Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nejvyšší čas na změnu, kapitola 13., část 2.

Snape se probudil v nemocnici svatého Munga, a jako vždycky zpanikařil. Rychle prozkoumal své tělo a ujistil se, že mu nic nechybí, než se mu rozjasnilo v hlavě a vzpomněl si, proč tam je. Otočil hlavu a uviděl Hermionu, schoulenou v křesle vedle jeho postele. Natáhl ruku a pohladil ji po paži. Ve spánku si povzdechla.

Poškrábal se po čelisti, kde nahmatal několikadenní strniště. Přemýšlel, jak dlouho už je mimo. Dloubl se do břicha a ucítil jen mírnou bolest, zvedl ruku a uviděl svou normální bledou kůži. Takže nepřišel příliš pozdě. Nakonec se jim přece jen podařilo zachránit mu játra. Znovu.

Otočil hlavu a na stolku vedle postele si všiml hromádky dopisů a dárků, spolu s velkou kyticí květin hned u štosu Denních věštců.

Nechal svou lásku dál spát a pustil se do otevírání obálek. Od každého Weasleyho tam byla jedna. Žaludek se mu sevřel z vědomí, že teď všichni vědí o jeho hanbě. Molly poslala pletené pantofle, bála se, že mu bude zima na nohy. Dárek od Rona byla bonboniéra se vzkazem, že ‚jeden chlápek řekl, že musí změnit svou závislost‘. Ron se zřejmě rozhodl, že místo alkoholu to musí být čokoláda. Potter mu poslal dlouhý dopis, v němž vyjadřoval obdiv ke Snapeově odvaze a přál mu vše nejlepší. George Weasley se nabídl, že mu ‚půjčí ucho, kdykoli to bude potřeba‘, a vysloužil si za to odfrknutí. Květiny pocházely z Tajuplné alchymie a vzkaz zněl prostě: ‚Je nám líto, že jste onemocněl, přejeme vám brzké uzdravení. Podepsáni: vaši zaměstnanci‘.

Ušklíbl se a zvedl hromádku novin. Podle dat usoudil, že prospal posledních pět dní. Předpokládal, že skutečnost, že je ničemný opilec, bude na všech titulních stránkách, ale když se jimi probíral, nebyla o tom nikde ani zmínka.

Všiml si několika článků o nejnovější charitativní činnosti Luciuse a Narcisy Malfoyových. To jim muselo udělat radost. Se snahou očistit svou pověst nemívali v tisku o nic větší úspěch než on.

Co se týče jeho posledního debaklu, nebylo tam prostě nic. Teprve když pečlivě prolistoval celé noviny z minulého dne, pochopil proč. Na straně deset byla drobná zmínka o tom, že byl hospitalizován se selháním orgánů ‚následkem války‘. To vysvětlovalo ty květiny od Alchymie.

Zbytek objasnil dlouhý a podrobný článek na straně čtyři.

Ušklíbl se a musel se hodně snažit, aby se nerozesmál nahlas, když si přečetl, že Snapeovy závody s. r. o. koupily Denního věštce. Odpovědným vydavatelem se stal Draco Malfoy a novou vedoucí redaktorkou byla Lenka Láskorádová.

Podíval se na svou malou lvici a cítil, jak se mu srdce dme pýchou a pokorou. Pohlédl na její všudypřítomnou brašnu a uviděl z ní trčet svitky pergamenu. Určitě mu je dá podepsat, jakmile se probudí.

Nakonec to udělala. Koupila celé noviny, jen aby jim zavřela hubu. Ne kvůli lžím, které by dokázali napsat o ní, ale proto, že by mohli otisknout pravdu o něm.

Napadlo ho, jestli měla poslední týden dost peněz na jídlo.

Hledal kolem, dokud nenašel svou hůlku, a pak se posunul v posteli, levitačním kouzlem zvedl Hermionu ze židle a uložil ji vedle sebe. Napůl se probudila, ale utišil ji polibkem a pod přikrývkou se k ní přitiskl. Oba znovu usnuli.

xxx

Hermiona švihla hůlkou po kuchyňském stole, aby ho očistila, a zadívala se z okna na zpuchřelé šňůry na prádlo, visící nad uličkou v ostrém světle pouličních lamp. Poprvé ji napadlo ptát se, proč tam vůbec jsou. Nikdo je přece nepoužíval. Pračku se sušičkou měl dnes jistě každý. Zarazilo ji, jak smutný to je pohled. Nikdo už ani nevnímal tu zchátralou bídu, která byla symbolem této oblasti.

Možná Severus tenhle dům opravdu nenáviděl. Jen to, že ona ho viděla jako útočiště, ještě neznamenalo, že se tu necítil jako v pasti. Kdyby tu už nechtěl být uvězněný, koupila by mu celou Británii, aby se po ní mohl potulovat.

Herkules zašvitořil na svém bidýlku a Křivonožka jí seskočil z klína, což bylo jasné znamení, že je Severus doma. Spěchala ke vchodovým dveřím, aby ho přivítala, jako to dělala vždycky, když se vrátil domů z jednoho ze svých setkání Anonymních alkoholiků.

Objal ji kolem ramen s úsměvem, který milovala. Zalovil v kapse a upustil jí do ruky minci. Znala její význam, četla o nich v knize, ale ve skutečnosti ještě žádnou neviděla. Byla docela hezká. Pevně ho objala a políbila na tvář.

„Třicet dní. Jsem na tebe hrdá,“ řekla.

„Třicet dní jsem vydržel i předtím,“ odpověděl.

„Ano, ale předtím jsi neměl téměř nedovolené množství štěstí, na které ses mohl těšit, že?“

„To je pravda.“ Odsunul ji od sebe a pohlédl na ni. „Bez tebe bych to nedokázal.“

„Tak to není, lásko. Dokázal jsi to sám. Já jsem ti to jen usnadnila.“

Zasmál se a sklonil hlavu, až se dotkl jejího čela.

„Ještě je brzy,“ řekl vážnějším hlasem.

„Já vím.“

„Dodáváš mi sílu, ženo. Jsem tak rád, že jsi mě zachránila.“

„Tak je to spravedlivé. Ty jsi mě zachránil první,“ odpověděla.

Zvedla hlavu a políbila ho pomalým, dlouhým polibkem, a pak se odtáhla, protože si vzpomněla na svou předchozí myšlenku.

„Severusi, ještě pořád se chceš přestěhovat?“

„Ano. Chci domov, v němž budeme mít jen vzpomínky na nás a ne na hrůzy mé minulosti. Místo nových začátků, které můžeš naplnit svým smíchem, a ne hrobku, s níž musí tvůj smích bojovat.“

„Tak zítra začneme hledat. Myslím, že bychom měli brzy vstát a začít se poohlížet po novém místě, kterému budeme říkat domov.“

Pevně ji stiskl a spokojeně si povzdechl.

„Skvělý plán, jako vždycky. A rád bych, abys během toho hledání zavolala Molly a domluvila si s ní schůzku. Chtěl bych se do Vánoc oženit, a bydlet v novém domě, až k tomu dojde, by byl bonus. Tedy pokud jsi stále ochotná se za mě provdat.“

„Nebuď hloupý. Samozřejmě, že jsem.“

Usmál se a ona cítila, jak se jí při tom pohledu rozbušilo srdce. Ustoupil o krok dozadu, vzal ji za ruku a vedl ji ke schodům. Cestou mávnutím hůlky zhasínal světla.

„Jestli si zítra budeme prohlížet domy,“ řekla, zatímco ho následovala, „pak potřebuji mít představu, jaký dům by sis přál, abychom věděli, co hledáme.“

Znovu se uchechtl. „Řekni mi, jaký dům chci?“

„No, samozřejmě potřebuješ místo pro laboratoř.“

„Samozřejmě.“

„A musí být dostatečně velký pro děti, někdy v budoucnu.“

„To jsem předpokládal, ale očekávám, že až přijde vhodná doba, ještě si o tom promluvíme.“

„A chceš mít lepší výhled z okna kuchyně.“

„Rozhodně.“

„A soukromí.“

„Nepochybně.“

„A dost místa na parkování.“

„Proč ho chci?“

„Protože chceš auto.“

„Chci? Zajímavé, to jsem netušil.“

„Máš spoustu skrytých zájmů.“

„Tak to ho musím mít.“

„A chceš nový nábytek,“ dodala, když vstoupili do ložnice.

„Ten, co máme, je použitelný.“

„To je pravda, ale budeš mít víc místa, takže potřebuješ víc nábytku.“

„To dává smysl.“

„Například chceš větší postel.“

„To mi připadá zbytečné. Koneckonců budu stejně spát přitisknutý k tobě.“

„To ano, ale chceš nějakou s pevnými sloupky, abych tě k nim mohla přivázat.“

„…a kruci.“

„A taky bys chtěl větší ledničku, takže…“

„Pořád se bavíme o postelích. Vraťme se k rozhovoru o postelích.“

Rozesmála se, když ji zvedl na jejich úzkou postel a položil se na ni.

„Myslela jsem na všechno?“ zeptala se. „Jestli chceš, abych vzala v úvahu ještě něco, raději mi to řekni hned. Chci, abys byl s mým rozhodnutím spokojený.“

„Hermiono, mně záleží jen na tom, aby to nebylo tady, abys tam byla ty, jakékoliv auto, které si přeješ, a pevné sloupky postele. Zbytek nechám na tobě. Vím, že se mi dům bude líbit, protože ho vybereš ty, ušetříš mě starostí s hledáním a já miluji všechno, co děláš.“

Vztáhla k němu ruce a vzala jeho obličej do dlaní. „Miluji tě, Severusi. Jsi pro mě vším. Nikdy jsem neviděla, jak je tohle místo nešťastné, protože jsi tu byl vždycky ty, a tak jsem se tu cítila jako doma.“

„Tohle místo nikdy nebylo domovem, dokud jsi nevstoupila do dveří s těmi polomrtvými rostlinami a nepověsila na zeď ty příšerné hodiny, Hermiono. Můj domov jsi ty.“

Políbil ji, až se jí zatočila hlava.

Byla nadšená budoucností, která je čekala. Od jeho posledního doušku alkoholu uplynulo třicet dní a on už se zdál být mnohem šťastnější. Jistě, ještě je čekají temné dny, ale po všem, čemu čelili v posledních letech každý sám, a po tom, co už překonali společně, nepochybovala, že zvítězí.

Vypískla, když ji kousl do ušního lalůčku.

„Mysli na to, co děláš, Grangerová. Snít, když se s tebou snažím milovat, je nevychovanost.“

Zasmála se a přitáhla si ho k sobě těsněji. „Promiň, jen jsem myslela na to, jak moc tě miluju, a nechala jsem se unést.“

„Jsem šťastný, že mě miluješ, Hermiono. Také tě moc miluji.“ Přitiskl se jí nosem ke krku, až se zachvěla. „A teď, mám pokračovat? Nebo bys tady raději ležela a snila o mně?“

„Ach, rozhodně pokračuj.“

-KONEC-

Poděkování překladatelky: Seviku99, přijmi tradiční vděčné děkuji za práci, kterou jsi na tomto příběhu tak skvěle odvedla.