Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6, část 2.

„Najděte ji!“ křičel Voldemort. „Najděte ji a přiveďte mi ji živou! Chci mít to potěšení zlomit jí mysl osobně!“

Smrtijedi se zběsile vyškrábali na nohy, všichni šťastní, že je tu teď někdo, komu se dá připsat vina, a každý dychtivý být tím, kdo ji přivede.

Jejich radost však netrvala dlouho. Jen několik vteřin poté, co Voldemort vydal svůj příkaz, jejich svět explodoval v přívalu ohně a bolesti.

xxx

Kousek od Malfoy Manor, několik okamžiků předtím…

Hledaná špiónka stála před sídlem v doprovodu šesti Harryho vojáků, které na panství zavedla.

Harry byl s nimi také a jizva na čele ho přiváděla k šílenství.

„Je magor,“ zamumlal a třel si jizvu. „Skutečný magor.“

„Tak mu dejme něco, z čeho se zblázní definitivně,“ řekl Dean.

Harry přikývl a napřímil se. Hlasitým, jasným hlasem řekl: „Já, Harry James Potter, předseda vlády mudlovské Velké Británie, v souladu s pravomocemi, které mi udělilo Její Veličenstvo královna Alžběta II., tímto shledávám, že ministerstvo kouzel Velké Británie a všichni, které řídí, porušili smlouvu o nezávislosti z roku 1692, podepsanou králem Vilémem III. Veškerá práva na samosprávu čarodějů v rámci Velké Británie jsou od nynějška zrušena.“

To bylo vše. To stačilo, aby byla smlouva anulována. Od té chvíle se kouzelníci a čarodějky po celém Spojeném království zodpovídali Harrymu Potterovi a jeho vládě.

Jejich skupina mohla sledovat, jak se zviditelnily štíty obklopující Malfoy Manor. Změnily barvu na modrou, pak na oranžovou a potom začaly klesat, vyhlížely téměř jako padající uhlíky.

V celé zemi se každá další ochrana chovala stejně.

„A je to tady,“ zamumlala Daphne.

Dean kývl na jednoho z vojáků, který nastavil laserový zaměřovač a namířil ho přibližně na střed čelní stěny domu.

Dean promluvil do vysílačky na bundě a ozval se hlas potvrzující, že jsou na cestě.

Zrovna začínali slyšet zvuk blížícího se letadla, když laserem naváděná bomba dopadla.

Harry s ostatními stáli v bezpečné vzdálenosti a sledovali, jak celý dům vybuchl.

„Ještě žije,“ zabručel Harry, vycítil Voldemorta prostřednictvím jejich spojení.

Zdálo se jim, že čekají celé hodiny, a pak se na Deanův pokyn začali přesouvat dovnitř.

Shromažďovali se tu další a další vojáci. Všichni se blížili k troskám, někteří používali magii k hašení požárů, jiní hledali mezi sutinami těla, další zůstávali na hlídce a čekali, aby zajali každého, kdo přežil.

„Myslím, že tohle mohl být Dolohov,“ ozvala se Daphne odněkud zprava od Harryho.

„Tohle asi taky,“ přidal se Wayne.

Po Harryho levici se ozval Deanův hlas: „Mám tady Narcisu.“

Harry znechuceně nakrčil nos nad pohledem, který se mu naskytl. Zdálo se, že Voldemortův had si pochutnával na Červíčkovi.

Ani z jednoho už toho moc nezbylo.

Harry zaslechl lehké zasténání a vzhlédl. Necelé dva metry od něj se pohnulo nějaké tělo.

„Deane,“ řekl Harry a překročil zbytky Červíčka a Nagini.

Dean pospíchal vpřed, hůlku namířenou na tělo.

Harry je přetočil na záda. Byl to Voldemort. Dýchal, jeho oči byly stále stejně rudé, ale kůži měl silně popálenou, na některých místech rudou a syrovou, na jiných černou.

Znepokojující však bylo, že se zdálo, jako by se hojil před jejich očima. Popáleniny ustupovaly a rány se zacelovaly. Skoro to vypadalo, že se nějakým způsobem regeneruje. Dean vytáhl z batohu pár tlumičů magie a připlácl je Voldemortovi na ruce. Hojení téměř okamžitě ustalo.

Harry rozhodl, že s Voldemortem se nesmí riskovat, a tak mu na každou paži přitiskl další tři tlumiče a na každou nohu čtyři.

Společně s Deanem uchopili Voldemorta za paže a zvedli ho.

A v tu chvíli se to stalo.

Nikdo nevěděl, odkud se vzala, viděli jen, že se tam najednou objevila těžce popálená Belatrix a vypálila smrtící kletbu na Harryho. Ten se přikrčil, takže mu kouzlo proletělo nad hlavou a rozbilo se o kus pobořené zdi.

Ještě než se Harry stačil narovnat, Belatrix padla k zemi, tělo provrtané kulkami a poškozené prokletími.

„O jednu míň,“ řekl Harry Deanovi, než se s Voldemortem přemístili, aby ho zavřeli do vězení, kde mu poskytnou lékařskou pomoc.

xxx

Rufus Brousek a Amelie Bonesová stáli v atriu ministerstva kouzel a sledovali, jak se fronta zaměstnanců postupně zkracuje, když jeden po druhém opouštěli budovu, obtěžkáni krabicemi a taškami plnými věcí, které se jim za léta nahromadily v zásuvkách stolu.

Najednou se mezi nimi s úsměvem od ucha k uchu objevil Harry Potter a deset jeho vojáků. Harry měl opravdu důvod k radosti, protože nejenže se Voldemorta a jeho stoupenců bezpečně zbavil, ale také se zdálo, že po potlačení magie Pána zla už Harry není odsouzen k tomu, aby občas cítil to, co prožíval ten vyšinutý psychopat, což mu po všech stránkách zlepšilo náladu.

„Radujte se, lidi,“ oznámil hlasitě, „Voldemort a jeho stoupenci jsou vyřízení.“

„Je mrtvý?“ zeptal se jeden kouzelník z davu.

„Mrtvý ne, to ne, ale potrestaný je,“ odpověděl Harry.

„Jak to?“ ozval se Brousek.

„No, nemá přístup ke své magii a pobývá jako mudla v mudlovském vězení, jehož ostraha se skládá převážně z mudlorozených a motáků. Může být větší trest pro největšího čistokrevného fanatika na světě?“

Nezdálo se, že by to davu zvedlo náladu.

„Proč jste tak zachmuření, lidi?“ obrátil se na ně Harry. „Voldemort je poražený. Měli byste tančit v ulicích.“

„Vzal jste nám svobodu!“ vykřikla čarodějka.

„Až poté, co jsem neměl žádnou jinou možnost,“ odpověděl Harry.

„Bylo nám řečeno, že máme tři měsíce,“ nyní už bývalý bystrozor Dawlish se protlačil dopředu.

„Jo, donutili jste mě k tomu,“ ujistil ho Harry. „A taky jste předtím měli patnáct let na to, abyste to všechno vyřešili."

Harry se odvrátil od davu. „Rufusi, Amelie, na slovíčko?“

xxx

Harry stál před zrcadlem, rovnal si kravatu a snažil se, aby mu vlasy, které byly stále stejně nepoddajné jako před patnácti lety, ležely rovně.

Tohle byl ten den, kdy se mudlové dozví pravdu. Pravdu o existenci kouzelníků.

Pravdu o něm.

Už je to týden, co chytili Voldemorta. A taky co zavřeli Brumbála. Během toho týdne Harry využíval Lilithin obraceč času k tomu, aby se účastnil jedné schůzky za druhou a vedl spoustu rozhovorů, na nichž se dolaďovaly všechny podrobnosti pro dnešní tiskovou konferenci. Sešel se se svými protějšky v mnoha dalších zemích a debatoval o tom, jakým způsobem odhalit existenci kouzelníků zbytku světa. Setkal se s nespočtem kouzelnických úředníků z celého světa, aby je připravil na to, co přijde, aby od nich získal ústupky, nechal je prokázat jejich kvality, přesvědčil je, že změna pro ně bude dobrá, aby přechod byl co nejhladší.

Byl to nejrušnější týden Harryho života. Média tušila, že se něco děje, ale pokud se dalo soudit, neměla ani ponětí, co to je.

To se však mělo brzy změnit.

Harry přesně věděl, co chce říct. Měl důkazy, kterými mohl svá tvrzení doložit. Svět by mu uvěřil, protože téměř všichni ostatní vládní představitelé na světě (byli i takoví, kteří se odmítli na tom podílet), učiní ve svých zemích stejná prohlášení. Vzhledem k tomu, že stejné informace budou přicházet z tolika zdrojů, veřejnosti nezbude nic jiného, než jim uvěřit.

Plány jak vládnout kouzelníkům byly připraveny. Rufus Brousek se rozhodl rezignovat na svou funkci ministra a Amelia Bonesová souhlasila, že ho alespoň prozatímně zastoupí, aby pomohla s přechodem. Bylo příjemné mít ji v týmu, a pokud jí vadilo, že její neteř Susan byla jednou z Harryho informátorek na ministerstvu, nikdy se o tom nezmínila.

Ameliina pracovní pozice se oficiálně jmenovala ministryně kouzel a ona se z větší části zabývala magickými záležitostmi, ale nyní se osoba v této funkci zodpovídala premiérovi, stejně jako ministři financí, vnitra, zahraničí, obrany, zdravotnictví a všichni ostatní členové kabinetu.

Když už je řeč o členech kabinetu, ti měli také napilno. Harry zajistil, aby všechny vrcholné funkce zastávali mudlorození, a každý z nich byl zaneprázdněn hledáním způsobů, jak do své práce začlenit magické metody. Například Lilith jako ministryně financí byla nadšená, když se dozvěděla, že mnoho trezorů u Gringottových, patřících nyní již mrtvým smrtijedům, bylo uzavřeno a jejich obsah předán úřadům.

Po zániku rodin jako Malfoyovi a Nottovi měla nyní více než dost prostředků na to, aby změnila finanční situaci země. Sally-Anne Perksová jako ministryně zdravotnictví hledala způsoby, jak do nemocnic v mudlovském světě začlenit magická lékařská řešení. Lektvary na doplnění krve by byly splněným snem lékařů a zdravotních sester na celém světě, stejně jako Kostirost a výtažek z hrbouna. Životabudič léčil obyčejné nachlazení. Také, ačkoli bude nutné provést testy, existovalo podezření, že právě paměťové lektvary, užívané lidmi s problémy s pamětí, by mohly pomoci lidem trpícím demencí, a oživující lektvar by snad mohl způsobit, aby se někdo probral z kómatu.

Další lektvary zkoumala jiná oddělení vlády. Nevydat lektvar protipožární ochrany všem hasičům po celé zemi by bylo šílené a veritasérum by nesmírně pomohlo při soudních sporech (to, že kouzelnický svět tak často odmítal tento lektvar používat, jasně ukazovalo, jak neschopný je samosprávy). A brzy si v zahradnických centrech po celé zemi bude moci každý koupit hnojivo z dračího trusu, herbicidní lektvary a lektvary pro opětovné vyklíčení.

Brzy bude každý člen policejního sboru muset povinně nosit medailony očarované jako štít proti kouzlům a už se pracovalo na tom, jak je vylepšit, aby chránily i před kulkami. A zanedlouho budou všechna vězení v zemi obklopena ochranami speciálně navrženými tak, aby zabránily útěkům.

To bylo to, co mohl magický svět nabídnout: léky a ochranu. Mudlové by většinu kouzel kromě zábavy příliš neocenili (proč by se někdo v reálném životě obtěžoval proměnit stůl v prase a zase zpátky?), ale léky na nemoci a churavost, ochrana před nebezpečím a obecně rozšířená pravda; to by veřejnost chtěla.

Z úvah Harryho vytrhlo zaklepání na dveře. Lenka strčila hlavu dovnitř.

„Harry, už je skoro čas.“

Přikývl, naposledy se prohlédl v zrcadle (jeho vlasy se stále nechtěly chovat slušně) a zhluboka se nadechl na uklidněnou.

„Jdeme na to,“ zašeptal.

Vyšel z pokoje a procházel chodbou.

Jak kráčel, otevíraly se další dveře a z nich vycházeli ostatní: Lilith, Sally-Anne, Kevin, Amelia a všichni kouzelníci a čarodějky, kteří momentálně patřili k vládě. Přidala se i Hermiona, která chtěla být svému muži po boku jako morální opora. Jako jedna skupina vyšli vstříc novinářům. Harry viděl, jak Dean, Wayne a jejich muži stojí kolem místnosti a působí jako ochranka při této nejdůležitější historické události. Lenka stála stranou, připravená a čekající na vše, co by po ní Harry nebo ostatní mohli požadovat.

Ve vzduchu se rozléhal tupý šum, jak se novináři mezi sebou bavili.

Bylo tam připraveno mnoho kamer a ještě více mikrofonů.

Harry se zhluboka nadechl a vytáhl hůlku. Podíval se na své společníky, všichni mu přikývli. Zvedl hůlku a vyslovil zaklínadlo:

„Expecto Patronum.“

Když se ze špičky hůlky v premiérově ruce vynořil stříbřitý jelen a pak se rozběhl po místnosti, veškerý hovor utichl.

Harry Potter rozhodně věděl, jak upoutat pozornost lidí.

PA: A je to tady. Doufám, že se to všem líbilo. Pokud jste si nepřečetli poznámku na začátku, dám ji sem znovu: Mám pocit, že Harryho hněv, zejména ten, který projevuje vůči Brumbálovi, je zcela oprávněný. Také není zcela jeho vlastní. Značné množství z něj, přinejmenším část, je živena Voldemortovým hněvem z neúspěchu jeho smrtijedů. Pamatujte, že Harry v této časové linii neví, jak Voldemorta zablokovat.

Příští kapitola bude epilog.