lupina, Beta: marci

Banner: Jimmi

Rating: 13+

Originál: http://sshg-exchange.livejournal.com/318279.html

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 9. Ať vzejde trní

 

Nikdo nepovažoval měsíc strávený v archivu za zábavu. Mezi nedostatkem slunečního světla a čerstvého vzduchu, neustálým vystavením prachu a zbytkům starých kouzel s dlouhým poločasem rozpadu, hodinami mžourání do zhutněných, drobně psaných textů a místním mizerným čajem nevypadal Lucius zdaleka nejlépe. Většinu parády teď nechával doma a začal nosit prostý černý hábit a žádné ozdoby kromě těžkého pečetního prstenu s rodinným erbem. Odložení vybraných hávů mu překvapivě nedělalo potíže – vždyť kdo jiný ho tu mohl vidět než pár knihovníků zkrabatělých jako starý pergamen a občasný špeh vyslaný… no, koho to nakonec zajímalo? Jeho žena, bystrozorové, ti, o kterých se nemluví, zbytky Řádu – bylo mu to opravdu jedno. Kdyby sledovali jeho četbu, našli by pestrou sbírku rodokmenů, majetkových záznamů, popisy fauny a flóry Británie, lékařské texty, epickou poezii, popisy magických řemeslníků severní Itálie, rozsáhlé svazky o architektuře a obskurní texty o lektvarech. Jen ty poslední ho skutečně zajímaly, jakmile zjistil, že ať už se s Dracem děje cokoli, něco takového se nikdy předtím nestalo.

Kdyby se ho na to někdo zeptal, jednoduše by řekl, že většina Malfoyů ve středním věku začne studovat – o rodové knihovně věděl každý – a on sám si vždycky myslel, že je něco jako polyhistor.

Nikdo se neptal.

Spousta lidí se ale dívala. Mezi nimi i Hermiona Grangerová. Během posledního lednového týdne na ni opakovaně narazil mezi texty o lektvarech, a vypadala stejně unaveně a s bolestí hlavy, jako se cítil on. Poprvé ji to překvapilo, nicméně od té doby ho prostě nechávala tak. Krátce se zamyslel nad její přítomností, ale nedokázal v sobě najít sílu se o ni zajímat. Draco, ačkoli byl od novoroční příhody zjevně stabilizovaný, potřeboval odpovědi – lék.

Lucius pomalu procházel úzkou uličkou mezi vysokými regály. Osvětlení z hlavní třídy sem sotva pronikalo, a tak vyčaroval skupinu studených kouzelných světel, která se pohupovala kolem a vrhala podivné stíny, když se vznášela nad tituly a procházela dál. Spodním lemem pláště zametal chuchvalce prachu, ale nevšímal si jich. Nebyla to jeho věc, jestli jsou skřítci z ministerstva líní. Ach. Tady byl text, který hledal: Hojenie a usdravenie  churavého a ubožěte  od ‚staré Aggie‘ – krabicová sbírka útržků a kreseb, které v šestnáctém století nasbírala téměř negramotná ježibaba. Většina pozdějších svazků, pokud se pisatelé vůbec obtěžovali uvést pár jednoduchých příkladů z Aggiiny moudrosti, obvykle nesla povýšené odkazy na ‚pověry‘ a ‚nemagické bylinářství‘, ale protože nikdo z těchto studovaných autorů neměl ani ponětí, co Draca trápí, možná by mu udělala větší radost moudra praštěné stařenky.

Už se natahoval po krabici, když se ze stínů vynořila další ruka, která chtěla získat stejný předmět. Narazili na sebe klouby a oba se stáhli, jako by je něco bodlo. Lucius poslal kouzelná světla vzhůru, mimo zorné pole, a setkal se s poněkud nespokojeným pohledem Grangerové.

„Promiňte,“ omluvil se Lucius.

„Promiňte,“ řekla Grangerová ve stejném okamžiku. Překvapeně se usmála – jistě trochu ironicky, ale přesto usmála. „Je váš výzkum velmi naléhavý, pane Malfoyi? Protože já tuhle věc docela potřebuji.“ Znělo to, jako by pochybovala, že by jeho zájmy byly jiné než diletantské.

„Vlastně, bystrozorko Grangerová, moje potřeba je docela naléhavá, ano, takže byste možná mohla počkat?“

Sardonicky zvedla obočí. „V tuto chvíli, pane Malfoyi, uvažuji o tom, že bych vytáhla hodnost, ale nějak na to nemám sílu.“ Popravdě řečeno, vypadala zhruba stejně odpočatě jako on. „Nicméně,“ pokračovala, přičemž si udržovala tón sotva na přátelské straně formálnosti, „vzhledem k tomu, že obsah krabice, jak jsem pochopila, není svázán dohromady, možná bychom mohli zvážit, zda se o něj nepodělíme.“

Lucius souhlasně přikývl a zvedl dřevěnou krabičku z police, čímž s sebou přinesl oblaka prachu a mrtvých molů. Grangerová si pod nosem zamumlala něco neslušného. „Jestli bude obsah zničený, do posledního zatknu všechny zdejší knihovníky a skřítky.“

„Za těchto okolností by bylo vhodnější potrestání,“ zavrčel Lucius. Potřeboval, aby v kouzlech staré Aggie našel odpověď.

Vzájemně se prohlíželi, zaskočeni svou jednotou. Teď už byl Lucius zvědavý, co je tak důležité, že Grangerovou tolik vyvedla z míry potenciální slepá ulička v jejím výzkumu, a tak ustoupil, aby ji nechal předejít. Proč by bystrozorka specializující se na korupci zkoumala obskurní lektvary?

Grangerová ho zavedla k nejbližšímu čtecímu koutku, kde mu přisunula židli a naznačila mu, aby si sedl na tu napravo. Mezi nimi bylo dost místa. Lucius položil krabičku na stůl a oba se na ni podívali. Jako artefakt byla nevzhledná. Pouhá odřená, nelakovaná, lehce červotočem prožraná dřevěná skříňka široká asi osmnáct centimetrů, se zaoblenou horní částí a s něčím, co vypadalo jako docela obyčejný zámek. Grangerová vytáhla hůlku a vyzkoušela ochranná kouzla. Zamračila se.

„Tohle je zvláštní.“

„Smím?“ zeptal se Lucius. „S neobvyklými kouzly mám jisté zkušenosti.“

Měla tu slušnost, že to nijak nekomentovala, jen mu gestem naznačila, aby se do toho pustil. Až příliš si uvědomoval, že má po boku bystrozorku, když opatrně sáhl po hůlce a přejel s ní po krabici. Zamračil se a s hlubším soustředěním zopakoval úkon.

„Určitě je to opatřené obranami,“ pravil, „ale já je vůbec nepoznávám. Jsou…“

„… zvláštní,“ přikývla. „Zdá se, že –“

„Možná by byla namístě trocha diskrétnosti,“ zamumlal Lucius a přerušil ji. Archivy byly pro špióny snadným místem k úkrytu.

Překvapivě kolem jejich stolu okamžitě seslala diskrétní a nesmírně silná kouzla nepovšimnutí a Ševelissimo. Neochotně si připustil, že na něj udělala dojem.

„Posaďte se, pane Malfoyi,“ nařídila mu, usadila se na vlastní židli a založila si ruce.

Vyhověl jí.

„Teď mi řekněte, co chcete s touhle krabicí. A proč si myslíte, že je nutná diskrétnost.“

„Na totéž bych se mohl zeptat já vás, bystrozorko Grangerová,“ opáčil mírně.

„Mohl byste, ale neuděláte to,“ odpověděla neomaleně. „Nedlužím vám žádné odpovědi.“

„Ani vy, ani mnoho jiných,“ povzdechl si. „Dobrá tedy. Sleduji směr pátrání, který je pro mě, řekněme, velmi důležitý. Z vaší reakce na zchátralost schránky usuzuji na odpovídající naléhavost. Vzhledem k tomu, že já bych si z osobních důvodů nepřál, aby mi do mého výzkumu někdo zasahoval, a vy si vzhledem k povaze své práce téměř jistě nepřejete vzbudit zájem – no, diskrétnost se mi zdála nejlepší.“

Mlčky sledovala jeho tvář.

„Ujišťuji vás, že jsem neudělal nic nezákonného. A ani to nemám v úmyslu.“

Grangerová stále držela hůlku v ruce a její výraz byl skeptický.

„Za své úmysly nemám žádnou záruku,“ řekl Lucius trpce. „Co se týče zbytku…“ Obrátil hůlku a natáhl ji tak, aby ji měla k dispozici.

Oči se jí rozšířily. Pak přikývla. „Děkuji vám, pane Malfoyi. Nebudu narušovat vaše soukromí.“

„Co na tom záleží?“

Krize skončila a oni se zaměřili na krabici. Grangerová položila levou dlaň na víko a udělala další průzkum hůlkou. Zamračila se a zastavila, pak si sedla zpátky a nechala mu volnou ruku, aby to zkusil. Zopakoval její počínání – ale tam, kde ona byla zjevně zmatená, Lucius věděl, že něco podobného už někdy cítil. Soustředěně se zamračil. Grangerová se naklonila dopředu a položila svou ruku vedle jeho. Zavřela oči a naklonila hlavu, jako by naslouchala.

„Jako by to bylo… organické,“ poznamenala nakonec. „Skoro jako živé, neřekl byste?“ Opatrně přikývl. „Tam, kde většina kouzel má jakousi strukturální složku, vnucování vůle sesílatele do struktury toho, na co kouzlo působí, toto je něco mezi lektvarem a životní silou…“ Odmlčela se a oči se jí rozšířily.

„Necítím tam nic živého,“ ohradil se Lucius.

„Ne, tak jsem to nemyslela. Tohle je, ach, já nevím, co to je. Ale nemyslím si, že by to byla černá magie. Co vy?“

Lucius věděl, že to není černá magie. Naposledy ji, nebo něco podobného, pocítil onoho rána před svítáním, když navštívil svého syna a Draco se s ním znovu podělil o úžas nad podivným světlem, které se mu hemžilo pod kůží. Vzrušení, které nyní prožíval, bylo těžké ovládnout.

„Tak co?“

Odkašlal si. „Vlastním jisté předměty, které vykazují podobnou auru,“ přiznal neochotně. „Nikdy jsem je nepovažoval za zlovolné.“

„Existuje nějaký trik, jak tyto ochrany obejít?“

„To nevím.“

„Tak se na to podíváme.“

Než ji stačil zastavit, položila ruku na skříňku vedle jeho a vyslala do podivného ochranného kouzla několik jemných, zkoumavých pramínků magie. V jejím přístupu nebylo nic agresivního – byl to spíš dotaz než požadavek. Obrany se zachvěly, ale nezvedly se. Grangerová to zkusila znovu, ještě jemněji. Nic.

„Zkuste to vy,“ pobídla jej.

Opatrně zopakoval její přístup, přičemž si nevyhnutelně vzpomněl na Draca. V jeho mysli se na obranách objevila duha barev – ne jemné opálové odstíny Dracovy magie, ale něco mnohem živějšího v purpurových a modrých barvách a rychlých záblescích bílé. Když zkoušel strukturu této zvláštní magie, cítil, jak to i Grangerová zkouší znovu, a její zkoumání se projevilo jako červená, zlatá a nejsytější zelená. Experimentálně vyslal vlastní pokusné sondy, které byly vtaženy dovnitř a… mohl to popsat jen jako vítané. Uvědomoval si zklamání, že nevidí své vlastní barvy.

„Myslím, že jsme to zvládli, pane Malfoyi,“ řekla Grangerová. „Zdá se, že jsme na to museli být dva – nebo spíš,“ pokračovala trochu rozpačitě, „víme, že na zrušení kouzel je potřeba nejméně dvou uživatelů magie. Budu to muset prozkoumat hlouběji – pokud budu mít někdy čas.“ Zvedla víko schránky a zopakovala jeho úlevný povzdech, že obsah se zdá být nepoškozený časem ani rozkladem. „Tak začneme, ano?“

Po hodinách studia byli jen o málo moudřejší. Shodli se, že stará Aggie byla jistá vizionářka – možná vědma, možná jen duševně nemocná. Její jasnozřivé chvíle přinesly sbírku léčivých přípravků napsanou pečlivou, jakoby dětskou rukou. Lucius poznal, že některé z nich byly předchůdci několika z nejdůležitějších léků moderního kouzelnického světa. Jak Grangerová poznamenala, lékařská organizace se zjevně chovala odmítavě, protože nesnesla, aby zůstala dlužna nevzdělané ženské nule. Druhou hromádku dokumentů tvořily nejrůznější útržky pergamenu, vytrhané stránky z knih, které Aggie získala merlinví kde, a dokonce i útržky látek. Byly to vize – sbírka blouznění, některá načmáraná v zápalu okamžiku a sotva čitelná, jiná pečlivě sepsaná dodatečně, buď Aggiinou rukou, nebo rukou někoho cizího. Záznam napůl zapomenutých snů plných temnoty, zoufalství, drancujících démonů a světelných bytostí, které je zahnaly. Aggie tedy o Patronech věděla, i když její popisy, pokud se tak daly nazvat, byly v lepším případě impresionistické a v horším nekonečným opakováním ‚požehnané světlo světlo a světlo světlo světlo světlo‘. Třetí, nejmenší hromádku tvořilo několik pečlivých, detailních botanických kreseb a tři velmi základní náčrtky uhlem, které mohly být jen mozkomory prchajícími z míst papíru, která byla prostě prázdná. Lucius na tyto nedokončené kresby zmateně zíral, dokud Grangerová neřekla: „Samozřejmě! Neuměla kreslit světlo. Uhel je černý a ona nic jiného neměla.“

Posadila se a opřela hlavu o židli.

„Chudák Aggie. Co se s ní asi stalo?“

Luciusovi byl osud dávno mrtvé čarodějky lhostejný. Ocitl se s ní v konfliktu, byl frustrovaný z toho, že mu nabídla něco, co se zdálo být odpovědí, jen aby mu ji odepřela. „Ať už se s ní stalo cokoli, nic mi neřekla.“

„Ještě jsme neskončili.“ Grangerová sáhla dovnitř a vytáhla několik posledních papírů. Rychle se jimi probírala, dokud její prsty nepadly na jeden, který vypadal tenčí než ostatní. Měla pootevřené rty a vytřeštěné oči. „Ach…“ vydechla.

Lucius se naklonil dopředu, natáhl se pro pergamen, a přestože ho nechala, aby ho podržel, nepustila ho. Najednou pocítil příval tepla, který si spojoval se svým synem a poutem lásky mezi nimi. Ztěžka polkl a cítil se v rozpacích, ale Grangerová si ničeho nevšimla – její pozornost byla upřena pouze na stránku před nimi.

„Tohle není inkoust,“ řekla tiše. „To je…“

„Krev,“ doplnil Lucius.

Slova na stránce, úhledně napsaná většími písmeny, než Aggie obvykle používala, vypadala jako nějaká modlitba nebo slib:

Jsem ze světla.

Jsem dietě světla.

Jsem dárcě světla.

Jsem milost světla.

Jsem světlo všeckých krajin.

Jsem moc světla všeckých krajin.

 

Dámť potomkom svým ze svého světla

k prospěšenstvy a síle.

 

„Zdá se, že byla o svých vidinách naprosto přesvědčena,“ zašeptala Grangerová. Zněla trochu otřeseně – nepřekvapivě, vzhledem ke kombinované síle magie a přesvědčení, která ze stránky proudila. „Zajímalo by mě, kdo ve skutečnosti byla?“

Lucius pustil stránku, jako by ho bodla. „Accio Gerblensiovo geneologické grémium,“ vyhrkl.

„Toho neznám,“ připustila Grangerová a trochu ostražitě si ho prohlížela.

„Ani byste nemohla. Je to snůška nesmyslů z počátku sedmnáctého století, kdy jisté čistokrevné rody měly plné ruce práce, aby se vetřely do přízně nové vládnoucí dynastie, a frakce mudlovských šmejdů – odpusťte mi, mudlorozených – byla stejně horlivá a výjimečně dobře situovaná, aby si zajistila královskou přízeň. ‚Gerblensius‘ bylo jméno zchudlého polokrevného učence, který byl zaměstnán, aby ‚bádal‘, konkrétně vymýšlel rodokmeny, které by čistokrevní nechtěli nijak zvlášť vlastnit. Nicméně…“

Kniha prolétla nad jejich hlavami a úhledně přistála na stole. Lucius začal listovat stránkami.

„Nicméně?“ pobídla jej Grangerová. „Myslíte, že by to nakonec nemuselo být úplně vymyšleno?“

Prolistoval stránky, dokud nedošel k té, kterou hledal. Pak putoval prstem po okraji, dokud ve stísněném dvousloupci černého písma nenašel, co potřeboval. „Tady.“ Otočil knihu tak, aby na ni viděla.

Lord Arcturus, syn sira Rigela, syna Eridanova, jméno, které později v životě přijal Simon, panchartský syn bláznivé mudlorozené ženy, helmbrechtice a travičky Agáty Blackové.

„Blackové?“ zvolala Grangerová.

„Přesně. To všechno z blábolů chorého mozku,“ odplivl si napůl pro sebe.

„Co všechno? Pane Malfoyi, o čem to mluvíte?“

Na okamžik zbrkle zvažoval, že jí to řekne. Jí. Této bystrozorce. Tomuto dítěti. Této mudlorozené. Ale slib geise se ozval a hrdlo se mu při těch slovech sevřelo a dusilo ho, dokud úplně neopustil úmysl promluvit. U Mordredova plnovousu, jak on tu rodinu a její vražednou honbu za dokonalostí nenáviděl – žádné odpovědi, jen šílenství. Do přítomnosti ho vrátila neodbytná papírová vlaštovka svištící zmateně kolem, když nemohla najít ani jednoho z nich. Grangerová zrušila ochranná kouzla a zpráva mu spadla na zaťaté pěsti.

Nepřišel jste na naši schůzku u večeře, starý brachu. Počkám v předsálí do osmi.

„Zatraceně. Merrythought,“ zaklel. „Musím jít.“ Začal sbírat různé pergameny, ale Grangerová ho zastavila.

„Já to udělám,“ řekla. „A… kdybyste se chtěl do té skříňky podívat znovu, bude v mé úschově. Mám pocit, že možná hodně vidím, ale nic nepozoruji, jak kdysi kdosi napsal, takže to budu muset všechno znovu projít.“

„Jestli na něco přijdete, řeknete mi to?“

Zaváhala. „Možná vám to nebudu moci říct, pane Malfoyi, ale pokud budu moct, udělám to.“ Zase to tu bylo – její zatracená laskavost. Odvrátil se, ale její další slova ho zarazila. „Pane Malfoyi? Vypadáte děsně. Možná byste se měl před setkáním s vedoucím oddělení záhad upravit.“

Měla pravdu. Vypadal hrozně a cítil se ještě hůř. Uklonil se, poděkoval a seslal na sebe silné kouzlo, které mu vyžehlilo vrásky na oblečení i na pleti, vyhladilo váčky pod očima a rozjasnilo zaprášené vlasy. Kdyby Merrythought viděl, že se trápí, nedostal by od něj žádné odpovědi – jen otázky. Další otázky.

ooOOoo

Naštěstí byl Merrythought jako vždy příliš plný sám sebe, než aby se vážně zabýval někým jiným. Jistě, byl plný řečí, ale ani pod dojmem iluze, že Lucius má stále vliv, co jde na odbyt, se nedal přimět k tomu, aby se rozloučil s něčím, co nebylo technicky vzato veřejně známé. Alespoň jídlo bylo dobré. Zdálo se, že restaurace je módní místo, protože u stolů seděli slavní, bohatí a mocní. Sídlila ve staré kapli a byla to změť gotické architektury, o níž se Merrythought domníval, že je Luciusovou posedlostí, taková, kde zedníci nebyli dostatečně vyškoleni k poslušnosti a vyřádili se na výzdobě. Všude, kam se podíval, se hemžili andělé a jejich nijaké tváře ho ani trochu neuklidňovaly. Démony, kteří číhali v rozích, plížili se kolem patek sloupů a tu a tam vystupovali z podivných otvorů, musel člověk trochu hledat – ale stáli za to. Většinou to byly odporné zrůdičky, nicméně mnohem živější než jejich opeření bratři. Lucius se na půl ucha zaposlouchal do Merrythoughtových frází a bavil se úvahami o zjevné obeznámenosti zedníků s hříchem a jejich nevinnosti v, no, nevinnosti. Nedokázal si představit, že by posel boží vypadal jako poněkud znuděná panenka.

„Říkám vám, jste v pořádku, člověče?“

Nevěnoval Merrythoughtovi dostatečnou pozornost.

„Ach, ano. Omlouvám. Ztratil jsem se v rozjímání nad těmi nepříjemnými chlapíky, kteří nám dovádějí u nohou – tohle je fascinující místo pro znalce. Děkuji, že jste mě sem přivedl – budu si muset rezervovat stůl pro sebe a Narcisu.“

„Víte, že se tu na místa dlouho čeká, ale jsem si jistý, že když si rychle promluvím s vedoucím, můžu vás zařadit do fronty!“ Merrythought mrkl a spiklenecky se dotkl nosu.

„Jsem vám zavázán, vzácný příteli,“ odtušil Lucius a bojoval s nutkáním ohrnout ret. „Možná byste se k nám se svou drahou ženou chtěli připojit?“ Archivy Luciusovi jednou provždy dokázaly, že musí získat přístup na oddělení záhad, a jestli je k tomu třeba vlichotit se takovým červům, jako je Merrythought a jeho žena z nižší třídy, budiž. Kdyby musel prodat svůj majetek a zastavit své jméno, aby získal lék pro Draca, pak to udělá. Zbytek se mohl jít vycpat.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 20.06. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: upirikaty - 29.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 10.09. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 9. Od: Gift - 03.03. 2023
Je zajimave sledovat deni pro zmenu Luciusovyma a ne Hermioninyma ocima. Navic jsem ani nedutala nad pribehem Agaty. Az prejde obdobi alergii, budu se muset podivat do nejakeho zapraseneho archivu. :-) Moc dekuji!

Re: Kapitola 9. Od: kakostka - 02.03. 2023
Líbí se mi to pomalu klíčící spojenectví a snad i přátelství Luciuse a Hermiony, Kurna, jak já postrádám povídky, kde by byl Lucík a Mione. OK, uznávám, že takto infantilně zapsané to smrdí červenou knihovnou, ale kdysi jich pár po webu kolovalo a dobrý. Myslím, že Lucius, pokud by vytahl hlavu ze zadku, což se mu i v této povídce daří, tak by ocenil Hermioninu bystrost. Ale zpět k povídce, bláznivá Aggie asi ví, jak na to a snad na to přijdou včas. Jak do toho zapadají houfy potulujících se mozkomorů, rozcapené kravky na ministerstvu, magickej doping a podplácení zatím netuším, ale ono se to nějak vyvrbí že? Lupinko, ty si umíš vybrat skvosty a ano, těším se, až se objeví mistr lektvarů

Re: Kapitola 9. Od: denice - 01.03. 2023
Parádní kapitola a naprosto dokonalé setkání. Tak se zdá, že Lucius našel spojence. Hermiona je chytrá, i když není zrovna v kondici, určitě na něco přijde. Hojenie a usdravenie churavého a ubožěte - to se mi moc líbí :-) A taky mě moc pobavil Lucius, jak snášel Merrythoughta, i když důvod, proč to dělal, už tak zábavný není. Ale hlavní je, že Lucius pořád bojuje. Díky!
Re: Kapitola 9. Od: Lupina - 01.03. 2023
Jo, tak ten starý text mi dal zabrat. Musela jsem se probrat starými texty, dokonce jsem našla i nějaký slovník staré češtiny. Ale bavilo mě to. Lucius je bojovník, jde mu o syna. A setkání s Hermionou bylo skoro osudové. Děkuji za komentář, denice.

Re: Kapitola 9. Od: Jacomo - 01.03. 2023
Začínám si říkat, že ty dva spojuje víc než předměty ze starodávné krabice - hledají snad totéž? Nebo se v magickém světě děje něco, co se jich obou týká? A jak s tím souvisí Severus, který se nám ukázal v minulé kapitole? Mám stále více otázek a odpovědi žádné. Merline, to je čtení par excellence! Děkuju moc za objevení a překlad výjimečné povídky, Lupinko a Marci!
Re: Kapitola 9. Od: Lupina - 01.03. 2023
Oni zatím nevědí, co přesně hledají. Jen doufají, že v té krabici bude nějaká odpověď. A musím zaspoilerovat, krabice je důležitá. Jejich společná potřeba ovšem je Severus. Už aby ho našli. No, odpovědi ještě nebudou přicházet. Nebo ne všechny. Budeme napjatí skoro až do konce. Děkuji moc za komentář, Jacomo.

Re: Kapitola 9. Od: zuzule - 01.03. 2023
Hmmm, pani! Vypada to, ze se budou navzajem potrebovat... Paradni, moc dekuju!
Re: Kapitola 9. Od: Lupina - 01.03. 2023
Jojo, budou si užiteční. Díky za komentář, zuzule.

Re: Kapitola 9. Od: Yuki - 01.03. 2023
Tak se zdá, že by odpovědi mohly být částečně i v domě a knihovně Blacků na Grimmaldově? Protože jinak nemám pocit, že se Lucius někam posunul... Jen možná získal jednoho lehce neochotného anděla, co mu hlídá záda... Díky :)
Re: Kapitola 9. Od: Lupina - 01.03. 2023
Odpovědi přijdou ze zcela nečekaného zdroje. Lucius opravdu získal někoho na svou stranu. Vlastně si budou vzájemně užiteční :) Díky za komentář, Yuki.

Prehľad článkov k tejto téme:

dickgloucester: ( Lupina )06.06. 2023Kapitola 23.
dickgloucester: ( Lupina )31.05. 2023Kapitola 22.
dickgloucester: ( Lupina )24.05. 2023Kapitola 21.
dickgloucester: ( Lupina )17.05. 2023Kapitola 20.
dickgloucester: ( Lupina )10.05. 2023Kapitola 19.
dickgloucester: ( Lupina )03.05. 2023Kapitola 18.
dickgloucester: ( Lupina )26.04. 2023Kapitola 17.
dickgloucester: ( Lupina )19.04. 2023Kapitola 16.
dickgloucester: ( Lupina )12.04. 2023Kapitola 15.
dickgloucester: ( Lupina )05.04. 2023Kapitola 14.
dickgloucester: ( Lupina )29.03. 2023Kapitola 13.
dickgloucester: ( Lupina )22.03. 2023Kapitola 12.
dickgloucester: ( Lupina )15.03. 2023Kapitola 11.
dickgloucester: ( Lupina )08.03. 2023Kapitola 10.
dickgloucester: ( Lupina )01.03. 2023Kapitola 9.
dickgloucester: ( Lupina )22.02. 2023Kapitola 8.
dickgloucester: ( Lupina )15.02. 2023Kapitola 7.
dickgloucester: ( Lupina )08.02. 2023Kapitola 6.
dickgloucester: ( Lupina )01.02. 2023Kapitola 5.
dickgloucester: ( Lupina )25.01. 2023Kapitola 4.
dickgloucester: ( Lupina )18.01. 2023Kapitola 3.
dickgloucester: ( Lupina )11.01. 2023Kapitola 2.
dickgloucester: ( Lupina )04.01. 2023Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2022Úvod