Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3.

Ronova rána pěstí Dracovi Hermionu natolik zaskočila, že chvíli jen omámeně stála u baru. Pohled na manžela, který leží na podlaze a z nosu mu teče krev, ji však vyburcoval k činu. Rychle jako blesk si klekla vedle Draca, ve tváři měla vepsanou starost o něj.

„Jsi v pořádku, Draco?“

„Myslím, že ano,“ zamumlal a podíval se na Rona. „Ne díky tomu zatracenému Lasičákovi.“

„Na co si to sakra hraješ, Ronalde?“ rozzuřená Hermiona obrátila pozornost ke svému bývalému muži, stále nenávistně zírajícímu na Draca.

Když zvedla pohled, všimla si, že ostatní lidé, kteří byli u baru, se mírně stáhli, ale vytvořili kolem nich půlkruh. Ginny a Harry stáli kousek za Ronem, Harry se tvářil vztekle a Ginny vypadala, jako by si to představení užívala. Hermiona si také uvědomovala, že poblíž postávají Dracovi přátelé, nepochybně připravení vyrazit do boje, kdyby je Draco potřeboval.

„Někdo to měl udělat už dávno,“ vyprskl Ron.

„Pro případ, že by to uniklo tvé pozornosti, Weasley, tak už to někdo udělal,“ řekl Draco, když se postavil na nohy a ani se neobtěžoval otřít si krev z tváře. „Nebo si snad nepamatuješ, jak mě ve třetím ročníku praštila tvoje milovaná exmanželka? I když, řeknu ti, že má silnější úder než ty.“

„Zvláštní, mně to připadalo, jako by ses rozvaloval na podlaze jako ubožák, což ostatně jsi,“ opáčil Ron a snažil se ignorovat pochichtávání, které se ozývalo při Dracově poznámce.

„Jen proto, že jsi mě překvapil," zasyčel Draco. „Zkus se do mě trefit teď a uvidíme, kdo z toho vyjde jako vítěz.“

„Ne,“ vložila se do toho Hermiona a přesunula se mezi ně dřív, než mohl vypuknout boj. „Žádná rvačka nebude.“

„Otravná ženská,“ ozval se někdo ze zadní části skupiny. Hermiona si myslela, že to mohl být Zachariáš Smith, ale nebyla si jistá.

„Vysvětlíš to, Rone?“ žádala Hermiona. „Nebo máš ve zvyku mlátit lidi, které jsi dvacet let neviděl?“

„Ten prevít si to zasloužil,“ zavrčel Ron. „Všichni víme, co je zač.“

„A co tedy vlastně jsem?“ rozzlobil se Draco. Tvrdě pracoval na tom, aby svou minulost hodil za hlavu, a vždycky ho rozčilovalo, když ji někdo vytahoval a naznačoval, že se nezměnil, zvlášť když to byl někdo, kdo ho v současné době ani neznal.

„Smrtijed,“ vyplivl Ron. „Smrtijedská spodina, co nestojí za nic.“

„Máš pravdu, byl jsem smrtijed,“ prohlásil Draco hlasitě. Sundal si sako a hodil ho Blaiseovi, vyhrnul si rukáv na košili a předvedl shromážděným davům své vybledlé Znamení zla. „Tady máte důkaz, že jsem byl smrtijed, kdyby ho někdo potřeboval. Ale na tom, že jsem to znamení nepřijal dobrovolně, přece nezáleží, ne? Není důležité, že jsem byl vyděšený šestnáctiletý kluk, kterého uprostřed noci vytáhl z postele a ocejchoval nejtemnější černokněžník, jakého kdy náš svět poznal, a pak mě zbytek noci mučil a nutil mě dívat se, jak se stejně zachází s mou matkou. Nezáleží na tom, že jsem jeho přání plnil pod hrozbou smrti. Vidíš jen mé znamení a myslíš si, že mě znáš. Říkám ti, Weasley, že mě neznáš. Odsuzuj si, co chceš, ale já znám pravdu a vím, že jsem v hloubi duše nikdy smrtijed nebyl.“

Dracův projev vyvolal jásání, které začalo u zmijozelů a šířilo se dál. Ron se na něj zamračil, rozčilený, že si získal dav na svou stranu. Hermiona na svého manžela hleděla s pýchou. Věděla, jak moc ho stálo, aby se veřejně přiznal k některým věcem, které se staly v jeho minulosti. Draco o svém pozdním dospívání mluvil jen zřídka, takže věděla, že pro něj nebylo snadné všem říct, za jakých okolností byl označen Znamením zla.

„Takže jsi mě vlastně uhodil kvůli tomuhle,“ řekl Draco a napřáhl paži k Ronovi. „A to se říká, že jsem bigotní.“

„Já jsem tě nepraštil kvůli tomu znamení,“ zamumlal Ron. „Praštil jsem tě, protože jsi objímal moji ženu.“

„Promiň, ale já nejsem tvoje manželka,“ odsekla Hermiona. „Už dávno jí nejsem, Rone.“

„Vždycky budeš moje žena, Hermiono,“ opáčil Ron. „Je mi jedno, co říká zákon, v mých očích jsi pořád moje žena a já tě pořád miluju.“

„To je mi líto, Rone, ale víš, že já už tě nemiluji,“ řekla Hermiona, upřímně šokovaná tím, že Ron k ní stále chová náklonnost, přestože se přesunul k Lise.

„Zvláštní, ale to byla jediná věc, kterou jsi mi nikdy neřekla, když jsme se rozcházeli,“ řekl Ron s nadějeplným úsměvem. „Říkala jsi spoustu věcí, ale nikdy ne, že jsi mě přestala milovat.“

„To proto, že to tak nebylo,“ odpověděla Hermiona. „Alespoň ne v té době,“ rychle dodala, když se Ronův obličej rozzářil. „Ale i když jsem tě stále milovala, věděla jsem, že naše manželství skončilo. Zlomil jsi mi srdce a zradil mě tím nejhorším možným způsobem. Nikdy bych ti to nedokázala odpustit.“

„Mohla bys, kdyby ses snažila,“ namítl Ron. „Tenkrát jsem ti řekl, že to pro mě nic neznamená. Byl jsem opilý a hloupý, ani si ten sex nepamatuju, takže to nemohlo být nic extra.“

„Ty pancharte,“ zasyčela Lisa, prodrala se davem a uštědřila Ronovi štiplavou facku. „Možná si nepamatuješ naši první společnou noc, ale řeknu ti, že jsi o to přímo žadonil. Bylo to, jako bys už měsíce neměl sex. A nemůžeš říct, že si nepamatuješ každé naše milování za posledních čtrnáct let. Říkej si, co chceš, Rone, ale oba víme, že je úžasné. Proč by ses jinak pořád vracel pro další?“

„Protože jsi po ruce, snadno k mání,“ odpověděl Ron a třel si tvář. „Promiň, Liso, nemiluju tě a nikdy jsem tě nemiloval. Oba víme, že nás dva nečeká žádná společná budoucnost.“

„Teď už to vím,“ řekla Lisa smutně. „Promarnila jsem čtrnáct let v naději, že uvidíš, co máš přímo před sebou. Mohli jsme být vším, co jsi kdy chtěl, Rone, já, Hugo a Rose. Kdybys nás jen chtěl. Ale ne, příliš lpíš na své bývalé ženě, kterou jsi neviděl už čtrnáct let. Možná na ní pořád visíš, ale ona se o tebe nezajímá.“

„To není pravda,“ trval na svém Ron, když se Lisa otočila a odkráčela z večírku. „Řekni všem, že to tak není, Hermiono.“

„Je mi líto, Rone, ale je to pravda,“ potvrdila. „Už dávno jsem tě přestala mít ráda. Možná jsem tě ještě milovala, když jsem od tebe odcházela, ale teď už ne.“

„To můžeme napravit,“ řekl Ron odhodlaně. „Můžeme znovu probudit vášeň.“

„To si nemyslím, Weasley,“ řekl Draco a objal Hermionu kolem pasu.

„Dej ty ruce pryč od mé ženy, Malfoyi,“ zařval Ron a tentokrát raději sáhl po hůlce, než by použil pěsti.

„Nedržím kolem pasu tvou manželku,“ odpověděl Draco s drzým úsměvem. „Objímám svoji ženu.“

„Tvoji ženu,“ opakoval Ron nechápavě, zatímco se v kolem shromážděném davu rozléhalo šokované lapání po dechu.

„Ano, moji ženu,“ potvrdil Draco.

„Jak? Proč?“ vyprskl Ron a otočil se k Hermioně. „Co tě to sakra napadlo, zaplést se s Malfoyem?“

„Napadlo mě, že je tu muž, který mě miluje. Muž, který mě nezradí a nezlomí mi srdce,“ odpověděla Hermiona. „Nemáš ponětí, jakou škodu jsi mi způsobil, Rone. Kvůli tobě jsem nikomu nevěřila. Kvůli tomu, co jsi mi udělal, jsem se snažila Draca odstrčit. Byli jsme spolu měsíce, než jsem s ním vůbec strávila noc. Když mě poprvé požádal o ruku, odmítla jsem. Ne proto, že bych si ho nechtěla vzít, ale protože jsi mě zanechal tak moc zlomenou. Myslela jsem si, že další manželství nezvládnu. Naštěstí pro mě mne Draco opravdu miluje a nenechal se ode mě odstrčit. Dokázal mi, že ne všichni muži jsou nevěrní pancharti a že mu můžu důvěřovat. Dokonce i teď snáší, když se ho ptám, kde byl a co dělal, i když už mi to řekl. Chápe, že kvůli tobě nezáleží na tom, jak moc mu věřím, vždycky mám v hloubi duše ten strach, že skončím zase zničená. Zlomil jsi mě, Rone, ale Draco mě vyléčil. Jeho láska mi pomohla a nejlepším dnem mého života byl den, kdy jsem se stala paní Malfoyovou.“

Hermiona se otočila ke svému manželovi, natáhla k němu ruku a sladce ho políbila. Ron přidušeně vzlykl, zatímco několik lidí vypísklo a zajásalo při pohledu na jejich něžný okamžik.

„Ne, to nemůžeš udělat,“ zašeptal Ron. „Nepatříš k němu, jsi moje.“

„Měl jsi šanci a promarnil jsi ji, Weasley,“ prohlásil Draco. „Byl jsi ten nejšťastnější kouzelník na světě, když jsi měl Hermionu, a přesto jsi ji odhodil. Byl jsi krysí panchart Lasičák, který jí zlomil srdce, a upřímně řečeno, vůbec sis ji nezasloužil.“

„A ty ano?“ odfrkl si Ron.

„Sakra ne,“ odpověděl Draco s úšklebkem. „Chápu, že si nezasloužím někoho tak úžasného, jako je Hermiona. Ale víš, jaký je mezi námi rozdíl, Weasley? Nejsem tak hloupý, abych ji nechal jít. Teď ji mám a do smrti se budu snažit, abych si ji udržel.“

„Klidně si ji nech,“ vyprskl Ron s vědomím, že je konec a že nemá šanci se s bývalou ženou usmířit. „Teď už bych ji zpátky nevzal, ani kdyby mě prosila. Je použité zboží, když souložila s Malfoyem.“

„Ty hajzle,“ zasyčel Draco, a než ho mohl kdokoli zastavit, sevřel pěst a udeřil Rona přímo do obličeje tak, že odletěl do davu.

„Draco,“ vykřikla Hermiona, zatímco oslovený třásl rukou, aby si pomohl od pálení, které mu úder způsobil. I když to znělo naštvaně, nebylo to tak, spíš jí lichotilo, že Draco bránil její čest.

„Za to zaplatíš, Malfoyi,“ zařval Ron, když se vrávoravě postavil zpátky na nohy.

„Chceš se prát, co, Weasley?“ ptal se Blaise, který vystoupil z davu s Theem a Gregem po boku.

Při pohledu na tři zmijozely Ron mírně couvl. Nebyl proti tomu, aby se utkal s jedním, ale nechtělo se mu postavit se celé skupině.

„Možná je načase, aby ses rozloučil, Rone,“ řekla Padma zdvořile z místa, kde stála, a její půvabná tvář se mračila.

„Ty vyhazuješ mě?“ zeptal se Ron zmateně. „Ale on mě praštil.“

„Začal sis ty, ne Draco,“ odpověděla Padma a pokrčila rameny. „I když jestli padne ještě nějaká rána, tak tuhle párty hned ukončím.“

„My žádné problémy dělat nebudeme,“ ujistila ji Hermiona. „Chceme si jen užít zbytek večera.“

„Jestli si to myslíte všichni, tak já jdu,“ zavrčel Ron vztekle. „A dejte se kompletně vycpat. Většinu z vás jsem nemohl vystát už ve škole a teď jste ještě horší. Všichni táhněte k čertu.“

Prodral se davem a předvedl dramatický odchod. Když byl pryč, Hermiona si myslela, že divadlo skončilo, ale sotva opustil místnost, nastoupila na jeho místo Ginny.

„Doufám, že jsi spokojená, Hermiono,“ zasyčela.

„A co jsem to vlastně udělala?“ zeptala se Hermiona s povzdechem.

„Zničila jsi jméno Weasleyových,“ vypěnila Ginny.

„Neřekla bych, že je co ničit,“ ozvala se Pansy s krutým smíchem.

„Nemáš ani ponětí, co jsi nám udělala tím, že ses rozvedla s Ronem,“ pokračovala Ginny, Pansy ignorovala. „V našem světě se tohle prostě nedělá a ty jsi pošpinila naše jméno. Navždy budeme známí jako rodina, ve které došlo k rozvodu. A navíc jsi to ještě stokrát zhoršila tím, že sis vzala Malfoye. Teď budeme nejen rodina s příšerným rozvodem, ale také pošpiněná Malfoyovými. Ron bude navždy známý jako kouzelník, jehož žena utekla s Malfoyem.“

„Neutekla jsem s Dracem, potkali jsme se léta poté, co jsem opustila Rona,“ podotkla Hermiona. „A upřímně řečeno, Ginny, je mi úplně jedno, co si lidé myslí o tvé rodině. Nic z toho by se nestalo, kdyby mi Ron nebyl nevěrný. Takže jestli hledáš někoho, na koho bys to svedla, doporučuji ti, aby ses zaměřila na svého milovaného bratra. On je příčinou všech těch potíží, ne já.“

„Možná by se nemusel obracet jinam, kdybys nebyla taková frigidní kráva,“ zavrčela Ginny. „Lisa se aspoň umí zasmát. Na rozdíl od tebe, ty upjatá, mizerná mrcho.“

Navzdory Padmině varování před dalším násilím se Hermiona neudržela, vykročila vpřed a uštědřila Ginny facku, kterou jí už dlouho dlužila. Zvuk se rozlehl po celé místnosti a Ginnyina hlava sebou po úderu prudce trhla dozadu. Okamžitě zvedla ruku k odvetě, ale Harry vykročil vpřed a chytil ji za zápěstí.

„Tak dost,“ zasyčel zlostně. Byl zděšený chováním Rona i Ginny. Nikdy se za ně nestyděl víc.

„Ona mě praštila, Harry,“ zakňučela Ginny.

„A jsem si jistý, že toho lituje,“ řekl Harry a podíval se na Hermionu, která na oplátku střelila po Ginny úsměvem, který byl všechno, jen ne omluvný. „Ale řekla jsi hrozné věci, Ginny. Myslím, že všichni za tím uděláme tlustou čáru a půjdeme dál.“

„S tím souhlasím,“ řekla Hermiona.

Zdvořile přikývla, protože věděla, že už Harryho nejspíš nikdy neuvidí, vzala Draca za ruku a vedla ho zpátky ke stolu, kde seděl se svými přáteli. Když Harry s Ginny odešli a večírek se opět rozběhl, Hermiona očistila manželovi krev z obličeje a napravila mu zlomený nos.

„No vážně, nemůžu tě nikam vzít,“ zažertovala a letmo ho políbila.

„Promiň,“ omluvil se Draco, „nehodlal jsem tam stát a nechat toho pancharta, aby tě urážel.“

„Nikomu to neříkej, ale přišlo mi hrozně sexy,“ šeptala Hermiona manželovi do ucha. „Bylo velmi vzrušující, když jsi takhle bránil mou čest.“

„Velmi vzrušující? Znamená to, že jsi v dobrém rozpoložení?“ ujišťoval se Draco a dumal, jak brzy by mohli odejít a využít pokoj, který si na noc zamluvil.

„Jsem si jistá, že za pár hodin s několika dalšími skleničkami v sobě budu ve velmi dobrém rozpoložení,“ zapředla Hermiona. „Můžu tě teď nechat, abys nám došel pro nějaké pití?“

„Budu se chovat co nejlépe, slibuji,“ zapřísahal se Draco.

Políbil svou ženu a šel pro další drinky. Než se vrátil ke stolu, všichni jeho přátelé se usadili s Hermionou a skupinka se po zbytek večera bavila popíjením a smíchem, než se Draco s Hermionou odebrali na noc do svého pokoje, kde pokračovali v soukromých oslavách.

Zbytek srazu se také skvěle bavil, díky Malfoyovým a Weasleyovým se dočkal nečekaného ohňostroje. Rozhodně to byl třídní sraz, na který se nezapomíná, a pochybovali, že se mu nějaký jiný vyrovná dramatičností a zábavností.