Harry už toho má dost
Autor: sprinter1988
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Harry už toho má dost, část 2.
Neměla v úmyslu ho po celý den pustit z očí. Něco hluboko uvnitř jí říkalo, že nechat ho dnes odejít samotného by byla chyba, která by měla bolestivé následky.
Ještě o tom nevěděla, ale ta chyba se už stala.
O deset minut později Hermiona začínala být velmi netrpělivá a právě se chystala vstát a jít hledat svého postrádaného kamaráda, když před ní přistála sova s výtiskem Denního věštce.
Rozhodla se, že než půjde, zběžně si prohlédne titulky, rozbalila svinuté noviny a otočila na první stranu. Při pohledu na titulek se jí okamžitě rozšířily oči překvapením.
Exkluzivně pro Denního věštce!
Harry Potter promluvil!
Když si Hermiona přečetla první řádek, její tvář zbělela.
Já, Harry James Potter, bych rád čtenářům Denního věštce oficiálně oznámil svůj odchod z kouzelnického světa.
Hermiona vyskočila ze židle a vyběhla ze síně. Noviny zůstaly ležet zapomenuté. Ron a Neville, kteří seděli vedle ní, se naklonili, aby zjistili, co ji přimělo k odchodu, a zarazili se.
Tohle rozhodnutí jsem nebral na lehkou váhu, ale několik posledních měsíců mě opravdu ujistilo o skutečnosti, že do vašeho světa očividně nepatřím.
Ron s Nevillem vystřelili ze svých míst, Ginny už byla o krok před nimi.
Až do dne, kdy mi bylo jedenáct, jsem o kouzelnickém světě nevěděl vůbec nic. Do té doby mě vychovávali mudlovští příbuzní, kteří mi o mém původu nic neřekli.
Lenka už byla na nohou, v patách s Cho a několika dalšími havraspáry. Dean a Seamus se také rozběhli ke dveřím, následováni Parvati, Levandulí a dvojčaty Weasleyovými.
Do mudlovského světa jsem nezapadal, o to se postaraly mé podivné sklony proměnit protivnému učiteli vlasy na modro nebo vyskočit tak vysoko, že jsem přistál na střeše školy.
Brumbál, McGonagallová a Kratiknot se zvedli od učitelského stolu a začali se ubírat ke dveřím, za nimi zbytek Brumbálovy armády.
Když pro mě Rubeus Hagrid, šafář bradavické školy, přišel, aby mě uvedl do magického světa, myslel jsem si, že kouzelnické společenství vypadá jako úžasné místo, kde je možné všechno. Jak moc jsem se mýlil.
Hermiona se dostala na vrchol pátého schodiště a rozběhla se chodbou právě ve chvíli, kdy k jeho úpatí dorazili Ron, Neville a Ginny.
Až příliš brzy o sobě dala vědět temnější, zchátralejší stránka kouzelnického světa v podobě lidí jako Draco Malfoy a jeho parta, kteří se vysmívají lidem a diskriminují je na základě něčeho, co žádný člověk na světě, ať už kouzelník nebo mudla, nemůže ovlivnit: jejich původu.
Hermiona se vydrápala chodbou ke vchodu do nebelvírské věže. Buclatá dáma se na ni smutně a soucitně podívala a její portrét se otevřel, aniž by Hermiona řekla heslo.
Od prvního okamžiku, kdy jsem vkročil do kouzelnického světa, si mě prohlíželi jako nějaké zvíře vystavené v zoologické zahradě a byl jsem terčem mnoha za zády šeptaných a uštěpačných poznámek.
Ron se vrhl otvorem za portrétem právě včas, aby viděl, jak Hermioniny nohy mizí na schodišti do chlapeckých ložnic.
Za tu dobu, co jsem v kouzelnické společnosti, jsem byl oslavován jako hrdina, někdo, koho je třeba obdivovat, i znevažován, říkalo se o mně, že jsem další Pán zla ve výcviku.
Studenti i zaměstnanci se nahrnuli do nebelvírské společenské místnosti a doufali, že nepřišli pozdě.
Za dobu svého života v kouzelnickém světě jsem zabránil muži, který si říká Lord Voldemort, ukrást vzácný a cenný magický artefakt, který mohl být použit k jeho navrácení do života, zabil jsem netvora, který číhal v legendární Tajemné komnatě, než mohl být zneužit k zabití nevinných, zachránil jsem nevinného člověka před osudem horším než smrt, bojoval jsem s trolly, draky, mozkomory, přízraky a spoustou temných čarodějů. Střetl jsem se se sfingami, bubáky, jezerními lidmi, skvorejši i akromantulemi. Dokonce mi před očima zavraždili přítele.
Hermioně se stáhl žaludek, když viděla Harryho postel prázdnou. Nohy se jí podlomily, sesunula se k zemi a do očí se jí draly slzy.
Bojoval jsem se zlem, o kterém se většině lidí ani nesnilo, každý rok jsem zachraňoval školu před zavřením a doslova jsem krvácel za ochranu kouzelnického světa víckrát, než bych chtěl počítat, ale to zřejmě nestačí, že?
Ron klesl na matraci a vytřeštil oči. Ginny dopadla vedle něj. Neville se opřel o jeden ze sloupků Harryho postele a zavřel oči v návalu bolesti.
Unikl jsem z bitvy, ve které jsem málem zemřel, a oznámil světu, že se Pán zla vrátil. Předal jsem seznam jeho stoupenců v naději, že by se mohlo začít jednat, než bude pozdě.
Lenka si zaťala prsty do boku a přidala se k ostatním, kteří zírali na postel. Kolem nich se shromáždili Cho, Dean, Seamus a jejich nebelvírští spolužáci. Sevřelo je mrazivé poznání.
Ministerstvo kouzel však místo toho, aby vzalo v úvahu mé varování, rozhodlo, že mi nelze věřit. Sám ministr kouzel se postaral o to, aby smrtijedovi zajatému v Bradavicích vysáli duši dřív, než mohl podat svědectví.
Do místnosti se hrnuli další a další studenti, nebelvírští, mrzimorští i havraspárští. Nebyli mezi nimi žádní hadi.
Místo aby ministr oznámil světu, že se blíží návrat temných časů, rozhodl se raději obrátit proti každému, kdo se odvážil uvěřit tomu, co jsem řekl.
Brumbál a McGonagallová se protlačili do místnosti a ostatní zaměstnanci je následovali.
Místo toho, aby ministr dal bystrozorům seznam těch, kteří dorazili ke znovuzrození Pána zla, aby je mohli zatknout, rozhodl se raději zahájit očerňovací kampaň proti mně a všem, kteří se mi odvážili věřit.
Remus vstoupil do kuchyně na Grimmauldově náměstí číslo dvanáct a našel Siriuse, jak pláče do dlaní, a vážně se tvářící Tonksovou, jejíž obvykle žvýkačkově růžové ježaté vlasy byly nyní dlouhé, zplihlé, tmavé a depresivní.
Místo aby ministerstvo přiznalo, že nad azkabanskými mozkomory ztrácí kontrolu, považovalo za vhodné přivléct mě před celý Starostolec za to, že jsem se těm odporným duše vysávajícím příšerám ubránil.
Amelie Bonesová se sesula v křesle za svým stolem a unaveně si přejela rukou po tváři.
Místo aby ministerstvo zpřísnilo ostrahu Azkabanu, předstíralo, že je všechno v pořádku, a když se deseti Voldemortovým stoupencům podařilo uprchnout, trvalo na tom, že to není jejich chyba, a místo toho se rozhodlo svalit vinu na svého dlouholetého obětního beránka Siriuse Blacka.
Cornelius Popletal odhodil noviny stranou a se spokojeným úsměvem na tváři se zakousl do svého druhého ranního lívanečku namazaného máslem.
Denní věštec se rozhodl zapojit do hry a psal o mně uštěpačné poznámky, kdykoli se naskytla příležitost. Proč říkat pravdu, když lži a pomluvy se prodávají mnohem lépe?
Percy Weasley na Věštce nechápavě zíral a hlavou se mu honila otázka ‚Co když?‘
Od mého návratu do Bradavic jsem se stal terčem posměchu a pomluv jako nikdy předtím, stejně jako útoků na mou mysl, tělo i duši. Na soukromí už nemám právo a zdá se, že pro ministerstvo je přijatelné užívat mučení, pokud jsem to já, na kom je praktikováno.
Dolores Umbridgeová měla na tváři široký úsměv, když sama u stolu pro učitele popíjela čaj.
Stejně, jako každý na téhle planetě, i já mám svůj bod zlomu. Být mučen a označen za lháře za to, že se snažím chránit svět, byl ten můj. Když dosáhnete bodu zlomu, můžete udělat jednu ze dvou věcí: buď úplně ztratit nervy a postarat se, aby všichni kolem vás trpěli také, nebo můžete odejít. Já jsem si vybral druhou možnost, protože odejít je pro mě nejlepší způsob, jak zajistit, aby trpěli všichni ostatní.
Bill Weasley zachmuřeně vstoupil do kuchyně Doupěte a předal rodičům špatné zprávy.
Jak vidíte, někteří z vás potřebují lekci historie. Voldemort už jednou získal moc a snaha ministerstva ho zastavit se míjela účinkem. Jedenáct let se všemocné Ministerstvo kouzel bezhlavě motalo v kruhu ve slepé panice a bez představy, co dělat, zatímco lord Voldemort a jeho smrtijedi si chodili kolem a zabíjeli všechny čaroděje a mudly, které chtěli. Ať už to byli Prewettovi, Dearbornovi, Bonesovi, Fenwickovi, McKinnonovi, Meadowesovi nebo Longbottomovi, žádná čistokrevná rodina se světlým smýšlením neunikla ztrátám, a pokud jste byli mudlorození, jedinou možností bylo utéct do nějaké mimoevropské země. V roce 1981 se na ministerstvu nacházelo mnoho smrtijedů, od bystrozorů až po Odbor záhad a ve všech odděleních mezi nimi, zatímco mnoho dalších lidí bylo drženo pod kletbou Imperius. Ministerstvo dělilo od pádu jen několik týdnů, možná i dní, když se stalo něco zcela nečekaného. Sám lord Voldemort osobně zavraždil dva z nejlepších bojovníků strany světla a pak obrátil svou hůlku proti jejich synovi. Jeho kletba však selhala a on byl vymrštěn ze svého těla, poražen pouhým dítětem v postýlce.
Nyní to dítě vyrostlo a po čtrnácti letech míru se snaží světu říct, že se Voldemort vrátil, ale svět ho neposlouchá.
A teď už toho má Voldemortův přemožitel dost. Opouští vás.
Smrtijedům vzkazuji: „Pokračujte, dělejte si, co chcete, já už na vás masy upozorňovat nebudu.“
Lucius Malfoy seděl u dlouhého jídelního stolu a v gestu přípitku pozvedl svůj ranní šálek čaje. Jeho žena ho napodobila a oba se samolibě ušklíbli.
Lordu Voldemortovi říkám: „Můžeš si vzít kouzelnický svět. Podle toho, co jsem zažil, jsi v něm docela vítaný.“
Zdálo se, že Voldemortovy rudé oči září ještě jasněji, když zaklonil hlavu a zasmál se.
Svým přátelům, nebo alespoň těm z vás, kteří jsou skutečně mými přáteli, říkám: „Promiňte, ale s tímhle ubohým světem se už dál vyrovnávat nedokážu.“
U zmijozelského stolu Draco a jeho přívrženci hlasitě jásali a vzájemně si blahopřáli k dobře odvedené práci.
A vám ostatním, pisálkům, kteří mě diskreditují, ministerstvu, které mě ponižuje, ochráncům, kteří mě neustále zklamávají, a hlavně vám všem, veřejnosti, která mě odsuzuje, říkám toto: raději doufejte, že vaše ministerstvo má pravdu, protože poslední člověk, který vás chránil před Voldemortem, už na vás nevyplýtvá ani kapku své magie, neztratí kvůli vám ani kapku krve a nevypotí kvůli vám ani kapku potu. Skončil s vámi.
Hluboko pod vchodem do Gringottovy banky kývl hlavní skřet Ragnok na Griphooka a další dva skřety a společně zapečetili trezory Potterů proti vstupu.
Kdo ví, třeba budete mít zase štěstí a další dítě s Voldemortem skoncuje, ale pochybuji o tom.
V zarostlé zahradě domácí skřítek Dobby pomalu zvedl ruce s dlaněmi směřujícími vpřed. Po jeho bocích nejméně dvacet dalších domácích skřítků zrcadlilo jeho počínání. Magie vytryskla z jejich rukou a začala se šířit, aby vytvořila odpuzující bariéru.
Až budete všichni vykřikovat, jak hrozný osud potkal váš svět, a umírat v nepřátelské a krvavé válce, vzpomeňte si, varoval jsem vás.
Brumbál přistoupil blíž a marně zíral na polštář postele s nebesy. Ležela tam Harryho hůlka, přelomená v půli. Jeho kufr a veškeré věci byly pryč.
Lenka objala vzlykající Hermionu kolem ramen. V očích ji pálily slzy.
Tímhle vám Harry Potter říká: „Sbohem a na neshledanou.“
P.S. Pokud si někdo z vás vezme do hlavy, že se mě pokusí najít, neobtěžujte se. Byla by to ztráta času a úsilí a nejspíš by mě to naštvalo.
Poznámka autora (nebo autorky, netuším): Tak tady to je. Co říkáte? Myslím, že by to chtělo ještě aspoň jednu kapitolu, ale nejsem si jistý. Zdá se, že by ho měl někdo po chvíli najít, zdá se nepravděpodobné, že by ministerstvo, Brumbál nebo Voldemort nechali Harryho jen tak vyklouznout z radaru.
Každopádně tohle je jeden z řady nápadů, kde Harry dělá to, co by opravdu měl, tohle je to, co měl udělat ve Fénixově řádu: „Věříte mi nebo mi nevěříte? Tak si sakra všichni trhněte nohou!“
xxx
Jen bych rád upozornil své čtenáře na skutečnost, že jsem rozhodl o budoucnosti tohoto příběhu.
Dlouho jsem doufal, že k tomu přidám další kapitoly, ale nedávno jsem procházel staré příběhy, které jsem si před lety napsal na svůj laptop. Tyto příběhy nebyly nikdy vydány, ale našel jsem jeden, na který jsem zapomněl, a líbil se mi.
Nejprve to potřebuje sem tam nějaké doladění, a pak z toho udělám pokračování tohoto příběhu.
Pracuji na tom!
Ještě jednou děkuji za skvělou reakci na tento příběh!
sprinter 1988
Poznámka překladatelky: Tuto povídku jsem přeložila hlavně kvůli oznámenému pokračování – příště začínáme!