Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 13: Je to láska

March 2030

Budík zazvoní otravným zvukem a Hermiona líně hodí rukou na noční stolek, aby ho vypnula. Postel je tak teplá a lákavá. Otočí se, aby se podívala na svého milence, který stále hlasitě dřímá. Ranní slunce zvýrazňuje jeho řasy a platinově blonďaté vlasy. Všimne si, jak jeho přirozená barva vlasů maskuje šedou a žárlivě nakrabatí nos. Někdy před jejími devatenáctými narozeninami jí začal v linii vlasů nad obličejem vyrůstat bílý pramen. Říká se, že se něco podobného může stát po traumatizujícím zážitku, což by dávalo smysl – zrovna skončila válka, když si toho všimla. Měla takový matný pocit, že díky tomu působila dospěleji, přísněji a pro starší ministerské úředníky jaksi důvěryhodněji. V průběhu let jí do popelavě hnědých vlasů narůstalo stále více a více šedin a ona si je nebarvila, aby tu iluzi zachovala. Nyní, když dosáhla úctyhodného věku, uvažovala o odvážnějším, mladším vzhledu. Na párty ji Dean prosil, aby přišla k němu do salonu, protože je podle něj už čas se zbavit toho „skunčího pruhu“. Možná měl pravdu.

Natáhne se, shrne Dracovi z očí ofinu a něžně ho políbí, než přehodí nohy přes okraj postele. Chodidly se dotkne studené podlahy a rychle se snaží najít své pantofle. Stále ještě ne zcela probuzená si prohrábne vlasy, masíruje si kštici a přemýšlí, jestli se vůbec ještě někdy dobře vyspí. Dvě noci s tímto mužem ji fyzicky vyždímaly, ne že by si stěžovala. Šálek kávy a případný šlofík v kanceláři by byly velmi vítané. Než si stoupne, popadne ji Draco za zápěstí. „Ještě pět minut. Pojď zpátky do postele.“

„Víc spánku zní nádherně, ale mám velký den a ty taky.“ On vezme její dlaň a políbí ji, až pak ji nechá jít.

„Máš pravdu. Vstanu do patnácti minut. Můžeš mi prosím nastavit budík, lásko?“

„Musí to být úžasné mít rovné vlasy,“ řekne lehce sarkastickým tónem, když mu nastavuje budík.

Teplá voda ve sprše uklidňuje její bolavé svaly, které jako by ji tím vším stresem, nedostatkem spánku a milováním atrofovaly. Myslí si, že je docela ohebná díky cvičení jógy, ale Draco ji dotlačil k novým hranicím. Na někoho, kdo žije v celibátu už více než deset let, se zdá, že se bez problémů vrací do víru dění. Napění si vlasy a vydrhne si tělo; pěna jí působí mravenčení po celém těle a zanechává čistočistý pocit. Podívá se na lahvičky a uvědomí si, že šampon i mýdlo musí být jedním z domácích Dracových výrobků. Voní svěže a květinově, ale doufá, že si jejich účinky nepřizpůsobil na míru. Opláchne se a vypadá to, že je vše v pořádku. Utře se zrovna když Draco vchází do koupelny. Než vleze do sprchy, políbí ji na čelo a plácne přes zadek.

„Hermiono, můžeš mi prosím podat kartáček?“

Ona přejde k umyvadlu a vytlačí na jejich kartáčky pastu.

„Doufal jsem, že tě ještě chytnu ve sprše, ale vypadá to, že jsem přišel pozdě. Asi je to tak lepší. Nikdy bychom nepřišli na ministerstvo včas.“

Protáhne ruku závěsem a podá mu jeho kartáček, zatímco si sama čistí zuby. Když si vypláchne ústa a vyplivne, odpoví mu: „Příště asi budeš muset vstát dřív, jestli budeš chtít ranní rychlovku.“

Její lokny potřebují docela údržbu. Uhladí si do vlasů několik různých lektvarů a vyfouká si je hůlkou, pak se nalíčí a nastříká se parfémem.

Draco vyjde ze sprchy a vidí, že stále není oblečená. „Máš nějaký speciální důvod, proč na sobě nemáš nic než parfém?“

„Zrovna jsem se chystala jít do šatny a obléct se.“

Oči má přilepené na něm a sleduje ho, jak si přejíždí ručníkem po lesknoucím se těle, zatímco ona se nevědomky obdivně kouše do spodního rtu.

„Nedívej se na mě tak,“ s ručníkem omotaným kolem boků přejde k ní. Ruku jí položí na bok a shlédne dolů. Ona k němu vzhlédne. Takhle blízko mohou vzájemně cítit ze svého dechu zubní pastu. Jeho ústa promluví: „Já…“

Její rty se pootevřou v očekávání polibku.

„Se musím oholit a ty blokuješ umyvadlo.“

„Ty jsi hrozný provokatér,“ zatáhne za jeho ručník, roztočí ho a plácne ho s ním přes zadek.

„Au! Fajn. Jdi se obléknout. Teď je řada na mě, abych se upravil. Ten ručník si můžeš nechat. Já prostě oschnu na vzduchu,“ mrkne na ni a ona vyrazí do šatny.

Už je to nějaká doba, kdy měla na sobě tento model a už zapomněla, jak jí přiléhavá pouzdrová sukně lichotí a jak moc příjemný je pocit hedvábné košile na kůži. On vejde, když se obdivuje v zrcadle, a prsty jí přejede po pozadí.

„Ta sukně se mi líbí, zvlášť s těmi podpatky. Myslel jsem, že tvůj zadek už nemůže vypadat pevnější a nohy delší, ale mýlil jsem se.“ Věnuje jí souhlasný pohled. Vytáhne strukturovanou mátově zelenou košili a třídílný oblek v barvě dřevěného uhlí. Sako má zelenou výšivku, která ladí s kapesníkem v náprsní kapse. Oblečení doladí hladkou, matnou, hedvábnou smaragdovou kravatou, kterou sepne jednoduchou stříbrnou sponou. Protože Hermiona právě dokončila nasazování šperků, zeptá se jí: „Mohla bys mi prosím pomoct s manžetovými knoflíčky?“

Zatímco mu je prsty navléká do dobře padnoucí košile, prohlíží si ho od hlavy až k patě. Kdysi si myslela, že marnivost je zcela povrchní. V průběhu let si uvědomila, že způsob, jakým se prezentujete, se stává součástí vaší zbroje. Váš zevnějšek vám může dodat sebevědomí, vytvořit iluzi zajímavosti, vybudovat důvěru nebo je jen jako prostředek sebevyjádření. Tohle Ron nikdy nepobral, ale Draco to chápe dokonale.

„Vypadáš elegantně.“ Obejme ho rukama kolem pasu, položí si hlavu na jeho hruď a pevně ho stiskne. Tohle objetí je nenucené, protože předstírá, že svět za těmito zdmi neexistuje. Přesně to ukazuje, jak pohodlně se s ním cítí.

„Děkuji.“ Obejme ji kolem ramen. S povzdechem si položí hlavu na její a řekne: „Jsi neskutečně krásná. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy cítil tak šťastný.“ Draco jí chce říct, že mu přináší klid a že být s ní je jeho životní úspěch, ale nechce zničit dokonalou jednoduchost tohoto okamžiku.

„Jsem s tebou taky šťastná.“ Hermioně se také honí hlavou, co všechno by mu chtěla říct, ale má pocit, že on už to ví. Políbí ji na krk a jejich rty si najdou cestu k sobě. „Co snídaně? Najíme se tady? Nebo v kavárně ve městě?“

Draco se podívá na hodinky, aby zjistil, kolik mají času: „Co třeba tady v zimní zahradě? Máme čas se pořádně nasnídat a přečíst si noviny.“ Zavolá si vedoucí domácích skřítků a řekne jí, co by si dali k snídani a kde by chtěl, aby ji podávala. Vezmou si kabáty, hůlky, mobily a v Hermionině případě i kabelku.

Jarní počasí je vždy trochu nepředvídatelné, ale zimní zahrada ze skla a železa umožňuje sluneční svit a krásu venkovního prostředí uvnitř. Jeho složitý viktoriánský design napovídá, že jde o jednu z novějších částí rodového domu. Velká část kovu získala v průběhu let patinu a jemná zelená barva se příjemně snoubí se sytou venkovní zelení a s květináči a závěsnými rostlinami uvnitř. Posadí se k bistro stolku, který je prostřený kávou, čajem a několika novinami. Teď, když Draco investoval do firem, které měly jak mudlovskou, tak kouzelnickou klientelu, se snažil držet krok s mudlovskou ekonomikou a obchodem. Hermionu docela potěšilo, že vidí mudlovské noviny, protože i ona potřebuje informace z nekouzelnické politiky. Na rozdíl od svých předchůdců si dává záležet na tom, aby každý druhý týden navštívila premiéra na čaj, a to nejen v době nebezpečí. Aby ho udržela v obraze, nechává mu Věštce doručovat na Downing Street 10 poštou, nikoliv sovou. V klidu si čtou a tu a tam prohodí poznámku o aktuálním dění, ale dbají na to, aby se vždy navzájem dotýkali – buď se opírají o sebe koleny, rukou se dotýkají stehna nebo se její noha otírá o jeho lýtko.

Poté, co Hermiona prolistovala The Guardian, vzala do ruky Denního Věštce. Napije se kávy, ukousne si pár soust omelety a pak se málem zadusí, když si přečte titulek. „Můj zatracený švagr. Tím hajzlem opovrhuji.“

„Percy?“ zeptá se Draco, aniž by vzhlédl od svých novin. Dokonce i on věděl, že ze všech Weasleyovic bratrů je pouze jeden, kterého by Hermiona urážela.

„Ano. Ten blbec se všude v novinách snaží tvrdit, že ekonomický plán je sice úspěšný, ale ohrožuje statut utajení. Získává tím všechny ty prašivé papaláše, kteří jsou proti mně. Podívej, říká, že ministerstvo by mělo navrhnout vysoké registrační poplatky pro majitele a investory, kteří mají kouzelnickou i mudlovskou klientelu – jako by mudlovské daně nebyly dost vysoké,“ vyhrkne a vypadá, že se chystá noviny roztrhnout vejpůl. „Zcela pomíjí skutečnost, že tento projekt nejen zlepšil vztahy mezi kouzelníky a mudly, ale také zlepšil obchod se skřety. Máme nejnižší nezaměstnanost za poslední staletí. Také se ani slovem nezmínil o všech těch penězích, které šly na růst a rozšiřování Bradavic a nemocnice svatého Munga, ani o žádném z dalších dobročinných programů!“

Draco při jejím brblání ohrne rty. Hermionina ohnivá stránka se projeví a je to rozkošné. Nic neříká, ale nechá ji pokračovat v rekapitulaci článku.

„Jen ho štve, že se nechopil investičních příležitostí a na ministerstvu už léta nepovýšil.“ Hermiona se na chvíli odmlčí, když ji něco zaujme, a snaží se mu podívat do očí. „Ale podívej, citovali Rose a Scorpiuse. Kdy k tomu měli příležitost? Během zásnubního večírku! Kdo je ten reportér a proč dělal rozhovory na našem večírku? Sheppard Wolverton. Aha, to je ten příšerný investigativní novinář, který před pár měsíci nastoupil do novin. Jak se tam dostal?“ Hermiona se zarazí. Zajímalo by ji, jestli ho Percy pustil na večírek: „Podívejme se, jak si vedla Rose: „Rose Grangerová-Weasleyová řekla, že intenzivně nesouhlasí s názory svého strýce... jeho tvrzení jsou nepodložená... je tak nespokojený se svým soukromým životem, že nemůže vystát, když vidí svou švagrovou a neteř na vyšších postech. Ale ne, on s ní dělal rozhovor až poté, co si dala pár drinků.“

Draco se zachmuří, protože ví, že jeho budoucí snacha se v tisku dokáže předvést lépe. Povzbudí Hermionu, aby četla dál, a řekne: „Podívejme se, jestli si Scorpius vedl líp.“

Hermiona prochází článek a hledá Scorpiusovo vyjádření. „Utajení v kouzelnické komunitě je nesmírně důležité. Proto je nyní studium mudlů povinným předmětem pro všech sedm ročníků v Bradavicích. Program byl přepracován tak, aby se v něm probírala nejen mudlovská kultura, ale i technologie, zvrácení náhodných kouzel a paměťová kouzla. Je to komplexní program, který vypracovali někteří z našich nejúspěšnějších polokrevných a mudlorozených absolventů. Navíc věřím, že tyto iniciativy Prorokovi prospěly ve více ohledech. O kolik více peněz vyděláte na jedno vydání díky nárůstu inzerentů a rozvoji uzavřených, kouzelnických digitálních sítí?“ Díky bohu, že má tvou schopnost být klidný i pod tlakem.“

Draco přeloží noviny, aby se na ni podíval, a nemůže si pomoct, ale užívá si, jak ranní světlo zvýrazňuje její krásu. Příjemně ho překvapí, jak nenápadně propašovala kompliment na jeho adresu. Hermiona pokračuje v hlasitém čtení: „'Hledal jsem paní ministryni, aby se k tomu vyjádřila, ale nikde nebyla k nalezení. ' Snad si nemyslíš, že někdo tuší, že jsem se my dva spolu vytratili, že ne?“

„Vždycky jsem toho kreténa Percyho nenáviděl. Udělal mi ze života peklo, když byl prefektem a primusem na škole. Vypadá to, že se snaží hrát na čistokrevnou kartu. Stýká se jen se staršími úředníky ministerstva, bere si do pusy oddělení své neteře a staví se proti tobě.“ Draco se snaží pochopit smysl článku a příliš se nerozčilovat, ačkoli všechno v tom článku vypadá jako přímá rána jemu a jeho rodině. „A to s tím komentářem pravděpodobně řekl jen tak, protože kdyby tě našel a požadoval tvé vyjádření, tak by ho z toho večírku vykopli. Sakra, nejspíš ho vyhodili poté, co mluvil s Rose a Scorpiusem, a on si tu poslední část prostě vymyslel.“

„Asi máš pravdu. Od té doby, co se po Poháru tří kouzelníků otočil k rodině zády, jsem Percymu nikdy nevěřila. Celé tři roky se s rodinou nestýkal ani s ní nemluvil a postavil se na stranu starých úředníků ministerstva, myslel si, že se vypracuje. A teď se podívej, kam ho to dostalo? Nikam. Jen samé ambice a žádné srdce.“ Je podrážděná a úplně rozohněná.

„Nepochopím, proč byl zařazený do Nebelvíru. Má ctižádost a používá krevní status a lidi jako zdroje. To je modus operandi mé koleje,“ Dracovi se to nechce přiznávat, ale je to tak.

„No, loajalitu má, ale ne k těm správným lidem. Kuráž má taky – kuráž k tomu se postavit do mé opozice, ale já mu nakopu prdel. Zaručuji ti, že dokážu najít způsob, jak ho přinutit odejít z ministerstva dřív, než odejdu z funkce. Podporuji Justina. Je pro tuto práci jako stvořený. Nikdo není tak pracovitý a nemá větší znalosti o právu a politice. Má také navrch nad Percym. Nezapomínej, že má titul, peníze, postavení, respekt v kouzelnické i mudlovské komunitě – zejména v královské rodině – a splnil všechny své sliby. Percy je přelétavec, nemá proti němu šanci.“

„Jsi docela sexy, když spřádáš plány. Je to pravda. Čistokrevní stále milují šlechtu a královskou rodinu. Když se Justin začal ohánět svým titulem, rozhodně si ve škole získal větší respekt. Jsi si jistá, že Justin o tu práci stojí?“

„Připravovala jsem ho víc než rok. Byl prvním člověkem, kterému jsem řekla, že se chystám odstoupit. Ano, ještě před Harrym.“ Podívá se na ni neuvěřitelně překvapeně, že ani Harry Potter nebyl nějakou dobu privilegovaný k této informaci. „Dnes s ním mám naplánovaný oběd, takže: vzhůru do kampaně!“

Zasměje se jejímu nadšení.

Ona se opět začne probírat novinami a nalezne sekci Jídlo a kultura. „Tady je o hospodě dětí!“

Hospodské jídlo budoucnosti – bez obraceče času

napsala Polly Chapmanová, mladší redaktorka sekce Jídlo a kultura pro Denního Věštce

Když jsem dostala pozvánku na zásnubní večírek Rose a Scorpiuse, byla jsem nadšená z mnoha důvodů. 1) Proč ti trvalo tak dlouho, než jsi jí požádal o ruku, Scorpe? Proboha, vždyť spolu chodíte už od patnácti. 2) Večírek se měl konat v Malfoy Manor a pan Malfoy platil účet, takže je jasné, že to bude extravagantní a chlast bude prvotřídní. 3) Rose a Scorpius ubytovávali většinu bradavického ročníku 2025 ve svém novém gastropubu a hostinci Růže a škorpion. Musím uznat; jejich jména dohromady jsou dokonalým názvem hospody. Ale mladý pan a budoucí paní Malfoyová (Ano, bere si jeho jméno! Slibuji, že je pořád feministka.) jsou jen majitelé. Růže a škorpion je dítětem černé ovce, nebo lépe řečeno hada, rodiny Potterů, Albuse. Byla jsem docela nadšená, že Albuse vidím, protože od skončení školy cestoval a do Británie se vracel jen na rodinné oslavy. Proslýchá se, že procestoval celou Evropu, Asii, a dokonce i Státy a rozvíjí svůj kulinářský projev. Příjemně jsme si spolu poseděli a popovídali si o mezinárodních cestách, kouzelnické gastronomii, sbírání tetování a starých časech.

Polly Chapmanová: Páni, Albusi. Vypadáš skvěle. Léta jsem tě neviděla. Sluší ti to.

Nahoře si nechal vlasy trochu povyrůst a vzadu a po stranách je má krátké. Díky černé ofině jsou jeho zelené oči ještě výraznější a jeho lícní kosti a čelist jsou výraznější. Od doby, kdy jsem ho viděla naposledy, uplynulo asi sedm let a vypadá to, že vyrostl ještě o pár centimetrů. Na sobě má staré šedé tričko, ošoupané džíny s manžetami a hnědé šněrovací boty. Barevná tetování mu začínají na zápěstí a pokračují až za lokty. Zdá se, že jich má několik i na krku. Zapálí si cigaretu a s nenucenou sebejistotou se opře. Je to obrovský rozdíl od vytáhlého, nesmělého školáka v zeleno-stříbrné uniformě.

Albus Potter: Díky, Polly. Ty taky vypadáš dobře. Líbí se mi ty safírové vlasy. Nechala ses i potetovat?

Předpažíme a porovnáváme. Já mám započaté obrysy svého půlrukávu, na zápěstí jednoduchého lva a na druhé ruce citát jeho jmenovce Albuse Brumbála.

PC: Jaké je tvé nejnovější?

AP: Ten had a šéfkuchařské nože, když jsem dokončil na Le Cordon Bleu v Paříži a půllitr poté, co jsem se stal sládkem v Mnichově.

PC: Mnoho našich čtenářů to o tobě asi neví, ale co se týče magie, byl jsi trochu opožděný.

AP: Jo, no pořád nejsem úplně dobrý na přeměňování a obranu proti černé magii, ale našel jsem si cestu k formulím, bylinkářství, lektvarům a přemísťování na velké vzdálenosti.

PC: Nepřipadá ti někdy divné, že ses nevydal ve šlépějích svého otce?

AP: Při vaření a přípravě koktejlů používám hodně principů lektvarů a bylinkářství. Takže to, že se věnuji kulinářství, je vlastně bližší potterovské linii než cesta, kterou se vydal táta. Více než tisíc let lektvarové tradice. Příjmení Potter je odvozeno od toho, že moje rodina vynikala v bylinkářství a lektvarech. Všichni z poslední doby znají Jamese Mučedníka a Harryho Vyvoleného. Fleamont Potter, můj pradědeček, byl tvůrcem Sleekeazy – Rychlopomády pro váš hladký vlas. Jeho výtvory vybudovaly naše rodinné bohatství.

PC: Albusi, vypadá to, že vystrkuješ své zmijozelské růžky. Neměla jsem o tom tušení, ale to asi proto, že jsem většinu dějin čar a kouzel prospala. Na lektvary jsem byla prostě nepoužitelná a vždycky jsem se tě snažila přesvědčit, abys byl můj partner, ale tys nechtěl.

AP: Blbost! Snažíš se jen vypadat dobře před svými čtenáři. Myslela sis, že jsem exot a že si nezasloužím jméno Potter.

PC: Po čtvrtém ročníku už ne. Po tom fiasku s obracečem času ses stal daleko zajímavějším.

Zatímco se smějeme, cítím, že na tomto našem shledání s Albusem je něco víc. K používání své magie přistupuje mnohem světštěji než většina z nás. Zamíříme do kuchyně, kde má očarováno mnoho nožů a nástrojů, aby se postaral o veškerou mise en place.*

AP: V kuchyni musím mít všechno pod kontrolou. Dříve jsem spolupracoval s kuchařem, který mi vše předpřipravil, ale tohle je jednodušší. V mudlovském kulinárním světě je takový koncept molekulární gastronomie. Používáš tam vědu a technologii k vytváření nových kuchařských technik. Tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit s kouzly a lektvary.

Vysvětluje, zatímco si bere jednotlivé ingredience a připravuje různé chody.

PC: Tvé dálkové přemísťování hraje v tvém vaření taky svou roli, předpokládám.

AP: Jo, jsem schopný si obstarat suroviny takřka z celého světa bez toho, abych musel platit drahou dopravu. Tahle slanina pochází z Wisconsinu ve Spojených státech. Preferuji, že je více uzená než ta britská. Tyhle citróny jsou ze Španělska. Sýr, který jsme tu před chvílí zobali, je z Norska. Máslo je z družstva mlékáren z francouzského venkova a chléb je z Paříže. Většinu zeleniny a bylinek si pěstuji sám tady ve své restauraci.

PC: A jak dlouho ti trvalo, než jsi to všechno obstaral? A kupuješ některé suroviny i od mudlů? Jak jim to vysvětluješ?

AP: Vidíš ten malý náklaďák na mém stole v rohu? Zvětšuji ho do plné velikosti, aby ho mudlové mohli naložit. Odjedu pryč z dohledu, pak ho zase zmenším a přemístím se. Stihl jsem to všechno včera před zásnubním večírkem. Věděl jsem, že budu mít příliš velkou kocovinu na to, abych se to všechno snažil sehnat dnes. Upřímně řečeno, pořád mám trochu kocovinu. Dobře, mám pro tebe pár jídel, která můžeš ochutnat. Tohle je moje verze koláče se steakem a houbami**.

Je velikosti jednohubky a Albus mě nečekaně krmí rukou. Krusta je máslová a drolí se a ta exploze chutí je neuvěřitelná.

AP: Chutná? Zredukoval jsem šťávu a zakouzlil ji do kuličky, takže ti v puse pukne.

PC: Aha, tak takhle jsi to udělal.

AP: Jo, a tohle je pečená vepřová panenka a konfitovaný bůček z tamworthského vepřového, pečené hispánské zelí, jablka a šalvěj, omáčka z jehněčích nožiček. To kouzlo v tom je, že můžu zabránit převaření zeleniny. Takže když se do ní zakousnete, je křupavá, ale pak se vám rozplyne v puse.

PC: Ale, to je neskutečné. Ztrácím veškerou profesionalitu jídelní reportérky. Nemůžu najít slova, jak je to dobré. Zkusím to. Dělá to všechno, co jsi říkal, rozplývá se to v puse, ale chutě jsou opravdu výrazné a neslévají se. Je to velmi domácí, ale promyšlené.

AP: Díky, Pol. Máš trochu jídla v koutku úst.

Natáhne se a něžně mi setře zbytek omáčky. Vůně v kuchyni je tak omamná, že si začínám říkat, co ještě vaří.

AP: Poslední chod a pak můžeš ochutnat koktejly. Tohle je normální, staromódní, lepkavý karamelový dezert. Není na něm nic kouzelného kromě toho, odkud pocházejí ingredience. Chceš na něj dát trochu domácí zmrzliny?

PC: Ano, prosím.

Kousnu si a okamžitě se přenáším do prvního dne školy, jen je to malinko jiné.

PC: Albusi, jak to, že to chutná jako Bradavice, ale ne úplně?

AP: Zachytila jsi to. Recept jsem dostal v posledním ročníku od domácích skřítků a trochu jsem si s ním pohrál. Pořád jsem si lámal hlavu, jak bych ho mohl vylepšit. Tohle jídlo je můj návrat domů nebo něco na ten způsob. Místo laciné, nanicovaté brandy, jsem použil dvacetipětiletý koňak. Vanilka je exotická, kořenitá a zcestovalá. Mám ji až z Mexika. Dokonce i sůl je z Himalájí. Chtěl jsem jen ukázat, že i z něčeho známého můžeme udělat něco neočekávaného a rafinovaného.

PC: S tím, jak vaříš… Jak to, že nemáš přítelkyni?

AP: Ha! Pol, ty víš, že jsem na holky měl vždycky smůlu. Vždycky se zamiluju do nějaké, která je buď mimo moji ligu, jde po mém jméně nebo je prostě praštěná. Možná že jednou najdu tu pravou. Jsi připravena na ty koktejly?

PC: Jistě.

Přejdeme k baru a na policích jsou lahve jak z kouzelnických, tak mudlovských destilerií, domácí lektvary a speciální sklo.

AP: Nejdřív ti udělám Trpaslenku***. To se rozmačkají jahody a maliny, přidá se trochu pomerančového likéru a pak se to protřepe. Pak to přeliješ do jedné z těchto sklenic, doliješ šampaňským. Kapka jemného afrodiziaka. Neboj se. Nikoho to neoblouzní, je to jen pro ten efekt, jako bušení srdce, motýli v břiše, však víš, všechny tyhle věci.

PC: Božínku. Cítím se tak lehce a šťastně. Prostě rovnou líznutá.

V tuhle chvíli už si nejsem jistá, jestli je to mix alkoholu a lektvaru nebo ne, ale začínají se mi potit dlaně a nemůžu přestat zírat do jeho očí.

AP: Ještě jeden koktejl a pak ti dám lektvar na vystřízlivění, jestli budeš potřebovat. Ten jsme se Scorpem vyvinuli v našem sedmém ročníku potom, co jsme se zkárovali v Prasinkách. Ale tenhle koktejl se jmenuje Lví štěstí. Dá ti na chvilku kuráž a trochu štěstí, ale vyprchá do pěti minut. Prostě času akorát pozvat někoho na rande. Je to základ ze skotské whisky, sirup z různých bylinek a ovocných extraktů a pár kapek lektvaru. Ať ti chutná.

PC: Albusi. Nepamatuji si, že bys býval tak atraktivní. Muž, který vaří, je tak sexy. Snažíš se mě svést? Protože nedokážu myslet na nic jiného než tě někam odtáhnout a – ach můj Bože, co to říkám?

AP: Ehm. Jo, možná nebyl dobrý nápad míchat lektvary. Měl bych na to pravděpodobně upozornit barmany. Chceš lektvar na vystřízlivění?

PC: Jo. To je asi dobrý nápad.

Vypiji lektvar, ale mé myšlenky jsou stále stejné.

PC: Albusi, nechtěl bys se mnou jít na večeři? Znám jeden skvělý perský restaurant v Londýně.

AP: Polly, jsi si jistá, že jsi střízlivá?

PC: Ano. Takže chceš?

AP: Jo. Určitě. Tohle dáváš taky do toho článku?

PC: Ano. Lidi se musí dozvědět, jak okouzlující tenhle podnik je.

AP: Můžeš vůbec ve Věštci používat sprostá slova?

PC: No. Oni přes to asi prostě dají černé obdélníky.

-PC

Draco a Hermiona se zasmějí tomu, jak vtipný článek je. „Nevím, jestli ten článek je o té hospodě a kuchyni. Spíš se zdá, že si spolu Polly a Albus hezky zaflirtovali, zatímco pro ni vařil,“ řekne Draco. „Podívej se, jak to Rose a Scorpiusovi sluší. A vypadá to, že jsme se dostali do novin.“

„Co?“ Hermiona má v hlase paniku.

„Tady, přečti si to,“ ukáže Draco na stránku.

Místo, které je dobré navštívit a být viděn

Hospodu vlastní a provozuje kolektiv čtyř nejvlivnějších kouzelnických rodin, a tak bude přitahovat mocné, perspektivní a ty, kteří udávají trendy. Bohyně, známá také jako ministryně kouzel Hermiona Grangerová, nás poctila svou přítomností na afterparty. V tlustém pleteném svetru, legínách a jezdeckých botách byla vrcholem stylu a třídy. S Dracem Malfoyem se pustili do přátelské, ale velmi soutěživé hry v šipky. Byla to hra s vysokými sázkami, protože mnoho mladých úředníků ministerstva přišlo o svůj týdenní plat, když ministryně prohrála. Nevypadala, že by jí to příliš vyvedlo z míry a po prohře se se starším Malfoyem podělila o skleničku. Jestli podobné osazenstvo bude podnik navštěvovat, kdo ví, jestli se tam vůbec dostanete, až bude otevřeno pro veřejnost.

„Nemyslíš, že za tím bude někdo vidět něco víc, že ne?“ zeptá se Draco trochu s obavou.

„Nejsem si jistá. Není tam zmínka o Ronovi, takže možná ano. Kdo ví, co si drbny pomyslí. Brzy to zjistíme. Už bychom měli jít. Rita bude u mě v kanceláři za dvacet minut.“ Políbí ho na rozloučenou a pak vykročí k nejbližšímu krbu. „Hodně štěstí. Doufám, že se budeš moct zastavit u mě v kanceláři. Jo a po práci mám jógu, tak si klidně vyraž ven.“

„Díky, běž už. Uvidíme se později,“ plácne ji přes zadek. Musí si připomenout, že jí nesmí na pozadí sahat, až budou na veřejnosti.

Jollie se s prásknutím přemístí, aby začala odnášet věci ze stolu. „Pane Draco, užili jste si s paní ministryní snídani?“

„Byla výborná, děkuji.“

„Uvidíme teď paní ministryni častěji?“

„To doufám, Jollie. Při troše štěstí se z ní stane paní na manoru.“

„Jste si strašně jistý sám sebou, že?“ řekne domácí skřítka sarkasticky.

„Jollie, ty jsi mě někdy viděla, když jsem nebyl sebejistý?“

„V případě paní ministryně – konstantně?“

On se zasměje a řekne: „Zvednu ti plat. Jen proto, že mi dovedeš srazit hřebínek.“

„Děkuji, pane,“ odpoví mu s úsměvem a přemístí se pryč.

* Mise en place [mizán plas] je francouzská kulinářská fráze znamenající „dávání na místo“ nebo „vše na svém místě“. Používá se ve významu přípravy před samotným vařením a servírováním jídla. V profesionální kuchyni odkazuje k praktice přípravy a organizace ingrediencí (např. porcování masa, krájení zeleniny, vaření vývaru atd.), celé kuchyně a kuchyňské brigády před servisem a označuje stav, kdy je vše perfektně nachystáno.

** Steak and mushroom pie, typicky anglické jídlo

*** Pygmejského chumkáče

Příště nás čeká: Jako ministryně kouzel se Hermiona už nemusí zabývat šetřeními, mozkomory, smrtijedy nebo krevními předsudky. Čím se ale zabývat musí, je nepřehledný svět politiky, vydíráním, podrazy od příbuzných, a i při vedení osobního života si musí zachovat své ideály a cíle do budoucna.