Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Preklady jednorazoviek od MagicLady

Proč by Hermiona Grangerová neměla pít

Preklady jednorazoviek od MagicLady
Vložené: Jimmi - 28.01. 2023 Téma: Preklady jednorazoviek od MagicLady
MagicLady nám napísal:

Proč by Hermiona Grangerová neměla pít

Autor: Her Ghost Eyes

Souhlas s překladem: zažádáno

Odkaz na originál: https://www.fanfiction.net/s/7329341/1/Why-Hermione-Granger-Shouldn-t-Drink

Rating: T (13+)

Počet slov: 1462

Banner: vlastní

Kategorie: dramione

Typ: humor

Shrnutí povídky: „Co dělá Seamus ve tvé posteli, Rone?“ Varování před potenciální duševní újmou a lehce znepokojivou závislostí na kávě.

Poznámka autorky: Tohle je něco, co jsem stvořila ve 2 ráno. Je to, ehm, směšné a zbytečné a není to myšleno vážně. Ale sakra, byla to zábava to psát. Našlapujte opatrně moji milí kolegové ze světa fanfiction.

Prohlášení: Postavy obsažené v této povídce jsou majetkem JKR, autorky ságy o Harrym Pottrovi. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny.

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Proč by Hermiona Grangerová neměla pít

Když se probrala, Hermiona Grangerová si byla naprosto jistá, že je uprostřed nějaké bitvy. Možná s kanóny, nebo bombami, jadernými, rozhodně těmi velmi hlasitými.

Jakmile se však otočila ke zdroji hluku, uvědomila si, že se právě nenacházela uprostřed mudlovské války, nechystala se vzdát a jít na smrt, ale že spala vedle Ronalda Weasleyho.

Počkat.

Co?

Bylo jen pochopitelné, že tváří v tvář záblesku zrzavých vlasů a velmi nahému Ronovu tělu vydala výkřik, který pravděpodobně vzbudil i Zmijozely ve sklepení.

„Miiione,“ zabručel její spolubydlící do polštáře jako zrzavý vůl. „Přestaň prosím křičet.“

Hluk z jejích úst ustal.

Nikoliv však její zírání.

„Rone,“ řekla opatrně, hlas se jí trochu chvěl. „Co děláš v mojí posteli?“

Zvedl obličej z polštáře, jako by právě vzal na vědomí, že je vůbec na její posteli a padl zpátky na matraci. „Žekla si, e muuzu, brotoze je Seeamus v mojíí dosteli.“

Hermiona se skoro rozbrečela úlevou. „Řekla jsem, že můžeš, protože je Seamus v tvojí posteli?“ Zamračila se na tu hordu zrzavých vlasů a opatrně se zeptala: „Co dělá Seamus ve tvé posteli, Rone?“

„Sbulil Varvati.“

Otřásla se a vylezla z postele. Byl to Ginnyin nápad uspořádat mezikolejní oslavu konce války, něco, co prý každému zvedne náladu. Dokonce přišli i někteří Zmijozelští, s takovým množstvím alkoholu, že by to zaplnilo i famfrpálové hřiště.

Zmijozelští…

V její mysli se mihla vzpomínka na zelený hábit. Na dvě šedé oči a úšklebek.

Hermiona se opatrně uhýbala sténajícím tělům roztroušeným po nebelvírské společenské místnosti a vyklouzla do chladné bradavické chodby. Venku se zastavila a opřela si čelo o zeď.

Možná si někteří skřítci prorazili cestu do její hlavy a hráli tam famfrpál. S dvaceti potlouky.

Velká síň byla prakticky opuštěná. Pár studentů z Mrzimoru se vášnivě bavilo nad kouřícím šálkem kávy. Hermiona předpokládala, že klábosili o podstatě hledání věcí. Na to byli Mrzimorští dobří, ne?

Dobrotivý Merline, opravdu si tohle myslela? Zněla skoro… jako Draco Malfoy.

Když už jsme u toho ďábla, jmenovaný právě seděl v čele zmijozelského stolu se sklopenýma očima. V jeho rukou se nacházel Denní věštec, který jak se zdálo, považoval za velmi zábavný.

Pravděpodobně tam byl článek, jak prváci krmí obří chobotnici v jezeře. Nebo se hrstka Mrzimorů nemohla najít při hraní nebezpečné hry na schovávanou.

„Něco zábavného, Malfoyi?“ zeptala se Hermiona, potlačíce nutkání ho praštit jen proto, že její bolest hlavy byla mučivá a Malfoy byl vždy velkou obětí fyzického útoku.

Vzhlédl k ní a nevypadal vůbec překvapeně.

„Vidím, že jsi se oblékla,“ poznamenal suše. Zíral na ni, jako by byla Havraspárec, který si spletl otázku. „Proboha Grangerová, neslyšela jsi někdy o sprše?“

Samozřejmě že ano. Sprchovala se pravidelně, běžně s kostkou levandulového mýdla a občas i se Seamusem, když zapomněla zamknout dveře.

Hermiona se na Zmijozela zamračila. „Proboha Malfoyi, neslyšel jsi někdy o sebeúctě?“ odfrkla si.

Cha! To mu ukáže. Posadila se na lavici vedle něj a dala se do nalití šálku kávy.

Malfoy na ni zíral. „Grangerová…“

„Ano?“

„Tohle je zmijozelský stůl.“

Hermiona se na něj rozzářila a začala mu pomalu tleskat. „Výborně, Malfoyi! Chtěl bys zlatou hvězdu?“ vykřikla radostně, usrkla si kávy a zasténala v extázi. „Hmm. Po probuzení vedle mého nahého nejlepšího přítele není nic lepšího než šálek dobré kávy.“

Nyní na ni Malfoy opravdu zíral. „Páni, Grangerová, po včerejší noci jsem věděl, že máš i divokou stránku, ale dělat do Zlatého chlapce?“ pokrčil rameny a vrátil se ke svým novinám. „Připouštím, že tomu trochu rozumím. Má skvělý zadek, víš.“

Hermiona vyprskla kávu Malfoyovým směrem a oči se jí zalily slzami. Malfoy se vyhnul letící spršce, zhoupnul se a s rachotem spadl na zem.

„Hmmfmf.“

„Nikdy jsem nevěděla…,“ dusila se Hermiona svými slovy a potlačovala slzy smíchu, „že… máš… pro Harryho… slabost.

Malfoy se ušklíbl. „Určitě nemám žádné romantické sklony k tomu velkému hrdinovi,“ poznamenal z podlahy. Po čele mu stékala kapička kávy a usadila se mu na špičce nosu. Olízl ji.

„Ehm… Malfoyi…“ odmlčela se Hermiona, hypnotizovaná tím, jak mu jazyk vyklouzl z úst a slízl urážlivou kapičku. „Co přesně jsem včera večer dělala?“

„Svlékla jsi se a začala jsi tančit na nebelvírským společenském stole.“

„…co… úplně?“

„Ach ne. Nechala sis svoje růžové spodní prádlo.“

Z nějakého důvodu to nebylo vůbec uklidňující.

„Mimochodem jsou na něm krásní sloni.“

Už nikdy nebude znovu pít.

„Co jsem proboha ještě udělala?“

Stůl najednou vypadal velice zajímavě. Proč její tváře hořely? Ne, už nikdy nebude pít. Nikdy. Zvlášť ne alkohol, který darovali Zmijozelové, musel být otrávený, plný drog nebo nějak jinak zkažený.

„Ach, nic moc zvláštního. Jen si všem ukázala své ženské křivky. Neboj se, všichni byli tak opilí, že si to pravděpodobně nebudou pamatovat.“

Ty si to pamatuješ.“

Vydrápal se zpět na židli, oprášil si neviditelnou špínu ze svého hábitu a vrhnul na ni nestydatý úšklebek. „Stěží jsem na něco takového mohl zapomenout, Grangerová.“

Hmm. Něco nebylo v pořádku…

Byl to Seamus Finnegan, který právě proletěl kolem okna?

Ne, byla to jen její představivost. Seamus, letící kolem okna? Sakra! Seamus byl hrozný letec! Proč by…

V okně Velké síně se objevila záhadně známá tvář, široce se usmál a zamával jí, než odletěl pryč.

Hermiona zírala, napůl očekávala, že se propadne zem a pohltí ji.

Malfoy se právě vrátil ke svým novinám. „Nebelvíři,“ poznamenal a zavrtěl hlavou.

„Ehm, Malfoyi?“

Vzhlédl k ní. „Proč jsi pořád tady?“

„Protože tady nikdo jiný není,“ poznamenala. „A já mám kocovinu, jsem unavená, nadržená a chci tady sedět, tak zavři zobák, ty bělovlasá fretko!“ zhluboka se nadechla. „Promiň.“

Malfoy se na ni zamračil a vypadal přitom i trochu zděšeně. „Moje vlasy nejsou bílé!“

Dobře, pravda. Byly blonďaté, nejsladší barva, jakou kdy Hermiona viděla, jako slunce, když stoupá přes kopec, vztyčuje svou hlavu a oslepuje vše v dohledu svou neuvěřitelnou krásou…

Malfoy nyní vypadal trochu znepokojeně. „Grangerová. Nevěděl jsem, že se ti tak líbí moje vlasy.“

Sakra. Řekla to snad nahlas?

„Grangerová, nech mě prosím tě na pokoji. Když se na tebe takhle brzo ráno podívám, chce se mi strčit hlavu do díry.“

Hm. Ta myšlenka zněla pro Hermionu ve skutečnosti docela lákavě. Díry byly pěkné a studené, že? Chladné a… uklidňující… žádná bolest hlavy…

„Proč jsi pořád tady?“

To byl zajímavý dotaz. Proč tu ještě byla? No, asi proto, že její zrádné nohy odmítaly fungovat a přenést ji k nebelvírskému stolu.

„Grangerová. Vypadáš nemocně.“

Uáá. Nevolnost ji sevřela jako had.

Je mi špatně! Umírám! Ach, umírám!

Hermiona se konečně vyškrábala na nohy a vystřelila ven ze síně, její káva se rozlila.

„Zatracení Nebelvíři,“ slyšela Malfoyovo mumlání, a potom i šustění, když obracel stránku novin.

Holá kůže, husté řasy, zelená šála letící místností…

Zastavila se u vchodu do Velké síně a otočila se. „Hele, Malfoyi,“ zvolala.

„Co, Grangerová?“

Dělali jsem, ehm, něco včera v noci?“

Malfoy zvedl obočí. „Ach, ano,“ řekl se zlým úsměvem na rtech. „Ano, dělali.“

A pak obrátil svůj zrak k těm zatraceným novinám.

No sakra.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Proč by Hermiona Grangerová neměla pít (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 29.03. 2023
| |
Krátké, svižné a potrhlé čtení. Dala bych si pokračování, zvlášť po tom konci.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: marodaro - 01.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Krásně potrhlé, bavila jsem se. Díky

Takovy soky po ranu. :D Nedivim se ji, ze uz nechce pit. :D Dekuju!

„Mimochodem jsou na něm krásní sloni.“ Už nikdy nebude znovu pít. :-D Vím, že to s největší pravděpodobností nemá pokračování, ale moc bych ho chtěla... Díky.

Prehľad článkov k tejto téme: