Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1.

Ron Weasley se podíval na luxusní slonovinově zbarvený lístek se zlatým okrajem, který držel v rukou, a vnitřnosti se mu zachvěly očekáváním. Jednalo se o pozvánku na školní sraz. Bylo to už dvacet let, co absolvoval Bradavice, nebo to alespoň bylo dvacet let, co je absolvovat měl. Kvůli válce vlastně nikdy nedokončil své vzdělání, ale na druhou stranu, většina lidí z jeho ročníku také ne. Přesto bylo pozvání příležitostí znovu se setkat se spolužáky a zavzpomínat na staré dobré časy, strávené ve škole.

Vzpomínání s kamarády ovšem nebylo to, z čeho se Ronovi svíral žaludek. Ve skutečnosti byl stále v kontaktu se všemi, s nimiž měl zájem si promluvit, až na jednu osobu. Jeho životní lásku a bývalou ženu Hermionu Grangerovou. Bylo to už patnáct let, co se rozpadlo jejich manželství, a čtrnáct let, co ji viděl naposledy, ale stále miloval tu odvážnou čarodějku, která ho okouzlila už ve škole.

Nedokázal přesně určit, kdy se Hermiona změnila z jeho trochu otravné kamarádky v dívku, na kterou myslel každou hodinu, kdy bděl, ale v době, kdy skončila válka a Voldemort padl, byl do ní zamilovaný až po uši. Naštěstí pro něj se zdálo, že Hermiona jeho city opětuje, a když se věci začaly vracet do normálu, rozvinul se mezi nimi milostný vztah. Ronovi se to zdálo být dokonalé, a byla to právě Hermiona, kdo mu pomohl vyrovnat se se ztrátou bratra Freda. Nebyl si jistý, jestli by bez ní někdy dokázal nechat válku za sebou a začít znovu žít.

Spolu se svým nejlepším přítelem Harry Potterem se přihlásil k bystrozorům, zatímco Hermiona začala studovat léčitelství. Téměř dva roky spolu šťastně chodili a svůj vztah přizpůsobovali svým kariérám, a když ji Ron požádal o ruku, Hermiona bez váhání souhlasila. O několik měsíců později se vzali při tichém, intimním obřadu, kterého se zúčastnili jen jejich blízcí přátelé a rodina.

Svatební den byl pro Rona nejšťastnějším dnem v životě a pouhé pomyšlení na něj v něm vzbudilo radostné rozechvění. Odhodil pozvánku na postel a zvedl obrázek, který stál na nočním stolku. Byli na něm s Hermionou ve svatební den, a už při pohledu na něj bylo vidět, jak šťastní a zamilovaní oba byli. Ron si přál vrátit se v čase a znovu zažít to štěstí, než se všechno pokazilo a on nakonec ztratil nejdůležitější osobu ve svém životě.

Když se teď ohlédl zpět, viděl, jak začal Hermionu po svatbě brát jako samozřejmost. Už se o jejich vztah tolik nesnažil a často na poslední chvíli rušil jejich společné plány. Teď viděl, jak nedbalý manžel se z něj stal, ale tehdy neměl ponětí o trhlinách, které se v jeho manželství začaly objevovat. Pořád si myslel, že je všechno dokonalé, a když začala pracovat déle, obviňoval ji ze změny v jejich vztahu. Teď už samozřejmě věděl, že Hermiona se začala zdržovat v práci, aby si tím vynahradila jeho zanedbávání, ale tehdy byl přesvědčený, že se ho straní.

Důsledkem toho bylo, že jejich manželství procházelo obzvlášť špatným obdobím. Hermiona se snažila Rona přesvědčit, že se od ní začal vzdalovat jako první, ale on si byl skálopevně jistý, že zanedbávat ho začala ona. Hádky nebyly hezké, a zatímco Hermiona se vrhla do práce, Ron začal trávit večery po hospodách a utápět svůj smutek v pití.

Po jedné obzvlášť ošklivé hádce, kdy rozčilená Hermiona Ronovi řekla, že lituje, že si ho vzala, udělal největší chybu svého života. Místo toho, aby se Hermioně snažil dokázat, že se rozhodla správně, když si vybrala jeho, utekl a opil se tak, že se nakonec vyspal s jinou čarodějkou, jejich bývalou spolužačkou Lisou Turpinovou. Když se druhý den ráno probudil a uvědomil si svou zradu, trápily ho výčitky svědomí, a poté, co přinutil Lisu slíbit, že to udrží v tajnosti, se vrátil k Hermioně a zapřisáhl se, že bude tím nejlepším manželem, jakého si kdy mohla přát.

Několik měsíců jeho nový přístup skutečně fungoval a Ron doufal, že to nejhorší už má za sebou. Pak se ale Lisa jednoho nedělního odpoledne objevila u něj doma a odpálila bombu, že je těhotná. Hermiona byla pochopitelně zoufalá a následně Rona vyhodila. Snažil se jí vysvětlit, že to byla jen jednorázová záležitost a nic to neznamená, ale to už bylo jedno.  Zničil ji a dala mu jasně najevo, že už pro ně není cesty zpět.

Jak se ukázalo, myslela vážně každé slovo, a sotva měsíc po odhalení, že Lisu přivedl do jiného stavu, mu poslala rozvodové papíry. K rozvodům v jejich světě moc nedocházelo, a ten jejich se dostal na titulní stránky novin a vyvolal mezi kouzelníky vlnu pohoršení. Ronova matka Molly s rozvodem nesouhlasila obzvlášť hlasitě. Podle jejího názoru měl pár na svých problémech pracovat, nerozcházet se, když se věci komplikovaly. Hermiona však byla neoblomná, vztah s Ronem skončil, a i po několika měsících na rozvodu trvala. Přestože to nechtěl, Ron se ocitl bez manželky. Dokonce ztratil Hermionu jako přítelkyni, protože sotva nabyl rozvod platnosti, opustila zemi a on už ji nikdy neviděl.

Ve stejné době, kdy ztratil manželku, se narodil jeho syn Hugo, kterému bylo nyní čtrnáct let. Navzdory všemu, co ho zplození dítěte s Lisou stálo, Ron Huga miloval a jeho děti se v průběhu let staly středem jeho vesmíru. Nikdy se od Hermiony neodpoutal a ani jednou to s jinou čarodějkou nemyslel tak vážně, aby uvažoval o společném životě, natož o svatbě. V průběhu let si dopřával setkání s Lisou, z kterých vzešlo jejich druhé dítě, šestiletá Rose. I se dvěma společnými dětmi se odmítal podřídit nátlaku, který na něj vyvíjely Lisa a jeho matka, a svazek oficiálně legalizovat. V hloubi duše stále miloval Hermionu a doufal, že se se svou bývalou ženou dá znovu dohromady.

Ron měl stále svou práci bystrozora a rodinu, ale bez Hermiony jako by mu chyběla část sebe samého. Ani jeho dvě děti nedokázaly zaplnit prázdný prostor v jeho životě. Ale teď, když bylo setkání na obzoru, si nemohl pomoct a přemýšlel, jestli dostane druhou šanci na štěstí. Kdyby Hermiona byla pořád svobodná, možná by mohli zase oživit svou vášeň. Koneckonců, kdysi se milovali, tak proč by to nešlo znovu?

xxx

Pozvánka na školní sraz, ležící na toaletním stolku v jeho ložnici, jako by se Dracovi Malfoyovi vysmívala. Setkání s bradavickými spolužáky bylo to poslední, po čem toužil, a pochyboval, že tam bude někdo, kdo by ho chtěl vidět. Vždycky měl skupinku čistě zmijozelských přátel, a s těmi všemi byl stále v kontaktu. Tak proč by měl chtít strávit večer s partou lidí, kteří ho neměli rádi ani ve škole?

Směr jeho myšlenek jako by přivolal odpověď. Vynořila se z koupelny v podobě jeho půvabné manželky Hermiony. Pravda byla taková, že ona byla jediným důvodem, proč vůbec uvažoval o tom, že by se příští víkend mohl akce zúčastnit. Jeho žena tam chtěla jít, a protože by jí dal všechno na světě, Dracovi bylo jasné, že ji tam bude doprovázet. Jen si přál vědět, co ji k účasti na srazu přimělo.

Od chvíle, kdy před dvěma týdny dostali pozvánku, Hermiona neústupně tvrdila, že toto setkání nemůže vynechat. Prohlašovala, že její léta v Bradavicích byla šťastná, že chce vidět lidi, se kterými chodila do školy, a zjistit, co udělali se svým životem, ale on se obával, jestli za tím není něco jiného. Bál se, jestli důvodem, proč se chce zúčastnit, není její bývalý manžel.

Draco věděl všechno o její minulosti s Ronem. Věděl, že jeho žena svého prvního muže navzdory jejich rozdílům milovala, a byl si jistý, že kdyby Ron nebyl tak hloupý, aby ji podvedl, možná by spolu ještě byli. Ne že by si Draco myslel, že ho Hermiona nemiluje, protože si byl jistý, že ano, ale vždycky se obával, že její vztah k prvnímu manželovi přebije ten jejich.

Když ležel v posteli a díval se, jak se Hermiona chystá ulehnout k němu, nemohl si pomoct a přemýšlel, co by se stalo, kdyby šli na sraz a Hermiona se rozhodla, že se vrátí k Ronovi. Ztratit ji by Draca zlomilo, protože byla jeho životní láskou a on si upřímně řečeno nedokázal představit svůj život bez ní. Při tom pomyšlení se zachvěl, a Hermiona to v zrcadle zahlédla.

„Zima?“ podívala se přes rameno.

„Ne, jen přemýšlím,“ odpověděl se strnulým úsměvem.

„O tom setkání?“ zeptala se, obrátila se a vstala.

„Jak to můžeš vědět?“ divil se Draco. I po deseti společných letech, z toho šesti manželských, ho stále překvapovala Hermionina schopnost číst v něm jako v knize. Většina lidí o něm říkala, že je nevyzpytatelný, což bylo něco jako malfoyovský charakteristický rys, ale jí stačilo na něj pohlédnout, aby přesně věděla, co si myslí.

„Protože tě znám,“ odpověděla Hermiona, pokrčila rameny a tím jí tenké ramínko hedvábného negližé sklouzlo po rameni. „Nemusíme tam chodit, jestli nechceš,“ usmála se.

„Ty chceš, tak jdeme,“ trval na svém Draco. „Kromě toho, všichni ostatní už řekli, že půjdou.“

Těmi ostatními myslel své zmijozelské kamarády. Když Hermiona začala chodit s Dracem, většina z nich ji přivítalas otevřenou náručí, a dokonce i těch pár, kteří váhali, si uvědomilo, že díky ní je Draco šťastný, takže ji přijali také. Nyní s jeho přáteli vycházela docela dobře.

„I tak nechci dělat nic, co by tě trápilo," řekla, vylezla na postel a obkročmo se posadila na Draca. „Jestli chceš, můžeme sraz vynechat a udělat si večer jen pro sebe. Tvoji rodiče souhlasili, že pohlídají Scorpiuse a Lyru, takže budeme bez dětí.“

Scorpius byl jejich nezbedný čtyřletý syn a Lyra nádherná osmnáctiměsíční dcerka, obě děti byly hýčkány rodiči, prarodiči i rodinnými přáteli. Bylo už domluveno, že Lucius a Narcissa budou mít děti na večer u sebe, aby si Draco s Hermionou mohli v klidu užít setkání.

„Jsem si jistý, že matka a otec by se o děti mohli postarat i jindy, abychom si mohli udělat večer jen pro sebe,“ podotkl Draco. „Koneckonců budeme v Anglii celý týden.“

Malfoyovi ve skutečnosti žili ve Francii a do Anglie jezdili jen na návštěvy k rodičům. Draco se do Francie po válce odsunul z hledáčku tisku, který mu znemožňoval pokusy začít znovu a zapomenout na temnou minulost, zatímco Hermiona se odstěhovala po rozvodu s Ronem. Potřebovala nový začátek, místo, kde se lidé nebudou zajímat o její rozpadlé manželství a minulost válečné hrdinky. Našla zemi, ve které bylo jedno, kdo je, a druhou šanci na lásku s Dracem, na kterého narazila v nemocnici, kde pracovala.

„Takže ty na ten sraz chceš jít?“ ujišťovala se Hermiona skepticky.

„Víš, že je mi to vážně úplně jedno,“ odpověděl. „Ale je jasné, že ty ano, takže já tě doprovodím.“

„Děkuji ti,“ řekla a usmála se na svého manžela, než se sklonila a jemně přitiskla své rty na jeho. „A nemáš se čeho bát. Chci vidět své přátele, ne Rona.“

„Jak to víš?“ zamračil se. Nikdy se nezmínil o jejím bývalém manželovi, protože nechtěl, aby Hermiona věděla, jak moc se děsí toho, že ho opustí.

„Protože tě znám,“ zopakovala a jemně vjela prsty do jeho hebkých vlasů. „Vím, že si děláš starosti kvůli Ronovi, že by mohl být důvodem, proč se chci srazu zúčastnit.“

„A není to tak?“

„Samozřejmě že ne,“ prohlásila Hermiona pevně. „Mohla bych šťastně prožít zbytek svého života, aniž bych Ronalda Weasleyho ještě kdy zahlédla. Ale měla jsem i jiné přátele a ty jsem od svého odjezdu z Anglie neviděla. S Nevillem a Lenkou si občas vyměním nějakou tu pohlednici, ale například s Harrym jsem od té doby, co jsem se přestěhovala do Francie, nepromluvila.“

„Vždyť se při tvém rozchodu postavil na Weasleyho stranu,“ podotkl Draco.

„Ani ne,“ Hermiona pokrčila rameny. „Prostě se zasekl uprostřed, když si vzal Ronovu sestru. Nemohla jsem čekat, že se postaví za mě. Uvízl v nemožné situaci a já jsem mu ji svým odchodem jen usnadnila. Nenutila jsem ho, aby si vybral, protože by to vůči němu nebylo fér.“

„Stejně ti mohl napsat,“ zamumlal Draco.

„Možná,“ souhlasila Hermiona. „Jenže to já taky, ovšem nikdy jsem to neudělala. Někdy se lidé prostě odcizí. Ale i tak by bylo hezké, kdybychom se na jeden večer znovu viděli.“

„Bude to jen ten jeden večer?“ Draco Hermioně přejel rukama po nohách, a líně přemýšlel, jestli této noci bude na pořadu sex. I když vzhledem k jejich téměř každodenním zvykům by ho velmi překvapilo, kdyby šli spát, aniž by se předtím pomilovali.

„To je víc než pravděpodobné,“ přikývla. „Věci se nemohou vrátit do starých kolejí, příliš mnoho se toho změnilo. Kromě toho jsem doma tady ve Francii s tebou a dětmi. Jste můj život, Draco, ty, Scorpius a Lyra. Nechci se vrátit do Anglie, a už vůbec ne k Ronovi.“

„Ale milovala jsi ho,“ řekl Draco smutně.

„Ano,“ potvrdila. Navzdory všemu nemohla popřít, že to tak bylo a že byl její první láskou. „Víš, že ano, ale už ho nemiluji. Už dlouho ne. Miluji tebe, Draco. Tebe. Na tom se nikdy nic nezmění. Ron byl možná moje první láska, ale ty jsi moje pravá láska.“

„Já tě taky miluji,“ řekl Draco tiše. Vyznat Hermioně lásku bylo něco, co dělal jen zřídka, protože občas bylo pro něj těžké vyjádřit své city, ale rád si myslel, že Hermioně dává každý den najevo, jak moc ji miluje. Byla jeho světem a nesnášel pomyšlení, že by nevěděla, jak moc pro něj znamená.

„Vím, že ano,“ řekla s úsměvem, znovu spojila jejich rty a ukončila jejich rozhovor, když si začali dokazovat, jak moc se mají rádi.

Slova možná nebyla Dracovou silnou stránkou, ale jeho činy jí dávaly najevo, jak moc ji ctí a zbožňuje. Věděla, že lepšího manžela si opravdu nemůže přát. Po Ronovi bylo její srdce zraněné a myslela si, že už nikdy nebude milovat, ale pak jí do života znovu vstoupil Draco a ukázal jí, že i po Ronovi existuje život. Nejenže její srdce vyléčil, ale ještě ho posílil a Hermiona věděla, že láska, kterou sdílí s Dracem, je mnohem spolehlivější než ta, kterou měla s Ronem. Nakonec se k sobě s Dracem prostě hodili o mnoho víc a její druhé manželství bylo mnohem pevnější a šťastnější než to první. Ron Weasley byl její minulost a Draco Malfoy její přítomnost i budoucnost, tím si byla jistá.