Kočičí šálek kávy
Originál: https://archiveofourown.org/works/8047918
Autor: sugar_screw Překlad: holloway Beta: LadyF Banner: LadyF
preslash
5. část
Zbytek října uteče rychle a než se Harry stihne vzpamatovat, je tu Halloween. S Lenkou se sejdou v Kočičím šálku kolem poledne, aby dokončili výzdobu a navlékli kočky do kostýmů. Kavárna je dnes přes den zavřená, protože Bridget s Dracem jsou zalezlí v kuchyni, kde pečou a s mučivou pečlivostí zdobí miniaturní košíčky a dortíky. Harry si užije sledování tohoto sladkého procesu jen krátce, než se mu od Draca dostane doporučení: „Vypadni, ať se můžu soustředit.“ Harry doteď netušil, že všechny dezerty jsou domácí.
„U Merlina, kde se Draco naučil takhle dobře péct?“ zeptá se Harry Lenky, když spolu sedí na podlaze v kočičím pokoji a pomocí oblíbených pamlsků se snaží přilákat Kalypsó k límci ze slunečnicových okvětních lístků.
„No, tak různě,“ prohodí Lenka a natáhne ke Kalypsó ruku. „Když jsme spolu bydleli, často vařil. Potom začal péct a vážně ho to chytlo. Líbí se mu, jak je to precizní. Odměřování přísad, zarovnávání mouky1, míchání přesně podle receptu. Trošku jako lektvary.“
Kalypsó se konečně připlíží a jak se natahuje pro pamlsky, dá hlavu přímo nad límec. Lenka ho rychle zvedne, ovine jí ho kolem krku a zapne. Kalypsó si sotva všimne, že je z ní najednou pěkná slunečnice.
„Netušil jsem, že jste spolu bydleli,“ poznamená Harry a sáhne pro druhý límeček. Tenhle vypadá jako růžová, tylová, princeznovská sukýnka s flitry. Zřejmě pro Keksíka.
„Ano, několik let.“ Lenka si stoupne a z police nejblíž k oknu sundá Keksíka. „Po tom, co Draco s Astorií zrušili zásnuby.“
Vykládá to, jako by to nebylo důležité, a tak Harry nechá vyptávání, i když hoří zvědavostí. Připraví další obojek a přivolá k sobě Broskvičku.
♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Rušnější večer Harry ještě v Kočičím šálku nezažil. Udělá mu radost, že přišla většina jeho přátel – je mu jasné, že je za posledních několik týdnů málem unudil k smrti, jak o tom pořád básnil. Dean se Seamusem přinesli na návštěvu Olivu, která má na sobě zlatý obojek hodný královny. Hermioně a Ginny se dokonce podařilo kromě Křivonožky přivést i Rona. Přicházejí také rodiče se svými dětmi, jejichž košíčky na koledování jsou k prasknutí nacpané bonbóny a drobnými sušenkami zabalenými v oranžovém puntíkovaném papíru převázaném černou stuhou.
Draco a Bridget – v kostýmech mrtvých baristů – obsluhují zástupy zákazníků jako profíci. Bez obtíží připravují horkou čokoládu, cider a s každým zákazníkem přitom stihnou prohodit pár slov. Harry nebo Lenka jim párkrát přispěchají na pomoc. Když se při jedné takové příležitosti míjejí, Draco na něj mrkne a Harry si všimne, že se mu pod make-upem, pomocí kterého má na obličeji namalovanou černo-bílou lebku, potí čelo. Opravdové hvězdy večera jsou však kočky ve svých vtipných límečcích. Kvůli všem těm lidem a očarovaným ozdobám chvíli neposedí a jsou zdrojem zábavy po celý večer.
Kolem desáté hodiny už většina dětí zívá nebo ospale pláče a hosté začínají odcházet. Harry si venku všimne Rona, Ginny a Hermiony, vyjde za nimi a užívá si chladný vánek.
„Ohledně zdejšího jídla a pití jsi rozhodně nepřeháněl, kámo,“ pronese Ron a poplácá ho po rameni. „Eňo ňuňo dobroty.“
Harry se usměje a nechá se na rozloučenou obejmout od Ginny i Hermiony. Poté, co se jeho přátelé přemístí, se Harry vrátí dovnitř a rozhlíží se po Dracovi nebo Bridget.
„Pottere.“
Rozezná hlas, který už mnoho let neslyšel, a trhne sebou. Proti němu, v celé své kráse, stojí Pansy Parkinsonová s kamenným výrazem ve tváři. V davu, který tu doteď byl, ji nejspíš přehlédl. Je vyšší, než si ji pamatuje, i když za to nejspíš můžou boty na jehlovém podpatku. Nedokáže říct, za co je převlečená, ale pravděpodobně za zombie, která si nechává šít oblečení na míru u nejlepších světových návrhářů. Šaty jí sednou, jako by to byla její druhá kůže, a on obdivuje její odhodlání oželet v zájmu módy pohyblivost.
„Pansy Parkinsonová?“ zeptá se nejistě, aby získal čas – je pořád trošku ohromený, že ji vidí. „Páni, vypadáš skvěle!“
Tomu se Pansy ušklíbne, ale tak nějak laskavěji, než když byli mladší.
„Víš, Draco mi vyprávěl, že sem často chodíš. Že vy dva jste teď kamarádi. Musela jsem se přesvědčit na vlastní oči, že je to pravda.“
„Ehm, jo.“ Harry o krok odstoupí a všimne si volného stolu. „Moc mi chutná zdejší káva.“
Pansy přimhouří temně zelené oči.
„Nic jiného za tím není?“
„Ehm, no,“ Harry odsune židli, posadí se a naznačí, aby si k němu přisedla. Strnule se posadí a dá si nohu přes nohu. „Taky mám rád kočky.“
„Hmmm. Víš, ani trochu ses nezměnil, Pottere.“
Harry na ni tázavě pohlédne. Ona protočí oči.
„Teda, teď jsi očividně docela ve formě. A dlouhé vlasy ti sluší, vypadáš divoce.“ Mrkne na něho a Harry okamžitě zrudne. „Ale pořád jsi zabedněný pitomec. Přetékáš emocemi, ale nemáš vůbec ponětí, co znamenají.“
Harry se zmateně zarazí. Chystá se jí zeptat, o čem to sakra mluví, když se z davu ozve tenký hlásek.
„Maminko, maminko!“
K jejich stolu přiběhne malá holčička, které nebude víc než čtyři roky. Je oblečená do lehounkého kostýmu motýla a vypadá, jako by Pansy z oka vypadla, jenom je menší a podsaditější. Narazí Pansy do stehna a rozzářeně se na ni podívá.
„Copak, zlatíčko?“ zeptá se Pansy a odhrne dítěti vlasy z obličeje. Harry nemůže uvěřit, že ten vřelý hlas vychází z Pansyiných úst.
„Draco řekl, že mám nejhezčí kostým ze všech!“
„No jistě, vypadáš překrásně.“ Pansy zvedne hlavu a vyzývavě se podívá Harrymu do očí. „Pottere, tohle je moje dcera Violeta.“
Harry se na děvčátko usměje. To se stydlivě – tohle rozhodně po své matce nezdědila – přitiskne k Pansy a jenom se usměje a zamává mu.
„Ahoj, Violeto. Rád tě poznávám.“
„Ty jsi Harry Potter?“ špitne a Harry se nakloní blíž, aby spiklenecky pošeptal: „Ano, jsem.“
Violeta vykulí oči, které má stejně zelené jako její matka.
„Máš takové pěkné vlasy. Nevěděla jsem, že hrdinové můžou mít hezké vlasy.“
Harryho to rozesměje a Pansy se také usmívá.
„Jdi najít svého kmotra a vyřiď mu, že brzy půjdeme,“ řekne své dceři a ta odběhne. Chvíli je ticho.
„Je roztomilá,“ poví Harry a myslí to vážně.
„To je,“ souhlasí Pansy láskyplně.
„Nevěděl jsem, že máš dceru.“
„No, ne že bychom my dva byli staří kámoši, že?“ Dá nohy na moment k sobě, a pak překříží opačnou nohu přes nohu.
„Jak to, že sem nikdy nechodíš?“ zajímá se Harry.
„Nemám ráda Příčnou ulici,“ odsekne Pansy. „Draco má teď možná lepší pověst, protože ses rozhodl být jeho nejlepší kámoš, ale lidi tak rychle nezapomínají, Pottere. Jsem ta holka, která chtěla Voldemortovi vydat Vyvoleného. Tohle si všichni pamatují.“
Harry sklopí hlavu. Na tohle už dávno zapomněl.
„Mně můžou do zrádkyň nadávat klidně celý den, ale nechci, aby tomu byla vystavena moje dcera.“
„Já… je mi-“
„Ušetři si to,“ přeruší ho, postaví se a stáhne si šaty ke kolenům. „Ráda jsem tě viděla.“
Harry pozoruje, jak přejde přes místnost k Violetě, která se drží Draca za ruku. Obejmou se a Pansy přitom Dracovi něco zašeptá do ucha. Harry rychle odvrátí hlavu, protože se k němu ohlédnou. Určitě mluví o něm a jemu se nepříjemně stáhne hrdlo. Vstane a vyjde ven, na chladivý, osvěžující vzduch.
Mraky se rozestoupily a odhalily bílý měsíc, který osvětluje celou ulici. Harry zde chvíli zůstane a loučí se s odcházejícími hosty. Začne mu být zima právě ve chvíli, kdy vyjde Draco s Pansy a její dcerou.
„Ach, Harry,“ osloví ho Draco srdečně. Je rozjařený z úspěchu dnešního večera a široce se usmívá. Harry mu úsměv oplatí a znepokojení z Pansyina chladného chování se vytratí. „Jsem rád, že ses seznámil s mojí kmotřenkou. Že je ten nejrozkošnější motýlek?“
„Ano, je,“ souhlasí Harry a dřepne si, aby Violetě viděl do očí. Tentokrát už se tolik nestydí, i když se pořád drží matčiny ruky s dokonalou manikúrou. „Doufám, že ses dnes večer bavila. Líbily se ti kočičky?“
„Ach, ano!“ Nadšeně přikývne a zatahá Pansy za ruku. „Chci, aby mi maminka dovolila vzít si domů tu velikou načechranou princeznu!“
„Jmenuje se Keksík,“ řekne jí Harry. Krátce zvedne oči k Pansy a rozhodne se ignorovat její varovný pohled. „A vím určitě, že by s tebou bydlela moc ráda.“
„Vidíš, maminko, říkala jsem ti to!“
Harry se postaví a zadívá se Pansy do chladných očí. Není si tím jistý, ale připadá mu, že v nich zahlédne náznak uznání.
„Uvidíme, zlatíčko. Pojď, než maminka zmrzne.“
Draco políbí Pansy na tvář, zvedne do náruče Violetu a než ji předá matce, obejmou se. Prásknutí, které doprovází jejich přemístění, zní v prázdné ulici nepřirozeně nahlas.
„Všichni odešli?“ zeptá se Harry a obrátí se k Dracovi.
„Už zůstaly jenom Bridget a Lenka. Byl to povedený večer, že?“ pronese Draco a společně se vrátí dovnitř.
Harry přikývne a posadí se na kraj pohovky, na které se rozvaluje Lenka. Vypadá vyčerpaně a zároveň nadšeně a ospale se usmívá. Na břiše jí klidně sedí Klenot, nastrojená do černého límce se vzorem pavučin. Harry ji pohladí po drobné hlavě. Bridget, stále kompletně oblečená v kostýmu, má nohy položené na stolku a cpe se zbylými sladkostmi. Všude je nepořádek, kočky jsou unavené a Draco se tváří spokojeně. Harry mlčky sleduje, jak si namočí ručník a začne si stírat barvu z obličeje.
Zatímco pozoruje pohyb Dracových dlouhých prstů, vybaví se mu, co řekla Pansy. Nic jiného za tím není? Co to mělo znamenat? Znovu se ho začne zmocňovat palčivý neklid, ale vytěsní ho z hlavy.
„Myslím, že je nejvyšší čas uložit koťata,“ prohlásí Draco poté, co úspěšně smyje většinu barvy.
Všichni zvednou svá znavená těla, společnými silami sundají kočkám límce a zaženou je do zadní místnosti, kde jim naplní misky jídlem a než Draco zamkne dveře, náležitě je pomazlí. Stačí jim pár mávnutí hůlkami a kavárna je uklizená. Bridget poplácá Draca po rameni a s hlasitým zívnutím odejde. Lenka ho dlouho a vyčerpaně objímá.
„Bylo to moc pěkné, Draco. Jsem šťastná, že ti to s kavárnou tak skvěle vychází.“
Draco se unaveně usmívá. Harry se také rozhodne jít. Nechce po Lenčině odchodu zůstat s Dracem o samotě. Připadá si kvůli tomu trošku provinile, protože Draco se cítí tak dobře a úspěšně. Jsem jenom unavený, pomyslí si, zatímco zamává Dracovi na rozloučenou a následuje Lenku ke dveřím. Potřebuju se pořádně vyspat.
♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Harry spí dobře, ale ani po několika dnech se nedokáže zbavit podivného neklidu, který se ho zmocnil na halloweenském večírku. Se začátkem listopadu přišlo chladnější, sychravé počasí a Harry by se nejraději celé dny choulil s Papričkou a šálkem horké kávy na pohovce v Kočičím šálku. Což dělá často. V jedno nevlídné, líné odpoledne jsou v kavárně jenom sami dva a Harry konečně rozlouskne záhadu svého emocionálního zmatení.
„Draco, máš…“ zaváhá – o takových věcech spolu nikdy nemluví. Považuje teď Draca za přítele a nechce to ohrozit tím, že připomene minulost. Ale je si jistý, že ho pocit úzkosti neopustí, dokud to neudělá.
„Dokonči větu, prosím,“ vyzve ho nerudně Draco, který je začtený do Týdeníku čarodějek. Bridget tvrdí, že z něj čerpá nápady na recepty.
„Máš mi za zlé něco, co se… stalo? V minulosti?“
Draco časopis lehce skloní a podezřívavě se na něj podívá.
„Kdyby ano, myslíš, že bych tě tady tak často trpěl?“
“Neodpovídej na mou otázku další otázkou,” odvětí Harry podrážděně.
Draco magazín odloží a zamračí se.
„Ne, nic ti nezazlívám,“ řekne a opustí své místo za pultem. Odtáhne židli od stolku, který stojí nejblíž k pohovce, a posadí se naproti Harrymu, což dělá často. Dá si nohu přes nohu jako vždycky a dál se na Harryho mračí. „Proč se mě na to ptáš?“
Harry uhne pohledem a kouše se do rtu.
„Já nevím. Tak nějak… na tom večírku jsem si povídal s Pansy-“
Draco se ušklíbne a protočí oči.
„Uff, myslel jsem si, že s tím má něco společného. Poslouchej.“ Trošku se k Harrymu nakloní, položí si ruce na kolena a spojí prsty do stříšky. „Pansy je jedna z mých nejbližších a nejdražších kamarádek. A je také ta nejsobečtější a nejprotivnější osoba na světě. Lidi se k ní v uplynulých letech nechovali moc hezky a ona to vyčítá tobě. To ale neznamená, že já to vidím stejně.“
„Jsou věci, které bys mi vyčíst mohl.“
„To platí i obráceně. Málem jsem zabil Weasleyho.“
„To byla nehoda.“ Zamumlá Harry.
„Stejně jako tohle,“ poznamená Draco s dlaní položenou na hrudníku. Harry zírá na dlouhé bledé prsty rozprostřené na šedém svetru. Ví, že pod ním se uprostřed Dracova trupu line tenká jizva. Jizva, kterou mu způsobil Harry. „Je to minulost, Harry.“
Harry sklopí oči.
„Tedy, pokud to ty nevnímáš jinak,“ podotkne Draco a opře se o opěradlo židle. Jeho pohyby jsou najednou nápadně strnulejší. „Vyčítáš mi něco?“
„Ne!“ vyhrkne Harry a setká se s Dracovým ostrým pohledem. Chvíli trvá, než se mu do šedých oči vrátí vřelost. „Ne, nevyčítám. Jenom… je toho tolik, víš? Mezi námi, v naší minulosti.“
„To já vím, nejsem idiot,“ vyštěkne Draco. „Byli jsme děti. Byli jsme pitomci. Uznávám, že ty menší než já. Ale byli jsme pitomá děcka. Já osobně netoužím po tom být nadále pitomým děckem.”
Cinknutí zvonku ohlásí zákazníka, takže Draco vstane a vrátí se za pult. Harry drbe pod bradou Papričku a tu a tam se ohlédne k Dracovi, který obsluhuje zákazníky. V hlavě si přehrává jeho slova. A konečně mu spadne kámen ze srdce.
Vnímá jen to, jak hebký je pod jeho rukama Papriččin kožíšek, a snaží se z mysli vytěsnit úzkost. Je to fajn. Je to v pořádku. Uvědomí si, že sice neví, kdy k tomu došlo, ale začal důvěřovat Dracu Malfoyovi. Věří mu, když říká, že už dávno Harrymu nic nevyčítá.
S lepším pocitem, než měl v posledních dnech, položí nahněvanou Papričku vedle sebe a zvedne se. Těch pár zákazníků, kteří přišli během krátké polední špičky, je zase pryč a jsou tu opět jen oni dva. Draco se na něj unaveně podívá zpoza složeného časopisu.
„Už odcházíš?“ zeptá se s předstíraným nezájmem.
„Ano,“ řekne Harry, natáhne ruku a pohladí tvrdě spící Klenot. Od halloweenského večírku je nějaká vyčerpaná. „Promiň, že jsem se předtím choval divně.“
„To je v pohodě,“ prohodí Draco a vůbec se nenamáhá odložit časopis. „Jsi zvláštní člověk a já jsem si na to za tu dobu už zvyknul.“
Harrymu je jasné, že to nemyslí jako lichotku, ale vědomí toho, že je někdo zvyklý na jeho podivínství a zjevně mu nijak nepřekáží, ho zahřeje u srdce. Draco se konečně odpoutá od Týdeníku čarodějek a probodne Harryho zkoumavým pohledem.
„Jak to, že vypadáš tak unaveně, když jsi byl celý den tady?“ podle tónu by to mohlo vypadat, že si z něj Draco utahuje, ale podle vrásky na čele jde poznat, že si dělá starosti.
„Netuším. Nejspíš z práce. Ten nový případ je vyčerpávající.“
„Na.“ Draco sáhne pod pult a vytáhne pytlík kávových zrnek v čokoládě, které Harry zbožňuje. „Abys neusnul.“
„Kolik ti dlužím?“ zeptá se Harry unaveně, když mu vtiskne sáček do ruky. Draco mu věnuje výmluvný pohled.
„Sklapni a vypadni z mojí kavárny, ty blboune.“
Harry se rozesměje. Všechno je tak, jak má být.
1 – pro mě bylo tohleto zarovnávání mouky velkým překvapením… když je hrníčkový recept, prostě to naberu a jak to vyjde, tak to vyjde :-D Podle článku je ale odměřování bez vah větší věda: https://cestakbydleni.cz/vazeni-bez-vahy/
PP: příští neděli bohužel kapitola nevyjde, nabrala jsem si moc povinností a prostě nestíham... takže až za 14 dní.
sugar_screw: ( holloway ) | 29.10. 2023 | Epilog | |
sugar_screw: ( holloway ) | 22.10. 2023 | 8. část | |
sugar_screw: ( holloway ) | 15.10. 2023 | 7. část | |
sugar_screw: ( holloway ) | 08.10. 2023 | 6. část | |
sugar_screw: ( holloway ) | 10.07. 2022 | 5. část | |
sugar_screw: ( holloway ) | 03.07. 2022 | 4. část | |
sugar_screw: ( holloway ) | 26.06. 2022 | 3. část | |
sugar_screw: ( holloway ) | 19.06. 2022 | 2. část | |
sugar_screw: ( holloway ) | 12.06. 2022 | Úvod + 1.část | |