Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Otázky vedy

Kapitola 8: Je toho tolik, co potřebujeme sdílet

Otázky vedy
Vložené: Jimmi - 18.01. 2023 Téma: Otázky vedy
Méry nám napísal:

 

29. července 2012 v 15:39 | Mary |

• Rating kapitoly : + 18 •

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Kapitola 8: Je toho tolik, co potřebujeme sdílet

Hermiona si otřela tváře i oči a zvedla se z podlahy. Zmínit, že její krk i záda bolely, by bylo naprosto zbytečné.

Nejen, že jí ten parchant přivodil emocionální bolest, on musel přidat i tu fyzickou. Protáhla si svaly a přešla do koupelny, aby si vzala lektvar proti bolesti.

Když vešla do místnosti, podívala se na svůj odraz v zrcadle. Její oči byly trochu rudé, ale jejich opuchnutí zmizelo během jejího spánku. Omyla si obličej a vyčistila zuby; čerstvý začátek nového dne. Znenadání se ji na tváři objevil úsměv.

Na ni emoce neměly mít takový dopad. Byla zde z jediného důvodu, pomoci ženě, od jejího trápení. Malfoy byl jen rozptýlení. Vyčistila se své myšlenky a byla vděčná, že si pamatuje její povinnost.

Hermiona konečně našla lektvar proti bolesti a pořádně se jej napila. Stáhla si vlasy do culíku a přešla k šatně, aby si vybrala oblečení.

Rozhodla se pro modro-černé volné šaty, které byly velmi pohodlné, ale také v nich vypadala profesionálně. Sahaly po její kolena a ukazovaly její paže. Paže byly nejspíš nejoblíbenější částí jejího těla, tedy krom prsou. Cítila se, že by dnes mohla být se sebou šťastná a cítit se pěkně.

Nedovolila jejím myšlenkám sklouznout k událostem včerejšího večera. Věděla, že jakmile uvidí malfoyovského dědice, tyto myšlenky napadnou její psyché, ale do té doby, chce mít moment klidu.

****

Studená voda ani v nejmenším nepomohla smýt pocity viny a studu, které jej v tuto chvíli napadaly. Matně si pamatoval, jak usíná před dveřmi léčitelky a jak jej probouzí jeho matka, aby se vyspal v její posteli.

Místo spaní se přemístil do její koupelny, kde si chrstl na obličej ledovou vodu. Toto se opravdu nejevilo moc dobře, a to také znamenalo, že zde budou nějaké ztráty.

Draco se rozhodl, že Hermioně řekne o pravém důvodu, proč si najal prostitutku. Možná by jej tak nenáviděla trochu méně, pokud by věděla, že to všechno udělal, aby ji dostal pryč ze své mysli.

Ale proč musel dostávat Hermionu pryč? Odpověď byla složitá a praktická. Povzdychl si, opustil pokoje své matky a šel do svých, aby se připravil na nový den.

****

„Chystáš se mi sdělit, proč jsem tě dnes ráno našla na chodbě?“ Zeptala se Narcissa svého syna, když se k ní přidal v zahradě.

„Je to dlouhý příběh.“ Odpověděl unaveně.

„Věř mi drahoušku, máme všechen čas na světě.“ Řekla s úsměvem.

„Nemyslím si, že ti to můžu říct.“

„Bojíš se, že bych tě soudila? Jsi můj syn, nic, co bys kdy udělal, mne nepřinutí si o tobě myslet méně.“ Odvětila a upila ze svého šálku čaje Earl Grey.

„Ugh. Mami, jsem v tom všem až po uši.“ Povzdychl si Draco a nervózně klepal lžičkou o stranu šálku.

A potom to ze sebe všechno nechal vypadnout. Řekl jí všechno, všechno, co cítil, všechno, o čem pochyboval, všechno o dívce, která mu vykouzlila úsměv na rtech hned, když vstoupila do místnosti.

Narcissa na všechno přikývla. „Takže, co se stalo včera večer?“

Draco jí řekl o prostitutce a o tom, co se později stalo s Hermionou.

„Nevím, proč byla tak naštvaná.“ Řekl Draco nechápavě.

„Není to snad očividné miláčku?“ Zeptala se Narcissa. Odpovědí jí byl Dracův prázdný pohled.

„Chová k tobě city.“

„To nemůže být ono, mami.“

„Oh, ale to je ono.“ Odvětila. „Proč jí prostě neřekneš, jak to cítíš ty?“

Nemohl odpovědět, protože v tu chvíli se Hermiona objevila ve dveřích, v rukou její poznámky. Přisedla si, naštěstí, nevědoma jejich předešlé konverzace.

„Dobré ráno.“ Řekla mile oběma, ale neotočila se směrem k blonďatému ďáblovi.

„Dobré ráno drahá. Posnídala jsi?“ Zeptala se Narcissa.

„Ano, děkuji ti.“ Hermiona otevřela své složky. „Tak, Narcisso, potřebuji projít dalším kolem otázek, abych mohla dál zkoumat tvé mentální pokroky. Mám pro tebe připravená sedativa, kdybys náhodou byla hysterická, protože vím, že toto pro tebe nebude jednoduché.“

Narcissa vypadala nervózně a vzala svého syna za ruku. „Já ne-nevím jestli to dokážu, pokud to bude tak těžké.“

„Rozumím tomu, Narcisso, ale říkám to jen jako varování. Tvůj syn tady bude s námi, kdybys potřebovala uklidnění. Omlouvám se, že to musí být takto, ale opravdu potřebují najít zdroj tvé nerovnováhy a toto je jediný způsob.“

Draco stiskl ruku své matky, aby ji podpořil. Usmála se na něj a zhluboka se nadechla. „Dobře, vypadá to, že nemám na vybranou.“

Hermiona se mile usmála a poté se otočila na krále zla. „Stejná pravidla jako předtím. Žádné přerušování.“

Draco krátce přikývl.

„Dobře, Narcisso, teď potřebuji, abys vyčistila svou mysl. Všechno vypuď ven, relaxuj, užij si klid prázdné mysli. Zavři oči; ať jsou tvá zavřená víčka to jediné, na co se teď budeš soustředit.“

Narcissa zavřela oči a Draco cítil, jak se její ruka uklidnila v té jeho. Věděl, že toto uklidnění bude velmi krátké, ale přál si, aby mohla mít klid již navždy.

Hermiona chvíli počkala a poté si připravila brk, aby zapisoval jejich konverzaci.

„Narcisso?“

„Ano?“ Odpověděla vzdáleně, její oči stále zavřené.

„Na čem ti nejvíc na světe záleží?“ Zeptala se Hermiona jemně.

„Na mém Dracovi.“ Odpověděla okamžitě Narcissa.

„Na čem, ne na kom, Narcisso.“

„Záleží mi na jeho štěstí. Nemyslela jsem posledních 20 let na nic jiného než na jeho štěstí. Říkej tomu mateřský pud, pokud chceš.“

„Zranilo tě, když se přidal ke smrtijedům?“ Zeptala se Hermiona.

„Jistěže ano. Viděla jsem, co za hrozné duše ti lidé měli. Prosila jsem ho, aby se nepřidával, ale věděla jsem, že nemohl neuposlechnout svého otce. Věděla jsem, že nebyla cesta ven. Bylo to buď jeho život nebo jeho služba.“ Řekla Narcissa a otevřela oči.

„Řekni mi. Řekni mi, co ti udělali.“ Řekla Hermiona.

Narcissin pohled spadl na její ruce. Hermiona si všimla, že se Draco nepříjemně ošil.

„Nechci, aby to Draco slyšel.“ Řekla Narcissa slabě.

„Draco už ví, co se stalo. Byl u toho.“

Narcissa přikývla. „Ano, já vím. Jsem jen… stydím se.“

„Není tady nic, za co se stydět, Narcisso. Jsi oběť a nemáš žádnou odpovědnost za nic z toho, co se stalo.“

Hermiona se na chvíli zamyslela. „Chtěla bys, aby mi to Draco řekl místo tebe?“

Narcissa zvedla pohled. „Až to dořekne, budeš to stále chtít slyšet i ode mne?“

„Ano. Ale nemusí to být dnes. Jde o to, abys slyšela pohled z věnčí a poté, později, si vyslechnu tvůj přímý pohled.“ Řekla Hermiona.

Narcissa pomalu přikývla a poté zaměstnala své oči a ruce čajovou sadou.

Hermiona se to ráno poprvé otočila k Dracovi. Byla téměř expert ve skrývání vlastních pocitů, ale on trénovaný nebyl. Mohla v jeho šedých očích vidět několik emocí. Bolest, lítost, těžkost... nic pozitivního. Bylo to téměř jako by se jí pohledem snažil naznačit, že chce od tohoto utéct.

„Draco, chci abys mi řekl o tom, když jsi poprvé viděl skupinové týrání tvé matky.“ Řekla Hermiona.

Draco se nadechl. „Nechci být hrubý, léčitelko Grangerová, ale vzpomínám si jak jsem vám řekl, že nejsem připravený vám obeznámit s tím, co jsem na těchto setkáních viděl.“

„Tomu rozumím a nesnažím se zde narušovat váš osobní prostor, ale pokud mám pozornost a svolení vaší matky s tím, co bude řečeno, potřebuji abyste vy dodal informace. Pro její další pokrok je nutné tyto věci vynést na světlo.“

Draco na ni zíral, nejspíš v naději, že nebude muset odhalit to, co jej týralo v nočních můrách.

Hermiona pokračovala. „Nechala jsem ji bez dotazování celý týden, abych ji na toto připravila. Potřebuji abys pochopil, jak je pro vás oba důležité, udělat krok zpět a znovu vypustit tyto vnitřní démony. Jediná útěcha, kterou pro vás teď mám je, že se nic z toho již nikdy nestane.“

„Bylo mi šestnáct.“ Začal Draco. „Zrovna to ráno jsem dostal Temné Znamení. Můj život byl vlastně na tom nejhlubším možném dně. Byl jsem vyděšený, samotný, nevědomý ničeho, co se kolem mě dělo.“

„Můj otec mi řekl, že toto setkání bylo důležité, už kvůli tomu, že bylo mým prvním. Prý to bylo místo, kde se ukázali skuteční smrtijedi od těch falešných. Potřeboval jsem potlačit své myšlenky, očividně to nefungovalo.“

„Stáli jsme v jakémsi kruhu kolem Temného Pána, všichni jsme měli na hlavách masky. Bylo mi z toho zle; chtělo se mi zvracet; chtěl jsem jít domů, zalézt do postele a na všechno zapomenout. Temný Pán přivolal dva smrtijedy a ti přivedli do středu kruhu osobu s překrývkou na hlavě.

„Z nějakého důvodu, v samém koutu mé mysli, jsem věděl, kdo to byl. Věděl jsem, že pod tou překrývkou byla moje máma. Věděl jsem, že toto byl test, test toho, jestli bych si zvolil rodinu přes loajalitu vůči Temnému Pánovi. Neodvážil jsem se otevřít ústa, věděl jsem, že kdybych to udělal, nejspíš bych se pozvracel strachem.“

Draco na chvíli přestal a podíval se na svou mámu. Držela čajovou konvičku tak pevně, že to vypadalo, že ji brzy rozdrtí. Krátce se nadechl a pokračoval.

„Sundali ji tu překrývku a ona se podívala přímo na mně.“ Řekl Draco, oči měl pevně zavřené.

„Nebyla mnou zklamaná, nestyděla se za mě. Jen tam prostě… prostě tam byla, existovala. Jako by přijala to, čím nyní bude muset projít. Měla na sobě bílé šaty, vypadala jako anděl. Vím, že je to mudlovský pojem, ale se čtením jsem začínal jako hodně malý a prostě jsem věděl, že takto andělé vypadají.“

„Temný Pán kolem ní kroužil, studoval ji. Přivolal mého otce a řekl mu, ať vytáhne svou hůlku. On to okamžitě udělal a namířil ji na mámu, jako by to dělal již stokrát předtím.“

„C-co mne nejvíc obtěžovalo byl ten pohled v jejích očích, ten pohled, který mu věnovala. Bylo to téměř jako prosba, prosba, aby měl slitování, protože to byla jeho žena. Chtěl jsem mu tu hůlku vyrvat a všechny je zabít, utéct s mou mámou a na všechno zapomenout. Ale byl jsem jako z ledu. Zmrzlý strachem, zbabělostí a úzkostí.“

„Tady tě musím zastavit, Draco.“ Řekla Hermiona. „Musím tě opravit. Nebyl si zbabělec. Prosím nauč se tento fakt přijmout, neměl jsi jinou možnost. Byl to život tvé matky, tvůj život nebo mučení.“

„Už jsem ti řekl, že by bylo nejlepší, kdybychom oba umřeli.“ Odvětil Draco chladně.

Narcissa si odkašlala. „Nechtěla bych, abys zemřel Draco. Jsem ráda, že jsi to nezastavil. Jsem ráda, že jsi zůstal tiše. Jsem ráda, že jsi tady teď se mnou, abys mi pomohl. Mám štěstí, že tě mám.“ Řekla, přičemž ji osamělá slza unikla z jejich krásných modrých očí.

Draco vzal její ruku a jemně ji políbil. „Omlouvám se mami.“ Řekl a otočil se zpět k Hermioně, která byla opět o krůček blíž ke ztrátě kontroly nad svými emocemi.

„Sledoval jsem, jak ji můj otec mučil pod tíhou kletby cruciatus dlouhých pět minut. Každá vtěřina pro mne byla čirou agónií, bylo to jako bych mohl cítit stejnou fyzickou bolest jako ona. Ale Bůh ji žehnej, ani jednou nespadla na svá kolena nebo nevykřikla. Ošila se nebo zamračila, ale stála na svých dvou nohách, vzdorovala jim. Byla nejsilnější, jakou jsem ji kdy viděl.“

„To se jim očividně nelíbilo, a proto se jejich cílem stalo jí zlomit. Ukončil cruciatus a několikrát ji uděřil. Ale nemyslím si, že to po té kletbě mohla cítit. Temný Pán něco pošeptal mému otci a než jsem se nadál byla přikována k podlaze.“

Draco zastavil a několikrát se nadechl, zavřel oči a potřepal hlavou. Hermioniny ruce se třásly, schovala je ale pod stolem a udržela si neutrální pohled.

„Já, oni uh, já s-sledoval jsem jak ji můj o-o-otec...“ Draco se velmi sklíčeně nadechl. „z-z-znásilnil.“

Hermiona si nemohla pomoci od zalapání po dechu.

„Pokusil jsem se zavřít oči... ale oni na mne uvrhli kouzlo, které mi dovolovalo jen mrkat, ne zavřít oči na delší dobu.“

Draco ze sebe vydal dech, který nejspíš již dlouho zadržoval a vložil si obličej do dlaní.

Narcissiny tiché slzy stékaly po jejich tvářích, slabý úsměv na jejich rtech. Hladila záda jejího syna, jako by byl malý chlapec, který právě ztratil mazlíčka a potřeboval utěšit.

Hermiona byla blízko svého bodu zlomu. Ne, srát na to, Hermiona byla za svým bodem zlomu, ani si nevšimla horkých slz, které stékaly po jejích tvářích a padaly do jejího klína.

Draco se díval do dálky za Hermionina ramena. „Když skončil, odtáhli ji po podlaze a ona se na mne podívala...viděl jsem, jak byly její oči červené od pláče, jak měla krev na jejich rtech a tvářích, ale nikdy podle mne nevypadala nádherněji než tehdy.“

„Z jejich rtů jsem mohl vyčíst slova 'Miluji tě', když její hlavu znovu překryli hadrem, odtáhli ji... ani nevím kam.“ Řekl a přetřel si obličej.

Hermiona si rychle očistila obličej a zastavila brk.

„Myslím, že to je pro dnešek dostatek. Draco, mohu ti dát slabá sedativa, pokud bys chtěl. Třeba anti-depresanty.“

„Ne.“ Řekl jednoduše. „Nic nepotřebuji.“

„Narcisso, jsi v pořádku?“ Zeptala se Hermiona tiše.

Narcissa přikývla a otřela si tváře od slz. „Myslím, že se půjdu prospat. Necítím se na to, být teď vzhůru.“

Draco se postavil a pomohl své matce do jejího pokoje. Odešel s ní zpět do domu, nechávajíc tak Hermionu v zahradě připravenou na to podlehnout jejím potlačovaným emocím.

Hned, když si byla Hermiona jistá, že jsou zpět v domě nechala slzy znovu stékat. Tentokrát to ale nebyly tiché slzy ale nekontrolovatelné vzlyky bolesti.

Uběhly minuty a ona stále seděla v zahradě a vzlykala. Myslela na bolest, kterou si musela Narcissa projít, sílu, co využila k tomu, aby s tím bojovala. Přemýšlela nad tím, jak těžké pro Draca bylo sledovat tyto strašné věci, které se děly jediné osobě, na které záleželo jemu a které záleželo na něm.

Najednou Hermiona cítila, jak ji silné paže vytáhli na nohy a objali ji. Ukryla si tvář do hřejivého náručí jediné osoby, která ji přinutila takto brečet.

Její emocionální slabost pomalu ustupovala, když stála tak blízko něj. Voněl čistou, přírodní kolínskou.

Necítila jen pevné paže kolem ní, chránící ji před světem. Paže, které se ji snažili chránit před hrůznými vzpomínkami. Ale cítila také jemné rty, rty, které tak strašně chtěla políbit, cítila je blízko jejího ucha, šeptající:

„To bude dobré. Bude to v pořádku. Byly to jen vzpomínky, vzpomínky, které se znovu nestanou. Ani jí, ani tobě, ani mně... bude to v pořádku. Hermiono, prosím neplakej. Je to dobré.“

V tu chvíli, v tu hroznou emocionální chvíli si Hermiona uvědomila něco, co bylo vždy v koutku její mysli a nyní se to dostávalo na povrch jejího plného vědomí:

Milovala muže, který ji nyní držel ve svých pažích.

Hermiona nerozuměla tomu v jakém bodě ji toto uvědomění si zasáhlo. Možná to bylo, když propukla v pláč. Možná to byl fakt, že Draco poprvé řekl její jméno.

Ať už to bylo cokoliv, bylo to nyní zde. Milovala ho. Byl to jen týden, ale v ten týden si zamilovala jeho společnost, zamilovala si jeho úsměv, jeho smích, jeho bytí.

****

Draco držel plačící dívku ve svém náručí. Mohl cítit, jak její srdce bije do jeho hrudníku. Bilo jako o závod. Zdála se v tu chvíli tak nevinná, tak naivní vůči hororům tohoto světa.

Chtěl být tím, kdo ji bude ochraňovat. Nechtěl, aby ji věci nutily k pláči a už vůbec nechtěl být on důvodem těchto slz. Držel ji, do ucha ji šeptal slůvka ujištění, cítil její rychle tlukoucí srdce: uvědomění jej najednou zasáhlo jako blesk.

Draco se snažil, aby jej potlačil, ale čím déle tady stál a objímal tuto nádhernou dívku, tím více to dávalo smysl. Chtěl ji držet navždy, nejen proto, že to byla jediná žena, kterou za tři roky viděl, jiná než jeho máma, ale také proto, že mu rozuměla a přijala jej takového, jakým je.

Málo věděl o tom, že Hermionu zasáhl stejný pocit o něm, vlastně v tu samou chvíli.

On se zamiloval do ní. Ona se zamilovala do něj. Ani jeden z nich však netušil, že jejich pocity jsou stejné, ale nyní na tom nesešlo. Teď potřebovali být v náručí toho druhého.

****

Hermiona se od něj odtáhla a otřela si slzy snad již po milionté to ráno. Podívala se mu do očí, zdály se tak uklidňující a chápající.

„Mrzí mne tvoje tričko, je celé mokré.“ Řekla s uslzeným úsměvem.

„Mám jiná.“ Odpověděl ji slabě.

„Tvá máma už spí?“ zeptala se a pohlédla dolů na své ruce. Jeho pohled byl až moc intenzivní.

„Ano.“ Řekl a opřel se o stůl. „Myslím, že si musíme promluvit.“

„Poslouchej, o té včerejší noci. Jak jsem byla divná a tak, já nevím, co to do mne vjelo, hádám, že jsem jen byla překvapená.“ Mrmlala Hermiona.

„Byla blbost si ji najmout. Byla to velká chyba.“ Řekl.

„Ne, je to pochopitelné. Jsi chlap a byly to tři roky. Myslím tím, ehm, máš své potřeby a tak.“ Odvětila se slabým začervenáním a posadila se do židle naproti které se stále opíral o stůl, hlavu nechala skloněnou.“

Draco si povzdychl. „Chceš znát pravý důvod, proč jsem si najal prostitutku?“

Hermiona k němu zvedla pohled, teď to byl on, kdo shlížel na své ruce. „Potřeboval jsem tě dostat z myšlenek.“ Řekl.

Hermioniny oči se rozšířily. Isabel měla pravdu.

„Potřeboval jsi mne dostat ze svých myšlenek?“ Zopakovala Hermiona.

„Jo. Těchto pár dní, nemohl jsem na tebe přestat myslet. Dobíral jsem si tě za analyzování a rozebírání věci ale do prdele, dělal jsem to snad víc než ty.“

Hermiona si nemohla pomoc a usmála se. Nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela.

„Nechci znít nerealisticky a vím, že je to jen pár dní.“ Řekl Draco a nadechl se. „Myslím, že jsi úžasná. Způsob, jakým mne posloucháš, jakým se staráš o moji mámu, způsob, jakým jsi dovolila, aby naše minulost byla tím, čím skutečně je a jak jsi mne přijala takového, jakým jsem, a ne jakým jsem byl.“

Draco se na ni podíval a viděl, že se usmívá. Riskl to a slabým úsměvem jí oplatil.

„Myslím, že jsi nádherná,“ dodal šepotem.

Hermiona seděla v napůl oněměném, napůl zaraženém transu. Dívali se jeden na druhého, on čekal na její reakci a ona se snažila přijít na to, co se vlastně dělo.

„Ani nevím, proč ti tohle říkám, ale myslel jsem si, že by jsi to měla vědět. Nic neočekávám, vlastně bych ocenil, kdyby to bylo jednostranné.“ Řekl, což Hermionu probralo z transu.

„Proč bys to ocenil?“

„No, pokud bys ke mně něco cítila, nemohli bychom s tím nic dělat. Myslím tím, jsem na útěku před zatraceným ministerstvem, ukrývám se ve svém sídle. Nemohl bych tě nikam vzít, nic ti koupit, bylo by to katastrofální.“

Hermiona se nad tímto usmála. „Jsem teď já na řadě s mluvením?“

Přikývl.

„Už pár dní vím, že se mi líbíš.“ Řekla a usmála se nad jeho překvapeným pohledem. „Mluvila jsem o tom s moji nejlepší kamarádkou Bellou a ona si myslela, že i ty ke mně něco cítíš, ale já ji nevěřila. Nemohla jsem přijít na jediný důvod, proč bych se ti já kdy měla líbit.“

Nechal ji mluvit, nechtěl ji přerušovat.

„Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by mi rozuměl víc, než jak jsem si myslela, že ty ano. Ano, popichoval jsi mne, ale bylo to v dobrém. Vlastně si hodně užívám povídání s tebou a abych řekla pravdu, někdy jsem předstírala, že s tebou musím projít otázky jen abych si s tebou mohla povídat.“ Řekla se slabým zarudnutím tváří.

„Vím, že jsem zneužívala své pozice, ale chtěla jsem tě poznat jako člověka a jako kamaráda. A jsem šťastná, že jsem to udělala, protože jsi tak skutečný a jedinečný. Je těžké věřit tomu, že jsi kdysi byl takový zlý kretén.“

Podívala se na něj a viděla, jak na ni zamyšleně hledí. Studuje ji.

„Není to hloupé? Že my oba máme tyto vzájemné pocity, ale ani jeden z nás se neobtěžoval s tím toho druhého konfrontovat?“ Zeptal se.

Hermiona se zasmála. „Nechtěla jsem jen tak přijít a říct ti to, protože jsem se snažila tyto pocity ignorovat. Nevěděla jsem, že to cítíš stejně.“

„Jo, no na tom stejně nesejde.“ Řekl odmítavě. „Už jsem ti řekl, že s těmi city nemůžeme nic dělat. Nechtěl bych abys byla s někým, kdo je uvězněný ve vlastním domě. Zasloužíš si někoho, kdo je normální a ne muže, který je kousek od mentálního zhroucení. Zasloužíš si, aby tě zahrnoval dárky a city a romantickými věcmi. Já ti to dát nemůžu. Nemůžu ti dát nic.“

Hermiona se zvedla ze židle a přistoupila k trucujícímu blonďákovi. Stále s opíral o stůl, takže byla ve stejné výšce jako on, když si stoupla přímo před něj.

Podíval se přímo do jejích tmavých očí. Normálně byli plné záhady a neznáma, ale nyní mohl vidět obdiv a radost.

Draco nemohl odolat, zvedl ruku a palcem hladil její tvář. Hermiona ji také zvedla a dotkla se té Dracovi, udržovala ji na místě, kde se jí dotýkal.

Nemohli se přestat dívat jeden na druhého.

Šedé duhovky vs. hnědé duhovky

Smutek vs. radost

Pravá část mozku vs. levá.

A poté se stali celým mozkem. S mrknutím oka Hermioniny rty našly jejich druhou půlku. Dva páry rtů, které byly studovány, o kterých se snilo, neustále o nich přemýšlelo, se konečně spojily.

Hermiona se odtáhla, aby se nadechla a s kyslíkem přišel i Dracův jazyk, jako had, který si hledal chladné útočiště před horkým dnem. Přijala jej hladově, jako by celý její život závisel na tomto jazyku, jako by byl základní potravou pro to, aby přežila.

Draco prozkoumával Hermionina ústa, každý její zub a její chuť. Byla pro něj vynikající. Byla alkohol k jeho alkoholismu, cukr k jeho mlsné, voda na jeho žízeň.

Držel její obličej jako by se bál, že to byl jen fragment jeho představivosti. Ona udělala to samé, ale její ruce se dostaly do jemného blond království jinak známého jako vlasy Draca Malfoye.

Než byl kyslíkový limit vyčerpaný, vzájemně se od sebe odtáhli, pokusili se oba nabrat ukradené dechy. Hermioniny tváře byly rudé z nedostatku kyslíku a z faktu, že prožila ten nejvíce vzrušující a srdce zastavující polibek všech dob.

I Dracovi jinak bledé tváře nabraly lehkou červeň, ale hlavně proto, že se víc jak dvě minuty nenadechl. Chtěl víc. Ale věděl, že se to nemohlo stát… nemohla by s ním být uvězněná, s usvědčeným mužem na cestě k šílenství.

Hermiona si získala zpět svůj klid a odvážila se podívat do očí člověka, který ji doslova sebral všechen vzduch z plic. Draco měl bolestný výraz.

„Co se děje?“ Zeptala se plaše.

„Ty jsi tak zkurveně dokonalá a já tě nemůžu mít.“ Řekl s pevným pohledem.

„Nechápu to. Myslela jsem, že jsi řekl ...“ Hermiona odpověděla, ale byla přerušena.

„Jsem do tebe blázen a tvé rty mi pomohly to utvrdit. Ale, zasloužíš si lepšího. Zasloužíš si všechno mnohem lepší. Já jsem zlomený, prázdný, jsem nic.“

„Zasloužím si tebe.“ Řekla s plnou silou. „Zasloužím si někoho, kdo ke mně cítí to, co já k němu. Nechci velká a drahá rande, dárky a všechno tohle. Jen chci to, co mám teď. Chci toto a nic víc.“

„Ale já ti nemůžu nic nabídnout.“ Řekl beznadějně.

„Já chci tebe.“ Řekla Hermiona jemně, vzala jeho velkou ruku do její jemné. Políbila ji na klouby a vzájemně propletla jejich prsty. „Neodháněj mě, protože já toto chci. Nezáleží mi na tom, čím jsi si prošel nebo že nesmíš opustit sídlo. To pro mne nic neznamená.“

Draco si povzdychl. „Dokážeme toto? Myslím tím, co když nám to nevyjde. Budeš tady, a budeš se starat o mou mámu a potom co?“

Poprvé v jejím životě se Hermiona spoléhala na své emoce, když pronesla následující slova. „Miluji tě.“

Očekávala, že se jí vysměje, nebo protočí oči. Nebo možná, že ji prostě bude ignorovat a odejde.

Ale Draco Malfoy je nevyzpytatelný. Políbil ji.

Tento polibek byl víc naléhavý. Snažil se ji tím polibkem něco říct, něco, co se nedalo vyjádřit slovy. Odtáhl se a držel její obličej v dlaních. „Myslíš to vážně?“

Hermiona rychle zamrkala, snažila se přinutit neurony, aby vyslaly signál do jejího mozku, takže by mohla začít mluvit. „A-ano. Myslím to vážně.“

„Ale, neděsí tě to? Přece jen, byl to jen týden.“ Řekl a prohledával její obličej po známkách neupřímnosti.

„Mluvili jsme tento týden o všem a čemkoliv. Vím o tobě víc než bych si kdy mohla představit a ty víš o mne věci, které ani Belle, Harry nebo Ron nevědí. Jsem přitahována k tvé mysli, tělu a, toto bude znít trochu kýčovitě, hlavně jsem přitahována k tvé duši.“

„Nikdy předtím jsem se necítila takto s někým propojená. Můžeme být odlišní, můžeme jinak přemýšlet, ale vím, že pro jednou bych měla následovat své emoce. A teď mé emoce říkají jednu jedinou věc a to, že jsem se do tebe zamilovala.“

Hermiona se nadechla, aby se uklidnila. „Ano, bojím se, protože jsem si tímto nikdy neprošla. Ale je to dobrý druh strachu a chci abys mi jej pomohl překonat. Vím, že toto jde stokilometrovou rychlostí za sekundu a že stále musíme myslet na to, co bude do budoucna a všechno s tvojí mámou a tak, ale zrovna teď ti jen chci říct, jak se cítím.“

„Takže neobrátíš list, když tyto pocity budu opětovat?“ Zeptal se pomalu, její obličej stále v jeho dlaních.

„Obrátit list?“ Zeptala se s úsměvem. „Ne, slibuji.“

„Merline, sakra, miluju tě.“ Řekl Draco s nejistým úsměvem. „Toto je celé trochu neskutečné. Velmi rychlé, velmi děsivé a neskutečně neskutečné.“

„Jo? To bys měl vidět, co se děje v mé hlavně, snažím se z toho vyanalyzovat úplně všechno.“ Řekla Hermiona.

Draco se zasmál a přitáhl si její obličej blíž. „Takže budeš to, že se se mnou musíš potýkat, se mnou a všemi problémy jen proto, že jsi se do mne zamilovala?“

„Myslím, že to zvládnu.“ Odpověděla Hermiona, její rty se téměř dotýkaly těch jeho.

Byly tak blízko a přitom daleko. Jejich rty byly nabité statikou z jejich blízkosti. „Takže jsme zamilovaní?“ zašeptal. „Ano.“ Vydechla Hermiona.

Mohli ochutnat sladký dech jeden druhého, jen vlásek od sebe.

Znovu se stali jedním mozkem. Analyzování a rozebírání a emoce a sentiment a vědomí, všechno se přelilo to moře blaha.

Nevěděli, jak dlouho takto zůstali, ztraceni v jazycích, rtech, zvucích, prstech, vlasech.

Slunce pálilo na jejich hlavy, signalizovalo poledne.

Hermiona od něj na krok ustoupila, vymanila rty z Dracova zajetí. „Takže, co teď?“

„Nemůžeme se ještě mazlit?“ Zeptal se Draco, jeho palec mapoval Hermioniny rty.

Usmála se na něj. „Musím projít mé poznámky z dneška. A je skoro čas oběda, domácí skřítci brzy probudí tvou mámu.“

„Mmhmm.“ Řekl a podíval se do jejich hnědých očí.

„Musíme si o tom později víc promluvit. Má levá strana mozku začíná šílet z toho, že ji dnes tak zanedbávám.“ Řekla.

Znovu se zasmál, postavil se a vzal její ruku do té své. Společně vešli do sídla, nadšení i vyděšení z toho, co bylo před nimi.

Toto ráno toho bylo tolik odhaleno a přitom skryto...

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Co si Narcissa a Draco zažili je otřesné. Nejde rozdělovat, který z nich to měl horší, protože toto bylo... kruté a fuj.
A druhá polovina? Částečně všechny hrůzy vyvážila :)
Děkuju za překlad.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 8: Je toho tolik, co potřebujeme sdílet (Hodnotenie: 0)
Od: Neprihlásený - 18.01. 2023
Děkuji za kapitolu.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Huh, prosli si oba necim fakt silenym...
Jeste ze ted maji Hermionu, aby jim pomohla se s tim vyrovnat.
Dekuju!

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.