Preklady fanfiction Harryho Pottera

Koho že si to vzaly?

https://www.fanfiction.net/s/7764312/1/They-Married-Who 

Autor: StrongHermione

Překlad: denice   Beta: Sevik99    Banner: Jacomo

Povolení k překladu: Ano

Humor/přátelství

Rating: 9+  Kapitol: 1

Slov: 1 610 

Shrnutí: Harry a Ron odjeli měsíc po závěrečné bitvě, aby „našli sami sebe“. O osm let později se vrátili stejně náhle, jako odešli, a očekávali, že na ně Ginny a Hermiona budou čekat. Zažijí šok!

Éra/období: Po Bradavicích

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží StrongHermione. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Hermiona a Ginny seděly pod slunečníkem na zahrádce Fortescueovy cukrárny v Příčné ulici. Byl krásný slunečný den a obě mladé matky usoudily, že jejich dětem prospěje čerstvý vzduch. Rozhodly se, že si dopřejí svou oblíbenou smetanovou zmrzlinu, zabraly si jeden z nejlepších stolů a na dlouho se uvelebily. Elizabeth a Simon měli připravené omalovánky s pastelkami a oba trávili příjemné chvíle vybarvováním víl a draků, zatímco jejich matky doháněly informace o svém životě od doby, kdy se viděly naposledy.

Brzy se řeč stočila na Hermioniny nadcházející narozeniny. „Nechápu, proč je kolem toho tolik povyku. Bude mi sedmadvacet, není to nic významného, ale Lucius trvá na velké oslavě. Já bych byla víc než spokojená jen s rodinnou večeří pod širým nebem.“

„Právě proto tě chce rozmazlovat, Hermiono; ví, že by ses spokojila s málem,“ odpověděla Ginny a otřela Simonovi zmrzlinu z obličeje. „Udělej kompromis, uspořádej odpolední zahradní slavnost. Bude mnohem neformálnější a skončí zhruba ve čtyři hodiny. Pak bychom zůstali na grilování a můžeme si dát rodinnou večeři, kterou chceš, zatímco Lucius může odpoledne navazovat ty své kontakty.“

„Proč vždycky najdeš tak rozumné řešení?“

„Je to dar,“ zazubila se Ginny.

„Můžu ho otevřít?“ zeptala se Elizabeth vzrušeně ze svého místa u stolu. Hermiona s Ginny se rozesmály.

„Není to takový druh dárku, miláčku,“ odpověděla Hermiona shovívavě.

„Aha,“ řekla malá zklamaně. „Ale maminko, musím ti koupit dárek k narozeninám!“

„Můžeme ho vybrat později, až budeme nakupovat.“

„Ale pak to nebude překvapení a já chci, aby to bylo překvapení,“ namítla Elizabeth.

„Mám nápad, zlatíčko,“ navrhla Ginny. „My dvě teď rychle půjdeme něco vybrat, zatímco maminka se Simonem zůstanou tady.“

„Dobře,“ souhlasila Elizabeth šťastně. „Mami,“ zašeptala, „můžu dostat nějaké peníze?“

Hermiona potlačila smích. Sáhla do kabelky, vytáhla hrst mincí a podala je dcerce. „To by mělo stačit.“

Děvčátko slezlo ze židle, šťastně vzalo Ginny za ruku a obě se vydaly k východu. Hermiona slyšela, jak se baví o tom, kam by měly jít, a usmála se, když Elizabeth důrazně vykřikla, že by měly jít do knihkupectví, které bylo: „Maminčin nejoblíbenější obchod na celém světě!“

Několik následujících minut strávila tím, že Simonovi pomáhala s vybarvováním a vyprávěla mu příběh o odvážném útěku od Gringottových, který před mnoha lety podnikla se strýci Ronem a Harrym na drakovi. Dvouletý chlapec moc nerozuměl tomu, co říkala, ale smál se zvukům a gestům, které při vyprávění dělala. Zrovna se posadila zpátky na židli a prohlížela si dav kolemjdoucích lidí, když se ozval hlas, který jí byl velmi povědomý, přestože ho už osm let neslyšela: „Hermiono!“ Pomalu otočila hlavu a přímo tam, na druhé straně zábradlíčka, stál Harry Potter!

Hermiona vyskočila ze židle s nadšeným výkřikem: „Harry!“ a šťastně mu padla kolem krku.

„Zbude objetí i pro mě?“ ozval se další, stejně známý hlas.

Hermiona se rozesmála, když oba chlapce objala, a radost, že je konečně vidí, přehlušila všechny ostatní emoce. Tedy téměř všechny. Když je pustila, zvedla ruce a oba je plácla přes zátylek. „To bylo za to, že jste zmizeli bez rozloučení!“ pokárala je důrazně a znovu se posadila. Gestem ukázala na židle, které zůstaly volné po Ginny a Elizabeth, a oba muži přelezli zábradlíčko a zaujali místa, přičemž si třeli hlavy. Simon na ně zíral vykulenýma očima a Hermiona si všimla, že každou chvíli začne vyvádět, a tak si ho vzala na klín a aby ho rozptýlila, začala mu opět pomáhat s vybarvováním.

Harry natáhl ruku a jemně chlapce pohladil po vlasech, za což byl odměněn úsměvem Simona, nyní bezpečně uvelebeného na klíně své kmotry. Ron se od okamžiku, kdy si sedl a všiml si dítěte, poněkud chmuřil.

„Bez urážky, Hermiono, ale vůbec se ti nepodobá,“ všiml si Harry tmavých vlasů i očí a bledé pleti batolete.

„No, jeho rodiče to určitě rádi uslyší,“ odsekla Hermiona rozjařeně.

„Takže není tvůj?“ ujišťoval se Ron, najednou opět s rozzářenýma očima.

Hermiona se zarazila a přemýšlela, jestli má prozradit, že dítě je vlastně jeho synovec. Rozhodla se, že si tuhle pikantní novinku prozatím nechá pro sebe, dokud se nevrátí Ginny. „Tohle je Simon, můj kmotřenec,“ řekla prostě.

Oba muži přikývli, že chápou, a když už se jich Hermiona chtěla začít vyptávat na jejich nepřítomnost, vzduchem se rozlehl výkřik: „Mami, mám pro tebe dárek. Je to kniha!“

Hermiona se rozesmála a otočila hlavu k přibíhající dceři. „Neměla bys mamince říkat, co to je, zlatíčko, zkazí jí to překva-“ Ginny se zarazila při pohledu na bratra a jeho kamaráda, kteří tak nenuceně seděli u stolu. S výkřikem radosti se vrhla na Rona, objala ho a políbila na tváře.

Elizabeth s vykulenýma očima sledovala, jak její kmotra napomíná muže, který odešel a nechal na stole jen vzkaz. Všimla si i druhého, který vypadal trochu rozladěně. Oba dva znala z obrázků doma, u tety Ginny a z mnoha v Doupěti. Popošla k matčině židli a opřela se o područku. Tmavovlasý muž si jí všiml.

„Tak tahle ti podobná je, Hermiono,“ prohlásil.

Hermiona holčičku objala a formálně řekla: „Harry Pottere, ráda bych ti představila svou dceru, Elizabeth M-Malfoyovou.“ Trochu klopýtla o své příjmení, protože věděla, jaká reakce u obou mužů propukne.

Ginny nechala být Rona, šla zvednout Simona z Hermionina klína a posadila se na zbývající židli. ‚Tohle bude pekelný rozhovor,‘ pomyslela si. Hermiona si přitáhla Elizabeth na místo uvolněné batoletem a zvedla bradu, připravená na následnou hádku.

„MALFOYOVOU?“ zařval Ron a tvář mu zrudla.

„Ano, Malfoyovou, a ocenila bych, kdybys v přítomnosti dětí mírnil svůj tón,“ řekla Hermiona důrazně.

„Ale on se k tobě celou školu choval hrozně, Hermiono,“ promluvil Harry, jako by se obracel na trucující dítě.

„No, Draco se mi omluvil za to, jak se ke mně choval v Bradavicích, a dospěl, Harry,“ řekla Hermiona a záměrně se rozhodla nechat Harryho věřit, že je Dracovou manželkou. Tu devatenáctiletou dívku v ní, kterou přátelé opustili, by uspokojilo mnohem víc, kdyby prozradila, za koho je skutečně provdaná. Malá opuštěná sedmnáctiletá dívka v nitru Ginny také jásala a byla připravená co nejdříve přidat do rozhovoru svou bombu. Ani jedna nemusela čekat dlouho.

Obě děti byly usazeny tak, aby viděly na okolojdoucí chodce. Harry a Ron zaujali místa zády k chodníku, proto ani jeden z nich nebyl připraven, když obě děti, které vyhlížely mezi jejich rameny, radostně vykřikly: „Tati!“. Harry s Ronem se otočili a vyvalili oči, když spatřili Luciuse Malfoye a Severuse Snapea, jak si razí cestu k jejich skupince. Harry se šokovaně otočil, když uslyšel, jak Simon radostně říká Ginny: „Podívej, maminko, táta jde.“

Ginny viděla, jak se šok na tváři jejího manžela a jeho nejlepšího přítele změnil ve stejný zmijozelský úšklebek, když poznali, kdo to sedí u stolu. Všimla si, že se Ron a Harry chystají na velkolepou ukřičenou scénu, a s ohledem na přítomné děti a dav, který se rychle shromažďoval, když se rozneslo, že se Harry Potter konečně vrátil, ukázala na Rona a Harryho a zasyčela: „Vy dva neřeknete ani slovo. Oba se s námi sejdete za hodinu v Doupěti. Tak se mohou informovat všichni zároveň.“ Vstala, posbírala si věci, přes zábradlíčko podala Simona Severusovi a zamířila dovnitř, aby vyrovnala účet.

Hermiona se také zvedla a s pochechtáváním, které ji popadlo při pohledu na rybí výrazy ve tvářích jejích bývalých nejlepších kamarádů, rozjařeně prohodila: „Dobrá, za hodinu. Tak zatím.“ Také ona předala své dítě manželovi a následovala Ginny dovnitř, zatímco ti dva seděli u stolu omráčení zvratem událostí.

Lucius a Severus věnovali oběma mužům samolibé pohledy, zatímco nesli své děti k místu, kde se z vnitřku cukrárny vynořily jejich ženy. Bez dalšího pohledu na ty dva u stolu se všichni přemístili.

Harry se obrátil k Ronovi. „Asi jsme neměli odcházet bez nich.“