Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4.

Ron se probudil s palčivou bolestí hlavy a spoustou výčitek. Se sténáním nad pomyšlením, jak děsnou scénu včera večer udělal, se vyhrabal z postele a vrávoravě se dopotácel do koupelny, kde se pokusil utopit v láhvi lektvaru proti kocovině. Po odchodu ze srazu se vrátil domů a pořádně se namazal. Teď vážně litoval jak svého počínání tam, tak toho, že potom sáhl po alkoholu.

„Pitomý prevíte,“ zamumlal Ron svému odrazu v zrcadle a zamračil se, když si všiml, že má na pravém oku modřinu, nejspíš od rány pěstí, kterou mu uštědřil Draco.

Zakryl ji tak, aby nebyla vidět, a vlezl do sprchy. Než se osprchoval a oblékl, přestala ho bolet hlava, ale výčitky zůstaly. Nedokázal pochopit, že ze sebe udělal takového hlupáka. Stejně tak nemohl uvěřit, že se k Hermioně i Lise zachoval tak hrozně, nemluvě o tom, jak trapně odešel ze srazu a křičel na nevinné okolí. Cítil se opravdu poníženě a pochyboval, že cokoli, co by mohl říct nebo udělat, by dokázalo smazat jeho činy a slova z předchozího večera.

Byl sice plný výčitek, ale zároveň se mu rozpadly iluze o Hermioně. V chladném denním světle viděl, jak hloupě se posledních čtrnáct let choval. Místo toho, aby pokračoval ve svém životě, jak to správně udělala Hermiona, seděl, lpěl na minulosti a přesvědčoval sám sebe, že může získat zpět ženu, kterou tak vřele miloval. Samozřejmě, teď chápal, že kdyby si někdy opravdu myslel, že u ní má šanci, už dávno by se za ní vydal a nečekal by, až ji osud přivede zpátky k jeho dveřím. Možná se Hermioně vyhýbal proto, že v hloubi duše vždycky věděl, že to podělal a ona mu nikdy neodpustí a nevezme ho zpátky, ale nechtěl to přijmout a místo toho promarnil posledních deset let svého života tím, že se trápil kvůli někomu, koho nikdy nebude mít.

Byl stále zmatený Hermioninou volbou muže a opravdu se nechtěl zabývat novým manželstvím své bývalé ženy, ale zároveň byl v koutku duše rád, že šla dál. Miloval ji natolik, že chtěl, aby byla šťastná, jen si přál, aby to nebylo s Dracem Malfoyem. Ale nemohl to nijak změnit a věděl, že nejlepší, co může udělat, je držet se zpátky a nechat Hermionu v klidu žít.

Když byl duch jeho bývalé ženy konečně uložen k odpočinku, obrátil myšlenky ke svému vlastnímu životu. Stejně jako Hermiona cítil, že si zaslouží být šťastný, a právě teď mu docházelo, že těch posledních čtrnáct let být šťastný mohl. Mohl s Lisou a dětmi vytvořit řádnou rodinu, ale byl příliš hloupý na to, aby si to uvědomil. Jen doufal, že ještě není pozdě na to, aby to s Lisou napravil. Věděl, že k Lise ani teď necítí to, co cítil k Hermioně, vlastně pochyboval, že by někdy někoho miloval tak, jako Hermionu, ale záleželo mu na ní a byla matkou jeho dětí.

Rozhodl se, že se pokusí vyřešit zmatek ve svém životě, a vydal se do Doupěte v naději, že tam Hugo a Rose ještě jsou. Bohužel, když vstoupil dovnitř, nebylo po jeho ani po jiných dětech ani stopy. Kromě jeho matky, která seděla v kuchyni a mluvila s Harrym, byl dům prázdný.

„Ahoj,“ odvážil se tiše, když vstoupil dovnitř.

„Ahoj,“ odpověděl Harry strnule.

„Omlouvám se za včerejší noc,“ začal Ron.

„Nevím, proč se omlouváš mně, já nejsem ten, komu jsi ublížil,“ přerušil ho Harry. „Byl jsem jen tvůj nejlepší přítel v trapné situaci. Upřímně řečeno, nikdy jsem se za tebe nestyděl víc.“

„Já vím, byl jsem děsný,“ povzdechl si Ron a sesunul se na jednu z kuchyňských židlí. „Jsou tu ještě děti?“ zeptal se matky dychtivě.

„Ne,“ odpověděla Molly a vrhla na nejmladšího syna nevzrušený pohled. Přestože Hermionu po rozvodu s Ronem nazývala všelijak a s jejím novým manželstvím silně nesouhlasila, scéna, kterou její nejmladší syn včera večer způsobil, ji velmi pokořila. „Lisa si vyzvedla děti včera večer. Dorazila sem v záplavě slz, doufám, že si to uvědomuješ. Opravdu jsi jí ublížil, Rone, a jediné, co kdy udělala, je, že tu pro tebe vždycky byla.“

„Já vím,“ zašeptal Ron mrzutě.

Na druhé straně stolu se Harry kousl do rtu, aby Molly neřekl svůj úplně odlišný názor. Vlastně mu bylo Lisy líto, když se do ní Ron na srazu pustil, ale podle jeho mínění nebyla zrovna nevinnou stranou. Nejdřív se vědomě vyspala s ženatým mužem, a když pak zjistila, že je těhotná, nepromluvila si s ním mezi čtyřma očima, ale schválně se objevila v jejich domě a řekla Hermioně, že čeká dítě s jejím manželem. Harry si nemohl pomoct, ale připadalo mu to zbytečně kruté, a často přemýšlel, jestli nebylo jejím cílem Rona a Hermionu rozdělit. I když pokud bylo jejím plánem získat Rona pro sebe, tak se jí to vůbec nepovedlo. Dokonce ani druhé společné dítě ho nepřimělo k tomu, aby jejich poměr legalizoval.

„Myslíš, že mi odpustí?“ zeptal se Ron matky.

„Nevím,“ odpověděla. „Včera večer byla strašně rozrušená.“

„A co Hermiona?“ obrátil se na Harryho.

„Ne, myslím, že ti neodpustí, Rone,“ odpověděl Harry bez obalu. „A upřímně řečeno, nemyslím si, že by ti odpustit měla. Nejdřív jsi ji podvedl a zlomil jí srdce, a když jsi ji uviděl příště, veřejně jsi ji ponížil. Myslím, že to žádné omluvy nenapraví.“

„Ale přesto bych to měl zkusit,“ naléhal Ron.

„Ne,“ řekl Harry ostře. „Řeknu ti totéž, co jsem řekl Ginny, drž se od Hermiony dál. Nezasloužila si, co jste jí včera večer řekli, a abych to řekl na rovinu, stydím se za vás za oba.“

„Je mi to líto, Harry, ale musím se omluvit,“ trval na svém Ron.

„Musíš Hermioně dát pokoj a nechat ji žít,“ namítl Harry. „Jestli ji miluješ, půjdeš jí z cesty. Ona šla dál, Rone, a má úplně nový život. Nepotřebuje, abys jí dělal problémy. Nech ji být.“

Ron neochotně přikývl a souhlasil, že se od Hermiony bude držet dál. „Ale jestli ji uvidíš, omluv se za mě,“ řekl Harrymu. „Ale já se teď musím omluvit té své.“

„Hodně štěstí,“ řekla Molly s úsměvem, když se její syn postavil.

„Díky, budu ho potřebovat,“ zamumlal Ron.

Po odchodu z Doupěte zamířil do domu, který koupil pro Lisu a děti. Když zaklepal na dveře, napůl očekával, že se nedočká odpovědi, ale posmutnělá Lisa mu okamžitě otevřela a pustila ho do domu.

„Kde jsou Hugo a Rose?“ zeptal se, když si uvědomil, jaké je v domě ticho a klid.

„Matka si je vzala na celý den,“ odpověděla Lisa. „Takže můžeš říct, co chceš, a pak jít.“

„Promiň, Liso, nikdy jsem nic z toho neměl vyslovit.“

„Ne, neměl,“ souhlasila smutně. „Ale řekl jsi a už to nemůžeš vzít zpátky.“

„Ale já to chci zkusit," prosil Ron. „Dej mi šanci, Liso. Dovol nám stát se rodinou, jakou jsme vždycky měli být.“

Lisa se na něj chvíli dívala, pak zavrtěla hlavou a hořce se zasmála. „Já nejsem cena útěchy. Konečně sis uvědomil, že Hermionu mít nemůžeš, a jen proto chceš mě. Jak ti už roky říkám, je konec, ale ty jsi mě nikdy neposlouchal. Jenže teď, když víš, že je s někým jiným, si myslíš, že se ke mně můžeš připlazit a já tě přivítám s otevřenou náručí.“

„Tak to není,“ namítl Ron chabě, protože věděl, že věci se mají přesně tak, jak říkala Lisa, a kdyby nebyl vyléčený ze své fixace na Hermionu, pravděpodobně by tu nestál a neprosil ji, aby mu dala šanci.

„Je to přesně takhle,“ řekla Lisa na rovinu. „Je mi líto, Rone, ale naše šance je pryč. Co se týče dětí, tohle nic neovlivní. Pořád jsi jejich otec a stále se budeme dělit o péči. Ale my dva jsme skončili. Tohle je konec.“

„Já jsem to vážně zvoral, co?“ zeptal se smutně.

„Ano, úplně,“ přikývla Lisa. „Mrzí mě to, Rone, a přála bych si, aby to bylo jinak, ale strávila jsem čekáním na tebe čtrnáct let a včerejší noc mi ukázala, že jsem jen ztrácela čas. Je třeba, abychom se oba posunuli dál. Opravdu doufám, že najdeš někoho, kdo tě udělá šťastným, ale já to nebudu.“

Ron poraženě opustil Lisin dům a zamířil domů. Posadil se ve svém bytě a přemýšlel o tom, kde se stala chyba. Jak to, že skončil úplně sám, s rozpadlým manželstvím a dvěma dětmi s čarodějkou, ke které ani neměl vztah? Kde udělal ve svém životě chybu? I když v hloubi duše věděl, kde, Draco na to včera večer všechny upozornil. Kdysi dávno měl to štěstí, že měl Hermionu lásku, a on ji hloupě zahodil. Teď musel snášet vědomí, že pokazil tu nejkrásnější věc, která ho kdy potkala. A co bylo nejhorší, musel se smířit s tím, že jeho chyby využívá Draco Malfoy. Jeho bývalý nepřítel žil život, který měl žít on, s čarodějkou, kterou miloval, a nemohl s tím nic dělat. Měl svou šanci a promarnil ji a něco mu říkalo, že Draco svou šanci nezahodí. Bude se Hermiony držet, zestárnou spolu, zatímco on zůstane sám a život mu budou rozjasňovat jen jeho děti.

xxx

Po romantické noci v hotelu Draco a Hermiona téměř zapomněli na scény na srazu. Dramata z předchozí noci se jim však připomněla, jakmile se vrátili do sídla Malfoyových a našli Dracovy rodiče, kteří toužili slyšet, jak jejich noc proběhla.

„Bylo to moc hezké,“ informoval je Draco. „Hotel byl krásný a pokoj skvělý. Byla tam nádherná postel s nebesy, kterou jsme plně využili.“

„Draco,“ zasyčela Hermiona na svého manžela a zrudla při pomyšlení, že Lucius a Narcissa vědí, co s Dracem dělali.

„Nepotřebujeme slyšet podrobnosti,“ uchechtl se Lucius. „Jsme si jisti, že jste prožili velmi uspokojivou noc. Jste Malfoyovi a my Malfoyovi máme dobrý sexuální život.“

„Luciusi,“ napomenula ho Narcisa zamračeně a podívala se na místo, kde si Scorpius hrál se svými draky; děkovala nebesům, že čtyřletý chlapec dědečka neslyšel a teď se jich nebude vyptávat na sex.

„Jen konstatuji fakta, Ciso,“ odpověděl Lucius s bezstarostným pokrčením ramen.

„Ale jaké bylo samotné setkání?“ pátrala Narcisa a zaměřila se na svou snachu, protože věděla, že to byla ona, kdo se chtěl srazu zúčastnit.

„Dramatické,“ přiznala Hermiona. „Jak jsme očekávali, byl tam Ron.“

„A nechte mě hádat, způsobil scénu,“ nesouhlasně si odfrkl Lucius. „I když si nejsem jistý, proč nás to překvapuje. Všichni ti Weasleyovi mají vznětlivou povahu. Vzpomínám si, jak mě starouš Artur napadl v knihkupectví v Příčné ulici.“

„Ani ty jsi v tom nebyl úplně nevinně, Luciusi,“ podotkla Hermiona. „Arthur možná dal první ránu, ale ty sis pustil pusu na procházku. Pokud si dobře vzpomínám, dokonce jsi urážel mě.“

„Je to už dávno a omluvil jsem se,“ zamumlal Lucius a měl tu slušnost tvářit se rozpačitě, když mu snacha připomněla jeho dřívější chování.

„Tak co přesně se stalo?“ naléhala Narcisa v touze po drbech.

„Uhodil mě,“ odpověděl Draco a odbyl matčiny obavy, když kontrolovala, jestli je v pořádku. „Mluvil o tom, jak je Hermiona jeho žena, dokud jsem ho neupozornil, že je ve skutečnosti moje manželka. Tehdy ji začal urážet a já ho praštil.“

„Doufám, že jsi mu vrazil jednu pořádnou,“ řekl Lucius radostně.

„To ano,“ odpověděl Draco a usmál se společně s otcem.

„A já doufám, že se to nezvrhlo ve rvačku,“ poznamenala Narcisa se zjevným znechucením.

„Ne, Weasley se odplížil domů a nechal svou malou sestru, aby pokračovala v chrlení špíny,“ odpověděl Draco.

„A co k tomu řekla ta malá Potterova coura?“ pátral Lucius.

„Mlela cosi o rodinné cti a o tom, jak jsem Weasleyovy zneuctila, když jsem se rozvedla s Ronem a pak si vzala Draca,“ odpověděla Hermiona a pokrčila rameny.

„Jestli je něčí rodinná čest pošpiněná, tak je to ta naše, když máme v rodině bývalou Weasleyovou,“ odfrkl si Lucius.

„Ne že bychom si mysleli, že jsi pro rodinu ostuda, Hermiono,“ řekla Narcissa a vrhla na manžela nechápavý pohled. Milovala Luciuse, ale měl tendenci mluvit dřív, než myslet, a to mohlo skončit tak, že působil chladně a bezcitně, i když ve skutečnosti byl velmi vnímavý a starostlivý člověk.

„Samozřejmě,“ opravil se Lucius a usmál se na Hermionu. „Víš, jak moc nám na tobě záleží. Jsi dcera, kterou jsme nikdy neměli.“

„Chápu, že jsi to tak nemyslel, Luciusi,“ řekla Hermiona s úsměvem. Dracovi rodiče se zpočátku obávali, že se s ní zaplete, ale během let všichni překonali svou minulost a teď byli Malfoyovi velmi semknutá rodina. Hermiona měla Luciuse a Narcisu ráda a věděla, že je to vzájemné.

„Doufám, že jsi jí dala co proto,“ řekl Lucius a ulevilo se mu, že svou snachu nechtěně nerozčílil.

„Dala jsem jí najevo, co si o ní myslím,“ řekla Hermiona a lehce se usmála, když si vzpomněla, jak uspokojivé bylo dát Ginny facku. Teprve když k tomu opravdu došlo, uvědomila si, že je to něco, co toužila udělat od chvíle, kdy se s ní v Bradavicích potkala.

„Ale až na tuhle nepříjemnost se vám večer vydařil,“ řekla Narcisa.

„Ano,“ odpověděla Hermiona se širokým úsměvem. Opravdu si užívala setkání se svými starými přáteli, a dokonce plánovala, že jeden večer půjdou na večeři s Nevillem a Lenkou.

Poté, co Draco s Hermionou seznámili rodiče s dalšími událostmi jejich večera, obrátili pozornost ke svým dětem a k tomu, jak stráví další den. Koneckonců tu byli jen na týden a hodlali ho využít co nejlépe. Plánovali Scorpiuse a Lyru vzít na co nejvíce zábavných míst, na která si vzpomněli, protože chtěli dětem umožnit nahlédnout do kouzelnické Británie, než se vrátí ke svému normálnímu životu ve Francii.