Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

The Rise and Fall

Kapitola 14.

The Rise and Fall
Vložené: Lupina - 12.02. 2023 Téma: The Rise and Fall
Lupina nám napísal:

Autor: Xeres Malfoy

Překlad: Lupina, Beta: Calwen, Jacomo

Rating: 16+

Originál: https://www.fanfiction.net/s/9667092/1/The-Rise-and-Fall

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 14: Tváří v tvář

Po návštěvě u Gringottových se Theodor rozhodl pronajmout si pokoj v Kotli. Při pomyšlení, že se bude muset vrátit domů a čelit vyděšeným rodičům, se mu udělalo nevolno. Později večer dostal sovu od Pansy Parkinsonové. Dopis nebyl příliš zajímavý, šlo jen o snůšku nářků puberťačky na téma odmítnutí. Vychrlila nesrozumitelnou historku o tom, že ji Draco (zase) poslal pryč a že snědla tolik sladkostí, že by z toho byl obézní i hroch. Ta holka byla rozhodně šílená. Když ležel v posteli a trpělivě poslouchal, jak běhnice skotačí v těžkých sametových závěsech, napadlo ho, že je čas vrátit se do sídla a zeptat se Grangerové na viteály. S trochou štěstí mohli Potter a jeho parta jeden nebo dva zneškodnit.

Jakmile se druhý den ráno probudil, umyl se, snědl vajíčka a slaninu, které mu připravil hostinský Tom, a vydal se na cestu do sídla Malfoyů. Svého návratu se nijak neděsil. Byl si naprosto jistý, že mu nikdo (alespoň nikdo důležitý) nebude mít za zlé, jak se při své poslední návštěvě choval ke Grangerové. Ani Draco nebude problém: nemohl riskovat veřejnou obhajobu Grangerové ze strachu, aby nevypadal jako zrádce. A Blaise se musel mít na pozoru, protože byl nucen zabít vlastní sestru a jeho rodiče byli vyhnáni. Ještě jeden malý incident a Voldemort k němu přestane být shovívavý. Bylo tedy v jeho nejlepším zájmu, aby nevířil vody. Co se týče ostatních Smrtijedů, pochyboval, že by mu někdo mohl vyčítat jeho touhu pohrát si se zajatcem. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem… pomyslel si Theodor s úsměvem. Kromě toho bude ta holka teď určitě ochotněji mluvit.

S těmito šťastnými myšlenkami a lehkým krokem vstoupil do sídla Malfoyů. Měl tak dobrou náladu, že mu trvalo několik dlouhých vteřin, než si uvědomil, že má problém: ve vstupní hale na něj se zkříženýma rukama a vražedným pohledem čekali Lucius Malfoy a Belatrix  Lestrangeová. Mladík ztuhl a nedůvěřivě se zadíval na oba dospělé.

„Je mi to líto,“ řekl jízlivým tónem, který Luciuse vůbec nepotěšil.

Pán domu přidusal k Theodorovi a v tu chvíli Theodor pochopil, proč se Draco v dětství svého otce vždycky bál. Než ho Lucius chytil za límec, ztratil Theodor nervy a zapomněl, že se může bránit pomocí magie.

„Ty malý smrade,“ vynadal mu Malfoy starší a zatřásl s ním jako šílený. „Máš vůbec ponětí, co jsi provedl?“

Theodorovi trvalo ještě několik vteřin, než se vzpamatoval. Pak se prudce narovnal, odstrčil Malfoye a pohlédl na něj. „Jakým právem na mě saháte, Malfoyi?“ vyštěkl na něj teenager zamračeně.

Lucius Malfoy otevřel ústa, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Nemohl uvěřit tomu, s jakou drzostí se s ním ten kluk odvážil mluvit. Po té hlouposti, kterou udělal před dvěma dny. Nemohl najít slova, a tak udělal jedinou věc, která mu v tu chvíli připadala vhodná. Sevřel pěst a vší silou s ní udeřil do Theodorovy lícní kosti. Ten se zapotácel, když ucítil, jak kost pod nárazem napraskla. Mladík zaznamenal mravenčení v pravé ruce, a když se na ni podíval, přísahal by, že vidí, jak mu v prstech probíhají jiskry. Zrovna uvažoval, že tu záplavu magické energie vypustí na Dracova otce, když se z chodby ozval Belatrixin hlas. A to, co řekla, zapůsobilo jako studená sprcha.

„Tvoje hračka přišla o rozum, ty blázne. Díky tobě už nám není k ničemu,“ vyštěkla s rukama v bok.

„Cože?“ zamumlal Theodor sotva slyšitelně. Znovu se podíval na svou pravou ruku, ale už tam nebyly žádné jiskry ani mravenčení. Muselo se mu to zdát.

Znovu ucítil, jak ho Lucius Malfoy popadl za límec, ale tentokrát proto, aby ho odtáhl směrem ke kobkám. Theodor se rozhodl nebránit. Vůbec nechápal, co se děje. Možná byl konečně odepsaný, možná patřil do cely s ostatními zrádci, možná to tak bylo lepší…

Na schodech minuli Blaise, který se vracel z podzemí. Theodor viděl, jak si nenápadně strká prázdnou lahvičku do rukávu. Jejich oči se setkaly a Theodor v nich četl jedovatou směs nenávisti a pohrdání. Lucius se na chvíli zastavil a oslovil mladého Itala.

„Co tu děláš tak brzy ráno?“ vyštěkl Lucius.

Blaise ztuhl a obrátil oči v sloup. Když měl Malfoy špatnou náladu, bylo lepší být zdvořilý. Otočil se tedy, tvářil se co nejpokorněji a nejnevinněji a odpověděl: „Šel jsem za Grangerovou, vyzkoušel jsem na ni několik kouzel, abych se pokusil z jejího poškozeného mozku vytáhnout nějaké užitečné vzpomínky, ale… obávám se, že už opravdu není schopná nic poskytnout.“

Theodor se zamračil. Tušil, že Blaise lže, mladík by nikdy nemohl vyslovit takovou větu, aniž by oplakával osud své malé Grangerové. Blaise se na něj naposledy pohrdavě podíval, pak se otočil a odešel. Theodor cítil, jak s ním Lucius znovu zatřásl a zamumlal něco, co znělo jako: „Vidíš, kam nás ty tvoje hovadiny dostaly?“ ale sotva ho slyšel. S Grangerovou zřejmě nebylo něco v pořádku. Přece neudělal nic tak dramatického, že ne? Před ní byly v těchto zdech znásilněny desítky žen a žádné z nich se nikdy nestalo… co přesně? Lucius Malfoy ho opět táhl za sebou. Chce mě tady zavřít, pomyslel si Theodor. Zavře mě tady a já umřu sám jako krysa.

Lucius se konečně zastavil. Theodora překvapilo, že před kobkou Grangerové, a ne před jinou, kam by ho mohl zavřít. Mladík se podíval na Malfoye, pak na Belatrix  a pak tázavě na dveře cely. Belatrix  je otevřela a Theodor za nimi našel Grangerovou oblečenou v hadrech, jak se s širokým úsměvem na tváři válí uprostřed místnosti. Příliš širokým. Pomateným úsměvem. Se zdviženýma rukama si hrála se dvěma malými oblázky a mávala s nimi ve vzduchu, jako když dítě ‚létá‘ s miniaturním letadlem. Ani si nevšimla, že dveře jsou otevřené a že už není sama.

Theodorovi šokovaně padla brada. Byl si docela jistý, že Grangerová nebyla v takovém stavu poté, co ji tady zanechal. Jistě, nebyla v nejlepší kondici, ale rozhodně ne tak špatné. Lucius ho strčil do cely, pustil ho a prošel kolem něj ke Grangerové.

„Vidíš?“ vyštěkl naštvaně, když chytil nebelvírku za zapletené vlasy, až zapištěla. „Vidíš, co jsi s tím udělal?“

Theodor otevřel ústa, pak je zavřel a zase je otevřel jako ryba na suchu. Nic nedávalo smysl. Všechno to byla léčka. Grangerová to buď předstírá, nebo… vzpomněl si na Blaise a jeho prázdnou lahvičku na schodech. Že by Blaise a Draco přivedli Grangerovou k šílenství kouzelnými lektvary? Theodor si něco takového nedokázal představit. Cítil, že se k ní jeho dva přátelé příliš upnuli. Nikdy by jí nic takového nemohli udělat…

Lucius od sebe odstrčil lidskou trosku, ve kterou se Grangerová změnila, a dívka se převrátila dozadu, všechna čtyři končetiny s okovy ve vzduchu. Špinavá tunika jí sklouzla z nohou a odhalila stehna. A zejména její vnitřní stehna. Nezraněná.

Další věc, která byla nemožná. Theodor ji tam poškrábal. Vzpomněl si, jak si po návratu domů musel drhnout ruce, protože maso z jejího rozkroku se mu dostalo pod nehty a vytvořilo malé krvavé kuličky kůže. Tohle nebyla Grangerová. Ať už to byl kdokoli, Grangerová to nebyla, i když někdo pečlivě pracoval na tom, aby to tak vypadalo. Bylo tam všechno, modřiny na obličeji, znetvořené prsty a nehty. Krásná práce, ale ‚umělci‘ vynechali detaily, které mohl znát jen Theodor a jeho oběť. Detaily, které byly příliš intimní. Mladík cítil, jak se mu zvedá tíha v žaludku. Takže Grangerová byla stále při smyslech: jen už ne tady. Nebylo vše ztraceno, takže ji jen musí najít a ona mu řekne vše, co ví o viteálech. Zvlášť když už tušil, kde své ‚zachránce‘ najde. Kdyby Theodor nebyl v přítomnosti Luciuse a Belatrix , tančil by radostí. Ale ovládl se a nasadil svůj nejzkroušenější výraz hodný nejlepších seriálových herců.

„To je idiotka,“ zaúpěl s nádechem vzteku. „Jak jsem to mohl vědět…“

„Takhle to dopadá, když si děti myslí, že jsou dospělí,“ vyštěkl Lucius a znovu ho vystrčil ze dveří. Belatrix  zavřela dveře a Theodor se otočil a zabořil tvář do dlaní, aby skryl úsměv. Grangerová je někde naživu, při smyslech. A tihle idioti to nevědí.

„Pánovi zla jsme to zatím neřekli, protože se snažíme přijít na způsob, jak ji přivést k rozumu,“ řekl Lucius odmítavě. „Jen kvůli tomu, že nás všechny bude považovat za zodpovědné za tento incident, jsme mu ještě nedoručili tvou hlavu na podnose. A v žádném případě nepůjdeme ke dnu kvůli nějakému spratkovi, který nedokázal udržet ptáka v kalhotách.“

„Zatím ti radím, aby ses držel při zemi, ptáčku,“ zacvrlikala Belatrix  a chytila ho za ucho. Theodor sebou cukl bolestí a nechal se táhnout za boltec. „Žádné další mise, žádní další vězni, jenom drž hubu a hraj si pěkně v koutě, rozumíš?“

„A modli se, abychom našli způsob, jak napravit to, co jsi udělal. Mohlo by tě to zachránit před popravčí četou,“ vynadal mu Lucius a odmítavě mávl rukou. „A nás taky,“ dodal tiše k Belatrix . „A teď zmiz, už tě mám po krk.“

Nápodobně, pane Malfoyi… pomyslel si Theodor hořce, když stoupal po schodech. Teď už ale úsměv nezadržel. Ten idiot Lucius Malfoy mu právě dal naprostou volnost, aby si dělal, co chce, bez rizika, že ho někdo vyruší. Už nebude muset ztrácet čas schůzkami a mučením a může se plně věnovat svému výzkumu a konečnému zničení viteálů a jejich pána. To je ale krásný den. Teď už zbývalo jen najít Grangerovou, ale on už měl nápad. Pokud se nestal zázrak, Draco a Blaise ji nedokázali dostat ven: zaprvé rozhodně nebyla v kondici a zadruhé včera tu musel být nekonečný proud domácích skřítků, kteří se připravovali na slavnost, a pak hostů a obsluhujícího personálu. Příliš riskantní. Existovala tedy velká šance, že nebelvírka je stále na panství. Najednou jako by se mu v hlavě rozsvítila žárovka. Během návratu do vstupní haly horečně šátral po kapsách, a když otevřel dveře, našel to, co hledal: dopis od Parkinsonové. Milý Theodore, bla bla bla, další příšerná noc, bla bla bla, Draco už mě nechce, bla bla bla... Theodor přejížděl očima po Pansyiných muřích nohách a hledal větu, která způsobila, že se mu v mozku spojilo několik synapsí. Přišel do pokoje s celým tácem sladkých dortíčků. Ano, čteš správně: sladké! A on mi nic nedal! Nesnesitelné kňourání trvalo dobrou polovinu pergamenu, ale Theodor už měl přečteno dost. Odpor Draca Malfoye ke všemu sladkému byl pověstný. V Bradavicích se klidně obešel bez dezertu, raději si dal dvojnásobnou porci hlavního jídla nebo sýra. Dokonce i jeho oblíbené příchutě sladkostí Bertíkových fazolek byly špenát, játra a dršťky, růžičková kapusta, kari, dýně, sardinky a klobása (což Theodorovi a Blaiseovi nikdy nevadilo: oba chlapci se o sladkosti dělili a vždy nechali Draca dojíst ty, které nesnášeli). Pro jednou bylo Pansyino žvanění užitečné.

Theodor s úsměvem složil dopis, strčil si ho do kapsy a vydal se do prvního patra.

*****

Draco Malfoy otevřel jedno oko a zavrčel, když mu sluneční paprsek pronikající okenicemi dopadl přímo do zorničky. Jeho zavrčení vyvolalo vedle něj lehký šramot, takže vzhlédl. Grangerová seděla na své straně postele, už byla vzhůru a jako vždy byla zahloubaná do knihy. Ucítila pohyb a otočila hlavu jeho směrem.

„Promiň, vzbudila jsem tě?“ zeptala se tiše.

Draco odmítavě zavrtěl hlavou. „Kde je Blaise?“ zeptal se, když si všiml kamarádovy nepřítomnosti.

„Byl na řadě s mnoholičným,“ odvětila Hermiona a snažila se tím nezabývat. Trápila ji představa, že život a vzpomínky jiného člověka byly vymazány jen proto, aby ji zachránili.

Draco neodpověděl a přejel si rukou po tváři, aby si z ní setřel zbytky spánku. Slyšel, jak se kniha se žuchnutím zavřela a Hermiona se zvedla z matrace. „Jdu na záchod,“ upozornila ho, aniž by si počkala na odpověď. Rychle si uvědomila, že Malfoy není po ránu zrovna upovídaný typ, na rozdíl od Blaise, který byl od první chvíle po probuzení opravdový žvanil. Zavřela za sebou dveře koupelny a přešla k cestovní tašce v rohu. Bylo v ní spodní prádlo, trička a tepláky, vše dámské, čisté a nové. Narcisa je tu nechala předešlé noci, kdy využila toho, že Lucius popíjel brandy s ředitelem nemocnice U svatého Munga ve svém soukromém pokoji, aby se vytratila nahoru a zaklepala na synovy dveře. Hermiona k ní pocítila záchvěv vděčnosti a se slzami v očích jí vřele poděkovala. Pak se Dracova matka vytratila stejně nenápadně, jako přišla, a vrátila se ke svým hostům.

Hermiona si sundala šaty z předešlé noci a jemně si přetřela vnitřní stranu stehen plochou ruky. Na tenké kůži, kde ji Theodor poškrábal, se začínal tvořit strup, a oblečení na kůži strašně svědilo. Některé bolesti začínaly ustupovat, ale na jejich místo přicházely další, které se přidávaly k těm, které pravděpodobně nikdy nezmizí. Sprchování bylo dalším mučením, i když mravenčení mýdlové vody na rozedřené kůži už nebylo tak prudké jako dřív. Hermiona se rozhodla ošetřit si všechna zranění postupně. Každý den má svůj trest, řekla jí jednou matka, když Hermioně zemřela její oblíbená babička. Postupně, den po dni, uvidíš, že zítřek bude vždy méně smutný než předešlý den. Tak přežívá každý člověk bolest, ať už v srdci, nebo na těle. Hermiona se touto radou řídila už v devíti letech a každý den si znovu budovala život, v němž její milovaná babička už nemohla hrát žádnou roli. A touto radou se bude řídit i teď, aby si znovu vytvořila svět, v němž bude muset žít bez své důstojnosti a lidskosti, které jí byly násilím odebrány.

Opakovaně si otřela stehno. Upřímně řečeno, bylo by to mnohem snazší, kdyby mi tělo každou vteřinu neříkalo: byla jsi znásilněna.

Hermiona s povzdechem vlezla do vany a už se psychicky připravovala na to, že ji bude mýdlo pálit.

Ve vedlejším pokoji Draco stále ležel v posteli a pomalu se probouzel. Když Grangerová odešla do koupelny, dlouze si prohlédl otisk, který její křehké tělo zanechalo na matraci a polštáři. Podíval se na knihu, která ležela na nočním stolku. Mé kouzelné já, autor Zlatoslav Lockhart. Merline, Grangerové už asi opravdu došla četba, když se probírala jeho starými učebnicemi z druhého ročníku. Sáhl po knize a otevřel ji na náhodné stránce. Narazil na obrázek malého Lockharta vedle klidného a hloupě vypadajícího trolla. Draco se usmál a přečetl si poznámky a nelichotivé nápisy, které s Blaisem načmárali na okraje. Blaise nakreslil trollovi na rozkrok obrovský chlupatý penis a nad jeho plešatou špinavou hlavu přidal kreslenou bublinu: „Dneska večer to dostaneš!“ říkal troll se vztyčeným palcem usmívajícímu se Lockhartovi.

Draco si nemohl pomoct a vyprskl smíchy a přemýšlel, jak mohl tuhle perlu zapomenout. Pak najednou ztuhl a uvědomil si, že tohle rozhodně není kresba, kterou by Grangerová chtěla právě teď vidět. Podíval se, kam dívka odložila záložku, a s úlevou si oddechl, že k tomuto ‚uměleckému dílu‘ ještě nedošla. Zavřel tedy knihu a sehnul se, aby ji strčil pod sloupek postele a poslal ji k prázdné láhvi, osiřelé ponožce a zatuchlé krabičce falešných hůlek bratří Weasleyových.

Někdo zaklepal na dveře a Draco vyskočil z postele, aby je otevřel. Očekával, že na druhé straně najde matku nebo Blaise. Mírně pootevřel a vystrčil ven hlavu. Střetl se s Theodorovýma tmavýma očima a v duchu se nakopl, když si uvědomil, že jeho hůlka leží čtyři metry daleko na nočním stolku.

„Ahoj,“ pozdravil Theodor šťastně a položil Dracovi ruku na čelo, ještě než se Draco stačil pohnout. Blonďákovo tělo ztuhlo a během několika vteřin byl nehybný jako socha.

Super, pomyslel si Theodor a s uspokojením si prohlédl dlaň. Jak je možné, že se Grangerová ještě nestala Pánem světa, když tolik času strávila v knihovně?

Další hlásek v jeho hlavě se ujal úkolu dát mu odpověď. Možná proto, že nikdy netlačila na pilu tak, aby vysála celý obsah knih?

Theo se natáhl do místnosti a odstrčil kamarádovo ztuhlé tělo stranou, aby mohl vstoupit. Zavřel za sebou dveře a rozhlédl se po místnosti. Po Grangerové nebylo ani stopy, ale slyšel, jak v koupelně teče voda. Měl pravdu: byla tam. Nutkání naservírovat si další porci nahé lvice pokryté mýdlovou pěnou bylo velmi lákavé, ale kvůli tomu tu nebyl. Posadil se tedy na pohovku a čekal.

*****

Hermiona opustila sprchu, osušila se a oblékla. Pak nacpala oblečení, které si půjčila od Malfoye, do zázračně nalezeného koše na špinavé prádlo a vyšla z koupelny. Postel našla prázdnou. Ztuhla, otočila hlavu ke vchodovým dveřím a uviděla Malfoye, jak tam stojí zády k ní a ruku má zvednutou do vzduchu.

„Malfoyi?“ zeptala se zamračeně. „Co to děláš?“

Hlas za jejími zády ji donutil málem vyskočit z kůže a po zádech jí přeběhl záchvěv hrůzy. Ten hlas…

„Draco je momentálně zaneprázdněn, zkuste to prosím později nebo si domluvte schůzku.“ Theodor dokonale napodobil hlas začarovaných dveří, které vítaly návštěvníky kanceláří Ministerstva kouzel.

Hermiona se otočila. Byl tam. Nonšalantně seděl na pohovce, kde obvykle spával Blaise, pravou nohu měl položenou na levém koleni a usmíval se. Usmíval se všemi zuby, predátorským, spokojeným, chlípným… znepokojivým úsměvem.

„Ahoj Grangerová,“ zašeptal, když se nebelvírčiny oči rozšířily hrůzou. Ve zlomku vteřiny se jí všechno promítlo před očima. Způsob, jakým ji v cele shodil na zem, jak jí rozřezal šaty, jak se jí nehty zaryl do masa stehen, nesnesitelná bolest, kterou cítila, když si ji vzal násilím…

Rozběhla se k Dracovu nočnímu stolku, na němž ležela jeho hůlka, ale neviditelná síla ji prudce strhla zpět a ona narazila do komody.

„Ts, ts, ts, Grangerová, takhle se starý přítel nezdraví. Jsem si jistý, že tě rodiče vychovali lépe…“ zapředl Theodor, vstal a přistoupil k dívce schoulené na podlaze. Vidina toho, jak ji terorizuje jen jeho přítomnost, byla vzrušující. Stále nemohl uvěřit, že se mu podařilo zlomit nedotknutelnou Hermionu Grangerovou. Bezprecedentní výkon.

„Prosím, ne…“ zalapala po dechu a nekontrolovatelně se třásla. „Jdi pryč… Nejsi tady, nejsi tady, nejsi tady…“

„Ale no tak, Grangerová, chovej se slušně,“ napomenul ji Theodor a naklonil se nad ni. „Tentokrát tu nejsem proto, abych se s tebou bavil… pokud nechceš?“ Vztáhl ruku, aby ji pohladil po tváři, ale ona se odsunula, aby se dostala z jeho dosahu.

„Co chceš?“ zasípala.

Theodor se narovnal a pokrčil rameny. „Mluvit. Nic víc, slibuju,“ prohodil vesele a zvedl pravou ruku do vzduchu. Hermiona se zamračila a znervózněla ještě víc. Na co si hrál? Pak si vzpomněla, že Malfoy stojí přímo za ní, nehybný jako solná socha.

„Co jsi mu to udělal?“ ozval se v jejím hlase náznak paniky.

„Nic hrozného, malá lvice. Je prostě ztuhlý. Je to nový trik, který jsem se naučil. Líbí se ti? Musíš uznat, že takhle je to mnohem příjemnější, ne?“ Theodor se hlasitě rozesmál a Hermiona ho nevěřícně sledovala. Byl ještě šílenější, než když se setkali naposledy.

„O čem přesně chceš mluvit?“ vyprskla a snažila se navzdory svému zděšení znovu získat klid.

Theodor se přestal smát a upřeně se na ni podíval. „Vždycky profesionál, Grangerová. Nikdy s tebou neztrácíme čas zbytečnými hádkami…“

Podíval se na komodu za ní a Hermiona si všimla, že náraz jejího těla do skříňky převrhl několik drobností. Zejména rámeček se skupinovou fotografií, které si všimla, když přišla. Theodor zvedl rámeček, jemně ho narovnal a několik vteřin se nad fotografií zdržel. Na rtech se mu kradmo objevil upřímný a mírný úsměv, ale téměř okamžitě ho nahradil svým věčným ďábelským šklebem.

„Co jsem to říkal?“ zeptal se a znovu se podíval na Hermionu, která ležela na podlaze. „Ach ano, nikdy zbytečná slova…“ Přikývl a rukou ukázal směrem k Dracově posteli. „Prosím, posaď se. Bude se nám příjemněji mluvit.“

Hermiona sledovala jeho pohled a usoudila, že poslední místo, kde by s ním chtěla sedět, je postel. Zdálo se, že Theodor pochopil její myšlenkové pochody, protože se zasmál a tentokrát ukázal na pohovku.

„Jestli chceš, můžeš si sednout na pohovku, já si vezmu postel.“ Zachoval se podle svých slov a se spokojeným povzdechem klesl na peřinu. Pak se podíval na Hermionu a trpělivě čekal, až vstane a posadí se také. Dívka se rozhodla přistoupit na jeho hru. Poslední, co chtěla, bylo rozzlobit ho. Sebrala tedy odvahu, a aniž by z něj spustila oči, pomalu přešla pokoj a posadila se na pohovku.

„Perfektní,“ souhlasil Theodor s úsměvem. „A teď mi řekni, Grangerová… Víš kromě Raddleova deníku, prstenu Rojvola Gaunta a pohárku Helgy z Mrzimoru o nějakých dalších viteálech a víš, jestli byly zničeny stejně jako ty tři, o kterých jsem se právě zmínil?“

Ta otázka Hermionu zaskočila. Jako správná studentka si nemohla pomoci a musela opravit to, co považovala za velkou chybu. „Pohárek nebyl zničen, byl to medailon…“ pronesla tiše.

Zmlkla, přitiskla si ruku na ústa a okamžitě svých slov zalitovala. Theodorův úsměv se rozšířil. Zmijozelův medailon, o kterém si všichni mysleli, že je v bezpečí v jeskyni na útesu, byl nalezen a zničen. Skvělá zpráva.

„Našli jste ten medailon? To je skvělé,“ nadchl se Theodor, zatímco Hermiona si v duchu nadávala. „Když mi to ušetří cestu k moři… Nikdy jsem neměl rád pláže, slanou vodu, písek mezi prsty, je to nuda…“

Hermiona se na něj podívala, jako by se zbláznil. „Proč bys šel pro ten medailon?“

„Ze stejného důvodu jako vy ostatní, Grangerová,“ vysvětlil Zmijozel klidně. „Zničit jej. Jako jsem zničil pohárek Helgy z Mrzimoru. Zložár je proti viteálům vážně užitečný. No, aspoň to říkám já… ale takový malý génius jako ty to už musí vědět.“ Jeho pobavený výraz Hermionu stále znepokojoval. Celá ta situace byla neskutečná. Celý ten rozhovor byl neskutečný. Merline, celý svět se vychýlil z rotace.

„Ale…“ Hermiona se zakoktala a už ničemu nerozuměla. „Proč bys chtěl zničit viteály?

Theodor si teatrálně povzdechl. „Pojďme si to vyjasnit, Grangerová. Nejsem na vaší straně.“

To bych si tipla, pomyslela si Hermiona a zachvěla se.

„Ale Pán zla je koule na noze, kterou kouzelnický svět vláčí už příliš dlouho,“ řekl Theodor a nakrčil nos. „Podívejte se, co se z nás stalo. Kouzelnická ekonomika šlape jen napůl, ministerstvo řídí hrstka pitomců, kteří se víc starají o to, aby naši válku utajili před mudly, než aby se ji snažili napravit. Pán zla beztrestně pokračuje ve své malé bratrovražedné válce, zatímco skutečný nepřítel…“ Ukázal ukazováčkem směrem ke dveřím. „Skutečný nepřítel je tam venku! Rojí se nám pod nosem, zabírá stále víc našeho území a ničí naši kulturu a tradice.“

Hermiona zavrtěla hlavou: „Nerozumím…“

„Mudlové, Grangerová!“ Theodorovi došla trpělivost. „Požírají nás, zhoršují naši zkostnatělost. Každý den nás oslabují, zatímco bychom je mohli překonávat!“

U všech bohů… pomyslela si Hermiona zděšeně.

„Vy, mudlovští šmejdi, jste to nejlepší, co se mudlovské rase může stát. Jste druh… logického vývoje. Ale na jednoho mudlovského šmejda připadá osmdesát tisíc narozených mudlů. Nedělám si legraci, to jsou čísla,“ zavrtěl pohrdavě hlavou Theodor.

Hermiona si ho vážně prohlížela. Voldemort choval zášť vůči křížencům, ale tenhle chlapík mluvil o vyhlazení nebo zotročení téměř celé populace této planety. Svým způsobem, i když mudlorození jako Hermiona nebyli přímo cílem (pro jednou!), byly Nottovy plány mnohem horší. Byl však teprve teenager, a i kdyby se mu podařilo Voldemorta zlikvidovat (což by bylo dobře), musel by čelit armádě rozzuřených Smrtijedů i celému Fénixovu řádu. Neměl vůbec žádnou šanci! No, teoreticky… pomyslela si Hermiona.

„No nic, pojďme mluvit o detailech, velké nechme zatím stranou … Co víš o ostatních viteálech?“ zeptal se a vrátil se ke svému děsivému úsměvu.

„Proč bych ti něco říkala?“ zlostně odsekla zamračená Hermiona.

Theodor si přiložil prst ke rtům, jemně si na ně poklepal a předstíral zamyšlení. „No, nech mě přemýšlet… Hm… Protože jsi se mnou sama, bez hůlky, protože Draco… řekněme, není v pozici, kdy by ti mohl podat pomocnou ruku. Protože víš, čeho jsem schopen, a také jak moc se mi to líbí.“

Hermiona se zachvěla, když vstal a přistoupil k ní. Bezmocně nemohla odtrhnout oči od jeho temného, necitelného pohledu, když došel k pohovce.

„A taky proto, že si s tebou chci zase hrát, Grangerová…“

Hermiona cítila, jak jí oči zalévají slzy hrůzy, a zachvěla se, když si klekl a přiblížil svou tvář k její.

„Viteály, Hermiono…“ zašeptal a omotal si kolem ukazováčku kadeř svých hnědých vlasů. „Co jsou?“

Hermioně se zachvěl spodní ret. Měla pocit, že jí z nedostatku vzduchu prasknou plíce. „Ha- Havraspár. Ten diadém,“ zasyčela sotva slyšitelným hlasem.

Theodor přikývl. Její odpověď potvrdila teorii, kterou si vytvořil během svého výzkumu.

„Co ještě?“

Hermiona zavřela oči a po tváři jí stekla slza. „Had.“

Theodor nakrčil nos. „Jaký had?“

„Ten had, co je s ním… Brumbál si myslel, že možná…“

Theodor se zamyslel. „Nagini?“ Ten nápad nebyl hloupý. V případě pochybností hada také zabije. „A co dál?“

Harry, pomyslela si Hermiona. Ale na to nehodlala v žádném případě odpovědět. Navíc to byla jen teorie, kterou vyslovil sám Harry, vůbec si nebyli jistí, jestli je pravdivá.

„To je všechno,“ zalhala.

Theodor se na ni podezřívavě podíval. „Neodvážila by ses mi lhát, Grangerová?“

Dívka zavrtěla hlavou a zachvěla se. „Ne, ne, přísahám, to je všechno. To je šest. Šest viteálů.“

Theodor vyskočil na nohy a na rty se mu vrátil ďábelský úsměv. „Skvělé! Díky, Grangerová, nemyslíš, že jsme udělali velký pokrok? Jsme skvělý tým!“

Z jeho poslední věty se Hermioně málem udělalo nevolno, ale když ho sledovala, jak odchází, mírně se uvolnila. „Co bude teď?“ zeptala se, když zamířil ke dveřím.

„Teď tě opustím…“ řekl vesele. „Mám před sebou spoustu práce.“

Prošel kolem Draca, který se stále nehýbal, otevřel dveře a chystal se vyjít ven, když ho Hermionin hlas přiměl zastavit.

„A… a Malfoy?“

Theodor se ohlédl na sochu, v niž se proměnil jeho bývalý nejlepší kamarád, a zasmál se. „Ach ano, zapomněl jsem!“ Pak se podíval na Hermionu a mrkl na ni. „Jsi si jistá, že nechceš, aby zůstal takhle? Podívej, jak je způsobný a roztomilý!“ dodal, otočil Malfoye a prsty mu stiskl tváře.

Hermioně by to jistě připadalo komické, kdyby nebyla tak vyděšená. Zavrtěla hlavou. „Ne, chci ho zpátky takového, jaký byl,“ prosila.

Theodor pokrčil rameny. „Jak si přeješ!“ Položil mu dlaň na čelo a zmizel. Došel až do vstupní haly, než Draco znovu získal plnou kontrolu nad svým tělem. Blonďák několikrát zamrkal. Poslední, co si pamatoval, bylo, že otevřel dveře Nottovi. Teď však k nim stál zády a Grangerová už dokonce opustila z koupelny. Seděla na pohovce, měla na sobě čisté oblečení a vypadala příšerně.

„Co se sakra děje?“ zeptal se jí a rozhodil ruce, protože pochopil, že mu právě uniklo něco podstatného.

Dívka neodpověděla, vzdychla a zabořila hlavu do dlaní.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 14. Od: Neprihlásený - 01.03. 2023
Děkuju moc za další přeložený díl.

Re: Kapitola 14. Od: denice - 13.02. 2023
Draco nám trošku znebelvírovatěl - co kdyby za dveřmi byla drahá tetička Belatrix? Takový Theodor je proti ní neškodný kocourek. Ne že bych ho tu měla ráda, ale je opravdu mazaný a je mi sympatický jeho záměr zbavit se Voldemorta. A pak by určitě přišla nějaká vhodná chvíle a někdo by se ještě rád zbavil jeho... Díky.
Re: Kapitola 14. Od: Lupina - 13.02. 2023
No, Theodor rozhodně není neškodný kocourek, na něj je třeba dát si velký pozor. Mám takového tucha, že on je ještě neprozkoumané území, že nás nemile překvapí. Zbavení se Voldemorta je rozhodně potěšující záměr, nicméně důvody k tomu vedoucí až tak košer asi nejsou. Sama jsem napjatá, jak moc šílený Theodor je. V porovnání s ním je Draco truhlík. Zatím. Nevím, co bude dál za 20. kapitolou. Děkuju za komentář, denice.

Re: Kapitola 14. Od: zuzule - 13.02. 2023
Mno... To ma Draco teda zabezpeceni jak svina. Teo je teda cim dal nesympatictejsi... Dekuju!
Re: Kapitola 14. Od: Lupina - 13.02. 2023
Jo, to napadlo i mě. Draco má u sebe v pokoji nežádoucí osobu a prostě si jen tak otevře dveře... V záporáctví Teo šlape na paty Voldemortovi. Díky za komentář, zuzule.

Prehľad článkov k tejto téme:

Xeres Malfoy: ( Lupina )24.03. 2024Kapitola 31.
Xeres Malfoy: ( Lupina )21.01. 2024Kapitola 30.
Xeres Malfoy: ( Lupina )29.12. 2023Kapitola 29.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.12. 2023Kapitola 28.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.12. 2023Kapitola 27.
Xeres Malfoy: ( Lupina )19.11. 2023Kapitola 26.
Xeres Malfoy: ( Lupina )07.11. 2023Kapitola 25.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.10. 2023Kapitola 24.
Xeres Malfoy: ( Lupina )01.10. 2023Kapitola 23.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.09. 2023Kapitola 22.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.09. 2023Kapitola 21.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.07. 2023Kapitola 20.
Xeres Malfoy: ( Lupina )02.07. 2023Kapitola 19.
Xeres Malfoy: ( Lupina )18.06. 2023Kapitola 18.
Xeres Malfoy: ( Lupina )04.06. 2023Kapitola 17.
Xeres Malfoy: ( Lupina )27.03. 2023Kapitola 16.
Xeres Malfoy: ( Lupina )10.03. 2023Kapitola 15.
Xeres Malfoy: ( Lupina )12.02. 2023Kapitola 14.
Xeres Malfoy: ( Lupina )05.02. 2023Kapitola 13.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.01. 2023Kapitola 12.
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.08. 2017Kapitola 11 - Když čtivo dráždí
Xeres Malfoy: ( arabeska )13.06. 2017Kapitola 10 - Být člověkem
Xeres Malfoy: ( arabeska )21.03. 2017Kapitola 9 - Nevinnosti, vrať se
Xeres Malfoy: ( arabeska )26.02. 2017Kapitola 8 - Kdo pozdě chodí
Xeres Malfoy: ( arabeska )08.01. 2017Kapitola 7 - Srdeční potíže
Xeres Malfoy: ( arabeska )06.11. 2016Kapitola 6 - Ještě hlouběji
Xeres Malfoy: ( arabeska )04.06. 2015Kapitola 5 - Heuréka
Xeres Malfoy: ( sluccy )01.05. 2015Kapitola 4 - Jako děti
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.04. 2015Kapitola 3 - Žádný odstín šedé
Xeres Malfoy: ( arabeska )03.02. 2015Kapitola 2 - Mnohé dotazy
Xeres Malfoy: ( arabeska )20.01. 2015Kapitola 1 - Den v pekle
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )22.11. 2014The Rise and Fall - Úvod