Hera: Byl jsi ochoten vzdát se života kvůli záchraně této mladé ženy.

Zeus: Skutečný hrdina se nepozná podle velikosti svých svalů, ale síly svého srdce.

(Hercules, Disney)

****

Draco přecházel sem a tam a každou chvilku se díval na hodinky. Nebe potemnělo a mraky se shlukly v hrozivou temnou masu. Bylo zřejmé, že se schylovalo k dešti. Kdyby záviselo na něm, vykašlal by se na to.

Sledoval mraky pohybující se kolem a znovu zkontroloval čas. Musel prostě čelit skutečnosti, že jeho přítelkyně dnes večer nepřijde. Pokud vůbec.

Vytáhl telefon ze své kapsy a pohrával si s tlačítky – nikdy si na tyhle mudlovské vynálezy tak úplně nezvykl – vytočil Astoriino číslo a netrpělivě čekal, až vyzvánění ustane. Ruka se mu k jeho zděšení třásla a on ztěžka dosedl na lavičku před divadlem. Po jeho levici si jeden pár vášnivě vysával duše a zcela ho ignoroval. Napravo od něj starý muž hrál na kytaru nějakou kýčovitou milostnou píseň.

„Stor?“ zamumlal do telefonu. Ozvalo se mu sténání a obzvláště vášnivé 'Merline, kurva, ano'. Kupodivu měl Draco pocit, že ta slova nepatřila jemu.

Nebo Merlinovi.

Alespoň doufal, že ne.

Stejně se mu nikdy moc nelíbila, připomínal si. Ale byla dobrá v posteli a on nerad viděl proklouznout příležitost.

Ozval se tlumený zvuk a telefon zapípal, což znamenalo, že byl vypnutý. „Skončili jsme,“ řekl pak ostře, když se mu do ucha ozval hlasitý záznamník, a zavěsil.

Pak vytočil Blaisovo číslo a zašeptal: „Je po všem.“

Blaise se zjevně právě probudil, protože otráveně zamumlal: „Po všem?“

„Je po všem,“ potvrdil Draco pevně a ušklíbl se na vášnivě se líbající pár po své levici.

Muž drnkající na kytaru právě začal hrát srdceryvný song 'Proč vždycky prší na mě', a jako by se nebe inspirovalo jeho písní, skutečně začalo pršet.

„No,“ uslyšel říkat Blaise, zatímco se běžel schovat, „myslím, že budeš potřebovat nový byt.“

****

Draco zasténal. „Ne,“ řekl a znechuceně zíral na dveře. Nebyl to tak úplně apartmán – ve skutečnosti byl byt fantastický. Byl plně zařízený a jeho lednice s ním nemluvila jako ta jeho stará – díky Pansy. Byl příjemný, přesto elegantní. Přesně jako Draco.

Blaise obrátil oči v sloup. „Myslel jsem, že už jsi s tímhle sakra skončil.“ Otevřel dveře a vešel do bytu, obdivujíce barvu stěn, a to jak kontrastují s pohovkou. Také se zastavil, aby se podíval na obraz Paříže, který byl chytře umístěn do předsíně, nadšený jeho krásou.

„Jsi největší teplouš, jakého jsem kdy potkal,“ zamumlal Draco, zatímco následoval svého kamaráda do bytu.

Blaise se ušklíbl a opřel se o zárubeň. „Proč seš vlastně tak moc proti tomuhle bytu?“ zeptal se, třídíce krabice. „Je úžasný.“

Draco po něm střelil pohledem. „Nejsem idiot, víš, Zabini,“ zvolal přes rameno, když urážkami kontroloval, že lednička je nemagická. „Vím, kdo bydlí vedle.“

Blaise si situace očividně užíval. Jeho úsměv se ještě rozšířil. „A kdo prosím tě?“ Procházel další krabici, pravděpodobně hledajíc cokoliv cenného nebo nějaké skryté nahé fotky.

Skrze zeď se ozval jemný, ženský hlas, díky kterému by se Dracovi otevřel kudla v kapse, kdyby nějakou měl. Což neměl, jen pro pořádek.

„Nemůžu mu věřit.“

„Já vím!“ souhlasil další povědomý hlas. „Člověk by si myslel, že to muži budou už vědět.“ Na chodbě se ozvaly podpatky a Blaise natáhl krk, aby se lépe podíval.

Jiný hlas narušil jejich souhlas. „Ale namouduši! Ach, já jsem váš velký fanoušek!“ Potom se ozvalo pohrdavé odfrknutí. „Co když to je vše, co na mně kluci vidí? Moji slávu?“

„Také tvůj vzhled,“ okomentoval další hlas.

Nastalo pošťuchování a kolektivní smích.

Dracův nos se znechuceně nakrčil, když se otočil zpět k Zabinimu. „Hermiona Grangerová.“

****

Celý týden se mu dařilo vyhnout se konfrontaci. Byla to překvapivě klidná doba, ignoroval každou hlasovou zprávu od Astorie a občas se vrátil domů z práce a zlinkoval se pod obraz, aby dal průchod svému vnitřnímu zmatku – ve skutečnosti žádným netrpěl, ale jakýkoliv důvod se opít mu zněl dobře.

V pátek v noci se dostal domů do prázdného bytu a posadil se na koženou pohovku, aby sledoval kriket – ve skutečnosti ho nesnášel, ale byl lepší než Tak jde čas nebo Amerika hledá topmodelku.

„Do prdele! Do hajzlu, do prdele!“

Draco se zamračil na televizi a přemýšlel, jestli v kriketu vždycky tolik nadávají. Ve skutečnosti se nezdál být tak vášnivou hrou. Větší vzrušení by mu přinesl míček na provázku a doušek ohnivé whisky.

„Ach, kecy!“

Také přemítal, zda komentátoři kriketu vždycky znějí jako Hermiona Grangerová.

„U MERLINOVY BRADY, TY STUPIDNÍ…“

Výkřik ho tak vyděsil, až nadskočil, převrhl konferenční stolek a společně s ním skončil na zemi. Vyškrábal se na nohy – samozřejmě ladně, Malfoyové se vždy pohybují s elegancí, i když se zrovna zvedají z podlahy – vystřelil z bytu a vlámal se do dveří Grangerové.

Fajn, možná právě použil zaklínadlo alohomora, ale vlámat se znělo mnohem dramatičtěji.

Opřel se o zárubeň a pozvedl obočí. „Takže pořád urážíš domácí spotřebiče, nebo máš prostě jen smolný den?“

Otočila se tak rychle, až se zdálo, že má závrať. Málem by spadla, kdyby se nezachytila o mikrovlnku. Pak se na ni zuřivě zahleděla. Lepší na ni než na něj, rozhodl se Draco.

„Slyšela jsem, že jsi se přistěhoval,“ řekla pomalu, pohrávaje si s hůlkou mezi prsty tak, že se Draco chtěl přikrčit, „ale myslela jsem si, že si ze mě Ginny jen utahuje.“ Po celou dobu nespouštěla oči z mikrovlnky, jako by každou chvíli mohla vyskočit a zaútočit na ni. „Dostala jsem tenhle spotřebič a nefungoval tak, jak má, tak jsem ho začarovala.“ Těžce si povzdechla. „A teď nechce pracovat!“

Draco kolem ní opatrně prošel, vytáhnul hůlku a zašeptal uzdravující kouzlo. Jistě nebylo to úplně správně, ale mikrovlnné trouby se od skutečných lidí zas tak neliší. Ne?

„Ach, díky bohu,“ zamumlala mikrovlnka s úlevou, „myslela jsem, že mě tak necháš.“ Ozvalo se pípnutí a na displeji začalo blikat 00:00.

Hermiona vyjekla a uskočila.

Draco uvažoval, jestli byl odsouzen k tomu být navždy prokletý, co se týče kuchyňského zařízení.

Pokud by trouba měla oči, zakoulela by s nimi. „Jsem jen mluvící mikrovlnka,“ prohlásila podrážděně. „Bože, to není konec světa.“

Grangerová se napřímila, úzkostlivě sledujíc mikrovlnou troubu. „Malfoyi,“ řekla pomalu, „moje mikrovlnka právě promluvila.“

„Opravdu?“ odvětil sarkasticky. „Ani jsem si nevšiml.“ Vykročil vpřed, popadl zapomenutou sklenici mléka, kterou se zjevně Grangerová snažila ohřát, a umístil ji dovnitř.

Trouba spokojeně zabručela. „Ach ano,“ zasyčela, „to je dobré.“

Šokem otřesená Grangerová se obrátila k Dracovi. „Moje mikrovlnka právě promluvila!“ vykřikla. „Nevím, jestli je to součást nějaké tvé hry, ale naprav to! PRÁVĚ JSEM JI KOUPILA!“ řekla, sledujíc přístroj, jako by truchlila nad ztrátou starého přítele, její ruce se pohybovaly v rozhořčeném gestu.

„Grangerová,“ řekl Draco unaveně, „je šest hodin v pátek večer. Opravím to ráno.“ Otočil se a odešel.

Jeho sousedka poslušně mlčela. Což bylo zvláštní. Protože Hermiona Grangerová nikdy nezůstávala zticha, zvlášť ne, když jí právě byl očarován majetek.

Byl už u svých dveří, když za sebou zaslechl kroky. Grangerová se usmála a opřela se o zeď vedle svého bytu. „Nebudu sledovat Amerika hledá topmodelku s komentáři toho zařízení,“ zamumlala, následujíce ho do jeho bytu. „Dokud to neopravíš, budeš se muset smířit s mojí přítomností.“

Draco zaúpěl. „Proto bych neměl poslouchat Blaise,“ zamručel, ale stejně s ní vešel do svého bytu.

****

„Věříš Louis?“

Hermiona energicky přikývla, až se jí vlasy v culíku zhouply. Schoulila se na gauči, oči upřené na obrazovku. „Já vím,“ zvolala. „Chci říct, no vážně. Nemůžeš se jen tak pomilovat, potom co jsi se rozešel se svým ex! To je… to je špatně!“

Draco si povzdechl. „Jaká to děvka,“ zamumlal souhlasně, když začaly běžet titulky. Otočil se na svou sousedku. Vypadala jako obrázek nevinnosti na jeho pohovce, stěžující si na kýčovité televizní pořady. Její mikrovlnka byla opravena před několika týdny – Pansy znala protikletbu nazpaměť, Draco se však neodvážil zeptat jak – ale oni pořád pokračovali v těchto improvizovaných schůzkách, Merlin ví proč.

Draco musel uznat, že se tak trochu… bavili. Grangerová byla zábavná. Bohové, někdo informujte ministerstvo.

S lehkým povzdechem se k němu otočila. „Mám ráda tyhle páteční večery,“ přiznala. „Je to mnohem vzrušující než na rande naslepo poslouchat nějakého chlápka, jak přiznává, že slintá, když spí.“

Draco pozvedl obočí. „Myslím, že randíš se špatným typem mužů,“ odpověděl jí.

Na to po něm hodila polštář. „Kdo jsou teda správní muži?“ zeptala se, přivolávající si dálkový ovladač a netrpělivě přepínající kanály.

Svůdně na ni mrkl. „Třeba já.“

Nahlas se zasmála a v očích se jí odrážela neplecha. „Nechodím na rande se ztělesněním zla, i když ti děkuji za nabídku,“ odvětila mu vážně. „Bylo by to špatné pro moji pověst.“

Zakoulel očima. „Nechodíš s nimi na rande, ale společné sledování kýčovitých mudlovských pořadů ti nevadí?“ zeptal se kriticky a hodil po ní polštář zpět.

Usmála se na něj. „Jen s tebou ráda trávím čas, to je všechno,“ řekla a omylem přepnula na 'program pro dospělé' a zděšeně stiskla znovu tlačítko.

Co to je pořad pro dospělé? Přemýšlel Draco. Musí to prozkoumat později, až tu Grangerová nebude.

„Když jsem s tebou, cítím se méně sama,“ přiznala a kousla se do rtů. „V těchto bytech se člověk cítí osamělý, víš? Každý zná sice každého, ale polovina lidí jsou buď flákači, zločinci nebo páry.“ Poslední slovo vyslovila s důrazem, jako by bylo největší urážkou ze všech.

Draco se opřel a natáhl si nohy. „Někdy je lepší být sám, Grangerová,“ odpověděl nakonec. „Pak ti nemůže nikdo ublížit.“

Zakoulela očima. „Chováš se jako král dramatu, víš to, že jo?“

Ušklíbl se. „Máš to ráda.“

„To ano,“ zašeptala posměšně zasněným hlasem.

Jedinou odpovědí bylo, že po ní střelil ostrým pohledem.

****

„Ty a Grangerová. Jste přátelé.“

Draco zíral na Blaise, který se ušklíbal pobavením. „Ano,“ řekl nekompromisně, „já a Hermiona Grangerová jsme přátelé.“ Pokrčil rameny jako by chtěl říct 'a co?'.

Blaise se jen zasmál. Draco mu věnoval podmračený pohled a přesunul se do kuchyně, aby si udělal šálek kávy. Pak si to však rozmyslel. Odložil hrnek a místo toho si nalil ohnivou whisky. Bude ji potřebovat.

„Ach, Salazare,“ zašeptal Blaise nakonec. Usmíval se tak intenzivně, že Draco uvažoval, že ho dostane do ústavu pro choromyslné. To prostě nebylo normální. „Líbí se ti.“

Draco se otočil, zaujímající svůj nejlepší zděšený postoj. „Nemám ji rád!“ protestoval pobouřeně.

Blaise se ušklíbl. „Ale ano. Ach bože, Draco, ty ses zamiloval do Grangerové.“

„To rozhodně ne…“

Neposlouchal. „Počkej, až o tom Pans uslyší. Ach, dobrotivý Salazare. To je skvělé.“

****

Jednou v noci k němu přišla s tmavými kruhy pod očima. Právě se chystal do postele, ale zarazil se, když uslyšel klepání na dveře. Jakmile je otevřel, přepadla dopředu.

„Promiň,“ zašeptala mu do košile.

Zamračil se na ni. „Za co?“ chytil ji za ruku. „Pojď.“ Zavedl ji do obývacího pokoje, posadil na pohovku a přitáhl si ji k sobě.

Škytla. „Nejdřív… jsem se s tebou přátelila jen proto… proto, že… no. Ministerstvo. Oni…“ koktala a hlas jí přetékal emocemi. „Můj šéf mi řekl, že mám jedinečnou příležitost… byl jsi můj soused, proboha… odhalit skutečné kostlivce v rodině Malfoyových.“

Jeho oči se rozšířily vztekem a ona se stáhla. „Nejdřív jsem mu pověděla, kam si to může strčit.“ Podařil se jí slabý úsměv. „Ale vyhrožoval mi, že mě vyhodí, a moje práce… moje práce je pro mě vším. Trvalo mi roky dostat se na místo bystrozorů. Nechtěla jsem o něj přijít.“ Povzdechla si. „Před dvěma týdny jsem mu řekla, že úkol dělat nebudu – nahlásila jsem ho a dostal padáka.“ Usmála se s trpkým uspokojením a zamumlala: „Být nejlepší přítelkyně zachránce kouzelnického světa má určitá pozitiva. Lidé ti bez debat věří.“

Draco ji ostražitě sledoval a ona potlačovala slzy. Nikdy by nepřišla, kdyby nebyla unavená z celodenní práce a kdyby nevypila s Ginny dvě skleničky ohnivé whisky.

Zrovna se cítila tak provinile.

„Je mi to tak líto,“ zašeptala.

„Takže to je vše, co to pro tebe znamenalo?“ zeptal se šeptem, aniž by se setkal s jejím pohledem. „Úkol?“

Najednou vstala. „Samozřejmě, že ne!“ vykřikla. „Mám tě ráda, Malfoyi. Jsi jiný. Nemluvíš pořád o fotbalu a famfrpálu jako Harry a Ron a sleduješ se mnou hloupé televizní pořady a mluvíš se mnou o strašných schůzkách a…“ povzdechla si, otáčíc se k odchodu. „Podívej, je mi to opravdu líto. Nikdy jsem za tebou neměla přijít.“

Sledoval ji, jak odchází. Slyšel zaklapnout dveře, pak zaklel vázu.

„Nemůžu vyhrát,“ zamumlal zuřivě.

Celou tu dobu se mu v hlavě přehrával Blaisův hlas: 'Líbí se ti. Ach bože, zamiloval ses do Grangerové.'

****

„Vypadáš na hovno, kámo.“

Draco střelil po svém příteli pohledem. „Díky za tvé poučné komentáře,“ odsekl. „Nemyslím si, že bych mohl přežít bez úžasného povzbuzení mého sraženého ega.“

Blaise pozvedl obočí. „Vždy se s ní můžeš smířit, víš,“ navrhl.

Draco se pohrdavě zamračil. „Měníš se v Mrzimora, Zabini. Zmijozelové se s lidmi neudobřují. Naopak lidi se usmiřují s nimi.“

Blaise zavrtěl hlavou. „Už nejsme děti, Draco,“ řekl ostře. V tu chvíli venku začalo pršet, což Dracovi připadalo děsivě ironické. „Je na čase, abys dospěl.“

****

Uprostřed noci ho probudilo hřmění současně s oslepujícím bleskem. Ušklíbající se Draco vylezl z postele zíraje na hodiny, které na něj mrkly 2:30.

Vydrápal se na nohy, namířil si to do koupelny se osprchovat, oholit a dvakrát si vyčistit zuby. U Mordrida, potřeboval rozptýlení. Dokonce vešel do obývacího pokoje a začal mluvit se svou neživou mikrovlnkou.

Nakonec to však vzdal, posadil se na pohovku a zíral na prázdnou obrazovku televize. Ve vedlejším bytě se ozval lehký zvuk kroků a cvaknutí dveří. Draco se zamračil a vstal. Váhavě a hloupě následoval zvuk kroků dolů po schodech a ven do deště.

Zasáhl ho příval vody o tisíci kapkách. Grangerová stála nepříliš daleko od něj a zírala na oblohu.

Její šílenství musí být nakažlivé, uvědomil si s úšklebkem. Před několika týdny by nikdo nedokázal donutit Draca Malfoye, aby stál venku uprostřed prudkého deště, ani Zabini ne.

„Vypadáš strašně, Grangerová,“ svěřil se jí do ucha.

Otočila se a zamračila se na něj. „Co chceš, Malfoyi?“

Nastalo krátké ticho, které přerušil až Draco, když vyhrkl: „Promiň. Nemohla si ovlivnit, co děláš – svou práci – nevím, Grangerová. Přestaň se na mě tak dívat. Někdy se taky omlouvám, víš.“

„Ne, to neděláš.“

„No, všechno je někdy poprvé.“

Grangerová se na něj usmála. Najednou Draca zasáhla její blízkost, jak cítil její teplý dech na své tváří – byla tak blízko, že…

Naklonil se a lehce přitiskl své rty na její. To, co mělo být něžným polibkem, přerostlo v něco většího, intenzivnějšího, jako by měl přijít konec světa a hrdina s hrdinkou se chystali do boje.

Celá situace byla strašně kýčovitá.

„Je mi to strašně líto,“ zašeptala mu. „Prostě… všechno.“

Bylo to jako jedna z těch telenovel, kterou sledovali. Draco si uvědomil, že vlastně přemýšlí, kam se jeho život řítí, když tráví svůj volný čas výměnou polibků s Hermionou Grangerovou ve dvě hodiny ráno.

„Můžeme teď jít dovnitř?“ zeptal se, přitom se zachvěl. „Nesnáším zimu.“

Hermiona se na něj ušklíbla a hlasitě se rozesmála. „Ty se bojíš, Malfoyi?“

Zakoulel očima, následoval ji a zamumlal: „Proč já se vůbec namáhám?“

KONEC