Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Našlapuj zlehka

9. kapitola - část 2/2

Našlapuj zlehka
Vložené: Jacomo - 13.09. 2022 Téma: Našlapuj zlehka
Jacomo nám napísal:

Našlapuj zlehka 


Autor: Dius Corvus

Překlad: Jacomo     Beta: Calwen


Drama/Romantika
Slash - Snarry

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

9. kapitola – část 2/2

 

Zbytek dne Harry viděl Severuse jen málo. Po osamělém obědě a věštění z čísel si to namířil do knihovny a přečetl si pár pasáží o soubojové etiketě. Bradavice zjevně měly působivou historii soubojů, i když jejich počet v poslední době klesl. Nebylo překvapením, že většina jich proběhla mezi Nebelvírem a Zmijozelem a zmijozelská strana obvykle vyhrála. Mazanost vítězí nad silou, pomyslel si Harry.

Po průzkumu si dal v kuchyni brzkou, ale vydatnou večeři a pak se vplížil do své ložnice, jen s krátkou zastávkou ve společenské místnosti, aby zjistil, jestli Severus dorazí. Když se ale neukázal, povzdechl si, nastavil budík a pokusil se aspoň na chvilku usnout, přičemž automaticky seslal zamykací, umlčovací a vymezovací kouzla jako obvykle.

Probudil se ve tři čtvrtě na dvanáct. S myšlenkou, že mu zbývá ještě spousta času, vyskočil z postele a rychle se oblékl. Postříkal si obličej troškou vody a nahlédl do Severusovy ložnice. Jak očekával, kromě těžkopádně chrápajícího Crabbea tam nikdo jiný nebyl. Výborně, pomyslel si, tiše přenesl Brumbálovo sledovací kouzlo na zmijozela a vydal se do kuchyně pro lok kávy na probuzení.

Když dorazil do Pamětní síně, byla minuta po dvanácté.

„Kde jsi byl?” zasyčel Severus, jakmile Harry vešel. „Hledal jsem tě celý den, ale nebyl jsi ani v knihovně, ani ve společenské místnosti, a do tvého pokoje jsem se nemohl dostat.”

„Seslal jsem zamykací a tišící kouzlo,” poznamenal Harry roztržitě. „Uklidni se. Vyhrajeme.” Umlčovací kouzla, vymezovací kouzla, vše připraveno - dobře, odškrtl si v duchu. Aspoň že Pobertové vědí, co dělají. Žádné vyrušování od Filche.

Black na druhé straně místnosti si odfrkl: „Sni dál, Froste.”

Harry se rozhlédl po Pamětní síni. Byl tu už několikrát, ale moc se tu nezdržoval: přemítat nad zašlou slávou a dávnou velkolepostí v době války moc nepomáhalo. Bylo tu málo světla, protože ho poskytovaly jen pochodně rozmístěné okolo všech čtyř stěn. Místa, kam jejich světlo nedosáhlo, halily stíny, ale Harry jasně rozeznal tváře obou nebelvírů, bledé, ale odhodlané, stejně jako další dvojici, která stála za Potterem a jeho sekundantem.

„Takže sis přivedl celý gang, Pottere,” podotkl a prolomil tak ticho.

Petr Pettigrew a Remus Lupin popošli vpřed. Lupin potlačil zívnutí, zatímco Pettigrew vzdorovitě vystrčil bradu. Harry se ušklíbl.

„Na publiku není nic špatného,” opáčil Black.

Harry pokrčil rameny: „Samozřejmě, že ne.”

Black měl na sobě něco, o čem si Harry domyslel, že musí být tradiční soubojový hábit: lnul mu těsně k tělu, ale měl nečekaně široké rukávy a zářivý emblém na zádech a na hrudi. Pohlédl na Pottera a zaregistroval, že má na sobě totéž. Na Blackovi to ale vypadá mnohem líp.

„Rozhodl ses, jaká bude tvá podmínka?” zeptal se Potter ostře.

Hm, ne, pomyslel si Harry. Sjel pohledem k Severusovi, ale ten byl zaměstnaný vysíláním smrtících pohledů na nebelvíry. Naštěstí na sobě nemá jeden z těch směšných oděvů, mihlo se mu hlavou. Ale není to ani jeho školní uniforma. Zamračil se. Šlo o slavnostní hábit - potrhaný, starý, ale zjevně ve stylu určeném pro plesy nebo společenské akce.

Severus se otočil a setkal se krátce s Harryho pohledem, načež rychle sklopil zrak. Stydí se za to, co nosí? pomyslel si Harry a srdce se mu sevřelo soucitem.

„Tak rozhodl ses už?” houkl Black.

„Pospěš si, Froste,” podotkl Severus nevýrazně. „Vyslov podmínku.”

„Tak tedy dobře,” souhlasil Harry nakonec. „Jako vyzvaný sděluji svou podmínku: od této noci bys měl zůstat po celý rok a den věrný Lily Evansové.”

Nastala významná pauza. „Cože! - To je-” prskal s vykulenýma očima Black. „Jamesi! V podstatě tě nutí k celibátu a tohle je náš poslední ročník - co Amanda Wilkinsonová nebo ta havraspárská prefektka - jak jen se jmenuje? -”

„Klid, Siriusi,” odsekl Potter s výrazem klidného odhodlání ve tváři. „Přijímám tvou podmínku.” Harry znovu pocítil pohyb magie, jako když se mění nitky na tapiserii.

„Ale Jamesi -” kňučel Black bezúspěšně, dokud na něj Potter nevrhl umlčující pohled.

Harry přikývl: „Věřím, že v tomto momentě se sekundanti pokoušejí dojednat smír.”

Severus si odfrkl a Black se znechucením vydechl.

„Jo, prozkoumal jsem v knihovně etiketu soubojů,” podotkl Harry tiše k Severusovi a při otáčení se pousmál.

„Jasně, zkoumání naprosto zbytečných zvyků místo toho, abys mě vyhledal kvůli osvojení technik, jak ho porazit!” zasyčel Severus. „Jeho útoky jsou převážně založené na přeměňování a mohl bych ti ukázat vzorec jeho útočení, kdybys -”

„Připravený?” houkl Black. „Předpokládám, že žádné usmíření není potřebné, že jo?”

Severus zmlkl, couvl, ale stále se zlostně mračil na všechno a na všechny. „Jasně,” vyštěkl dřív, než stihl Sirius znovu zaječet jako siréna v mlze.

„Neboj se,” hlesl Harry tiše. Blackovo hulákání ignoroval. „Vyhraju.”

Severus si znovu odfrkl, ale Harry se otočil a vytáhl hůlku.

„Připraven?” křikl Black. „Počítám do tří. Jedna - dvě -”

„Počkat,” přerušil ho Harry. „Chci přidat další podmínku.”

Ucítil na sobě pět párů očí.

„To nemůžeš,” zamítl Black. „Už jste podmínky vyslovili a přijali. Teď musíte bojovat.”

„Možná jsi zapomněl na souboj mezi Eteoklem a Polynicesem? Ti dva těsně před soubojem vyslovili čtyřicet sedm podmínek - oba. A možná jsi neslyšel o souboji mezi Cynthií de Cygnus a vévodkyní z Avionu? Než se ty dvě utkaly, vévodkyně vyslovila dvanáct nesouvisejících podmínek, zatímco Cynthie dvanáct, které se vztahovaly k souboji.”

Black a Potter si vyměnili totožné zmatené pohledy. Harry slyšel, jak Severus za jeho zády pohrdavě zafuněl.

„A jaká je tedy tvá nová podmínka?” zeptal se Potter.

„Jako vyzvaný uvádím svou druhou podmínku,” spustil Harry. „Pokaždé, když budeš po dobu jednoho roku a dne ošklivě mluvit nebo se podílet na nepřátelské akci proti Severusovi Alexandrovi Snapeovi, budeš se muset okamžitě ospravedlnit.”

Harry domluvil a opatrně vrhl pohled Severusovým směrem. Jejich oči se na krátkou chvíli setkaly, a pak se Harry znovu zaměřil na zmatené nebelvíry. Výraz v těch černých očích byl nesrozumitelný, ale Harry cítil, jak se mu zrychluje tep. Minimálně mi neutrhl hlavu, mihlo se mu hlavou. Zatím.

„Další podmínka!” zakvílel Petr. „To je podvádění!”

„Sklapni, Petře,” okřikl ho Black automaticky. „Odmítni tu podmínku, Jamesi. Snaží se chránit Srabuse, no, není to dojemné?”

Koutkem oka Harry viděl, jak je Severus napjatý. Nenech se jimi naštvat, Severusi, prosil ho v duchu. Prosím. Přijmi to.

„To je podvádění!” trval Pettigrew na svém. „Měl by prohrát - automaticky.”

„Vůbec to není podvádění. Vyzyvatel může taky dodat další podmínky,” poznamenal Harry ležérně, i když si přál, aby mohl toho zrádce uškrtit. Obrátil svou pozornost k Blackovi. „Možná byste rádi věděli, jak to, že určité věci vím?”

Black se zarazil a vyměnil si s Potterem pohled.

„Výborně,” souhlasil Potter pomalu. „Jako vyzyvatel vyslovím svou druhou podmínku: vypiješ veritasérum a budeš hodinu a minutu odpovídat na všechny otázky, které položím.”

„Nepřijatelné,” odmítl Harry okamžitě. „Hodinový výslech pod veritasérem? Víš vůbec, kolik lektvaru by bylo potřeba?” Jen tři kapky, ale to nemusí vědět.

Potter zrudl. „Fajn, tak… jedenáct minut.”

Harry se uculil. Takže to musí být něco a kousek, pomyslel si. Jak kuriózní. „Přijímáš mou druhou podmínku?”

Potter přikývl: „Přijímám ji.”

„Pak i já přijímám tvoji,” potvrdil Harry a znovu cítil, jak magie pracuje a splétá ve vzduchu kolem nich slova a kouzla.

„Dobře,” řekl Black. „Počítám do tří. Jedna - dvě -”

„Počkej,” přerušil ho Harry podruhé. „Já -”

„Už žádné další podmínky!” vybuchl Black.

Harry cítil, jak se něco za ním pohnulo. Napjal se, když mu Severus pevně sevřel paži. „Co si sakra myslíš, že děláš, Froste?” zasyčel. Harry cítil, jak ho zmijozelův dech šimrá na uchu, jako ten nejnepolapitelnější z andělů. „Četl jsi o tom, co se stane, že když je vysloveno příliš mnoho podmínek, způsobí to příliš mnoho následků -”

„Severusi, uklidni se,” pronesl Harry nahlas, aniž by se podíval spolužákovým směrem. Se Severusem stojícím tak blízko, že v chladu noci cítil jeho teplo, bylo těžké myslet. „Jako vyzvaný vyslovuji svou třetí podmínku.”

„Odmítám další podmínky,” prohlásil Potter otráveně.

Harry ho ignoroval. „Stejná pravidla mé druhé podmínky platí pro Siriuse Terebelluma Blacka, Petra Pettigrewa a Remuse Johna Lupina.”

„Co to sakra je!” zaklel Black. „To je - to je -”

„Jak to, že znáš mé prostřední jméno?”

Poté, co Lupin tiše položil svou otázku, nastalo ticho. Vlkodlakova tvář byla bledá, ale zdálo se, že si zachoval klid.

Harry pokrčil rameny: „Možná ti to povím, pokud Potter náš souboj vyhraje.”

„Ale nemůžeš jen tak klást podmínky lidem, kteří nejsou duelanti, ani jejich sekundanti!” vykřikl Black. „To dá rozum!”

„Samozřejmě,” souhlasil Harry klidně. „Na to se ptám.”

Black na něj jen nechápavě zíral: „He?”

Ale než stihl Harry cokoliv říct, Severus zavrčel: „Zbláznil ses? Buď jsi ten nejšílenější a nejnevyrovnanější pitomec, jakého jsem kdy potkal, nebo jsi vážně mentálně postižený! Jak můžeš uvažovat, že se jim postavíš všem najednou?”

„Nám všem?” zalapal Black po dechu.

„To je šílenství!” syčel Severus.

Ne,” zamítl Harry důrazně a pevně, ale ne nelaskavě. Zvedl ruku, uchopil Severuse za zápěstí a odtáhl jeho prsty ze své paže. Je příliš blízko, pomyslel si a zaznamenal v ostře řezané tváři hněv, v očích divoký pohled, závan vzduchu na krku a na obličeji. „Není možné, abych prohrál,” pokračoval mírně.

„Ty -!”

„Věř mi,” ujistil Severuse tiše s pohledem pevně zabořeným do jeho očí. Věř mi, zopakoval v duchu. Někde vzadu v hlavě věděl, že může jen tak sáhnout do Severusovy mysli a ohýbat ji jako hadrovou panenku - ale to nechtěl. Ne. Chtěl…

„Jsi blázen,” prohlásil Severus důrazně trochu chraplavým hlasem. Odtáhl se a Harry ho pustil, náhle si vědom nebelvírů na druhém konci tmavé místnosti, náhle si vědom bouře vlastních emocí.

Odvrátil se. Nenech ho odejít neporaženého, naštval se Harry. Ukaž mu víc síly!

„Nejspíš ano,” potvrdil stroze. „Ale stejně vyhraju.” Na to se otočil čelem k Pobertům. „Moje třetí podmínka jste vy všichni čtyři najednou. Berete to?”

Potter a Black si vyměnili pohledy. Lupin a Pettigrew se sklonili a něco šeptali.

Harry se krátce uchechtl. „Je poněkud těžké uvěřit, že se čtyři nebelvíři bojí, že je porazí jeden jediný zmijozel.”

Black zvedl hlavu a zamračil se: „No, když se vezme v úvahu zjevný fakt, že zmijozelové podvádějí -”

„Bojíš se, že budu mít něco v rukávu?” zeptal se Harry s pozvednutím obočí. S rozvahou si rozepnul hábit, svlékl ho a odhodil ho do kouta. „Všimněte si, že nemám rukávy,” podotkl suše.

Měl na sobě černé tričko bez rukávů, důkladně zastrčené do kalhot - starých džínů, které si pořídil už před merlinvíjak dlouhou dobou. Tohle oblečení nosíval během výcviku v Kolébce a při cvičných soubojích s bystrozory. Tričko a džíny mu byly nyní docela těsné, ale tím se vyhnul povlávání těžkých hábitů. Do skutečného boje nosil velký plášť připomínající kabát navlečený přes zakouzlenou, těsně padnoucí výbavu; pláště sloužily většinou k rozptýlení a poskytovaly nesprávný cíl nepřátelské křížové palbě, ale většina ochranných kouzel byla položena přímo na kůži nebo na vrstvy oděvu, které byly tělu nejblíž.

„Už jste se rozhodli?” zvolal.

„Přijímáme,” promluvil nakonec Potter a věnoval Harrymu znechucený pohled. Ten se mu chystal říct, aby to oznámil formálně, ale ucítil, že kouzlo se už pohybuje vzduchem jako potvrzení. „Ale jaké jsou podmínky porážky? A co sekundanti?”

„Porážka bude, když nikdo z vás nezůstane stát,” řekl Harry, „a sekundanty nepotřebujete. V souboji mezi Lilith z Lesa a -”

„Sklapni už,” přerušil ho Black. „Nějaké další podmínky?”

„Vlastně ano,” kývl Harry a zvedl ruku, protože nebelvíři začali rozhořčeně ječet. Zmlkli. Harry se v duchu usmál. To vždycky zabere, pomyslel si. Nic není horší než nervózní bystrozoři. „Jako vyzvaný vyslovím svou čtvrtou podmínku: o tomto souboji nebudete s nikým mluvit - ani mezi sebou - po dobu jednoho roku a dne.”

Nastalo ticho a pak se Black podezřívavě zeptal: „Proč?”

Harry pokrčil rameny. „Protože jsem milosrdný a rád vám poskytnu omluvu pro vaše mlčení poté, co budete totálně poražení.”

Black si odfrkl: „Jak myslíš. Chceš do toho zapracovat novou podmínku, Jamesi? Něco jako, že ten had dostane deset ran dřív, než zaútočí?”

„To vlastně není špatný nápad,” vložil se do toho Harry. „Jsem ochotný nechat vás na mě vypálil pět plus jednu střelu, než půjdu do útoku, pokud přijmete mou čtvrtou podmínku.”

Severus zaklel. „To odmítám! Jakožto sekundant tohohle pitomce odmítám -”

„Sekundant nemá do podmínek co mluvit,” přerušil ho Harry a otočil se ke zmijozelovi. Nepodlehni Voldemortovu chtíči, varoval sám sebe, buď opatrný - bojuj s tím - Zadržel dech.

„Připraven?” křikl Black.

Je tak blízko, tak blízko, pomyslel si Harry. Mohl na tváři cítit Severusův dech; mohl vidět záblesky nejistoty, hněvu, podráždění, strachu, ale jiného, takového, ze kterého mu běhal mráz po zádech, chvění, které nemělo nic společného s prouděním chladného nočního vzduchu; mohl cítit teplo Severusova těla - tak blízko -

„Jedna -”

Je to chtíč! křičely Harryho myšlenky. Voldemortův chtíč!

„Dva -”

Zvedl ruku a odstrčil Severuse - dost silně, že se zmijozel až zapotácel - zpátky ke zdi a mimo palební linii -

„Tři!”

Harry se skrčil a plynulým pohybem se odkulil stranou, jen cítil, jak mu vypálené kouzlo přeletělo nad hlavou a narazilo do zdi za ním.

Mrštně vyskočil a křikl: „Jedna!”

Další dvě kouzla přišla najednou. Ti pitomci by se měli aspoň pokusit o širší záběr, pomyslel si, když jim uhýbal z cesty a zároveň cítil, že se k němu třetí - ha, tohle je lepší, konečně to jde do šířky - žene jako nevyhnutelná přílivová vlna -

Tentokrát zůstal stát strnule bez pohybu a jen nechal poslední kouzlo, aby ho obteklo jako řeka balvan ve svém korytě.

„Dva, tři a čtyři!” houkl. Zachytil, že se na tvářích Pobertů mihl výraz uspokojení, jinak měli ústa dokořán a vytřeštěné oči. A pak nemohl odolat - otočil se a vrhl Severusovým směrem rychlý pohled. Co mu asi táhne hlavou? uvažoval, protože černé oči se skrývaly ve stínu - o čem přemýšlí -

V tom se Severus pohnul, mírně zvedl hlavu a Harry v těch očích uviděl záblesk úzkosti -

Harry uhnul stranou, protože cítil, jak se jedno kouzlo stáčí k němu a zároveň jak vzduch protíná další -

Na poslední chvíli se přikrčil a vyslal nad hlavu štít. Obě střely se srazily a magie se ve vlnách rozlila do stran a nad ním jako déšť.

Zvedl se a tiše pronesl: „Pět a jedna navíc.”

Pobertové se posunuli. Black šťouchl do Pettigrewa a zrádce odchvátal stranou. Aspoň vědí, že se mají rozprostřít, pomyslel si Harry. Lupin měl ve tváři výraz soustředění; Potter ostražitosti a - ano, strachu.

Harry se usmál. Zvedl hůlku. Black se napjal.

Mdloby na tebe!” zapištěl Pettigrew.

Harry hněvivě sekl hůlkou - ten zatracený zrádce se v momentě sesypal a Harry zaznamenal, jak se k němu řítí další tři kletby -

Obturbo!1)” zasyčel, protože si včas uvědomil, že má skrýt svou schopnost bezhůlkové magie. Kletba proletěla vzduchem a zasáhla zrádce. Harry se ušklíbl, mávl hůlkou širokým obloukem a ona tři kouzla se rozplynula. Měl jsem něco zablábolit, pomyslel si, doufejme, že si toho nevšimnou -

„Petře!” zařval Black. „Co to sakra děláš -?”

Pettigrew zmateně pobíhal a Harry s hrůzou a pobavením zároveň sledoval, jak se ta krysa vrhla Blackovi k nohám, přitiskla se k nim a schovala si hlavu mezi jeho stehna -

Black vykřikl, zavrávoral a upadl.

Harry se ušklíbl a pak se otočil na Pottera. Viděl, jak se k němu blíží kouzlo, prudký proud rudého světla. Mám se sehnout nebo ho blokovat? zvažoval. Bylo to vzrušující - vzrušující bojovat, dobývat, porážet tyhle blázny - bylo vzrušující být mocný -

Nejmocnější na světě -

Rozpřáhl se hůlkou. Kouzlo zasyčelo, zajiskřilo a stočilo se kolem jeho hůlky do spirály, svíjející se jako popletené zvíře. Švihl zápěstím a magie vyrazila zpět rychleji než předtím. Po Lupinově tváři se rozlil šok, a poté se bezvládně zhroutil na podlahu.

„Náměsíčníku!” vykřikl přiškrceně Black. „Pusť - mě - ty - mrňavý -”

„Dopřej mu to chvíli, ne?” zamumlal Harry, ale jeho hlas se místností nesl a rozléhal jako dunění hromu, dunění hromu, které znělo syčivě - jako by ten zvuk vycházel z velkého vlnícího se hada.

Harry namířil hůlku a Black ztuhl. Relaxuj, pomyslel si Harry. Ať si ten ubohý zrádce pro jednou splní svoje sny. Black se zhroutil na zem s prázdným pohledem a Pettigrew se dychtivě rozkročil nad jeho hrudníkem -

Harry otráveně uhnul stranou, protože k němu mířila sprcha Potterových kouzel. Jako stříkačka. Myslel si, že může vyzvat mě?

„Siriusi, nech toho!” vykřikl Potter.

„Obávám se, že nebude schopen ‘toho nechat’, jak říkáš,” zašeptal Harry. Jeho hlas rezonoval vzduchem jako tisíc syčení. Potter vykulil oči a couvl.

Harry pokročil vpřed.

„Tví kamarádi padli, Pottere,” prohlásil tiše. „Jaké to je být poslední, kdo zůstal stát? Jaké to je být sám - když tě všichni kamarádi opustili, když ti zbyla jen vzpomínka na jejich nenávist!” Cítil sílu, která mu proudila tělem. Poháry se chvěly na stojanech, medaile se otřásaly a zvonily o sklo vitrín.

Potter klopýtavě couvl.

Harry zvedl hůlku -

„Froste! Ne - nezabíjej ho.”

Harry ztuhl a otočil se.

Za ním stál Severus a světlo pochodní mu dopadalo na tvář jako kaskáda rubínů. Je tak krásný, pomyslel si a vyšlehl se v něm strašlivý žár plný života. A je můj -

V tom ucítil, jak se k němu řítí nějaké kouzlo -

Mávl hůlkou do vzduchu a kouzlo se roztříštilo. Ale bylo silné a on ucítil vlny zlomené magie, které se mu přelily přes tvář.

„Pottere…” zavrčel a popošel vpřed.

Potter náhle padl na zem, oči vytřeštěné hrůzou a rozklepané rty - z hrdla se mu vydral přiškrcený zvuk…

Uslyšel zalapání po dechu. Švihl hůlkou a nejasný obrys trofeje ve tvaru mořské panny se odsunul stranou.

Lestrangi?” zasyčel, když se odtamtud vypotácel černovlasý prefekt. „Co -”

Ale zmlkl, protože na bledé, aristokratické tváři uviděl výraz strachu a úcty. Lestrange náhle padl na kolena a oči mu ve světle pochodní zářily.

„Pane?” zašeptal. Harry cítil, jak v něm ten hlas rezonuje a rezonuje, rezonuje mu v srdci, v duši…

Připadal si jako v pasti - uvězněný mezi obdivem v Lestrangeových očích a děsem v těch Potterových. Couvl. Něco bylo špatně.

Prudce se otočil. Když viděl, že i Severus couvl, jako by ho uhodil, sevřelo se mu srdce.

Popošel ke štítu s hladkým povrchem a podíval se na svůj odraz.

Zírala na něj tvář - tvář, kterou viděl v Kolébce. Tvář se Znamením zla - tvář se strašidelným úsměvem - tvář s jedním děsivým rudým okem - 

Přidušený výkřik, který se mu dral ze rtů, nedokázal zadržet. Ne, pomyslel si, hlavu plnou zmatených myšlenek. Ne! Byl v pasti, uvězněný těmi pohledy plnými strachu, bázně a -

Zoufale se otočil k Severusovi, ale ten sebou trhl. Srdce se mu rozpadlo na prach.

To není možné, říkal si. Vzrušení ze souboje, z poražení, dobývání, vítězství a moci - to všechno okamžitě vybledlo. Dostaň tu katastrofu pod kontrolu, pomyslel si. Paměťová kouzla - paměťová kouzla -

„Pane -” zašeptal Lestrange.

Mdloby na tebe!” křikl Harry. Lestrange se snažil utéct a narazil do zdi. „Zapomeň!” syčel Harry dál. „Mdloby na tebe!

„Ne!” zalykal se Potter -

ZAPOMEŇ!” zahřměl Harry, než ztratí nervy. Potterovy oči okamžitě pohasly. Bude jen vědět, že byl poražen, ale nebude si to pamatovat.Mdloby na tebe,” dodal Harry chraplavě a nechal kouzlo rozšířit se do stran, dokud všichni Pobertové neleželi na podlaze v bezvědomí.

Pak se otočil. Severus! pomyslel si s úzkostí.

Jeho sekundant vytřeštěně zíral a jeho tvář měla ve světle pochodní nezdravou barvu. Harry si přál, aby mohl zmizet, přál si, aby se mohl rozplynout, přál si vrhnout se Severusovi k nohám a křičet: Ne! Nejsem Voldemort! Nejsem. Jsem jen Harry nebo Jonathan - neodcházej, neopouštěj -

„Severusi -” zaskřehotal.

Severus o krok couvl.

Harry se zhluboka, ale roztřeseně nadechl. „Prosím. Dovol mi to vysvětlit. Já…” Já nejsem monstrum. Je ve mně monstrum - ale já to nejsem! Věř mi, prosím. Jsem jen… Jonathan Frost.

Uvědomil si, že to řekl nahlas, až podle výrazu na Severusově tváři.

Polkl, popošel blíž a zašeptal: „Je to pravda.”

Severus se ani nepohnul. Stáli teď od sebe na délku paže a Harry cítil strašlivou touhu - bolest, kterou neznal -

„Řekni něco,” zmohl se na další slova a přál si, aby se mu Severus podíval do očí. Ale zmijozelův pohled se mu tvrdošíjně vpíjel do hrudi, protože nedokázal vzhlédnout výš…

Harry se zastavil a vyčkával. Pak pomalu zvedl paži. Bez zkrášlujících kouzel byly jeho jizvy mnohem jasnější. Držel ruku nepohnutě a čekal celou věčnost na reakci.

Severus ji přijal.

Bylo to jako tanec, napadlo Harryho. Pohnul se a Severus se pohnul a pak ucítil kostnaté tělo na svém, potrhaný hábit na své kůži, mastné vlasy na své tváři. Měl sevřené hrdlo a slova zemřela dřív, než se stačila zformovat.

Je to chtíč, připomněla mu jeho mysl. Voldemortův chtíč. Ale je to tak? Držel Severuse a cítil obratle na jeho zádech. Byl tohle Voldemortův chtíč? Nebo to bylo něco v něm? Něco, co bylo jen a jen jeho?

Celý můj. Přitiskl k sobě Severuse tak pevně, že ho napadlo, jestli mu nezpůsobí modřiny, ale druhý mladík se neodtáhl. Byl tady a zůstal v jeho objetí. Tohle je šílenství, táhlo mu divoce hlavou. Tohle je nádherné šílenství. To je ono, víc, víc, víc. Bylo to něco, co znal jen podle slova; něco, co ho děsilo. Něco tak krásného a tak strašného, že se to neodvážil pojmenovat.

Severus.

Nakonec ho pustil, i když neochotně, ale uvědomil si, že jsou uprostřed noci venku s pěti studenty v bezvědomí, kteří tu nahodile leží mezi poháry a medailemi.

„Máme je vzbudit?” zadumal se dlouze. Věděl, že se usmívá, cítil to na svém neznámém obličeji. Připadal si jako pětileté dítě přivedené do hračkářství.

Severus zavrtěl hlavou a pronesl naplno: „Ne. Prostě je tu nech.” Taky se usmívá, pomyslel si Harry a chtěl druhého zmijozela znovu obejmout, ale místo toho jen zvedl ze země svůj hábit.

Pohybovali se tiše, jednak kvůli Filchovi, jednak proto, že nerozvážné slovo by mohlo rozbít to, co se mezi nimi vytvořilo. Ale Harry si s dalším a dalším vzrušením všímal, že kráčejí těsněji u sebe, než by šli jen obyčejní kamarádi, že o sebe občas zavadí rukama, i když oba hledí do tmy před sebou a předstírají, že se to nestalo.

Konečně dorazili do zmijozelské společenské místnosti. Harry otevřel dveře k ložnicím sedmého ročníku a na okamžik se zastavil.

„Pojď spát do mého pokoje,” zamumlal. Celé to muselo být tiché, tak tiché jako tlukot srdce. „Prosím.”

„Ale moje postel…”

„Můžu nějakou vyčarovat,” přerušil ho Harry divoce. Potřebuju tě. „Pamatuješ, jak jsi říkal, že mě probudíš, když budu mít noční můru?”

Severusovy oči potemněly. Ať tě ani nenapadne odejít, pomyslel si Harry a uchopil ho za hubené zápěstí. „Pověz mi to. Co se děje?” Mluvil i nadále tiše, hlas jemný jako dech spícího bradavického hradu.

„Já -” Severus polkl. Sklopil oči a promluvil přiškrceným, zoufalým hlasem. „Způsobil jsem, že jsi upadl do kómatu.” Roztřeseně vzhlédl. „Byl jsem na tebe naštvaný, kvůli hlouposti, a tak, když jsi měl noční můru, neprobudil jsem tě.” Odmlčel se. „Mohl - mohl jsem tě zabít.”

Harry zamrkal a snažil se to vstřebat. „Ale pořád jsem naživu, ne?”

„Ano, ale -”

„Čekal jsi, že tě budu obviňovat?”

Severusovi se náhle zablesklo v očích. „Je to moje chyba, nepopírej to. S domácím skřítkem jsi ve větším bezpečí.”

Harry si odfrkl. „Se skřítkem, kterého Brumbál poslal, aby mě špehoval? To tedy moc ne. A já ti odpouštím, pokud mě příště probudíš.”

Severus polkl. „Nebuď pitomec. Nemůžu ti nic slíbit.”

„Ani tohle ne?”

„Svěřil bys mi svůj život - mně, úplnému cizinci.”

„Já ti věřím,” řekl Harry. Celým svým životem, už poněkolikáté. „I kdybys mě nenáviděl, i kdybys byl na mě rozzuřený - stejně mě probudíš, když to slíbíš.” Znám tě, Severusi Snape, i když ty sám sebe ne. Lépe, než znám sebe. „Budeš spát u mě?”

Severus polkl. Harry na okamžik zauvažoval, jestli se nerozbrečí.

„Ano, když si to přeješ,” kývl Severus vyrovnaným hlasem.

O dlouhou dobu později ležel Harry pod dekou, hleděl do stropu a poslouchal Severusovo oddechování na druhé posteli (přeměněné ze židle). Cítil se unavený, ale nijak moc to nevnímal.

Byl spokojený. Téměř šťastný.

Budeš muset odejít, zašeptal mu vnitřní hlas. Nakonec od něj budeš muset odejít.

Harry se zavrtěl a snažil se ten hlas umlčet. Teď už je příliš pozdě, říkal si. Příliš pozdě vrátit se k tomu, kým byli dřív.

Mysl se mu toulala a on vzpomínal na souboj, na opakované vlny zvráceného hněvu, které při něm zažíval. Tohle je Voldemort, ne já, mračil se do stropu. V Kolébce o tom musí něco být. Najdu to a zničím to monstrum, tu mysl, tělo i duši. Zdálo se mu, že to předsevzetí duní v jeho hlavě, jako kdyby ho vyslovil do díry ve skále. Nepřijmu jeho temnotu za svou.

Zavřel oči a snažil se přivolat spánek.

***

 

Poznámky k překladu:

1) obturbo - nejsem si jistá původem, ale nejpravděpodobnější se mi zdá "ob" - lat. pro, kvůli a "turbo" -  lat. smršť, vichřice, tedy něco na způsob "proti větru, postav se větru"

Prihlásenie

Užívateľské meno:
Heslo:
Hodnotenie článku (Aktívne od 1.6.2022)
Priemerné hodnotenie: 5
Hlasov: 2
Vynikajúci

Pre hodnotenie článku sa musíte prihlásiť.
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: 9. kapitola - část 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 13.09. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No, takže Harry zajistil, aby byl James věrný Lily. A možná tím i zajistil své narození.
Souboj byl úžasný, ale ta tvář teda rozhodně ne. Ale Harry se chce Voldemorta uvnitř sebe zbavit, což chci i já a nesmírně se těším na pokračování.
Děkuji za kapitolu, Jacomo.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: 9. kapitola - část 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 13.09. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Strašně moc jsem se bavila při jmenování podmínek - a reakcemi na ně. Bude psina, až dojde na jejich plnění, aspoň tedy doufám, že o to nebudeme ochuzeni :-D
Pokud se týče druhé části, tak tohle bylo - úžasné? Dechberoucí? Kouzelné? Já nevím, jak přesně popsat, jak na mě tahle místy až děsivá báseň v próze zapůsobila.
Díky.

Jsem krapet zmatená tím, co se stalo po nebo těsně před koncem souboje...
Jasně, Jonathan byl sám proti čtyřem, Severuse držel stranou a vážně je zvládl, přesto... co se tam sakra stalo? :D
Asi si to budu muset přečíst ještě jednou.
Děkuju.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: 9. kapitola - část 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 14.09. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No nazdar! Vypadá to, že se Harry/Voldy docela odvázal... prefekta nadchnul, Severuse vyděsil a Poberty ochromil... tak snad z celé té šlamasty přetrvá hlavně myšlenka, že Johnatan zvítězil a Pobertové musí celý rok držet tlamu, nechat na pokoji Severuse a k tomu James zachová věrnost Lily... mno, to je teda výsledek. Souboj byl zajímavej, jen se pořád těžko smiřuju s Voldym v hlavě, jeho majetnickostí ve vztahu k Severusovi a že je to celé kapku máklé... Proč mám pocit, že nebude tak snadné se dostat do kolébky a hlavně to Harrymu to epesní tetování zůstane na furt? vrátí se vůbec do své doby? Jacomo, ty vždy najdeš nějaký špek:-)
Děkuju za překlad.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Prehľad článkov k tejto téme:

Dius Corvus: ( Jacomo )20.09. 202210. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )13.09. 20229. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )30.08. 20229. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )19.07. 20228. kapitola - část 3/3
Dius Corvus: ( Jacomo )12.07. 20228. kapitola - část 2/3
Dius Corvus: ( Jacomo )05.07. 20228. kapitola - část 1/3
Dius Corvus: ( Jacomo )28.06. 20227. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.06. 20227. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )14.06. 20226. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )07.06. 20226. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )27.11. 20215. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )02.10. 20215. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )28.08. 20214. kapitola - část 2/2
Dius Corvus: ( Jacomo )21.08. 20214. kapitola - část 1/2
Dius Corvus: ( Jacomo )06.02. 20213. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )21.04. 20182. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )17.02. 20181. kapitola
Dius Corvus: ( Jacomo )20.01. 2018Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )22.07. 2017Našlapuj zlehka - úvod