Zatracení kouzelníci
Autor: sprinter1988
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 3., část 3. Ministerstvo dostane varování
Dva uniformovaní muži Snapea pevně popadli a nepříliš jemně ho odtáhli z místnosti, Lenka odešla za nimi.
Když odcházeli, Brumbál a McGonagallová si konečně vzpomněli, kdo ti dva muži jsou: Dean Thomas a Wayne Hopkins. Jejich zmizení z kouzelnického světa před více než deseti lety byla připisována smrtijedům, ale podle všeho tomu tak nebylo.
„Nebojte se, až budete odcházet, vrátíme vám ho v jednom kuse,“ prohodil Harry a prohlížel si skupinu před sebou. Jeho pohled se upřel na Umbridgeovou, která byla tak rozzuřená, že se jí málem dělala u úst pěna.
„Dokážete se uklidnit, madam, nebo mám požádat Dobbyho, aby vám přinesl sedativa?“
Když se k ní obrátily všechny oči, nějak se jí podařilo poskládat své rysy do trochu klidnějšího výrazu, i když bylo stále vidět, že zuří.
Harry si udělal poslední poznámku na jeden z listů papíru před sebou, a pak odložil pero.
Podíval se na ně a řekl: „Dobrá, pokud jste všichni schopni se ovládat a mluvit rozumně, můžete začít.“
Nyní byl dokonce i Popletal nucen pochybovat o moudrosti rozhodnutí vzít Umbridgeovou s sebou.
Brousek si odkašlal, předklonil se ve svém křesle a pronesl: „Obvykle je při setkání s novým mudlovským premiérem zvykem začít vysvětlením skutečnosti, že vedle mudlovského světa existuje skrytý svět magie. Ale z pochopitelných důvodů to už víte, pane Pottere, takže je na nás, abychom vám vysvětlili naši současnou situaci.
Bezpochyby znáte příběh o Temném čaroději, který nesmí být jmenován, a jste si vědom jeho druhého vzestupu k moci. To, co nemůžete vědět, je skutečnost, že jsme s ním stále ve válce.“
„Samozřejmě vím, že s ním pořád bojujete." odpověděl Harry.
„Jak to?“ divil se Popletal.
„Je to nad slunce jasné,“ vysvětloval Harry. „Stačí se podívat na katastrofy, které neustále ovlivňují mudlovský svět, abych věděl, že doteď válčíte. Chci tím říct, některé vaše výmluvy, jako hurikán v Devonu, to myslíte vážně? Musel by být páté kategorie, aby tam napáchal takové škody. A ten most v Pembrokeshire? Jak může prasknutí závěsných lan vysvětlovat ohnivé koule, které vybuchují po celé jejich délce? A ten výbuch plynu v Nottinghamshire, který zničil půl vesnice…“
„Jaký máte důkaz, že to mělo něco společného s námi?“ vyhrkl Dawlish.
„Protože už jsem to od vás slyšel, krycí historku o explozi plynu jste používali často,“ odpověděl Harry.
„Je to racionální vysvětlení,“ podotkl Brumbál.
Harry přikývl, že to uznává: „Pravda, je to dobrá výmluva. Ve skutečnosti až příliš dobrá.“
„Proč?“ zeptala se Amelia.
„Už jste si tak zvykli používat exploze plynu jako krycí historku, že jste v tomto případě přehlédli jednu velmi důležitou věc. Ta vesnice neměla plyn zavedený. Přípojka byla plánovaná, ale nikdy se k tomu nedostali. Nejbližší plynovod byl na kilometry daleko. Když děláte spoustu takových chyb, musím se ptát, jaké další omyly maří vaše bojové úsilí ve válce s Voldemortem.“
Znovu zavládlo ticho. Ministerstvo bylo hrdé na své rychlé reakce, ale tady došlo ke zjevnému problému. Jak by mohlo dojít k explozi plynu, když tam žádný nebyl? Odpověď „nemohlo“ nevyžadovala mnoho logiky.
„Jsem zvědavý,“ začal Harry po několika okamžicích, „je to patnáct let, co se Voldemort vrátil do fyzické formy. Jak velký pokrok jste v boji proti němu doopravdy udělali?“
„Každým uplynulým týdnem zajímáme více a více smrtijedů,“ prohlásil Brousek nabubřele.
„Opravdu?“ zeptal se Harry. „Je to jisté? Krátce poté, co jsem opustil váš svět, moji současnou ženu a její rodiče napadl v jejich domě sám Voldemort a nejméně deset smrtijedů, z nichž šest dokázala pojmenovat. Jednoho z nich jsem musel nechat vyvést z této místnosti, tak se zeptám na těch pět zbývajících. Antonin Dolohov, zajali nebo zabili jste ho?"
„Ne,“ odpověděl Brousek.
„Rozumím. Rabastan Lestrange?“
„Ne.“
„Rodolphus Lestrange?“
„Ne.“
„Bellatrix Lestrangeová?“
„Ne.“
„Lucius Malfoy?“
„My, ehm, abych tak řekl, měli jsme ho.“
„Měli jste ho?“
„Před třemi lety Vy víte kdo zorganizoval útok na Azkaban a spolu s třiceti dalšími ho osvobodil.“ Zdálo se, že Brouska bolelo to přiznat.
„Rozumím,“ řekl Harry zamyšleně. „A Draco Malfoy?“
V tu chvíli se svým obvyklým uklidňujícím tónem vmísil do hovoru Brumbál: „Vynakládáme veškeré úsilí, abychom mladého Draca přivedli zpět ke světlu.“
„A jak to děláte?“ zeptal se Harry. „Už není pod vaším dohledem v Bradavicích a ministerstvo ho nedrží ve vězení, tak jak ho kontaktujete, když na něj chcete působit, aby se změnil?“
„Severus je náš špión ve Voldemortových řadách a vídá ho pravidelně,“ odpověděl Brumbál, jako by chtěl popřít všechny Harryho obavy najednou.
Harry vyslal Amelii a bystrozorům pohled, ve kterém byla zřetelně patrná otázka: „To myslí vážně?“
Amelia mohla odpovědět jen pokrčením ramen.
„No, je mi úplně jasné, že nemáte ani páru o tom, co děláte,“ konstatoval Harry. „Obávám se, že budu muset požádat o zásah mudlovských ozbrojených sil.“
Umbridgeová si odfrkla: „A co by dokázaly? Nemohly by ani získat přístup do našeho světa.“
„Vlastně mohly,“ odpověděl. Sáhl po zásuvce svého stolu, otevřel ji a vytáhl starý, věkem zažloutlý svitek.
„Rádi se oháníte svým drahocenným mezinárodním statutem utajení, ale neustále přehlížíte něco mnohem důležitějšího. Kouzelníci, navzdory tomu, čemu rádi věříte, kolem svých domovů nezavedli spoustu ochranných kouzel a neschovali se tam jen tak z ničeho nic. Existovaly řádné postupy, kterými vaši lidé procházeli. Klíčový tu byl tento malý pozapomenutý dokument."
Rozvinul svitek.
„Toto je smlouva, kterou podepsal tehdy vládnoucí britský panovník Vilém Třetí. Navzdory obecnému přesvědčení ve vašem světě jste se neskrývali poté, co odmítl poskytnout kouzelníkům ochranu podle mudlovského práva. Místo toho vám udělil plná práva na samosprávu, na kterou jste předtím měli nárok jen částečně.
Tato smlouva však obsahovala několik podmínek, mezi nimiž bylo klíčové, že žádný čaroděj nebo čarodějka nesmí používat magii k mučení anebo zabíjení mudlů bez spravedlivého důvodu a že žádná válka mezi kouzelníky se nesmí rozšířit do mudlovského světa.
Tuto smlouvu podepsali vůdci tehdejšího britského ministerstva i vládnoucí panovník. Podobné smlouvy byly uzavřeny po celém světě.
Myslím, že vy všichni můžete upřímně souhlasit s tím, že právě tato dvě ustanovení byla za posledních čtyři sta let porušena ve stovkách, možná tisících případů.
Mluvil jsem o této záležitosti s Jejím Veličenstvem královnou a v této otázce jsme došli ke stejnému závěru. Od této chvíle má kouzelnický svět tři měsíce na to, aby nás přesvědčil, že tuto smlouvu nemáme považovat za neplatnou, což jsme už mohli udělat.“
Harry v tu chvíli očekával hlasité výbuchy hněvu, ale všichni seděli v ohromeném tichu (i když ve skutečnosti Umbridgeovou možná zasáhlo nějaké kouzlo), dokud se Tonksová nezeptala: „A co se stane, když neuspějeme?“
„Pak smlouva pozbude platnosti, kouzelníci v Británii ztratí právo na samosprávu, ministerstvo přijde o veškerou moc, kouzelníci se budou zodpovídat těm, kdo vládnou mudlovskému světu, a my se přesuneme k vám, abychom nadobro vyřešili problém se smrtijedy."
„V určitých oblastech nebudou mudlovské zbraně fungovat,“ poznamenal Pošuk.
„Ale budou,“ odpověděl Harry. „Zrušení smlouvy anuluje magické pouto. Všechny ochrany, které mají zabránit vstupu mudlů, selžou, včetně těch, které obklopují Příčnou ulici a Bradavice. A u toho se nezastavíme. Pokud nedodržíte úmluvu, budeme informovat všechny ostatní země v Evropě o škodách způsobených oběma válkami s Voldemortem a válkou s Grindelwaldem. S největší pravděpodobností většina z nich také prohlásí své smlouvy za zrušené. A bude se to šířit dál a dál.“
Zdálo se, že Umbridgeová konečně našla slova, zaječela na něj: „Tohle nemůžeš udělat, Pottere!“
Harry se ušklíbl, pozvedl smlouvu a posměšným hlasem řekl: „Ale můžu.“
Opět zavládlo ticho, než ho Harry přerušil: „Navrhuji, abyste odešli. Musíte dát svůj svět do pořádku a máte na to jen tři měsíce.“
Nikdo už neměl, co by řekl, a tak pochopili, že jsou propuštěni, zvedli se a odcházeli.
Když zamířili ke vstupním dveřím, obrátil se Brousek na Brumbála: „Co tomu říkáte, myslí to vážně?“
Oslovený se nad otázkou zamyslel. Kdyby to byl ten Harry Potter, který čtyři a půl roku žil v Bradavicích, Brumbál by řekl, že jen blufuje. Ale tenhle Potter byl úplně jiný. Tenhle Potter byl dospělý. Měl na ně páku, kterou mohl použít. A co se zdálo být nejdůležitější, byl politik.
„Soudím, že to myslí vážně,“ odpověděl a jeho ruka si našla cestu do kapsy. Tam nahmatal svoji zmenšenou myslánku a lahvičku se vzpomínkou na proroctví Trelawneyové, které Harryho tak nepopiratelně spojovalo s Voldemortovým osudem. Brumbál měl v úmyslu zdržet se po schůzce a prozradit to Harrymu, ale teď měl pocit, že kdyby to udělal, vedlo by to k tomu, že by jim všem Dobby odebral hůlky, následovalo by rychlé zatčení a pád celého kouzelnického světa.
Ne, ta vzpomínka mohla počkat.
Když došli ke vchodu, objevili se Dean Thomas s Waynem Hopkinsem a postrčili mezi ně Snapea. Očividně byl trochu pocuchaný.
Harry sledoval, jak se za Kingsleyho zády zavírají dveře jeho kanceláře. Pak zvedl sluchátko telefonu; nikdo z návštěvníků si nevšiml, že je vyvěšený.
„Slyšela jsi všechno?“ zeptal se.
„Každé slovo, Harry,“ odpověděl Hermionin hlas.
Poznámka autorky: Tak tady to máte. Co si o tom myslíte? Pokud si někteří z vás říkají, že Harry to trochu přehnal, zamyslete se nad důvodem. A ne, nejde jen o pomstu (i když trochu ano). Někteří z vás si možná myslí, že Harry dělá jen to, z čeho obvinil ministerstvo v ‚Harry už toho má dost‘, což je do jisté míry pravda, ale ve skutečnosti zneužil už tak zkorumpovaný systém, protože jen shora se dají provést změny nutné k jeho zlepšení. Doufám, že to dávalo smysl.