Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Coming off the Ropes

Kapitola 17.

Coming off the Ropes
Vložené: Lupina - 06.11. 2022 Téma: Coming off the Ropes
Lupina nám napísal:

Shodit okovy

Autor: Enahma

Překlad: Lupina

Beta: marci 

Banner: Jimmi

Originál: http://www.fanfiction.net/s/1334485/1/Coming-off-the-Ropes

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 17. Ředitelé

 

11. února 1977

Byla to Severusova chyba. Rozhodl jsem se provést výzkum o Pánech zla, kteří existovali v průběhu staletí, jenom proto, že se přidal k novému – Tomu Raddleovi, a našel jsem mnoho překvapivých faktů.

Začněme od začátku (odkud jinud, že?). Jako první jsem chtěl zjistit, jestli jsem měl za předky Pány zla, nebo ne. Provedl jsem pečlivý výzkum rodiny Snapeů, protože to je větší část rodiny, a musím prohlásit, že Snapeové se stali temnými až po Masakru v Ipswichu v roce osmnáct set osmdesát sedm, kdy několik opilých bystrozorů vyvraždilo polovinu rodiny Snapeů kvůli špatně pochopenému dopisu, a ministerstvo (které bylo podobné tomu dnešnímu!) tu situaci přešlo. Zbytek rodiny, téměř dvacet osob, se přidal k siru Drantonovi (ten byl Pán zla té doby), kromě jistého Severuse Snapea, dědečka mého otce. Po pádu Drantona zůstal jako jediný Snape naživu – ostatní padli ve válce, nebo byli popraveni po jejím skončení. Měl čtyři děti – tři chlapce a jednu dívku, a jenom jeden z nich byl temný. Bohužel to byl právě můj dědeček, prvorozený Severus, který měl jenom jednoho syna, mého otce, Severuse (doufám, že jméno nejstaršího Severusova nebude taky Severus). Doufám, že ty nejsi Severus. Ale, ty jsi moje dítě, a já jsem druhý syn, ne první…

Takže mám za to, že se v rodině Snapeů naštěstí nikdy Pánové zla neobjevili. Všichni temní Snapeové byli žalostnými služebníky mocných nebo krutých takzvaných pánů. Opravdu je lituji, tak jako lituji Severuse. Není to hlupák. Pracovat pro firmu, která vyrábí léčebné lektvary, a mezitím zabíjet lidi… Ne. Nechci o něm přemýšlet.

A teď se podíváme na druhou polovinu rodiny – Noblestonovy. Kdysi to byla ohromná rodina s množstvím příbuzných po celém světě. Teď je moje matka poslední žijící člen Noblestonů. Její nejbližší příbuzná je Narcisa Lestrangeová, moje sestřenice, dcera její mrtvé sestry (teď se chystá provdat za Luciuse Malfoye, Usměvavého zabijáka), a po její smrti rodina Noblestonů zmizí do nicoty. Jediným položivým pozůstatkem bude Saevus, Krvavý baron, který se zakrádá po prázdných chodbách Bradavic a straší malé prváky… Ubohý konec vznešené, bohaté čistokrevné rodiny, že ano? Teď, když Narcisa i Severus ukončili svoje studium v Bradavicích, Saevus je posedlý mnou, coby svým jediným příbuzným tady. Má báječné nápady jak porušovat školní řád bez vážných následků. Pokud budeš potřebovat pomoc, jenom se ho zeptej; tvoje babička byla Noblestonová, takže ti okamžitě pomůže. Je schopný určit i to, kde se Brumbál ve škole právě nachází. Myslím, že je to teď jediný soupeř ředitele (alespoň mezi těmi, kteří číhají po Bradavicích). Voldemort je ve srovnání se Saevusem jenom slabá náhražka temného kouzelníka, věř mi.

Noblestonové byli vždy temní, ale nebyli mezi nimi Páni zla a oni sami byli v průběhu staletí ve válkách s Pány zla většinou neutrální. No, někteří bojovali na temné straně, ale byli i jiní, na světlé straně, pokud je k tomu vedly jejich zájmy. A zájmy rodiny vždy byly a jsou pro Noblestony na prvním místě. Na členy rodiny byla dokonce uvalena kletba: ti, kdo jsou svázáni krví, nemohou si navzájem ublížit. Možná se ti to jednou bude hodit. Jsem si jistý, že v téhle válce bude potomek Luciuse bojovat proti světlé straně, a tento potomek bude tvým vzdáleným bratrancem. Nádherní příbuzní, opravdu!

Takže, můžeš se uklidnit, nejsme neznámí potomci Pána zla nebo někoho takového. Ale chci tě poprosit – neodsuzuj jiné temné rodiny příliš rychle! Máme také temný původ. Dej jim šanci projevit se. Možná, že dokonce dítě Luciuse nebude až tak špatné… Doufám.

Ale buď s Luciusem opatrný! Jsem si jistý, že ve tvé době je ještě naživu a nedivil bych se, kdyby byl už ministrem – je velmi ambiciózní. Jeho otec nebyl ze vznešené rodiny, jenom velmi chytrý a bohatý kouzelník, který se oženil s chudou dívkou ze vznešené rodiny, aby získal titul. Je mazaný a zákeřný a určitě tě bude vášnivě nenávidět. Víš, nenávidí myšlenku na svazek vznešené a obyčejné rodiny (je to směšné, pokud vezmeš v úvahu jeho původ, že ano?), a nemyslím, že se ožením s dívkou ze vznešené rodiny jenom proto, aby tě přijal. Jestli si mě vezme Lily, tvoje matka bude nečistokrevná. Opravdová ostuda pro moji rodinu, nemyslíš?

ooOOoo

Harry udiveně zavrtěl hlavou. Mínění Quietuse o Luciusovi nebylo příliš vysoké. Co by řekl, kdyby věděl, že muž bude novým ředitelem? Harry stále doufal, že školní rada vybere McGonagallovou – učila v Bradavicích víc jak padesát let a dlouhá léta byla zástupkyní ředitele, takže by byla pro tuto práci ideálním kandidátem.

Ale Harry si dobře pamatoval chování školní rady k Luciusi Malfoyovi. Byli slabí a zkorumpovaní, a jejich odpor k Brumbálovi oslaboval šance McGonagallové. To poslední byla hlavně chyba Popletala. Ministr nechal zveřejnit ve Věštci oznámení, ve kterém vyjádřil své zklamání nad lehkomyslným chováním Brumbála, které se projevilo v setkání se známým hledaným zločincem ne jen tak někde, ale ve škole… Článek byl odporný a zdůrazňoval fakt, že profesorka McGonagallová byla důvěrnou kolegyní odvolaného ředitele a tak dále…

Harry cítil k ministrovi nenávist. Popletal už nyní musel vědět, že je Lucius Malfoy Smrtijedem! Ohledně Voldemorta vyslýchal Severuse a dokonce Notta, ale nikdy nevěřil tomu, co lidé vypovídali pod veritasérem. Byl ve vztahu k tomuto lektvaru paranoidní jako Voldemort. Popletal miloval peníze a věřil jenom tomu, čeho se mohl dotknout vlastníma rukama, nebo uvidět na vlastní oči. A pokud přitom natrefil na něco, co odmítal, našel si pro to dobré vysvětlení. Případ Malfoy byl právě takový. Muž byl pravou rukou Voldemorta, tento fakt byl několika lidmi potvrzen. Ale Popletal se nevzrušoval. Chtěl věřit, že je Malfoy nevinný, tak tomu věřil.

S touto absolutní hloupostí se nedalo nic dělat. Harry začínal pociťovat oprávněnost Severusových tirád.

Nyní bude mít Malfoy úplnou vládu nad nejdůležitějším institutem kouzelnického světa: Bradavicemi. Harryho domovem. Útočištěm mnohých studentů. Harry cítil strašnou jistotu, že se brzy stanou velkým Nightmare Manor.

Zatím však byla McGonagallová dočasnou ředitelkou a vše bylo jako dřív. Zima postupně přecházela do jara, zkoušky se přibližovaly a učitelé někdy zapomínali na možné budoucí změny, když zvyšovali svůj tlak na studenty. Harry měl tresty a ve volném čase se učil. Nějak přežil i ten trest, ale jeho výsledek nebyl příliš dobrý, nebo přesněji, Leah ho poslala k čertu, jakmile se Severus na chvíli vzdálil, aby dal Harrymu šanci…

Ale Harry se nevzdával. Alespoň, myslel si, se mohl omluvit za své chování po zimních prázdninách.

Jediné, co ho zneklidňovalo, bylo příliš ochranitelské chování jeho přátel. Doprovázeli Harryho kamkoliv šel, kontrolovali každého, s kým mluvil. Jak se zdálo, Neville i Ares si mezi sebe rozdělili dny a jedinou záchranou před nimi byla knihovna, ale tam byla Hermiona. Perfektní ochranný systém!

Porady učitelů byly častější. Severus trávil pět večerů ze sedmi v kanceláři McGonagallové, kde se dohadovali o možných změnách a perspektivách po příchodu Malfoye, ale Harry věděl, že on i ředitelka se také báli úniku informací z učitelského sboru. Harry i Severus sledovali každého člena sboru den za dnem, odhadovali a polemizovali o možném špionovi, ale nenašli ani náznak, který by jim mohl pomoci.

McGonagallová, Kratiknot, Prýtová, Trelawneyová, Vectorová, Sinistrová, Figgová, Hagrid…

Severus navrhoval Hagrida a dokonce i Harry souhlasil, že je nejpravděpodobnější právě on, dobrák prozrazující bradavická tajemství po dvou-třech sklenkách ohnivé whisky. Harry se Severusovi přiznal, že k tomu došlo nejméně jednou, v jeho prvním ročníku…

Ten večer, když nakonec přišel domů, byly vrásky na tváři Severuse hlubší než obvykle. Vyčerpání bylo vidět na každém jeho pohybu, když si sundal těžký svrchní hábit, pověsil ho na věšák, dopotácel se ke křeslu a zhroutil se na něj. Bez jediného slova mu Harry vyčaroval šálek čaje a vložil mu jej do ruky.

„Předpokládám, že je rozhodnuto,“ zachraplal nakonec Harry.

Severus jenom přikývl.

„Kdy nastoupí do funkce?“

„V pondělí,“ zazněla krátká odpověď.

„Ale to je zítra!“ vykřikl vyděšeně Harry.

„Přesně.“

ooOOoo

Pondělí bylo noční můrou. Malfoy přijel hned po snídani, takže první hodiny byly oficiálně zrušeny a všichni zůstali ve Velké síni, aby si vyslechli jeho proslov. Harrymu se při čekání na muže bolestivě svíral žaludek. Naposledy, když se setkali, byl na Nightmare Manor v mučírně… Harry měl ledové ruce a po zádech mu stékal studený pot. Aby se odreagoval od možných událostí příštích dní, pozorně studoval své spolužáky. K jeho překvapení se více než polovina Zmijozelů nezdála příliš nadšená příchodem Malfoye staršího. Naopak – jenom banda kolem Draca Malfoye se hlasitě bavila a vyměňovala si šťastné pohledy. Aresův výraz byl napjatý, Janus a jeho přátelé si nervózně šeptali mezi sebou a téměř všichni sedmáci na mladší Zmijozely zlobně zahlíželi. Harry věděl, že byli Severusovi oblíbenci. Nikdo z nich nebyl temný. Třetina měla výborné známky, kromě toho jako první přivítali Severuse po letních událostech. Chlapci napodobovali jeho styl oblékání a kopírovali jeho chování. Janusův ročník, šestý, už nebyl zcela světlý, a s příchodem Malfoye se všichni od prvního do pátého ročníku zdáli být pod nezpochybnitelným vlivem blonďáka.

Averze jiných kolejí byl ještě zřetelnější, hlavně Nebelvíru. Zatímco Havraspár a Mrzimor seděl potichu s bledými obličeji, u nebelvírského stolu bylo rušno, ruce se zatínaly do pěstí, zuby skřípaly, tváře rudly zlostí.

Harry se podíval na k nastávající události vyzdobený profesorský stůl. Uprostřed, mezi McGonagallovou a Severusem, byla tři prázdná místa. Profesoři se ze všech sil snažili chovat jako obvykle, ale dokonce i jejich tváře se zkřivily, když hrdě vešel Lucius Malfoy. Ano, opravdu hrdě. Nejen vstoupil, on hrdě vpochodoval s Popletalem a několika dalšími představiteli ministerstva, mezi nimiž byl Arcus Patil jediný s vážným, dokonce smutným výrazem tváře.

Někteří Zmijozelové začali tleskat a učitelé je následovali s kyselými výrazy v obličeji. Popletal se jim uklonil s širokým úsměvem a evidentní spokojeností. Harry zahlédl výraz Rona a na sekundu litoval jejich ztraceného přátelství. Bylo by tak dobré sedět vedle něho, vtipkovat o pochodující skupině a protáčet očima při poznámkách Hermiony o jejich dětinském chování, ale ne, byli rozděleni a Ron byl stejně osamělý jako Harry na začátku roku. Místo toho vtipkoval Neville, Dean se nervózně usmíval a Hermiona na ně příležitostně házela ošklivé pohledy.

Harry se znovu podíval ke zmijozelskému stolu a viděl, že mnozí, s výjimkou Malfoyových přátel, se na něj dívají, jako by čekali na jeho reakci. Nebo jeho vůdcovství? Nebylo to zcela nemožné – když už nic jiného, byl synem jejich ředitele! Pohrdavě se ušklíbl a zkřížil ruce na hrudi. Harry věděl, že tím gestem je téměř přesnou kopií Severuse, ale to nebylo jeho hlavním cílem. Mnozí se usmáli a zopakovali jeho gesto. Za chvíli polovina zmijozelského stolu křičela a nahlas tleskala, a druhá jenom mlčky seděla se zkříženýma rukama.

Harryho pohled se obrátil k mrzimorskému stolu a uviděl, jak se na něj Ernie usmál a zkřížil ruce stejným způsobem. Postupně to zopakovali téměř všichni Mrzimorové spolu s celým nebelvírským stolem… a potom, což ho zcela rozhodilo, Terry Boot za havraspárským stolem na něj mrkl a připojil se.

Postupně potlesk ustal a změnil se na nepohodlné ticho. Harry cítil, že ho do boku dloubl loket.

„Draco ví, že jsi to byl ty,“ zašeptal mu do ucha Ares. Harry jenom pokrčil rameny. Viděl, jak Malfoy, Popletal a Patil došli ke stolu a zaujali svá místa. Na krátkou chvíli zatnul ruce, když se Severus zamračil, ale naštěstí si na místo vedle něho sedl Patil, a ne Popletal nebo Malfoy. Harry i Severus se uvolnili.

„Dobré ráno všem,“ Malfoy přivítal školu s ošklivým úsměvem. Posluchači na něj nepřátelsky hleděli. U nebelvírského stolu někdo nahlas zasténal a také se odtud ozval smích. Tvář McGonagallové potemněla obavami.

„Buď s Luciusem opatrný!“ téměř slyšel Harry ve své hlavě neznámý hlas svého otce. Usměvavý zabiják, jak nazval stříbrovlasého pohledného muže. Harry si až příliš dobře pamatoval ten úsměv ještě z mučíren. Chápal profesorčiny obavy – Malfoy byl příliš nebezpečný, aby si s ním hráli.

Zůstával proto potichu a se založenýma rukama se díval přímo na profesorský stůl. Zatím Malfoy pokračoval.

„… Doufám, že naše spolupráce bude dlouhá a produktivní… chyby dřívějšího vedení ve výběru pochybných kandidátů na místa učitelů… pevnější vedení… přísnější pravidla…“ slova a návrhy byly jako vodopád, tekly bez konce jedním směrem: diktatura. „… A samozřejmě nejsou možné žádné výjimky. Žádní nezařazení studenti…“

Harry přestal dýchat, když prudce zvedl hlavu a široce rozevřenýma očima se podíval na Malfoye. Pohled nového ředitele byl upřen na něj.

Harry se otřásl. To byla nejhorší novinka, kterou si mohl představit. Znamenalo to, že nemohl bydlet se Severusem? Určitě. Náhle ucítil únavu.

„Zařazení vašeho přítele,“ Malfoy sarkasticky zdůraznil poslední slovo, „proběhne dnes před obědem, takže poté bude moci sedět za správným stolem se správnými spolužáky.“

Nezůstal mi žádný čas, pomyslel si Harry a začínal panikařit. Ale nasadil lhostejný výraz a pokrčil rameny. Možná, že mu změny pomůžou. Možná, že příliš dlouho odkládal navrácení se do větší společnosti, a že pro něj bude užitečnější jít dál. Možná nastal čas zůstat sám a naučit se vyrovnávat se svými nočními můrami a vizemi. Možná byl připraven k tomu, aby ho ostatní viděli a dotýkali se ho.

Harry se povzbudivě usmál na Severuse, který v odpověď jenom naklonil hlavu. Budou potřebovat nějaký čas, aby si o nové situaci promluvili.

ooOOoo

„NEBELVÍR!“ zakřičel triumfálně Moudrý klobouk. Velká síň se ponořila do ohromujícího ticha. Samozřejmě, pomyslel si sarkasticky Harry. Vytáhl z něj meč Godrika Nebelvíra, že ano? Klobouk ho hned poznal, McGonagallová mu ho dokonce ani nemusela posadit na hlavu. Zakřičel, jakmile ucítil Harryho přítomnost.

Harry zkřivil ústa odporem. Neměl čas, aby s tím zatraceným kloboukem projednal svá přání – souhlasil se Severusem, že nejlepším místem pro něj bude Havraspár, a Harry si byl jistý, že se do této koleje hodí. Pokud by byl zařazen do Havraspáru, zůstali by mu dokonce i dva zmijozelští příznivci a přátelé. Co teď řekne Ares? Jak se cítí?

Harry se podíval na svého přítele a Ares mu povzbudivě pokývl. No, jak řekl Harrymu, Zmijozel pro něj nebyl bezpečný, ale možná, že Nebelvír bude na jeho vkus trochu příliš… Ale ne, Ares nevypadal zklamaně. Naopak.

Teď se Harry otočil k Severusovi a lehce rozhodil ruce, aby ukázal svoji bezmocnost. Severus se na něj podíval pohledem à la Snape a Harry téměř slyšel jeho podrážděné: ‚Pottere!‘. Harry se usmál, došel ke správnému stolu se správnými spolužáky a automaticky si sedl na své staré místo mezi Rona a Nevilla, tváří k Hermioně.

Jakmile si sedl, u nebelvírského stolu vybuchl potlesk a Dean Thomas se naklonil k Harrymu a křičel mu do ucha: „Od této chvíle dokonce i Nebelvír bude dostávat body na lektvarech!“

Harry zavrtěl hlavou a mrkl na Hermionu, která protočila očima. Poté, co utichl šum, Harry se zvedl a otočil k ostatním stolům.

„Jenom chci říci, že dokonce i teď jsem především student Bradavic a váš kamarád jako dříve,“ klidně se podíval na zmijozelské sedmáky, Januse, Arese a ostatní. „Je válka a my jsme spojenci. Nikdy na to nezapomínejte.“

Jakmile si sedl, Malfoy otevřel ústa.

„Nikdo vám nedovolil mluvit nahlas, pane Snape.“

Harry se na něj ušklíbl.

„Nevěděl jsem, že na to existují pravidla.“

„Dvacet bodů z Nebelvíru za vaši drzost,“ Malfoyův hlas zněl spokojeně. Určitě celé roky toužil, aby mohl brát body Nebelvíru. Harry nemohl potlačit úšklebek. Celá situace byla příliš známá, s výjimkou toho, že nikdy dříve ho netrestal Malfoy. Přísný výraz McGonagallové ho vyrušil ze zamyšlení a on na omluvu pokrčil rameny. Stejně jako profesorka se podíval na obrovské přesýpací hodiny na zdi. No, chování Rona mělo své strašné důsledky, pomyslel si Harry, ale alespoň jeho ztráta teď nebyla příliš bolestivá, když vzal v úvahu, že dokonce Mrzimor je o 113 bodů před Nebelvírem, který byl na posledním místě.

„Myslím, že letos Nebelvír nesporně školní pohár vyhrát nemůže,“ tiše zamumlal Harry. „Ale jiná vítězství pak budou mnohem sladší!“

„Jsi šílený, kámo,“ uchechtl se Neville.

Harry se natáhl pro sůl a rukou narazil do Hermioniných knih.

„Zítra máme dvouhodinovku lektvarů se Zmijozelem…“ slyšel, jak si někdo stěžuje.

„Chceš Záškolácké zákusky?“ zeptal se Fred.

„… a objednal jsem si nový fotoaparát…“ vysvětloval nadšeně někomu Colin.

Okolní rozhovory na něj působily jako ukolébavka. Všechno bylo tak známé. Tak uklidňující. Harry spokojeně zavřel oči. Možná jeho návrat do Nebelvíru nakonec nebyl nejhorším z možných důsledků.

Hermiona ho po obědě dotáhla k Hagridovi. Klouzali po čerstvém bahně – prvním příznaku přibližujícího se jara. Ares se zastavil vedle nich.

„Budeš se ke mně chovat normálně?“ podíval se na něj vážně Harry.

„Pokud se budeš normálně chovat ty ke mně…“ pokrčil rameny Ares.

„Nic se nezměnilo, Aresi. Jsem stejný kluk jako ráno.“

„Já také,“ zvedl Ares obočí.

„Možná bys měl trávit víc času v knihovně,“ navrhl Harry.

„Možná to udělám,“ odpověděl Ares.

„Mně se také nelíbí společenské místnosti. Je tam až moc lidí na to, aby se tam dalo učit.“

Nemohli pokračovat v rozhovoru, protože Arese zezadu popadla čísi ruka.

„Už nemáš dovoleno s ním hovořit,“ vyhlásil Malfoy, zatímco Crabbe držel Arese za paži.

„Pusť ho,“ zašklebil se Harry výhružně.

„Nemůžeš mi stanovovat pravidla, Malfoyi. Moje rodina je stejně vysoko postavená jako tvoje. Dokonce i když se svoboda tvého otce liší od té mého,“ ohradil se rozzlobeně Ares.

Crabbe se díval prázdně na Malfoye. Tvář blondýna získala odporný růžový nádech.

„Jak si dovoluješ naznačovat…“

„Naznačovat?“ zeptal se výsměšně Ares. „Nic jsem nenaznačoval. Ale řekni, Malfoyi, proč jsi tak znepokojený, že mluvím s tvým bratrancem? Žárlíš?“

„Zmlkni!“

„Dej si pozor na jazyk, Malfoyi! Jenom proto, že je tvůj ote…“ Ron k nim vztekle přistoupil, ale Harryho ruka zastavila jeho řeč.

„Není to tvoje věc, Weasley,“ zašeptal mu Harry. „Nevidíš, že je to zmijozelský problém? Jdi zpátky ke svým Nebelvírům,“ pravil a odstrčil ho pryč. V příští chvíli se díval na Malfoye.

„Ty nejsi Zmijozel, Snape,“ ušklíbl se na něj Malfoy.

„Proč ne? Jenom proto, že starý kousek oblečení má své mlhavé představy o struktuře mé mysli, nejsem o nic míň přítel Arese a tvůj spolužák než dřív! Nebuď směšný!“

Harryho odpověď zmátla všechny posluchače. Harry se rozhlédl a pokrčil rameny.

„Jste hloupí. Všichni víte, že bych se dobře hodil do všech kolejí. Vše, co se týče kolejí, je hloupost!“

Ústa se otevřela k protestu, ale příchod Hagrida naštěstí přerušil hádku a nikdo nechtěl pokračovat po hodině. Když se vrátili zpět do školy, Harry ve dveřích přistoupil k Ronovi.

„Weasley,“ oslovil jej chladně. Stále se s ním necítil dobře. „Nemíchej se znovu do zmijozelských věcí. A hlavně se nemíchej do věcí Malfoye.“

„Jenom jsem tě chtěl podpořit…“

„Nemyslíš, že se před nimi dokážu ochránit líp než ty? Vím, co se teď děje. Ty ne. Nemíchej se do podobných situací.“

„Ale…“ zaprotestoval Ron, ale Harry nečekal na konec.

„Je mi jedno, jaké máš argumenty, Weasley. Dlužíš mi několik věcí. Teď tě prosím, aby ses nevměšoval. Nemyslím, že je to tak moc za tvůj život.“

Chlad v Harryho hlase a jeho argumenty donutily Rona zmlknout a zrzek zamračeně kývl.

„Děkuji,“ řekl Harry a odešel.

ooOOoo

„Pokud budeš mít vize, okamžitě přijď ke mně.“ Severus přecházel nervózně sem a tam po místnosti. „Pokud budeš mít bolesti, okamžitě přijď ke mně. Pokud budeš mít noční můry…“

„… okamžitě přijď ke mně,“ dokončil větu Harry. „Já vím, Severusi.“

„Nechám stále hořet oheň v krbu. Můžeš přijít vždy, když budeš potřebovat.“

„Ano, už jsem si zabalil celou krabičku letaxu.“ Harrymu se začínala točit hlava, když se díval na Severuse. „Nemůžeš na chvíli přestat chodit tam a zpět?“ zasténal nakonec.

Severus se na něj krátce podíval, ale nezastavil se.

„Ne, nemůžu,“ odpověděl.

„Jsem taky nervózní,“ přiznal Harry.

„Nejsem nervózní. Jsem vyděšený. Ještě ses nevyléčil, a…“

„Severusi, možná to bude pro mě lepší.“

„A možná že ne.“

„Ale můžu se vrátit, kdykoliv budu chtít.“

„Buď opatrný, Harry,“ Severusův hlas změkl, když se jeho oči zastavily na chlapci. „Já… já…“

Harry vstal a vstoupil Severusovi do trasy.

„Všechno bude v pořádku, tati,“ řekl a pevně muže objal, když do sebe narazili.

„Tvůj kufr… nevyhovuje. Je příliš známý. Dal jsem ti věci do svého starého kufru…“ zašeptal Severus Harrymu do vlasů.

„Lastura N9, že ano?“ Harry do něj žertem strčil loktem. „A co neviditelný plášť?“

„Nechal jsem ho u sebe. Nedám ti ho zpátky. Ale…“

„Já vím. Neporušovat příliš mnoho školních pravidel,“ ušklíbl se Harry.

„Ne. Snaž se vyhnout Malfoyům.“

Harry ho pustil.

„Budu k tobě přicházet každý večer po večeři. Dobře?“

„Harry, já…“

„Já vím. Budu opatrný. Neboj se. Přežijeme.“

Severus doprovodil Harryho do nebelvírské věže. Procházka byla pomalá a tichá, krk se oběma svíral, jak byli nervózní. Pro ně oba to bude od srpna první noc, kdy nebudou spolu.

„Vezmi si dnes Bezesný spánek. Poprvé je to vždy nejtěžší. Zítra to bude lepší,“ řekl nakonec Severus, když se zastavili u portrétu Buclaté dámy.

„Dobře,“ nějak ze sebe dostal Harry.

„Teď jdi. Dobrou noc.“

„Dobrou noc, tati,“ odpověděl Harry a otočil se k portrétu. „Brevi tempore,“ pronesl a otočil se zpět k Severusovi. Usmáli se na sebe.

„Jak vidím, Nebelvíři jsou jako vždy optimističtí…“

Severus mu konejšivě stiskl rameno a odešel.

Harry s povzdechem vešel do nebelvírské společenské místnosti. Jeho starý nový život právě začal.

Nebelvír válí! stálo napsáno velkým písmem na zdi naproti vchodu. To bylo první, čeho si Harry všiml, když vešel do místnosti.

„Tak ses nakonec od těch zmijozelských idiotů osvobodil, kámo!“ Fred na něj téměř skočil. „Vítej v nejlepší koleji v Bradavicích!“

Harry se napjal.

„Jsem stále Snape, Weasley,“ zavrčel.

„Co řekl tvůj otec, když ses dostal do Nebelvíru?“ zeptal se Seamus.

„No, bylo to nečekané. Oba jsme si mysleli, že budu v Havraspáru,“ ušklíbl se Harry.

„Zlobil se?“

„A proč by měl?“ zeptal se Harry. „Myslíme, že je to pro mě bezpečnější než Zmijozel, když jsou tu teď Malfoyové.“

„Je to pravda, že je Malfoy tvůj příbuzný?“ zeptal se někdo.

„Ano. A Krvavý baron taky,“ spokojeně se usmál Harry. „Tak, ukážete mi moji ložnici? Myslím, že domácí skřítkové už tam přestěhovali moje věci.“

„Samozřejmě,“ Seamus ho dovedl k točitému schodišti. „Tady!“

Ložnice byla právě tak útulná, jak si Harry pamatoval – kulatá místnost s pěti postelemi s nebesy a rudými sametovými závěsy. Jeho kufr už přinesli a stál u jeho staré postele.

„Ta byla Harryho,“ zašeptal Seamus a ostatní chlapci, který zatím vešli do místnosti, kývli. „Nevadí ti to, že?“

Harrymu se zatřásly rty.

„Ne,“ zamumlal nejistě. „Ale nevím… jestli se ke mně budete chovat normálně,“ řekl a podíval se přímo na Rona. „Nechci zaujmout jeho místo. Ani fyzicky, ani v myslích lidí.“

Ron se otočil a pokrčil rameny.

„Když si ho vezmeš, tak to bude tvoje místo,“ pronesl Ron vysokým hlasem. „Mně to vyhovuje.“

Ostatní tři chlapci na ně s očekáváním hleděli. Objevilo se mezi nimi trochu napětí.

„Nebyla to moje volba, přijít sem,“ poznamenal nakonec Harry. „Radši bych zůstal se Severusem ve sklepení.“

Všichni se zavrtěli.

„Tak… “ řekl Dean po dlouhém mlčení. „Je jasné, že potřebujeme nějaký čas, abychom si na sebe zvykli.“

Napětí polevilo. Chlapci začali své obvyklé přípravy ke spánku. Ron, který se očividně necítil být sám sebou, odešel z místnosti. Harry opatrně počkal, až ostatní skončí s mytím, takže šel do koupelny docela pozdě. Stále ještě byl ve sprše, když vešel Ron.

Zrzek se Harrymu až dosud vyhýbal ze všech sil a jeho výraz v koupelně byl stejně šokovaný jako Harryho.

„Promiň, já jsem…“ zamumlal, zrudl studem, ale větu nedokončil. „Bože můj,“ vydechl místo toho a ztuhl na místě.

Harry sledoval jeho pohled a nahlas zaklel.

Znovu zapomněl na svá maskující kouzla. Na celém jeho obnaženém těle byly vidět jizvy.

„Promiň…“ nějak vytlačil Ron. „Bože můj, Quietusi.“

Harry se na něj díval ledovým pohledem.

„Zmiz, Weasley,“ zasyčel a zakryl se ručníkem. „Teď máš, co jsi chtěl…“

„Ne,“ zavrtěl Ron hlavou. „Já… ne…“ tak nahlas polkl, že to Harry slyšel. „Přísahám, že jsem nevěděl… myslel jsem… Percy řekl…“

Harryho zloba se zvyšovala. Jeho ručník vlhnul pod sprchou a on se znovu cítil ponížený a nechráněný. Dokonce i když Ronovy úmysly byly přátelské a snažil se omluvit, situaci to nezlepšovalo.

„Řekl jsem zmiz!“ zakřičel Harry.

„Quietusi, prosím,“ Ron stále nechápal situaci. Harryho napadlo, jestli byl Ron vždy tak tupý.

„Prosím, co?“ Harryho ruce, svírající promočený ručník, zbledly. „Mučil jsi mě celé měsíce. Téměř jsi mě zabil. Teď jsi stále tady, díváš se na mě, nahého… Jak bys mě ještě mohl ponížit?“ v jeho hlase zněl sarkasmus.

Ron se rozklepal, otočil se a vyběhl z místnosti.

Harry z nervového vypětí začal zvracet.

Hloupý incident.

A to je teprve první večer.

ooOOoo

Příští den měli dvouhodinovku lektvarů se Zmijozelem. Harry si sedl na své obvyklé místo vedle Nevilla a napjatě čekal, kdy přijde Severus. Muž nebyl na snídani a Harry nemohl přijít na to, proč. Jeho žaludek se scvrkl a bolel. Nedokázal sníst ani kousek, a teď mu žaludek hlasitě protestoval. Ledový pot se mu leskl na čele.

Severus se ale zdál stejně nevrlý a uštěpačný jako obvykle, když nakonec přišel. Jenom Harryho oči si mohly všimnout, že črty známého obličeje jsou ostřejší, kruhy pod očima tmavší, pohyby méně energické než dříve.

„Dnes se budeme učit lektvar proti horečce, který je jedním z nejjednodušších léčebných lektvarů.“ Snape mávl hůlkou a na tabuli se objevil seznam přísad. „Návod najdete na straně dvě stě tři. Je docela jednoduchý,“ otočil se ke třídě. „Trvá méně než hodinu. Kdo bude hotov, přinese lahvičku s lektvarem mně na stůl a může odejít. Začněte.“

Harry zívl nudou, když jeho oči přeletěly text. Lektvar byl opravdu jednoduchý, jediné, čemu se musela věnovat pozornost, bylo správné pořadí přísad, nic víc. Koutkem oka zahlédl, jak se Nevillův obličej rozjasnil, když si přečetl pokyny. Chlapec stále neměl lektvary rád, ale už několik měsíců neměl žádnou nehodu.

Harry s prací nepospíchal. Odhadl, že pokud všichni uvaří své lektvary včas, bude mít několik volných minut, aby si promluvil se Severusem a zeptal se ho, proč nebyl na snídani. Proto pracoval velmi pečlivě, což bylo velmi pomalu, a za dvacet minut spokojeně zjistil, že ho předehnal dokonce i Neville, který vařil lektvary nejpomaleji ze třídy.

Severus procházel mezi dvěma řadami lavic, pronášel jedovaté poznámky o práci Deana a Levandule, strhl Ronovi pět bodů za špatně nakrájené přísady a ještě pět proto, že zíral na Hermionu. Harry protočil očima, když se Snape naklonil nad jeho kotlíkem; zdá se, že některé věci se nemění. Stejná myšlenka ho napadla, když Malfoy a Bullstrodeová dostali pochvalu a body (deset), ačkoli Harry viděl, že poslední lektvar byl příliš hustý.

Hermiona první ukončila práci. Její lektvar byl vynikající, barva světle zelená a konzistence olejovitá, jak si Harry všiml, když postavila malou lahvičku na Severusův stůl. Profesor se na něj podíval, a potom něco potichu dívce řekl. Hermiona přikývla a nevylila zbytek do dřezu, ale nechala svůj kotlík na lavici. Severus se na Hermionu podíval a ztěžka si povzdychl.

„Pět bodů Nebelvíru,“ řekl téměř nešťastně. „Můžete jít, slečno Grangerová.“

Nebylo to poprvé, kdy Snape udělil body lví koleji, a Hermiona na posledních hodinách lektvarů dostala třicet bodů, ale Nebelvíři se teď dívali na Harryho tak, jako by on byl důvodem štědrosti Snapea.

Nakonec se Harrymu povedlo být posledním s Aresem. Ten bojoval se svým lektvarem, který viditelně neměl správnou barvu ani vůni, a Harry se na chvíli zamyslel, jestli to udělal schválně, nebo ne. Předal svoji lahvičku Severusovi, a když ten kývl, došel ke skříni pro větší nádobku a začal přelévat svůj a Hermionin lektvar do lahviček.

„Dalších pět bodů Nebelvíru,“ řekl s úsměvem Severus, „a ještě dva za pomoc s naléváním.“

Harry se na něj tázavě podíval a Severus zamrkal.

„Nemůžu si vzpomenout, že bych ti někdy dříve uděloval body,“ uvědomil si.

„Zpropadeně, to je pravda!“ vykřikl Harry a oba se usmáli. „Ale Zmijozel dostal o osm bodů víc.“

„Viditelně je nešikovnost nebelvírský rys…“

Harry nemohl zadržet smích, když se podíval na Aresovo snažení.

„Možná, že v tomto případě můžeš Aresovi nabídnout, aby se přidal k nebelvírskému slavnostnímu pochodu.“

Ares zasténal a Severus se ušklíbl.

„Není neschopný, jenom má právě dočasné problémy s přípravou lektvaru,“ pronesl profesor.

„Dočasné?!“ zeptal se Harry a uzavřel poslední lahvičku.

„No, možná dnes nebude moci dokončit lektvar.“

„A co práce Crabbea a Goylea?“ ukázal Harry na dva purpurové lektvary na stole.

„Stanou se objektem dalšího výzkumu,“ pravil s vážným výrazem Severus.

Ares nakonec své pokusy vzdal, odešel a zanechal za sebou světle modrý lektvar.

„Přidal heřmánek a dračí krev ve špatném pořadí,“ prozradil Severus, zvedl malou lahvičku a podíval se na ni. „Typická chyba.“

„Proč jsi nebyl na snídani?“ zeptal se nečekaně Harry.

Severus položil lahvičku.

„Pouhé pomyšlení na to, že budu snídat vedle našeho nového ředitele, zcela zničilo moji chuť k jídlu,“ odpověděl. „V každém případě jsem s ním měl včera večer krátký rozhovor. Sotva jsem se udržel, abych ho neproklel.“

„Můžeš vůbec spát?“

„Ani ne,“ zavrtěl hlavou Snape. „A co ty?“

„Vzal jsem si lektvar.“

„Můžeš si ho vzít dnes, ale zítra…“

„Už dávno mám narušený spánek, Severusi. Já vím,“ zavrčel Harry. „O čem byl ten rozhovor?“

Severus něco potichu zamumlal, takže Harry musel odečítat ze rtů.

„Pravidla? Jaká pravidla?“ zeptal se Harry.

„Pravidla jeho hry, Quiete.“

Harry zamračeně stáhl obočí.

„Nechci hrát jeho hry.“

„Ne že bys měl na výběr,“ Severus mu položil ruku na rameno. „Musíme předstírat, že hrajeme jeho hru. Musíme předstírat, abychom přežili. Buď opatrný, nebude na tebe útočit přímo. Najde si chytřejší cesty. Nesmíš mu dát příležitost, aby tě nachytal.“

„Dobře, Severusi.“

„Nezapomeň dnes na hodinu obrany.“

„Nezapomenu.“

ooOOoo

Kupodivu příchod Malfoye neznamenal okamžité zvýšení počtu zmijozelských bodů. Naopak – nečekaný přírůstek jednoho vynikajícího studenta do Nebelvíru (a syna ředitele Zmijozelu) mělo za následek, že za dva týdny Nebelvír dohnal svoji ztrátu na Mrzimor. Výše uvedený student ale nebyl v dobré formě. Hubl, rysy tváře se vyostřily, potácel se vyčerpáním.

Kdykoliv ho Severus konfrontoval, obvyklým Harryho vysvětlením bylo to, že potřebuje čas, aby si zvykl na novou situaci a že mu bude lépe za několik dní.

Pokud by byl ředitelem Brumbál, byla by to pravda. Ale pouhá přítomnost Malfoye ve škole vyvolávala u Harryho obavy, což pronikalo do jeho snů, ze kterých se stávaly noční můry.

Quietusův deník také na optimismu nepřidával. Harry četl jeho poslední záznamy a v nich byly pouze ponuré události, jedna za druhou: zklamání nad ministerským chováním, chyby bystrozorů, vyvraždění rodiny Blacků (Quietus vždy doufal, že Anne Blacková dokáže odvrátit jeho bratra od Voldemorta), smrt starých Potterů, a mezi ostatními věcmi, které Harry ani neznal, stahující se mračna nad celým kouzelnickým světem. Brumbálova očekávání a Quietusova nedůvěra ve své vlastní dovednosti a schopnosti; jedinou šťastnou věcí, která se jeho otci přihodila, byla láska jeho matky, ale Harry, bohužel, příliš dobře znal konec této pohádky, aby z toho měl radost.

Bylo pozdě v noci, když po noční můře nemohl usnout a přečetl si poslední záznam v deníku.

Poslední záznam… Když jeho oči pohlédly na prázdné, bílé stránky za posledními zapsanými řádky, obával se přečtení posledních zapsaných slov svého otce. Tak si zvykl číst jeho zápisky, sdílet jeho pocity, očekávání, strach, radost, že zakončení deníku vnímal, jako by Quietus Snape znovu zemřel, ale teď jednou provždy. Harry znovu cítil nepřekonatelnou vzdálenost, která je rozdělovala, vzdálenost, která jako by v posledních týdnech mizela. Teď se objevila znovu a Harry věděl, že zůstane navždy.

Quietus Snape zmizí, jako to udělali James Potter a Lily Evansová, a zanechá ho samotného v přítomnosti. Harry byl smutný, ale nebyl rozzlobený. Zůstal sám, ale nebyl opuštěný. Přemýšlel o Severusovi, vrátil se k poslednímu záznamu a začal číst.

ooOOoo

26. listopadu 1979

Jsem tak šťastný. Včera jsem požádal Lily, aby se stala mojí ženou, a ona souhlasila! Otec mě vyzval, abych k němu příští týden zašel; myslím, že to bude dobrá příležitost říct mu novinky. Nebude rád, samozřejmě, možná mě vydědí, ale alespoň se nebudu trápit při pravidelných návštěvách doma.

Severus, hloupý sluha Pána-majícího-temné-úmysly, bude mít dýchací potíže, jsem si jistý, a možná bude tak rozrušený, že nad ním konečně zvítězím (v opačném případě nemám žádnou šanci ho v šachu porazit).

James, zdá se, má z nás radost… chudák James! Je tak šlechetný!

Domluvili jsme se, že nic neřekneme jeho přátelům. Nevěřím jim. Jeden z nich předává informace Voldemortovi, jak mi naznačil Severus při našich šachových partiích. Jsem si jistý, že je to Petr, ale James a Sirius podezřívají Remuse. Petr je poslední člověk, o kterém by sis to myslel. Věř mi, dobří špioni jsou vždy takoví. Pokud hledáš kolem sebe špiony, podezřívej toho, kdo vypadá nejnevinněji, a najdeš ho!

A… ještě jedno. Včera mi Lily ukázala knihu o proroctvích. Od září hledala význam toho mého a teď ti sděluji výsledky.

Nejprve zopakuji věštbu.

„Skrze smrt dáš život; láskou ten, koho budeš milovat, porazí nepřítele. Ale Pán zla se vrátí, až nadejde jeho čas, a tvůj potomek bude muset pohledět smrti do tváře, aby ho odstranil a přetrval.“

Vysvětlila mi, že zemřu, ale to jsem vždycky tušil. Řekla, že moje smrt možná přinese někomu život, ale vysvětlení je mlhavé, dokonce i pro ni. To Lily porazí Voldemorta, ale pouze dočasně, jak je vidět z druhé části. Budeme mít dítě, tebe, ale tvůj osud není tak přesně daný jako náš. Můžeš si vybrat, jestli ho chceš porazit nebo ne. Pokud si vybereš první, abys zachránil svět před monstrem, musíš zemřít. Nevím, jestli víš, že jediná možnost, jak se ubránit smrtící kletbě, je oběť. Ale to se nevztahuje jen ke smrtící kletbě, ale ke každému vražednému úmyslu. Jenom oběť z vlastní vůle může zachránit a ochránit náš svět. Viditelně je to tvoje dobrovolná oběť.

Ta část o přetrval na konci proroctví je nejzajímavější téma.

Myslím, že můžeš začít psát svůj vlastní deník… pokud chápeš, o čem mluvím…

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 29.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 17. Od: ostruzinka - 07.11. 2022
Vlastní deník? Hustý. Má to háček, Quites nemohl vědět o druhé věštbě. Tudíž se na sebe nějak vážou, asi. Uvidíme, jak to dopadne. Vyvíjí se to zajímavě.

Prehľad článkov k tejto téme:

enahma: ( Lupina )13.11. 2022Kapitola 20.
enahma: ( Lupina )10.11. 2022Kapitola 19.
enahma: ( Lupina )08.11. 2022Kapitola 18.
enahma: ( Lupina )06.11. 2022Kapitola 17.
enahma: ( Lupina )04.11. 2022Kapitola 16.
enahma: ( Lupina )03.11. 2022Kapitola 15.
enahma: ( Lupina )31.10. 2022Kapitola 14.
enahma: ( Lupina )30.10. 2022Kapitola 13.
enahma: ( Lupina )29.10. 2022Kapitola 12.
enahma: ( Lupina )28.10. 2022Kapitola 11.
enahma: ( Lupina )27.10. 2022Kapitola 10.
enahma: ( Lupina )25.10. 2022Kapitola 9.
enahma: ( Lupina )21.10. 2022Kapitola 8.
enahma: ( Lupina )20.10. 2022Kapitola 7.
enahma: ( Lupina )18.10. 2022Kapitola 6.
enahma: ( Lupina )17.10. 2022Kapitola 5.
enahma: ( Lupina )14.10. 2022Kapitola 4.
enahma: ( Lupina )13.10. 2022Kapitola 3.
enahma: ( Lupina )11.10. 2022Kapitola 2.
enahma: ( Lupina )10.10. 2022Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )09.10. 2022Úvod