Preklady fanfiction Harryho Pottera

Epilog: Až do konce

Září 2031

Loď se velmi jemně kolébá na širém moři. Draco a Hermiona na sebe hledí v časném ránu, když se světlo vkrádá do jejich kajuty. Jemně se konečky prstů dotkne její paže, potěšený, že jí stále dokáže nahnat husí kůži. Shodili ze sebe těžkou přikrývku a na potem se lesknoucí kůži mají jen tenké prostěradlo.

„Pořád nemůžu uvěřit, že jsme to udělali,“ řekne Hermiona a skousne si ret.

„Děláme to spolu už rok a půl,“ škádlí ji.

Pod prostěradlem se natáhne a štípne ho do boku. „Víš, co tím myslím.“

Jeho ruka se ovine kolem jejího pasu a přitáhne si ji. „Řekni to.“

„Neřeknu.“

„Fajn, tak já ty papíry roztrhám a budu dělat, jako by se to nikdy nestalo,“ řekne hravě a líbá ji od ramene až na krk. Unikne jí lehké zasténání, které mu dává naději, že jeho donucovací taktika funguje. „Řekni to.“

„Jmenuju se Hermiona Jean…“ odmlčí se a užívá si tu hru na kočku a myš.

Přeleze si nad ni a políbí ji na rty. „Řekni.“ Pak ji políbí na klíční kost. „Svoje.“ Pak svůdně sleduje stopu od její klíční kosti až k bradavce. „Jméno.“ Jazykem obkrouží vrcholek a pak si bradavku vezme do úst. Jemně ji saje a doufá, že ho poslechne.

Její dech se stává obtížně kontrolovatelným. „Malfoyová. Hermiona Jean Malfoyová.“

Draco ji pustí a políbí její krásná ústa. „Je pro tebe tak tvrdé to říct?“

Hermiona se na něj podívá tím nejďábelštějším pohledem a přitiskne se k němu. „Když už jsme u tvrdých věcí...“

„Dobré ráno, vážení cestující. Hovoří váš kapitán. Jídelna je otevřena na snídani a v New Yorku přistaneme za dvě hodiny. Teplota je dvacet stupňů Celsia, šedesát osm stupňů Fahrenheita. Jen vám připomínám, abyste během příštích třiceti minut měli svá zavazadla před kajutou k vyzvednutí a celní prohlídce na celnici Spojených států. Bylo mi potěšením plout s vámi. Děkujeme, že jste si vybrali společnost Cunard Cruise Lines.“

Draco se na Hermionu podívá téměř poraženecky a svalí se na bok. Otočí se k ní čelem. „Je naším životním údělem, aby nás vyrušovali číšníci, kapitáni lodí, domácí skřítci... vynechal jsem někoho?“

„Brzy na ten seznam budeme moci přidat vnučku,“ odpoví mu natěšeně.

Stěží zadržuje úsměv: „Už jen pár týdnů! A jsi si jistá, že budeme doma včas?“

„Ano. Rose má ještě čtyři týdny do porodu a první dítě je vždycky dost tvrdohlavé. Kdyby se cokoli stalo, máme pohotovostní přenášedla. A kdyby selhala, můžeme zavolat Albuse,“ jemně ho hladí palcem po strništi. „Už se nemůžu dočkat, až se s ní seznámím.“

„Já taky. Nemůžu uvěřit, že nám nechtějí říct její jméno,“ vyhrkne.

„Byli hrozní. Jak nás mátli falešnými stopami. Aspoň víme, že je to holka. A to jsme je museli donutit, aby nám ukázali ultrazvuk, který by to dokázal,“ znovu se k němu přitulí. „Uvědomuješ si, jak bude to dítě zmatené z celé té věci ohledně prarodičů?“

Oba se zachichotají. „Ten most překročíme, až na něj dojdeme. A teď už se asi musíme připravovat na vylodění.“

Hermiona si povzdechla: „Předpokládám, že to bude chvíli trvat, než se budeme moci ubytovat v hotelu. Nejenže nás čeká americká celnice, ale musíme se také přihlásit u MACUSy.“

„Třikrát hurá americké byrokracii,“ pronese Draco sarkasticky.

"Naštěstí tu jsme jen na dovolené, a ne na politické cestě, takže vládní nesmysly budou omezeny na minimum.“ Políbí ho, pak sáhne po hůlce a přivolá nadýchané bílé župany s vyšitým znakem výletní lodi.

Jejich svatba se uskutečnila brzy ráno bez zbytečných ceremonií, byl to civilní obřad na matrice v Southamptonu. Konal se v malebné kapli za účasti necelé dvacítky jejich přátel a rodiny. Nevěsta měla na sobě jednoduché šaty v barvě šampaňského a ženich uhlově šedý oblek. V místnosti vykouzlili různé dekorace, které měly prostor oživit. Po obřadu je však odstranili spolu se vzpomínkami úředníka matriky. Než se novopečení manželé Malfoyovi nalodili na loď a vydali se na líbánky, malá skupinka si užila pozdní oběd v jedné z krásných restaurací na nábřeží přímořského městečka. Bylo to jednoduché, zúčastnili se jen lidé, kteří pro ně znamenali nejvíc, a udělali to po svém.

Oba se obléknou do měkkého froté a Hermiona ho vede na balkon. Když stojí u zábradlí, Draco jí odhrne látku z ramene a políbí ji na holou kůži. Jeho ruka jí sjede po paži, dotkne se hřbetu její ruky a jejich malíčky se spojí. Naposledy se podívají na skelný, modrý oceán. Je dokonalý a klidný. Tady, v tomto okamžiku, oba vědí, že všechno to čekání stálo za to - stejně jako ten zapomenutý, vyzrálý sud whisky.

—Konec—

PA: Došli jsme na konec příběhu a já vám ani nedokážu říct, jak moc pro mě znamená, že jste ho sledovali. Byl to můj vůbec první fiktivní příběh a to, že se setkal s takovým ohlasem, je ohromující….. Tohle není konec příběhů Confessions. Rozhodla jsem se, že nebudu pokračovat v plném rozsahu, ale budu přidávat jednotlivě jednorázovky nebo mini série, až se mi posteskne po mých postavách. Upřímně řečeno, už teď se mi po nich stýská a budu se k nim muset brzy vrátit. Mám toho hodně naplánovaného pro další generaci, hlavně pro Albuse. Toho prostě miluju.

PP: I já se připojuji k poděkování autorky. Velice si cením toho, že jste můj anglicko-český trénink dočetli až sem. A speciální dík patří těm, kteří mi zanechali komentář, abych věděla, že příběh někoho zajímá, hlavně (v abecedním pořadí): Jacomo, Kakostce, Ostruzince a Yuki. Moc děkuji za podporu, dámy :-).

Ohledně těch následných jednorázovek (5 kusů, včetně jedné o narození dcery Rose a Scorpiuse) a mini sérii (osmi kapitolová o Albusovi) – vím o nich, některé jsem četla, některé ne. Termín překladu neslibuji, ale jednoho krásného dne snad ano :-).