Dobrý den, otče
Autor: CharCorvin
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Hello Father
Originál: : https://www.fanfiction.net/s/3370829/1/
Autor: CharCorvin
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jacomo
Povolení k překladu: Autorku není možné kontaktovat
Dramione
Rating: 9+ Kapitol: 1
Slov: 986
Shrnutí: Draco má pro Luciuse pár dobrých zpráv
Éra/období: Po Bradavicích
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží CharCorvin. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
PP: Toto je třetí z volně spojených minipovídek. V první se Draco rozvede s Pansy, protože si začal s Hermionou, která otěhotní, v druhé se dohadují, jakou barvou vymalují dětský pokoj. Neoslovily mě natolik, abych je chtěla přeložit. Tato je třetí a poslední – a něčím mě dostala.
Dobrý den, otče
Draco držel malého plyšového lva a přemýšlel, jak rychle by ho dokázal přeměnit v hada, než si toho Hermiona všimne. Rozhodl se, že to neudělá… těhotenství ji činilo přinejmenším náladovou.
„Takže, dětský pokoj je vymalovaný. Oba jsme se nastěhovali… řekl bych, že to stačí, co myslíš?“ zeptal se Draco ve snaze vyhnout se nezmíněnému tématu.
„Víš, ten zásnubní prsten vypadá pěkně… ale zdá se, že tu ještě jeden prsten chybí,“ nadhodila přesně tak, jak od ní očekával.
„Hermiono, se svatbou musíme počkat. To přece víš.“
„Vím, ale to neznamená, že to nemůžeme začít plánovat. Však víš, vybrat květiny… červené. Nebo šaty pro družičky… červené. Nebo…“
„Já jsem to pochopil, Grangerová.“
„Myslela jsem to spíš tak, kdy si promluvíš s otcem,“ řekla Hermiona a šla zkontrolovat jídlo.
„Napadlo mě, že nejdřív připravím matku. Trochu si s ní o tobě promluvím a pak, až si tě oblíbí, zmíním se o dítěti a o tom, že už jsme se k sobě nastěhovali,“ pomohl jí zamíchat omáčku na těstoviny.
„Tvoje matka už to ví,“ podotkla Hermiona, zatímco cedila nudle.
„Cože?“ vykřikl Draco.
„Tvoje matka už to ví,“ zopakovala.
„Jak? Jak je možné, že to ví!“
„Asi před rokem jsme se potkaly v knihkupectví a od té doby se každý čtvrtek scházíme na kávu.“
„Mně jsi říkala, že chodíš za Ginny,“ zaskočilo ho, jak mu lhala.
„Jo, no, řekl jsi mi, že si můžu dům vyzdobit, jak chci, a teď mám zelený dětský pokoj. Víš, už nejsme v Bradavicích… ve skutečném světě na školních barvách nezáleží,“ začala jíst. Draco stál nehnutě u kuchyňského pultu.
„Každý čtvrtek?“ ujišťoval se.
„Soustřeď se. Musíš si jít promluvit se svým otcem, Malfoyi. Myslím tím okamžitě.“
„No, prostě je sem oba pozvu na večeři a můžeme mu to vysvětlit společně,“ rozhodl Draco a byl na sebe docela hrdý.
„Ať mě ďas vezme, jestli u toho budu!“ řekla Hermiona rozčileně.
Druhý den se Draco ocitl před otcovou pracovnou, aniž by si byl zcela jistý, jak se tam dostal. Bez nadšení zaklepal a vešel dál.
„Draco!“ Jeho otec vstal, obešel stůl a přistoupil k němu.
„Dobrý den, otče,“ potřásl mu Draco rukou a posadil se na nabízené křeslo.
„Zrovna jsem ti psal,“ řekl Lucius, roztrhal dopis a kousky hodil do krbu. „Jak ses měl?“
„Vlastně opravdu skvěle,“ řekl Draco a přemýšlel, jakým způsobem převede rozhovor na Hermionu.
„A jak to šlo po rozvodu? Bylo mi moc líto, když jsem se o tom dozvěděl.“
„Bylo to tak lepší, otče.“
„Jsem si jistý, samozřejmě,“ zamumlal Lucius a znělo to celkově znepokojeně. „Nebyla… opravdu těhotná, že ne?“
„Ne, otče.“ Draco potlačil smích, když se Lucius rozpačitě usmál. „Možná jsem mizera, ale ne takovýhle.“
„No, to mě přivádí k tomu, proč jsem ti psal. Tvá matka má starost, myslí si, že je načase, aby sis našel nějakou milou čarodějku, se kterou se usadíš. Nějakou, která je víc „podle tvého vkusu“, abych ji citoval.“
„To řekla matka?“ ujišťoval se Draco, kterému došlo, že to všechno nějak narafičily Hermiona s Narcisou.
„Ano, a já s tím docela souhlasím. Bude to tak nejlepší. Měl by sis vyhledat pěkný dům a založit řádnou rodinu.“
„Proto jsem sem dnes večer přišel, otče. Myslím, že jsem ji našel…“ začal Draco, do hlavy se mu nahrnula krev a bojoval s nutkáním zvracet.
„Opravdu? To je skvělé, synu!“ Luciusův hlas zněl skutečně hrdě. „Kdo je to?“
„No, v tom to právě je. Nevím, jak moc budeš spokojený…“
„Je ve tvém věku?“
„Ano, otče.“
„Inteligentní?“
„Až moc.“
„Vypadá dobře?“
„Úžasně.“
„A záleží ti na ní?“
„Tolik, až mě to děsí.“
„To je skvělé, Draco! Kdy ji poznám?“
„Je tu ještě jedna věc…“ odhodlal se. „Je mudlorozená.“
Luciusovu tvář neopustil nadšený úsměv.
„No a?“
„No a… co?“ zmateně se zeptal Draco.
„Takže je mudlorozená.“
„A nejsi naštvaný?“ ujišťoval se Draco.
„Naštvaný?“ opakoval Lucius. „Jestli pro tebe tolik znamená, co bych to byl za otce, abych ti řekl ne? Musíš dělat vše pro to, abys byl šťastný, Draco.“
Lucius se vřele usmál: „Jak se jmenuje?“
„Grangerová, ehm. Hermiona, otče. Jmenuje se Hermiona Grangerová.“
„Ta z Krucánků a Kaňourů?“
„Ano, pane.“ Draco se připravoval na ránu. Místo toho se dočkal pevné ruky na rameni.
„To je skvělé, Draco! Ve tvém ročníku absolvovala s nejlepšími výsledky! Byl bych zklamaný, kdyby to byl někdo jiný. Ale Hermiona Grangerová, dobrá, kdy se plánujete k sobě nastěhovat?“ pátral.
„My… už jsme se sestěhovali.“
„To je výborné! Co teď dělá?“
„Je léčitelkou ve svatém Mungovi. Specializuje se na dětské nemoci,“ řekl Draco hrdě.
„Aha, takže má ráda děti?“
„Hodně, hodně moc.“ Draco se chtěl zarazit, ale stejně vyhrkl: „Je těhotná!“
„Cože?“ Lucius poprvé promluvil vážným tónem.
„Jo, je těhotná. Už máme vymalovaný dětský pokoj. Zeleně,“ dodal pro případ, že by to pomohlo.
Na okamžik se mu zdálo, že se Luciusovi zaleskly oči.
„Já budu dědeček?“ zeptal se.
„No, ano, budeš,“ potvrdil Draco.
„Budu dědeček!“ Přitáhl si syna do objetí. „Tvá matka bude nadšená. Řekneme jí to hned, jakmile se vrátí.“
„Kam se poděla?“
„Nejsem si úplně jistý. Každý čtvrtek chodí do Příčné ulice… možná na prošívání? Nebo proplétání…“ Lucius se odmlčel.
„Já budu dědeček!“