Preklady fanfiction Harryho Pottera

1 Kapitola : Věda a Pokrok

Isabela Paine sledovala, jak se její spolupracovnice Hermiona Grangerová prohrabávala ve své skříňce ve snaze najít čistý pár rukavic. Isabela a Hermiona se potkaly již první den jako praktikantky v nemocnici u Sv. Munga pro Kouzelnické choroby a zranění. Hermiona byla první, která poukázala na fakt, že Isabel bude známá jako léčitelka Painová... vcelku ironický vtip, ale když jej slyšíte po desáté ztrácí své kouzlo.¹

Hermiona vycítila něčí pohled a vzhlédla od svého úkolu nalezení alespoň jednoho páru rukavic, který by nebyl zmačkaný. Uviděla, jak se na ní Isabel zvědavě dívá.

„Chystáš se na mě jen zírat nebo mi pomůžeš?“ zeptala se Hermiona s lehkým úsměvem na tváři.

„Myslím, že si vzpomínám, když jsem nedávno hledala stetohůlku a ty jsi apelovala na mou nedbalost a neuspořádanost. Ne, myslím že se tady posadím a budu sledovat tvé objevy uskladněné v té hrůze, které říkáš skříňka,“ řekla Isabela pohodlně se opřela ve své židli s úsměvem pro svou hnědovlasou kamarádku.

Hermiona jen protočila oči a vrátila se k vyhazování nashromážděných nesmyslů, které během tří let práce u Sv. Munga naházela do skříňky. Isabel potkala hned na seznamovacím setkání budoucích léčitelů. Byly přiděleny jako 'partnerky' a vzájemně si přirostly k srdci zejména, když bránily jedna druhou v boji proti léčitelce, kterou trefně nazývaly Dr. Děvka, samozřejmě tajně, tato nadávka ji ve skutečnosti urážela dvojím způsobem: fakt, že jí nazývaly doktorkou což bylo blízko podobné vtipu a nazýváním jí děvkou.

Isabela byla velmi věrná přítelkyně a Hermiona ji shledávala zajímavou a vzrušující. V porovnání s Hermioninými nudnými hnědo-rezavými vlasy, což byl i Isabelin názor, měla druhá dívka jemné zlaté vlny, které ji chtěla Hermiona oholit a kouzlem přidělat na svou hlavu. Isabel měla atletičtější postavu nežli Hermiona, stále ji nutila chodit běhat, což Hermiona striktně odmítala. Běh se zdál Hermioně marným, tedy pokud jste někam neběželi nebo před něčím neutíkali. Ne, měla mnohem raději svou rutinní svačinku ve velmi zvláštních hodinách během svých nemocničních směn, poté se jako cvičný úkol vracela do svého bytu. Samozřejmě to nebyl nejzdravější způsob života, ale Hermiona opravdu nebyla ten typ člověka, který by se stresoval nad hladinou karbohydrátů v její snídani.

To, ale neznamená, že by byla tlustá nebo o sebe nepečovala. Hermiona si ponechávala průměrnou ženskou figuru s úzkým pasem, standardní velikostí boků a střední délky nohou. Byla spokojená se svou průměrnou výškou: ne příliš malá ani ne příliš vysoká, prostě průměrná žena. To byla Hermiona: průměrná, milá, nesobecká, tvrdě pracující, chytrá a uvolněná dvacetiletá dívka. A to byla další věc: byla uvolněná. Kdokoliv, kdo ji znal ze školy by řekl, že je Hermiona spíše podrážděná a napjatá holka se staženýma půlkama. To se změnilo. Práce v nemocni změnila její pohled na svět. Přihlížet smrti tolika lidem a to zejména tolika mladým lidem. Hermiona neváhala a přestala dělat hory z hromádek, stresovat se nad jakoukoliv maličkostí a začala si užívat života naplno.

I když byly 'partnerkami' tak si každá zvolila jiné pole působení. Isabela si zvolila Pediatrickou interní medicínu a Hermiona Neuropsychiatrickou medicínu. Po přečtení knihy o klinické depresi a bipolárních poruchách byla Hermiona fascinovaná mentálním onemocněním mysli, které se objevovalo i v kouzelnickém světě. Isabela i Hermiona se staly regulérními léčitelkami již před měsícem a vysloužili si tak titul 'Léčitelka' a možnost starat se o pacienty bez asistence.

„Našla jsem jedny!“ řekla Hermiona a vytáhla světle modré rukavice ze dna skříňky. „Do prdele! Je na nich krev.“

„Herms, copak jsi úplně blbá?“ zeptala se Isabel a užívala si nakrčení Hermionina obličeje v rozčílení nad přezdívkou, kterou jí říkala.

„Nesnáším, když mi tak říkáš,“ řekla. „Proč se ptáš na moji hloupost?“

„Vím, že to nesnášíš, ale nesnášíš to tak moc, že mě to nutí ji stále používat,“ řekla. „A na tvou hloupost se ptám, protože si někdy myslím, že naprosto zapomínáš na ten kus dřeva, který u sebe nosíš. Víš říká se tomu hůlka a může to tu zatracenou krev odstranit.“

„Ha-ha, chápeš to? … zatracenou... krev.“

Isabel si odfrkla a zakroutila hlavou, když Hermiona odstranila skvrnu z látky.

„Pokud jsi skončila s 'Neskutečným hledáním neposkvrněných rukavic' tak s sebou už musíme pohnout,“ řekla Isabel a stoupla si.

„Kam jdeme? Vím jistě, že máš dva pacienty v kritickém stavu a já mám schůzku s Dr. Děvkou,“ řekla Hermiona.

„Ano o svých pacientech vím, ale díky za připomínku,“ řekla Isabela hořce. „Ale tvá schůzka byla zrušená a lékouzelnice Brandonová tě chce vidět ve své kanceláři ve dvě hodiny.“

Obě kráčely chodbami nemocnice, kde vzduch naplňovalo aroma desinfekce.

„Lékouzelnice Brandonová mne chce vidět? Co by po mě primářka mohla chtít?“ zeptala se Hermiona s obavou vepsanou ve tváři.

„Jsem si jistá, že to nic nebude Herm. Tento týden si nikoho nezabila,“ řekla Isabel s úsměvem čímž si vysloužila od Hermiony ránu. „Nestresuj se. Dneska končím ve čtyři tak pak můžeme jít na večeři a ty mi povíš co šéfík chtěl.“

„To zní skvěle, ale v devět musím být zpátky, jsem dnes na příjmu,“ řekla Hermiona se zamračením. „A navíc, jsem si jistá že pro mě Dr. Děvka schovala ty příšerné případy, přísahám že mě ta ženská chce zničit.“

„Tebe a mě, nás obě. Před pár dny mi dala mladíka, jehož hůlka do něj při kouzlu zpětně vrazila což mu způsobilo, že zvracel každých pár minut. Přísahám, že jsem se málem poblila spolu s ním,“ řekla Isabel čímž rozesmála Hermionu. „Tady leží můj pacient, uvidíme se ve čtyři v zasedačce.“

„To zní dobře,“ řekla Hermiona a odešla k příjmu.

Ariel, nemocniční administrativní pracovnice, tedy sekretářka, seděla za stolem u příjmu a lakovala si nehty extrémně křiklavým oranžovým lakem.

„Ahoj Ariel,“ pozdravila Hermiona. „Dostala jsem nějaké vzkazy?“

„Em, lékouzelnice Brandonová vás chce ve dvě vidět a pan Harry Potter vzkazuje, že mu máte zaletaxovat hned jak budete moci,“ odpověděla Ariel bez toho, aby vzhlédla od své manikůry.

Hermiona poděkovala a šla zpět do pracovny, aby zaletaxovala svému kamarádovi z dětství.

Harry Potter konečně porazil Lorda Voldemorta ve svém sedmém ročníku. Našel všechny viteály a usadil se v životě jako bystrozor, čímž mohl bojovat proti černé magii. Opravdu zde nebylo jiné vhodnější povolání pro zachránce kouzelnického světa.

I s tím jak byli zaneprázdnění, stále si Harry, Hermiona a Ron našli čas aby si spolu mohli popovídat a užívat si vzájemné společnosti. Ron se přidal ke svému otci na ministerstvu a pracuje pro oddělení kouzelnických her a sportů. Všichni tři byli se svou prací mnohem více spokojeni na počátky jejich dospělosti než v jejich nenávistí a boji naplněným dětstvím.

Hermiona hodila prášek do veřejné latexové sítě umístěné v pracovně. Zavolala Harryho jméno a jeho hlava se v několika vteřinách objevila.

„Ahoj Hermiono!“ řekl Harry.

„Ahoj, chtěl jsi se mnou mluvit?“ zeptala se Hermiona a klekla si před krb.

„Jo, no přemýšlel jsem, jestli jsem u tebe náhodou nenechal koště, nebo to bylo v Doupěti? Neviděla jsi ho?“

Hermiona protočila oči nad svým zapomnětlivým kamarádem. „Je u mě v úložní místnosti. Můžeš si ho jít vzít, já jsem dneska docela zaneprázdněná.“

„Díky kamarádko! Uvidíme se o víkendu v Doupěti?“ zeptal se.

„Jako kdybych mohla zmeškat Ronův zásnubní večírek,“ řekla Hermiona s úsměvem.

„Super! Takže se uvidíme!“ řekl Harry a brzo na to jeho hlava zmizela.

Ron potkal pěknou dívku, která s ním pracovala na ministerstvu. Jmenovala se Ellie a byla přesně tak sarkastická, legraci milující a ambiciózní jako Ron, čímž spolu vytvářeli perfektní pár. Hermiona si o Ellie myslela, že je to dívčí Ron Weasley.

Neúspěšný románek mezi Ronem a Hermionou během jejich sedmého ročníku je jen utvrdil v tom, že nikdy nebudou víc než přátelé. No, on to vlastně nebyl ani románek jako spíš opravu divný vztah lehce nadřazený přátelství jen kvůli občasnému držení za ruce a nemotorným polibkům. Asi po týdnu příšernosti známé jako jejich románek oba souhlasili, že jejich přátelství je až moc blízké, než aby se dali dohromady. Hermiona milovala oba, Rona i Harryho a brala je jako rodinu.

Hermionin milostný život bylo něco co by popsala jako… neexistující. Nebylo to tak, že by nechtěla přítele, jen práce v nemocnici bylo něco, co obsahovalo dvanácti-hodinové směny, ona prostě neviděla prioritu v nalezení přítele, tak silnou, jakou ji viděla v jejich idealistických potřebách. Isabela byla opak. Nezáleželo na tom, kolik měla práce, stejně si našla alespoň jednoho kluka, se kterým si vyrazila každý týden. Tvrdila, že to odbourává stres a nic to neznamenalo, ale Hermiona věděla, že Isabel je jedna z těch dívek, co vnímá sex jako nutnost.

Isabel respektovala Hermionu a její zásady. Hermiona přiznala, že čekala na toho pravého než se sebe konečně 'udělá ženu'. Nejdříve si Isabel myslela, že Hermiona žertuje, tvrzením o tom, že byla devatenáctiletá panna, což byl přesně Hermionin věk, když to Isabele řekla. Ale když poznala, že nežertuje tak o tom ani nežertovala ani ji nepobízela. Hluboko uvnitř ji záviděla, že měla tolik sebekontroly. To Isabel skočila po prvním klukovi, který na ni mrkl, když ji bylo šestnáct.

Moderní společnost jim vtloukala do hlavy, že na sexu opravdu nic není. Byla to cesta, jak nejlépe uspokojit touhy a ve vztahu to byl požadavek. Hermiona o sobě smýšlela jako o staromódní, pro nebyl sex jen něco, co by se mohlo brát na lehkou váhu. Pro ni to byl hluboký emocionální zážitek s někým, kdo by držel její srdce v dlaních. Jasně, byl to sexuálně uspokojující a pudový akt, ale také to znamenalo vzdát se jistoty a kontroly. Sex znamenal někomu důvěřovat s jejím tělem a být přítomen při jejím plném oddání a vzdání se všech hranic i těch nejméně přístupných.

Říkejte ji konzervativní, říkejte ji upjatá, ale ona se nechystala dát své jediné tělo jen tak někomu, který by jej jen tak využil a když si Hermiona něco usmyslila nikdo to nemohl změnit.

Hermiona shlédla na své hodinky a všimla si, že má deset minut na to, aby se dostala k primářce. Řekla si, že se raději ukáže dřív, než aby přišla pozdě.

Svezla se výtahem do šestého patra, kde byly manažerské kanceláře a zaklepala na mahagonové dveře lékouzelnice Brandonové. Byla vyzvána k vstupu a tak otevřela dveře.

Lékouzelnice Karla Brandonová byla žena, které táhlo na padesát a byla vzorem pro Hermionu i Isabel. Byla feministka a vždy prosazovala roli ženy jako lékouzelnice v oborech, které byly zejména mužské. Lékouzelnice Brandonová byla dříve ředitelkou gynekologie, než se stala primářkou celé nemocnice, čímž ze sebe udělala ještě silnější feministickou aktivistku.

„Ah, Hermiono drahoušku ráda tě vidím,“ řekla s stoupla si zpoza svého stolu.

„Zdravím lékouzelnice Brandonová, doufám že se máte dobře,“ řekla Hermiona a potřásla si s ženou ruce.

„Docela dobře, prosím posaď se. Máme pár věcí, které musíme prodiskutovat.“ řekla a posadila se zpět. „Tak, jak dlouho už jsi tady s námi u Sv. Munga?“

„No, byla jsem interní pracovník hned jak jsem vyšla z Bradavic, takže to budou tak tři roky.“

„Tři úžasné roky,“ řekla lékouzelnice s úsměvem. „Tví pacienti o tobě referují velmi vysoko a stejně tak tví nadřízení.“

„Děkuji vám,“ řekla Hermiona slušně.

„Tak, slyšela jsem od vedoucí Psychiatrického oddělení, že jsi nejlepší neuro-psychiatrička, kterou máme. Gratuluji ti, toto je také největší důvod, proč jsem tě zavolala. Slyšela jsi o nemocničním programu Domovní opatrující program - DOP?“

„Ano, slyšela jsem se o tom bavit několik léčitelů, ale nejsem si jistá, co to obnáší,“ řekla Hermiona.

„No, u Sv. Munga tento program provozuje stejně dlouho jako nemocnice funguje. Tento program samotný je vysoce ctěný a pro léčitele je to lístek ke zviditelnění. Domovní opatrování je jen lepší terminologie pro 'domácí péči' a je to způsob pro důvěrné instituce a soukromé občany dosažení lékařské péče bez toho, aby nastoupili do nemocnice nebo pro ty, kteří jsou doživotně nemocní.“

„Takže v podstatě jde o ty, kteří jsou schopni zaplatit nemocnici za léčitele, který by se o ně staral u nich doma?“ zeptala se Hermiona.

„Přesně. V některých případech mají pacienti nevyléčitelné choroby a my tedy posíláme naše léčitele prozkoumat situaci a vyhledat přijatelný plán léčby a životosprávy. Jednou jsme měli pacienta se syndromem spánkové apnoe² poslali jsme k němu léčitele, aby jej kontroloval, pečoval o něj a vyvíjel vhodný plán léčby pro případné další případy.“

„Dobře, myslím že rozumím,“ řekla Hermiona. „Hádám, že chcete abych se podílela na DOP?“

„Vždy o krok napřed,“ řekla lékouzelnice mile. „Dostali jsme žádost od klienta, který si přeje, aby byla jeho matka zapsána do DOP. Prošla si manželským a skupinovým týráním. Jsem si jistá, že ty víš, že pojem skupinové týrání používali smrtijedi. Je to místo, kde člověka mučí samotného a využívají zakázané kletby, mučí je sexuálně, fyzicky i psychicky.“

„Dělala jsem o tomto výzkum, i když bylo extrémně složité, jelikož oběti o tom nechtějí mluvit a většina smrtijedů již dostala mozkomorův polibek.“

„To je pravda. Tak, kvůli mučení, kterého se této pacientce dostalo si vytvořila paranoidní schizofrenii. Jsi nejlepší neuro-psychiatrička, kterou máme, a proto jsem si vybrala tebe pro tento náročný úkol.“

„Děkuji lékouzelnice Brandonová. Jsem poctěna, že jste na mne myslela,“ řekla Hermiona.

„Jistě drahoušku, takže, teď už jen stačí abys souhlasila s podmínkami a tato práce je tvá.“

„Podmínkami? Jakými?“

„No, protože je toto Domovský opatrovací program tak budeš potřebná 24 hodin denně, což znamená, že budeš bydlet v pacientově domě. Také, tato pacientka je v kritickém stavu a neodpovídá na péči svého syna ani předešlého léčitele. Paranoidní schizofrenie ji byla diagnostikována po skončení poslední bitvy tedy s tímto bojuje již tři roky.“

„To je hrozné. Psala jsem o této nemoci práci, takže vím, že je to hrozná věc, se kterou musí člověk žít a musí to také být hrozné pro další členy rodiny. Pomůžu jakkoliv bude v mé moci.“

„Děkuji ti Hermiono. Nikomu jinému bych takto citlivý případ nesvěřila nežli tobě. Syn pacientky věnoval nemocnici velký obnos peněz a také nabídl extra platbu léčiteli. Říká, že léčiteli poskytne cokoliv by potřeboval, zatímco bude v jejich domě a ujistí se, že se tam bude cítit, jak nejpohodlněji to půjde.“ Lékouzelnice se nadechla, než se dostala k další větě. „Další důvod, proč jsem si vybrala právě tebe, je tvé spojení s Fénixovým řádem.“

Lékouzelnice Brandonová byla členkou Řádu a tím, že byla kariérně na vysoké pozici ji byly svěřeny interní informace, také si od veřejnosti vysloužila vysoký respekt.

„Co s tím má má spojitost s Řádem co společného?“

„No, ten klient je někdo, komu Řád věří, ale někdo, proti komu je společnost silně zaujatá, jelikož neznají celý příběh,“ řekla lékouzelnice Brandonová.

Hermiona okamžitě věděla, o kom je řeč, zakázala si vypadat šokovaně a vydechla jméno. „Draco Malfoy.“

„Slyšela jsem příběhy od členů Řádu, že ty a tví přátelé jste s panem Malfoyem příliš dobře nevycházeli, a že pan Malfoy a teď cituji tvého kamaráda Rona 'byl to jen malý kousek hovna, který se rád poslouchal, jak mluví, když už ho nikdo jiný neposlouchal'.“

„To, docela sedí,“ řekla Hermiona s úsměvem. „Nebyl zrovna nejmilejší osoba a jsem si celkem jistá, že nenáviděl vzduch, který jsme já, Ron a Harry dýchali.“

„Ah, škola. Místo, kde se rodí láska a nenávist,“ zachichotala se lékouzelnice. „Doufám, že tě to nepřinutí změnit názor, Hermiono. Stále tě na tuto práci potřebuji a vím, že od tebe žádám mnoho, ale nežádala bych to, kdyby jeho matka nepotřebovala nutně péči.“

„Já vím,“ řekla Hermiona s povzdechem. „Nikdy bych neohrozila zdraví pacienta kvůli nějakým osobním sporům nebo potyčkám z minulosti. Vždy jste chtěla ať dbáme na profesionalitu nad osobní záležitosti. Stále jsem nadšená, že jste mne pro tuto práci vybrala a nezklamu Vás.“

Lékouzelnice Brandonová se usmála na Hermionu. „Přála bych si, aby všichni mí léčitelé byli tak vyspělí a profesionální jako jsi ty Hermiono. Teď bych potřebovala abychom prošly pár detailů a ty jsi tak měla všechny potřebné informace. Takže, tuto sobotu se nastěhuješ na Malfoy Manor, pan Malfoy pro tebe otevře letaxový průchod. Také řekl, že poskytne léčiteli jedno křídlo sídla, kterého jsou součástí dvě ložnice, obývací pokoj, kancelář, kuchyň, jídelna a salónek.“

Hermionině poklesla brada. „To je víc, než mám já ve svém bytě.“

„No, Malfoyovy jsou stará kouzelnická rodina a kolosální sídla u nich nejsou raritou. Také ti zaplatí o 500 galeonů více než je tvůj obvyklý plat.“

Hermionina čelist začínala být lehce bolestivá, ale tato nabídka byla mnohem více než, co kdy očekávala. Už vydělávala dostatek peněz na to, aby žila pohodlně a spokojeně v jednopokojovém bytě blízko nemocnice. Její rodiče ji pomohli zaplatit první nájem a k narozeninám ji dali nábytek. Její plat sice nebyl takový, jaký dobrý léčitel míval, ale stále to bylo pěkné množství peněz.

„To je od něj opravdu milé,“ řekla konečně Hermiona.

„Ano, i když jsme mu řekla, že za tebe program platí trval na to rozmazlovat léčitele; jeho slova ne má,“ řekla lékouzelnice s úsměvem.

„Takže jak dlouho budu muset zůstat v sídle? Pár dní? Týdnů?“ zeptala se Hermiona.

„Vlastně, s ohledem na pravidla programu jsi povinna zůstat, dokud se pacient nevyléčí nebo nezemře.“

„Cože?!“ zeptala se Hermiona poněkud hlasitěji, ale ne bez respektu. „Paranoidní schizofrenie je nevyléčitelná. Samozřejmě můžete ulevit symptomům a zlepšiti kondici pacienta, který mívá schizofrenické záchvaty, ale nemůžete jej plně vyléčit.“

Lékouzelnice se nad tímto výbuchem zasmála. „Drahá to je v pořádku není zde důvod ke vzteku. Vím a rozumím, že její kondice je nezvratná, ale zároveň má tak rozsáhlý případ, že předešlý léčitel, který schizofrenii diagnostikoval ji dává dva roky života.“

„Dva roky života?“ zeptala se tiše Hermiona.

„Možná tři s dobrou péčí. Pan Malfoy požádal, aby ty poslední dva roky prožila v klidu a udělá cokoliv pro to, aby to tak bylo.“

„Ale schizofrenie nevede k blízké smrti. Není to tak, že by se její imunitní systém oslaboval.“ řekla Hermiona.

„Paní Malfoyová nepřišla ke svému stavu za normálních okolností. Bylo zaznamenáno, že trpěla pod několika kletbami Cruciatus, několikrát byla pod účinky kletby Imperius. Mudlové s těmito věcmi do styku nepřicházejí, proto jejich schizofrenie nevedou k blízké smrti. Tyto kletby vedly k tomu, že ztratila několik mozkových buněk a k rozšíření schizofrenie. Také napadly její vnitřní orgány a ty se oslabily spolu s její imunitou. Pokud by její předešlý léčitel nepracoval na jejich zotavení tak rychle jak se pokusil již by byla mrtvá.“

„Chápu,“ řekla Hermiona. „Budu moci někdy opustit sídlo nebo budu muset být neustále k dispozici?“

„Pan Malfoy souhlasil s tím dát léčiteli dva dny volna týdně během, kterých se o matku postará sám, ale bude potřebovat abys byla ve spojení, pokud by tě potřeboval, v tom případě se budeš muset okamžitě přemístit zpět a to proto, že náš program většinou dny volna léčitelům nedovoluje.“

„To je od něj milé,“ řekla Hermiona. „Musí mu jistě na jeho matce záležet, když si prochází všemi těmi to problémy a ztrátou peněz, aby se ujistil, že léčitel, který se o ni stará, je šťastný.“

„Ano, opravdu oceňuji, že toto děláš Hermiono. Dohlédnu na to, aby bylo projednáno tvé povýšení hned jakmile se vrátíš.“

„Děkuji lékouzelnice Brandonová jsem opravdu ráda, že mi byla poskytnuta taková příležitost jen doufám, že jsem schopna tuto práci vykonat.“

„Vím, že máš talent a vím, že máš i sílu udělat cokoliv co si zamaneš, „řekla lékouzelnice Brandonová něžně.

„Poslední, co ještě potřebuji je, aby jsi podepsala smlouvu a vše bude hotovo.“

Hermiona podepsala pergamen, který byl delší než jakákoliv esej, kterou kdy napsala. Smlouva vysvětlovala vše do detailu a obsahovala odpovědi na všechny její případné otázky.

Lékouzelnice vykouzlila kopii a podala ji Hermioně.

„Ještě jednou ti děkuji Hermiono. Přeji ti štěstí. Můj letax je ti vždy otevřený, pokud bys mne potřebovala,“ řekla Karla, když vedla Hermionu ke dveřím.

„Děkuji, budu Vás informovat,“ řekla Hermiona a zavřela za sebou dveře. Vydechla si tak, že by to přinutila i Voldemorta povyskočit.

„Co jsem to pro Merlina právě udělala?“ pomyslela si. „No, právě jsi udělala to nejlepší pro svou kariéru, ale pořád to je ta nejhloupější věc, jakou jsi kdy udělala.“

Hermiona šla pomalu do zasedačky a rozhodla se projít několik papírů, než přijde Isabela.

Přesně ve čtyři se přihnala Isabel do místnosti, unavená a celá pocákaná jablečným džusem.

„Někdy lituji dne, kdy jsem si za svůj obor vybrala práci s těmi spratky místo šílenců, se kterými pracuješ ty Herms,“ řekla Isabel a sundala si tričko, takže stála jen ve sportovní podprsence.

„Nejsou šílenci, Bello,“ řekla Hermiona usmívajíc se na svou nestydlivou kamarádku.

„Oh promiňte mi léčitelko Grangerová, myslela jsem mentálně nestabilní a nemocné,“ řekla Isabela s protočením očí, když si oblékala blůzu.

Hermiona se zasmála a zakroutila hlavou. „Pojď, začínám být hladová a máme hodně o čem mluvit.“

„Nemůžu se dočkat až uslyším, co ti Brandonová řekla, nejspíš podala rezignaci a nabídla ti místo ředitelky nemocnice slečno oh dokonalá.“

„Ano, přesně to se stalo, začínám v pondělí,“ řekla Hermiona. „A mé první rozhodnutí v pozici ředitelky nemocnice bude vyhodit Dr. Děvku a povýšit tě na zástupkyni ředitelky.“

„Neškádli mě tak Herms. Tyhle věci se stávají jen v mých fantaziích a snech,“ řekla Isabel se vzdáleným pohledem a usmála se na Hermionu, když se smíchem opouštěly zasedačku.

Obě souhlasily s tím jít do restaurace v jižním Londýně a našly takovou, která vyhovovala chutím oběma. Sedly si a užívaly si svá jídla, když si začaly povídat. Hermiona řekla Isabele vše co se událo na jejím setkání s léčitelkou Brandonovou.

„Páni,“ řekla Isabela, když se napila svého mai-tai³. „Pamatuju si, že se do tohoto programu loni přihlásila Clementina a ještě pořád je u svého pacienta. Ale jsem za tebe šťastná Herms, tohle je velký krok pro tvou kariéru a výborná příležitost pro tvůj neuro-psychiatrický výzkum.“

„Já vím, vlastně se na to těším. Myslím tím, o paranoidní schizofrenii jsem jen četla, nikdy jsem se s ní nedostala do styku.“

„A budeš bydlet na Malfoy Manor pro rány Zeusovy. To je jako bydlet v Buckinghamským paláci ale lepší.“ řekla Isabel s úsměvem.

„Je to jen dům, Bello, navíc osoba, která mučila během mého dětství mě a mé přátele bude bydlet ve stejném domě,“ řekla Hermiona se zamračením.

„To je, co nechápu. Jak ti může nemocnice dovolit pracovat pro Draca Malfoye? Myslím tím, byl to zatracený smrtijed.“

Hermiona neřekla Isabele, co se během poslední bitvy stalo, tím, že nebyla členkou Řádu, ve skutečnosti nevěděla, jak byla válka vyhraná.

„Myslím, že je načase, aby ses dozvěděla pravdu Belo,“ řekla Hermiona a položila svou vidličku.

„Do mě,“ řekla Isabel.

„No, Draco Malfoy ve své podstatě byl smrtijed, stal se jím s šestém ročníku a ano, našel způsob jak pustiti ostatní smrtijedy do školy tu noc, co Brumbál zemřel, ale on sám jej nezabil.“

„To vím, to byl ten Snake že?“ zeptala se Isabel, která chodila do školy v Austrálii, jelikož její otec, který byl sice Brit, pracoval jako velvyslanec pro australské Ministerstvo kouzel takže to co věděla o Bradavicích, se dozvěděla od Hermiony.

„Snape. A ano to on nakonec vykouzlil smrtící kletbu. Nevím, kam potom odešli, ale McGonagallová se nějak dozvěděla, že byl Snape zavázán neporušitelným slibem s Malfoyovou matkou a že o tom všem Brumbál věděl.“

„Hrozný,“ řekla Hermione, když přikyvovala. „Jaký to mučedník.“

„Ano, no, ukázalo se, že byl Snape stále na naší straně a přesvědčil Draca, ať spolu s ním dělá špeha pro Řád. Nevím, co se přesně stalo, ale dovedli nás ke konci bitvy tím, že nám dali přesnou lokaci Voldemortova úkrytu a pomohli nám dostat se na setkání smrtijedů. Když válka skončila pokusila se McGonagallová přesvědčit ministerstvo a veřejnost, že díky Snapeovy a Malfoyovi bojujícími na straně Světla válka skončila, ale nikdo to nechtěl připustit. Zabít Brumbála a být smrtijedy je obrovskou skvrnou na jejich záznamech a dodnes nikdo nechce připustit, že díky nim Voldemort padl.“

Isabela seděla a přemýšlela o všem, co jí Hermiona právě řekla.

„To je děs,“ řekla konečně. „Když ti nikdo nevěří. To musí být příšerný.“

„Ano. Slyšela jsem, že Malfoy neopouští dům, protože je na jeho hlavu vypsaná odměna. Ten, kdo jej zajme, dostane tučnou odměnu od ministerstva. To samé se stalo před několika lety Harryho kmotrovi. Nemohl opustit dům a šílel z toho.“

„Jakto, že si pro něj prostě nejdou do jeho domu, když ho tolik chtějí?“

„Jeho dům je chráněný starou magií, nesjímatelnými a antidetekčními kouzly nasazenými Řádem.“

„Řád je ta skupina, ve které jsi? Fénixův?“

Hermiona přikývla.

„Co se stalo Snapeovy? Také žije v ústraní?“

„Ne, zemřel v poslední bitvě. Upřímně, nevím, co je lepší, zemřít v bitvě nebo žít jako vězeň.“

„Jo,“ řekla Isabela. Objednaly si dezerty a přesunuly se na veselejší téma.

„Hádej co?“ řekla Isabel, když olizovala karamelový krém ze lžičky.

„Kuře...“ začala Hermiona.

„Ani se nepokoušej ten neskutečně příšernej vtip dokončit.“

Hermiona se zasmála a gestem naznačila Isabel ať pokračuje.

„Harry mě pozval na rande.“ vypískla ze sebe hlasitě.

„Opravdu?“ zeptala se usmívající se Hermiona.

„Ano, pozval mě na Ronovu zásnubní oslavu,“ pozastavila se. „Nevadí ti to?“ zeptala se s nervózním pohledem.

„Proč by nebylo? Toto je fantastické, Bello. Opravdu. Harry je dobrý kluk a zaslouží si někoho jako jsi ty, někoho stejně střeleného.“

„Díky Herms. Z nějakého důvodu jsem se chtěla ujistit, že ti to nevadí předtím, než cokoliv udělám.“

„Nebyla potřeba. Vy dva opravdu vytvoříte pěkný pár. Myslela jsem si, že se přes Ginny nikdy nepřenese,“ řekla Hermiony s povzdechem.

„Co se s ní stalo? Nikdy jsem se ve skutečnosti neptala,“ řekla Isabela.

„No, po válce očekávala, že se k ní Harry okamžitě vrátí, ale on se potřeboval ze všeho vzpamatovat a ona to vzala jako odmítnutí. Když se na to podívám zpětně jako neuro-psychiatrička, tak si musel vzít čas na to se se vším, co se mu v dětství přihodilo, srovnat.“

„Takže, co Ginny udělala?“

„No trvalo mu asi rok, kdy se konečně ze všeho zotavil, ale když už byl připravený, tak utekla do Ameriky s nějakým texaským ropovým magnátem. Po všech těch letech, co jí znám, jsem si nikdy nemyslela, že by udělala něco tak hloupého a ubližujícího.“

„Chudák Harry,“ řekla Isabela se zamračením. „No, pokusím se, aby zapomněl na tu hloupou rozkročnožku.“

„Isabelo! Jsi nechutná!“ řekla Hermiona s pohledem plným odporu a údivu předtím, než se začala smát své nestydaté kamarádce.

„Takže, jak ti seženeme přítele, když budeš zaneprázdněná prací?“ řekla Isabela.

„Pchá. Ano, ano už vidím tu řadu mužů, kteří chtějí být s neuro-psychiatričkou, která věnuje víc energie do výzkumu psychoterapeutickému postojovému vývoje než tomu přijít na to jaký make-up a účes ji děla alespoň z poloviny atraktivní.“

Isabela si otírala ukazováček a palec o rty, když Hermiona mluvila.

Hermiona si toho všimla a povytáhla obočí. „Proč děláš tu věc se svými prsty?“

„Oh, hraju na na světě nejmenší housle, zatímco si stěžuješ a meleš blbosti o tom, jak jsi příšerná.“

„Ty jsi milá kamarádka,“ řekla Hermiona s úsměvem.

„Ano já vím. Ale ty o sobě musíš přestat smýšlet jako o nějakém pitém teenagerovi na konci puberty,“ řekla Isabel. „Jsi krásná Herms. Jsi zatraceně krásná. Jasně nehledáš, čím se malovat, ale to, protože máš tuhle přirozenou krásu, kterou bys ničím ani zakrývat neměla. A jo tvoje vlasy byly trochu šílené, když jsme začínaly, ale teď s trochou kondicionéru a přemlouvání, co jsi si je nechala narovnat vypadáš nádherně. Takže s tímhle přestaň, nutí mě to ti dát pohlavek.“

Hermiona se usmála na svou kamarádku a podepsala se na šek, který číšník donesl.

„Děkuji Bell, jsi opravdu milá kamarádka.“

„Jistě, že jsem. Teď, zpět k mé originální otázce, Jak pro tebe najdeme pana správného? Malfoy ti dává jen dva dny volna týdně. To není dost aby ses seznámila s perfektními muži.“

„Na to obávat se, kdo bude ten pravý, aby položil své ruce na Panenskou královnu Sv. Munga mám dost času a soustřeďme se raději na to, co si vezmeš na své velké rande na zásnubním večírku.“

Zdálo se, že to Isabelu rozptýlilo dost na to, aby změnila téma a mohly se tak při odchodu z restaurace dohadovat, o tom, která barva se k zelené hodí nejvíc. Hermiona to opravdu nevěděla, ale přišlo ji vtipné hádat se o tom, že limetková zelená šla nejlépe k jasně fialové a přiměla tak Isabelu bojovat a tvrdit, že Hermiona nemá ani kousek vkusu.

Zásnubní párty byla za dva dny stejně jako den, kdy Hermiona začne svou novou práci odstěhováním se na Malfoy Manor. Doufala a modlila se za to, aby Harry a Ron tuto novinku vzali stejně tak dobře jako Isabela. Ale to bylo něco, čeho se bude Hermiona bát zítra.

1Pain v angličtině znamená bolest

2SAS zástavy dechu ve spánku s výrazným snížením kvality spánku – například u dětí nebo starších osob

3 Alkoholický míchaný nápoj