Preklady fanfiction Harryho Pottera

Siriusovi Blackovi je nanic z vašich rad pro rodiče 2 část

„Neměl bych se s ním vídat. Měl bych jít domů.“

Sirius se usmál na Remuse, uvězněného ve speciální pasti, kterou pro tuto chvíli připravil, a pokračoval ve zkoumání vlkodlačího lektvaru, aby se ujistil, že se z něj kouří tak, jak má. Remus už celý týden dostával své dávky, a když ho Sirius vařil naposledy, fungoval dokonale. Remus však chtěl, aby ho zkontroloval znovu, a tak mu vyhověl. „Harry je rád, že zůstaneš. Vždycky se ráno po úplňku ptá, kde jsi, a uvažuje, jestli nechceš jít domů proto, abys byl s jinými lidmi místo s námi.“

Remus se tvářil patřičně provinile, když se Sirius znovu otočil. Pak se ale opět začal vzpírat. „Siriusi, pusť mě.“

Sirius jen znovu obdivoval tu past. Byla to hustá síť z ocelově pevných vláken, která Náměsíčníka docela účinně držela u zdi. Sirius její část vyzkoušel minulý úplněk, aniž by o tom Remus věděl, a ani vlkodlak nedokázal vlákna přetrhnout. „Otevři pusu, Náměsíčníku.“

Remus ji skutečně otevřel, nejspíš aby mu znovu vynadal, a Sirius mu vlkodlačí lektvar nalil do krku. Remus kašlal, prskal, dusil se a rozhazoval rukama, jak jen dokázal, když byl připoutaný ke stěně sklepa, ale také si dal pozor, aby spolkl celou dávku.

Myslel si, že Sirius je blázen, když za úplňkové noci riskuje Harryho bezpečí. On sám by to neudělal.

„S tím lektvarem se už léta ovládáš,“ řekl Sirius a ustoupil. „Nechápu, proč si myslíš, že se najednou zblázníš a někoho zavraždíš, nebo proč musíš každou úplňkovou noc trávit daleko od Harryho.“

„Já jen - nemůžu to riskovat, Siriusi.“

Sirius přikývl. „Rozumím ti. Proto beru rozhodnutí na sebe.“

Remus začal odpovídat, ale měsíc vyšel dostatečně vysoko, aby ho ovlivnil. Jeho další reakcí byl bolestný nářek, jak se kosti v jeho těle lámaly, praskaly a přeskupovaly. Sirius sebou trhl, když to uslyšel. Stál však pevně a nevšímal si toho, jak na něj Remus nesouhlasně zírá, když se přeměnil v Náměsíčníka a síť ho stále držela.

Vzal na sebe podobu obrovského černého psa, přiklusal k Remusovi a šťouchl do něj. Remus se znovu začal vzpírat, v několika minutách už využíval veškerou svou sílu a podrážděně vrčel. Na tom ale nezáleželo. Síť ho zadržovala.

Sirius na něj mávl ocasem a pak se změnil zpátky na člověka na dost dlouho, aby mohl zvednout hůlku a kouzlo ukončit. Remus se svalil na všechny čtyři a ostražitě se na něj podíval. Sirius rozpřáhl ruce. „Vidíš? Neútočíš na mě. Když jsi pod vlivem vlkodlačího lektvaru, můžeš se pohybovat mezi lidmi, Remusi.“

Remus sklonil hlavu, trochu se zavrtěl a víc nereagoval. Ale Sirius věděl, že kdyby byl v lidské podobě, plakal by.

Pak přešel ke dveřím do sklepa, otevřel je a odhalil Remusovi své poslední překvapení. Dovnitř se vřítil Harry v podobě vlčího štěněte. Aby k tomu mohlo dojít, musel Sirius tvrdě pracovat na mnoha věcech: na schopnosti vařit lektvary, kouzlech k výrobě sítě a přeměňování osoby, které by dokázal příští ráno zvrátit.

Remus ztuhl a z hrdla se mu vydralo zavytí, které bylo napůl sténáním. Sirius obrátil oči v sloup. „Nebyl pokousaný, ty pitomče. Na noc jsem ho přeměnil.“ Vrátil se zpátky do své zvěromágské podoby. Harry na něj zakňučel, vrhl se k Remusovi a přitiskl se k jeho boku.

Když viděl, jak Náměsíčník zírá na druhého vlka a pak se k němu s rozechvělým čenichem natahuje, věděl, že to vše stálo za to.

Druhý den ráno samozřejmě Remus Siriusovi vysvětlil, jak nezodpovědný hlupák byl, a že takhle Harryho vychovávat nemůže a další nesmysly. Sirius jen zavrtěl hlavou a nevšímal si ho. Remus mohl být jeho nejlepší přítel, ale pořád byl idiot a Sirius věděl, že idioty nemá cenu poslouchat.

xxx

„Bratranče Siriusi!“

Když už jsme u těch idiotů, pomyslel si Sirius a odvrátil se od muže, který se mu snažil prodat dvakrát dražší kufr, než potřeboval. Sirius nasadil nesmírně trpělivý výraz, který by snad mohl vypadat zdvořile, kdybyste byli tak slepí jako Lucius Malfoy. „Narciso.“

Jeho sestřenice k němu připlula a políbila vzduch vedle jeho tváří. Sirius neotočil hlavu včas, takže se svými rty málem dotkla jeho nepochybně nechutné pokožky. Vzdálila se trochu a upřeně se na něj zadívala.

Sirius jí věnoval ten druh smolařského úsměvu, který od něj pravděpodobně očekávala, a Narcisa spokojeně přikývla. Vztáhla ruku. „Draco, pojď sem a seznam se se svým strýcem.“

Sirius se pečlivě snažil skrýt uchechtnutí. Takže Narcisa vyhrála bitvu o to, jak se to děcko bude jmenovat, jo? Sledoval, jak se k jejímu boku blíží malý bledý kluk. Snažil se zvedat nos vzhůru a vypadat dokonale a dospěle. Většinou se mu dařilo vypadat špičatě.

„Toto je můj syn, Draco Malfoy,“ řekla Narcisa, jako by to už neoznámila, a položila Dracovi ruku na rameno.

„Je velmi… světlovlasý.“

Narcisa po něm střelila ostrým pohledem (i když ne tak ostrým jako synovy lícní kosti), a pak se rozhlédla kolem. „Slyšeli jsme, že vychováváš chlapce, který zůstal naživu, Siriusi. Kde je?“

„Vlastně jsem ho vyměnil za mapu k zakopanému pokladu.“

Draco na něj zíral s otevřenou pusou. Narcisin pohled byl tentokrát nesouhlasný. Harry se však za nedalekým regálem s kufry zasmál a prozradil hru.

„Musely by to být aspoň dvě mapy, Siriusi, jinak by to nebyla férová cena.“ Objevil se v dohledu a zdvořile, i když bez nadšení, na Narcisu a jejího syna kývl. „Jak se máte, paní Malfoyová? Ahoj, Draco.“

„Ty jsi Harry Potter,“ řekl Draco a jeho hlas se chvěl posvátným úžasem.

„A taky je velmi zmijozelský,“ šeptl Sirius Narcise.

Škaredě se na něj podívala, ale Harry odpověděl dřív, než stačila cokoli říct. „Jo, to se mi stává často. Je to docela výhoda, ne?“

Draco zamrkal, zmatený tak, jak by neměl být žádný devítiletý kluk. Sirius si povzdechl. Nejspíš vyrůstal v prostředí bez žertů. To je smutné. Pokud by spolu s Narcisou dokázali vycházet dostatečně dobře, třeba by si Harry s Dracem mohli častěji hrát, a pak by Sirius možná mohl do chudáka kluka vpravit trochu smyslu pro humor.

„Co to máš na sobě?“ zeptal se vzápětí Draco, v hlase zděšení, také nepatřičné u kteréhokoli devítiletého chlapce.

Harry natáhl rukáv svého starého černého hábitu. „Co je na něm špatného?“

„Je špinavý.“

„Však nejdeme na ples. Tohle je jenom Příčná ulice.“

„Ty dovoluješ, aby se chlapec objevil na veřejnosti ve špinavém oblečení, bratranče, když máš k dispozici majetek Potterů a Blacků?“

„Každý dělá nějaká nerozumná rozhodnutí, Narciso. Například zůstat s mužem, který má na paži cejch znamení zla.“

„Au, matko, to bolí!“

Narcisa stáhla ruku se zbělelými klouby z Dracova ramene a věnovala Siriusovi mrazivý úsměv. „Ráda jsem tě potkala, bratranče. Předpokládám ovšem, že jsme příliš rozdílní na to, abychom si skutečně rozuměli.“

Sirius jen obrátil oči v sloup a otočil se. Věděl, že tohle nebude jediný případ, kdy se mu Narcisa bude snažit vlichotit, aby Harrymu a Dracovi dovolil strávit nějaký čas spolu. Vychovával chlapce, který zůstal naživu, jak mu jemně připomněla. Lucius se zřejmě bude snažit dotlačit ji ke smíření.

Což znamenalo, že by s Harrym mohli Dracovi ukázat, jaké to je skutečně žít.

xxx

Sirius zvědavě zvedl dopis. Nepoznal sovu, která ho doručila, což bylo neobvyklé. Záhada ještě vzrostla, když na zadní straně obálky uviděl Malfoyův erb. Draco si přišel hrát - což teď, když Narcisa předstírala, že Siriuse dokáže docela dobře vystát, nebylo nic neobvyklého - a před necelou hodinou zamířil letaxem domů. Co se za tu dobu mohlo pokazit?

Písmo patřilo Luciusovi, ne Narcise, což nejspíš znamenalo, že sova byla také jeho.

Siriusi Blacku, poslal jsi mého syna zpátky špinavého. Jen proto, že dovoluješ vlastnímu adoptovanému synovi běhat v hadrech, hrabat se na zahradě a pravděpodobně praktikovat žertíky, které zahrnují házení bomb hnojůvek -

Bylo toho víc, ale Sirius neměl příležitost si to přečíst, protože dopis se jakousi nešťastnou náhodou přenesl do krbu a shořel.

xxx

Sirius vedl Harryho davem lidí čekajících na vlak na King's Cross a nevzrušeně se usmíval na ty, kteří se po nich otáčeli, a zdálo se, že chtějí dělat rozruch. Harry byl sebevědomý a stál vedle něj vzpřímeně, náruč plnou klece se sovou Hedvikou; trval na tom, že si ji ponese sám.

Sirius se ohlédl přes rameno, aby se ujistil, že zbytek jejich zavazadel stále pluje za nimi, a pak sklopil zrak právě ve chvíli, kdy se na něj Harry usmál.

„Budeš v pořádku, štěně.“ Sirius nenáviděl, jak chraplavý má hlas a jak moc to vyznělo jako otázka, místo aby to bylo konstatování, jak zamýšlel.

Harry ho objal tak silně, že se Siriusovi odtrhl jeden knoflík z hábitu, i když kvůli tomu alespoň odložil klec se sovou. Sirius neměl moc rád, když ho něco klovalo do rozkroku. „Ano, budu, Siriusi. Mám tě rád. Bude se mi po tobě stýskat. Ale moc chci jít do Bradavic!"

Sirius ještě chvíli objímal svého kmotřence, svého syna. Harry byl v jeho náručí tak drobný, i když silný. Zůstat ho chránit a adoptovat ho bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké kdy Sirius v životě udělal. Bystrozorům trvalo několik let, než vzali v úvahu Petrovu zvěromágskou podobu, ovšem nakonec ho vypátrali. Sirius byl hrdý na to, že měl podíl na jeho odsouzení.

Ale kterýkoli okamžik soudu, jakkoli uspokojivý byl, bledl vedle této jediné vteřiny, kdy Harryho držel v náručí.

Harry se konečně Siriusovi vyvinul z objetí, usmál se na něj a natáhl ruku, aby mu z oka setřel slzu, o které on ani nevěděl. „Za pár měsíců se uvidíme,“ řekl tiše, pak popadl Hedvičinu klec a vyrazil k vlaku. Při tom volal na Nevilla, na Draca a na dívku, se kterou se seznámil minulý měsíc v knihkupectví, Hermionu nebo tak nějak.

Sirius počkal, až uvidí Harryho mávat z okna, pak mu pokynul a otočil se k přemístění domů. Většina rodičů zůstávala, dokud vlak neodjel, ale on věděl, že kdyby to udělal, rozplakal by se.

Kromě toho v dálce viděl Narcisu a poslední, po čem toužil, byla přednáška o tom, jak jsou slzy na veřejnosti nevhodné.

xxx

Sirius se široce usmál, když si přečetl dopis od Harryho. Hedvika seděla na bidýlku, které koupil speciálně pro ni, oždibovala soví pamlsky a čekala na jeho odpověď. Sirius se natáhl, aby ji podrbal na hlavě, a ona mu odpověděla radostným čechráním peří.

„Chtěl bych, abys odnesla dvě zprávy, holka,“ zašeptal. „Zvládneš to?“

Hedvika pokývla hlavou a Sirius rychle napsal dopisy. V jednom, adresovaném Harrymu, stálo: VĚDĚL JSEM, že se dostaneš do Nebelvíru. To je skvělé, štěně!

Druhý byl určen Snapeovi a stálo v něm jen: Havraspár nebo Zmijozel, leda ve snu.

Hedvika přijala oba listy a vyrazila k nebi. Sirius sledoval, jak odlétá, a stále se zubil.

Hulák od Snapea, který ho vzbudil druhého dne v pět hodin ráno, za to stál.

-Konec-