Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola druhá: Jak jsme se sem dostali?

Harry si unaveně přehodil sako přes opěradlo židle a pak se posadil. Oči ho pálily nevyspáním a toužil po své posteli. Schůze kabinetu trvala asi o hodinu a půl déle, než očekával, takže papírování, které odložil na později, mu bude trvat skoro do půlnoci, než s ním bude hotový.

Právě zvedl první dokument, který chtěl pročíst, když se ozvalo zaklepání na dveře jeho kanceláře.

Kdo by šel na návštěvu v tuto hodinu?

„Dále,“ zvolal, dveře se otevřely a objevila se jeho osobní poradkyně Lenka Láskorádová.

„Lenko, co tady děláš v tuhle noční dobu?“ zeptal se překvapeně.

Usmála se na něj: „Nejsi jediný, kdo má co na práci, Harry. Ale když to musíš vědět, tohle je můj poslední úkol, než půjdu domů. Tady máš."

Podala mu několik listů papíru. Uchopil je a prohlížel si je, zatímco pokračovala.

„Lilith si myslí, že to bude účinný způsob, jak přimět lidi, aby trochu více věřili politikům.“

„Jsem si jistý, že bude,“ odpověděl. „Snížit platy poslanců o deset procent a jejich náhrady služebních výdajů o patnáct procent, pak to přimíchat k Národní zdravotní službě. To přiměje pár odpůrců, aby trochu ustoupili, předpokládám.“

„Vneslo by to do politiky trochu více víry,“ souhlasila. „Nebo by to alespoň trochu posunulo veřejné vnímání politiků od bandy chamtivých, zlodějských, sobeckých panchartů bez zásluh.“

„Ach ne,“ řekl Harry. „Dokud nesnížíme všechny daňové sazby na nulu, budeme vždy pro veřejnost banda chamtivých, zlodějských, sobeckých panchartů bez zásluh.“ A to je opravdu zasloužená pověst.“

Obrátil pohled zpět k papírům, které mu Lenka dala. „Přesto jsem ohromen. Ještě nejsme u moci ani celých čtyřicet osm hodin a Lilith už pro nás vychrlila tyto údaje.“

„Jistě jsi měl nějaký důvod, abys z ní udělal ministryni financí,“ odpověděla Lenka. „Navíc ten obraceč času, který pro nás Neville s Hannah dokázali ukrást, jí pravděpodobně pomohl získat více času na tom pracovat.“

Harry se uchechtl. „Být na šesti různých místech najednou, to je tajemství politiky. Zřejmě budeme muset trochu přesvědčovat, abychom tyhle věci prosadili bez povyku.“

„Ráno se uvidím s Tracey a požádám ji, aby uvařila několik várek lektvaru na snížení odporu. To by je mělo učinit vstřícnějšími vůči našim plánům.“

Harry přikývl: „Možná nech taky udělat pár uklidňujících lektvarů, jen aby bylo jisté, že nepropadnou panice.“

Lenka přikývla. „Dobře. Uvidíme se ráno.“

„Dobrou noc," zavolal za ní Harry, když zamířila ke dveřím.

Odložil zprávy od Lilith a vrátil se k papírům před sebou, ale ať se snažil sebevíc, nedokázal se soustředit. Po zážitcích posledních dvou dnů si nemohl pomoct, přemýšlel nad událostmi, které ho vedly k tomu, že je dnes v této pozici.

V patnácti letech opustil Školu čar a kouzel v Bradavicích, protože měl dost zaostalé společnosti a zkorumpovaných lidí, kteří ji údajně řídili.

Chvíli to plánoval a pro svůj útěk udělal nezbytná opatření. Vzhledem k tomu, že politici byli zkorumpovaní, hrabiví pancharti, napsal do kouzelnické banky skřetů Gringottových a nařídil, aby byly jeho rodinné trezory uzavřeny do té doby, než on nebo některý z jeho dědiců uzná za vhodné je znovu otevřít.

Vzal si na pomoc domácího skřítka Dobbyho, svého starého přítele, aby pro něj našel opuštěný dům, ve kterém by mohl bydlet. Po jeho odchodu z Bradavic Dobby a dvacet dalších domácích skřítků, které přesvědčil, aby vstoupili k Harrymu do zaměstnání, vztyčili nejmocnější ochranná kouzla, jaká dokázali. Mimořádná bezpečnost byla získána díky skutečnosti, že domácí skřítci používali vlastní druh magie, takový, který by mnoho kouzelníků nenapadlo hledat. Poté vynaložili velké úsilí, aby dům učinili obyvatelným.

Konečný výsledek byl luxusní. Harry si sehnal nenápadnou práci, která zaplatila těch pár účtů, co mu chodily, a usadil se v míruplném a osamělém životě.

Tato samotářská existence však neměla trvat dlouho.

V červenci toho samého roku, jen pár dní poté, co Bradavický expres odvezl studenty domů na léto, měl Harry velmi znepokojivou vizi; Voldemort a jeho smrtijedi napadli Hermionu s rodiči v jejich rodinném domě.

Harry si myslel, že by se mohl úplně odříznout, ale nedokázal to, ne když šlo o ni, ne když ho tak zoufale potřebovala.

Na jeho pokyn vedl Dobby záchranný tým šesti domácích skřítků do domu Grangerových. Když přimáčkli smrtijedy ke zdi a zachránili Hermionu, její rodiče a kocoura Křivonožku, Harry se věnoval dalšímu úkolu.

Zapomněl na všechno, co na něj Snape kdy křičel mezi všemi urážkami v jejich údajných lekcích nitrobrany, zavřel oči a soustředil se. Soustředil se na místo ve své mysli, které mu řeklo, když byl Voldemort nablízku; na bod, odkud pocházely vize a sny o činech Pána zla. Našel ho a zaútočil na něj.

A přitom zaútočil na mysl samotného Pána zla.

Snape jednou řekl, že když dá Voldemortovi přístup ke svým emocím, dává mu nad sebou moc, ale nebylo tomu tak. Pravda, dalo to Voldemortovi nápady, za kým jít, ale byla to také zbraň, kterou proti němu Harry mohl použít. Voldemort nerozuměl mnoha Harryho pocitům, a obzvlášť láska byla jedním z citů, jejíž pojem nedokázal úplně pochopit. Ve skutečnosti mu ta emoce působila bolest. Kdysi dávno stačila láska, kterou Harryho matka chovala ke svému synovi, ke zničení Voldemortova fyzického bytí. A teď Harry použil svou lásku, tu lásku, kterou cítil k Hermioně, k mučení Voldemortovy mysli.

Neměl ponětí, co se dělo s Voldemortem bezprostředně poté, ale Pán zla se už nikdy nepokusil Harryho trýznit pohráváním si s jeho myslí.

Musel se však vypořádat se závažnějšími věcmi. Nejdůležitější byla plačící mladá čarodějka, která se mu vrhla do náruče, jakmile si uvědomila jeho přítomnost.

Samozřejmě mu udělala přednáškou o tom, že utekl, místo aby s ní promluvil, ale po ztrátě sebekontroly a projevu jejích skutečných citů (a po několika ostrých slovech od Hermioniny matky Emmy), si Harry uvědomil, že se zase tak moc nezlobí, víc než jeho útěk ji štvalo, že zmizel a nevzal ji s sebou.

Od toho okamžiku byli nerozluční.

Po té noci si Harry dovolil dočasný ústupek ze svého odmítnutí znovu vstoupit do kouzelnického světa. Hermiona chtěla poslat dopis profesorce McGonagallové, v němž oznámila, že odchází z bradavické školy, a zatraceně, Harry by ji nikdy nenechal, aby na poštu v Příčné ulici šla sama.

Dobby použil trochu skřítčí magie, aby poskytl Harrymu převlek, který dokázal všechny úspěšně oklamat.

Všechny kromě jedné osoby, Garricka Ollivandera.

Harry neměl ponětí, jak a kdy starý výrobce hůlek zjistil, kdo vlastně je, ale nakonec se ocitli vedle něj na poště. Ollivander vytáhl z kapsy hůlku, tajně ji vstrčil Harrymu do ruky a on ji instinktivně uchopil. Ani jeden z nich nic neřekl, a když Ollivander skončil se svou záležitostí na poště, mrkl na Harryho a odešel.

Doma Harry hůlku otestoval a zjistil, že pro něj dobře pracuje, a tak se rozhodl si ji nechat. Útok na Hermionu mu dokázal, že nemůže uniknout vlivům kouzelnického světa tak snadno, jak doufal.

Hermioniny důvody, proč opustila kouzelnický svět, byly celkem pochopitelné. Po Harryho odchodu zjistila, že její přátelství s Ronem není tak pevné, jak si myslela. Ve skutečnosti si bez Harryho Ron začal hrát na vůdce a měl okrajové úspěchy. Samozřejmě s dívkami jako Levandule Brownová, visícími mu na rtech, a tak se po měsíci Harryho nepřítomnosti stal Ron někým, s kým už Hermiona nechtěla mít nic společného.

Pak tu bylo ministerstvo.

Řízení Brumbálovy armády bylo jednou z mnoha věcí, které se Ron pokusil převzít, aby získal více popularity (kromě toho být nejlepším hráčem famfrpálu). Zcela zapomněl na potřebu utajení a žvanil o tom uprostřed chodby ve snaze udělat dojem na skupinu mrzimorských dívek z šestého ročníku. Bohužel ho zaslechla Pansy Parkinsonová a běžela za profesorkou Umbridgeovou.

Hermiona si zpětně uvědomila, že říkat si ‚Brumbálova armáda‘ byl špatný nápad, protože toto jméno samo o sobě stačilo ministerstvu, aby vyhnalo Brumbála z Bradavic a poskytlo Umbridgeové ještě větší moc nad školou. Vytvořila skupinu studentů známou jako ‚Inkviziční četa‘, aby jí pomohli v její hrůzovládě. Jednou z jejich pravomocí bylo sbírat body studentům, kteří se chovali špatně. Bylo to něco, co strašně zneužívali. Jen za první týden ztratila Hermiona sedm set bodů za to, že byla ‚mudlovská šmejdka‘. Zdálo se, že nikdo z profesorů ani nemrkl okem.

Posledním hřebíčkem do rakve pro Hermioninu touhu stát se součástí kouzelnického světa byl útok na ni. No, ani ne tak útok samotný, ale dva lidé, kteří se ho účastnili.

Severus Snape, někdo, komu měli na Brumbálovo naléhání navzdory svému nejlepšímu úsudku všichni důvěřovat, měl velkou radost, když mučil její matku Cruciatem, zatímco Draco Malfoy, student z jejího ročníku a jeden z nejhorších provinilců Inkviziční čety, tam byl na výcvikové misi a byl jedním z těch, kteří drželi pod kletbou Cruciatus samotnou Hermionu.

Dva dny poté, co Hermiona odeslala svůj dopis, dostali odpověď od profesorky McGonagallové. Jejich nyní bývalá vedoucí koleje projevila velikou účast a přijala Hermionin odchod, i když, jak přiznala, bolelo ji, že ztratila tak nadějnou studentku. Ujistila je, že si s Brumbálem velmi naléhavě promluví.

Mohli se jen domýšlet, co mu řekla, ale rozhodně se dozvěděl o její touze opustit školu, protože jí napsal dopis, v němž trval na tom, že mimo bradavické ochrany to pro ni není bezpečné. Bystrozorové očividně dorazili do jejich domu pouhé minuty po jejím útěku a viděli uniknout Voldemorta, který byl sotva při vědomí. Ministerstvo nyní stáhlo všechna svá prohlášení o Voldemortově návratu a Brumbál byl zpět u moci v Bradavicích. Jak se dalo předvídat, ve svém dopise Snapea omlouval, přičemž hlavními body bylo, že je to špión, který někdy musí dělat hrozné věci, aby si uchránil své postavení, a také to, jak moc Brumbál tomu muži důvěřuje.

Obvyklé kecy.

Také trval na tom, že již bylo vynaloženo úsilí „přivést mladého Draca zpět ke světlu“.

Hermionina odpověď byla neuctivá, urážlivá a místy přímo jízlivá. Připomenutím událostí za posledních pět let vyvrátila všechna tvrzení o domnělé bezpečnosti Bradavic, navrhla pověsit Draca za krk z trámů nad Velkou síní jako varování ostatním mladším smrtijedům a poukázala na to, že mít špeha mezi smrtijedy bylo užitečné jen tehdy, pokud někdo jednal na základě poskytnutých informací, protože pozdní reakce nikomu nepomohla.

Brumbál už se o nic dalšího nepokusil.