Nejvyšší čas na změnu
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6430401/1/Facilitating-Change
Autor: Aurette
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Nejvyšší čas na změnu, kapitola 10., část 3.
Poznámka překladatelky: Tato část obsahuje explicitní sexuální scénu, jejíž některé odstavce jsem spíš převyprávěla. Pokud by někdo chtěl plné znění, může použít překladač.
„Když už to děláme, tak to chci mít správně. Potřebuji, abys byla moje, a musím to udělat čestně. Chci, abys byla mou ženou. Myslím, že bez tebe nedokážu fungovat. Jen to se mnou vydrž, kdykoli se mezi nás začne vměšovat svět.“
Usmála se, padla mu do náruče a políbila ho na zjizvený krk. „Ano, vezmu si tě. Ale ne v dohledné době a nikomu to neřekneme. Takhle můžeme udržet svět na uzdě, dokud se nenaučíme ovládat svou vznětlivost."
„Ach, pokud se toho týká, tady by mohl být zakopaný pes.“
Snape se zamračil na rozesmátou ženu, která stála nad ním a podávala mu ruku, aby mu pomohla vstát. Chtěl být opravdu naštvaný, ale příliš rád naslouchal jejímu smíchu, než aby si pěstoval svou špatnou náladu. Odfrkl si a vstal sám, vzal ji rukou kolem pasu a přitáhl si ji zpátky do náruče, kam patřila.
„Jsem rád, že tě to tak pobavilo. Mám ale podezření, že ti to nepřijde tak zábavné, až se před našimi dveřmi opět utáboří novináři a my tu zase budeme jako ve vězení.“
Usmála se na něj a objala ho. „Neumím si představit nikoho, s kým bych byla uvězněná raději,“ řekla a naklonila se, aby ho políbila.
To, co bylo pravděpodobně zamýšleno jako pouhé políbení, se stalo něčím víc, protože ji pevně sevřel a odmítl ji nechat ustoupit. Jazykem přejel její rty a lačně se jich zmocnil. Krev mu hučela v uších, když cítil, jak mu zvláčněla v náručí, a když odtáhl hlavu, usmál se omámenému pohledu jejích očí. Natáhl se, vzal ji do náruče a odnesl k lůžku.
„Nech mě se s tebou pomilovat, Hermiono. Dovol mi, abych tě držel tady ve své posteli, dokud zbytek světa nezmizí v nicotě.“
„To bych ráda,“ řekla. „To bych si moc přála."
Usadil se vedle ní na posteli a přes oblečení začal zkoumat její tělo. Naklonil se k ní, co chvíli ji hluboce políbil, ale většinou jen sledoval, jak jeho ruce bloudí po tom, co bylo tak dlouho zakázané. Zapovězené kvůli jeho vlastní pýše. Tabu z jeho vlastního rozhodnutí. Předtím se ho vždycky chystala jednoho dne opustit. Teď byla jeho. Teď bylo všechno jinak.
Vytáhl hůlku a spokojeně zamručel, zatímco nechal jedním mávnutím zmizet všechno její oblečení. Vypískla, ale uklidnila se, když viděla, že se její šaty znovu objevily na stolku vedle postele a na vrchu ležela její hůlka. Vrhla na něj žádoucí pohled, zvedla ruce nad hlavu a v protažení se prohnula v zádech.
„Líbím se ti i v denním světle, Severusi?“
Zadíval se na ni. „Ano,“ řekl. „Jsi velmi krásná.“ Pohladil svůdné ňadro prsty a následně ho polaskal i rty a jazykem. Její ruce sjely dolů a zadrhly se v jeho vlasech, zatímco lapala po dechu. Vnímal, jak se pohnula a natáhla, a pak ucítil, jak se mu do těla vkrádá proud magie a jeho vlastní šaty mizí. Znehybněl, najednou si připadal zranitelný a odhalený, ale její ruce se vrátily a upokojily ho. Zvedl hlavu a v očích, které na něj hleděly, neviděl nic jiného než obdiv.
„I ty jsi pro mě krásný,“ řekla. Prudce ji nadzvedl a tvrdě políbil, stáhl ji z polštáře ve snaze ukázat jí svou touhou to, co neuměl vyjádřit slovy. Ovinula se kolem něj jako popínavá réva a oba zasténali, když ucítili, jak se jejich nahá těla dotýkají. Přitiskla se k jeho penisu a on prohnul boky, aby se ještě těsněji přimkl k jejímu stehnu.
Horkými polibky jí poséval krk a jemně hryzal prohlubeň jejího hrdla, než sjel dolů a zachytil do úst ztvrdlou bradavku. Věnoval jí plnou pozornost a vychutnával si Hermioniny výkřiky. Zachvěl se při doteku jejích pálících rukou na své kůži. Posunul se níž a sázel polibky dolů po jejím břiše, až dorazil k tetování. K jeho rukopisu, vyvedenému zeleným inkoustem, kousek vlevo pod pupíkem. Políbil ho, přejel po něm jazykem a pak se odtáhl.
„Víš, co to se mnou udělalo? Tohle vidět? Vidět můj rukopis takhle na tvé kůži? Hned jsem po tobě zatoužil. V tom okamžiku jsem z tebe chtěl strhat šatstvo, které ho zakrývalo, a milovat se s tebou přímo na jednom z těch stolů.“ Sklouzl rukama zpátky mezi její nohy a pohladil ji.
„Bože, Severusi, kéž bys to udělal. Kéž bys to udělal.“
„Líbilo by se ti to? Byla bys mi to už tehdy dovolila?“
„Bohové, ano. Po týdnech zírání na náš falešný polibek v novinách bych ti dovolila cokoli.“
„Taky jsem na tu fotku zíral a přemýšlel, jaké to pro ty dva bylo. Přemýšlel jsem, jestli on ví, jaké štěstí ho potkalo."
Posunul se ještě níž a zkoumal ji jazykem, poprvé ji ochutnal a užíval si fascinující zvuky, které vydávala, zatímco se zmítala na posteli a mezi sténáním ze sebe vyrážela kletby. Tápala rukou dolů a začala ho tahat za nohu, a když pochopil, co chce, otočil se tak, že mu mohla oplatit laskání. Jednomu na druhém opravdu hodně záleželo, toužili se vzájemně co nejvíc potěšit, a milovali se, dokud se její dlouhé, hrdelní sténání nevyšplhalo výš do úžasného výkřiku uvolnění.
Sotva odezněly první záchvěvy, znovu se mu začala pozorně věnovat. Připadal si, jako by najednou zmizela zemská přitažlivost a on se dokázal vznášet radostí.
Pohrávala si s ním, přivedla ho na okraj, a když vykřikl, stáhla se, až zalapal po dechu. Konečně se přiblížil k okamžiku, kdy už nebude mít možnost volby. Jemně ji odstrčil, posunul se, a i když si hned lehla na něj, opatrně ji převalil na záda a vstoupil do ní. Fascinoval ho pohled na její tvář, zářící naprostým pocitem štěstí.
„Je to úžasné,“ sténala a hladila ho dlaněmi po zádech. „Je mi tak skvěle.“
Sevřela se kolem něj a on ze sebe stihl vyrazit jen: „Ach, bohové, ty jsi-“ Zbytek věty už nedořekl, jeho pohled se rozostřil, jak i on dosáhl uvolnění.