Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 15: Kouř a zrcadla

Březen 2030

Stále jí ještě zbývají čtyři hodiny do schůzky s Harrym. Dracovi dovolili během pauzy na oběd poslat pár zpráv a vypadá to, že ani jeho do páté asi neuvidí. Proto zavolala Deanovi a zeptala se ho, jestli by se mu jí nepodařilo vecpat do svého rozvrhu.

Renovovaný stylista rád zrušil své objednané zákaznice, aby se dostal k Hermioninu „skunčímu pruhu“. Doporučil jí přijít do salonu privátním zadním vchodem, který je určen pro slavnější klientelu.

Po válce prošel Dean Thomas velkým duševním hledáním. Stejně jako Hermiona, Harry a Ron, byl za války na útěku před lapači a smrtijedy. Mezi útěkem, držením v zajetí a bojem v závěrečné bitvě ho tyto události přiměly k tomu, že se na nějaký čas stáhl zpět do mudlovského života a žil se svou matkou, nevlastním otcem a nevlastními sourozenci. Jeho sestra se chystala na Sassoonovu akademii, aby studovala na stylistku, potřebovala mužský model, na kterém by mohla cvičit a on neochotně souhlasil. Jakmile se tam dostal, byl ohromen tím, jak kreativně osvobozující je vlasový design a styling – a kolik krásných žen a mužů se kolem něj pohybuje. Nakonec se rozhodl do kurzu přihlásit i on a k velkému šoku své sestry ho rychle dokončil a dostal nabídky z nejvyhledávanějších salonů.

Dean pracoval na rozvoji svého stylu a řemesla v mudlovských salonech, ale doma pracoval na magických metodách, aby urychlil proces a zážitek klientů. Jakmile svou metodiku zdokonalil, rozhodl se založit si provozovnu v Obrtlé ulici – kde ministerstvo nabízelo granty novým podnikům, aby přispělo k oživení čtvrti.

Mnoho obchodů, které kdysi prodávaly temné artefakty, bylo mimo provoz. Po skončení války je totiž nějaký příliš horlivý oslavenec spálil zložárem, přičemž se zaměřil pouze na obchody s těmi nejtemnějšími předměty. Musel to být někdo neuvěřitelně talentovaný a soustředěný na to, aby oheň udržel pod kontrolou. Existoval užší seznam podezřelých, ale ministerstvo se případem nikdy dál nezabývalo.

Jakmile se rozkřiklo, že si Dean otevírá obchod, ozvalo se mnoho jeho starých přátel, včetně Seamuse, aby mu pomohli. Dean chodil s různými muži a ženami, většinou mudly, ale když Seamus otevřel ústa, aby svého starého přítele pozdravil s tím skvělým irským přízvukem, byl to jeho konec. Možná, že Dean utekl zpátky do mudlovského světa částečně také proto, aby unikl nevyhnutelnému. Chvíli jim trvalo, než si konečně vyznali své city, ale nakonec se jim to podařilo. Seamus teď vede účetnictví a umožňuje svému manželovi být tvůrčím géniem.

Hermiona sedí v křesle a je trochu nervózní. Vlasy si neměnila už léta. Tak trochu plánovala, že její účes a barva budou podobně ikonické jako u Anny Wintourové, že je zachová stejné, zatímco vše ostatní ve svém osobním stylu nechá vyvíjet. Podle Deana existuje jen jedna Anna Wintourová a jen jedna Hermiona Grangerová.

„KONEČNĚ!“ vykřikne Dean a jde do zadní části salonu. Políbí Hermionu na tvář a obejme ji. Je až směšně rozjařený a ona se začíná uvolňovat. Dean by nikdy neudělal nic hrozného nebo neodpovídajícího jejímu stylu. „Ach, líbí se mi ten smaragdový top, který máš na sobě. Úplně ti v něm vyniknou oči. Jdu si pohrát s nějakou barvou, která tomu taky pomůže! Hermiono, nevím, proč ti trvalo tak dlouho, než jsi za mnou přišla. Myslel jsem, že se ukážeš, když jsem zvýraznil Ginnyinu červenou nebo když jsem odstřihl to fyzické ztělesnění Dracových otcovských problémů. Víš, že jsem ten culík v rukou okamžitě spálil? Ach, ten jeho výraz. Rozkošný.“

Hermiona se zasměje, když si představí ty krásné modrošedé oči v šoku a hrůze. „Ach, Deane. Moc ráda bych viděla, jak se Draco tvářil. A máš pravdu, Ginny vypadá fantasticky!“

„Já vím, že ano. Skoro tolik, až jsem se s ní chtěl pořádně pomuchlovat – téměř.“

„Ne aby se to dozvěděli Seamus nebo Harry,“ mrkne na něj Hermiona. „Tak jo. Jdeme na to. Jak to vidíš?“

„Trochu zkrátím délku, ale ne moc. Dlouhé mikádo,“ Dean jí to začne vysvětlovat a zastrčí jí vlasy, aby si to mohla začít představovat. Pak nahodí kouzlo, aby si jeho vizi mohla prohlédnout na vlastní oči. „Taky použiju polopermanentní relaxátor, takže si lektvar nebudeš muset nanášet denně. Tvé vlny budou jemnější a lépe upravitelné. Co se týče barvy, vezmeme asi o dva odstíny světlejší než tvou popelavě hnědou a přidáme trochu více teplé barvy – třeba bronzovou. Pak přidáme zlatavé, ne blond, ale zlatavé, medové odlesky. Tyto odlesky pomohou zakrýt případné šediny, které vyrostou mezi dalším barvením. Co myslíš?“

„Tak jo,“ Hermiona nadšeně přijímá svůj nový vzhled a novou kapitolu svého života.

Dean se pustí do práce. Začne mytím a střihem. Většinu z toho provádí bez použití kouzel, aby mohl pracovat přesněji. Většina kouzel se uplatní při barvení. Barvy jsou vylepšeny lektvary, aby se proces urychlil a vlasy se nepoškodily, a Dean očarovává několik štětců, které ji nanášejí. Jakmile je hotovo, pustí se do povídání. „I když jsem nadšený, že tě vidím, proč zrovna teď? Proč ne, když jsem tě prosil, aby sis nechala udělat vlasy ještě před večírkem?“

Zhluboka se nadechne; prozradí některé informace, ale ne všechny: „Jsem připravená v životě postoupit dál. Oznamuji, že se nebudu ucházet o znovuzvolení.“ To se povedlo, pomyslí si.

„Ne, to není jen tím. Hermiono, musíš si uvědomit, že stylisté jsou v podstatě psychoterapeuti s větší kreativitou.“ Podívá se jí na ruku a nevidí, že by na ní měla snubní prsten. „Musíš být chytřejší, zlato. Prstýnky už sis sundala, takže tohle je rozvodový sestřih. Neboj se. Tvé tajemství je u mě v bezpečí. Nemáš ani ponětí, kolik rozchodových úprav dělám.“

Hermiona úlevně vydechne, ale je stále zřejmější, že se už ani nesnaží být ohledně rozvodu diskrétní. „Děkuji ti, Deane. Zveřejníme to, až to řekneme celé rodině. Už prostě bylo na čase.“

„To mi nemusíš ani říkat. Jsem excelentní ve čtení řeči těla. Za ta léta jsem tě s Ronem tolikrát sledoval. Vypadali jste tak – platonicky.“

„No, prostě jdu dál a jsem šťastná,“ řekne Hermiona tajnůstkářky.

„Jsem rád, že to slyším. Vypadáš, že máš jiskru v oku. Je tu ještě něco, co jsi mi neřekla?“ ptá se s úsměvem a mrkne na ni.

Hermiona si nemůže pomoci a má pocit, že Dean toho ví víc a snaží se jí zahnat do kouta. Ignoruje jeho poznámku a zeptá se: „To bys rád věděl?“

„Ano, ano, to bych rád,“ odpoví ministryni vážně bývalý nebelvír.

„Je mi líto, ale nemám, co bych k tomu řekla – zatím,“ ráda by celou záležitost prozradila. Dean by byl jedním z lidí, které by pravda nadchla nejvíc. Draco se s Deanem usmířil kvůli událostem, které se před lety odehrály u něj doma, a stal se tichým investorem salonu. Pomalu mezi nimi vznikalo přátelství, ale Draco nikdy nepožadoval vrácení peněz. Jen doživotní stříhání zdarma pro Scorpiuse i pro sebe.

„Politici. Vždycky závoj tajemství a podvodů,“ říká Dean a zkříží ruce na prsou.

Hermiona se kousne do rtu a ukáže ďábelský úsměv. „Bude to trvat ještě dlouho? Musím se vrátit do práce a mám schůzku s Harrym.“

„Právě jsem skončil, paní ministryně. Půjdeme k míse a umyjeme to, pak trochu vyfoukáme a upravíme,“ Dean se na ni podívá a ví, že se jeho poznámce vyhýbá.

Dean umí skvěle pracovat rukama a masáž pokožky hlavy je božská. Jakmile se Hermiona vrátí do křesla, odkloní každý rozhovor o sobě a nechá Deana mluvit o něm a Seamusovi, o jeho klientech a jejich tajemstvích. O manipulaci se už leccos naučila, aby nemusela být neupřímná.

Stojí před ní, když dokončuje poslední úpravy. Nakonec otočí židli a ona se podívá do zrcadla. Ruku si dá nevěřícně na ústa. Žena v zrcadle vypadá asi o patnáct let mladší. Zamáčkne slzu a Dean začne mluvit: „Víš, po té válce jsme všichni vyrostli příliš rychle. Lidé jako ty a Harry utíkali z bitvy rovnou do dospělosti, aby se z nich stali pekelníci odhodlaní změnit svět. Chybělo nám mládí. Právě proto jsem se tě snažil dostat do svého salonu. Nejsi jediná, kdo na to takhle reagoval. Není nic špatného na tom, že se snažíme získat zpět své mládí, když nám bylo tak krutě ukradeno. Pro některé lidi je to jen účes. Pro mě je to pomoc mým přátelům najít to, co ztratili.“

„Deane, to je tak výmluvné a poetické.“ Obejme ho. „Není divu, že jsi tak zatraceně drahý. Kolik ti dlužím?“

„Tentokrát nic. Jen mi musíš slíbit, že budeš chodit častěji a seznámíš mě s podrobnostmi o rozvodu,“ řekne Dean s rošťáckým úsměvem.

„Dohodnuto,“ vypískne, znovu ho obejme a poděkuje mu za pomoc při hledání dalšího kousku sebe sama.

Červenec 1998

Jsou skoro tři hodiny ráno jedné vlahé letní noci, když se Obrtlou uličkou prodírá postava v kapuci. Rozhlíží se, jestli si jí někdo nevšimne. Z hábitu vytáhne tmavou dřevěnou hůlku a zašeptá: „Revelio.“ Osvětlí se jen několik prašivých uličních koček a krys a tím kouzlo prozradí, kde se nachází. Pak osoba vysloví další kouzlo: „Revelio populum dormientes," a za okny spících obyvatel se objeví několik zelených koulí.

Postava položí na dlážděnou ulici černou koženou tašku a rozepne ji. Uvnitř je téměř sto uzávěrů od lahví máslového ležáku. „Doufám, že jsem jich vyrobil dost,“ zašeptá si pro sebe. V tašce je také velká černá láhev s lektvarem obsahujícím uspávací nápoj. Tajemný čaroděj ji vytáhne a odstraní zátku. Mávnutím hůlky lektvar levituje z láhve v dlouhých stužkách a pak se vypaří do černé mlhy. Čaroděj ještě jednou mávne hůlkou a oblak se rozptýlí a zamíří do domů osvětlených zelenými koulemi. Povzdechne si a otře si pot z dlaní do hábitu. Srdce mu buší, protože v tak velkém měřítku ještě nikdy nekouzlil.

„Praeter locomotor,“ zašeptá a pošle všechny spící čarodějky a čaroděje, aby se vznesli ze svých domovů a levitovali nad uličkou.

„Wingardium Leviosa.“

Víčka od lahví se zvedají z tašky a vkládají se do rukou nevědomých spáčů. Téměř okamžitě čarodějové a čarodějky odění v pyžamech zmizí.

Poté, co všichni dřímající obyvatelé unikli pomocí přenášedel, se tajemný čaroděj sám vydává na cestu. Na to, aby měl na sobě tak těžké roucho, je příliš velké horko, ale on se snaží udržet svou identitu v tajnosti. „Ještě poslední věc,“ řekne si pro sebe. „Revelio magicis,“ tentokrát se před obchody s temnou magií vznášejí červené koule. Obchodů je mnohem víc, než doufal. „Sakra.“

Vezme si hůlku do kapsy, v rukou mu vzplanou dvě ohnivé koule a namíří je na obchod Borgina a Burkese. Vypadá to, že plameny pohltí výlohu, ale oheň rychle uhasne. „Do prdele. Je to zložár.“ Znovu vytáhne hůlku. Tahle kletba vyžaduje silný postoj a rozmáchlou práci s hůlkou, takže mu nezbývá než si sundat plášť – ale než to udělá, ukáže dovnitř kapuce a provede několik kouzel, aby se zamaskoval. Nyní má hranatou čelist, kulatý nos a po ramena dlouhé vlnité černé vlasy.

Mladík udělá dlouhý krok, zhluboka se nadechne a vydechne, švihne hůlkou nad hlavou a pak ji namíří na zamýšlený cíl. Ze špičky jeho hůlky vyšlehnou zvířecí plameny - orli, chiméry, hadi a jeden drak. Obchod, který kdysi prodával ty nejtemnější artefakty, se rozplyne v prokletém ohni. Plameny taví sklo a kov, hlasité hvízdání a výkřiky pronikají mladíkovi do uší, protože magie v těchto předmětech v podstatě umírá. Černý kouř mu zaplní plíce a on dostane záchvat kašle - chvilkové rozptýlení stačí k tomu, aby ztratil kontrolu nad ohněm. Ohnivé bytosti se otočí a zamíří k němu. Zpanikaří. Neví, co má dělat, a obává se, že se blíží konec, dokud nezahlédne draka. Tajemný čaroděj na draka namíří hůlkou a ten odpoví. Začne požírat ostatní ohnivé tvory, až z ohnivého draka zůstane osamělý okřídlený šampion.

Nyní, když má čaroděj oheň pod kontrolou, posílá draka do obchodů osvětlených červenými koulemi a zpět, dokud není veškerá temná magie z oblasti vymýcena. Mladý čaroděj je vyčerpaný a skončil právě včas. Začíná svítat, a ať už je venku kdokoli, chytí ho, pokud se odtud brzy nedostane. Ukloní se drakovi a ten sám zhasne. Z ulice se ozývá šustění a zdá se, že se k němu blíží hlasy. Hodí na sebe zpět plášť a zmizí.

—xoxox—

„Podívejte se na to!“ Lucius Malfoy praští Denním věštcem o stůl. „Staleté, ne-li tisíc let staré artefakty zničeny! Žádní svědci. Téměř z celé Obrtlé ulice zbyly jen saze.“

Jeho žena vezme noviny ze stolu: „Ukaž mi to. 'Nejsou žádné oběti, protože všichni obyvatelé byli přeneseni na pole u Prasinek. Bystrozoři na místě tvrdí, že šlo o dobře promyšlený zločin. Žhář si dal maximální pozor, aby se nevinným čarodějkám a čarodějům nic nestalo, protože je uspal lektvarem hlubokého spánku a přesunul na místo daleko od požárů. Všechny podniky, které se staly terčem útoku, byly vlastněny známými majiteli pochybných magických předmětů a praktik.' Dobře, dobře. Vypadá to, že máme na krku mstitele. Zřejmě nestačí porazit Temného pána a postavit před soud všechny, kdo jsou s ním spojeni. Teď tu máme nájezdníky, kteří se snaží zničit celou magickou historii. Draco, co si o tom myslíš?“

Draco u snídaně usnul a teď těžce chrápal. S rozcuchanými vlasy vypadal úplně jinak než jako obvykle.

„Draco!“ zvolá jeho otec přes stůl. Draco se stále neprobudil. Starší Malfoy si od manželky vezme noviny, sroluje je a přejde k jejich synovi. Praští Draca novinami po hlavě. „Draco! Probuď se. Snažíme se s tebou mluvit.“ Lucius a Narcissa už nevlastní hůlky, což je podmínka jejich podmínečného propuštění, takže získat Dracovu pozornost bude vyžadovat fyzičtější přístup. Na druhou stranu Draco povolení používat hůlku má, protože během rekonstrukce pracoval jako dobrovolník v Bradavicích.

Neupravený dědic si protře zátylek a podívá se na noviny, které mu otec hodil na toast s vejci. „Co je to?“

„Přečti si titulek, miláčku,“ řekne mu matka sladce a pak po manželovi loupne pohledem.

„Žhářství v uličce. To je chytlavé. Ale nikomu se nic nestalo. Co s tím?“ zeptá se ke zděšení rodičů.

„Jde o to, že začaly útoky na čistokrevné a na naše staré způsoby. Prohráli jsme a mudlovští šmejdi a zrádci krve chtějí, abychom to věděli,“ odplivne si Lucius.

„Myslím, že děláš z komára velblouda, otče,“ odpoví mu syn, „všechny tyhle obchody měly projít vyšetřováním. Minulý týden to bylo v novinách. Najednou je tu žhářství a všichni jsou v bezpečí a všechny důkazy jsou zničené? Podle mě je to neuvěřitelně pochybné. Zní to spíš jako pojišťovací podvod a vyhýbání se vyšetřování ministerstvem – ne jako útok na starou magii.“

Lucius a Narcisa se podívají jeden na druhého a pak na svého syna v naprostém šoku. Dává to smysl. „To je velmi zajímavá teorie, synu. Docela věrohodná. Zdá se, že jsme s tvou matkou stále trochu v defenzívě. Je dobře, že máš pořád hlavu na správném místě," řekne Lucius Dracovi, který jen pokrčí rameny a okusuje toast. „Ale Draco, musím ti říct, že tvůj návyk na máslový ležák se vymyká kontrole. Všechen ten cukr ti nemůže prospívat. Jsem si jistý, že tě to udržuje vzhůru po celou noc.“

„Nejspíš máš pravdu, otče. Upřímně řečeno, začínám ho mít už docela plné zuby,“ řekne Draco s křivým úsměvem zpoza novin.

Příště nás čeká: Po dlouhém pracovním dni plném schůzek a setkání se vrhne Hermiona po hlavě do mezinárodní politiky s Harrym a Dracem.