Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Našlapuj zlehka

13. kapitola - část 1/2

Našlapuj zlehka
Vložené: Jacomo - 07.01. 2023 Téma: Našlapuj zlehka
Jacomo nám napísal:

Našlapuj zlehka 


Autor: Dius Corvus

Překlad: Jacomo     Beta: Calwen


Drama/Romantika
Preslash - Snarry

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

13. kapitola - část 1/2

 

… rudá… černá… stíny… Za zády měl slabý, ale měkký polštář a seděl pohodlně uvelebený, se štíhlým prstem založeným mezi stránkami knihy, takže cítil jejich strukturu, a pozoroval… postavu ležící na koberci před krbem, ležící na… koberci s otevřenou knihou se šedými deskami… ležící na koberci…

Zdá se mu o mně?

Svaly na předloktí se ve světle ohně při psaní mírně pohybovaly a Severus sedící s polštářem za zády cítil, jak mu vnitřnosti zalévá horko, horko, které mu znemožňovalo předstírat, že čte, horko, které ho nutilo zírat a nedělat nic jiného, než se dívat na druhého muže a na jeho intenzivním soustředěním lehce zamračenou tvář…

Zdá se mu o mně. Ten, kdo píše na koberci před krbem, jsem já.

… vzhlédl… něco řekl - už na sobě neměl hábit, měl oblečené mudlovské věci - černou košili a přiléhavé kalhoty, ale už nepsal: vzhlédl, světlo ohně se dotýkalo jeho krku, něco řekl, v tom světle ohně byl tak krásný… tak krásný…

Harry cítil, jak ho zasáhl šok. Myslí si, že jsem krásný? blesklo mu hlavou udiveně a podíval se na sebe. Byl oblečený v džínách a staré košili, co měl na sobě při souboji s Potterem a Blackem, a něco říkal… Myslí si, že jsem krásný. Já…

… tvář… byl tam nějaký vzdálený smutek, výrazný, ale - jen málokdy úsměv, jen vzácně…

… zdám se mu krásný.

Mohl by se na tu postavu před krbem dívat věčně. Mohl by se donekonečna dívat na tu tvář, krk, ramena a paže a na ten zvláštní smutek (Proč? Proč byl smutný, když se celý den snažil, přimět jeho, Severuse, aby se usmíval?) a odvahu…  

Ne, pomyslel si Harry přísně (pohled na sebe ho spíš rozptyloval: to se mu svaly takhle leskly i normálně?); byl tu, aby viděl magii duše. Ale kde je? Co tu má vidět…?

… a teď zlatá, zlatá - kůže - vzpomněl si na dotek rtů… Teplá ústa na jeho rameni, něco šeptala a on měl pocit, jako by mu tělem prolétaly hvězdy, co to bylo, co Jonathan říkal, šeptal mu do kůže - ach! Rozpadal se, rozpadal se a snášel se k zemi jako nebeský šat, teplá ústa na rameni a oči probouzející takovou touhu, jakou nikdy nepoznal, oči ještě omámené z jakési noční můry nebo snu - dívej se jinam…

Jak mohu zkoumat magii duše? zamyslel se Harry a vrátil se do své hlavy, přičemž cítil, jak ho brní celé tělo a zrychluje se mu dech. Co hledám? Přál si, aby se Christolpha zeptal konkrétněji. Přál si - Náhle si vzpomněl na růži v pětiúhelníku. Mám ji tady? napadlo ho a podíval se dolů. Ke svému překvapení ji uviděl v dlani. Sevřel prsty kolem té věci, bílé, tmavé, sytě červené -

… blíž, dokonce mohl vidět… řasy… zelené oči, tak zelené, až bylo nepřirozené, jak byly zelené; nemohl se na ně dívat dlouho… upadl by… ach, tak blízko, prosím, Merline… bolelo to, ta bolest; něco říkal… jeho kůže byla teplá a rozpálená… světlo ohně… bylo horké…

- uviděl to. Byla tam magie duše: cítil ji a rozeznal se stejnou přesvědčivostí, s jakou poznal lež. A viděl ji pohybovat se ve snu, pohybovat se sem a tam v nesčetných barvách, v nesčetných odstínech, chvět se a obloukovitě se vlnit jako polární záře… Vidím ji, pomyslel si Harry bez dechu. Je tam. Zapamatoval si ji - možná by ji Severusovi mohl ukázat v myslánce - ale jak mám odejít?

… ty oči byly tak blízko, ty rty, ta tvář, úsměv? … dotýkání… Ale ne - ne - Byl umaštěnec, hnus, kus špíny, odpad, Srabus - chceš maminku, Srabusi? Chceš ji, sám, tak sám…

Harry to fascinovaně sledoval a cítil, že se sen začíná měnit. Ale bylo tu něco, co nedovolilo, aby ke změně došlo. Nějaká část Severusovy mysli se sevřela, bránila změně, zběsile ji zastavovala. Harry sáhl po struktuře snu a sondoval, jakým směrem se ubírá. Malfoy? Lestrange? Jako by do něj uhodil blesk. Na okamžik ztuhl nerozhodností. A pak (jen na chvíli, rychle se podívat, než odejde) ohnul jeho mysl… postrčit sen dopředu -

Ležel nahý na Malfoyově posteli a Malfoy nad ním se zlým úsměvem ve tváři funěl a zrychleně dýchal a Severus se díval s široce otevřenýma očima a pusou dokořán nechával toho chlípníka aby mu pronikal až do krku a Malfoy se pochechtával směrem k Lestrangeovi který se culil vědoucím úsměvem na dětskou tvář dětský penis v dětských ústech kmitající mezi měkkými rty oči nechápavé oči zející dokořán dětské oči hledící z dětské tváře

Harry se stáhl se zalapáním po dechu. Vzduch se na něj snesl v celém svém žáru a lepkavosti. Tak proto, pomyslel si roztřeseně, vlhké prostěradlo se mu zamotalo kolem nohou. Tak proto. Svět se mu znovu zhmotnil před očima a on uviděl Severuse - schouleného do malého klubíčka na jednom konci postele, tmavé vlasy omotané kolem obličeje, oči divoce těkající jako u zvířete lapeného do pasti.

„Severusi?“ zašeptal chraplavě Harry. „Sev-“ Lámalo mu to srdce. To on postrčil Severusovu mysl směrem k těm vzpomínkám, to on to udělal a teď…

Natáhl ruku.

„NEDOTÝKEJ SE MĚ!” vykřikl Severus. Svět potemněl. Harry ucítil, jak do něj narazila vlna energie a odhodila ho zpět. Před očima mu explodovaly hvězdy. Hlava mu pulzovala bolestí - musel do něčeho narazit zátylkem. Bolest byla ochromující, zvedl se mu žaludek.

„… Jonathane?“

Něco chladného a tvrdého ho tlačilo do tváře. Uvědomil si, že leží na zemi, na boku…

„Jonathane? Jsi…“

Severus… Severusův hlas se chvěl a přes opar bolesti to znělo, jako by se do něj mísily potlačované vzlyky. Severus. Najednou bylo důležité jen jedno, jen jedna věc, kterou musel udělat, proto zvedl ruce a sevřel ta třesoucí se ramena…

Přitáhl si Severuse k sobě a přitiskl jejich tváře k sobě. Jejich rty se nepříjemně zdeformovaly a Harry cítil, jak se mu k tváři tiskne Severusův nos; Severus se však nepohnul, jeho tělo bylo nehybné, a tak se Harry přisunul blíž, oběma rukama si Severuse přitáhl k sobě, načež mu dlaněmi téměř zběsile přejížděl nahoru a dolů po hřejivých zádech -

Odtáhl se, aby se nadechl. Vzduch mu pronikl do plic a do mysli; uvědomil si, že je zpocený, vlasy se mu lepily na čelo a Severus měl zavřené oči a napůl pootevřené rty.

„Severusi?“ zašeptal chraplavě. Žádná odpověď. „Severusi, jsi…“ Samozřejmě, že není v pořádku, pomyslel si Harry náhle nešťastně. Právě jsi mu vtrhl do mysli a postrčil sen, aby ukázal vzpomínku na to, jak byl - jak to dělal s Malfoyem, a pak ho dusíš polibkem. „Severusi?“

Severus se skrčil, kolena přitáhl k hrudi a objal je rukama. „Jdi pryč,“ zašeptal se stále zavřenýma očima, jako by si přál, aby byl uvržený ve tmě, oslepený a vzdálený od světa.

„Severusi…“ Harry si přál, aby ho napadlo něco, co by mohl říct, něco útěšného, pravdivého a uklidňujícího, něco jiného než napodobování papouška.

„Prostě. Odejdi. Prosím,“ zasyčel Severus skrz zaťaté zuby.

„Já… omlouvám se…“

Omlouváš?“ Severus si vztekle odplivl. „Ty nemůžeš za to, že jsi to viděl!“

„Já-“ Harry se zarazil. Náhle si uvědomil, že Severus o tom neví. Možná to bylo zoufalstvím snu nebo jemností Harryho pošťuchování, ale Severus nevěděl. Projela jím úleva. Vrátila se k němu touha a oheň a on natáhl ruku, aby se druhého muže dotkl…

„BĚŽ PRYČ!“ vykřikl Severus a vymrštil ruku před sebe. Harry ji zachytil, ale Severus sebou trhl, jako by se opařil. „To ti nestačí?“ Jeho oči byly divoké a hlas už byl chraplavý. „Teď už víš, co jsem - zač, ne? Najdi Lestrange, Blacka, Pottera nebo Malfoye a…“

„Ne, já…“

„Nechci tvůj soucit!“

„Ne!“ vykřikl Harry tvrdošíjně. „Já… já tě miluju!“

Severus prudce a nedůvěřivě vzhlédl. Harry sledoval, jak se v té zpocené tváři zračí směs šoku, hněvu a nakonec i hysterického veselí. „Miluješ mě? O čem to mluvíš, Froste?“ vyštěkl s neveselým uchechtnutím. Hlas měl pokroucený, zkroucený nenávistí. „Ty nic nevíš, ty ničemu nerozumíš…“

„Já-“ Harry se snažil najít slova - jakákoli slova - která by řekl. „Já-“

„Miluješ mě?“ Severus se ušklíbl. „To, co jsi právě viděl, se stalo v mém druhém ročníku a já jsem -“ odmlčel se a pohlédl na své ruce, ruce, které se mu sevřely v třesoucí se pěst s bílými klouby „- to chtěl. Vrhl jsem se na Malfoye. On a Lestrange mi dali, co jsem chtěl.“ Zvedl sklíčené oči, oči planoucí sebenenávistí. „Chtěl jsem to, Froste. Neomlouvej mě.“

Harry cítil, jak mu vyschlo v ústech. „To… to není pravda - nepochopil jsi to, a pak tě oni zneužili.“ Polkl. „Každopádně už to nechceš…“

Severus se zavrtěl a odvrátil pohled. „Na tom nezáleží. Prostě odejdi a - a měj mě za děvku, což jsem.“

„Nejsi,“ hlesl Harry bezradně. Děvka. Chtěl si zakrýt hlavu rukou. Vynořily se mu vzpomínky ze snů, snů o rudookém netvorovi, jehož chtíč hořel nenávistí ve vysokém černém plameni, snů o vytáhlém, tmavookém chlapci, rozvaleném v celé své kráse - začalo to před pěti lety? Našel v něm onen netvor tato semínka a sklidil, co bylo zaseto?

NE!

Otřel si tvář. Ne, na tohle nemohl myslet. Nemohl, nechtěl, ne…

Podíval se na Severuse. Mladík vzhlížel prázdným pohledem a působil staře, unaveně a nemocně.

„Severusi,“ začal Harry, ale nebylo to víc než skřehotání. Hledal slova. „Prosím, já…“ Nenapadlo ho nic, co by mohl říct. Jazyk mu připadal těžší než olovo, v ústech jako by měl lepenku. Mozek byl otupělý, vysušený.

Severus se na něj podíval s vyčerpaným opovržením a unaveně se ušklíbl. „Prostě odejdi,“ řekl s hlasem bez emocí. „Já nejsem to, co chceš.“

Harry polkl. Cítil, jak se mu prostěradla omotávají kolem nohou, jak je teplo ovíjí jako tlustá deka, jak mu srdce buší do hrudního koše. Byli tady, seděli pár metrů od sebe na posteli v dusném žáru z krbu, a přesto by od sebe mohli být stejně dobře vzdáleni na šíři oceánu, odděleni trnitým lesem nebo zamotáni do tlustého provazu bolesti, emocí, slov, nevyřčených slov - věcí, pro které neexistovala slova.

Posunul se blíž. Severus sebou trhl a napjal se a Harry vyčkával, aniž by se odvážil nadechnout. Pak natáhl ruku a jemně ji položil Severusovi na rameno. Nechal ji tam lehce spočinout a čekal - čekal celou věčnost, než zvedl druhou ruku a ovinul ji mladíkovi kolem ramen…

Severus se zachvěl - a pak napětí opadlo. Harry si zabořil tvář do Severusových vlasů a teprve pak se odvážil myslet, teprve pak se odvážil dýchat a dovolil emocím, aby se mu shromáždily v krku a rozbušily srdce: Miluji tě, pomyslel si divoce. Miluji tě, miluji tě, miluji tě - A zarazil se, protože to slovo bylo nedostatečné: pouhých šest písmen k vyjádření bezedného oceánu bolesti a úžasu. Bylo bolestné cítit tak moc tak hluboko, cítit tolik bezmezné touhy, tolik bezmezné radosti z toho, že Severuse drží v náručí; cítit tolik bolesti, tolik touhy - a přesto se cítit tak úplný…

Pod rukama mu proběhlo lehké zachvění a Harry si uvědomil, že Severus pláče, pláče tím tichým pláčem beze slov, který svou silou zmítá celým tělem. Mírně se pohnul, jako by se chtěl odtáhnout, ale Harry svoje sevření zesílil. Neodcházej, pomyslel si s bušícím srdcem. Neodcházej. Nech mě tě ještě chvíli držet. Jen ještě chvíli. A Severus znehybněl. Rozhostilo se ticho. Harry se zhluboka nadechl a poslouchal, jak se postupně zklidňuje tlukot jejich srdcí, jak se zklidňuje jejich prudký dech… Mohli by takhle zůstat navždy. Kéž by se čas zastavil, zastavil se a uchoval tento prchavý okamžik spokojenosti a klidu…

Severus se konečně odtáhl, a když se vynořil, vypadal docela vyrovnaně. Měl ale opuchlé oči a kradmo si utíral nos.

„Podařilo se ti vidět magii duše?“ zeptal se jen mírně zastřeným hlasem.

Harry zamrkal a musel si připomenout, co to magie duše je. „Ano,“ vyhrkl po prázdné pauze. „Ano. Chci říct, viděl jsem ji.“

„Dobře,“ řekl Severus, nejistě vstal a namířil hůlku na plameny. „Deminuo.“ Oheň se zachvěl a zmenšil se. „Je tu docela teplo,“ poznamenal.

„Ano,“ podařilo se Harrymu ze sebe dostat po krátké odmlce. Severus se usadil zpátky na postel, asi na vzdálenost paže, a odvrátil pohled od něj k ohni. Harry si přál vidět mu do tváře.

„Tak co?“ zeptal se Severus netrpělivě. „Pověz mi o té magii duše, kterou jsi viděl.“

„Hm.“ Harry se snažil nesesypat se. Stále se třásl, jako by právě ustál nápor přílivové vlny. „Bylo to… asi jako vidět prach ve slunečním světle. Ale nemusíš ho hledat. Drží se na okrajích věcí, ale je to zcela nezaměnitelné.“ Bylo to také velmi krásné, uvědomil si. „Můžu ti to… ukázat v myslánce, pokud nějakou najdeme.“

„Jsem si jistý, že se kolem povaluje docela dost myslánek, které čekají, až je najdeme,“ poznamenal Severus sarkasticky. „Myslím, že - možná by sis mohl svá pozorování potvrdit u Christolpha?“

Christolph. „Jo, jasně,“ kývl Harry. Dotkl se zátylku a zavrávoral.

Severus si toho okamžitě všiml. „Jsi zraněný?“ zeptal se váhavě a zatvářil se trochu provinile.

„Ale ne, jsem v pořádku,“ odmávl to Harry. Cítil sice značnou bouli, ale nic takového, co by jeho základní lékařské dovednosti nedokázaly vyléčit. Ušklíbl se, když Severus nevypadal přesvědčeně. „Potkal jsem už pěknou řádku potlouků, které měly tu čest obrnit mi lebku.“

„To mnohé vysvětluje,“ poznamenal Severus suše a Harry se naplno rozesmál. Sledoval, jak Severus opouští postel a šmátrá po břidlicově zbarvených deskách Christolphova deníku. Světlo ohně bylo tlumenější než předtím a stíny hlubší, okolní svět jako by zalévaly slavnostní barvy. Harry se zhluboka nadechl.

„Severusi,“ začal pomalu. „Já… chci, abys to věděl. Že jsem to myslel vážně. Všechno, co jsem řekl.“

„Chceš říct, že přiznáváš, že máš tlustou lebku?“ zeptal se Severus a sáhl do své tašky s knihami, aby našel kalamář a brk.

„Ne!“ vykřikl Harry podrážděně a snažil ze sebe dostat ta správná slova. „No ano, možná i to, ale já-já myslel-“

„Nebuď pitomec, Froste,“ přerušil ho Severus a strčil mu do klína knihu. „Chápu, co chceš říct.“

„Chápeš?“

„Ano, chápu!“ potvrdil Severus netrpělivě. „Otevři knihu a piš.“

Harry měl chuť tu knihu odhodit přes celou místnost a položit nevyslovené otázky, ale nedokázal to. Neudělal to. Otevřel ji. Ale Severus si myslel, že jsem krásný, prolétlo mu hlavou. Při té myšlence se málem začervenal a pohlédl na druhého zmijozela. Ten ho elegantně probodl otráveným pohledem. Jako bych se dostal do hlavy někoho jiného, pomyslel si. Přijal Severus jeho lásku? Opětuje ji? U Merlinových vousů, proč byl ten muž tak frustrující?

Než Severus stačil říct cokoliv dalšího, namočil brk do kalamáře a začal psát. ‘Dobrý večer, Christolphe.’

Odpověď přišla s línou pomalostí. ‘Ahoj, Jonathane Froste. Vidím, že je s tebou Severus.’

‘Ano,’ napsal Harry a srdce se mu sevřelo náhlým strachem. Nesnášel, že Christolph uměl roznítit žhavé uhlíky podezření a zničit vše, co bylo vybudováno, sebemenším vrtochem, nejnepatrnějším náznakem. ‘Severus chce, abych ti řekl, že jsem právě pozoroval magii duše.’

‘Aha.’

‘Chce, abys potvrdil, zda to, co jsem viděl, byla skutečně magie duše, nebo ne.’

‘Opravdu? Tak mi pověz, co jsi viděl.’

Harry se podíval na Severuse, ale ten odvrátil zrak v okamžiku, kdy se jejich oči setkaly. Harry se kousl do rtu a přiložil brk ke stránce. ‘Těžko se to vyjadřuje slovy, ale bylo to, jako když vejdeš do mlhy, kde se všechno na okrajích třpytí, až na to, že se na to nemůžeš dívat přímo, jinak to zmizí. Jen si vzpomínám, že to bylo velmi, velmi krásné.’

„Nebylo!“ Severus se zarazil. „O čem to mluvíš?“

Harry zmateně vzhlédl. „O magii duše…“

„Moje duše není žádná třpytivá a krásná věc,“ řekl Severus zkroušeně.

Harryho zaplavila vlna pochopení a byl dojatý a velmi zarmoucený, protože v Severusově hlase nezněla dětinská nevrlost ani skryté potěšení: působil opravdu rozrušeně, jako by Harry ty věci řekl jen proto, aby ho poškádlil, aby se mu vysmál.

„Bylo to tak,“ prohlásil pevně a podíval se dolů, aby si přečetl, co Christolph napsal, než to Severus stihl popřít.

‘Severusi, řekni svému milenci, že Snapeové si na lichotky nepotrpí.’

Severus se začervenal a zavrčel: „My-nejsme-milenci.“

„Ne,“ potvrdil Harry truchlivě a sám sebe překvapil, jak neochotně to znělo. Cítil, jak se mu do tváří vkrádá ruměnec, a viděl, že Severus rudne také. „Ale…“ Chtěl bych, abychom byli? Připadal ne jen trochu hloupě, ale naprosto neschopný stvořit slova.

„Řekni mu to!“ Severus přikázal a šťouchl prstem do knihy.

„Proč bychom nemohli být?“ zamumlal Harry pod nos s očima bezděky upřenýma na vlnící se slova na stránce.

„Cože?“

„Řekl jsem,“ začal Harry nahlas, „proč nemůžeme být?“ Tak. Slova byla venku. Cítil, jak se mu do tváře hrne krev, ale pokračoval, zadrhával se a nevěděl, co říct dál, až příliš si uvědomoval Severusův pohled, mluvil jen proto, aby oddálil to trapné ticho, o kterém si byl jistý, že nastane. „Myslel jsem vážně všechno, co jsem před pár minutami řekl o tom, co… co si o tobě myslím a co k tobě cítím. Ale samozřejmě je to na tobě, ty zřejmě možná ani nejsi schopen vydržet v mé blízkosti…“

„Nejde o tebe,“ přerušil ho Severus.

Harry se na něj ostře podíval. Severus hleděl upřeně k zemi. V místnosti bylo opět dusivé horko. „Nejde o mě? Tak…“

„Já nechci…“ Severus rychle a trhaně gestikuloval jednou rukou. „Tohle. Chci říct…“ Zhluboka se nadechl a krátce vzhlédl, proti světle krbu se jeho profil jevil ostrý, vzdálený a napjatý. „Jsem toho názoru, že nejsem vhodný, abys ke mně choval tento druh citu.“

Harry zamrkal. „Vždyť jsme to nezkusili,“ řekl. „A jak to víš?“

„Myslím, že se znám dost dobře,“ odtušil Severus, sklopil zrak a nechal vlasy, aby mu zakryly profil rozcuchanou oponou. Zhluboka se nadechl a Harry čekal, čekal se srdcem, které, jak si právě uvědomil, mu bezohledně bušilo do hrudního koše a pumpovalo krev silou hromu dunícího mu v hlavě.

Severusova ramena se zvedla a pak zase poklesla. „Jen… mi dej čas.“

Čas. Harry cítil, jak mu tělem projelo cosi, co působilo jako svědivé, netrpělivé vzrušení. Jen mi dej čas… Tak tedy dobře. Bude muset počkat. Bude muset trpět každou pomalu ubíhající vteřinu, každou vleklou minutu, dokud nepřijde čas - čas na zapálení ohně, čas…

Zachvěl se a zhluboka se nadechl, přičemž měl pocit, že mu nekontrolovatelně praská tvář. Severus neřekl ne. Řekl jen, aby mu dal čas. Prakticky souhlasil, pomyslel si. Cítím se… šťastný. Víc než šťastný: přešťastný, nadšený, vzrušený - jako by byl opět na nástupišti devět a tři čtvrtě a dychtivě si razil cestu vzrušeným, štěbetajícím davem, aby nastoupil do šarlatově zbarveného vlaku a odjel v oblaku vznášející se bílé páry…

Podíval se dolů a pod slovy ‘Jste tam? Haló? Co tam, vy hrdličky, děláte?’ uviděl v závěru napsáno ‘Aspoň mě zavřete, když už jste zaneprázdnění.’

Harry ponořil brk do kalamáře a roztřesenou rukou načmáral: ‘Promiň.’ Pak se podíval na Severuse. „Ještě na něco bychom se měli zeptat?“

Mladík zavrtěl hlavou.

‘Děkuji,’ napsal tedy Harry.

‘Buďte opatrní,’ vynořila se slova. ‘Manipulace s magií duše není dětská hra.’

„Budeme.’

Slova pomalu, téměř neochotně zmizela ze stránky a Harry knihu zavřel.

„Jsi na mé posteli,“ řekl Severus po chvíli.

„Dobře,“ kývl Harry a slezl dolů. Chvíli však otálel na místě, stál za Severusem, stál tak, aby ho Severus neviděl - aby nemohl vidět touhu v jeho očích, naději a touhu v jeho tváři, strašlivý žár jeho…

Byl to chtíč? uvažoval mnohem později, když ležel v posteli. Slyšel Severusův dech, jeho jemné stoupání a klesání, které se mu přelévalo nad hlavou jako vlny na pobřeží. Voldemortův? Nebo můj?

Otočil se na bok. Na tom nezáleží, pomyslel si pevně a snažil se uhladit vrásky neklidných myšlenek. Teď je můj.

***

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 13. kapitola - část 1/2 (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 01.07. 2023
|
co už? Prostě si budou muset pár věcí vyjasnit, prozradit některé okolnosti, být k sobě upřímní. To jim doporučil i Christophel, nebo kdo, prostě ten týpek v knize.
Děkuji za překlad, doufám, že nějaké pěkné mechtle ještě budou, zatím se toho moc neudálo. učitelé mají brnkačku práci podle osnov a školního řádu, duchové nezlobí, pan Filsh hlídá na chodbách ale ne v kolejích, fakt pohoda na šprtání. Dobrá škola!

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: avisavis - 23.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lea16 - 09.09. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 29.12. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: 13. kapitola - část 1/2 Od: kakostka - 12.01. 2023
ach jo, tohle je prostě depkoidní povídka... ale stejně neodolám, jsem zvědavá jak se Harry vrátí zpět, nebo co se bude dít a je vidět, že Severus má nakydáno na několik životů dopředu. Ach joooo

Re: 13. kapitola - část 1/2 Od: denice - 07.01. 2023
Přes to, že Severus se brání ze všech sil, je Harry záviděníhodný - takhle silně se zamilovat, to je krásné. Smutně, skoro beznadějně krásné, ale přece... Díky.
Re: 13. kapitola - část 1/2 Od: Jacomo - 09.01. 2023
Harrymu se všechno otočilo pos***ným navrch, potřebuje v životě alespoň něco dobrého. A to Severus určitě je. Navíc bojovat s překážkami je jeho druhá přirozenost, takže myslím, že to nevzdá. Díky za komentář, Denice.

Re: 13. kapitola - část 1/2 Od: Lupina - 07.01. 2023
Přiznám se, techtle jsem přelítla. Ale magie duše je zajímavá věc. Jsem ráda, že zas pokračujeme, protožte jsem zvědavá na pokračování. Děkuji, Jacomo.
Re: 13. kapitola - část 1/2 Od: Jacomo - 09.01. 2023
Techtlí naštěstí moc nebude, takže se nemusíš bát, že budeš ochuzena o kus příběhu. Magie duše mě taky zaujala, uvidíme, jak to ještě dál rozvinou. Díky za komentář, Lupinko.
Re: 13. kapitola - část 1/2 Od: Neprihlásený - 15.02. 2023
Veď tento príbeh by mal byť aj o tých "techtliach" tak prečo by tam nemali byť. Ja si rada vývoj ich vzťahu vychutnám

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )08.07. 2023Epilog - část 4/4 (závěr)
Dius Corvus: ( Jacomo )01.07. 2023Epilog - část 3/4
Dius Corvus: ( Jacomo )10.06. 2023Epilog - část 2/4
Dius Corvus: ( Jacomo )03.06. 2023Epilog - část 1/4
Dius Corvus: ( Jacomo )27.05. 202319. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.04. 202319. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.03. 202318. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )11.03. 202317. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.03. 202317. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.02. 202316. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.02. 202316. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.02. 202315. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )04.02. 202315. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.01. 202314. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.01. 202314. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.01. 202313. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.01. 202313. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )24.11. 202212. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )01.11. 202212. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )25.10. 202211. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )18.10. 202211. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )11.10. 202210. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )20.09. 202210. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )13.09. 20229. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )30.08. 20229. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )19.07. 20228. kapitola - část 3/3
Dius Corvus: ( Jacomo )12.07. 20228. kapitola - část 2/3
Dius Corvus: ( Jacomo )05.07. 20228. kapitola - část 1/3
Dius Corvus: ( Jacomo )28.06. 20227. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.06. 20227. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.06. 20226. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.06. 20226. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )27.11. 20215. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )02.10. 20215. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.08. 20214. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.08. 20214. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )06.02. 20213. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )21.04. 20182. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )17.02. 20181. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )20.01. 2018Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )22.07. 2017Našlapuj zlehka - úvod