Prekladateľ : Octavie
Link na originál : Confessions
Banner: solace
Synopsis: Uzavřeli jsme kruh. Příběh začal zásnubami Rose a Scorpiuse a nyní je tu jejich svatba.
Písně, které inspirovaly tuto kapitolu (Je to hodně písniček, ale svatba je svatba!):
Sweet Child O' Mine - Rick Rubin New Mix – Sheryl Crow
And I Love Her - Remastered – The Beatles
In My Life - Remastered 2009 – The Beatles
Daughters – John Mayer
I Will - Remastered – The Beatles
First Day Of My Life – Bright Eyes
Green & Gold - Solo – Lianne La Havas
Till There Was You - Remastered – The Beatles
Rather Be (feat. Jess Glynne) – Clean Bandit, Jess Glynne
Love Never Felt so Good – Michael Jackson, Justin Timberlake
Kapitola 29: And I Love Her
24. SRPNA 2030
Ťuk! Ťuk! Ťuk!
„Dále,“ houkne Draco, zatímco si upravuje kravatu. Scorpius vkročí za ním, oblečený do přísně střiženého mudlovského smokingu, a působí vzrušeně a nervózně zároveň.
„Ahoj, tati. Jak vypadám?“ předvádí se a dělá otočku.
Otec se podívá na svého dospělého syna a srdce se mu rozbuší pýchou. „Vypadáš skvěle, Scorpe. Které manžetové knoflíčky máš na sobě?“
„Ty, které jsi mi dal k absolutoriu, s rodinným erbem.“ Scorpius zatáhne za manžety, aby je Dracovi ukázal, aniž by si musel sundat sako.
„Pojď za mnou. Ty jsou na všední den. Na svatbu si musíš vzít něco speciálního,“ rozzářeně ho vede ke šperkovnici ve své šatně.
„Nebude se ti stýskat po téhle šatně, až budeš bydlet v městském domě?“ dobírá si ho Scorpius, když poukazuje na otcovu zálibu v okrasných věcech.
„Zvětšující kouzla, synu. Hermiona je v nich skvělá,“ mrkne na něj. Přehrabuje se v šuplíku a nachází dokonalou sadu s kapesními hodinkami. „Vyndej si hodinky a vezmi si tyhle. Měl jsem je na svatbě. Manžetové knoflíčky taky.“
„Opravdu?“
„Ano, opravdu. A teď mi řekni, kde je fotograf? Není tady hlavně kvůli tomu, aby zachytil takovéhle momenty?“ řekne Draco trochu naštvaně.
„To nevím, ale jsem docela rád, že jsme tu teď jen sami dva,“ přiznává a nastaví svému otci zápěstí.
„Počkej. Než ti je nandám, najdu svůj foťák.“ Přivolá ho a pronese Cameramea Leviosa, kouzlo, které sám vymyslel.
„Pěkný, tati,“ uzná Scorpius ohromeně, když se nad nimi vznáší aparát a zachycuje okamžik.
„Bude se ti to hodit na líbánky,“ mrkne na něj Draco.
„Uf,“ Scorpius se ošije při představě otcova sexuálního života – ale tvář se mu uvolní, když si uvědomí možnosti kouzla. „Jakže to bylo?“
Draco se zasměje a sundává synovy stříbrné manžetové knoflíčky s perleťovým M vykládaným do onyxového erbu. „Napíšu ti to.“ Nahradí je oválnými z broušené platiny s vyvýšeným zlatým lemem ve vzoru řeckého klíče, uprostřed nichž zářivý oválný broušený smaragd. „Tyhle dal tvůj pradědeček tvé matce, než zemřel. Doufal, že mi je dá, abych si je vzal na svatbu; také odpovídající hodinky. Měl mě radši než tvého strýce Tea. Astoria byla zdrcená, že se toho nedožil, ale v duchu tam byl s námi. A teď budeš mít obojí u sebe.“
Scorpius si prohlíží dědictví po pradědečkovi a musí se ovládnout, aby se příliš nerozrušil. Jsou chvíle, kdy zapomene, že je pryč, a pak jsou dny jako tahle, kdy se mu po matce stýská. Natahuje kapesní hodinky a synchronizuje je se svými původními, když otec řekne: „Přečti si nápis, dala ho udělat ona.“
Jasné jsou hvězdy, co svítí
Temné je nebe
Vím, že ta moje láska
nikdy nezemře
„Beatles,“ zasměje se a otře si oči. „Je to dokonalé. Hodně se mi po ní stýská. Dneska obzvlášť. Ehm. Díky, tati. Za všechno. Nejen za šperky - za to, že jsi tu vždycky byl, že jsi mě vychovával sám a nikdy ses ji nesnažil nahradit a ani mě nenechal na ni zapomenout.“ Obejme otce a oba nechají ukápnout několik slz.
„Není zač. Jsem na tebe tak pyšný. Miluju tě, Scorpiusi.“
„Já tebe taky,“ odtáhne se od něj a otře si oči. „Zkontroluju se ještě radši před zrcadlem a půjdu si s ní promluvit, než to začne.“
„Setkáme se dole. Ještě se dopřipravím.“
****
Scorpius přijde k portrétu své matky, uhladí si smoking a upraví bílou růži v klopě. „Ahoj mami.“
„Ahoj, můj krásný chlapče,“ odpoví olejová malba. „Vypadáš velmi pohledně.“
„Díky, maminko. Dneska se žením. Beru si Rose,“ rozzáří se, i když se mu oči plní slzami. „Přál bych si, abys byla tady a viděla to. Táta mi dal ty manžetové knoflíčky a kapesní hodinky, které jsi mu dala ve váš svatební den.“
„Ukaž,“ pobídne ho a pohlédne dolů.
Když jí ukazuje dárek, který zrovna dostal, sevře se mu hruď. „Chybíš mi. Hodně. Já vím, že tu doopravdy nejsi, ale…“ vytáhne kapesníček a poklepe si s ním na oči.
Draco zahne za roh a sleduje Scorpiuse, jak mluví s portrétem.
„Ach, můj malý škorpióne. Jak rád bych měla na tento portrét více času, abych mu mohla předat více svých vzpomínek. Ale věz, že tě mám moc ráda a jsem na tebe tak pyšná. Bude z tebe skvělý manžel a otec, stejně jako ten tvůj.“ Položí svou ruku naplocho na plátno, aby Scorpius mohl položit svou na její.
„Miluju tě, maminko.“
„Já tebe víc.“
Draco položí ruce Scorpiusovi na ramena a řekne: „Je čas jít.“
Ten přikývne a rozloučí se: „Sbohem, mami.“
„Hodně štěstí, zlatíčko.“
Protože Scorpius vycítí, že i jeho otec chce pronést pár slov s portrétem, řekne: „Počkám na tebe vepředu.“
„Budu tam hned,“ ujistí syna a dívá se za ním, jak odchází. „Ahoj miláčku.“
„Ahoj, moje lásko. Už mě tak často nenavštěvuješ,“ podotkne, nikoli smutně, spíše sugestivně.
Draco obdivuje portrét své ženy, která bude věčně mladá, zatímco on bude stárnout. „No, konečně jsem se posunul dál, přesně jak jsi chtěla.“
„To je dobře. Nemohla jsem tě nechat do konce života toužit po mrtvé ženě. Na to jsi příliš sexy,“ zasměje se.
„A až můj život skončí a budu mít jinou ženu?“
„Budu čekat na vás oba.“
„Vskutku ráj,“ usměje se, „vybral jsem si tu nejlepší první ženu.“
„Jsem si jistá, že si vybereš i excelentní druhou ženu.“
Ztěžka polkne a přemýšlí, jaké měl štěstí, že byl v životě obdarován nejen jednou, ale hned dvěma neuvěřitelnými ženami. „Jedna má část tě bude vždycky milovat, Astorie. A tvé požehnání pro mě znamená celý svět.“
„Já tě taky miluju. Teď jdi. Nemůžeme dopustit, aby náš syn přišel pozdě na svou svatbu.“
****
„Dobře, mami! Můžeš jít dál!“ Rose se ozve z druhé strany dveří. Hermiona právě dokončila svou přípravu ve svém apartmá a teď netrpělivě čeká v obývacím pokoji Roseina apartmá, zatímco se upravuje. Cho navrhla, aby Hermiona Rose neviděla, dokud nebude čas zapnout svatební šaty. Jako matka nevěsty se dost zdráhala, chtěla být u všeho.
Jakmile Hermiona otevře dvojité dveře, zalapá po dechu. „Rosie...“ přikryje si rukou ústa, přemožená emocemi. Její holčička je jako zjevení v krajkových a hedvábných šatech v barvě slonové kosti s dlouhým rukávem a áčkovým střihem, s tím správným množstvím křišťálových korálků. Rose vypadá ještě krásněji než na zkoušce. Hermiona si není jistá, jestli je to kvůli účesu a make-upu, nebo proto, že doslova září štěstím. Přemožena emocemi se začne ovívat, aby se nerozplakala. „Strávila jsem v tom zatraceném maskérském křesle hodinu! Nebudu přece brečet! Ach, ty moje květinko. Vypadáš dokonale. Merline. A už brečím.“
Rose se rozesměje a také jí začnou slzet oči. „Nech toho, mami! Jestli budeš brečet, budu brečet i já a budeme to muset celé podstoupit znovu. Jenny, nemůžeš ten make-up začarovat, aby se neroztekl?“ zeptá se vizážistky.
„To už je. Ale nezabrání tomu, aby ti zčervenaly a natekly oči,“ odpoví. „Takže se snaž pláč udržet na minimu.“
Hermiona k dceři přistoupí a obejme ji, ale dává si pozor, aby ji příliš nestiskla a nepomačkala jí šaty. „Dobře, zapneme ti knoflíky a zip.“ Hermiona mávne hůlkou a rychle zvládne to, co by bylo při použití mudlovských prostředků zdlouhavé. „Máš něco starého?“
„Draco mi dal tohle,“ ukáže Rose diamantové náušnice ve tvaru slzy z trezoru Malfoyů.
„Něco nového?“
„Ten kapesníček, který mi vyšila babička.“
„Něco půjčeného?“
„Hřebínek od Victoire,“ ukáže na křišťálové a stříbrné růžičky a vinnou révu na svém drdolu.
„A tady máš ode mě a od prarodičů něco modrého,“ usměje se Hermiona a navlékne jí na pravou ruku safírový prsten. „Dali mi ho k sedmnáctým narozeninám, je to můj rodný kámen. A teď máš něco od Grangerových, Weasleyových a Malfoyových,“ Hermiona se rozzáří a utře si další slzy.
Fotograf nenápadně pořizuje snímky a zachycuje vše tak, jak se přirozeně děje. Když se Lily vrátí do místnosti, kadeřnice a vizážistky už balí.
„Teto Hermiono, Rosie. Strýček Ron je dole s vaším autem. Autobus pro zbytek rodiny je tu také.“
„Díky, Lil. Mohla bys říct tátovi, že tam brzy budeme? Ještě s mámou potřebujeme moment.“
„Jistě. Uvidíme se v hale,“ odpoví sestřenice a zavře za sebou dveře.
„Lidi, mohli byste také jít dolů do haly a počkat na nás tam?“ zeptá se fotografa, kameramana a stylistů. Ti přitakají a prozatím se loučí.
„O čem chceš mluvit, miláčku? Snad nemáš zaječí úmysly?“ Hermiona se zeptá s trochou neklidu v hlase.
„Ne, ne. Trochu. Ne ohledně Scorpiuse, ale...“ zarazí se. „Jak mám vědět, že mi manželství vydrží? Jak se můžu spolehnout, že zůstaneme šťastní?“
Hermiona proplete prsty s dceřinými a řekne: „To nikdy nevíš jistě. Ale musíš to chtít a nikdy nezapomenout, jak moc se máte rádi. Vím, že máš strach, protože my s tvým otcem jsme neměli nejlepší manželství a nejsme zrovna velkými vzory. Ale milovali jsme se. Opravdu jsme se milovali. Milovali jsme se natolik, že jsme měli tebe a tvého bratra, a natolik, že jsme o to bojovali tak dlouho, jak jsme bojovali. Ale naše láska, to byl jiný druh lásky, ne takový, jaký máte ty a Scorpius, nebo dokonce takový, jaký máme já a Draco. Pořád miluju tvého otce způsobem, který nikdy nezmizí, ale je...“
„Sourozenecký?“
Hermiona se zasměje a řekne: „Jo. On a tvůj strýc Harry budou vždycky moji nejlepší přátelé. Teď, když už nejsme manželé, jsme si blíž než před lety a já si ani neuvědomila, jak moc mi jeho přátelství chybí.“
Rose si položí hlavu na matčino rameno a vychutnává si posledních pár klidných chvil.
„Zlatíčko, manželství bude těžké a změní vaše životy. Budou chvíle, kdy se nebudete moci vystát, a chvíle, kdy bez sebe nebudete moci žít. V těžkých časech si vzpomeň na dobré dny. Dokud budete mít oba na paměti, že k sobě musíte být stoprocentně upřímní, musíte si navzájem odpouštět a přijímat toho druhého, jaký je, zvládnete to. To, co máte se Scorpiusem, je mnohem víc, než jsme měli my s tvým otcem.“
„Opravdu? Myslíš?“
„Já to vím. To, jak se na sebe díváte, se za deset let nezměnilo. Zamilovali jste se do sebe ještě na škole a ta štěněcí láska přerostla v něco opravdového, silného. Jen se na vás podívej! Podívej se, kolik jste toho spolu dokázali, a to ještě před svatbou!“ Rose sklopí zrak, pyšná a v rozpacích zároveň. Hermiona pokračuje: „Vy dva se nebojíte tvrdé práce, vyjádřit se nebo být zranitelní. Ať už děláte cokoli, funguje to. Pokračujte v tom a najděte způsob, jak být ještě lepší. Buďte si navzájem začátkem i koncem. A pro lásku boží, mějte hodně sexu. Nedovolte, aby vám rodina a práce zničily sexuální život.“
„Mami!“ začervená se, ryze zděšená. „U Merlina. To je jeden z těch důvodů, proč vaše manželství nevydrželo?“
„Přispívající faktor. Ale jestli je Scorpius podobný svému otci...“
„Prosím, nedokončuj tu větu!“
****
Albus a Scorpius sedí v jedné místnosti kostela a čekají, až jim asistent Cho dá pokyn, aby se začali řadit. Al podává ženichovi placatku, ale ten ji odmítá.
„Jsem v pohodě. Chci mít jasnou hlavu, až budu recitovat své sliby.“
Jeho nejlepší přítel protočí očima. „Scorpe, nadskakuješ jak králík. Podívej se na svou nohu. Nepřestává podupávat.“
„Jsem nadšený. Nejsem nervózní,“ otevře hodinky a vidí, že je třičtvrtě. Obvykle je trpělivý, ale to očekávání ho zabíjí. „Ale, podej mi prsten. Chci se na něj znovu podívat.“
Albus schová placatku a sáhne do pravé kapsy saka - nic. Zkontroluje druhou stranu, pak vnitřní kapsu a kapsy u kalhot. Zběsile poplácává smoking a zneklidnělým hlasem říká: „Zkurvená zasraná pičo! Nemůžu ho najít!“
„Co tím myslíš, že nemůžeš najít prsten?“ ptá se Scorpius a oči se mu nevěřícně rozšíří.
„Byl tady v té kapse-“
„Albusi Severusi Pottere. Patřil MÉ MATCE. A PŘEDTÍM JEJÍ MATCE. A MATCE JEJÍ MATKY.“ Albus viděl Scorpiuse takhle rozčíleného jen jednou, a to tehdy, když Declan McLaggen 'náhodou' osahával Rose při famfrpálové mačkanici. „Najdi. Ho,“ pronese zuřivě Scorpius skrze pevně sevřené zuby.
„Sakra, Scorpe. Uklidni se. Já ten zatracený prsten najdu,“ odpoví Albus nonšalantně.
Scorpius se instinktivně natáhne, aby si prohrábl vlasy, vzpomene si ale, že nemůže. „Kristepane, Ale. Svatba začíná za 15 minut!“
„Scorpe, nezblázni se. Prostě ho přivolám.“
„Jasně. Jasně,“ zklidní se, protože si uvědomí, že jednoduché accio je vše, co potřebují.
Albus dá oči v sloup a pronese: „Accio prsten Scorpiusovy mámy!“
V ten moment otevře Draco dveře a přivolávací kouzlo mu roztrhne kapsu od kalhot; prsten si nutí cestu do Albusovy dlaně.
Draco se suše zeptá: „Ale. Ty jsi zapomněl, že jsem si od tebe půjčil ten prsten, abych ho nechal vyleštit?“
„Kurva…“ zasténá Albus, když ho ta vzpomínka udeří.
Scorpius začíná hyperventilovat. Nervozita na něj doléhá a je nezvykle výbušný. „Zasraně. Tátův smoking je zničený.“
„Klíd, Scorpe. Nezapomeň, že umíme kouzlit. Prostě použijeme reparo,“ uklidňuje ho Albus a sešle na roztrženou látku kouzlo, které ale nefunguje.
Draco klidně řekne: „Myslím, že materiál je příliš choulostivý na to, aby se dal opravit. Nebojte se. Tohle není jediný smoking, který vlastním. Zavolám Bobbina.“
Scorpius se s povzdechem začne uklidňovat, v ruce drží prsten a domácí skřítek je na cestě. Draco pobídne syna, aby se posadil, a položí mu ruce na ramena, aby ho uklidnil.
„Ale, teď bych si tu skotskou dal.“
„Říkal jsem ti to,“ pronese a vytáhne znovu placatku.
„Kde je můj oblíbený synovec?“ Teo se vkrade do místnosti a pozoruje scénu. Scorpius je očividně znepokojený a Dracovy kalhoty mají u kapsy velkou trhlinu. Drze se zeptá: „Grangerová je taková vášnivka?“
„Proč musí lidi pořád nadhazovat sexuální život mého otce?“ sténá Scorpius.
„Hlavu vzhůru, Scorpe,“ Teo do něj šťouchne. „Vždyť je to sranda. Jsem jen rád, že jeho péro pořád funguje.“
Albus se ušklíbne, když oba Malfoyovi zrudnou. „Né, to jen já jsem idiot, který zapomněl, že dal Dracovi prsten. Přivolávací kouzlo mou blbost dovedlo do zdárného konce.“
„Bobbin brzy přinese nějaké další čerstvě vyžehlené kalhoty,“ řekne Draco ležérně a podívá se na hodinky.
„Kolik času máme?“ ptá se Teo.
Draco odpoví: „Řekl bych, že máme tak deset minut do chvíle, než se budeme muset zařadit do procesí.“
„Plánovač nám řekne, kdy máme vyrazit,“ ozve se Scorpius.
„No, jestli je to tak,“ Teo vytáhne jointa a párkrát si potáhne, než ho podá Albusovi. Svědek pokrčí rameny a dá si pár šluků.
Draco, ohromený jejich chováním, jim vynadá: „U Kristových koulí, Teo. Albusi. Tohle je podělanej kostel, chovejte se podle toho.“
„Ano, tati. Je to kostel. A říct 'u Kristových koulí' se tu pravděpodobně považuje za rouhání.“
Dveře se otevřou, muži očekávají, že spatří plánovače, ale je to Harry. S odsuzujícím výrazem odmávává kouř z trávy. „Přišel jsem snad do zmijozelské chlapecké ložnice?“
Teo se zachechtá. „To by chyběla už jen Pansy, aby každému vykouřila.“
„V našem ročníku to byla Gemma Haleová,“ ušklíbne se Albus.
Scorpius v obraně rychle vyhrkne: „TOHO jsem se neúčastnil, tati.“
Al se otočí ke svému otci a mrkne. „Já ano.“
„Zatracení hadi,“ vtipkuje Harry polosrdcatě. „Teo, kmotři si mají jít sednout a rodiče se mají seřadit. Co se ti stalo s kalhoty, Draco?“
Prásk! Jako na zavolanou se Bobbin vrací s pánovými kalhotami. Ten se rychle převlékne, roztrhané předá sluhovi a pak skřítka propustí. Draco naposledy obejme svého syna pro štěstí a následuje Harryho a Tea ven.
„Tady, podrž ho. A nezapomeň, že ho máš,“ škádlí Scorpius Albuse.
„Nezapomenu,“ odpoví. „Zatraceně, kámo. My budeme oficiálně rodina.“
„Nejenom to, ale má tchyně se potencionálně může stát mou nevlastní matkou a má žena mou nevlastní sestrou.“
„Kouzelnický rodiny jsou pošahaný.“
Oba se zasmějí a rozdělí se o poslední lok whisky v placatce.
Albusovi dojde, co Scorpius naznačuje. „Do prdele. Tvůj táta chce-“
„Brácho, předělává městský dům podle jejích přání. Dal mi manžetové knoflíčky a hodinky, které mu dala máma. Jo, a mámin portrét řekl dneska něco o druhé manželce. Všechno jsem to nezachytil, ale jo. Je to jen otázka času.“
„Páni… jakože to, že spolu randili, to mi nepřišlo divný.. ale Hermiona Malfoyová. Jo. Ne. To je prostě divný,“ nasadí Albus zmatenou tvář.
„Ťuk ťuk,“ řekne Cho, když prochází dveřmi. „Už je čas. Scorpiusi, Albusi, vy dva budete čekat u oltáře s otočenými zády-“
„Vlastně,“ přeruší ji Scorpius. „Já vím, že je to tradice a kdesi cosi, ale nechci se k mé ženě otáčet zády. Nezačnu naše manželství takhle.“
Plánovačka se usměje. „To se mi líbí. Svoji nádhernou nevěstu spatříš už za pár minut. Dobře. Pojďte za mnou. Začínáme.“
****
Hermiona se zavěsí do Draca, připravena v procesí, a natáhne se, aby volnou rukou mohla stisknout jeho dlaň. Tichým, ale vzrušeným hlasem řekne: „Naše děti se budou brát! Rosie vypadá tak krásně. Jsem blekotající idiot a nemůžu přestat brečet.“
„Dnešní ráno bylo plné emocí i pro nás. Ne každý den se tvoje jediné dítě žení. Scorpiusovi to taky moc sluší. Je nervózní, ale nadšený.“ Nakloní se, aby ji políbil na temeno hlavy, nechce jí zničit make-up. „Je už přípustné začít mluvit o vnoučatech?“
„Až po obřadu,“ mrkne na něj.
****
„Vypadáš krásně, Rosie Posie,“ řekne Ron své dceři, když čekají za dveřmi kostela. Hudba se nezměnila, což naznačuje, že svatebčané stále ještě jdou k oltáři.
„Díky, tati,“ vzhlédne k němu s úsměvem a on jí cvrnkne do nosu.
„Rose Amelia Malfoyová. Zabere mi trochu času, než si na to zvyknu,“ povzdechne si. „Ale už se nemůžu dočkat, až vyprdneš ty malé blonďaté příšerky. Nebelvírské Malfoye. Páni, to zní skvěle.“
„Nemůžeš počkat, než řeknu 'Ano', než začneš mluvit o vnoučatech a třídění?“ ptá se ho sarkasticky.
Smyčcový kvartet začne hrát skladbu Fix You a dveře se otevřou. Srdce jí nadskočí, když se podívá na shromáždění a zachytí Scorpiusův pohled. A najednou z ní spadne veškerá nervozita a všichni ostatní zmizí z dohledu.
„Jdeme, tati,“ pobízí otce nedočkavě, aby mohla vyrazit za ženichem. Když procházejí kolem topiarií označujících uličku, bělostné růže magicky rozkvétají v souladu s jejich kroky. Ron ji musí zpomalit, nejen proto, že nejde do rytmu, ale chce si svou holčičku ještě chvíli podržet.
Scorpius se dívá na svou nevěstu, která se k němu přibližuje čím dál víc, a nemůže být šťastnější, že poslal tradice k čertu. Tohle by propásl - sluneční paprsky v jejích zádech, nesmělý úsměv a to nervózní sevření rtů, když se snaží neplakat. Nevzpomíná si na okamžik, kdy by vypadala krásněji a ústy jí naznačí: Miluji tě. Scorpius se cítí trochu provinile, když vidí, jak slzí a kapesníkem si utírá oči. Ale ona se na něj znovu podívá a šeptá: Já tebe víc.
Rose s otcem dojdou k oltáři a kněží se zeptá: „Kdo předává tuto ženu tomuto muži?“
„Její matka a já,“ odpoví Ron. Políbí ji na tvář, pak potřese Scorpiusovi rukou a sedne si vedle své bývalé ženy. Pohlédne na Draca, který má po své levici symbolicky prázdné místo a po pravici rodiče své zesnulé manželky. Muži na sebe navzájem kývnou.
Nevěsta a ženich plní všechny pokyny kněze, a přitom ze sebe sotva spustí oči. Pak nastává chvíle pro jejich sliby. Scorpius se ujme slova jako první.
„Rose Amelie Grangerová-Weasleyová, já, Scorpius Hyperion Malfoy, netuším, čím jsem si tě v minulém nebo tomto životě zasloužil. Nemohu ti slíbit, že tě zaopatřím, protože toho jsi víc než schopná sama. Ale co ti můžu slíbit, je, že vždycky budeš mít na stole růže, ve skříňce čokoládu, po dlouhém dni ti namasíruju nohy, budu ti naslouchat, budu ti ramenem, na kterém se můžeš vybrečet, nebo do něho bouchnout, podle toho, na co budeš mít zrovna náladu.“ Oba se zasmějí a on pokračuje. „Slibuju, že se nikdy nebudeš cítit nemilovaná, nechtěná nebo nežádoucí. Slibuji, že tě budu milovat v nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí.“
„Jak se tomuhle mám vyrovnat?“ žertuje Rose, když se Scorpius natáhne, aby jí setřel slzy. „Měla jsem něco v plánu, ale budu tedy improvizovat. Scorpiusi Hyperione Malfoyi, já, Rose Amelie Grangerová-Weasleyová, si myslím, že jsi naprosto směšný. To já si tě nezasloužím. Tvá trpělivost vždy vyváží mou tvrdohlavost. Slibuji, že budu mít v kabelce vždycky ty mudlovské bonbóny, které máš tak rád, že budu sbírat špinavé prádlo z podlahy a slibuji, že ti budu ve všem partnerkou. Nikdy nebudeš jen poslouchat mé blábolení, budeme spolu vést rozhovory. Když budeš potřebovat taky plakat, budeme plakat spolu. Když se pohádáme, vždycky se usmíříme. Ty jsi můj začátek i konec a já slibuji, že tě budu milovat v nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí.“
Vymění si prstýnky a vědí, že je to téměř oficiální. Kněz pronese další povzbudivá slova a modlitby a když zazní: „Můžete políbit nevěstu,“ Scorpius se prakticky vrhne k Rose a zachytí její rty svými. S veškerou okázalostí hodnou jména Malfoy ji ponoří do dokonalého okamžiku. Když se od sebe odtrhnou, aby se mohli nadechnout, kněz je představí jako nového pana a paní Malfoyovy. Scorpius políbí své ženě ruku a spolu s ní vchází zpět do uličky, zatímco jejich svatebčané a rodina se řadí za nimi. Albus, svědek, si plácne s Evie Heywoodovou, družičkou, a pak ji odvádí. Hermionu doprovází Ron i Draco a zbytek rodiny je následuje. Je to pravomocné. Grangerovi, Weasleyovi, Potterovi a Malfoyovi jsou nyní součástí jedné rodiny.
****
Když všichni vejdou do Pečetní knihovny, na tvářích se jim objeví úsměv. Vysoké korintské sloupy a fresky jsou dobře udržované, jak se sluší na národní památku, ale knihy a intimita jsou to, proč si Rose a Scorpius toto místo vybrali. Jako pocta hradu, kde se do sebe zamilovali, se nad nimi stejně jako ve Velké síni vznášejí očarované svíce. Středové dekorace na stolech tvoří vysoké zlaté svícny, kaskády zeleně a bílých růží, a kolem nich bzučí světlušky, které vrhají ten nejpodmanivější třpyt. Kolem velkých sloupů jsou ovinuty girlandy ze zeleně s menšími poupaty bílých stříkaných růží. Dekoratéři přimíchali další mudlovské osvětlení, které vrhá zlatavé světlo. V kombinaci s jednoduchostí zeleně a bílými květinami je to elegantní, aniž by to bylo přehnané.
Večeře je vynikající, připravená nejlepšími dodavateli jídla ve městě. Rose při ochutnávce málem zabila svého bratrance a říkala si, proč ho vůbec brala s sebou. Albus všechno zpochybňoval a donutil je dvakrát přepracovat jídelníček. Zpětně je ráda, že mu na tom záleželo natolik, aby byl tak náročný. Jídlo se nepodobá žádnému, které kdy na podobné akci měli, a hosté o něm mluví.
Cinkání na sklenici signalizuje, že je čas na projevy. Svědek se postaví a mrkne na ženicha a nevěstu. Zmocní se jich lehké zděšení, protože si nemohou vybavit, kolik toho vypil. Albus si odkašle a hůlkou v pravé ruce a šampaňským v levé zakouzlí sonorus: „Zdravím všechny. Bavíte se dobře?“ Odmlčí se, aby se dočkal reakce. Po zdvořilém potlesku se mu dostane i pár zahulákání, a sebevědomě pokračuje: „To jsem rád. Moje teta a strýc za to zaplatili majlant. Mami, tati,“ ukáže na Harryho a Ginny, „nevím, jestli vás to někdy čeká s Lily, ale kdyby ne, tak její rozpočet převeďte do mého. Hlavně rozpočet na chlast.“
Publikum se směje humoru a charizmatu mladšího Pottera. „Dobře. Vím, co si myslíte. Zatraceně. Potterův potomek je stejně přidrzlý jako jeho táta... ale mnohem hezčí... díky genům své matky,“ rýpne si s úsměvem. „Několik z vás vypadá, že se bojí, že jsem asi trochu opilý a tohle bude pořádná prča. Řekl bych, že ano. Nejspíš máte pravdu.“
Úšklebek, hodný jeho koleje, se prohloubí, nasadí také svůj nejvznešenější a nejvíc nóbl tón a řekne: „Scorpius Hyperion Malfoy... Kurva, Draco. Mohl jsi vybrat honosnější jméno? Myslím, že jsi vážně chtěl, aby mu denně nakopali prdel - což se stalo – ale spolu s ním nakopali prdel i mě. A teď se na nás podívejte, vy zmrdi! On je členem kabinetu a já... já už nejsem takový budižkničemu. Aspoň mám teď hezkou přítelkyni.“ Mrkne na Polly v publiku a snaží se nalézt ztracenou nit.
„Se Scorpem jsme se seznámili při naší první jízdě Bradavickým expresem. Dva podivínští ztroskotanci ve stínu svých otců. Ale tenhle šprt... se prostě musel hned první den zamilovat do mé sestřenice, že? Rosie. Musíš to vědět, ale byla jsi mrcha. Mám tě rád, ale první čtyři roky ve škole jsi byla naprostá noční můra. Ale no tak! Podívej se na toho fešáka! Kdo by si ho nezamiloval po lichotce 'voníš jako chleba'?“
Rose políbí Scoripiuse a omlouvá se za své hrozné chování ve školním věku: „Hej! Dostala jsem lekci.“
„Jo, to jsi dostala,“ políbí ji sladce a cinkot skleniček je vybídne k dalšímu polibku.
„Promiňte, ale jsem uprostřed svého projevu,“ okřikne Albus hosty. „No, tehdy, když jsme byli vyděděnci, jsem nalezl svého nejlepšího přítele - jediného člověka, který mě opravdu chápe, i když já nechápu sám sebe. Pamatujete na to naprosté ponížení, kterému nás vystavují, když nastoupíme do školy? Třídění? To, co nás označí na zbytek života? No, na sto procent si myslím, že kdyby se nejmenoval Malfoy, ten klobouk by se zarazil a nevěděl by, kam ho zařadit. Je laskavý a trpělivý, ctižádostivý a vynalézavý, kreativní, inteligentní, statečný a věrný. Scorpius je všechno, čím bychom chtěli všichni na světě být. A teď Rosie...“
„O-ou,“ pronese Rose a očekává nejhorší.
„Rosie, Rosie, Rosie... moje sestřenice, která je víc než moje sestřenice. Jsi spíš jako moje sestra, ale taky jsi byla pořádná lhářka. Celé roky jsi předstírala, že Scorpa nenávidíš, ale nebylo to tak. Líbil se ti stejně dlouho, jako ses líbila ty jemu. Strýčku Rone,“ Albus prohledá dav a ukáže na něj, „to připisuju tobě.“ Ron zavrtí hlavou a také na něj ukáže prstem v hraném pokárání.
Svědek si užívá, že je středem pozornosti, a dál veřejně škádlí ženicha a nevěstu: „Rose, ani to nepředstírej. Jako bych neviděl ty kradmé pohledy přes třídy a chodby. Je legrační, že ses rozhoupala, až když si ho začaly všímat ostatní holky. Pol, zlato, nemysli si, že jsem na to zapomněl.“
Jeho přítelkyně v publiku, která vyměnila modré vlasy za tmavě ebenové, s hrůzou poslouchá, jak se do všech naváží.
„Vy Weasleyovi jste tak žárliví. No, naštěstí jsi konečně prohlédla a uviděla, jak je Scorpius úžasný, a na Polly zbylo randění s nýmandy, dokud nezačala chodit se mnou, králem nýmandů.“
„Nech toho, Ale,“ ozve se Scorpius. „Všichni víme, že jsi cool. Přestaň předstírat, že nejsi.“
„Jsem Angličan. Sebekritičnost je pro mě druhou přirozeností,“ prohlásí suše svědek. „Dobře, už si Rose nebudu dobírat. Je to moje krev, miluju ji a vzala si mého nejlepšího přítele. Tohle superzvláštní pouto, které nás tři spojuje, bude něco, čeho si budu navždycky vážit, a jsem šťastný, že můžu být vaším třetím kolem u vozu. Mám vás rád, Nebehňupko a Zmijošprte. Na zdraví.“ Zvedne sklenku a napije se, než obejme svého nejlepšího přítele a sestřenici.
„Ty jsi takový debil,“ šeptá mu Rose do ucha.
„Já vím, Rosie Posie, ale miluješ mě.“
„Moc, ty pitomče.“
****
Zbytek večera se nese ve znamení tance, šampaňského, hudby, smíchu a rodiny. Nevěsta a ženich nemohli být šťastnější, že se rozhodli pro komornější svatbu. Kapela hraje písničku v pomalejším tempu a všichni se párují.
Ron a Padma se ocitnou u Draca a Hermiony. Ron šťouchne Draca do paže a zeptá se: „Nechtěl by sis na chvíli vyměnit partnerky?“
„Jistě,“ přitaká s úsměvem, sundá ruku z Hermionina pasu a předá ji jejímu bývalému manželovi.
Ron učiní podobný pohyb a postrčí svou partnerku směrem ke svému bývalému nepříteli.
Výměna tanečních partnerů je tak plynulá, že zdá, jako by to byla choreografie. Hermiona se usměje na Rona a řekne: „Věřil bys tomu?“
„Ne,“ rozzáří se. „Naše holčička se vdala.“
Oba se na ni podívají, jak se nekontrolovatelně usmívá, sevřená ve Scorpiusově náručí a hlavu má položenou na jeho hrudi.
„Jako by to bylo včera, co nám říkala, jak jsou kluci hnusní a otravní. Hlavně jaký je Scorpius Malfoy podivín,“ vzpomíná Hermiona.
On odpoví: „Měli jsme vědět, že je to šifra.“
Oba se zasmějí a ona zašeptá: „Děkuji ti, Rone.“
„Za co?“
„Za všechno. Že jsi byl mým přítelem, když jsem neměla žádné jiné. Že jsi mě miloval. Ochraňoval. Dal mi dvě úžasné děti a pomohl mi je vychovat. Věci mezi námi nebyly perfektní, ale nebyly ani úplně špatné.“ Vděčně ho obejme.
Ron ji pohladí po zádech. „Za tyhle věci mi nemusíš děkovat. To je přeci samozřejmost. Ale jestli na tom trváš – nemáš zač.“
Hermiona vzhlédne do jeho očí a připomene si, jak jsou laskavé. „Nejsi rád, že jsme nikdy neobnovili naše sliby? Cena svateb se vyšplhala až do nebes!“
„To by bylo hrozné plýtvání penězi! Stejně bychom se rozvedli. Přijít o všechny ty peníze? Jo, myslím, že by mě to naštvalo ještě víc.“ Znovu se zasmějí - to dělají v poslední době mnohem častěji. Pryč jsou tlaky z krachujícího manželství, místo nich je tu celoživotní přátelství. „Co ty a Malfoy?“
„Co s ním?“ tázavě se na něj zadívá.
„Půjdeš do toho znovu?“
„Do dalšího tance?“ zeptá se ho místo odpovědi.
Ron se zamračí a podívá se na ni. Ví, jakou hru hraje. Místo vysvětlení pronese jen: „Hermiono...“
„No, já nevím. Takhle určitě ne. Ani si nejsem jistá, jestli to k tomu směřuje, ale...“
„Ale?“
„Neřekla bych ne.“
Ron se sebevědomě uměje. „Věděl jsem to.“
Hermiona protočí očima a změní téma: „A co ty a Padma?“
On pokrčí rameny. „Jdeme na to pomalu.“
„Jak moc pomalu?“ zeptá se zvědavě.
„No, vzhledem k tomu, že my jsme se desetiletí tajně nemilovali, dost pomalu.“
Plácne ho do hrudi: „Zmetku jeden. No tak. Upřímně. Řekni mi něco, abych z tebe měla radost. Chci vědět, že se ti daří dobře.“
Ron se na svou bývalou ženu usměje. Tohle byla ona v kostce. Pořád jí na něm záleželo a chtěla se ujistit, že je navzdory všemu šťastný. Povzdechne si: „Chodíme spolu nezávazně. Její rozvod je trochu chaotičtější, než byl ten náš, a trvá déle. Ale tu a tam jeden u druhého přespíme.“
„Opravdu? A bereš svoje…“
„Ne.“
„Ale…“
„Řekl bych, že to záleží na přitažlivosti, a tu jsme my dva moc neměli,“ žertuje. Oba se tomu teď, po čase, mohou zasmát.
„Pak jsem šťastná, že jsi šťastný. A když už mluvíme o našich partnerech – kde jsou?“ Hermiona s Ronem se rozhlédnou po místnosti.
„Vypadá to, že tvůj přítel ji odvedl do hadího hnízda,“ ukáže na ně, jak hovoří s Teem, Dafne, Blaisem a Viviannou.
„Ona je spár. Hady zvládne v pohodě. Všichni jsou teď navíc docela měkkouši.“ Vezme Rona za ruku a vede ho k nim. „Zrovna ve středu jsme byli na obědě. Mluvili jsme s Dafne o svatbě její dcery Arabelly, která se chystá příští rok. Vivianna je velmi milá, ale asimilace do kouzelnického světa je pro ni těžká, zvlášť když se musí vypořádat s magicky nadaným batoletem. Už teď umí přivolávat věci bez hůlky!“
„U všech košťat,“ zavrtí Ron hlavou, rád, že toto období svého života má už za sebou. S Hermionou se připojí ke skupině a přitulí se ke svým drahým polovičkám.
„Hermiono, zrovna jsem Blaiseovi říkala, jak je ta svatba nádherná a jak jsem naštvaná, že mi prozradil, že je čaroděj, až takhle pozdě!“ Vivianna se na něj naoko mračí. Blaise to rychle snaží napravit tím, že ji políbí.
„Promiň, lásko. Na naší svatbě bylo příliš mnoho mudlů. Takovou svatbu jsme nemohli mít. Zákon o utajení a tak.“ Blaise jí zvedne bradu a znovu ji rychle políbí. Svatby vždycky působí tak, že jsou lidé romantičtější než obvykle.
„No, i když je ta svatba krásná, už teď mám strach,“ odtuší Teo. „Najali jsme jinou plánovačku, a to je noční můra. Zítra ji vyhodíme a zaplatíme Cho dvojnásobek. Chci, aby Arabellina svatba proběhla stejně hladce jako tahle.“
„Cítím se naprosto příšerně,“ ozve se Dafne, „od té doby, co dohlížím na renovaci, jsem se nemohla zapojit do plánování svatby. Arabella s Pierrem pořád jezdí z Francie sem a tam. Musíme mít lepšího plánovače.“
„Lepší než Cho určitě nenajdete,“ pronese Hermiona.
„Můžete mi všichni věnovat pozornost?“ rozlehne se místností hlas kapelníka. „Mohly by se všechny svobodné dámy odebrat na taneční parket?“
Dafne, Teo a Blaise se na sebe podívají s těmi nejzlomyslnějšími úsměvy a připomenou Hermioně, že bez ohledu na to, o kolik jsou starší a dospělejší, jsou to zmijozelové skrz naskrz. „To jsi ty, Grangerová,“ ukáže Blaise na Hermionu sklenkou šampaňského.
Ostatní se ušklíbnou, zatímco ona obrátí oči v sloup a podívá se na ně: „To nemyslíte vážně. A co Padma?“
„Technicky jsem pořád vdaná. Promiň,“ pokrčí rameny.
„Ani náhodou tam nejdu, Drac-“
„Hermiono Grangerová, pohni zadkem!“ zvolá nevěstina ohnivá kmotra.
„Já tu Ginny zabiju.“
Skupina teď vyje smíchy a odstrkuje ji směrem k ostatní neprovdaným ženám. Ona se k nim zamračeně otočí.
„Připraveny?“ Rose volá do davu. Otočí se a houkne: „Jedna! Dva! Tři!“
Svatební kytice letí vzduchem, zpomalí a jemně se spustí Hermioně před obličej. Vezme si květiny a otočí hlavou směrem k Dracovi. Ten se snaží tvářit nevinně, ale jde mu to příšerně. Hůlku má stále v ruce a předstírá, že se dívá jiným směrem. Dav hučí, když kapelník oznámí, že další na řadě bude matka nevěsty.
Úplně zrudne rozpaky, ukáže na Draca a ohne prstem, aby ho k sobě přivolala.
On si ukáže na hruď a řekne: „Kdo? Já?“ snaží se hrát nevinného.
„Ano, ty.“
Pomalu se k ní blíží. Ona si stiskne spodní ret zuby, aby se donutila neusmívat, ale bezúspěšně. On má trochu nadzvednuté obočí a sebevědomě se usmívá, což ji přivádí k šílenství.
„Budu mít potíže?“ zeptá se jí, olízne si rty a obejme ji kolem pasu.
Hermiona si povzdechne, hodí mu paže kolem krku i s květinami v ruce. „Máš nějaký speciální důvod, proč jsi chtěl, abych chytila kytici?“
„Růže a pivoňky jsou tvé nejoblíbenější,“ mrkne na ni s úsměvem.
„Já přísahám. Ten tvůj samolibý úsměv. Občas je to hrozně roztomilé, ale někdy bych tě nejradši profackovala,“ zavrtí hlavou. „Naštěstí pro tebe mi to právě teď připadá roztomilé. Ty i já víme, co ta kytice znamená. Říkáš mi tím tedy, že chceš, abych byla ve vdavkách další na řadě?“
„Aby sis vzala mě – ano. Někoho jiného – ne.“
„Žádáš mě o ruku?“
„Na svatbě našich dětí?! Ne! To by bylo totálně nevkusné. Slibuju. Až tě požádám – všimni si, neříkám jestli, říkám až – nebudeš to čekat.“
Srdce se jí rozbuší, protože si uvědomí závažnost jeho slov, přestože jsou proložena humorem a vtipem. Odkašle si a řekne: „Nenech mě čekat dalších čtyřicet let, dobře?“
Draco se opře čelem o její čelo, tuší, jaká bude její odpověď. Sladkým, tichým hlasem řekne: „Brzy, lásko. Velmi brzy.“
Hermiona přitiskne své rty na jeho a vychutnává si tento okamžik - ví, že na obzoru je příslib takovýchto okamžiků na celý život.
Příště nás čeká: Konec našeho příběhu.