Preklady fanfiction Harryho Pottera

6. Kapitola: O špetku starší s každým dnem  

Hermiona se vrátila do svého křídla a pokoušejíc si vyčistit mysl si sedla na gauč. Vzala si poznámky, které popisovaly rozhovory s Narcissou. Ta udělala obrovský pokrok za pouhý jeden den tím, že dokázala vyslovit Luciusovo jméno. I když lektvar, který poskytla a který ji Draco dal do čaje, také pomohl vzhledem k tomu, že jsou to silná antidepresiva.

Co ale Hermionu obtěžovalo, byla Narcissina nonšalantnost na téma Luciusových nevěr. Četla o manželském týrání v jednom z jejich výtisků 'Terapie pro páry', které pojednávalo o tom, jak jednoduché bylo pro submisivní ženy a dominující manžely podvádět. Lucius Narcisse vštípil oblíbenou mylnou představu o tom, že nevěra udržuje jejich manželství v chodu.

Narcisse bylo pouze 17 let, když byla přinucena se provdat za Luciuse, a jak ji Draco sám řekl, byla mladá a bylo tak jednoduché s ní manipulovat, v čemž byl Lucius expert. Hermiona si pročítala dalších pár poznámek a podtrhávala si údaje, které považovala za důležité a které by mohly pomoci při dalších sezeních.

Když skončila tak odložila poznámky a položila si nohy na konferenční stolek přemýšlejíc o jedné věci, kterou ji Draco řekl a která ji trápila… on sám viděl, co udělali jeho matce. Přežít mučení byla jedna věc, ale sledovat, jak mučí vaši matku, to byl naprosto odlišný případ.

Viděla tu obrovskou bolest v jeho očích, když o tom mluvil. Jen díky tomu pohledu Hermiona věděla, že přihlížel příšerným věcem a fakt, že je nedokázal vyslovit, dokazoval, že Narcissa si neprošla jen pár nezapomenutelnými kletbami.

Hermiona respektovala a rozuměla Dracově intimitě, ale informace, které on měl a Narcissa tajila, by mohly neskonale pomoci Hermioně definovat jak nejlépe pomoci Narcisse ulehčit ji od její šílenosti. Už nikdy nebude taková jako dřív, ale pravděpodobně by mohla prodloužit její život o několik let.

Hermiona musela najít způsob, jak přinutit Draca ji to říct. Když říkal, že to nechce říct, znamenalo to, že to nechce říct nikdy nebo že se v její přítomnosti necítil dostatečně příjemně, aby jí to mohl říct?

Hermiona si povzdychla a zvedla se, aby šla do postele.

****

Na druhé ráno se Draco probral z příšerné noční můry. Zdálo se mu o tom, že byli na setkání smrtijedů, ale nesledoval mučení jen jeho matky ale i Hermiony. Normálně se probral propocený po takovýchto snech, ale tentokrát jej to opravdu obtěžovalo.

Nevěděl, proč měl tento sen. Byl zvyklý na ty s jeho matkou, ale pokud se tam začne objevoval i Hermiona, bude nucený si vzít Bezesný Lektvar.

S nechutí vstal z postele a přešel do koupelny. Udělal, co bylo potřeba a oblékl se pro nastávající den. Zvolil tmavě zelenou košili a khaki kalhoty. Neobtěžoval se vzít si plášť a když odcházel z pokoje, stále se snažil zahnat obrázky, které viděl ve snech.

Jako vždy i dnes šel k pokoji svoji matky a zaklepal na dveře, aby ji doprovodil dolů do zahrady, kde vždy snídávali. Otevřela dveře s úsměvem a přivítala se se synem polibkem a objetím.

Odešli do zahrady a sedli si na jejich obvyklé místo. Narcissa mluvila o tom, které květiny zrovna kvetly a Draco přikyvoval, jeho mysl však byla na jiných místech. Předešlá noc pro něj byla jako bod zvratu. Užíval si povídání s Hermionou na různá témata, užíval si i její vtipné komentáře a hravé žerty. Téměř jakoby byli přátelé.

Přátelé. Toto bylo pro Draca něco neznámého. Jasně stanovil, že povedou pouze profesionální vztah. Přátelství bylo to poslední, na co by pomyslel. Ale nyní se těšil na její otázky a těšil se na odpovědi, které dostával, když pokládal otázky on.

Pousmál se, když pomyslel na to, jak pracuje její mysl. Byl to protiklad toho, na co byl sám zvyklý. Jistě i on analyzoval věci, jako každá lidská bytost, ale ona prolomila koncept i myšlenku do jejich základů a snažila se vše definovat pravou podstatou.

Když včera téměř usnul a ona jej přikryla dekou, pohladila ve vlasech a dotkla se jeho tváře, neodvážil se ji uvědomit o tom, že ne tak úplně spal. Měla jemný dotyk a příjemnou auru. Na rozdíl o ní, on se nechystal přemýšlet nad motivy jejího gesta nebo důvodu proč to nejspíš udělala. Prostě to příjme tak, jak to v danou chvíli bylo, považovala za nutné se jej dotknout.

Draco se myšlenkami vrátil zpět ke své matce, když mu položila otázku.

„Můžeš mne dnes někam vzít, Draco?“ zeptala se Narcissa, když míchala svůj čaj.

„Omlouvám se mami, ale víš, že nemohu opustit sílo,“ řekl Draco a pozoroval hypnotizující pohyb lžičky v šálku čaje.

„Hmm,“ povzdychla si Narcissa. „Vážně bych ráda někam šla. Možná trochu ponakupovat. Cítím se jako bych nikde již roky nebyla.“

„Tři, abychom byli přesní. Opravdu je mi to líto. Vím, že už toho musíš mít dost, neustále tady být zavřená. Co kdybychom se zeptali léčitelky Grangerové, jestli by tě někam nevzala?“

„Oh, to by bylo úchvatné!“ řekla Narcissa a její tvář rozjasnil úsměv. „Ona je tak milá dívka, moc ráda bych s ní šla nakupovat.“

„No, v tom případě se ji zeptáme až se probudí,“ řekl, když trhal několik lístků ze sedmikrásky.

„Ale, mám dovoleno jít ven? Co když mne někdo pozná? Nechci tě dostat do problémů drahoušku,“ řekla s obavami.

„Nikdo tě nebude obtěžovat nebo vyslýchat, dokud zůstaneš s léčitelkou Grangerovou. Ministerstvo neví, že se mnou komunikuješ. Řád je krmí příběhy o tom, jak jsem utekl na Antiguu.“

„Oh, Antigua. To je nádherný ostrov. Byla jsem tam jako malá a bylo to moc hezké,“ řekla Narcissa nostalgicky. „Pokud se někdy ministerstvo přestane chovat jako banda kříženců, tak bychom tam možná mohli zajet.“

„Pokud mi ministerstvo udělí milost, můžeme dělat cokoliv si budeš přát,“ řekl Draco.

Poté, co skončili se snídaní a posezením na čerstvém vzduchu, vešla do zahrady Hermiona ve světle růžové blůzce a černé sukni po kolena. Vlasy si nechala rozpuštěné a na tváři měla milý úsměv. Posadila se vedle Narcissy a pozdravila je.

„Hermiono, bylo by v pořádku, kdybychom dnes šly nakupovat?“ zeptala se Narcissa s pohledem plným naděje.

Hermionu tato žádost lehce zarazila. Z nějakého důvodu si myslela, že bude uzavřena v sídle, dokud neskončí s Narcissinou terapií. Jít ven by mohlo Narcisse prospět a možná by se mohla trochu více otevřít.

„Jistě. Bylo by to skvělé, Narcisso. Kdy bys ráda šla?“

„Teď?“ řekla Narcissa s nadšeným úsměvem.

„Dobře. Budeme cestovat letaxem nebo se přeneseme?“ zeptala se Hermiona Draca.

„Neotevřel jsem letaxovou síť, takže se budete muset projít za hranice pozemku a přemístit,“ řekl.

„Dobře. Chceš, abychom ti něco donesli?“ zeptala se, když vstávala.

Draco dokázal schovat své překvapení touto otázkou. „Uh, ne děkuji. Jen se bavte,“ řekl a políbil svou matku na tvář. Hermiona si pomyslela, že je to roztomilé a na chvíli si přála, aby to byla její tvář.
'Sakra, myslela jsem si, že spánek by tato myšlenky zahnal. On a jeho pitomé rty,' pomyslela si, když s Narcissou vyšly ze zahrad.

Když došly do místa, kde se mohli přemístit, Narcissa zastavila Hermionu dřív než zmizela. „Napadlo mne jedno místo. Nevadilo by ti, kdybychom šly tam namísto Příčné ulice?“ zeptala se Narcissa.

„Vůbec ne. Ale budeš nás muset obě přemístit,“ řekla Hermiona, když se chytila Narcissiny paže.

Narcissa se usmála a chvíli na to mohla Hermiona cítit efekty přemístění. Stály na konci dlouhé ulice plné obchodů a butiků. Nebylo to typické obchody; toto byly obchody ve kterých by nakupovali Malfoyovy. Strážní u dveří, žádné cenovky na oblečení, snobští zákazníci. Prostě ten typ obchodů, ve kterých by Hermionu nikdo nenašel.

„Kde to jsme?“ zeptala se Hermiona, když ji Narcissa chytila za ruku a vedla k jednomu z butiků.

„Líbezná třída. Je to nejluxusnější maloobchodní ulice v kouzelnickém světě. Chodívala jsem sem, když jsem byla mladší a taky po svatbě,“ řekla Narcissa.

Hermiona následovala Narcissu do několika obchodů. Ta trvala na tom, že koupí Hermioně nové šaty a šperky, i přes jakékoliv Hermioniny námitky vždy vyšly z obchodu s těžkými taškami.

„To jsi opravdu neměla, Narcisso, to je opravdu příliš,“ řekla Hermiona.

„Hlouposti drahá. Musíš mít na dnešní večer něco pěkného na sebe,“ řekla Narcissa, když si zkoušela stříbrný náhrdelník.

„Proč? Co je dnes večer?“ zeptala se.

„Dracova narozeninová večeře,“ odpověděla Narcissa. „Chtěla jsem jít dnes nakupovat, abych mu koupila dárek.“

„On má dnes narozeniny?“ zeptala se Hermiona lehce šokovaně. „To jsem netušila.“

„Ano, toto budou jeho čtvrté narozeniny 'na útěku' ale první, kdy mám možnost opustit sídlo a koupit mu dárek,“ řekla Narcissa sklíčeně.

'Měla bych mu koupit dárek? Totiž, byli jsme k sobě slušní jen zhruba tři dny. Jaký je kodex ohledně dárků? Sakra nesnáším společnost a všechny její pravidla. Asi bych mu měla něco koupit, když už nedostal žádný dárek ke svým posledním třem narozeninám. Přesně, něco bych mu měla dát. Ale proč bych měla své těžce vydělané peníze utratit na Dracu Malfoyovi. Pravda je, že většina těch peněz je od něj... a navíc se od školních let hodně změnil. Neřekl mi jedinou urážlivou věc, ve skutečnosti, nebyl nic jiného než příjemný, dokonce přátelský. Dobře, asi mu něco dám. Koneckonců má narozeniny.'

Hermiona byla vyrušena z jejich myšlenek Narcissinou mávající rukou před jejím obličejem.

„Hermiono, omlouvám se, že ti přerušuji snění, ale chtěla jsem se zeptat, jestli by ses se mnou nenaobědvala,“ řekla Narcissa se slabým úsměvem.

Hermiona ji úsměv opětovala. „Jistě.“

Společně odešly z obchodu načež Narcissa zavedla Hermionu do Café de Monde umístěné na konci Líbezné třídy. Společně si vychutnaly Pařížský oběd a povídaly si o spoustě věcech, zatímco Hermionin mini-brk vše zapisoval.

„Vím, kdo jsi Hermiono,“ řekla Narcissa, když upila svého citrónového nápoje.

Hermiona se na ni zmateně podívala. „A, kdo jsem?“

„Jsi ta dívka, která přiváděla Draca k šílenství během vašich školních let. Myslela jsem si, že jsem poznala tvé jméno, ale nedošlo mi to až donedávna. Nesnášel tě víš. A ty ostatní dva taky, Pottera a Weasleyho. Poslouchala jsem jeho rýpání a naříkání o tom, jak hrozní všichni jste. Byl trochu rozmazlený kluk, ale vždy jsem poznala, když byl nešťastný,“ řekla Narcissa.

„Jak byl nešťastný?“ zeptala se Hermiona.

„Neměl kamarádství, které jak předpokládám jste vy tři sdíleli. Všechna jeho přátelství byla ta nutná, většinou zatížená jeho otcem nebo jeho kolejí. Zmijozelové nejsou příliš přátelští a milí na rozdíl od jiných kolejí. Takže, Draco nikdy neměl šanci mít skutečného kamaráda.“

„Oh,“ bylo vše, co Hermiona dokázala říct pod náporem sympatií.

„A teď je uvězněný v sídle. Nemohl mne ani odvést do nemocnice, když mi stoupla horečka, musel mne vyléčit sám. Je tak mladý a já bych si jen přála, aby měl šanci poznat svět, potkat nové lidi a být jednoduše šťastný,“ řekla Narcissa. „Vím, že v životě udělal nějaké chyby a teď splácí svůj dluh společnosti, ale přála bych mu jiný život.“

„On už svůj dluh společnosti splatil tím, že dovedl stranu Světla na místo úkrytu Temného pána a riskoval tak svůj život za zradu svého otce a pána. Tím, že pomohl svět zbavit zla, splatil všechny jeho předešlé chyby. Nikdy nezabil, takže zde není důvod, aby byl potrestán.“

„Oh, ale on zabil,“ řekla Narcissa smutně.

„Draco Brumbála nezabil, Narcisso. Nemyslím si, že by to udělal i kdyby chtěl. Hádám, že to není jeho přirozenost.“

Na to Narcissa neodpověděla, jen se usmála na Hermionu a požádala číšníka, aby donesl účet. Když kráčely zpět do ulice propojila Narcissa svou dlaň s Hermioninou a řekla něco naprosto nečekaného.

„Vím, že jsem šílená,“ řekla Narcissa vážně.

„Oh, Narcisso, nejsi šílená.“

„Ano, jsem. Vím, že se místy nechovám normálně a čas od času ztrácím pojem o realitě, ale Draco se mnou byl neustále a za to jsem moc vděčná. Také jsem vděčná za tebe, Hermiono. Zapomněla jsi na veškerou nenávist a rozdílnost, která mezi tebou a mým synem v minulosti panovala, abys mi mohla pomoci. Přála bych si, aby to bylo jiné. Abych bojovala proti těm, co mi to udělali, silněji. Přála bych si, abych měla sílu se L-Luciusovi postavit, když jsem se vzali, a ne to přikládat k několika jeho omylům...“ řekla s povzdechem.

„Jsi silná žena, Narcisso, a navíc odvážná. Kdokoliv slabší by zemřel nebo spáchal sebevraždu už za polovinu toho, čím ty jsi si prošla. Trochu svého starého já jsi ztratila, ale to je, proč jsem tady. Draco požádal o někoho, kdo by mohl pomoci upevnit pouto, které jsi ztratila a já jsem si jistá, že s tvojí sílou a vytrvalostí můžeme trochu toho, co jsi měla, vrátit.“

„Nikdy nebudu opět normální, že?“ zeptala se Narcissa, i když dávno znala odpověď.

Hermiona položila paži kolem ramen starší ženy. „Je mi to líto, Narcisso. Nezasloužila jsi si, co se ti stalo, opravdu ne, ale já se pokusím, udělám vše, co je v mých silách, abych ti tvůj stav co nejvíce ulehčila.“

„Děkuji to, Hermiono. Nemohu ti dostatečně poděkovat,“ řekla Narcissa.

„K tomu ani není důvod. Opravdu ti chci pomoci. Ale mám otázku,“ řekla Hermiona.

„Ano, drahá?“

„Co koupíš k narozeninám někomu, kdo má všechno?“ zeptala se Hermiona s úsměvem.

Nad tím se pousmála i Narcissa. „Vědomost.“

„Knihy?“ zeptala se Hermiona.

„Ano. Miluje čtení, a navíc existuje spousta knih, které dokáží vyjádřit ty správné emoce. Když byl mladší, tak jsem mu kupovala knihy, kde hrdinové vždy porazili zlo. Doufala jsem, že mu pomohou udržet se na straně Světla. Nevím, co za knihu mu koupím nyní. Možná něco o dracích nebo cestování,“ řekla Narcissa, když šly k jednomu z luxusních knihkupectví.

Hermiona a Narcissa procházely různými uličkami a prohlížely si různé knižní tituly, ani jednu však nic nezaujalo. Narcissa se pozastavila u sekce s magickými tvory a řekla Hermioně, aby pokračovala, že se setkají u pokladny.

Hermiona prošla další uličkou, když něco zachytilo její pohled. Vytáhla knihu z police a doslova na ni zírala s širokým úsměvem.

Byla to mudlovská kniha, se kterou se Hermiona kdysi setkala během psychologického výzkumu. A vzhledem k tomu, že toto bylo prestižní knihkupectví, dalo se čekat, že budou mít jak kouzelnické tak mudlovské knihy.

Tato kniha byla příliš perfektní na to, aby ji tady nechala. Vytáhla ji tedy z poličky celou a vydala se k pokladně, kde ona i Narcissa zaplatily a odešly z obchodu.

„Našla jsi tu pravou knihu, drahá?“ zeptala se Narcissa, když Hermioně ukázala knihu o mantichorách a jiných tvorech.

„Myslím, že ano. Jen doufám, že se mu to bude líbit,“ řekla Hermiona s lehce zčervenalými tvářemi.

„Jsem si jistá že bude,“ odpověděla Narcissa mile.

****

Když Hermiona s Narcissou byly zpět v sídle bylo před šestou hodinou večer. Draco byl zaneprázdněný prací ve své kanceláři, takže nemohl vidět hromadu tašek, kterou obě ženy přinesly.

Ve třetím patře se rozdělily, aby se připravily na slavnostní večeři, když dostala Hermiona nápad. Přešla rychle k Narcissinu pokoji a zaklepala na dveře.

Narcissa ji otevřela a vřele se na ni usmála.

„Narcisso, přemýšlela jsem, jestli bych mohla pozvat pár lidí na tu narozeninovou večeři? Znám pár lidí, kteří vědí o Dracově situaci a myslela jsem si, že by to tak mohlo být příjemnější?“ řekla Hermiona s polovičním úsměvem.

Narcissa se rozzářila. „Jistě drahoušku, večeře se podává v osm, tak pozvi kohokoliv chceš.“

Hermiona spěchala zpět do svého pokoje, vzala si hůlku a téměř sprintovala k bodu přemístění. Soustředila se a brzy již stála před Isabeliným bytem.

Zaklepala a Isabel ji otevřela dveře, načež pustila sklenici džusu, kterou měla v rukách.

„HERMS!“ vykřikla předtím, než sevřela Hermionu to těsného objetí. „Co tu proboha děláš?“

Hermiona se od ní odtáhla kvůli nedostatku kyslíku. „Ahoj Bel. Vím, že je to hodně narychlo, ale nechtěla bys přijít na Malfoyovu narozeninovou oslavu?“

Isabel chvíli zírala na Hermionu, než se rozesmála. „Tím myslíš, že můžu jít do Malfoyovského sídla? Hustý!“ řekla, než utekla do jiné místnosti se převléct, ze které na Hermionu zakřičela. „Máš štěstí, že dnes nejsem na příjmu. Vezmeme i Harryho?“

„Um, nemyslím si, že by Harry nebo Ron měli jít s námi. Nebyla by to moc veselá oslava,“ řekla Hermiona, když hůlkou uklidila rozbité sklo z podlahy.

„Tak jo. Kdo tam ještě bude?“ zeptala se Isabel, když vyšla z pokoje ve světle zelených šatech, její blond vlasy upevněné v drdol. Hermiona si nemohla pomoc a cítila se trochu závistivě.

„No, Malfoy, jeho máma a pár dalších, u kterých se ještě musíme stavit a pozvat je. Co hledáš?“ zeptala se Hermiona, když pozorovala Isabel, jak se hrabe v přístěnku.

„Je to narozeninová oslava, takže musím přinést dárek. Mám spoustu záložních dárků, myslíš se se mu bude líbit stojan na svíčky?“ zeptala se vytáhla škaredé umělohmotné držátko.

„Tento ne,“ řekla Hermiona a odstranila létající držák na svíčky. „Pospěš si, ještě se musíme stavit na dvou místech.“

„Ok, dobře. Dám mu prostě mišmaš robot,“ řekla Isabel a vytáhla, krabici, kterou zabalila jednoduchým kouzlem.

„Dobře. Tak jdeme. Chytni se mě, ať se můžeme přemístit,“ řekla Hermiona, když vyšly z bytu.

Přemístily se před byt, který Isabela nepoznávala. „Kde to jsme?“

„Tady bydlí Malfoyova sestřenice. Myslím, že jsi jednou potkala na mé Vánoční párty.“

„Oh, Tonksová? Ta je super,“ řekla Isabel s úsměvem. „Nevěděla jsem, že je to Malfoyova sestřenka.“

Hermiona zaklepala na dveře a Remus ji otevřel. „Ahoj Hermiono; už jsme tě dlouho neviděli,“ řekl a otevřel dveře dokořán aby mohly vejít.

„Ahoj Remusi, pamatuješ si Isabel Paine?“ řekla Hermiona, když si Isabel a Remus podali ruce.

„Ano. Potkali jsme se na tvé oslavě. Rád vás zase vidím, slečno Painová,“ řekl.

„Oh, ano, už si pamatuji, byl jste ke mně až moc zdvořilý, prostě mi říkejte, Bell.“ řekla mile.

„Je tady Tonks?“ zeptala se Hermiona.

„Ano je v kuchyni. Jak ti to jde s domácí péčí?“

„Je to opravdu skvělé,“ řekla, když šli směrem do kuchyně.

„Ahoj Tonks. Vím, že je to hodně náhlé a trochu uspěchané, ale jak by se tobě a Remusovi líbilo přijít dnes na Dracovu narozeninovou oslavu?“

„Mého bratrance?“ zeptala se Tonksová s hlavou nakloněnou na stranu.

„Jo.“

„Co říkáš Remusi? Chceš jít navštívit moji tetičku a bratránka?“ zeptala se Tonksová.

„Hádám, že můžeme tento večer obětovat. Ale nevím, jak bude pan Malfoy reagovat na vlkodlaka v jeho domě.“

„Oh, opravdu se moc změnil od školy. Dospěl, a dokonce se se mnou baví slušně, se mnou – u mudlů narozenou. Jen jsem myslela, že možná kdyby tam byla nějaká rodina a přátelé na jeho narozeninové večeři. Navíc, myslím že by to mohlo pomoci Narcisse, mít kolem sebe pár lidí.“

„Fajn. To zní dobře. Nachystáme se tedy?“ řekl Remus.

„Ano, prosím. Potřebuju, aby mi Tonksová řekla, kde bydlí její máma.“

„Moje máma?“ zeptala se Tonksová, když kráčela k ložnici.

„Ano. Myslela jsem, že by byla Narcissa šťastná, kdyby mohla vidět svoji sestru,“ zakřičela Hermiona z obývacího pokoje.

Tonksová vyšla zpět ve světle fialových koktejlových šatech. „Jen vezmu dárek a můžeme jít.“

Remus byl již oblečený v černím obleku, který nebyl tak obnošený jako ty, které nosil dříve. Konečně si sehnal práci na ministerstvu jako velvyslanec pro vlkodlačí kolonie. Platili mu velmi dobře vzhledem k tomu, že zde není moc lidí, co by tuto práci chtěli dělat.

Tonksová se vrátila i s krabicí v ruce a všichni se přemístili do domu Tonksových, kde Nymphadora zaklepala na dveře, které byly otevřeny její matkou. Andromeda, která byla stejně nádherná jako její sestra Narcissa měla tmavější vlasy i rysy a všechny hřejivě přivítala.

„Proč to shromáždění?“ zeptala se Andromeda a pozvala všechny dovnitř.

„Tady Hermiona pracuje u tety Cissy, léčí ji ze schyzofrenie nebo něčeho podobného. Každopádně, chce abychom šli na narozeninovou oslavu pro Draca a chtěla by vědět jestli bys nešla taky,“ odpověděla Tonksová.

„Chudáček Cissa, Neslyšela jsem od ní slova už věky,“ řekla Andromeda se smutkem v očích. „Půjdu moc ráda, jen se převléknu.“

Hermiona nemohla uvěřit svému štěstí. Všichni, na které pomyslela, měli čas a byli ochotní přijít, i když to bylo velmi narychlo. Věděla, že když tam budou lidé, kteří Malfoyovy znali, bude ta večeře hned příjemnější. Navíc Isabel ji neskutečně chyběla.

Andromeda vyšla z místnosti v černých šatech a dárkem v ruce. „Doufám, že to moc nevadí, ale Ted je na návštěvě u své sestry v Kanadě, takže to budu jen já dnes.“

„To nevadí,“ řekla Hermiona. „Večeře začíná v osm, což je za hodinu, takže můžeme jít do sídla teď abyste se stihli aklimatizovat.“

„Ví Cissa nebo Draco, že jsi nás všechny pozvala?“ zeptala se Andromeda.

„No, ve skutečnosti ne. Narcissa ví, že pozvu pár lidí, ale neví, koho a no od rána jsem Malfoye neviděla,“ řekla Hermiona, když vyšli ven.

„Oh dobře. Nymph a já se tam můžeme přemístit, takže Remusi, ty se chytni Nymph a omlouvám se, ale obávám se, že se ještě neznáme,“ řekla Andromeda a podívala se na Isabel.

„Oh, omlouvám se, toto je Isabela Paine. Pracovaly jsme spolu u Sv. Munga,“ řekla Hermiona.

„Těší mne drahá. Jak jsem chtěla říct, Isabela se může chytit Hermiony. Uvidíme se tam,“ řekla Andromeda a s hlasitým pop zmizela.

****

Po chvíli všichni dorazili k bodu přemístění. Isabel téměř omdlela při pohledu na masivní architekturu. Bylo to renesanční sídlo, jehož exteriéry měly v několika místech nádech gotiky.

Rozešli se k předním dveřím, které Hermiona otevřela složitým odemykacím kouzlem svou hůlkou. Zavedla je dovnitř do jejího křídla. Cestou nepotkala Narcissu ani Draca a byla za to vděčná, protože je mohla překvapit.

„Tvé křídlo je větší než celý můj zatracený byt,“ řekla Isabel, když se posadila na gauč. „Ty jsi takový šťastlivec, že tady můžeš zůstat. Nemůžu se dočkat až Malfoyovy poznám.“

„Buďte jako doma. Bell, pomůžeš mi vybrat, co si obléct?“ zeptala se Hermiona.

Isabela vyskočila z gauče a téměř utíkala do Hermioniny ložnice, aby prohledala její skříň. Hermiona kouzlem uklidila všechny šaty, které ji Narcissa koupila a Isabel se jimi okamžitě probírala s doširoka otevřenými oči.

„Tyto si musíš obléct Herms, jsou nádherné,“ řekla Isabel a vytáhla šaty, které byly námořně modré. Byly střižené tak, že těsně objímaly její pas a rozšiřovaly se kolem boků a jejich nohou.

„Dobře. Ty jsi ta se smyslem pro módu,“ řekla Hermiona a odešla do koupelny se převléct, když vyšla ven Isabela okamžitě spustila „No ty bys jednoho položila na lopatky zlato. Ani nepotřebuješ makeup. Někdy na tebe opravdu žárlím.“

„Na mě?“ zeptala se Hermiona nedůvěřivě. „Jo, to určitě.“

Konečně se všichni potkali v obývacím pokoji v Hermionině křídle a ona je zavedla do salonu v prvním patře a poté zašla pro Narcissu do jejího pokoje. Zaklepala na dveře a hned na to se setkala s nádhernou paní Malfoyovou oblečenou v temně zelených šatech.

„Ty vždy dokážeš vypadat tak nádherně, Narcisso. Nevím, jak to děláš,“ řekla Hermiona.

„Děkuji drahoušku. Pozvala jsi své přátele?“ zeptala se, když šly směrem k prvnímu patru.

„Ano. Čekají v salonu,“ řekla Hermiona a selhala přitom schovat svůj úsměv.
Společně došly ke dveřím salonu a Hermiona je pro starší ženu otevřela.

Narcissa se zůstala šokovaně stát, když uviděla svou sestru poprvé po několika letech.

„A-Andie?“ vykoktala Narcissa, když ji uviděla.

„Oh, Cissy,“ řekla Andromeda a přivítala svou sestru v hřejivém objetí. „Chyběla jsi mi zlato.“

Hermiona viděla slzy v Narcissiných očích. „Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím.“

„Myslela jsem si, že už mě nikdy nechceš vidět,“ řekla Andromeda. „Potom, co jsem si vzala Teda, celá rodina se mnou přestala mluvit. A potom ta hrozná věc s Luciusem.“

„Omlouvám se Andie. Nechtěla jsem s tebou přestat mluvit, ale kdybych to neudělala, otec by mě zabil. Nemluvme dnes v noci o L-Luciusovi, to si můžeme schovat na později. Stále nemohu uvěřit, že jsi tady.“

„Ano, no Hermiona byla tak hodná, že mě pozvala. Takže, kdy budu moci vidět svého synovce? Neviděla jsem ho od té doby, co byl v plenkách.“

„Věřím, že je ve své kanceláři. Brzy se k nám přidá. Počkat, neříkej mi, že je toto Dora,“ řekla Narcissa a otočila se k čarodějce ve světle růžových šatech. „Pro boha, ty jsi vyrostla do takové nádhery.“

Tonks se začervenala a pevně objala svoji tetu. „Chyběla jsi mi tetičko. Je dobré tě zase vidět.“

„Nápodobně drahoušku,“ poté se podívala na Remuse. „A vy musíte být Remuse Lupin. Pamatuji si vás ze školy. Přátelil jste se s mým bratrancem, Siriusem.“

„Ano, to jsem já. Je hezké se s vámi oficiálně seznámit,“ řekl a nabídl ji ruku k potřesení.

Tonks si všimla Narcissina zmateného obličeje. „Remus je můj snoubenec.“ řekla.

„Budete se brát?“ zeptala se Narcissa s lehkým váháním. Hermiona toto vycítila a položila Narcisse ruku na rameno.

„Narcisso, oni oba souhlasili s tím se vzít a jsou oba velmi, velmi šťastní. Jejich manželství je postaveno na lásce a zbožňování. Měli bychom za ně být šťastní,“ řekla Hermiona lehce.

Narcissa přikývla a usmála se. „Gratuluji vám oběma. Přeji vám jen to nejlepší.“

Andromeda schovala zlomený pohled nad tím, co se stalo z její sestry. Také se cítila potěšená tím, že Hermiona byla tady, aby jí pomohla. Zdála se velmi zdatná.

„A kdo je tato krásná dívka?“ zeptala se Narcissa a podívala se na Isabel.

„Toto je Isabella Painová. Je to pediatrička u Sv. Munga a jedna z mých nejlepších kamarádek,“ řekla Hermiona, když si Isabel a Narcissa potřásaly rukami.

„Léčitelko Painová,“ řekla Narcissa a usmála se přitom té ironii. „Velmi ráda vás poznávám. Jakákoliv přítelkyně Hermiony je i mou přítelkyní.“

„Už jsem informovala domácí skřítky, aby připravili večeři pro více lidí. Jsem tak šťastná, že jste všichni tady,“ řekla Narcissa, když si sedla na gauč mezi svou neteř a sestru. „Hermiono, mohla bys jít říct Dracovi, aby se k nám přidal?“

„Oh, ano jistě, řekla a otočila se k Isabel, aby ji naznačila, že má jít s ní. Když šly svou cestu tímto masivním domem, Isabel si nemohla pomoci, aby se necítila nadšeně.

„Takže konečně poznám toho Draca Malfoye. Je hezký?“ zeptala se bez jediné stopy studu.

Hermiona se zasmála, již zvyklá na Isabeliny otázky. „Je atraktivní, myslím.“

Isabela oplatila své kamarádce smích. „Takže, v Hermionině překladu toto znamená, že jeho tělo je nádherné.“

„Takže, jak se má Harry?“ zeptala se Hermiona, aby změnila téma.

„Má se fajn. Teď, jste ty a Malfoy pořád k sobě nepříjemní nebo jste odložili své rozdílnosti stranou?“

„No, oba jsme dospěli Bell, takže ano, jsme k sobě velmi příjemní. Profesionální vztah, který neovlivňuje mou práci s jeho matkou,“ řekla Hermiona. Technicky, to byla pravda. Isabel nemusela vědět o 'rozhovorech', které vedli a tom tématu týkajícím se rtů.

„Oh, jak nudné,“ řekl Isabela a rozhlížela se okolo po chodbách. „Jsi zavřená v tomhle obrovském domě s krásným chlapem a vše, na co myslíš, je práce, práce, práce. Ale hádám, že mezi vámi dvěma by se stejně nic nemohlo stát, když máte za sebou celou tu věc 'nesnášeli jsme se, když jsme byli mladší'. Takže, můžu kdykoliv Darrienovi říct, že jsi k mání.“

„Darrienovi? To myslíš léčitele Bucklanda z geriatrie?“

„Oh, ano. Pořád se na tebe ptá a na to, kdy se vrátíš. Říkal, že lituje, že tě nikam nepozval už dřív. Hezký chlap, skvělé vlasy.“

Hermiona se zasmála. „No, nevím, jak dlouho tady budu a kdo ví, co se mezitím stane.“

Isabel si odfrkla. „Oh, prosím, jako kdybys tady v sídle mohla najít desítky chlapů. Až budeš mít den volna vážně bys měla Darrienovi dát šanci. Je to hrozně milý chlap a vážně má skvělé vlasy.“

„Uvidíme,“ řekla Hermiona, když došly do druhého patra a zastavily se před Dracovými dvojitými dveřmi.

Zaklepala na dřevěné dveře a uslyšela kroky syna její pacientky. Když se dveře otevřely stál za nimi Draco, na sobě měl to, co ráno – tedy zelenou košili a khaki kalhoty. Jeho obočí se zvedlo při pohledu na dvě ženy stojící před ním. Isabel však neunikl jeho pohled, když spatřil Hermionu v krásných modrých šatech.

„Všechno nejlepší!“ řekla Hermiona vesele.

„Uh, děkuji. Jak jsi to věděla?“

„Tvá máma mi to řekla. Proč? Plánoval jsi to udržet v tajnosti?“ zeptala se.

„Je to jen další den. Nikdy jsem oslavy narozenin moc neprožíval. Kdo je tvá kamarádka?“

„Oh, toto je Isabela. Už jsem o ni dřív mluvila. Pracuje se mnou v nemocnici. Isabelo, toto je Draco Malfoy.“

„Duh.“ řekla Isabel a potřásla si s Dracem rukou. „Moc ráda tě poznávám a všechno nejlepší.“

„Děkuji. Taky mne těší,“ řekl a otočil se zpět k Hermioně. „Hádám, že tě má matka pozvala na nějaký druh večeře.“

„No, ona pozvala mě a já jsem pozvala Bell a pár dalších.“

„Pár dalších?“ zeptal se Draco.

„Neměj strach, dva z nich jsou v Řádu a jedna z nich, no jsem si jistá, že tě nepráskne,“ řekla Hermiona. „Teď už pojď, tvá máma mě poslala, abych tě přivedla. Bude se podávat večeře.“

Draco za sebou zavřel dveře a vedl je dolů do salonku. Neměl stejnou reakci jako jeho matka, když viděl svoji tetu a sestřenici, ale Hermiona mohla říct, že byl stále trochu překvapený a šťastný, že tady byli.

Potřásl si rukou se svým bývalým profesorem a všechny je pozval do jídelny. Povídali si o všem a o všech. Narcissa a Andromeda si povídaly o svém dětství a pochopitelně o drbech. Isabela a Hermiona bavily Remuse, Tonks a Draca jejich ponižujícími historkami, které zahrnovaly doktorku Děvku.

„Takže, byl to náš třetí den na interně a zrovna jsme byly poprvé na příjmu,“ řekla Isabel. „A tady Hermiona si myslela, že by to byl dobrý nápad vyspat se v přestávkové místnosti místo příjmové. Nezáleželo na tom, jak moc jsem se jí snažila přesvědčit, pořád tvrdila, že ta přestávková je méně hlučná. Takže jako idiot jsem ji poslechla a hodinu po tom, co jsme usnuly, jsme najednou v kalhotkách a podprsenkách.“

„Je to nějaký druh tradice, kdy starší doktoři dělají vtípky na internistech. Takže, nejen že jsme byly ve spodním prádle, naše skříňky byly navíc zamčené, takže jsme musely projít pohotovostí zakrývající se jen dečkami z gauče,“ řekla Hermiona a všichni se na tom zasmáli.

„A potom přišla doktorka Děvka a říká 'wow, nevěděla jsem, že jsou teď přikrývky na gauč v módě.' přísahám ta ženská by nedokázala být vtipná, ani kdyby ji humor kopl do zadku,“ řekla Isabel.

„Hermionin mozek se konečně nahodil, a tak jsme si přeměnily pokrývky na oblečení. Bylo vážně děsné a mělo samé zipy, ale alespoň jsme tam neběhaly v prádélku.“

„Dobře, dost nahatých historek. Myslím, že pro jednu noc jsem byla ponížena až dost,“ řekla Hermiona. „Stejně už je čas na narozeninový dort.“

„Oh, prosím, pro lásku všech mudlovských theologických postav, prosím nezpívej narozeninovou písničku,“ řekl Draco prosícím tónem a Hermiona si nemohla pomoc se neusmát nad tím, jak roztomilý byl, když prosil.

'Myslela jsem si právě, že je Draco Malfoy roztomilý? No toto, přísahám, že přicházím o rozum!' pomyslela si Hermiona.

„Fajn, nemusíš prosit. Proč jsi tolik proti písničce?“ zeptala se Tonksová.

„Ještě jsem nepoznal jediného člověka, který by měl rád, když se mu na narozeniny zpívá. Je to děsně divné, a i když je to krátké sebeponížení, je velké,“ řekl.

„Dobře, žádná písnička. Ale pořád musíš otevřít své dárky,“ řekla Isabel.

„Dárky? To jste nemuseli,“ řekl tiše.

„Nebuď hloupý. Jsou to tvé narozeniny. Dort, žádná písnička a dárky.“

Draco se usmál s protočením očí, když domácí skřítek přinesl dort. Hermiona na něm napočítala 20 svíček.

„Počkat, tobě je dnes dvacet?“ zeptala se Hermiona.

„Ano. Proč?“

„Oh, jen jsem si myslela, že už ti dvacet je. V tom případě, jsi o devět měsíců mladší než já.“

Podíval se ji do očí. Což bylo ten večer poprvé, kdy se ji podíval do obličeje. Místo toho byl celý večer zaneprázdněn zbytkem jejích... šatů, „Narodila jsi se v září, což z tebe dělá nejstarší osobu v našem Bradavickém ročníku. Srpen je hrozná doba kdy mít narozeniny.“

„Oh,“ řekla Hermiona a usmála se.

Sfoukl svíčky, příjemně bez písničky a poté hůlkou nakrájel kousek pro každého.

„Takže, co jsi si přál?“ zeptala se Tonksová.

„Přál jsem si, abyste nezpívali,“ odpověděl.

„Ha ha. Teď řekni, co jsi si skutečně přál?“

„To ti dost dobře nemůžu říct, jinak se to nesplní,“ odpověděl s úsměvem.

„Ale no tak, ty víš, že je to blbost. Pokud je to rozumné přání, tak se ti splní,“ řekla Isabela.

„Oh, já se chystám své přání dostat. Jen se uchytím tradic a neřeknu vám to.“

„No dobře. Čas na dárky!“ řekla Isabel a požila hůlku, aby všechny dárky dostala doprostřed stolu a jednu krabici poté podala Dracovi. „Můj otevři první.“

Draco rozbalil dárek a zíral na krabici. „Co je to mišmaš robot?“

„Je to perfektní věc na kempování. Mrskneš do toho cokoliv od marhmallow po čokoládů a zmixuješ to a má mišmaš.“

„Oh,“ řekl. „um, děkuji ti. Použiju to, jak budu mít chuť na něco sladkého.“

Isabela se usmála. „Skvělé.“

Otevřel zbytek dárků a poděkoval všem, Tonksové a Remusovi za hodinky, za rukavice z dračí kůže od jeho tety Andromedy a knihu o magických tvorech, kterou dostal od jeho matky.

Hermionin dárek byl jako poslední a Draco jej pomalu rozbalil. Otočil knihu a podíval se na její titul. Přečetl si jej a nemohl zabránit úsměvu.

Když se opozita přitahují: Pravá/Levá strana mozku, jejich vztahy a jak je přimět fungovat od Rebecci Cutterové.

Podíval se na Hermionu a viděl její oči zářit zvědavostí nad tím, jestli se mu dárek líbil nebo ne. Uviděla jeho úsměv a mohla sotva zabránit tomu svému.

„Děkuji vám všem. Toto byly opravdu skvělé narozeniny. Všichni můžete kdykoliv znovu přijít,“ řekl a odešel z místnosti.

Hermiona se zamračila nad jeho náhlým odchodem, ale pomohla Narcisse všechny vyprovodit ke dveřím. Andromeda slíbila, že ji bude navštěvovat téměř každý den. Podobný slib dala Isabel Hermioně.

Když hosté odešli, otočila se Narcisa k Hermioně a věnovala ji objetí. „Děkuji za to, že jsi tak důmyslná a za to že jsi do tohoto sídla opět přinesla život,“ řekla a odešla do svého křídla.

Hermiona se pomalu vracela do toho svého a cestou přemýšlela nad Dracovým zvláštním chováním na konci večeře. 'Rozesmutnil ho můj dárek? Zdálo se, že se mu líbil. Hmmm. Hádám, že se to dříve nebo později dozvím.'

Ukázalo se, že to bude dřív, než myslela. Když kráčela chodbou v druhém patře Dracovy dvojité dveře se otevřely a on v nich stál a čekal na ni.

Chytil ji za ruku a vtáhl ji dovnitř do svého obývacího pokoje. Sotva měla čas na odpor. On se na nic usmál a zvedl knihu, kterou mu koupila.

„Děkuji ti,“ řekl jednoduše.

„Nemáš za co. Ale mám otázku,“ řekla, když se opírala o jeho gauč. „Proč jsi tak rychle odešel poté, co jsi otevřel můj dárek?“

„Vážně nevím,“ řekl upřímně a opřel se o dveře. „Možná proto, že jsem si myslel, že je to osobní dárek a nechtěl jsem to s ostatními sdílet. Ale, já přece jednám na základě svých emocí, takže kdo ví proč jsem se takto cítil, tak najedou.“

Usmála se na něj. „No, doufám, že si čtení užiješ.“

„Taky jsem ti chtěl poděkovat za to, že jsi udělala mámu šťastnou. To, že viděla svou sestru a neteř ji opravdu rozveselilo. Takže děkuji, že jsi je pozvala.“

„To nebyl žádný problém,“ řekla Hermiona a narovnala se. Přešla přes místnost ke dveřím a sáhla po klice. „Všechno nejlepší Malfoy,“ řekla předtím, než vyšla z jeho komnat.

„Grangerová,“ zavolal předtím, než úplně odešla. Otočila se na něj, když k ní přecházel, kniha stále v jeho ruce.

Mile se usmál a nahnul se, aby ji jemně políbil na tvář. Předtím, než se odtáhl, ji zašeptal do ucha. „Dostal jsem své přání.“