archiv.hpkizi.sk
Koleda pro pohana
Preklady jednorazoviek od denice
Vložené: denice - 05.05. 2022
Téma: Preklady jednorazoviek od denice

Koleda pro pohana

Autor: hiddenhibernian

Překlad: denice          Beta: Sevik99            Banner: Jacomo



Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Koleda pro pohana

Originál: https://www.fanfiction.net/s/13154420/1/A-Yuletide-Carol 

Autor: hiddenhibernian

Překlad: denice          Beta: Sevik99            Banner: Jacomo

Povolení k překladu: Ano

Humor/přátelství

Severus S., Albus B., Minerva M., Rolanda Hoochová

Rating: 13+  Kapitol: 1

Slov: 3 084 

 

 

Shrnutí: „Letos se nezúčastním žádných vánočních oslav. Odmítám strávit jediný další večer obklopen pozlátkem, nevkusnými cetkami nebo nesmyslnými projevy dobré vůle. Od této chvíle hodlám dodržovat pohanské svátky - vy i studenti si můžete Vánoce, Velikonoce a ty ostatní slavit sami.“ Severus se rozhodl vynechat Vánoce. Nepůjde to podle jeho představ.

 

Éra/období: Bradavice po kánonu

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží hiddenhibernian. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Poznámka překladatelky: Jule je svátek zimního slunovratu, od starověku slavený v severní Evropě. Po přijetí křesťanství bylo toto období přejmenováno na Vánoce a kombinovalo narození Ježíše s tradicemi Jule – řádně připraveným polenem v krbu, jmelím a cesmínou v domě, rozdáváním darů, oslavami. - Volně podle: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jule.

Doufám, že si povídku užijete i na jaře - opravdu se mi nechce čekat s ní do Vánoc :-)

 

  

Koleda pro pohana

 

 

„Končím.“

Severus si dál mazal toust, jako by jeho oznámení nebylo o nic neobvyklejší než žádost o výměnu hlídek příští úterý večer. Výraz nejvyššího opovržení v jeho tváři byl normální a nesouvisel s žádnými nedostatky toustu, i když Filius měl podezření, že si to drama vychutnává.      

V zimních měsících se Severus skutečně snadno nudil.

„Jak prosím?“ Minerva ne zcela nečekaně zabrala na návnadu jako první.

„Letos se nezúčastním žádných vánočních oslav. Odmítám strávit ještě jediný další večer obklopen pozlátkem, nevkusnými cetkami nebo nesmyslnými projevy dobré vůle. Od této chvíle hodlám dodržovat pohanské svátky - vy i studenti si můžete Vánoce, Velikonoce a ty ostatní svátky slavit sami.“   

„Jestli si myslíš, že se díky tomuto náhlému obratu zbavíš hlídek, zjistíš, že se mýlíš.“ Minerva měla zřetelně sevřená ústa. „Je mi jedno, jestli se prohlásíš třeba za buddhistu, stejně budeš dohlížet na ty malé prevíty u štědrovečerní večeře.“

„Takové vyjadřování, Minervo. Já si například cením příležitosti stýkat se s mládeží.“

Minerviny a Filiusovy oči se setkaly. Jejich úsměv jasně naznačil: Severus si opravdu myslel, že mu to u nich projde.

„Drahý příteli,“ pronesl Filius, „pokud to tak cítíš, budeme samozřejmě tvé přání respektovat. Že ano?" Rozhlédl se kolem stolu, u něhož spolu se svými kolegy snídal. Perkins, letošní učitel obrany proti černé magii, si sotva zvládal nalít kávu - tak moc se mu třásly ruce.

„Leda nakašlat, to uděláme! Copak nevidíš, že má něco za lubem?“ Z Rolandiny vidličky, namířené přímo na Severuse, nebezpečně visel párek.

„Je to hlava Zmijozelu - kdyby něco nechystal, nemohl by dělat tuhle práci.“ Pomona měla vždycky dostatek trpělivosti, aby poukázala na to, co bylo zřejmé.


 „A co vlastně ‚chystám‘?“ zeptal se Severus. „Kultivované prožití volna bez nucené socializace a falešných projevů dobré vůle ke všem lidem?“

„I když jsou tvoje prázdniny tvoje a můžeš je trávit, jak se ti zlíbí,“ poznamenal Albus klidně, „musíš počítat s tím, že formální oznámení o změně tvých tradic nějaké komentáře vyvolá. Jsem si jistý, že všichni podpoří tvou volbu, ať už je jakákoli.“

Tohle téma už opustili, i když Minerva si do svého diáře načmárala něco, co podezřele připomínalo ‚NEZASKAKOVAT BĚHEM VÁNOC ‘.

Tím to samozřejmě neskončilo.

Klíčovou dovedností pro přežití prvního pololetí v roli bradavického učitele byl jistý nádech malicherné pomstychtivosti a Severus v ní nebyl zdaleka nejzběhlejší.

Existovala zde jen tichá dohoda, že to, co bude následovat, se odehraje mimo Albusův bdělý dohled.

 

xxx


„Je toho tady docela dost,“ řekla Minerva s tváří stále zabořenou do svitku pergamenu, který vypadal, jako by vznikl ještě před zakladateli. „Spousta piva-“

„Dobrá,“ řekla Rolanda zemdleně, nezvyklé studium si vybíralo svou daň.

„Oběti,“ pokračovala Minerva nevzrušeně, „i když, vypadá to dost komplikovaně - možná bychom měli zůstat u větviček?“

„Jakých větviček?“ Pomonina hlava se vynořila zpoza nebezpečně se kymácející hromady knih. Člověk by si myslel, že souvislost mezi bylinkářstvím a Jule bude vzhledem k ročnímu období omezená, ale ona objevila úctyhodný počet svazků o svém oblíbeném předmětu.

„Používaly se k potírání krví - stěn, soch a lidí…“ Minervina řeč se zpomalila, když nad tím uvažovala. „Možná ne.“

„A co takhle ta Jule polena?“ Zdálo se, že Rolanda při této části rozhovoru ožila.

„Domácí skřítci vždycky na Vánoce přikládají do krbů velká polena,“ připomněl jí Filius.

Horlivost jeho kolegů ho poněkud překvapila; bylo to nejspíš poprvé od večírku na oslavu odchodu Armanda Dippeta do důchodu, co Rolanda vkročila do knihovny. Severusovo přestoupení k pohanství bylo sotva horší než kterýkoli z jeho dalších pokusů setkat se s co nejmenším počtem studentů a zároveň co nejvíc otravovat své kolegy. Tentokrát se však zdálo, že i Pomona s neobvyklou vehemencí trvá na tom, že musí dostat lekci.

„Co tedy ti neznabozi vlastně dělají? Zkárují se?“

„No vážně, Rolando - jsem si jistá, že dnes by se jim mělo říkat pohané.“ Minerva se zachmuřila. „Nebo to je taky špatně?“

„Koho to zajímá? Všichni víme, že Severus to jen předstírá. Co kdybychom zjistili, o co mu jde?“

„Kde by pak byla zábava?“ zeptal se rozumně Filius. „Takhle získáme výhodu překvapení, zatímco on bude zaneprázdněný snahou zjistit, co děláme. A co horký punč*? Dává se do něj nějaký alkohol?“

„Raději by se tam dávat měl,“ zamumlala Rolanda.

 

xxx

 

Minerva počkala, dokud poslední zákazník neopustil Prasečí hlavu, než se proměnila zpět do své lidské podoby. Dveře hlasitě zavrzaly, což byl šikovný způsob, jak ohlašovat zákazníky, aniž by to bylo nápadné.

Aberforth byl vždycky mnohem chytřejší, než si lidé mysleli.

„Minervo.“ Už oprašoval láhev vzácné svatomagdalenské whisky z horní police, která se zdála být od její poslední návštěvy nedotčená. „Bereš svou divokou stránku provětrat se?“

„Není tu nikdo jiný, na koho bych mohla udělat dojem, Aberforthe. Jak se daří kozám?“

„Dobře. Jak se mají studenti?“ Poslal jí po baru čistou sklenici. Po vzájemné dohodě se incident z roku 1964 neměl opakovat.

„Doufám, že už jsou v posteli.“ Nechala ze špičky hůlky dopadnout do sklenice kapku vody a nakrčila nos, aby ocenila výpary. Bylo by zajímavé zažít vůni whisky jako kočka, rozhodla se Minerva - možná by to mohl být experiment na vánoční svátky.

„Pokud se nikdo z nich neskrývá v mém zadním pokoji, co tě sem přivádí?“ Aberforth dopil svůj vlastní půllitr a posadil se na druhou stranu baru - stolička schovaná za pultem ho srovnala do Minerviny výšky.

„Potřebuju najít člověka, který mi sežene divočáka, a napadlo mě, že bys mi mohl někoho doporučit.“

Aberforth si nacvičeným pohybem otřel z vousů pěnu. „Proč si neřekneš Hagridovi?“

„Navzdory mnoha svým kvalitám Hagrid zcela postrádá diskrétnost. Při první příležitosti by to vyžvanil Albusovi.“ Mluvila zcela otevřeně, ale Aberforth by nic jiného nečekal.

„A to je podle jeho zástupkyně závada?“

Minervu zalil hřejivý pocit a poctivá snaha říkat pravdu, která byla doprovodným znakem výborné whisky. „Spíš doufáme, že se vyhneme přednášce o pravém smyslu Vánoc. Nebo Jule.“

Aberforth naštěstí poslední slovo přešel. „Říkala jsi divočák – myslíš divoký kanec?“ Poškrábal se na hlavě.

„Existuje ještě nějaký jiný druh?“

 

xxx

 

„VŽŽŽBÚÚÚÚÚÚM!“

Severus se ani nezastavil, aby se podíval, odkud se ten příšerný zvuk vzal. Přes první řadu lavic skočil do úkrytu, pak se přikrčil, aby zůstal mimo palebnou linii, a zároveň hledal skulinu, kudy by mohl zahájit protiútok.

Proč byl tak hloupý?

To, že byly vánoční prázdniny a on mířil do stejné třídy, ve které léta učil (většinou bez výbuchů, navzdory neschopnosti projevované jeho studenty), ještě neznamenalo, že by mohl polevit v ostražitosti. Všichni na něj měli spadeno: Smrtijedi, které zradil; ti, kteří bojovali na druhé straně; dokonce i ti, kteří byli příliš zbabělí, než aby sami bojovali, moc rádi hleděli na Severuse Snapea svrchu.

Chtěl jim ukázat -

Severus polkl kletbu, kterou už měl na jazyku. Část napětí v jeho ramenou se rozplynula, když si všiml, že ten pekelný rámus ve skutečnosti vydává Filius, třímající jakousi věc, několikanásobně vyšší než on sám.

Člověk Filiuse neproklínal, pokud nechtěl strávit značné množství času v nemocničním křídle.

Existovala vybraná skupina lidí, kteří na Severuse měli spadeno trochu jinak než zbytek kouzelnické populace, a ti všichni se zřejmě sešli v jeho podzemí. Zvedl hlavu ještě víc nad poškrábané lavice, které studenti spíš znesvěcovali čmáranicemi, než aby se u nich naučili něco užitečného, a v duchu si je odškrtával:

Filius, Minerva, Poppy, Rolanda a Septima (Pomona už musela odjet ke své sestře).

Merlin mu pomáhej


 „Požehnaný Jule vám všem!“ řekla Poppy, jakmile ho uviděla, tím trochu příliš veselým hlasem, který používala, když jednala se studentem, který se nezotavoval tak rychle, jak očekávala.

„Co to má do pekla znamenat?“ ptal se Severus, když si všiml, co udělali v jeho třídě.

Minerva se zakřenila. „Měl by sis dávat větší pozor. Nejsem si jistá, jestli ještě věříš na peklo.“

„Věř mi, že ho poznám, když ho vidím,“ zamumlal Severus.

Septima se vmísila: „Říše mrtvých pochází z předkřesťanské doby - ale nejsme tady od toho, abychom probírali historii, jakkoli je zajímavá.“

„Tak proč jste tu, prosím?“ Severus se zdržel zmínky o nepořádku - s trochou štěstí by to návštěvníky udrželo ve střehu a v naději, že si toho nevšiml.

Zatím.

„Samozřejmě jsme přišli, abychom s tebou slavili!" řekla Rolanda a okamžitě se hlavou napřed ponořila do velkého pytle. „Á, tady to je!“ Objevila se a položila velkou zaprášenou láhev na Severusův stůl, přímo na příručky, které tam měl ležet v doposud marné naději, že některý z jeho studentů přijde s inteligentní otázkou.

„Na knihy ne!“ Severus ji smetl dolů a láhev se po nárazu nejistě kymácela, dokud se sama neustálila.

Rolanda si toho ani nevšimla. „Kde máš sklo?“

„Žádné sklo tady nemám!“ Severus by nic nedal za to, že už si z láhve pořádně přihnula, ale očividně byla ještě plná.

„Sklenice na pití, samozřejmě!“

„Toto je učebna lektvarů. Tady se nepije.“

„A jak tedy hodnotíš lektvary?“ pátrala Rolanda.

„Věř mi,“ řekl Severus zachmuřeně, „že poslední způsob, jakým bys chtěla testovat dryáky, které uvařili moji studenti, by bylo napít se jich.“

„Nevypovídá to něco o tobě jako jejich učiteli?" zeptala se rozjařeně Minerva, která vykouzlila řadu džbánků téměř Hagridovy míry, zatímco byl Severus zaneprázdněn rozhovorem s Rolandou. S potěšením zaznamenal, že poznámka, kterou pronesl před několika týdny u snídaně, musí stále bodat.

„Spíš si myslím, že to hodně vypovídá o jejich tupohlavých rodičích. Kromě Wilkinse - toho museli proklít už při narození.“

„Ale no tak, Severusi,“ řekl Filius a s lítostí odložil roh, který držel v ruce. „Podívej se na tu hlavu, není dokonalá?“ řekl, když si všiml Severusova pohledu a mylně si jeho odpor vyložil jako obdiv.

„To na mě vyplazuje jazyk?“ Byla to jakási zvířecí hlava, která tvořila horní část nástroje, jemuž, jak si Severus opožděně vybavil, se říká karnyx**.

„Myslel jsem, že bys ocenil trochu tradiční hudby,“ řekl Filius vesele.

„Tak tedy šťastný Jule!“ Rolanda mu vtiskla do neochotných rukou korbel. „Do dna!“

„Ještě nejsou Vánoce,“ namítl Severus.

„Jule, ne Vánoce. Začíná to slunovratem. Neměl bys tyhle věci vědět?" zeptala se Septima významně.

„Ať vás všechny provází požehnání Jule!“ Filius zvedl číši k ústům a zakymácel se, jak ho její váha málem srazila dozadu.

„Jo,“ řekla Poppy. „Ať vaše úroda vzejde se světlem vracejícího se slunce, nebo tak nějak. Na zdraví!“

Minerva se jen napila a přes okraj korbele, který s překvapující silou třímala v ruce, hleděla na Severuse.

„Co je to?“ Podezřívavě se zadíval do poháru a snažil se rozpoznat různé složky těžké vůně, které z něj vycházely. Na Rolandu se dalo vždycky spolehnout, že přinese něco, co by neopatrnému mohlo zapálit obočí.

„Medovina, ty neznabohu. A teď pij - je to přece tvůj svátek!“

Výborně. To by šlo. Severus si dovolil malý doušek předvídatelně silné, i když docela příjemné medoviny. Dal si větší, a pak si vzpomněl na špinavé stěny a škrábance na dveřích.

„Když už se teď podílím na vaší obětině, smím se dozvědět, proč jste mi poničili učebnu? Nebo si to odhalení schováváte na později?"

Minerva vypadala lehce nesvá. „Předpokládám, že ti to můžeme říct hned.“

„Prosím, začni.“ Severus znervózněl - Minervu přivedlo do rozpaků jen málo věcí.

Zdálo se, že se jí vrátila obvyklá verva, když vysvětlovala: „Přirozeně jsme si udělali průzkum, jak se správně slaví Jule, protože nejsme vyznavači té víry - na rozdíl od tebe.“ V němé výzvě zvedla levé obočí, zatímco Severus nehnul brvou. „Ukázalo se, že tradiční obětí je divoký kanec, a tak jsme se ho rozhodli sehnat.“

V tu chvíli se ze Severusovy kanceláře ozvalo hlasité zakvičení.

Severus si rukou zakryl oči. „Prosím, řekni mi, že tam není divočák.“

„Ano, dobrá, obávám se, že jsme museli použít tvou kancelář, abychom ho uklidnili - je dost podrážděný.“

„Možná proto, že ve škole nemá co dělat!“

„No tohle, Severusi. Myslela bych si, že zbožný - zbožný věřící, jako jsi ty, si bude vědom doporučené oběti k Jule.“ Minerva nesouhlasně našpulila rty. Její staropanenský vzhled byl v naprostém rozporu s ďáblíky, kteří jí tančili v očích. „Poppy, doufám, že sis přinesla nůž? Ech, pardon, chci říct obřadní dýku. Jsem si jistá, že ti nebude vadit pár skvrn, Severusi – vždyť Jule je jen jednou za rok.“

 

xxx

 

„Myslím, že ti dlužím - deset galeonů, že?“

„Dvacet. A pět srpců." Severus nechápal, proč by měl přispívat řediteli, jehož plat jistě několikanásobně převyšoval jeho vlastní skromný příjem. To byl jeden z důvodů, proč ho nesmírně těšilo vyhrát sázku nad Albusem.

Stařík předváděl veliké drama s taháním peněženky zpod několika vrstev hábitu, ale Severus mu na to nehodlal skočit. Brumbál mohl stejně dobře lusknout prsty, místo aby se hrabal v dlouhých spodkách v marné snaze vypadat jako vetchý stařec, kterým rozhodně nebyl.

„Divočák - kde k němu přišla? Musím říct, že mě Minerva překvapila.“

„Očividně, jinak by ses nechystal předat mi mou výhru. Samozřejmě si s tím dej načas.“ Severus se ostře zadíval na krb v Albusově pracovně, kde vesele hořelo vánoční poleno. Raději spěšně odvrátil pohled k oknům.

„Jsem ohromený. I když jsem nepochyboval o tvé schopnosti trvat přede všemi na tom, že tvé obrácení ve víře je upřímné, vůbec jsem si nemyslel, že by to tvé kolegy přesvědčilo.“

Severus se ušklíbl. „Nepřesvědčilo - uspořádali v mé třídě oslavu Jule, aby mi uštědřili řádnou lekci.“ Naštěstí se zastavili před skutečným obětováním kance, jinak by Severusův druhý nejlepší učitelský hábit už nikdy nebyl tím, co býval.

„Ta byla bohužel zcela zbytečná,“ řekl Albus se znepokojujícím mrknutím, když sypal výhru do Severusových nastavených rukou.

Jako se často stávalo při rozhovorech s ředitelem, i tentokrát Severus odcházel s úvahami, kdo koho převezl. Měl neodbytný pocit, že to na něj ušili, ale nemohl přijít na to, jak.

Alespoň měl v kapse dalších dvacet galeonů (a pět srpců) - mohlo to být horší.

 

xxx

 

Minerva si kolem sebe pevně ovinula černé roucho a přidala do kroku. Neměla být viděna a používat zvěromágskou podobu nešlo.

Ne dnes večer.

Aniž by to Severus, Albus a ostatní mužští obyvatelé Bradavic věděli, o Vánocích se tu konávala skutečná slavnost ze starých časů. O Noci matek, neboli ve starém jazyce Modraniht, se scházely všechny ženy, které žily na hradě. Nemusely být matkami, i když většina z nich jimi v jistém smyslu byla: utěšovaly studenty, provázely je zkouškami a útrapami Bradavic a bály se o ně ještě dlouho poté, co opustili školu.

Nebylo to shromáždění věřících, jaká se touto dobou konala v kostelech po celé zemi. Víra znamenala příslib něčeho, co přesahuje přítomnost - Modraniht byla pro Minervu potvrzením tady a teď.

Bradavické čarodějky se sešly, aby si připomněly střídání ročních období, aby uznaly posun od temnoty ke světlu - samotná země, na které stály, se zlehka otáčela ke slunci. Oslava příchodu jara nepřestala být důležitá, ani když se člověk seznámil s astronomií. Když Minerva dorazila na okraj Zakázaného lesa, zpomalila. Na tvářích a rukou se jí usadily drobné kapky ledového deště, ale ona neohroženě pokračovala k mýtině, kde Rolanda s Irmou zapálily oheň.

Oheň a voda, vzduch a země.

Magie Modranihtu byla starší než Bradavice - starší než Vánoce. Možná dokonce předcházela myšlence vysílat svou magii skrze třicet centimetrů dřeva. Minerva měla hůlku bezpečně zastrčenou v kapse - ať už byla jakkoli falického vzhledu, znamenala pro ni příliš velké pohodlí, než aby se jí vzdala, dokonce i dnešní noci.

Rolanda na ni kývla, když se připojila ke kruhu. Žár ohně sálal Minervě do tváře, světlo plamenů mihotajících se mezi stromy dosahovalo vysoko nad ně do deštěm prosáklého nebe.

Byla škoda, že o tom nemohla říct Severusovi, ale ten se předtím tvářil dost samolibě, když mířil do Albusovy kanceláře, takže měl o večerní zábavu dobře postaráno.

Septima začala - nad praskotem ohně se vznesl jeden jasný tón, než se k ní přidaly ostatní. Plameny se rozhořely a živily se magií jejich hlasů, které se spojily v bezeslovné oslavě světla a temnoty, zimy, která přechází v jaro.

Kdesi v lese hlasitě zakvičel divočák, jako by se chtěl přidat.

 

KONEC

 

*v originálu wassail – různé druhy horkých nápojů: https://en.wikipedia.org/wiki/Wassail

** Karnyx – keltský hudební nástroj:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Karnyx


PP
Už několik let si ukládám krátké povídky, u kterých si říkám, že  je přeložím - někdy, časem. Tak teď k tomu došlo. Různá témata, různé páry a něco - perlička na dně, kterou mě zaujaly. Doufám, že pobaví i vás.



Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 05.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) http://
Tak to bylo skvely. Kanec ma stesti, ze se k obeti neodhodlali. :D Kdo koho nakonec vlastne dostal. :)
Dekuju!
Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 09.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Myslím, že by ani nevěděli, jak toho divočáka pořádně obětovat :-) Kdo koho dostal, to je otázka...
Děkuji.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 05.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Protiseverusovská liga mě pobavila. Jak se sjednotili, aby Severuse převezli - dokonce kancem! Jistě si to náležitě užili. Zvlášť medovinu v kýblu, no, korbeli vhodném pro Hagrida. Bylo prima si počíst o jejich slovních přestřelkách a vylomeninách.
I když Severus vyhrál sázku, přijde mi, že vítězkami jsou matky Bradavic. Utajená oslava vítání světla. To je něco.
Děkuji za překlad, denice.
Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 09.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, krásně je sjednotilo pomyšlení, jak si Severus myslí, že uhnul veškerému vánočnímu blázinci, a oni mu to takhle krásně dají sežrat :-) Myslím, že nakonec si to užili všichni, tedy až na toho divočáka...
Matky Bradavic jsou absolutními vítězkami, o tom žádná. A tohle se děje Brumbálovi pod nosem;-)
Děkujeme.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 05.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) http://
Chvála magii s ďáblíky v očích. Je hezké, že si najdou zábavu, trocha toho škorpení nevadí.
Díky za příjemné odpolední počteníčko.
Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 09.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Taky věřím, že to nakonec nikdo nevzal ve zlém, medovina jistě pomohla ke smířlivému pohledu na zničenou kancelář.
Děkuji.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 05.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Nejlepší byl závěr:-))) jo jo, to dobře znám... a ne všude se Slunovrat slaví s divočákem atd, ale chápu, co tím autorka zamýšlela, vychutnat si Severuse a namazat si ho na chleba:-) Zdá se, že Severus a Albus uzavřeli sázku a nedošlo jim, že je čarodějky stejně přečůraly... Zaujala mne Minerva dumající nad tím, jaké to bude v kočičí podobě čichat k whisky... hmm, to by mne taky lákalo.

Moc děkuju za fajn povídku, pobavilo, že se přidal i Filius, ale ten i v kánonu vypadal, že je pro každou legraci, že?
Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 09.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Ano, ten závěr posunul povídku o hezkých pár stupňů výš. Vítězkami tu byly naprosto jednoznačně bradavické matky čarodějky.
Severus koneckonců vůbec nedopadl špatně, tedy až na tu divočákem zdevastovanou kancelář, ale vždyť Jule je jen jednou za rok, jak pravdivě podotkla Minerva, a těch dvacet galeonů - a pět srpců, samozřejmě - pro něj bylo slušnou náplastí na pošramocené ego.
Filiuse mám taky ráda.
Děkuji.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: Gift - 06.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu) http://
Melo to moc zajimavy konec. Celou povidku jsem prochichotala a pak me autorka prekvapila hloubkou. Podobne "paganske" prvky mam moc rada. Jen me prekvapuje, ze by Minerva vedela o jednom, ale druhy musela teprve nastudovat. Konecna zminka divocaka tomu ovsem nasadila korunu. :-)
Moc dekuji za tuto super jednodubku.
Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 09.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Taky jsem při prvním čtení myslela, že to bude prostě jen legrace, a autorka mě pěkně dostala. Minerva zřejmě velmi dobře znala to svoje, ale myslím, že pokud se týče Severusovy předstírané víry, nějakou představu měla, ovšem nechtěla mu dát šanci, aby nějakou skulinou unikl, proto ta příprava.
Na divočáka taky budu hodně dlouho vzpomínat ;-)
Děkuji.

Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: Claire - 07.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
No ovšem, Skotsko je kraj drsný a rázovitý. A populace v něm žijící do sebe hodně nasála, tu magií obdařenou nevyjímaje. Z posledně jmenovaných pak někteří s věnovaným potenciálem umí mistrně "čarovat".
Díky za pěkný kousek, denice, velmi pobavil... a vůbec nevadí, že okolo nás je aktuálně máj, lásky čas...
Re: Koleda pro pohana (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 09.05. 2022
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Jsem ráda, že tě povídka potěšila, i když její téma patří do jiného ročního období.
Děkuji.

Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Prehľad článkov k tejto téme:

StrongHermione: ( denice )12.05. 2022Koho že si to vzaly?
hiddenhibernian: ( denice )05.05. 2022Koleda pro pohana
StrongHermione: ( denice )01.03. 2022Víte, co se říká, když předpokládáte
Sarah1281: ( denice )02.09. 2021Ne, děkuji 4. část
Sarah1281: ( denice )26.08. 2021Ne, děkuji 3. část
Sarah1281: ( denice )19.08. 2021Ne, děkuji 2. část
Sarah1281: ( denice )12.08. 2021Ne, děkuji, 1. část