Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Slzy, zbytečné slzy

Kapitola pátá: Ničeho Dnes Nelituj

Slzy, zbytečné slzy
Vložené: Jimmi - 02.12. 2022 Téma: Slzy, zbytečné slzy
Méry nám napísal:

Slzy, zbytočné slzy
preklad:  Méry

 
Tears, Idle Tears


Pôvodná stránka prekladu: už neexistuje

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola pátá: Ničeho Dnes Nelituj

Tak a je to, konec povídky i roku 2011, který pro vás snad byl úspěšný. Ráda bych vám popřála vše moc nejlepší nejen do roku 2012. Spoustu zdraví, peněz, sexu/lásky,kariér apod. No a také vašich návštěv a komentářů

Děkuji Mary.

 

Cesta zpět byla velmi krátká. Jejich myšlenky proudily tak rychle, že ani nevěděli, jak se dostali zpět do společenské místnosti prefektů. Aby bylo jasno, Draco měl starosti.

Bylo příjemné ji držet a cítit slabé aroma jejího šamponu. Hned ve chvíli, kdy jej objala věděl, že ji miluje. Už si to přiznal. Probíral se nyní tokem emocí, které pro něj byly nové a vzrušující. Byl šťastný. V tento moment nechtěl být nikde jinde.

Starosti měl ale proto, že věděl, že s ní nemohl být. Zasloužila si mnohem víc než jeho. Nemohl by ji učinit šťastnou. Byli moc rozdílní, a to by se nikdy nezměnilo. Oni by se nikdy nezměnili. Z toho, mu bylo nepříjemně. Cítil, jako by se v něm něco znovu lámalo. Osamělost a prázdnost naplňovaly jeho myšlenky při představě života bez ní.

Lom, lom, lom,

oh ty šedé kameny, Oh Moře.

Můj jazyk zaplést se mohl,

z myšlenek vzrůstajících ve mně,

Ale to prázdno dne, který skončil

Už ke mne nikdy nedolehne."

Brzy si uvědomil, že spolu seděli na pohodlném gauči v příjemné vzdálenosti a pozorovali oheň hořící v krbu.

Ta místnost byla nádherná. Měsíc nyní zářil skrz okno a hrál si se světly na Vánočním stromku, který stál v rohu. Jejich zapomenuté jídlo leželo … zapomenuté.

Podíval se dolů ke svým nohám, kde ležela jeho kožená taška. Sehl se, aby ji vzal.

„Tady. To je pro tebe.“ Řekl.

„Kdy jsi to koupil?“ Zeptala se.

„Vyplížil jsem se z knihkupectví, zatímco jsi byla vzadu.“

„Drzý parchante.“ Usmála se a vzala balíček z jeho rukou.

Někdo zaklepal na dveře. Draco otráveně vstal, aby šel otevřít.

„Ještě to neotvírej, opravdu chci vidět tvou tvář až to uděláš.“

Dívala se na balíček a přikývla. Bylo to těžké. Přemýšlela, co by to mohlo být.

Uslyšela nějaké mrmlání směrem od portrétu. Trpělivě čekala, sledovala oheň a cítila se velmi šťastná.

„Otoč tašku vzhůru nohama.“ Zašeptal ji jemně do ucha. Zavřela oči a pocítila, jak se jejím tělem nesla husí kůže. Otevřela oči a podívala se na dárek.

Uviděla nádhernou vyšívanou pečeť. Figurka hada se plynule obtáčela kolem těla krásného lva, obě postavy si hleděli do očí. Lev se svou tlamou otevřenou v hlasitém řevu. Had s jazykem chutnajícím vzduch. Třpytilo se to pod náporem plamenů ohně. Pod pečetí byl nápis zmijozelskou zelenou a nebelvírskou zlatou,

„Ničeho Nelituj.“ Řekla slabým šepotem.


Usmál se. I on dokázal způsobit, že neměla slov, tak jako to svedla ona.

„U dveří jsou koledníci, budou chvíli zpívat. Otevři to.“ Popoháněl ji, když si opět sedl.

U dveří se nahromadila skupinka, v ní Ron, Harry, Levandule, Parvati, Dean a Seamus. Všichni si odkašlali a začali...

„O, svatá noci

Hvězdy jasně září

Je to noc narození našeho spasitele...“

Pomalu krabičku otevřela. Vložila do ní ruku a vytáhla malý foťák. Nevěřícně se na něj podívala.

„Teď budeš moci navždy mít kousek Bradavic u sebe. Nebudeš muset na nic zapomenout.“

Nenapadala ji žádná slova. Jediné, na co mohla myslet bylo přitisknout jemně její rty na ty jeho.

„Padněte na kolena,

Oh slyšte andělské hlasy...“

Byl to jemný polibek. Žádná doutnající a nespoutaná touha nebo chtíč, jen čistá láska a opatrnost. Bylo to dech beroucí.

Vzájemně se odklonili, když koleda skončila. Cítil se hůř než kdy jindy. Musel se dát dohromady, jinak by se za to, co právě dělá musel zabít. Lámal ji srdce.

Položil ruce kolem jejího pasu a přisunul si jí blíž. Svůj obličej schoval na jejím rameni, zatímco ona jej pevně držela. Opět ucítil to ženské aroma. Nebrečel. Třásl se, jako by mu byla zima....

„Draco?“ Nikdy předtím jeho jméno neřekla.

Venku skupinka začala další koledu.

„Mějte krásné Vánoce

Nechte svá srdce klidná

Příští rok, všechny naše strasti již nebudou na dohled...“

„Draco, co je špatně?“ Žádná odpověď. „Draco-“
„Miluješ mě?“ Zeptal se, jeho hlas se třásl stejně jako on sám.

„Příští rok, vaše strasti budou na míle daleko...“

Byla příliš šokovaná na to, aby odpověděla. Přitáhla si ho blíž. On ji jako odpověď stiskl ještě pevněji. Cítila, že ví, proč to dělal. Nechával ji jít. Odpovědět bolelo až příliš.

„Věrní přátelé, kteří nám byli drahými

kolem nás se znou sejdou

Někdy brzy, my všichni, budeme spolu,

pokud to osud dovolí.“

„Odpověz mi. Prosím, potřebuji to vědět...“

„Říct to by hrozně bolelo.“ Řekla, po její krásné tváři ji stékaly tiché slzy.

Přerušil jejich objetí a podíval se na ni.

„Do té doby, poprat se nějak musíme samotní...“

„Ano.“ Řekla. Políbil ji na čelo.

„Takže mějte teď veselé Vánoce.“

„Prosím Draco. Nedělej to.“ Prosila jej, snažila se vnímat na něm vše, co mohla. Jeho kolínskou, pocit jeho paží kolem ní, pocit jeho rtů. Toto bude naposledy, co pocítí jeho objetí.

„Musíme. Ty to víš.“

„Ale...“

„Nemohu tě udělat šťastnou. Nefungovalo by nám to. Musíš tomu rozumět.“ Řekl a znovu ji k sobě přitáhl.

„Takže toto jsou Vánoce,

A co jsi svedl,

další rok je u konce

a nový zrovna začíná

A toto jsou Vánoce,

doufám, že se budete bavit

blízcí i drazí

staří i mladí...“

„Pojďme strávit ten čas co máme tady. Přesně takto.“ Řekla, slzy ji smáčely tvář. Pravdou ale zůstávalo, že se nepletl. Ubíjelo jí to, ale bylo to tak.

Přitulila se k němu blíž a položila si hlavu na jeho hrudník. Přitáhl si ji blíž.

„...velmi krásné Vánoce

A šťastný nový rok,

doufejme, že bude dobrý

Beze strachu...“

Chtěla si dnešek pamatovat. Ničeho na tomto dni nelitovala. Hluboko uvnitř, pod jejím smutkem, byla hluboce, hluboce šťastná. Udělala něco úžasného. Dala mu najevo, že byl milován. Jak mohla nebýt šťastnou?

Znovu se vymanila z jeho milujícího objetí a vytáhla foťák, nastavila film. Slzy ji stále stékaly po tváři....

A toto jsou Vánoce (Války je konec)

Pro slabé i silné

pro bohaté i chudé (války je konec)

Svět se tak plete...“

Třesoucí se, vstala a přešla k poličce nad krbem. Namířila foťákem ke gauči, nastavila časomíru, položila jej na poličku a odešla zpět. Drželi jeden druhého, koledníci pokračovali ve zpěvu.

...A tak Veselé Vánoce (války je konec)

Pro černé i bílé

pro žluté i rudé (války je konec)

Zastavme všechny boje...“

„Miluji tě.“ Šeptala do jeho ramene, pořád a pořád dokola.

„Já vím Hermiono.“ Zašeptal do jejího krku a jemně jí políbil.

Velmi veselé Vánoce

a šťastný Nový Rok

Doufejme, že bude dobrý

Beze strachu...“

Spoušť fotoaparátu cvakla.*

~ konec ~

 

Vzkaz autorky :

Název povídky pochází z názvu básně od Alfreda Lorda Tennysona, tento název má souvislost s povídkou hlavně proto, že Hermioniny slzy v poslední kapitole jsou zbytečné, protože Draco ji nemohl milovat ani nemohl být s ní.

Chtěla jsem zůstat u toho, co řekla Rowlingová – nemohou být spolu.

*Pôvodný preklad: Místností se rozlehl blesk.

 

Komentár od Jimmi:

Nedalo mi to, skontrolovala som poslednú kapitolu (či sa niečo nestratilo v preklade) a prelúskala som celú autorkinu poznámku. Ja tam ten koniec nevidím, asi preto, že nechcem. Už z horších situácií sa dostali.  Autorkina poznámka detailnejšie (len časť z nej) – že som to nechala v češtine som si všimla neskoro, opravte to, ak je treba.

Když se mi ten nápad poprvé zrodil v hlavě, měla jsem opravdu naplánovaný jen začátek, a tak nějak i konec. Věděla jsem, že Hermiona se pokusí přimět Draca, aby s ní strávil den, protože ho viděla sedět někde v koutě a vypadat velmi sklíčeně, a ona mu pomůže. On by souhlasil a strávili by spolu den a přinejmenším by se přestali nenávidět. Vlastně se mi takový konec moc líbí. Nikomu neublíží, protože se nemilují, a je to nenápadné. Ale příběh dopadl trochu jinak, než jsem chtěla. Ale co, i tak se mi to psalo dobře.

Proč jsem je nechala nebýt spolu? Chci se ale držet toho, co řekla Rowlingová. Nebudou spolu. Byli by spolu opravdu šťastní, kdyby byli víc než známí nebo přátelé? I když si navzájem berou k srdci svá slova a ten den je opravdu změnil, Draco se nezmění a nestane se z něj světec; ani Hermiona se nestane ďáblem. A Hermionu vidím tak, že možná bude Draca vždycky milovat víc, než by on mohl nebo chtěl milovat ji, protože je takový, jaký je. Snažila jsem se, aby to mezi nimi skončilo jakýmsi porozuměním. Jsou do sebe zamilovaní, jen se k sobě nehodí. Dokážu si představit, že vám to zlomilo srdce, ale myslím, že to tak muselo být. Ráda bych zveřejnila epilog, který ještě neznám, hlavně nevím, jak bych to měla udělat. Bylo by to zase jako zakončení hlavního příběhu, kde se potkají na chodbě, trochu se pohádají, sdílejí chvilku porozumění a odejdou. Možná trochu šťastnější, že si v tichosti vyřešili to, co si ten den sdělili, ale možná by to jen otevřelo plechovku červů, která by opravdu měla zůstat zavřená. Ale jestli lidi chtějí epilog, mám ho v hlavě, jen je třeba ho naťukat a poslat.

Bohužiaľ epilóg zverejnený nebol a autorka už svoje ďalšie príbehy nedokončila. Posledná aktivita 2007.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hanka - 26.03. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 30.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Marty - 08.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: Kapitola pátá: Ničeho Dnes Nelituj Od: ostruzinka - 03.12. 2022
Moc pěkné. Protiklady se přitahují.

Re: Kapitola pátá: Ničeho Dnes Nelituj Od: Octavie - 02.12. 2022
To jsem se pobavila. Myslím, že už máme spoustu a spoustu povidkovych důkazů, že můžou být spolu a jde jim to dobře. :-) Připomnělo mi to písničku What if od Kate Winslet: If I'd stayed, if you'd tried If we could only turn back time But I guess we'll never know. Jakože... ani jeden mi nepřijde jako ten typ mouchy snezte si mě, což mi ten konec trochu evokuje. Takže je divný, že by se s tím oba současně nějak smířili. A navíc by jim Ron k polibku zpíval koledy :-D. Ale tak proti gustu žádný disputat. Jestli to autorka takhle viděla, kdo jsme my, abychom to teď kritizovali. Mě ten konec nijak extra neotravuje, povídka hezká. Takže děkuji za první vánoční vlastovku! :-)