Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Našlapuj zlehka

14. kapitola - část 2/2

Našlapuj zlehka
Vložené: Jacomo - 28.01. 2023 Téma: Našlapuj zlehka
Jacomo nám napísal:

Našlapuj zlehka 


Autor: Dius Corvus

Překlad: Jacomo     Beta: Calwen


Drama/Romantika
Preslash - Snarry

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

14. kapitola – část 2/2

 

Byl chladný den a obloha byla šedivá a zachmuřená. Mraky visely nad malou vesnicí jako tlustý štít a navzdory kousavému mrazu odmítaly pustit sníh.

„No,“ řekla Lily a její dech zamlžil vzduch, „takhle ticho tu obvykle nebývá.“

Harry se podíval na oblohu a pak sklouzl pohledem přes střechy dolů k lidem na ulici. Většina z nich měla obličeje zakryté šálami, ruce zamotané do kabátu jako do svěrací kazajky a jejich oči hleděly nepřítomně, jako by šlo o dva netečné oblázky.

To musí být těmi útoky ze včerejší noci, pomyslel si Harry. Ale i slova útěchy a soustrasti se zdála nevhodná, takže když procházeli vesnicí, mlčeli a místo slovy zdravili ostatní v ulicích vyčerpanými pohledy.

„Nejdřív zajdeme do apatyky,“ zašeptala Lily.

„Jistě,“ řekl Harry a podíval se na Severuse. Ten mu pohled oplatil a cosi neutrálně zavrčel.

Dveře krámku se otevřely se slabým zazvoněním. Místnost osvětlená jen slabým světlem, které se sem prodíralo okny, a blikající lucernou vzadu byla prázdná, ale Harry zřetelně slyšel mrzutý hlas, který si něco mumlal.

„Myslím, že jsme jediní, kdo chce přísady na lektvary,“ poznamenala Lily, když se opatrně prodírala mezi vratkými policemi. Stále hovořila velmi tiše.

„Tam vzadu někdo je,“ zašeptal Harry.

„Ne,“ řekl Severus roztržitě, jeho zájem už přitáhla lahvička se zelenými šupinami, „ve skutečnosti je to rostlina brumlavka.“

Lily vytřeštila oči: „Rostlina?“

„Nízká a hnědá, s kožovitou kůží a šilhavýma očima,“ dodal Severus a zvedl další lahvičku, tentokrát naplněnou žlutými vločkami.

Harry odbočil do uličky označené oprýskanou cedulí s nápisem ‘Věci zvířecí povahy’. Soustředěně se zamračil a snažil se vzpomenout si na všechny ingredience pro lektvar bezesného spánku.

„Co hledáš?“ ozval se náhle Severus po jeho boku.

„Vlastně nic,“ hlesl Harry. Posunul se hlouběji do uličky a pocítil slabou úlevu, když se Severus vydal jiným směrem.

Pírka zmíráčka nebylo těžké najít a schválně přibral i nějaký oměj, o kterém si byl jistý, že do lektvaru není potřeba. Došel k poslední přísadě, čemeřici, která se nacházela někde poblíž místa, kde si Lily povídala s brumlavkou („Smradlavý kozlík za rohem, cítíš ho?“ „Kozlík?“), když zaznamenal, že se k němu blíží Severus.

„Plánuješ tohle koupit?“ zamumlal Severus dotaz.

„Hm,“ broukl Harry, „ano.“

„Proč?“

„Kvůli lektvaru bezesného spánku.“

Na to sebral malou lahvičku s listy čemeřice a pokračoval dál kolem brumlavky („Tady to nekupuj, na Příčné ulici je to levnější.“).

„Lektvaru bezesného spánku?“ zasyčel Severus a pospíšil si za Harrym. „Cože – našel jsi něco zajímavého?“ Nahlédl do košíku s přísadami. „Oměj? Proč kupuješ oměj?“

„Jinak známý jako mnišská kápě nebo vlčí mor,“ řekla brumlavka svým bručivým hlasem.

„Ehm, myslel jsem si, že by to mohlo být užitečné,“ řekl Harry.

„Měl jsi při výběru přísad na mysli nějaký plán?“ zašeptal Severus tónem jak-můžeš-být-tak-hloupý. „Nebo sis jen cvičil své schopnosti ve výběru náhodných a“ - zvedl peří zmíráčka - „drahých ingrediencí?“

„To je nejlepší způsob, jak vybírat ingredience,“ poznamenala brumlavka znalecky a sklonila své listy Lilyiným směrem. „Že ano, děvče?“

„Platím já,“ řekl Harry rozhodně, vzal druhému muži z ruky zmíráčkovské peří a přistoupil k pultu.

„Jsi pitomec, Froste,“ zamumlal Severus.

Harry nakoukl přes pult a přemýšlel, kde asi je obsluha. Zároveň uslyšel, jak si jeho spolužák podrážděně povzdechl.

„Co je?“ dožadoval se vysvětlení. „A kde je pokladní?“

„Zazvoň, panáčku,“ křikla brumlavka, ale Severus už se natáhl k pultu a poklepal na rezavý zvonek.

„Aha,“ pípl Harry hloupě, když se ze zvonku jako chuchvalec kouře zvedla slabá melodie a odlétla do hlubin obchodu. Melodie náhle vyloudila hlasitý, mlaskavý zvuk, následovaný tlumeným vyjeknutím. O chvíli později k pultu přispěchal plešatý muž.

„Dobrý den, dobrý den,“ řekl, „zákazníci, velmi neobvyklé.“ Když uviděl Harryho, oči se mu zvlnily do úsměvu, ale tato vlídnost se vytratila, jakmile spatřil Severuse. „Vy,“ řekl a útrpně si povzdechl.

„Já,“ potvrdil Severus s nepříjemným úsměvem. Přistoupil k Harrymu a odstrčil ho z cesty. „Platím já,“ zamumlal, „a ty mi to můžeš dát později.“

Harry zmateně poodstoupil stranou: „Ale proč…“

„Tohle,“ skočil mu do řeči Severus a nasadil výraz nejvyššího znudění a pohrdání, „je umění smlouvat.“

O deset minut později, poté co se Severusovi podařilo srazit cenu téměř na polovinu původní, opustili všichni tři apatyku, přičemž se za nimi neslo pokladníkovo bručení a brumlavčin skřehotavý smích.

„K čemu se používají?“ Lily se zeptala, když procházeli kolem obchodů s tmavými okny. „Myslím brumlavky.“

Severus si nejprve pečlivě uložil přísady do kapsy a pak chladně zdvořilým tónem odpověděl: „Většinou do léčivých lektvarů. Najdeš je v nejrůznějších lektvarech na tělesná zranění, včetně Paeanova doušku a Asklépiusovy masti.“ 

„Ráda bych jednu měla,“ řekla Lily, „ale ne do lektvarů. Tahle měla velký smysl pro humor.“

„Musela bys ji krmit o každém úplňku masem,“ poznamenal Severus suše, „nejlépe lidským.“

Lily zbledla a Harry skryl úsměv.

Zvuky od Tří košťat zaslechli dřív, než hospodu spatřili. Byla jedinou budovou, z jejíchž oken se až na chodník linulo světlo a nesl hovor, a když se k ní blížili, zdálo se jim, že se vzduch oteplil a část chladu odvanula pryč.

„Co takhle dobrý máslový ležák?“ navrhla Lily a světlo ohně ozářilo její úsměv.

Harry se podíval na Severuse, ale ten s grimasou znechucení ve tváři upřeně hleděl na dveře. Harry sledoval jeho pohled a uviděl dva muže, kteří se potáceli přes práh, drželi se kolem ramen a bujaře pěli hlasy zastřenými ohnivou whisky.

„A repete, parťáku,“ houkl jeden z nich.

Druhý se mírně napřímil a zanotoval: „Zpívám rád a na mým kouzle je to znát!“. Pak se zakymácel a málem upadl na zem v záchvatu smíchu.

Lily se zachichotala do dlaně. „Jdeme?“ zeptala se a udělala krok ke vchodu.

„Zahřeje nás to,“ řekl Harry a natáhl se po Severusovi, ale zastavil se v půli pohybu. Severus se založenýma rukama strnule vkročil do hospody, stále těkaje pohledem po oněch dvou opilcích, a Harry ho následoval.

Zalil je teplý vzduch, veselá světla a spousta zvuků. Lily si sundala plášť a Harry ji následoval.

„Co tamhle?“ pokusil se Harry překřičet hluk a gestem ukázal na neobsazený stůl.

„To bude fajn,“ odpověděla Lily a společně prošli kolem davu bradavických studentů, kteří vzrušeně brebentili, a hospodských štamgastů, kteří se na ně dívali s pobavením.

„Pěkné, že ano?“ Lily si uhladila vlasy a usmála se na procházejícího nebelvíra.

„Ano,“ kývl Harry, ale jeho oči se upíraly na Severuse, který se usadil na židli s rukama mrzutě zkříženýma na hrudi a mírně se nahrbil, jako by si přál, aby ho nikdo neviděl. „Není to tak, Severusi?“ zeptal se ho Harry, natáhl ruku a šťouchl ho do ramene.

„Nech toho!“ zasyčel Severus.

Harry při zvuku blížících se kroků spolkl odpověď a otočil se, aby zjistil, že u jejich stolu stojí madam Rosmerta. „No, Lily, moje nejoblíbenější bradavická studentko, už jsem si říkala, kdy se objevíš…“ Její úsměv poněkud pohasl a Harrymu a Severusovi věnovala jen zběžný pohled. „James přišel před pár minutami,“ dodala.

„Ach!“ vytřeštila Lily oči. „Myslela jsem, že bude u Taškáře. Kde je?“

„Tamhle,“ řekla Rosmerta a ukázala na opačnou stranu hospody.

Dívka naklonila hlavu, aby se podívala udaným směrem, a Harry její pohled následoval. Okamžitě ucítil, jak mu ztvrdlo srdce: vedle sklíčeně se tvářícího Pottera seděl Peter Pettigrew.

„A kdo jsou tvoji přátelé?“ zeptala se Rosmerta a vrhla na Severuse nevyzpytatelný pohled. „Myslím, že jsem je ještě neviděla.“ Obrátila pozornost k Harrymu, kterému se na poslední chvíli podařilo nasadit masku vlídnosti. Touze zkřivit rty do úšklebku odolával jen poměrně obtížně.

„Tohle je Severus a tohle Jonathan,“ řekla Lily.

„Vy jste madam Rosmerta?“ zeptal se Harry zdvořilým tónem.

„Ano, jsem.“

„Když jsem chodil na Merrimanovskou kouzelnickou akademii, vyprávěl mi o vás jeden student, který navštívil Prasinky,“ vysvětlil Harry a usmál se. „Říkal, že jste to nejpamátnější z celé vesnice.“

Rosmerta lehce zrudla v obličeji. „To jsou ale nesmysly!“ řekla. „Jak se ten kluk jmenoval?“ 

„Jmenoval se…ehm… Brudlus Mumleton?“

Rosmerta se zamračila. „Brudlus Mumleton,“ zamyslela se. „Myslím, že si žádného Brudluse Mumletona nepamatuju…“

„Byl… ehm… takový malý a snědý,“ dodal Harry a cítil, jak mu Severusův sžíravý pohled propaluje díru do krku. „Se šilhavýma očima.“

„Nemůžu říct, že bych si ho vybavovala,“ řekla Rosmerta a povzdechla si. „Tak co byste si vy tři přáli?“

„Máslový ležák,“ objednala Lily stručně. Oči měla stále upřené na opačnou stranu místnosti. „On – je James opilý?“ dožadovala se trochu křečovitě.

„To nemůžu říct,“ pronesla Rosmerta pečlivě neurčitým tónem a následovala Lilyin pohled k Jamesi Potterovi. „Takže tři máslové ležáky? Výborně.“

„Děkuji,“ řekl Harry zdvořile.

„Nemůžu uvěřit, že je opilý,“ zasyčela Lily chvíli poté, co Rosmerta odešla, „je primus! Odeberou mu odznak! Vyloučí ho!“

Severus si odfrkl. Lily se na něj zadívala, ale on se zdál být zaujatý obkreslováním kroužků na stole a na rtech mu pohrával úšklebek.

„Nevypadá moc šťastně,“ poznamenal Harry a přistihl se, že si přeje, aby Pettigrew nepředstíral takovou bezmoc a starost, aby ten zrádce neseděl tak blízko Jamese Pottera.

Lily se kousla do spodního rtu. Pak svraštila obočí. „Ale stejně je to politováníhodné chování,“ řekla rozhodně, položila obě ruce naplocho na stůl a vypadala, že se chystá vyskočit ze židle. O chvíli později však její tělo nerozhodně ustrnulo.

„Měl by se po nocích zpíjet do němoty, třeba absintem,“ podotkl Severus chladným, pohrdavým tónem. Upřel nenávistný pohled na Lilyinu náhle bílou tvář a dodal: „Půlnoční flámy se zdají být mnohem přijatelnější.“

„Flámy?“ Lily slabě řekla a podívala se na Harryho pohledem naplněným bolestí a smutkem.

„Tady máte,“ promluvila náhle vedle nich madam Rosmerta a položila na stůl tři půllitry máslového ležáku.

Harrymu se podařilo napjatě se usmát. „Díky,“ řekl a usrkl zpěněné zlatavé tekutiny, aniž by vůbec cítil, že mu přešla přes jazyk.

„Víš,“ pokračovala Rosmerta nonšalantně, ruce položené na bocích a zamyšlený výraz ve tváři, „James tam vypadá dost osaměle… Zajímalo by mě, co se s ním děje.“

Lily pokrčila rameny. „Já nevím,“ řekla nešťastně, „já- já nevím.“

„Hmm,“ pokrčila Rosmerta rameny. „Bavte se.“

Všichni tři vypili svůj máslový ležák v tíživém tichu. Harry se odvážil jen kradmo pohlížet na druhé dva, ale Severus vypaloval pohledem díru do stolu a Lily měla oči zaměřené na vířící pěnu svého nápoje. Ani jeden z nich k němu nezvedl zrak.

Pak se k nim z druhé strany místnosti donesl rozruch a Harry cítil, jak se mu při pohledu na jeho příčinu zvedá žaludek. Potter se potácel mezi hloučky studentů a Pettigrew ho vedl. Lily ztuhla, ale nezvedla oči, zato Severus si zřejmě ničeho nevšiml a stále upřeně zíral na stůl a oběma rukama svíral sotva dopitý půllitr.

„Lily,“ řekl Pettigrew znepokojeně, „James – chce říct pár věcí…“

„Ne, nechci,“ odmítl to Potter a zakymácel se. „Nemám co říct, vůbec nic, takže -” škytl a zamžoural na Pettigrewa. „Nech mě jít, Petře, přestaň mě tahat…“

„Jamesi, neříkal jsi, že jí chceš říct – něco jí říct?“

Potter prudce zavrtěl hlavou. „Ne, to jsem neříkal,“ odmítl a nyní se nesoustředěnýma hnědýma očima obrátil k Harrymu. „Už jsem řekl, že ne, Petře…“ zopakoval a přimhouřil oči.

„Jamesi Pottere,“ řekla Lily napjatým hlasem, „jsi opilý, jsi cítit ohnivou whisky a předvádíš naprosto otřesné…“

„Aha,“ přerušil ji Potter s nádechem uvědomění, „ty jsi Jonathan, že…“ Zapotácel se a kácel se k zemi. Lily mírně vykřikla a Harry automaticky rozpřáhl ruce.

„Jamesi!“ vykřikla Lily a znělo to rozzlobeně i úlevně zároveň. Začal se shromažďovat dav a Harry zaťal zuby. Pettigrew tam jen stál s očima rozšířenýma šokem a nic nedělal, zatímco on, Harry, měl velmi nevítaně náruč plnou Jamese Pottera. Měl toho idiota prostě nechat spadnout na zem; a co dělá Severus? -

„Lily tě má teď ráda,“ zamumlal Potter a zaklonil hlavu. „Má tě ráda, víš… Mě už ráda nemá, nemá – ona,“ mávl neurčitě jednou rukou a Harry odvrátil hlavu, aby nepřišel o oči, „si myslí, že jsem ne-do-spělý-“

Dav se zašuměl, někteří se chichotali a někteří si horečně šeptali. Lilyina tvář byla rudá jako její vlasy a Harry cítil, jak jeho vlastní obličej hoří; zoufale se otočil k Severusovi –

Ale místo bylo prázdné.

Harry zaklel. „Severusi?“ zavolal, vstal a bez okolků odhodil Pottera na stůl. Zhluboka se nadechl, aby znovu vykřikl, ale včas se zarazil. „Omluvte mě,“ prohlásil úsečně a jal se prodírat davem, ignoruje výkřiky bolesti a rozhořčení. Jděte mi z cesty, vy idioti, pomyslel si vztekle, strkal do nich a tlačil, až se konečně vyřítil z hospody na studenou, neživou ulice.

„Severusi!“ zakřičel znovu a rozhlížel se doleva i doprava. Tam, na protější straně ulice, uviděl shrbenou postavu, která se pomalu posouvala po chodníku – „Severusi, počkej!“ Rozběhl se a natáhl ruku –

„Severusi! Ach.“ Couvl před zkoprnělou stařenkou. „Promiňte,“ hlesl a divoce se rozhlédl. Ulice byly naprosto opuštěné. „Neviděla jste náhodou nějakého chlapce – mladíka, takhle vysokého, takového bledého a s velkým nosem-?“

„Nehty,“ vyhrkla ta žena a vytáhla z hlubin svého hábitu rezavou kovovou váhu. „Nehty na prodej, deset za svrček, třicet za dva, v nabídce ve všech tvarech a velikostech, taky moc pěkné, podívejte se, tenhle je růžový a mudlovský – hej, neodcházejte, kupte si jich pár, jsou moc dobré na výrobu sušenek -“

„Zmizte!“ zavrčel Harry a vyrazil nešťastnici z ruky váhy, až spadly na zem a kov v mrazivém vzduchu ostře zazvonil. „Severusi!“ zakřičel a rozběhl se po chodníku. „Severusi! Přestaň se schovávat, do prdele, Severusi!“

Zahnul za roh… Přímo před ním se objevil Medový ráj. Severus se o sladkosti nezajímal, ale co kdyby – co kdyby – Harry se vrhl ke dveřím a nakoukl dovnitř. „Severusi?“ Několik studentů otočilo hlavy a věnovalo mu podivné pohledy. Tlumeně zaklel, přeběhl k vedlejšímu obchodu a zkusil otevřít dveře, byl ale prázdný.

„Severusi!“ křikl. Místo odpovědi slyšel jen dusot svých kroků. Stmívalo se, i když bylo sotva po poledni, a Harry si při běhu zuřivě třel paže a sledoval, jak jeho dech tvoří chuchvalce mlžné páry.

Znovu zahnul za roh a před ním se objevil konec Prasinek a Chroptící chýše. Zastavil se a jen se díval, postupně se mu vracel normální dech a studený vzduch mu pronikal do plic a zase ven. Tam by Severus přece nešel, že ne? To bylo to poslední místo, kam by chtěl jít, místo, kde málem přišel kvůli Lupinovi o život.

Harry se otočil a zachvěl se. Při běhu se zpotil a teď se mu do kůže zakusovala zima. Nechal však plášť volně viset přes ruku, nechal chlad, aby mu sevřel tělo. Chtěl cítit chlad, cítit, jak mu tělo a kůže mrznou stejně jako srdce. Jen tři dny, pomyslel si zoufale, jen tři! A teď jsem ho přiměl, aby mě nenáviděl. Jsem takový idiot. Teď už ho nikdy nezískám zpátky. Pottere, Froste, ať už se z tebe stalo cokoliv, jsi ten největší hlupák na celém tomhle zasraném světě.

Začaly mu drkotat zuby, a když se objal rukama, uslyšel zvuk kroků. Prudce se otočil k cestě a spatřil jakéhosi muže, který se zachmuřeně zastavil stranou.

„Severusi?“ vyhrkl nedůvěřivě a rychle se k němu rozběhl. „Severusi! Ty…“ Harry se málem vrhl vpřed, aby Severuse sevřel v pevném objetí, ale pak jen nechal ruce u boků a soustředil se na to, aby se mu obličej neroztáhl do úsměvu.

Severus kriticky přejel očima Harryho vzhled. „Oblékni si plášť, ty pitomče,“ přikázal a vytáhl hůlku, „nebo aspoň použij nějaké zahřívací kouzlo. Vypadáš…“ Oči mu doputovaly k Harryho tváři a pohrdavě zkřivil rty. „Vypadáš jako strašák.“

Harry cítil, jak mu z hrdla uniká nedobrovolný štěkot smíchu. „No, jestli jsem strašák, tak jsem tvůj strašák?“

Severusova tvář se mírně zbarvila. „Nebuď hloupý!“ zasyčel, zamračil se a kradmo se rozhlédl, jako by se chtěl ujistit, že nikdo není nablízku. „Obleč si ten plášť.“

„Nemůžu, jsem strašák,“ namítl Harry. Strčil Severusovi do rukou svůj plášť a o krok ustoupil, než se přehnaně zachvěl. „To mě n-n-necháš z-z-zmrznout?“

„Obleč si ho sám!“ odsekl Severus a rozpačitě vrazil plášť zpátky Harrymu. „Co je to s tebou? Přestaň se chovat jako blázen!“

„To je tím máslovým ležákem a tím běháním,“ řekl Harry a nabízený oděv ignoroval. „Kam jsi vlastně šel? Myslel jsem, že jsem tě ztratil.“

„Nikam jsem nešel. To ty jsi běhal kolem a funěl jako mudlovský vlak.“

„Aha,“ poznamenal Harry moudře, „jak nedůstojné. Takže šlo jen o záchranu zmijozelské cti.“ Než Severus stačil odpovědět, couvl, plášť stále ponechaný v Severusových rukou, a zavřel oči. „No tak,“ řekl, „obleč mi ten plášť.“

„Froste…“

„Prosím?“ dodal Harry, oči stále zavřené. Cítil teplo stoupající ze Severusova těla, které stálo někde před ním, a vyhříval se v něm. „Prosím tě o to,“ dodal tichým hlasem.

Na několik okamžiků se rozhostilo ticho a Harry zadržoval dech. „Jsi pitomec,“ zabručel Severus a Harry jen stěží dokázal překonat nutkání se jako pitomec ušklíbnout. Cítil, jak se Severus protáhl kolem něj a přehodil mu plášť přes ramena. „Jsi o dost vyšší než já,“ zamumlal Harry a nepřestával držet oči zavřené.

Severus přitáhl oba konce pláště k sobě a zamumlal: „Než jsem já.“ Harry ucítil, jak se prsty druhého muže dotýkají prohlubně na jeho krku.

„To je to samé,“ hlesl Harry a zachvěl se, i když ne zimou.

„Tak. Doufám, že už jsi spokojený.“

„Skoro,“ odpověděl Harry, pomalu otevřel oči a jeho ruce se samy od sebe přesunuly na místo, kde se ho Severus dotkl.

„Cože, chceš, abych ti pomohl zavázat taky tkaničky?“

„Ne,“ odmítl Harry tiše. Byli sami a jediným zvukem, které se ozýval, byl šum od Tří košťat, slabý a tlumený, jako by byl vzdálený celý svět. Chlad jiskřil. „Proč jsi tak najednou odešel?“

Severusova tvář se stáhla. „Ne každý je k Potterově opilství tak tolerantní jako ty,“ ušklíbl se.

„Byl opilý,“ řekl Harry.

„Ano, všiml jsem si,“ řekl Severus jízlivě.

„Byl – neříkal nic… pravdivého.“ Severus se teď upřeným pohledem díval jinam, tvář jako nevyzpytatelnou masku. „Lily mě nemá ráda, má ráda jeho, a já Lily taky nemám rád, aspoň ne-“ Harry se zarazil a na okamžik pocítil bodnutí sebenenávisti – proč by aspoň jednou nemohl být tak výmluvný jako Severus a dokázat říct, co cítí? „Já ji takhle nemiluju – to přece víš! Jsi jediný…“

„Neříkej to!“ obořil se na něj Severus.

Harry se zarazil. Dokázal přečíst napětí, které trhalo Severusovu masku, dokázal rozpoznat úzkost, která se teď zračila v celé té bledé tváři, v slabé vrásce na čele, v prudkém a divokém pohledu očí, ve rtech sevřených tak, jako by se připravovaly na bouři.

Harry překonal prostor mezi nimi, natáhl ruku a položil ji Severusovi na tvář. Přitiskl svůj obličej k Severusovu a příliš dobře si uvědomoval, že mu z odvahy k takovému činu divoce buší srdce. „Tak to neřeknu,“ zašeptal a pomalu zavřel oči. Tři dny, pomyslel si. Teď už ještě méně… Zachvěl se, když se Severus rychle nadechl, zachvěl se, když svými rty přejel po strništi zdrsňujícím kůži. Jeho svět se smrskl na Severusův dech na jeho tváři a Severusovu kůži na jeho kůži, Severusovo chvění pod jeho prsty a Severusovy rty přitisknuté k jeho jako tajný šepot, dotek k doteku, dech k dechu…

Pak Severus polibek přerušil a ztěžka oddechoval. Harry vnímal, jak se dotýká jeho obličeje, jak mu tápavě přejíždí rukou po tváři a ke rtům, a oči mu téměř plály úžasem.

„Hlavně nikdy nežárli,“ řekl, olízl si rty a vychutnával si tu příchuť jako vzpomínku. „Prostě ne, slyšíš? Protože představa, že bych se – choval takhle hloupě k někomu jinému kromě tebe, je stejně hloupá jako – jako James Potter a Sirius Black.“

„Kromě mě?“

„Fajn, tak jako k tobě,“ řekl Harry. „Nebo dokonce…“ Odmlčel se, protože mu došla slova.

„Dokonce co?“

„Dokonce nic! Já nevím.“ Zhluboka se nadechl. Stáli proti sobě, jejich oči mluvily beze slov. Miluju tě, sdělovaly ty Harryho. Víš to – nemůžeš to nevědět, i když to neříkám. Jsi můj. Přál bych si strávit s tebou věčnost, i když ti nemůžu nic říct, i kdybych ji musel strávit se zavřenýma očima a zalepenou pusou.

„Jonathane!“

Trhl sebou a otočil se za hlasem, který ho volal. Byla to Lily, která k nim přibíhala takovým tempem, až se jí zpod kapuce uvolnily rudé vlasy. „Všude jsem vás dva hledala!“

Proč jsi nemohla hledat o chvilku déle? zauvažoval podrážděně Harry. „Omlouvám se, že jsem tak odešel,“ pronesl nahlas bez velkých výčitek.

„To je v pořádku,“ řekla Lily, „James – tedy Potter se stejně choval jako pitomec. Takže,“ věnovala Severusovi chabý úsměv, „chtěl ses podívat na Chroptící chýši? Je vlastně docela známá, ale není tam toho moc k vidění.“

„Ne, díky,“ řekl Severus. Hlas měl stále mrazivý. Harry se na něj znepokojeně podíval, ale přítelovy oči byly neutrálně odměřené, ne zlomyslné nebo vyděšené.

„No,“ pokrčila rameny Lily, „předpokládám, že teď už můžeme zajít k Taškářovi…“

„Dobře,“ souhlasil Harry.

Lily šla napřed a Harry ji následoval. Zpomalil však tempo a házel koutkem oka kradmé pohledy, dokud on a Severus nekráčeli po chladné šedé ulici bok po boku.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 22.03. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: 14. kapitola - část 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 02.07. 2023
|
nemám slov, úplně mi došla. Ale děkuji za překlad.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: avisavis - 23.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 09.09. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 29.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: 14. kapitola - část 2/2 Od: denice - 28.01. 2023
Uvažovala jsem o seznamu lidí, které bych ráda o úplňku představila brumlavce... ne že by jich byl zástup, ale byla to moc pěkná chvilka :-) Fascinuje mě Severusovo umění smlouvat, dovedu si představit, že je postrachem všech lékárníků už v tak mladém věku, a časem se v tom jistě ještě mnohem zlepšil. Dovedu si představit, že Severuse opilci nepobavili, nedivím se, že tak ztuhl a zostražitěl. James se tedy předvedl z nejlepší stránky. Trdlo jedno. Malý, snědý, šilhavý Brudlus Mumleton mě dostal :-D A Harrymu to kupodivu prošlo, koneckonců si Rosmerta nemůže všechny hosty pamatovat, ani když vypadají hodně nezvykle. Díky.
Re: 14. kapitola - část 2/2 Od: Jacomo - 31.01. 2023
Vida, k čemu lze využít znalost magické botaniky :-)) Je milé číst si o tom, jak je Harry taky trochu puberťák a poberta. Moc legrace si ani ve své předchozím životě, ani teď zatím neužil. Děkuju za komentář, Denice.

Re: 14. kapitola - část 2/2 Od: Lupina - 28.01. 2023
Prosím pěkně, kde si můžu obstarat brumlavku? Tu prostě musím mít! Ty její poznámky mě dostaly. A i nějaké lidské maso by se určitě našlo. A "zpívám rád..." rozchechtalo i mě :D Hm, a vztah Severuse a Harryho... Jestli Harry zmizí, Severuse to hodně zasáhne. Děkuji, Jacomo. Moc se těším na pokračování.
Re: 14. kapitola - část 2/2 Od: Jacomo - 31.01. 2023
Brumlavka se povedla, že? :-) Propojení minulosti s budoucností má autor dost dobře promyšlené, takže se jeden musí ptát, proč je asi budoucí Severus tak zahořklý a mrzutý? Že by nějaké velké zklamání v minulosti? Díky za komentář, Lupinko.

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )08.07. 2023Epilog - část 4/4 (závěr)
Dius Corvus: ( Jacomo )01.07. 2023Epilog - část 3/4
Dius Corvus: ( Jacomo )10.06. 2023Epilog - část 2/4
Dius Corvus: ( Jacomo )03.06. 2023Epilog - část 1/4
Dius Corvus: ( Jacomo )27.05. 202319. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.04. 202319. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.03. 202318. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )11.03. 202317. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.03. 202317. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.02. 202316. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.02. 202316. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.02. 202315. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.02. 202315. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.01. 202314. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.01. 202314. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.01. 202313. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.01. 202313. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )24.11. 202212. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )01.11. 202212. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.10. 202211. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )18.10. 202211. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.10. 202210. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )20.09. 202210. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )13.09. 20229. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )30.08. 20229. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )19.07. 20228. kapitola - část 3/3
Dius Corvus: ( Jacomo )12.07. 20228. kapitola - část 2/3
Dius Corvus: ( Jacomo )05.07. 20228. kapitola - část 1/3
Dius Corvus: ( Jacomo )28.06. 20227. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.06. 20227. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.06. 20226. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.06. 20226. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )27.11. 20215. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )02.10. 20215. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.08. 20214. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.08. 20214. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )06.02. 20213. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )21.04. 20182. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )17.02. 20181. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )20.01. 2018Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )22.07. 2017Našlapuj zlehka - úvod