Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Confessions

Kapitola 19: Nepanikař

Confessions
Vložené: Jimmi - 17.07. 2022 Téma: Confessions
Octavie nám napísal:

Shrnutí: Flashback do Doupěte, kde si Molly všimne něčeho zvláštního. Pak se vrátíme do přítomnosti na rodinnou sešlost u Růže a Škorpióna

Písně, které inspirovaly tuto kapitolu:
Clocks - Coldplay
Don't Panic - Coldplay

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.


Kapitola 19: Nepanikař


Prosinec 2020

„Arture! Arture, pojď sem! Nechápu, co je s těmi zatracenými hodinami!“ zakřičí Molly na svého manžela, a přitom si hůlkou ukazuje na hrdlo. Nemá tušení, co její muž zrovna dělá, a musí použít kouzlo sonorus, aby zesílila svůj hlas a upoutala jeho pozornost. Když stojí před rodinnými hodinami, zmateně zakloní hlavu a šťouchá do nich hůlkou.

Jeho vlasy už nenesou charakteristickou weasleyovskou červeň. Zesvětlala do bílé s akcentem do jahodova. Vrazí do domu špinavý od motorového oleje. Jeho žena protočí oči a pomyslí si, co asi tak v garáži může dělat.

„Ano, Molly. Co se děje? Něco urgentního? Jsem zrovna uprostřed – ehm – ladění, jak tomu říkají mudlové,“ objasňuje Artur své ženě, jakkoli nepřesvědčivě.

Molly na něj sešle neverbální čisticí kouzlo a špína zmizí. Popadne ho za zápěstí, odtáhne ho k hodinám v kuchyni a ukáže na ně.

„Podívej se na hodiny. Čeho si všimneš?“

„Hermiona a Ron jsou 'ztraceni'? Co to znamená?“ ptá se patriarcha rodu Weasleyů a i on poklepe na hodiny. Poškrábe se ve vlasech a říká si, jestli by to to spravilo jednoduché zaklínadlo. „Reparo!“

Jeho žena zavrtí hlavou a plácne ho do paže. „Jako bych to už nevyzkoušela. Pro všechno na nebi, co to má znamenat?“ zní rozrušeně, protože se bojí, že by její syn se snachou mohli mít potíže.

„No, jsou docela staré, Molly. Našemu nejmladšímu dítěti je téměř padesát. Kouzlo asi vyprchává,“ odpoví Artur manželce. Jako zručný kutil sundá hodiny ze zdi, prohlédne si je a zašeptá několik dalších zaklínadel. Hermionina a Ronova ručička však zůstanou na pozici 'ztraceni'.

Vtom se z krbu ozve řev, následovaný dohadováním.

„My o vlku… Hermiono! Rone! Jste tu brzy!“ volá Molly na svého nejmladšího syna a snachu.

Molly a Artur s láskou pořádají nedělní večeře, zatímco jsou jejich vnoučata pryč na škole. Je to příjemně strávený čas, kdy si mohou povídat se svými dětmi a jejich drahými polovičkami, s výjimkou, kterou tvoří Charlie, který se nikdy neoženil. Stále žije v Rumunsku, ale nyní působí jako vedoucí výzkumu draků a chovatelského programu.

„Ahoj Molly. Arture,“ pozdraví je Hermiona a políbí je na tvář.

„Mami. Tati,“ pozdraví i Ron své rodiče. „Takže jsme tu na večeři jako první?“

„Ano, jste.“

Molly se na pár tázavě zadívá a říká si, proč je mezi nimi tolik napětí.

„Ronalde, mohl bys prosím pomoct svému otci uklidit nepořádek, který jistě udělal v garáži? Hermiono a ty mi prosím pomoz prostřít stůl.“

„Samozřejmě, Molly,“ řekne Hermiona, která nikdy nezapomíná na slušné vychování.

„Jo, jasně,“ souhlasí Ron, jeho otec mu přehodí paži přes ramena a vede ho ven.

Hermiona se pustí do práce. Mávnutím hůlky vytáhne ubrus, talíře a příbory a prostře stůl. Pak přivolá skleničky a naplní je vodou. S použitím kouzel je tento úkol docela jednoduchý. Spokojená s prostíráním se zeptá tchyně: „Molly, mohu ti ještě s něčím pomoci?“

„Ne, drahá. Děkuji. Právě jsem skončila,“ řekne starší žena trochu roztržitě, když dokončuje prostírání.

Ministryně kouzel se posadí na pohovku a nevědomky si na prst namotává kadeře. Její tchýně si s oblibou čte bulvární časopisy – a na stolku jich je spousta. Hermiona převrátí oči v sloup a vezme do ruky nejnovější číslo Týdeníku čarodějek. Na obálce je Draco Malfoy – tváří se uvolněně, téměř klidně, ale jeho oči vše intenzivně a pronikavě sledují. Na lesklém papíře je tučným písmem napsáno: "Tajný život Draca Malfoye: Vdovec, svobodný otec, podnikatel, filantrop". Nemůže si pomoct, ale při pohledu na titulek se sama pro sebe zachichotá.

Hermiona si článek pročítá, ale nevěnuje mu moc pozornosti. Tu poutá dojemná fotografie Draca, který se tváří zamyšleně a jeho oči nejsou upřeny do fotoaparátu. Najednou jeho vzhlédne a rty se mu zkroutí do polovičního úsměvu. Aniž by si to uvědomila, úsměv mu opětuje.

Asi před měsícem spolu prožili velkolepé dobrodružství, aby zachránili jejího synovce a jeho syna. Bylo mnohem příjemnější bojovat po jeho boku než proti němu. Podle jeho slov si to užíval i on, zejména to, že mu šéfovala.

„Hermiono? To je to číslo s Dracem Malfoyem na obálce?“ zeptá se Molly.

Hermiona, trochu ztracená v myšlenkách, řekne: „Promiň, Molly. Na co ses ptala?“

„To je číslo s Dracem, které čteš?“ Znovu se ptá Molly, když levituje jídlo ke stolu.

„Aha. Ano. Ano, je,“ odpoví Hermiona a zavře časopis, cítí se podivně rozpačitě.

Když jsou všechny talíře nachystané, Molly se posadí vedle Hermiony. „Z Malfoye vyrostl pěkný fešák. Taky úplný opak svého otce – přispívá škole, charitativním organizacím, investuje do malých podniků – a to všechno, aniž by si kdy připsal nějakou zásluhu. Zajímalo by mě, proč se rozhodl to všem říct až teď.“

„To je tak trochu moje chyba. Před pár týdny jsem s ním byla na obědě, snažila jsem se s ním navázat kontakt a nechat minulost za sebou. Zeptala jsem se ho, co celé ty roky dělal, a on mi po dlouhém přemlouvání vyprávěl o tom, jak chtěl v rámci svého pokání využít rodinné jmění k něčemu dobrému.“

Molly se na ni souhlasně zadívá. Je vidět, že na ni udělalo dojem, že se ministryně ujala iniciativy a podala mu olivovou ratolest.

Hermiona pokračuje: „Byl tak upřímný v tom, proč se pustil do těchto projektů. Prostě jsem měla pocit, že by všichni měli vědět, co dělá pro obnovu rodinného odkazu, a tak jsem velmi nenuceně – no, možná ne až tak nenuceně – řekla několika novinářům o tom, co všechno Malfoy udělal.“

„To jsi udělala dobře, srdíčko. Byl to moc hezký článek. Týdeník čarodějek miluje pohledné muže a rádi píšou o jejich nápravě. A ta část, kde mluví o své ženě. Srdcervoucí. Měli bychom ho někdy pozvat. I s jeho chlapcem,“ řekne Molly s jiskrou v oku.

„Nejsem si jistá, že by se to Ronovi líbilo,“ znervózní Hermiona. „Moc se mu nelíbilo, že jsem s Malfoyem šla na oběd. Ron mu má jeho dřívější chování pořád za zlé.“

„Hmm… To kvůli tomu jste se dohadovali cestou sem?“ ptá se Molly velmi mateřským tónem a stiskne rty.

„To byl jeden z těch důvodů. Pořád se mě snaží přemluvit, abychom obnovili svatební slib. Ale nejsem ministryně dlouho a plánování svatby je tak stresující. Prostě v tom nevidím smysl,“ povzdechne si Hermiona a snaží se přitom potlačit rozmrzelost.

„A proč vlastně chce mít další svatbu?“

„Řekl mi, že se na naší svatbě tak opil, že si ji nepamatuje.“

„To je ale směšný důvod. Promluvím s ním.“

„Díky, Molly.“

Starší čarodějka zpozoruje v Hermionině tváři smutek a zeptá se: „Trápí tě ještě něco jiného, drahá?“

Ta jen pokrčí rameny a znovu se podívá na obálku časopisu. S povzdechem řekne: „No, já nevím. Možná jsem jen vystresovaná z práce, z blížících se prázdnin a z toho, že se děti vracejí ze školy. Je toho teď hodně.“

Mollyin mateřský instinkt jí napovídá, že se děje i něco jiného. Její oči znovu přitáhnou hodiny, kde ručičky Rona a Hermiony stále zůstávají na nápisu 'ztraceni'.


Březen 2030

Zbytek týdne byl pro Hermionu naprosto ďábelský. Na ministerstvu se už začalo šuškat o jejím rozvodu, což vyvolalo další fámy o důvodech, proč nechce znovu kandidovat. Přemýšlí, jestli posílat dopisy celé rodině byl ten nejlepší nápad. Jestli někdo ze všech členů rodiny nechal něco proniknout na veřejnost, byl to určitě Percy. Ten parchant. Udělal by cokoli, aby podkopal její autoritu.

Kromě spekulací o jejím osobním životě je tu ještě otázka pomoci a útočiště pro uprchlé čarodějnice a čaroděje. Úředníci ministerstva se ani po dalších schůzkách nemohou dohodnout na situaci s imigranty. Scorpius předložil návrh, že Bradavice mají prostor a finanční prostředky na to, aby přijaly pět set studentů, aniž by musely sáhnout na rezervní účty. Navrhl, že by pro uprchlé studenty mohli ponechat školu v provozu celoročně, dokud ministerstvo a britská vláda nevyřeší stěhování jejich rodičů. Když ale měli ostatní školní inspektoři rozhodovat, návrh o jeden hlas neprošel. Scorpius se zapřísahal, že přijde s přesvědčivým návrhem, jak dětem pomoci, a vyběhl ze sálu.

Harry chtěl přidělit více bystrozorů, aby bojovali po boku mezinárodních sil, což bylo snadno odsouhlaseno. O tom, zda bude v této válce zastoupena i celá kouzelnická Británie, se ještě mělo diskutovat.

Hermiona se má příští týden sejít s premiérem na jejich obtýdenní čaj se svačinou. Doufá jen, že už budou mít nějaký plán, než mu bude muset sdělit tu novinu.

Zatímco ona se vyrovnává s tlakem, který na ni vyvíjí pozice politicky nejmocnějšího (a někteří by tvrdili, že i magicky nejmocnějšího) člověka v Británii, Draco se pouští do mezinárodní diplomacie – jen aby byl po jejím boku. Ve středu složil bez ztráty kytičky všechny jazykové zkoušky, a příští týden začne s výcvikem.

Ti dva spolu tráví každou možnou chvíli. Už je to tak dlouho, co Hermiona cítila oporu doma. Ron se většinu času ani nesnažil pochopit, čím prochází. Ale Draco byl jiný. Každou noc naslouchá Hermioniným dilematům a nabízí své názory a rady – i když to není vždy to, co chce Hermiona slyšet. Popravdě řečeno, trocha nesouhlasu jí nevadí, pokud jí to vynahradí tím, že ji bude masírovat ramena a krk zasypávat polibky. Přemýšlí, kolik klidných, intimních chvilek jim ještě zbývá, než se rozpoutá peklo.

—xoxox—

Hermiona projde dveřmi hospody Růže a škorpión a uvidí své dva tmavovlasé synovce, z nichž jeden stojí za barem a druhý je rozvalený na stoličce a popíjí svůj drink.

„Albusi, jsou tu už Rose se Scorpiusem?“ zeptá se Hermiona toho mladšího.

„Ještě ne, ale měli by brzy přijít,“ odpoví jí.

Vklouzne vedle Jamese a něžně ho pohladí po zádech. „Jak to jde, Jamesi?“

Vzhlédne k Albusovi a on zavrtí hlavou, čímž tetě naznačuje, že to není moc dobré.

Starší Potterovic chlapec se snaží pro tetu nasadit statečnou tvář.

„Jsem v pohodě, teto Hermiono. Zrovna mě uvolnili do služby.“

„Aha?“ podívá se na něj Hermiona tázavě, zatímco jí Albus podává drink. „Jestli si myslíš, že na to ještě nejsi připravený, můžu zatáhnout za pár nitek, abys zůstal ještě trochu dýl doma. Proč bych byla ministryně, kdyby z toho neměla moje rodina užitek?“

On se trochu zachichotá. „To je v poho. Jsem připravený. Přísahám. Vždyť jsem se k tomu upsal. Zachránit svět. Pro vyšší dobro a tak dále. Lily už je taky zpátky.“

„Nebelvíři,“ obrátí Albus oči v sloup a založí si ruce. „Všichni se potřebujete naučit být aspoň jednou v životě sobecký. Mohlo by vám to zabránit se dostat do ještě větších potíží.“

Hermiona se zasměje, ale Jamese to nepobaví. Ona Albusovi naznačí, aby se k ní naklonil. Dlaně mu zatočí kolem ucha a zašeptá: „Nebyla bych si tak jistá. Zřejmě jsem pod vlivem těch zmijozelských úskoků a trocha sobectví mě dostala do situace, v jaké jsem teď. Ale přiznávám. Je to zábava.“

Oba se zasmějí a Jamese to naštve ještě víc. Řekne: „Ven s tím. O čem se vy dva bavíte?“

„Interní vtip, Jamie. Víš, co to je, ne?“ usměje se Albus. „Obslužte se u baru. Já se musím vrátit do kuchyně.“

„Doufám, že to bude dobré, Ale. Umírám hlady,“ zakřičí James na svého mladšího bratra.

Hermiona se otočí k Jamesovi a řekne mu: „Jamesi, teď úplně vážně, jsi připraven vrátit se do terénu? Jestli si potřebuješ s někým promluvit, víš, že já, tvůj strýc a máma s tátou známe válku a pocit viny přeživších lépe než většina ostatních.“

„Díky, tetičko. Slibuji. Jsem připravený. Máma s tátou mi dali spoustu skvělých rad. Ze všeho nejvíc jsem připravený to zastavit. Trvá to už příliš dlouho a potřebují lidi, kteří jsou připraveni bojovat.“

„To ráda slyším,“ odpoví mu a pyšně se na něj usměje.

„A ty opravdu odstupuješ z funkce? Bude to pro nás tam venku krušné, když tomu doma nebude velet někdo jako ty,“ řekne James vážně.

Hermiona nedokáže setřít úsměv z tváře a položí si hlavu na jeho rameno: „Ach, Jamie. Je čas, abych odešla. Dělám to už od svých sedmnácti let, vlastně ještě dýl. Je čas, abych žila svůj život a poznala, co mi svět nabízí. Jsem si jistá, že příští ministr bude skvělý.“

„Tím myslíš Justina Finch-Fletchleyho? Co když bude kandidovat strejda Percy?“ ptá se James zvědavě.

„No, je na tobě, jestli ho budeš volit. Je to tvůj hlas. Nemusíš ho volit jen proto, že je tvůj strýc. Přemýšlej o tom, co je pro tebe nejdůležitější a jak to ovlivní práci, kterou chceš dělat,“ prohlásí Hermiona docela diplomaticky.

„Takže Justin? Jen mezi námi, nesnáším strejdu Percyho,“ mrkne na ni.

Hermiona si nemůže pomoct a rozesměje se, vtom ucítí, jak se kolem ní omotává čísi paže a polibek na svém krku. Na chvíli zapomene na svého společníka, projede jí vzrušení a otočí se, aby políbila svého milence.

„Ehm. Co se to tady děje?“ ptá se James zaraženě.

Draco se náhle zarazí, protože hlas, který uslyší, není ten, který by očekával: „Do prdele. Ahoj Jamesi. Doufám, že ti rodiče a tvůj bratr řekli, co se děje, protože tohle je zatraceně trapné. Opravdu jsem si myslel, takhle zezadu, že jsi Albus.“

„Vážně, Draco? Albus má úplně jiný účes a já nemám na krku jediné tetování – tak chce mě někdo zasvětit, nebo mě pořád máte za dítě?“ James se teď na tetu upřeně dívá a chce odpověď.

„No...“ Hermiona si odkašle. Měla by si na to zvyknout, protože má pocit, že tuhle historku bude vyprávět celou noc. „Víš, že jsme s tvým strejdou měli problémy už dlouho – nikdy jsme to neuměli tak dobře skrývat.“

„Dobře. A?“ James vidí, že jeho teta ztěžka hledá slova.

„Rozvádíme se. Tvoje matka mi před několika měsíci pomohla připravit rozvodové papíry, ale s Ronem jsme začali s rozvodovým řízením teprve v neděli,“ Hermiona má problém to všechno Jamesovi říct, protože má ke strýci Ronovi velmi blízko. James vypadá, jako by všechno teprve zpracovával, a gestem hlavy kývne směrem k Dracovi – naznačuje Hermioně, že s vyprávěním ještě neskončila. „S Dracem jsme se začali vídat po tom večírku... Jamesi, už jsi dost starý, nemusím kolem toho tančit. Vím, že strejdu miluješ, ale naše manželství je už léta u konce a nejspíš jsme se měli rozvést už hodně dávno.“

Draco stiskne Hermioně rameno a ujme se slova: „Jamesi, tvoje teta se rozhodla opustit tvého strýce sama. Já jsem na ni čekal.“

James konečně vyprázdní sklenici. Natáhne se a vypije všechnu tetinu whisky. Pak se mu na tváři objeví rošťácký úsměv. „Samozřejmě, že mi to rodiče a bratr řekli. Jen jsem chtěl vidět, jak se vy dva potíte.“ Zasměje se jejich udiveným obličejům a položí Hermioně uklidňující ruku na rameno. „Mám tě se strejdou Ronem rád, ale nesnáším, když máma fňuká, proč ještě nejste rozvedení. A taky mě nepřekvapuje, že jsi skončila s Dracem. Jsem přece bystrozor,“ mrkne na ně, vejde do kuchyně a houkne: „Mám kurva hlad, Albusi!“

„Ten hajzlík,“ řekne Draco zpola ohromeně. „Ten nás ale napálil, co?“

„Nemůžu tomu uvěřit,“ zasměje se. Je ohromená, jak snadno ji převezl. „Vždycky dokáže vtipkovat v těch nejvypjatějších chvílích – asi je to mechanismus, jak se s tím vyrovnat. Uf, na dnešní večer nejsem připravená.“ Seskočí z barové stoličky a obejme ho kolem pasu.

Draco ji políbí na temeno. „Přál bych si, abych tu mohl pro tebe být, ale obávám se, že bych to ještě zhoršil.“

„To máš asi pravdu. Jsem už velká holka. Zvládnu to sama – snad,“ zaksichtí se.

Zvedne jí bradu, aby se mu podívala do očí. „Až tohle uděláš, budeme zase o krok blíž ke zveřejnění našeho vztahu. Dobře?“

„Dobře,“ vrátí mu úsměv.

Láskyplně ji pohladí po tváři úžasně uklidňujícím způsobem. Nakloní se k ní, aby ji políbil, a pak řekne: „Už musím jít. Brzy tu budou.“

„Já vím,“ její srdce ztěžkne, nechce, aby odešel. „Přijdu potom za tebou.“

„Na celý víkend, dobře?“

„Ano, na celý víkend,“ svůdně se na něj usměje.

Draco si skousne ret a jeho myšlenky se krátce zatoulají. Setřese je, protože ví, že se jim krátí čas. Stiskne jí stehno a políbí ji na temeno hlavy, než se rozloučí. „Uvidíme se později.“

Odpoutají se od sebe a ona mu řekne. „Tak čau. Jdi už.“ Když odchází směrem ke dveřím, ještě ho plácne přes zadek.

Hermiona se podívá na svůj mobil a chystá se napsat Rose a Scorpiusovi, ale uslyší zvonek, když se otevřou dveře. Dorazili její nejneoblíbenější švagr a se svou stejně tak nepříjemnou a odsuzující manželkou. Hermiona nasadí svůj nejpříjemnější tón a zvolá: „Audrey! Percy! Tak ráda vás zase vidím! Jste tu brzy.“

Percy si sundá kabát a pak pomůže své ženě s jejím. Je téměř úplně plešatý, až na malý chomáček vybledlé zrzavé barvy na zátylku. Za brýlemi se tváří spíš kysele, než že by se ušklíbal. Jeho žena ho šťouchne do žeber, protože si uvědomuje, jak dlouho mu trvalo, než Hermioně odpověděl, a tak ze sebe také vymámí zdvořilostní pozdrav. „Ach, ano. Dneska to tak prostě vyšlo, že? Byl to Draco nebo Scorpius, koho jsme viděli odcházet z hospody? Byl uprostřed přemísťování a sotva jsem rozeznal vlasy.“

Hermiona zaváhá a odpoví: „Draco. Přišel Albusovi osobně popřát hodně štěstí, ale na ochutnávku nezůstal. Prý se necítí moc dobře.“

„Hmmm. Aha…“

Percy si brýle posune na nose trochu dolů a podezřívavě se na Hermionu podívá.

Chvíli předtím, než by se Hermiona musela donutit do další vyčerpávající a nucené konverzace s Percym, barmani, číšníci, Polly, James a Albus vyjdou z kuchyně. Její synovci a mladá reportérka se rozejdou směrem k nim.

„Hezká hospoda, Albusi. Těšíme se na večeři. Jestli ti to nebude vadit, tak se teď omluvíme a půjdeme na bar,“ řekne Percy svému synovci, ale se zdravením toho druhého – ani mladé ženy – se neobtěžuje.

„Ahoj,“ Audreyina jediná interakce se synovci a švagrovou strohá a neupřímná. Její odporný manžel ji chytne za zápěstí a odtáhne pryč.

Když jsou z doslechu, řekne James: „Viděli jste to? Pozdravil mě vůbec? Vážně, on je takový čůrák. Kdyby nebyl z rodiny…“

„Jamesi! Uklidni se, kurva. Dneska toho máme dost i bez toho, abys proklínal našeho strýce. Jo, je to naprostý kretén, ale bude tu babička a ta už je takhle z toho rozvodu úplně mimo,“ Albus prudce otočí hlavu a Hermiona vytřeští oči, když si uvědomí, co právě řekl. Úplně zapomněl, že Polly poslouchá jejich rozhovor.

„Do prdele. Pol. To jsi ještě neměla vědět,“ Albus si plácne rukama přes obličej a lituje, že mu ujela pusa. Obvykle je z Potterových dětí nejspořádanější a nejtajnůstkářštější. Stres z otevření hospody – a možná i rostoucí pohoda kolem Polly – ho rozptylují. „Moc se omlouvám, teto Hermiono. Kurva.“

Hermiona si přiloží konečky prstů na spánky a začne si je masírovat. Podrážděně řekne: „To je v pořádku. Polly, stejně by ses to do konce dnešního večera dozvěděla. Zítra to bude oznámeno v novinách.“

„To je v pořádku, paní ministryně. Já to vlastně už věděla. Už jsem slyšela ten bzukot dnes v kanceláři,“ Polly se zatváří trochu zaraženě, skoro jako by nechtěla Hermioně říct pravdu.

„Zatracený Věštec,“ zanadává Hermiona, která si už vůbec není jistá, jestli by jim měla dávat informace. Usměje se, protože jí zrovna dojde, že se Polly účastní rodinné akce. Namíří prstem na ni a Albuse a zeptá se: „Takže? Vy dva spolu chodíte?“

Polly se ušklíbne a zpod řas pohlédne na Albuse.

„Ráda bych, aby to bylo jen společenské setkání, ale dostala jsem se do problémů s redaktorem a potřebuju udělat další profil hospody. Říkal, že se můj článek příliš soustředí na šéfkuchaře, a ne na jídlo. Co se týče Albuse a mě...“

Ten se nepohodlně poškrábe na zátylku a trochu se zavrtí. Řekne tetě: „Hm, my se tady spolu bavíme. Polly má ráda moje vaření.“

„Takže takhle se tomu teď říká?“ zavtipkuje rychle James, načež Polly prudce zrudne. Hermiona se zachichotá.

Albus se nahne ke svému bratrovi a zašeptá: „No, má docela apetyt a chce, abych jí udržoval pusu plnou.“ Oba se rozesmějí.

Hermiona zavrtí hlavu v hraném nesouhlasu.

Polly nevypadá, že by ji bavilo být předmětem nějaké nedospělé konverzace. Albus vidí, že se tváří trucovitě, a tak ji vezme za ruku a přitáhne si ji k sobě. Zapomene, že je ve společnosti své tety a bratra, jeho ruce přejedou po stranách jejího těla a usadí se na jejím drobném pase nad zakřivenými boky. Albus se musí sklonit, aby se jí mohl podívat do očí. Je drobná, ale má křivky, které vynahrazují nedostatek výšky. Svůdně zavrčí: „Nezlob se. Víš, že taky rád lížu.“

Modrovláska nedokáže zůstat naštvaná a její tvář rozzáří úsměv. Rukama objede rysy tetování, které zdobí jeho předloktí. „Jsi debil, Albusi Pottere. Rozkošný. Talentovaný. Ale debil.“

Dveře se otevřou a do hospody vejde proud lidí. Na všechny padne tíseň. Hermiona si uvědomí, že Rona vidí poprvé od jejich rodinné večeře. Nepřistoupí k ní, ale zadívá se jejím směrem a usadí se u baru vedle Percyho.

Pak vejdou i Rose a Scorpius, kteří se baví s Teddym a Victoire. Scorpius dychtivě přebírá malého Remuse. Hermiona si všimne, jak Scorpius gestikuluje směrem k ní a Victoire přikývne.

„Ahoj lidi,“ pozdraví Scorpius a všichni k němu zamíří se podívat na miminko.

„Ahoj mami,“ řekne Rose, když matku objímá. „Jsi připravená na vše?“

„Ne. Asi ne. Potřebuju ještě pár drinků,“ odpoví. Podívá se na roztomilé dvouměsíční dítě. Má světlou pokožku, černé vlasy a šedé oči. Po přeskočení dvou generací se blackovské geny derou do popředí.

„Remy, řekni ahoj,“ pobízí Scorpius miminko. Pojmenovali ho po dědečkovi z otcovy strany, ale babička z matčiny strany mu dala tuto francouzskou přezdívku. „Podívej se na sebe. Jsi tak hezký. Musíme přesvědčit tvého tatínka, ale kdyby sis chtěl nárokovat jméno Black, můžeme to zařídit. Pak bys mohl skončit ve zmijozelu zrovna jako já a tvůj strejda Albus a tvoje prababička. Co si o tom myslíš, kámo?“

Dítě se jen protáhne a zazívá.

„To beru jako ano.“

„Zlato, strejda Harry a tvůj táta mu už jeho dědictví po Blackových zařídili. A to jméno nepotřebuje,“ upozorní ho Rose sarkasticky.

„Rosie, podívej se na něj! Vypadá jako Black!“ vykřikne Scorpius a stáhne mu dečku, aby odhalil víc z chlapcových rysů.

„Scorpiusi, nechovej se jako idiot,“ kárá Albus svého nejlepšího přítele.

„My si taky budeme měnit jméno na Blackovi, až bude mít naše dítě černé vlasy?“ Rose je pobavená a nemá ponětí, kam tahle konverzace vede.

„Nebuď směšná. Malfoyovské geny jsou příliš dominantní. Nikdy nebudeme mít černovlasé dítě,“ podotkne Scorpius, jako by Roseina otázka byla úplně hloupá.

„A co když bude zrzavé? To je dominantní gen z mé strany rodiny,“ pokračuje Rose.

„Ale ty jsi jahodová blondýnka. Blondýnka, Rose. Blondýnka. Nemám pravdu, Remy?“ obrátí se Scorpius na dítě.

„Děti, můžeme se začít bavit o tom, jak budou vypadat vaše děti, až po svatbě?“ ptá se Hermiona, ohromená tím, jak pohodlně se Scorpius cítí s jejím prasynovcem.

„Prosím,“ odpoví Rose, také trochu znepokojená tím, jak moc Scorpius přemýšlel o jejich budoucích dětech.

„Dobře, konec řečí o dětech,“ řekne Albus, trochu naštvaný tím, že si jeho nejlepší přítel takhle Remym zabývá. „Za chvíli chci něco oznámit a chci vás požádat, abyste si každý sedl na své místo. Dal jsem si velkou práci se zasedacím pořádkem na tuhle večeři,“ přikývne na překvapené pohledy. „Ano. Udělal jsem na večeři zasedací pořádek, protože se snažím vyhnout výtržnostem.“

„Díky, Albusi.“

Hermiona vypadá provinile, protože ví, že je to hlavně kvůli ní.

„Takže na jedné straně hospody bude sedět strejda Ron s babičkou a dědou, strejda Percy, teta Audrey, Molly a Lucy. Ani jedna si nepřivedla společníka, ale byl bych upřímně překvapený, kdyby si nějakého dokázaly najít,“ ušklíbne se trochu Albus.

„Drsné, Ale,“ upozorní ho bratr.

„Hm, ale má pravdu,“ ozve se Rose, která není velkou fanynkou svých sestřenic.

„Pokračuj, prosím,“ řekne Scorpius a houpe dítě.

„Na druhé straně hospody bude sedět teta Hermiona, Malfoyovi, Potterovi, Lupinovi a Polly. Ve střední části restaurace – také známé jako Švýcarsko – bude sedět strejda Bill a zbytek jeho rodiny a strejda George se svou rodinou,“ oznámí Albus pyšně.

„Výborně, Albusi,“ pochválí ho teta, ohromená tím, jak tuto akci promýšlel. Hermiona konečně uvidí Ginny a Harryho, jak si razí cestu ke svým synům. „Je tu ještě někdo, kdo by tu měl být, ale zatím nedorazil?“

„Hugo je pořád ještě neznámá. Před chvílí jsem mu psal, ale neodpověděl,“ řekne Albus a pročísne si vlasy. „Draco vycouval a strejda Charlie je… strejda Charlie.“

Malá skupinka se po sobě rozhlíží a trochu se děsí toho, co je dnes večer čeká. Harry poklepe Hermioně na rameno a obejme ji, načež ji obejme i Ginny.

„Dobře, Scorpiusi, předej mi ho. Nemůžeš si ho takhle přivlastňovat,“ řekne Ginny hravě. Scorpius našpulí pusu a políbí dítě na hlavu, než ho vloží Ginny do náruče.

„Už bylo načase, že jste se ukázali,“ popíchne James rodiče. „Generál A. Potter nás zrovna zasvěcoval do plánu bitvy.“

Harry se rozhlédne. Hospoda je téměř plná a on už slyší bzukot. Nálada davu je na hony vzdálená zásnubnímu večírku z minulého týdne. Všichni působí ostražitě a konverzace je sterilní. „Tak jo, jdeme na to,“ řekne Harry všem.

Albus políbí Polly a ona se připojí k jeho rodičům. Spolu s Rose a Scorpiusem jdou pak doprostřed hospody. Jeho rodina je hlučná a nesnesitelná a on už ví, že je potřeba použít kouzlo sonorus. Namíří si hůlkou na krk a zařve: „Můžete mi všichni věnovat pozornost, prosím?“

Obsluha přinese podnosy s koktejly se šampaňským a začne všem hostům podávat skleněné flétny.

V davu se rozhostí ticho a Albus pokračuje: „Ahoj rodino, děkuji, že jste přišli. Scorpius, Rose a já vám ani nedokážeme říct, jak jsme rádi, že jste nás přišli podpořit. Tahle hospoda začala jako způsob, jak mě Scorp a Rose chtěli udržet v Anglii, ale jsem opravdu rád, že mě přesvědčili, abych se do tohohle projektu pustil s nimi. Doufám, že se vám všem bude všechno líbit. Prosím, prosím, buďte ke mně stoprocentně upřímní, co se týče jídla, pití a obsluhy. Do otevření zbývá už jen týden a já chci provést všechny potřebné změny. Užijte si to a uvidíme se po večeři.“

„Na zdraví všem,“ Scorpius pozvedne sklenku v přípitku.

„Jo! A dodržujte zasedací pořádek!“ oznámí Rose velmi, velmi důležitý detail, než do sebe hodí koktejl.

 

Příště nás čeká: Děj po večeři.

Prihlásenie

Užívateľské meno:
Heslo:
Hodnotenie článku (Aktívne od 1.6.2022)
Priemerné hodnotenie: 4,5
Hlasov: 3

Pre hodnotenie článku sa musíte prihlásiť.
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Zdá se, že weasleyovské hodiny viděly dál, než všichni lidé kolem nich. Bylo by to úsměvné, kdyby to ale zároveň nebylo tak smutné.
Ovšem večírek začal velmi zajímavě :-) Bavily mě Jamesovy a Albusovy vtípky, stejně jako rozpačitá Polly. Rozdělení výbušných kombinací neutrálním Švýcarskem má taky něco do sebe, snad to pomůže. Jsem zvědavá, co vypukne, až dojde na hlavní téma večera.
Moc děkuju za překlad, Octavie. Povídka mě stále náramně baví.
Re: Kapitola 19: Nepanikař (Hodnotenie: 1)
Od: Octavie - 21.07. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Díky, Jacomo, jsem upřímně ráda, že tě to stále baví a komentuješ. Už máme před sebou poslední třetinu. Příště bude akce :-).

Figurky na hospodské šachovnici rozestavěny jedním malým, podlým, dobrosrdečným Zmijozelem a teď se děj vůle boží.
Fuuu, držím palce Hermiono.
Mimochodem, moc krásný moment, když James převezl Draca a Hermionu :D
Díky!
Re: Kapitola 19: Nepanikař (Hodnotenie: 1)
Od: Octavie - 21.07. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Taky se mi zdá, že vychovali fakt prima pohodarskou novou generaci. A vtipnou :-). Která je podrží... proste sen všech rodičů:-D.
Díky, Yuki, za komentář!!

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Prehľad článkov k tejto téme:

SaintDionysus: ( Octavie )12.08. 2022Kapitola 22: Věřící
SaintDionysus: ( Octavie )05.08. 2022Kapitola21: Nezastavitelná
SaintDionysus: ( Octavie )29.07. 2022Kapitola 20: Trable
SaintDionysus: ( Octavie )17.07. 2022Kapitola 19: Nepanikař
SaintDionysus: ( Octavie )01.07. 2022Kapitola18: Z obou stran
SaintDionysus: ( Octavie )27.06. 2022Kapitola 17: Kouzlo dvaceti čtyř karátů
SaintDionysus: ( Octavie )03.06. 2022Kapitola 16: Svět vcelku
SaintDionysus: ( Octavie )20.05. 2022Kapitola 15: Kouř a zrcadla
SaintDionysus: ( Octavie )06.05. 2022Kapitola14: Povídá se
SaintDionysus: ( Octavie )15.04. 2022Kapitola 13: Je to láska
SaintDionysus: ( Octavie )01.04. 2022Kapitola 12: Přecházení
SaintDionysus: ( Octavia )18.03. 2022Kapitola 11: Čím více mě ignoruješ, tím blíž se dostávám
SaintDionysus: ( Octavie )04.03. 2022Kapitola 10: Vše, co můžeš očekávat
SaintDionysus: ( Jimmi )18.02. 2022Kapitola 9 – Společné kroky
SaintDionysus: ( Octavie )11.02. 2022Kapitola 8: Zavíračka
SaintDionysus: ( Octavia )04.02. 2022Kapitola 7 – Nedělní ráno
SaintDionysus: ( Octavie )28.01. 2022Kapitola 6: Vyčkávací hra
SaintDionysus: ( Octavie )21.01. 2022Kapitola 5: Prosím, prosím, prosím, nech mě dostat to, co chci
SaintDionysus: ( Octavie )14.01. 2022Kapitola 4: Vzdušné zámky
SaintDionysus: ( Octavie )07.01. 2022Kapitola 3: Touha
SaintDionysus: ( Octavia )26.11. 2021Kapitola 2: Šmírák
SaintDionysus: ( Octavie )16.11. 2021Kapitola 1: Má oblíbená vybledlá fantazie
. Úvod k poviedkam: ( Octavie )12.11. 2021Úvod k poviedke