Spousta času k využití
Autor: hiddenhibernian
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola první, v níž je naše hrdinka ztracena
Hermiona se probudila.
Lehce překvapeně si všimla, že byla ve své vlastní posteli. Její pokoj vypadal stejně jako vždycky, ranní slunce pronikající skrz žaluzie koupalo místnost ve zlatavém světle. Ze stěn na ni shlížely plakáty sluneční soustavy a periodické tabulky prvků, které nevtíravě doplňovaly vědecké knihy na poličce.
Přehodila nohy přes okraj postele a natáhla ruku k toaletnímu stolku, ze zvyku po něčem hmátla.
Nebylo to tam.
V žaludku ucítila malé horké bodnutí strachu. Nemohla si vzpomenout, co to bylo, ale najednou věděla, že je to důležité. Hodinky? Revolver? Ne, ani jedno z toho, rozhodla se – ostatně proč by měla mít na svém rozhodně prozaickém stolku u postele zbraň? Pevně vyloučila jakékoliv úlety fantazie, zašátrala po nějakém oblečení a seběhla po schodech dolů, aby zjistila, o co tu jde. Teď, když jí adrenalin v žilách zahnal ospalost, měla pocit naléhavosti; něco se děje a ona musí být u toho.
V domě bylo ticho.
„Mami? Tati?“ Její hlas se rozlehl a skoro se jí zdálo, že se k ní ozvěnou vrací. Krbová římsa v obývacím pokoji byla pokrytá prachem a v květináčích chyběly rostliny, které normálně zaplňovaly arkýř. Rozhlédla se kolem sebe a zjistila, že vrstva prachu je všude. V kuchyni byla prázdná lednička, sporák byl čistší, než kdy viděla, a vysmíval se jí svým leskem. Volvo stálo v garáži; i ono bylo pokryté tenkou vrstvou špíny, která matně páchla jinak než sušší prach uvnitř. Po rodičích nebylo nikde ani stopy.
Důkladná inventura domu odhalila, že pan a paní Grangerovi zřejmě odjeli na delší dovolenou. Někam do tepla. Během nejchladnějšího jara v historii. Bez svých pasů.
„Austrálie…“ vzpomněla si náhle. Ano, určitě byli v Austrálii, to poznání jí v mozku zapadlo na místo jako cihla, která se zasunula na správné místo, jako když v dětství hrála Tetris. Věděla, že se o ně nemusí bát, že jsou v bezpečí. Ta jistota v ní na chvíli vzplála, dokud se neobnovila záplava otázek.
Proč by tu nebyli v bezpečí?
Teď už důkladně vyděšená popadla několik otcových golfových holí a rozmístila je strategicky po domě, přičemž kontrolovala dveře a okna. Podezřívavě vyhlížela z oken a dávala pozor, aby zůstávala v skrytu za záclonami, ale nevšimla si ničeho hrozivějšího než pana Hodgese, přemítajícího v zahradě, a pošťáka, míjejícího při své obchůzce poštovní schránku Grangerových.
Poté, co se přesvědčila, zda je alarm proti vloupání zapnutý, usoudila, že ji nikdo nepřepadne zrovna teď, v jasném ranním světle všedního dne, takže by si mohla sednout a pokusit se vyhodnotit situaci. Ledaže by v tom jel pan Hodges, a v tom případě byla v háji. Nikdy ji neměl rád, přinejmenším od té doby, co ve třetím ročníku přistihl její kočku, jak chytá ptáka u jezírka na zahradě. Vybavila si záblesk oranžové… Křivonožka!
„Nožko! Pojď sem, čičí, čičí, pojď…“ Proč tu nebyl Křivonožka? Běžela do kuchyně hledat jeho misky u zadních dveří, ale zjistila, že známé místo je prázdné. Na lištách dokonce viděla škrábance od jeho drápků z doby, kdy neměl náladu čekat na jídlo (stejně jako někdo jiný, koho znala, objevila se letmá myšlenka, ale byla potlačena), ale její předchozí pátrání neobjevilo vůbec žádné věci pro kočky. Dokonce ani žádné chlupy, a teď, když si dokázala vybavit Křivonožku v celé jeho zrzavé kráse, si vzpomněla, že pronikly všude, což její matku neskonale rozčilovalo, když byla doma na prázdninách…
Ze školy si nepamatovala vůbec nic. Nic o tom, co dělala, když nebyla doma, proč tu zůstala, když rodiče odjeli do Austrálie.
Když se znovu rozhlédla po domě, viděla podivné mezery - knihovna v jejím pokoji vůbec nevypadala přecpaná jako obyčejně (v hloubi duše věděla, že její polička bude vždycky přeplněná, určitě tam nebyla ani čtvrtina knih), krbová římsa v jejím pokoji byla téměř prázdná tam, kde měly být rámečky s obrázky, některé magnetky na lednici měly přidržovat fotky, ale ty tam chyběly… a v jejím pokoji nebyly žádné učebnice. Žádné učebnice k maturitě, nic.
Přinutila se zastavit, dýchat, nepodlehnout panice - neví proč, ale ví, že tohle zvládne, že už čelila horším věcem, že Hermiona Grangerová se nevzdá. Udělá si seznam toho, o čem ví, že je fakt.
Je jí osmnáct. Chodí do internátní školy. V jejím životě se nedávno objevilo nebezpečí dost naléhavé, aby vyhnalo její rodiče na jižní polokouli. Její kočka se ztratila. Chybí ještě něco, co by měla mít stále u sebe, a nejsou to žádné pitomé hodinky. Možná jí hrozí nebezpečí. A měla by být někde jinde, potřebují ji jinde než v tomto prázdném domě, zaprášeném mauzoleu, které by jejího otce přivedlo k nepříčetnosti, kdyby viděl, v jakém je stavu.
A ona ví, že by neměla lidem říkat o svých potížích. Ne obyčejným lidem, jako je pan Hodges (ne že by jí pomohl, spíš by ji poslal do blázince).
Kapitola druhá, v níž si Hermiona vzpomene
Hermiona nemilosrdně potlačila pocit paniky a místo toho se vydala nakoupit jídlo. V Tescu na ni nikdo nezaútočil, což poněkud zmírnilo bodavý pocit, že jí na záda míří odstřelovačská puška. Poté, co se zakousla do rybího koláče (připadalo jí, jako by měsíce hladověla po pořádném jídle), zjistila, že telefon stále funguje. Zastavila ruku sahající po něm právě ve chvíli, kdy se chystala zavolat… někomu.
Nemohla si vzpomenout, komu by měla zavolat. Žádní přátelé ji nenapadali. Věděla, že babička je v domově důchodců a většinou žije mimo realitu, jak ji definují ostatní lidé, a číslo na rodiče v Austrálii neměla. Věděla, že má přátele, cítila to v nitru, když myslela na věrnost, důvěru a lásku, ale prostě si na ně nemohla vzpomenout…
A pak se jí vrátili Harry a Ron, vybavila si jejich tváře a Ronovy vlasy a všechny Weasleyovy s ním a podivnou jizvu na Harryho čele, kouzla a Voldemorta, Bradavice, Smrtijedy, viteály a hůlky a svůj svět, svůj vlastní svět, na to všechno si vzpomněla…
Obavy o své přátele a smutek z úmrtí, na která si pamatovala, na Freda a malého Colina Creeveyho, nemilosrdně vtlačila do těsné krabičky a odložila je v mysli stranou. Na to bude čas jindy, pomyslela si, bude čas na ně vzpomínat, ale ne teď.
Poslední rok ji naučil přežít a dělat to, co je nutné. Přinutila se přemýšlet o tom, co musí zařídit teď, a pak se vrátila panika. Byla bez hůlky, Voldemort řídil kouzelnickou Británii a skutečně existoval velmi dobrý důvod, proč byli její rodiče v bezpečí pryč, zatímco druhá válka proti Voldemortovi vrcholila. V tomhle domě by neměla být, ale kam by měla jít?
Poslední, co si pamatovala, byl hon na viteály, nekonečné měsíce táboření a bezvýsledného hledání, ztráta naděje - ach Bože, oni se opravdu vloupali ke Gringottovým! Letěla na drakovi! A pak byla bitva a Harry zemřel a pak, díky Bohu, nakonec nebyl mrtvý a jí se ještě nikdy tak neulevilo - a poslední, co si pamatovala, byl boj ve Velké síni Bradavic, uhýbání před letícími kletbami a omračování smrtijedů, kdykoli to šlo.
Když naposledy viděla Harryho, připravoval se na souboj s Voldemortem a všichni bojovníci, kteří ještě stáli na nohou, sledovali, jak se ti dva konečně postavili proti sobě.
Nevěděla, co se stalo potom.
hiddenhibernian: ( denice ) | 03.05. 2023 | Kapitola šestnáctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 27.04. 2023 | Kapitola patnáctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 20.04. 2023 | Kapitola čtrnáctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 13.04. 2023 | Kapitola třináctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 06.04. 2023 | Kapitola dvanáctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 30.03. 2023 | Kapitola jedenáctá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 23.03. 2023 | Kapitola desátá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 16.03. 2023 | Kapitola devátá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 09.03. 2023 | Kapitola osmá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 02.03. 2023 | Kapitola sedmá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 23.02. 2023 | Kapitola pátá. Kapitola šestá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 16.02. 2023 | Kapitola třetí. Kapitola čtvrtá | |
hiddenhibernian: ( denice ) | 09.02. 2023 | Kapitola první. Kapitola druhá | |
. Úvod k poviedkam: ( denice ) | 09.02. 2023 | Úvod | |